Gmt hodnoty – vše o zdraví

Hodnoty jaterních enzymů lékař získá z venózní krve. Při testech sleduje tyto enzymy a parametry: 

• Alaninaminotransferáza (ALT), 
• Aspartátaminotransferáza (AST), 
• Gamaglutamyltransferáza (GGT),
• Alkalická fosfatáza (ALP),
• a bilirubin. 

Jaké mají tyto enzymy v těle funkci?

ALT

Jde o aminotransferázu, která přenáší aminoskupiny z L‑alaninu na 2‑oxoglutarát a opačně. Jeho hladina je zvýšená při onemocnění jater a také se její aktivita zvyšuje i při malém poškození jaterních buněk.

Mírně ji taktéž zvyšuje fyzická zátěž, proto byste den před odběrem měli zůstat v klidu. Snížené hodnoty můžeme sledovat při deficitu vitaminu B6, protože jeho metabolit má roli kofaktoru při vzájemném přenášení aminoskupin.

U zánětu jater, jako je i virová hepatitida, je ALT nejčastějším ukazatelem jejího propuknutí. Díky stanovení hladiny enzymu se monitoruje průběh nemoci. 

Běžné hodnoty se mužů a žen liší:

• muži do 0,80 μkat/l
• ženy do 0,60 μkat/l

AST

Podobně jako ALT, přenáší aminoskupiny, mezi látkami aspartát a 2-oxoglutarát. Nachází se kromě jater i v jiných buňkách, a to v srdečním svalu, kostrovém svalu, ledvinách, pankreasu a v červených krvinkách. Zvýšenou hladinu AST naměříme při poškození jaterních buněk a také stoupá při infarktu myokardu a dlouhotrvající fyzické námaze.

Fyziologické hodnoty S-AST jsou u:

• mužů do 0,85 μkat/l
• žen do 0,60 μkat/l

Zvýšené jaterní testy nejsou jen znakem onemocnění jater, ale poznáme z nich i nadměrné požívání alkoholu, koření, rozvoj obezity nebo užívání léků s hepatotoxickým účinkem.

GGT

Enzym gamaglutamyltransferáza máme proto, aby zabezpečoval transport některých aminokyselin a peptidů přes buněčnou membránu z tekutiny mimo buňky do buněk. Máme ho v játrech a žlučových cestách, v menším množství se vyskytuje v ledvinách a pankreasu.

Vysoké hodnoty mají lidé při poškození jater nadměrným užíváním alkoholu a při poruchách odtoku žluče přes žlučové testy. Syntézu GGT indukují i léčiva, které jsou ze skupiny barbiturátů a proto se dnes už moc nevyužívají. Pouze v případě léčby epilepsie.

Fyziologické hodnoty fS-GGT jsou u:

• mužů 0,14–0,84 μkat/l
• žen 0,14–0,68 μkat/l

Muži mají hodnoty GGT vyšší vzhledem k jejich obsahu v prostatě.

ALP

Tento enzym katalyzuje hydrolýzu a nachází se ve všech buňkách lidského těla. Jeho zvýšené hodnoty doprovázejí především městnání žluči v játrech a mimojaterních žlučových cestách.

Mezi další stavy zvyšující sérovou koncentraci ALP patří například nemoci kostí, nádory kostí a jater včetně jejich metastatického postižení. Hodnota ALP se stanovuje spolu s GGT.

Fyziologická hodnota koncentrace ALP v krevním séru dospělého jedince je běžně 0,66–2,2 µkat/l.

Jakou roli hraje v testech bilirubin

Bilirubin je žlučové barvivo a je součástí žluče. Vzniká rozpadem červeného barviva z krevních buněk. Se žlučí je transportován do tenkého střeva, kde je při procesu trávení degradován na urobilinogen a jeho metabolity později zabarvují stolici i moč.

Podle hodnoty z laboratorního vyšetření krve je možné získat informace o rozpadu červených krvinek, stavu jater a průchodnosti žlučových cest. Zvýšená hodnota se nazývá hyperbilirubinémie.

Při hodnotách nad 35 µmol/l přestupuje bilirubin i do dalších tkání a můžeme ho vidět jako žluté zabarvení kůže, spojivky a sliznice. Tento stav nazýváme žloutenka či ikterus.

Zvýšená hladina může také znamenat, že se v těle rozpadá nadměrné množství krevních buněk a barviva − tak se děje například při hemolytických onemocněních.

Referenční hodnoty bilirubinu jsou 3–17 μmol/l (celkový bilirubin).

Strašák ikterus známý jako žloutenka

Nemoc ikterus často skloňujeme v souvislostech s novorozenci. Říká se, že dítě má novorozeneckou žloutenku. Ve všech případech je třeba rozeznat fyziologickou a patologickou žloutenku.

Fyziologická žloutenka není škodlivá a nevyžaduje léčbu léky. Žluté zabarvení kůže vidíme den po narození a do pár týdnů zpravidla odezní.

K odeznění nemoci pomáhá co nejvíce modrého světla, proto se děti ukládají k oknu, kde je dostatek denního světla. Příčinou je prozatímní slabá aktivita jater. 

I při diagnóze patologické žloutenky je třeba provést jaterní testy, nejsou ale jediným ukazatelem. Je třeba sledovat i další příznaky nemoci s ohledem na životní styl pacienta. 

Kde narazíme na hepatotoxické látky

I běžný lék proti bolesti a příznakům chřipky a nachlazení může být pro játra nebezpečný. Řeč je o paracetamolu, který obsahují léky Paralen, Panadol, Coldrex, Ataralgin, Paramax, Valetol a jiné. Pokud dodržíte správné dávkování, tedy 1 tbl na 50 kg tělesné hmotnosti s časovým odstupem 4-6 hodin, je to v pořádku.

V játrech po požití metabolizuje na hepatotoxický N-acetyl-p-benzochinonimin. Nebezpečný začne být při kombinaci s alkoholem nebo ve vyšších dávkách. Větší problémy způsobuje i v kombinaci s některými léky na epilepsii. Příznaky předávkování nejsou nijak specifické, jde o nevolnost a zvracení.

První pomoc je podání aktivního uhlí a vyhledání lékařské pomoci. 

Jak zlepšit aktivitu jater

Pro zlepšení funkce jater, po poradě s lékařem nebo lékárníkem můžete užívat léky, které obsahují výtažek z rostliny ostropestřce mariánského (silybum marianum), silymarin. Některé jsou i volně prodejné, jako třeba Legalon anebo Silymarin AL, případně Flavobion. Mohou se užívat při toxickém poškození jater, při chronickém zánětlivém onemocnění jater nebo při jaterní cirhóze.

Na trhu je také spousta doplňků stravy, které obsahují ostropestřec. Obsahují ale sušenou a drcenou rostlinu, proto se nedá přesně říct, kolik účinné látky obsahuje.

Doplňky stravy jsou vhodné na podporu normální činnosti jater, pročištění i normální trávení. Nikoliv na léčbu nemoci.

Pokud chcete pro detoxikaci jater pít čaj z ostropestřce, semínka se musí nejdříve rozdrtit v třence na malé části, aby se účinná látka mohla uvolnit.

Vše pro zdravá játra     

Krevní obraz a jeho hodnoty – vysvětlení

Krevní obraz a jeho hodnoty

Běžnou procedurou při určování původu nebo typu onemocnění, ale i při preventivních prohlídkách je odběr krve. Dnešní vyspělé technologie umožňují z krve vyčíst množství různých údajů o stavu lidského organismu. Lékař na základě příznaků a osvědčených postupů vybírá, jaká vyšetření jsou potřebné a dokáže interpretovat výsledky. Jsou pro vás písmena a čísla z biochemického laboratoře španělskou vesnicí? Objasníme vám základní údaje, které se dají z krevních testů vyčítat.

Krevní obraz

Krevní obraz je celkové vyšetření množství jednotlivých součástí krve, odchylky od normy ukazují nesprávnou činnost orgánů nebo fungování systémů v těle. Stanoví se množství:

• červených krvinek RBC (3,7-5,25 miliard / l)
• bílých krvinek WBC (4-10 miliard / l)
• krevních destiček PLT (150-400 miliard / l)
• krevního barviva hemoglobinu HGB ​​(124-145g / l)
• hematokrit HCT – poměr objemu krevních buněk k celkovému objemu krve (36-45%)
• sedimentace FW, ESR – rychlost usazování červených krvinek

Zánět v těle?

Při podezření na přítomnost zánětu v těle se zjišťuje z krve množství tzv. zánětlivých markerů:

• CRP – bílkovina, která je v krvi přítomna při bakteriální infekci doprovázené horečkou, hodnoty se vyhodnocují podle času trvání příznaků onemocnění, pomáhají lékaři rozhodnout o vhodnosti léčby antibiotiky
• ASLO / ASO – zkratka pro enzym, jehož přítomnost v krvi způsobují bakterie streptokoka, obecně hodnoty nad 200IU/ml se považují za pozitivní, po léčbě se sleduje dlouhodobě pokles této látky v krvi
• RF – revmatoidní faktor, naznačuje diagnózu a průběh revmatického zánětu
• C3, C4 – složky komplementu, enzymy přítomné v krvi, odchylky jsou při poruchách imunitního systému

TIP: Jak darovat krevní destičky?

Jaterní testy

Vyšetření, kterým se zjišťuje množství enzymů v játrech (jaterní testy), poukazuje na možné poškození jater. Testy se provádějí při virových onemocněních jako žloutenka nebo infekční mononukleóza, při užívání některých léků a antikoncepce, u osob závislých na alkoholu a drog.

• zvýšené hodnoty AST, ALT signalizují poškození buněk jater
• zvýšené hodnoty ALP, GMT – souvisejí s městnáním žluči
• bilirubin Bi – poukazuje na nedostatečné odbourávání barviva po rozpadu červených krvinek

Krev a biochemie

Některé látky přítomné v krvi jsou při výskytu hodnot mimo normu ukazatelem poruch metabolismu a signálem na další vyšetření, které mohou odhalit závažná onemocnění.

Glukóza – krevní cukr, jehož zvýšené hodnoty signalizují možné problémy s slinivkou, nejčastěji jde o cukrovku, ale i jiné poruchy metabolismu. Velmi nízké hodnoty mohou svědčit o špatném vstřebávání živin, intoleranci některých potravin, ale i o nedostatečné funkci štítné žlázy. V normě jsou Honotí 3,35-6,1 mmol / l.

Močovina (urea) – tvoří se v játrech při odbourávání bílkovin a vylučuje ledvinami. Spolu s kreatininem vypovídá o fungování ledvin.

Kreatinin – je látka, která se vylučuje ledvinami. Příliš vysoké hodnoty upozorňují na možné nemoci ledvin, velmi nízké na nedostatek svalstva, ale i chorobný stav.

Cholesterol – stanoví se celkový cholesterol (hodnota by měla být nižší než 5,2 mmol / l), důležitý je však i podíl jeho složek. LDL cholesterol – má vliv na usazování tuků na stěnách krevních cév zvyšování krevního tlaku a HDL – tzv. dobrý cholesterol, který má zase protisklerotické účinky.

Triacylglyceroly – tuky v krvi, vysoká hodnota představuje riziko pro cévy srdce, běžná hodnota je méně než 1,7 mmol / l.

Krev a protilátky a alergie

Protilátky nebo imunoglobuliny se vyšetřují při různých typech alergií, také při určování, zda se v organismu vyskytovaly nebo vyskytují cizí látky (bílkoviny, viry, toxiny), proti kterým tvoří tělo protilátky.

Označují se zkratkami IgA, IgE, IgG, IgM. Přítomnost specifických protilátek v organismu pomáhá diagnostikovat průběh nebo překonání určitých onemocnění jako infekční mononukleóza, toxoplazmóza, zarděnky.

KAM DÁLE? Přečtěte si další informace o krevním rozboru.

Čtěte také: Jak zředit krev?

VIDEO: Vyšetření krve | Vyšetřovací metody

VIDEO: Mikroskopické vyšetření krve

Autorem článku je naše redakce

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

ZYPREXA VELOTAB 15 MG 28X15MG Tablety rychle rozp

• PŘÍLOHA I
• SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
• ZYPREXA VELOTAB 5 mg tablety dispergovatelné v ústech ZYPREXAVELOTAB 10 mg tablety dispergovatelné v ústech ZYPREXA VELOTAB 15mg tablety dispergovatelné v ústech ZYPREXA VELOTAB 20 mg tabletydispergovatelné v ústech

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

1. ZYPREXA VELOTAB 5 mg tablety dispergovatelné v ústech
2. Jedna tableta dispergovatelná v ústech obsahuje olanzapinum 5mg.

3. Pomocné látky se známým účinkem: Jedna tableta dispergovatelná vústech obsahuje 0,60 mg aspartam 0,1125 mg sodná sůl methylparabenu0,0375 mg sodná sůl propylparabenu
4. ZYPREXA VELOTAB 10 mg tablety dispergovatelné v ústech
5. Jedna tableta dispergovatelná v ústech obsahuje olanzapinum 10mg.

6. Pomocné látky se známým účinkem: Jedna tableta dispergovatelná vústech obsahuje 0,80 mg aspartam 0,15 mg sodná sůl methylparabenu0,05 mg sodná sůl propylparabenu
7. ZYPREXA VELOTAB 15 mg tablety dispergovatelné v ústech
8. Jedna tableta dispergovatelná v ústech obsahuje olanzapinum 15mg.

9. Pomocné látky se známým účinkem: Jedna tableta dispergovatelná vústech obsahuje 1,20 mg aspartam 0,225 mg sodná sůl methylparabenu0,075 mg sodná sůl propylparabenu
10. ZYPREXA VELOTAB 20 mg tablety dispergovatelné v ústech
11. Jedna tableta dispergovatelná v ústech obsahuje olanzapinum 20mg.

12. Pomocné látky se známým účinkem: Jedna tableta dispergovatelná vústech obsahuje 1,60 mg aspartam 0,30 mg sodná sůl methylparabenu0,10 mg sodná sůl propylparabenu

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta dispergovatelná v ústech

Žlutá, kulatá tableta, vymražovaný, rychle dispergovatelnýpřípravek, který je možno vložit přímo do úst nebo rozpustit vevodě či jiném vhodném nápoji.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

• 4.1 Terapeutické indikace
• Dospělí
• Olanzapin je indikován k léčbě schizofrenie.
• Olanzapin je účinný při udržení klinického zlepšení běhempokračující terapie u pacientů, kteří na začátku léčby odpovědělizlepšením.
• Olanzapin je indikován k léčbě středně těžkých až těžkýchmanických epizod.

Olanzapin je indikovaný k prevenci rcidivy u pacientů sbipolární poruchou, u kterých léčba manické epizody olanzapinembyla účinná (viz bod 5.1).

4.2 Dávkování a způsob podání

Dospělí

Schizofrenie: Doporučená počáteční dávka olanzapinu je 10mg/den.

Manická epizoda: Počáteční dávka je 15 mg v jedné denní dávce vmonoterapii nebo 10 mg denně v kombinaci (viz bod 5.1).

Prevence recidivy bipolární poruchy: Doporučená počáteční dávkaje 10 mg/den. U pacientů, kteří byli v manické epizodě léčeniolanzapinem, pokračujte pro prevenci rekurence v terapii stejnoudávkou.

Pokud se objeví nová manická, smíšená nebo depresivníepizoda, léčba olanzapinem by měla pokračovat (s optimalizací dávkypodle potřeby) s přídatnou terapií příznaků poruchy nálady podleklinické indikace.

Během léčby jak schizofrenie, manických epizod a prevencerecidivy bipolární poruchy může být denní dávkování následněpřizpůsobeno na základě individuálního klinického stavu v rozmezí5-20mg/den.

Zvýšení na vyšší než doporučenou počáteční dávku jevhodné jen po patřičném opětovném klinickém vyšetření a nemělo byse zpravidla objevit v intervalech kratších než 24 hodin. Olanzapinmůže být podáván bez ohledu na jídlo, protože absorpce neníovlivňována potravou.

Při vysazování olanzapinu by se mělo zvážitpostupné snižování dávky.

Tabletu dispergovatelnou v ústech ZYPREXA VELOTAB je třebavložit do úst, kde se slinami rychle disperguje a dá se snadnospolknout. Odstranit neporušenou dispergovatelnou tabletu z úst jeobtížné.

Jelikož jsou dispergovatelné tablety velmi křehké, jetřeba je užít ihned po otevření blistru.

Rovněž je možné jebezprostředně před použitím rozpustit ve sklenici vody nebo jinémvhodném nápoji (pomerančový nebo jablečný džus, mléko nebokáva).

Tableta dispergovatelná v ústech je bioekvivalentní potahovanétabletě s podobnou rychlostí a rozsahem vstřebávání léčivé látky.Dávkování a frekvence podávání jsou stejné jako u potahovanýchtablet. Tablety dispergovatelné v ústech je možné užívat místopotahovaných tablet olanzapinu.

Zvláštní populace Starší populacei

U pacientů starších 65 let není běžně nižší počáteční dávka (5mg/den) nutná, ale měla by být v odůvodněných případech zvážena(viz bod 4.4).

Porucha funkce ledvin a/nebo jater

Je vhodné zvážit nižší počáteční dávku (5 mg) u těchto pacientů.V případě středně závažného poškození jater (cirhóza, Child-Pughclass A nebo B) by počáteční dávka měla být 5 mg a zvyšována byměla být opatrně. Kuřáci

Nekuřákům ve srovnání s kuřáky není obvykle třeba upravovatpočáteční dávku a dávkové rozmezí. Metabolismus olanzapinu může býtkouřením indukován. Doporučuje se klinické sledování, a v případěpotřeby může být zváženo zvýšení dávky olanzapinu (viz bod4.5).

Při přítomnosti více než jednoho faktoru, který zpomalujemetabolizmus (ženské pohlaví, vyšší věk, nekuřák) by se mělo zvážitsnížení počáteční dávky. Zvyšování dávek by mělo být obezřetné, ikdyž je indikované.

Pokud je pokládáno za nezbytné zvýšení dávky o 2,5 mg, je třebaužít potahované tablety ZYPREXA.

(Viz bod 4.5 a 5.2) Pediatrická populace

Podávání olanzapinu dětem a mladistvím ve věku do 18 let sevzhledem k nedostatečným údajům o bezpečnosti a účinnostinedoporučuje. V krátkodobých studiích u adolescentních pacientůbyly hlášeny vyšší hodnoty přibývání na váze a hladin lipidů aprolaktinu než ve studiích u dospělých (viz bod 4.4, 4.8, 5.1 a5.2). 4.3 Kontraindikace

Přecitlivělost na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnoulátku uvedenou v bodě 6.1. Pacienti se známým rizikem angulárníhoglaukomu.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Při antipsychotické léčbě může trvat několik dní až týdnů, neždojde ke zlepšení klinického stavu pacienta. Po tuto dobu by mělbýt pacient pod pečlivou kontrolou.

Psychózy a poruchy chovánísouvisejících s demencí Olanzapin se nedoporučuje u pacientů spsychózou a/nebo poruchami chování souvisejícími s demencí z důvoduzvýšené incidence mortality a zvýšeného rizika cerebrovaskulárníchpříhod.

V placebem kontrolovaných studiích (v trvání 6-12 týdnů) ustarších pacientů (průměrný věk 78 let) s psychózou a poruchamichování souvisejícími s demencí byla u pacientů léčenýcholanzapinem dvojnásobná incidence úmrtí ve srovnání s pacientyužívajícími placebo (3,5% vs. 1,5% resp.). Vyšší incidence úmrtínesouvisela s dávkou olanzapinu (průměrná denní dávka 4,4 mg) nebos délkou léčby.

Rizikovými faktory, které se mohou podílet nazvýšené mortalitě u této skupiny pacientů, jsou věk nad 65 let,dysfagie, sedace, malnutrice a dehydratace, plicní onemocnění(např. pneumonie, ev. i s aspirací) nebo současné užíváníbenzodiazepinů. Vyšší incidence úmrtí u pacientů léčenýcholanzapinem ve srovnání s pacienty užívajícími placebo byla však nauvedených rizikových faktorech nezávislá.

Ve stejných klinických studiích byly hlášeny cerebrovaskulárnínežádoucí příhody (např. iktus, tranzitorní ischemické ataky),včetně úmrtí. U pacientů léčených olanzapinem bylo zaznamenánotrojnásobné zvýšení výskytu cerebrovaskulárních nežádoucích příhodve srovnání s placebem (1,3% vs. 0,4%, resp.).

U všech pacientůléčených olanzapinem nebo placebem, u nichž se cerebrovaskulárnípříhoda vyskytla, byly přítomny rizikové faktory. K faktorům, kterébyly zjištěny jako rizikové u pacientů léčených olanzapinem, patřilvěk nad 75 let a vaskulární a/nebo smíšená demence.

Účinnostolanzapinu v těchto studiích nebyla stanovena.

Parkinsonova choroba Použití olanzapinu na léčbu psychózysouvisející s podáváním dopaminového agonisty u pacientů sParkinsonovou chorobou se nedoporučuje. V klinických studiích bylovelmi často a s vyšší frekvencí než u placeba zaznamenáno zhoršeníparkinsonské symptomatiky a halucinací (viz bod 4.

8 Nežádoucíúčinky) a olanzapin nebyl v léčení psychotických příznaků účinnějšínež placebo. V těchto studiích museli mít pacienti na začátkustudie stabilní nejnižší účinnou dávku antiparkinsonika (dopaminovýagonista). Toto antiparkinsonikum jim bylo podáváno ve stejné dávcepo celou zbývající dobu studie.

Počáteční dávka olanzapinu byla 2,5mg/den a podle uvážení lékaře mohla být titrována do maximálnídávky 15 mg/den.

Neuroleptický maligní syndrom (NMS) NMS je potenciálně životohrožující stav spojený s podáváním antipsychotik. Vzácné případyoznačené jako NMS byly rovněž hlášeny v souvislosti s olanzapinem.

Klinické příznaky NMS jsou hyperpyrexie, svalová rigidita,alterovaná psychika a autonomní instabilita (nepravidelný pulzanebo tlak krve, tachykardie, pocení a arytmie). Další příznakymohou zahrnovat zvýšenou hladinu kreatinfosfokinázy, myoglobinurii(rhabdomyolýzu) a akutní renální selhání.

Pokud se u pacientaobjeví příznaky podezřelé ze spojení s NMS nebo pokud se objevínevysvětlitelně vysoká horečka i bez dalších klinických známek NMS,musí být všechna antipsychotika včetně olanzapinu vysazena.

Hyperglykémie a diabetes Méně často byly hlášeny hyperglykémiea/nebo exacerbace diabetu, spojené příležitostně s ketoacidózounebo komatem, včetně několika fatálních případů (viz bod 4.8). Vněkterých případech tomu předcházelo zvýšení tělesné hmotnosti, cožmohlo být predispozičním faktorem.

V souladu s používanými pravidlyantipsychotické léčby je doporučeno příslušné klinickémonitorování, např. měření hladiny glukózy v krvi před začátkemléčby, 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a následně vždyjednou ročně.

U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickýmipřípravky, včetně přípravku ZYPREXA VELOTAB, by měly být sledoványznámky a příznaky hyperglykémie (jako je polydipsie, polyurie,polyfagie a slabost) a pacienti s diabetem nebo s rizikovýmifaktory pro rozvoj diabetu by měli být pravidelně monitorováni sohledem na zhoršení kontroly hladiny glukózy. Pravidelně by mělabýt kontrolována tělesná hmotnost, např. před začátkem léčby, 4, 8a 12 týdnů po záhájení podávání olanzapinu a následně vždy každétři měsíce. Změny hladin lipidů V placebem kontrolovanýchklinických studiích byly u pacientů léčených olanzapinem pozoroványnežádoucí změny hladin lipidů (viz bod 4.8). Změny lipidovéhoprofilu by měly být ošetřeny podle klinické potřeby, obzvláště upacientů s dyslipidemií a u pacientů s rizikovými faktory prorozvoj poruch lipidů. U pacientů léčených jakýmikolivantipsychotickými přípravky, včetně přípravku ZYPREXA VELOTAB, by vsouladu s používanými pravidly antipsychotické léčby měly býtpravidelně kontrolovány hladiny lipidů, např. před začátkem léčby,12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a následně vždy každých 5let.

Anticholinergní aktivita Ačkoliv byla in vitro prokázánaanticholinergní aktivita, zkušenosti během klinických studiíukázaly nízkou incidenci souvisejících příhod.

Protože klinickézkušenosti s podáváním olanzapinu u pacientů s jiným souběžnýmonemocněním jsou omezené, doporučuje se zvýšená pozornost, pokud jeolanzapin předepisován pacientům s hypertrofií prostaty,paralytickým ileem nebo podobnými stavy.

Jaterní funkce Často, obzvlášť v počátcích léčby, bylopozorováno přechodné asymptomatické zvýšení hladiny jaterníchaminotransferáz, ALTa AST.

U pacientů s vyšší hladinou ALT a/neboAST se známkami a příznaky poškození jater, se sníženou funkcíjater v anamnéze a u pacientů léčených potenciálně hepatotoxickýmipřípravky je třeba opatrnosti a dalšího sledování.

Je-li u pacientůdiagnostikována hepatitida (včetně hepatocelulárního,cholestatického nebo kombinovaného poškození jater), je třeba léčbuolanzapinem ukončit.

Neutropenie Opatrnosti je třeba u pacientů s nižším počtemleukocytů a/nebo neutrofilů z jakýchkoliv příčin, u pacientůužívajících léky způsobující neutropenii, u pacientů s anamnézoupolékového útlumu kostní dřeně nebo útlumem kostní dřeně způsobenýmsouběžným onemocněním, radiační terapií nebo chemoterapií, upacientů s hypereozinofilií nebo s myeloproliferativní chorobou.Neutropenie byla běžně hlášena při současném podávání olanzapinu avalproátu (viz bod 4.8).

Přerušení léčby Při náhlém přerušení léčby olanzapinem bylyzřídka (≥ 0,01% a < 0,1%) hlášeny akutní příznaky jako pocení,nespavost, třes, úzkost, nevolnost nebo zvracení.

QT interval V klinických studiích bylo u pacientů léčenýcholanzapinem klinicky významné prodloužení QTc intervalu (korekce QTpodle Fridericii [QTcF] ≥ 500 millisekund [ms] kdykoliv po vstupnímvyšetření u pacientů se vstupní hodnotou QTcF 7% u 39,9%pacientů.

Pediatrická populace Olanzapin není indikován pro použití vléčbě dětí a dospívajících mladších 18 let. Ačkoli nebyly provedenystudie navržené pro porovnání dospívajících a dospělých pacientů,data z klinických hodnocení dospívajících byla srovnána s údajizískanými ze studií u dospělých.

Následující tabulka shrnuje nežádoucí účinky hlášené s vyššíčetností výskytu u dospívajících pacientů (ve věku 13-17 let)oproti dospělým pacientům, nebo nežádoucí účinky identifikovanépouze v průběhu krátkodobých klinických hodnocení u dospívajícíchpacientů.

Klinicky významné zvýšení tělesné hmotnosti (≥ 7%) sezdá, že se ve srovnání s dospělou populací vyskytuje udospívajících pacientů s vyšší frekvencí.

Velikost váhovéhopřírůstku a procento dospívajících, u kterých došlo ke klinickyvýznamnému nárůstu tělesné hmotnosti, byly vyšší při dlouhodobémužívání (nejméně 24 týdnů) ve srovnání s krátkodobým užíváním.

V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podleklesající závažnosti. Ohodnocení četnosti výskytu: velmi časté (≥1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10).

1. Poruchy metabolismu a výživy
2. Velmi časté: Přibývání na váze13, zvýšené hladinytriglyceridů14, zvýšená chuť k jídlu. Časté: zvýšené hladinycholesterolu15 Poruchy nervového systému
3. Velmi časté: Sedace (zahrnující: hypersomnie, lethargie,ospalost). Gastrointestinální poruchy Časté: Suchov ústech Poruchy jater a žlučových cest

Velmi časté: Zvýšení hladiny jaterních aminotransferáz (ALT/AST;viz bod 4.4). Vyšetření Velmi časté: Sníženéhodnoty celkového bilirubinu, zvýšení hodnoty GMT, zvýšeníplazmatických hladin prolaktinu16.

13 Při krátkodobé léčbě (medián trvání 22 dnů) bylo zvýšenítělesné hmotnosti (kg) o ≥ 7% velmi časté (40,6%), zvýšení tělesnéhmotnosti o ≥ 15% bylo časté (7,1%) a zvýšení o ≥ 25% bylo časté(2,5%). Při dlouhodobém užívání (nejméně 24 týdnů) došlo k nárůstutělesné hmotnosti u 89,4% o ≥ 7%, u 55,3% o ≥ 15% a u 29,1% o ≥ 25%oproti počáteční tělesné hmotnosti.

14 Pozorováno pro normální počáteční hladiny nalačno (< 1,016mmol/l), které vzrostly na vysoké (≥ 1,467 mmol/l) a změnypočátečních hladin triglyceridů nalačno z hraničních hodnot (≥1,016 mmol/l - < 1,467 mmol/l) na vysoké (≥ 1,467 mmol/l).

15 Změny počátečních hodnot celkového cholesterolu nalačno, kdydošlo ke zvýšení hladin z normálních (< 4,39 mmol/l) na vysoké(≥ 5,17 mmol/l), byly pozorovány často. Změny počátečních hodnotcelkového cholesterolu nalačno z hraničních (≥ 4,39 - < 5,17mmol/l) na vysoké (≥ 5,17 mmol/l) byly velmi časté.

16 Zvýšení plazmatické hladiny prolaktinu bylo hlášeno u 47,4%dospívajících pacientů.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky Hlášení podezření nanežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité.Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivéhopřípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření nanežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášenínežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V.

4.9 Předávkování

Známky a příznaky Mezi velmi časté příznaky (výskyt>10%)předávkování patří tachykardie, agitovanost/agresivita, dysartrie,různé extrapyramidové příznaky a nižší stupeň vědomí mezi sedací akomatem.

Další zdravotně významné důsledky předávkování zahrnujídelirium, křeče, koma, možný neuroleptický maligní syndrom, útlumdýchání, aspirace, hypertenzi nebo hypotenzi, srdeční arytmii (

Jaterní testy

Jaterní testy jsou laboratorním vyšetřením stavu jater. Řadíme sem zejména stanovení 4 jaterních enzymů, které můžeme doplnit vyšetřením bilirubinu. Jaterní enzymy jsou sloučeniny vyskytující se v jaterních buňkách a zajímají nás tyto:

• AST (aspartátaminotransferáza)
• ALT (alaninaminotransferáza)
• GMT neboli GGT (gama-glutamyltransferáza)
• ALP (alkalická fosfatáza)

VýznamCo nás zajímá, je koncentrace těchto enzymů v krvi, kam jsou z jater v různé míře uvolňovány. Tyto koncentrace se udávají v jednotkách mikrokatal na litr [μkat/l]. Zvýšené hodnoty těchto enzymů v krvi mohou poukazovat na poškození jaterní tkáně a na poruchu odtoku žluči z jater. S určitou pravděpodobností z nich můžeme i odhadnout, jak moc závažně jsou játra poškozená.

1. Normální hodnotyPamatujme si obecně, že AST, ALT a GMT mají být vždy nižší, než je 1 μkat/l. Přesné hodnoty nejsou až tak podstatné, protože si je každá laboratoř udává trochu jinak, ale pohybují se v těchto rozmezích:
2. AST: 0,05-0,75 μkat/l
3. ALT: 0,1-0,78 μkat/l
4. GMT neboli GGT: 0,05-0,72 μkat/l
5. ALP: 0,05-2,2 μkat/l

Způsob zjištěníProvede se normální odběr žilní krve a vzorek se pošle do laboratoře. Tam se vzorek zpracuje a výsledky se pošlou lékaři, který zadal vyšetření. Je to běžná součást celkového vyšetření krve.

Informační hodnotaZvýšené jaterní testy znamenají, že se něco děje s játry. Nejčastěji se jedná o poškození jaterní tkáně nějakou toxickou látkou nebo nějakou nemocí (infekce, nádory, jiné).

Zvýšené jaterní enzymy bývají například u stavů, jako je požití větší dávky alkoholu, dlouhodobý alkoholizmus, požití větší dávky paracetamolu, infekční hepatitidy, mononukleóza, rakovina jater, metastázy jakýchkoliv nádorů v játrech, hromadění krve v játrech u pravostranného srdečního selhání, poruchy odtoku žluči (často způsobené žlučovými kameny), Wilsonova choroba, hemochromatóza a mnohé, mnohé další.

U postižení jater bývají všechny 4 enzymy zvýšené. Některé však mohou být v konkrétních situacích zvýšené více než ostatní. Povězme si proto něco o jednotlivých enzymech.

GMT – GMT (spolu s ALP) bývá více zvýšený u poruch odtoku žluči (tzv. cholestáza). GMT je také typický pro chronické alkoholiky. Máme klasického pacienta – přichází do nemocnice s nějakými problémy a my při vyšetření zjistíme vysoké GMT, ostatní jaterní enzymy jsou buď normální nebo jen lehce zvýšené.

Pacienta dejme tomu přijmeme na oddělení a při opakovaných vyšetřeních krve zjistíme, že GMT začne klesat. To je obraz alkoholika, který v nemocnici nepije alkohol, což vysvětluje pokles GMT.

GMT po zastavení přísunu alkoholu poklesne do normálních hodnot během několika dnů, a tak u alkoholika, který několik dní před vyšetřením krve přestal pít alkohol, nemusí být GMT zvýšené.

ALP – Spolu s GMT bývá ALP zvýšený u poruch odtoku žluči. U samotného zvýšeného ALP pozor, to nebývá u poškození jater obvyklé. ALP se kromě jater nachází i v kostech a tak může svědčit i pro onemocnění kostí (např. kostní metastázy způsobující odbourávání kostí).

ALT a AST – Tohle jsou základní dva enzymy, které nás informují o poškození jaterních buněk. Čím jsou vyšší, tím je poškození těžší. Velký význam má i poměr těchto enzymů. Je-li ALT vyšší než AST, svědčí to spíše pro lehčí poškození. Pokud je ale AST vyšší než ALT, znamená to těžké poškození a smrt mnoha jetrních buněk.

BilirubinVyšetření jaterních enzymů může být vhodné doplnit vyšetřením bilirubinu. Bilirubin také zjišťujeme laboratorně z odebrané krve a jeho koncentrace se udává v mikromolech na litr [μmol/l]. Bilirubin je látka, která vzniká při rozpadu červených krvinek. Hromadí-li se bilirubin v našich tkáních, vzniká žloutenka.

Z hlediska stavu jater má stanovení koncentrace bilirubinu ten význam, že jeho koncentrace bude růst při poškození jater (zhoršená schopnost jater bilirubin metabolizovat) i při narušení odtoku žluči (bilirubin se nemůže se žlučí vylučovat do střeva). Vyšetření bilirubinu je nezbytné všude tam, kde máme podezření na žloutenku (ikterus).

Podrobnosti o metabolismu bilirubinu, jeho vzniku a vylučování z těla najdete v článku o žloutence.

Normální hladina bilirubinu v krvi je pod 17-20 μmol/l. Od 20 do 30 μmol/l se již objeví žlutavé zabarvení tkání, které však nemusí být vždy okem patrné, a při koncentraci bilirubinu nad 30 μmol/l již mluvíme o žloutence.

Zdroje

https://www.mayoclinic.orghttps://www.tribune.czhttps://www.medicinenet.com

GMT v séru –  „staronová“ zkratka = GGT

OSN-SAbstraktOSN-E

GGT (gama-glutamyltransferáza) je membránově vázaný enzym nacházející se ve tkáních, které se podílejí na absorpci a sekreci. Vyskytuje se na luminálním povrchu membrány buněk žlučových cest, čehož se využívá diagnosticky – stanovuje se jako tzv. biliární enzym při podezření na cholestázu. Aktivita v séru se také významně zvyšuje při chronickém poškození jater alkoholem.

• OSN-SFyziologická variabilitaOSN-E
• Vyšší hodnoty mají novorozenci (v prvních 3 až 6 měsících; v pupečníkové krvi je aktivita GGT až desetinásobná), muži (v dospělosti až 25krát vyšší než ženy) a obézní osoby.
• V těhotenství aktivita GGT zvýšena není.
• OSN-SPatofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraciOSN-E
• Zvýšené hodnoty aktivity GGT v séru
• 1) jaterní onemocnění

Ve zvýšené míře se může GGT uvolňovat do krve při poruše permeability membrán nebo při nekróze buněk (jako následek hypoxie nebo zánětu). Některé látky (např.

ethanol, žlučové kyseliny) také mohou při zvýšeném kontaktu s buněčnými membránami svým detergentním účinkem enzym z membrány uvolňovat.

V případě cholestázy, kdy dochází ke zpětnému toku žluče, ještě přispívá vysoká koncentrace GGT ve žluči (10krát vyšší než v plazmě) ke zvýšení aktivity v séru. Adaptují‑li se hepatocyty na poškození (např.

toxickými látkami nebo probíhajícím nádorovým procesem), může dojít ke zvýšené syntéze GGT de novo. Hepatocyty se v tomto případě chovají jako ve fetálním období. K indukci syntézy dochází také při chronickém příjmu alkoholu, při cholestáze a taterapeutickými dávkami některých léků (např. fenytoinu).

1. ·         obstrukční ikterus – aktivita je vždy zvýšena (průměrně 10krát); mírné zvýšení bývá i u anikterických forem cholelitiázy a u akutní cholecystitidy s ikterem; GGT/AST = 3 – 6 už druhý den po nástupu ikteru
2. ·         akutní toxické poškození jater – výše vzestupu odráží rozsah postižení (aminotransferázy jsou mnohem méně zvýšeny), dochází k indukci syntézy GGT, aktivita průměrně 10krát zvýšena; zvýšení nezpůsobují hormonální kontraceptiva ani halothan
3. ·         chronická alkoholová toxická hepatitida – zvýšení asi 10krát, poměr GGT/AST = 6 umožňuje odlišit alkoholovou formu od ostatních chronických forem hepatitidy; při abstinenci během několika týdnů klesá
4. ·         chronická aktivní hepatitida – aktivita může být vyšší než aminotransferázy, ale ne tolik jako u alkoholového poškození (GGT/AST = 1 – 3)
5. ·         jaterní cirhóza – nejvyšší aktivita je u primární biliární cirhózy (10krát zvýšená), nižší u alkohol‑toxické, u posthepatické je jen mírné zvýšení (1,5krát); GGT/AST umožňuje diferenciaci: 3 – 6 při alkohol‑toxické, hodnoty 6 a více svědčí pro primární biliární cirhózu
6. ·         steatóza jater – aktivita zvýšena 2 i vícekrát, aminotransferázy jsou normální nebo jen nepatrně zvýšeny

·         akutní virová hepatitida – zvýšení 2 – 5krát, výraznější zvýšení je známkou cholestázy, pokles GGT po 3. týdnu je pomalejší než u aminotransferáz, normalizace do 8. až 12. týdne je známkou vyléčení

• ·         jaterní metastázy ‑ vzestup aktivity je podmíněn více rychlostí vzniku metastáz, než jejich velikostí nebo lokalizací
• ·         infekční mononukleóza – asi 2krát vyšší aktivita; je známkou probíhající hepatitidy
• 2) ostatní příčiny
• ·         karcinom pankreatu – zvýšení 5 – 15krát, výraznější při obstrukci
• ·         hyperthyreoidismus
• Snížené hodnoty aktivity GGT v séru
• ·         hypothyreoidismus
• OSN-SPřímé následky abnormálních koncentracíOSN-E
• Geneticky podmíněná nedostatečnost GGT je příčinou glutathionurie.
• OSN-SOmezení stanoveníOSN-E
• Stabilní 7 dní při 22 °C, 1 měsíc při 4 °C, 1 rok při -20 °C.
• Nevadí hemolýza ani delší kontakt séra s erytrocyty.
• Léčba phenytoinem nebo phenobarbitalem může aktivitu GGT zvyšovat.
• OSN-SPoužití pro klinické účelyOSN-E

GGT je stanovován jako tzv. biliární enzym, jehož aktivita se nejvíce zvyšuje u obstrukčních jaterních chorob. Je specifičtější pro jaterní onemocnění než ALP (alkalická fosfatáza), která se také používá jako test na cholestázu.

Narozdíl od ALP se GGT během růstu v dětském věku nemění (vyšší hodnoty jsou pouze u dětí do 1 roku), nenachází se v kostech (tj. nezvyšuje se u osteopatií).

Současným vyšetřováním ALP a GGT lze tedy také rozeznat kostní nebo hepatobiliární původ zvýšení ALP.

GGT se nezvyšuje u onemocnění svalů jako AST. Pro obstrukční ikterus je specifičtější než transaminázy (ALT a AST ).

1. Stanovení je také užitečné pro diagnózu chronického jaterního poškození alkoholem, i když u některých těžkých alkoholiků vysokou aktivitu GGT nenalézáme.
2. OSN-SAutorské poznámkyOSN-E
3. Vladimíra Kvasnicová (listopad 2001)
4. recenze Jaroslav Racek

Zvýšené jaterní testy (špatné jaterní testy) – nemoci

Další názvy: špatné jaterní testy, zvýšené jaterky

Tzv. „jaterní testy“ jsou biochemickým vyšetřenímprováděným rozborem krve nemocného. Slouží ke zjištění aktivityněkterých jaterních enzymů a ke zjištění hladinybilirubinu.

Buňky konkrétních orgánů obsahují enzymy (látky, kterézprostředkovávají chod různých chemických reakcí), které jsou pro danýorgán typické. Pokud se hladina těchto enzymů v krvi zvýší (enzymyopustily buňky orgánu z důvodu narušení jejich stěny), lékař můžeusoudit na poškození orgánu a pátrat po jeho příčině.

Do sady jaterních testů standardně patří zjištění aktivity tříenzymů: alaninaminotransferázy (ALT),aspartátaminotransferázy (AST) agamaglutamyltransferázy (GMT).

Bilirubin, jeodpadní produkt štěpení krevního barviva, který je upravován v játrecha následně vylučován z těla močí a stolicí.

Zvýšená hladinabilirubinu svědčí pro neschopnost jater bilirubin zpracovávat nebo prozvýšenou nabídku bilirubinu játrům při hemolytických onemocněních(nadměrnému rozpadu krevních buněk a barviva).

Jisté zvýšení jaterních testů je normální po zátěži, jinak ovšemsignalizuje některé z mnoha možných onemocnění jater.Může se jednat o onemocnění infekční, nejčastějio některou z virových hepatitid (či nesprávně „infekčnížloutenku“) nebo o mononukleózu.

Dále připadají v úvahu postižení z příčinmetabolických – např. steatóza jater (ztukovatění) připoruše metabolismu tuků. Hepatotoxicky (toxicky pro játra) působímnohé jedy, především alkohol v nadměrných dávkách(souvisí se vznikem jaterní cirhózy), dále jedy některých rostlin apředevším hub (onemocnění probíhá pod obrazem akutní otravy).

Je nemožné opomenout pseudonádory a nádory jater. Jdezejména o jaterní cysty (dutiny vyplněné tekutinou) a nezhoubné nádory(adenomy, jaterní hemangiomy), případně o nádory zhoubné (např.hepatocelulární karcinom, který často souvisí s cirhózou jater).

Zvýšené jaterní testy jsou tedy příznakem, který je zjištěn vezdravotnickém zařízení – nemocného sem přivedly jiné příznaky, jakonapř. žloutenka, zvláštní zabarvení stolice, bolest v pravém podžebříapod.

Je nezbytně nutné se podrobit veškeré ordinované léčbě, včetněmnohdy velmi přísných diet, zásadně vynechatalkohol a nekouřit.

K dlouhodobému sledování může být nemocnýodeslán do ordinace odborného lékaře – hepatologa.

Diskuze o zvýšení jaterních testů

Zvýšenéjaterní testy