Do plánování se nebojte zapojit děti. Je dobré si uvědomit, že předpokladem úspěchu je to, aby všichni byli spokojeni. Pokud při cestách navštívíte místa, o kterých sní vaše děti, uvidíte, že si to všichni užijete mnohem víc.
Může se dokonce stát, že propadnou přípravám natolik, že začnou z vlastní iniciativy studovat jazyk nebo historii země, kterou si vybraly (vnitřní motivace je mocná čarodějka). Cestování pak bude zase o něco jednodušší a zajímavější. Je fajn, pokud děti mají alespoň základní znalost jazyka, který se používá v cílové zemi (případně univerzální angličtiny).
Naše (ve věku 8, 6 a 3) jsou od narození bilingvní (čeština a angličtina). Díky tomu mohou i v cizině absolvovat různé kurzy, nebo prostě jen snadněji komunikovat s okolím.
…nemůžu si to finančně dovolit
Otázka financí je velice individuální a neexistuje jediné řešení, které by se dalo aplikovat na každého. Z vlastní zkušenosti můžeme říct, že navzdory očekáváním na cestách utratíme méně, než jsme utratili v Praze.
Cestování velmi efektivně učí rozumnému finančnímu chování. Omezené prostory minimalizují impulzivní nakupování. Cokoli, co musíte při dalším přesunu sbalit, převézt a znovu vybalit, představuje zátěž.
Dvakrát si proto rozmyslíte, zda to, co chcete koupit, opravdu potřebujete.
Na cestovatelském rozpočtu se největší měrou podílí tři položky: náklady na ubytování, na dopravu a na jídlo. Pokud cestování zpomalíte a zůstanete alespoň měsíc na jednom místě, je mnohem jednodušší vyjednat výhodnější cenu za pronájem apartmánu (i o desítky procent).
Dostanete se tak víceméně na stejnou částku, jakou byste utratili za pronájem bytu v ČR (tohle samozřejmě silně závisí na destinaci, sezoně a vašich standardech). Pečlivým výběrem ubytování lze snížit i další vysokou položku rozpočtu – jídlo.
Pokud máte k dispozici kuchyň, můžete se vyhnout příliš častým návštěvám restaurací (pokud se tedy nezdržujete na místě s levným street foodem). O snižování nákladů na dopravu podrobně a skvěle pojednává Travel Bible.
Vzduchem, nebo po silnici?
Volba dopravního prostředku záleží na našich potřebách a požadavcích. Pro cestování Evropou nám osobně nejvíc vyhovuje auto. Dává nám svobodu a flexibilitu, umožňuje nám sbalit víc věcí (asi i víc, než by bylo třeba) a lépe vnímat místa, kterými třeba i jen projíždíme.
Je to také relativně levný a pohodlný způsob dopravy a v cílové destinaci pak nemusíte řešit pronájem auta nebo shánění autosedaček. Na druhou stranu musíte vždy pamatovat na to, že auto je potřeba někde zaparkovat.
To bývá často problém hlavně ve větších městech nebo v případě, že máte na autě třeba střešní box nebo nosiče s koly (mnoho apartmánů ve městech má podzemní garáže s omezenou výškou). Dalším nepříjemným výdajem jsou dálniční poplatky a mýta.
Pokud autem cestujete na vzdálenější místa, je vhodné cestu rozdělit na víc dní: naše děti mají problém se spaním v autě, takže máme nepsané pravidlo, že v jeden den ujedeme maximálně kolem 600 kilometrů a přespáváme v opravdových postelích.
Ve chvíli, kdy se potřebujete dostat do mnohem vzdálenějších destinací, přichází na řadu letadlo. Rychlost a vzdálenost jsou logicky vykoupeny vyšší cenou, kterou jako rodina zaplatíte.
Nezapomínejte ale, že se bavíme o „pomalém“ cestování, takže do takto vzdálené destinace neletíte na dva týdny. Podobnou cestu plánujeme na dobu od podzimu do jara v jihovýchodní Asii, která vyšší prvotní náklady na dopravu vyrovná relativně nízkými náklady na živobytí.
Podobných míst existuje na světě spousta a s trochou vůle vždy najdete schůdné řešení.
Střecha nad hlavou
Bydlení je věc, kterou s dětmi není radno podceňovat. Je třeba najít byt, který je dobře vybaven, je na bezpečném a zajímavém místě, umožní dětem volný pohyb, má dobré připojení k internetu a navíc nestojí majlant.
Pamatujte také na to, že pod zvolenou střechou nebudete trávit jednu dvě noci, ale nejspíš měsíc a déle.
Pokud na cestách pracujete, je vhodné, když děti mohou třeba vyběhnout na zahrádku nebo mají k dispozici jiný prostor, kde si můžou hrát, zatímco vy usilovně pracujete.
Nám se po Evropě osvědčilo Airbnb, kde není problém sehnat dlouhodobější ubytování (díky velkému počtu filtrů a výrazných slev za pronájem delší než týden, resp. měsíc). Když poptáváte bydlení, vždy se zeptejte na slevu.
Na Airbnb se často připlácí za „nadlimitní“ počet osob.
Pro naši pětičlennou rodinu tento způsob účtování často nepříjemně zvyšuje celkovou částku, takže zásadně poptáváme bydlení pro tři nebo čtyři s tím, že hostiteli napíšeme, že naše tři děti spí na jedné veliké posteli. Zatím s tím nikdo neměl problém.
Loďák, nebo batůžek?
Čím déle budete na cestách, tím méně věcí budete potřebovat. Ze začátku můžete mít pocit, že bez toho či onoho nepřežijete. Slibujeme vám, že po pár přesunech vše přehodnotíte. My jsme začínali s několika kufry a krabicemi.
Dnes toho v autě vozíme maximálně polovinu z původních věcí a stále bychom se spousty z nich mohli zbavit. Pokud poletíte, budete omezeni podstatně citelněji. Jestliže budete chtít na letenkách pro celou rodinu opravdu ušetřit, můžete zvolit ten nejlevnější, ale nejomezenější tarif – pouze příruční zavazadla, bez jídla a pití.
Do batohů se s trochou cviku vejdete a jídlo se dá koupit na letišti (sendviče, oříšky, ovoce, voda).
Na cestách se nám osvědčily tzv. cestovní batohy Osprey, které se otevírají po celém obvodu stejně jako kufr. Máte pak mnohem jednodušší přístup k věcem. My dospěláci máme větší 46litrové (Porter 46), dvě starší děti mají menší 40litrové (Farpoint 40) a ta nejmladší má obyčejný 30litrový sportovní batoh (který stejně přenášíme my).
Každý člen rodiny má také svou barevně odlišenou sadu organizačních kostek (packing cubes), v nichž jsou věci nejen přehledně oddělené, ale hlavně úsporně zabalené (nejlépe funguje oblečení smotat do ruličky). Díky síťované vrchní části oblečení větrá a jedním mrknutím vidíte, co kostka obsahuje.
Děti si na ně velmi rychle zvykly a jsou schopné si vše sbalit bez naší pomoci.
Z pohledu dětí se mezi nejdůležitější obsah zavazadel řadí hračky. Pokud cestujete autem, můžete zabalit relativně veliké množství.
Osvědčilo se nám vozit krabici lega, pastelky a sešity na kreslení, pár knížek, puzzle, hry (Ypsilonie a Člověče nezlob se), skákací gumu, malý nafukovací míč (overball), skládací koloběžky a oblíbeného plyšáka.
Při cestování letadlem jsou možnosti opravdu omezené a děti si na podzim kromě oblečení povezou plyšáka na spaní, skákací gumu, nafukovací míč, tablet a čtečku knih.
Jak na školu
V ČR jsme vázáni povinnou školní docházkou. Ze zákona tedy jako rodiče musíme zajistit, aby děti chodily do školy. Existuje výjimka v podobě individuálního vzdělávání udělovaná ředitelem té školy, kterou si vyberete jako kmenovou. Jednoduše řečeno – učíte děti doma.
Jediný požadavek na vás je středoškolské vzdělání pro první stupeň a vysokoškolské pro druhý stupeň. Této možnosti využíváme i my.
Jednou ročně (obvyklá praxe je dvakrát ročně, ale jelikož jsme v zahraničí, máme výjimku) se s dětmi dostavíme na přezkoušení a splňují-li požadavky školy, je všem jedno, jak ke znalostem přišly.
Další možností je najít školu, která vám povolí vzít děti na delší dobu do zahraničí (třeba na 6 měsíců) a připraví jim individuální plán. Poskytne vám všechny podklady a na vás je, abyste zajistili, že dítě bude při návratu do školy na stejné vědomostní úrovni jako spolužáci.
Naše kmenová škola uznává tzv. portfoliové hodnocení. V průběhu pololetí (v našem případě roku) tedy shromažďujeme vše, na čem děti pracují (z každé činnosti pořizujeme fotografie) a tento materiál následně prezentujeme u přezkoušení ve škole.
Skvěle se nám osvědčily projektové bloky, které pokrývají víc oblastí, chcete-li předmětů. Pokud vaše dítě zajímá vesmír a rozhodnete se na toto téma zpracovat projekt, pak kromě psaní, čtení a kreslení obsáhnete i matematiku, dějepis, přírodopis či fyziku.
Na těchto projektech se snažíme pracovat vždy v průběhu dopoledne a dost často nám zaberou dva i víc týdnů. V mezičase děti čtou a hrají různé vzdělávací aplikace na iPadu (v angličtině jich je nepřeberné množství).
Je-li to možné, navštěvujeme muzea, interaktivní výstavy a jiné kulturní akce.
Možná si říkáte, že tohle bude nad vaše síly a že na to nemáte znalosti. Upřímně: když to zvládne vaše dítě, proč byste to nezvládli vy? Je naprosto v pořádku, pokud něco nevíte. Společně přece můžete informace vyhledat.
Nebo máte pocit, že k tomu, abyste mohli učit vlastní dítě, potřebujete speciální pedagogické znalosti? Opak je pravdou. Nikdo nezná vaše děti lépe než vy. To nejtěžší je znovu samotné rozhodnutí.
Získaná svoboda za to ale stojí!
V cestě nám brání zdravotní problémy
Cestovat s dětmi, které mají specifické zdravotní potřeby, je o trochu složitější, ale nikoli nemožné! Dvě z našich dětí si „vylosovaly“ celý balíček zdravotních problémů, a přesto jsme se na cesty vydali.
Musíme o fous víc plánovat (vždy si alespoň zběžně zmapujeme nemocnice, kvalitu lékařské péče a kvůli speciální dietě vždy hledáme ubytování s vlastní kuchyní) a jednou za šest až osm měsíců je potřeba navštívit Prahu kvůli lékařským testům a prohlídkám.
Také s sebou vozíme dostačující dávku léků pro denní použití a injekcí pro první pomoc. V těchto případech doporučujeme potvrzení od lékaře v anglickém jazyce o tom, že vaše dítě tyto léky užívá a že toto množství opravdu potřebujete. Nikdo vás pak nebude podezřívat z distribuce drog.
Rozhodně nezapomínejte ani na kvalitní pojištění – to je ale důležité i v případě, že děti ani rodiče nemají žádná zdravotní omezení.
Jsme přesvědčeni, že pokud nemoc dostatečně poznáte, naučíte se s ní úspěšně žít a snadněji se připravíte na možné krizové situace. S takovou „výbavou“ pak můžete s klidným svědomím vyrazit i na dlouhé cesty.
Je fascinující, jaká témata můžete s dětmi při výletech do různých míst probírat. Například návštěva portugalské pevnosti, která ještě donedávna sloužila jako politické vězení, rozpoutala velmi zajímavou debatu s naší dcerou o tom, co je diktatura. Postupně jsme v rozhovoru nakousli i další formy vlády.
Makedonské mešity zase stály u zrodu diskuse o náboženstvích. Svět je plný takových „spínačů“. Nikdy nevíte, co vaše dítě zaujme. Jedno je však jisté: cestování vám všem rozšíří obzory a umožní vám vidět věci v souvislostech. Už to nebude jen nějaké místo na mapě, nějaký cizí jazyk či kultura nebo historická událost.
Bude to reálné a opravdové.
Cestování s dětmi
Pohledem starostlivých babiček a dědečků ano a podle nich je pořízení potomka správnou chvílí k ukončení cestovatelských výprav, pro milovníka cest za poznáváním však naopak přichází nová výzva, kterou cestování s dítětem bezesporu je.
Cestování s dětmi přináší řadu úskalí a specifik, na které se člověk ne vždy může předem připravit, i když je lze dobrou přípravou alespoň minimalizovat.
Na druhé straně máloco dokáže rodinu stmelit tak, jako společné zážitky a pobyt mimo každodenní rutinu.
Kdy s cestováním s dětmi začít?
Obecná rada, která by platila pro všechny, asi neexistuje. Paradoxně čím menší miminko, tím méně je zpravidla náročné na zabavení a další požadavky.
Na druhou stranu si však rodina s malým dítětem na sebe teprve zvyká, a proto změna prostředí nemusí všem vyhovovat. Je vhodné začít výlety po České republice a blízkém okolí.
Ověříte si, jak vaše dítě reaguje na změny, delší cesty autem, spaní mimo vlastní postýlku či celodenní výlety.
Přesuny dopravními prostředky s malými dětmi
Nejnáročnější během cest jsou delší přesuny, ať už letadlem nebo autem. V případě auta je dobré si delší přesuny naplánovat v době spánku dětí, což nemusí být vždy během noci, i když tato varianta se nabízí jako první.
U menších dětí se vyplatí plánovat vhodné zastávky, při kterých by se děti unavily, a následně se jim lépe spalo. Proto je důležité cestu dobře naplánovat a již předem si vytipovat možná zajímavá místa či hřiště.
Raději pak počítat s delší cestou s více zastávkami, která již sama o sobě může být součástí dovolené, než spěchat do cíle za cenu stresu celé rodiny.
I během samotné jízdy existují možnosti, jak dítě zabavit, liší se samozřejmě podle věku. CD nebo flashka s oblíbenými písničkami či pohádkami je základem. Dále jsou u dětí oblíbené hry, kdy dítko poznává například značky aut či další předměty kolem sebe. Existuje dokonce přímo kniha her do auta, která pomůže ve chvíli, kdy dochází rodičům fantazie.
Větší děti si mohou, pokud jím nebývá špatně, prohlížet oblíbené knížky či časopisy. Dobrou variantou jsou například časopisy se samolepkami a dalšími aktivitami, které dokážou i malé děti zabavit na dlouho. Krajní variantou je také mobil či tablet s oblíbenou pohádkou nebo třeba vzdělávací aplikací, které děti na určitý čas zabaví.
Co se týče letadla, je plánování náročnější, protože člověk zpravidla není pánem svého času a musí se řídit předem danými pravidly. I tak lze problémy minimalizovat dobrou přípravou. Letiště jsou v dnešní době již poměrně dobře připravena na pobyt malých dětí.
Zpravidla se na nich nacházejí hrací koutky, kde je možné trávit s dětmi čas do odletu letadla. Již samotné letiště je však pro většinu dětí zdrojem zábavy a nových podnětů. Pozorování letadel a provozu letiště může děti zabavit na poměrně dlouhou dobu.
V prostorách letiště je možné také mít svůj kočárek, který si předem při check-inu pouze necháte odbavit a označit, odevzdáte jej však až při nástupu do letadla.
Zejména při dlouhém čekání je dobré mít místo, kam lze dítě položit. Tou druhou možností je pak ergonomické nosítko, které je také nezbytným pomocníkem současných rodinných cestovatelů.
Ne všechny děti se dokážou uklidnit samy, hlavně ty úplně malé. V nosítku, zvláště pokud jsou na něj zvyklé, usínají většinou všechny.
Nosítko využijete nejen při čekání na letišti, ale také při dlouhých letech, pokud dítě nemůže usnout, stejně jako na výletech po městě i do hor.
Samotný let již představuje zvláštní kapitolu a má stejně jako jízda autem svá specifika. Dítě, na rozdíl od cesty autem, nemusí být celou dobu na jednom místě, na druhou stranu musí rodiče brát ohled na ostatní spolucestující.
Čtěte také:
Vývoj psychické odolnosti dítěte a výchova k ní
Volný čas a volnočasové aktivity
Základní podmínky a zásady bezproblémové cesty s dětmi
Každé období u dětí má svoje specifika, ale všechny věkové kategorie mají dva základní požadavky, které bývají alfou a omegou klidné a bezproblémové cesty. Tím prvním je dostatek spánku a tím druhým dostatek dalších podmětů během cesty. V následujících bodech najdete další obecné i konkrétní tipy a zásady, které vám cestování s dětmi usnadní.
- Respektovat své možnosti a zkušenosti a zjistit si co nejvíce informací
Rada zdánlivě obecná, která v podstatě platí pro cestování i bez dětí, ale s nimi dvojnásob. Cestování a pobyt v cizích zemích často přináší stresové situace různého typu, které se s dětmi ještě násobí. Pokud jste předtím nikdy nebyli na vlastní pěst v zahraničí, zvažte například, zda se hned napoprvé vypravíte s dětmi do země, která třeba není turisticky úplně přístupná.
Určitě se vždy vyplatí zjistit si co nejvíce informací o místě, kam cestujete – především jak moc je vhodné pro děti. Čas investovaný do přípravy se vám na místě vrátí. Vhodné je přečíst si průvodce, najít si informace a cestopisy na internetu. Člověk v nich často najde řadu tipů, na které by sám nepřišel. V případě ubytování pak nespoléhejte pouze na fotky v nabídce cestovní kanceláře nebo ubytovatele, ale přečtěte si i recenze ostatních cestovatelů. Je možné využít například cestovatelské weby typu Tripadvisor nebo Booking, kde jsou recenze lidí, kteří místo navštívili. Určitě se nedívejte pouze na pozitivní recenze, je dobré se podívat i na počet hodnocení a datum, kdy byly pořízeny. Nestyďte se ani přímo zeptat na zkušenosti ostatních cestovatelů.
- Respektovat své dítě a znát jeho potřeby
Dát jednoduché rady, které by platily pro každého rodiče a každé dítě, je téměř nemožné.
Každé dítě je jiné a má jiné potřeby a jen vy zpravidla víte, zda máte doma introverta, který je nejraději ve svém prostředí, nebo dítě, které se nebojí nových lidí a nových věcí. Druhá varianta je samozřejmě jednodušší.
Pokud máte dítě, které je kontaktní a nebojí se, v mnoha zemích vám pomůže při seznamování a navazování kontaktů s místními lidmi a posune vaše cestovatelské zážitky zase o stupeň výše.
- Vždy se může něco stát – být připraven (lékárnička, pojištění, kontakty na lékaře, očkování, doklady)
Při cestování s dětmi člověk nesmí podcenit přípravu, a to opravdu ve všech směrech. Tou základní je samozřejmě vše, co se týče zdraví a všech možných rizik s ním spojených. V prvé řadě je třeba si zjistit, jak je to s hygienickými podmínkami v dané zemi. Jinak se připravuje na cestování po Evropě či USA, než po Asii a Africe. Viz článek o očkování a zdravotní péči.
Každé dítě by mělo mít také svůj cestovní doklad, a to buď cestovní pas, nebo občanský průkaz, který může v současnosti získat i osoba mladší patnácti let. Cestovní pas platí univerzálně, zatímco občanský průkaz v zemích Evropské Unie a několika dalších vybraných státech.
- Počítat se stresem – rozvolnit program
Jak jsme již zmínili dříve, s cestováním je kromě úžasných zážitků a poznávání nových míst a věcí, občas spojen také stres. Stres pramenící právě z toho, že opouštíme svou komfortní zónu a děláme věci, které jsou pro nás často neznámé – ať je to jídlo, lidé, situace.
Děti na druhou stranu, zejména v určitých obdobích, vyžadují pravidelnost a rutinu, která je uklidňuje. 
Je proto třeba najít vhodný kompromis, a především se dětem přizpůsobit. Smířit se s tím, že když se váš malý spolucestovatel špatně vyspal, tak prostě nestihnete vyšplhat na nejvyšší horu v okolí a raději absolvujte jen procházku v lese, kde se vaše dítě vyřádí a užijete si to všichni. Ideální je pak střídat zážitky, které jsou lákavé pro děti, jako parky, lesy nebo hřiště, se zážitky, které jsou zajímavé pro vás.
- Fungovat jako partneři – pomáhat si
Rodinná dovolená může být při dobré přípravě a naladění všech členů na stejnou notu tím nejlepším zážitkem pro všechny. Důležité je, aby zejména tatínkové fungovali jako partneři při starání se o malé členy výpravy.
V opačném případě je dovolená dovolenou jen pro jednoho z nich. Pro druhého se jen násobí to, co případně zažívá doma. Rodiče by si měli uvědomit, že se jim naskýtá jedinečná možnost, jak strávit se svým dítětem mnohem více času než doma.
Je to příležitost předat mu spoustu cenných rad a umožnit mu prožít společně zajímavé zážitky, na které bude jednou vzpomínat. Příležitost udělat z něj svého parťáka, a zároveň obdivovatele.
Zejména úplně malé děti si tak třeba nebudou pamatovat místa, která viděly, ale určitě v nich zůstanou společné zážitky a pocit sounáležitosti a lásky celé rodiny.
Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně.
Pravidla letní lékárničky pro děti
Máte malé dítě a plánujete dovolenou? Na cestu s nejmenším členem rodiny je třeba se pořádně vybavit a lékárnička by vám v zavazadle rozhodně neměla chybět. Její obsah bude záviset nejen na délce pobytu a způsobu cestování, ale také na destinaci, do níž máte namířeno.
Vyplatí se zjistit si předem dostupnost a kvalitu lékařské péče či hygienický standard cílového místa vaší dovolené. Některé léky by vám ovšem v cestovní lékárničce neměly nikdy chybět, ať už s dětmi poletíte za exotikou, nebo strávíte týden na samotě u lesa.
„Děti mohou na cestách postihnout nejrůznější zdravotní potíže. Shánět léky, které jsou u nás běžně dostupné, ale nemusí být v zahraničí vůbec snadné.
Dobře vybavená cestovní lékárnička by proto měla obsahovat základní léky, jež léčí již existující onemocnění, zajistí prevenci nemocí a vyřeší akutní zdravotní obtíže nebo drobná zranění,“ zdůrazňuje MUDr.
Silvia Bajová, dětská lékařka z Nemocnice na Homolce.
Problémy nejen z klimatizace
„Nadměrné vystavování slunci, odlišné klimatické i hygienické podmínky, ale také netradiční potraviny, které děti ochutnají poprvé. To vše může malým cestovatelům způsobit podráždění pokožky, průjem či alergie.
Důležité je tedy přibalit běžně dostupné léky na tyto potíže.
Řadu zdravotních problémů má na svědomí také již samotná cesta na dovolenou a s ní související pobyt v klimatizovaných prostorech,“ varuje doktorka Silvia Bajová.
Mikroorganizmy nacházející se v různých částech klimatizačních zařízení se s proudem vzduchu dostávají do uzavřeného prostředí a mohou vyvolat závažná infekční onemocnění. Prudké změny tlaku při cestování letadlem mohou zase dětem způsobit bolestivý zánět středního ucha. Počítejte také s tím, že nachlazení, chřipky, nebo dokonce angíny mohou vaše děti potrápit i v létě.
Horečky a bolesti jsou časté
Řadu těchto potíží provází horečky a bolesti. Je proto dobré mít po ruce léky, které od nich dětem uleví. Jednou z vhodných léčivých látek v dětském věku je paracetamol. Kromě tlumení horečky zmírňuje bolesti různého původu. Pomáhá např. při bolestech hlavy, zubů a bolestech pohybového ústrojí provázejících chřipku a nachlazení.
U léků se vždy držte příbalového letáků, pečlivě čtěte pokyny pro dávkování. Je také třeba mít na paměti, že léčiva obecně nesmí být vystavena přímému slunečnímu záření a vysokým teplotám.
Co sbalit s sebou:
- teploměr
- náplasti, “nepálivou” dezinfekci
- sterilní obvaz
- lék proti horečce a bolesti – paracetamol (například suspenze Paralen SUS pro děti od 3 měsíců, nebo čípky Paralen 100 pro děti s tělesnou hmotností 7 kg a více, pro děti od tří let jsou vhodné např. tablety Paralen 125)
- lék na tlumení kašle a rovněž léky na uvolnění hlenů
- přípravky proti plenkové dermatitidě (opruzeniny)
- oční kapky
- antihistaminika (hodí se při štípnutí hmyzem nebo alergiích)
- teploměr
- kapky proti rýmě
- přípravky proti průjmu
- gel/krém/sprej na podrážděnou pokožku od slunce
Psycholožka: Dítě jen po dobrém nevychováte. Nebojte se zvýšit hlas ve správný moment
Anita Michajluková dvacet let pomáhá rodičům a dětem hledat klíč ke spokojeným vztahům. Sází přitom na podporu každého člověka v hledání jeho vlastní životní cesty. Zkušenosti ze své poradny sepsala do nové knihy Dítě, které se v životě neztratí a vydala ji v červnu u nakladatelství Albatros.
Při řešení problémů klientů vám údajně nejvíce pomáhá praktický přístup a selský rozum. Co tím myslíte?
Obojí považuji za klíčové při hledání řešení jakéhokoliv problému, nejen ve výchově dětí. Existuje řada metod, rad, výchovných systémů. Mně se osvědčuje přistupovat ke každému člověku individuálně.
Co právě on v tuto chvíli potřebuje? Jak prakticky vyřešit krok za krokem jeho konkrétní situaci a jak ho podpořit, aby hledal vlastní cestu dopředu? V rodičovství se často opakují některé chyby, které rodiče dělají, ale je vždy třeba najít, jak vypadají v jedinečném podání konkrétní kombinace rodič-dítě. Často pak řešení i velkých a dlouhodobých problémů může ležet na dosah ruky.
Proč jste se rozhodla sepsat knižně své zkušenosti z terapií?
Zdálo se mi, že je jen velmi málo knih o výchově od českých autorů, které reflektují české podmínky a přitom neprezentují jeden návod nebo směr. Ale hlavně jsem chtěla ukázat svůj pohled na každodenní otázky, se kterými se setká při výchově téměř každý rodič.
Někdo je řeší s lehkostí, někomu dají pořádně zabrat.
Proč na své dítě křičím, i když nechci? Proč mu pomáhám s úkolem, když chci, aby bylo samostatné? Proč si děti neuklidily pokoj, když jsem jim to říkala už pětkrát? Samozřejmě k tomu patří i závažnější otázky o závislostech, hranicích nebo šikaně.
Postupem let jsem přišla na to, že existují opakující se principy, které působí ve výchově potíže. Zároveň pro každého rodiče vede k řešení jiná cesta, protože ve výchově dětí nejsou důležité jen kroky, které děláme navenek, ale i naše vnitřní motivace a postoje.
A když s daným rodičem a dítětem pojmenujeme obojí, věci jsou postupně jasnější a problém má řešení. Je to jako narazit na zlatou žílu. Proto neexistuje univerzální návod na to, co ve výchově dělat, aby si děti uklízely pokoj.
Ale existují principy, které když porušujeme, fungovat nám to nebude.
V knize podrobně popisujete vlastní zkušenosti z výchovy dětí, ani pro vás nebylo vždycky vše snadné. Nebála jste se je zveřejnit?
Naopak. Výchova dětí byla důležitou součástí mé cesty a dala mi zkušenosti, které bych jinak nezískala. Zažila jsem se svým synem stavy bezmoci a zoufalství a propadala hysterii a neviděla cestu ven. Abych se se svým malým dítětem dokázala domluvit, musela jsem začít hledat vlastní cestu k řešení. Jak to opravdu já uvnitř mám a co cítím.
Proč dělám to, co dělám, a proč to nefunguje. Až proces vnitřní proměny mých vlastních hodnot a motivací vedl k tomu, že se náš vztah proměnil a dokázali jsme spolu postupně začít spokojeně fungovat.
V knize popisuji i to, jak snadné mi později přišlo vychovávat mladší dceru, a že až když jsem na vlastní kůži poznala, co v realitě znamená obvyklá věta „každé dítě je jiné“, dokázala jsem mnohem lépe pochopit i své klienty.
Svým příběhem chci zároveň čtenářům dodat odvahu a podpořit je, aby nikdy nevzdávali hledání toho pravého klíče k výchově dětí.
Používáte často termín vnitřní proměna. Neodrazuje vaše klienty představa, že se mají měnit?
Doufám, že ne. Náš vnitřní a vnější svět je propojený. Aby změna fungovala venku, musím udělat změnu i uvnitř, tomu se nejde vyhnout. Moje knížka spojuje vnější reálné kroky s prací na sobě, ukazuje, proč je změna důležitá, a hlavně jak ji udělat. Paradoxní je, že to nemusí být vůbec těžké. Někdy stačí jedna dobře položená otázka a poctivá odpověď.
Můžete uvést konkrétní příklad?
Když se rozhodnete něco ve své výchově změnit, nestačí to jen ostatním doma oznámit. Vyhlásit nové pravidlo. Pokud jste nezměnila svůj vnitřní postoj a nejste o něm stoprocentně přesvědčená, tak třeba hranice stejně selže. A právě děti jsou v této disciplíně znamenitými trenéry.
Proto nestačí vyhlásit například „Ode dneška si obouváš boty sám“, ale musíte dojít k stoprocentnímu vnitřnímu přesvědčení, že už mu boty obouvat nebudete, protože je zralý na to, aby to zvládl, a chcete ho podpořit v samostatnosti. A pak neustoupit, i když se mu nebude chtít.
A hlavně být připraven, co uděláte, když si boty obout odmítne. Třeba to, že je vezmete do ruky a ono půjde bez nich.
Po přečtení vaší knihy mě napadlo, že snaha být hlavně „hodný rodič“ vlastně jen ve velmi málo případech vede k úspěšnému výsledku.
V jedné z kapitol popisuji čtyři nejčastější vnitřní postoje, se kterými se setkávám a které vedou podle mého názoru opačným směrem, než se na první pohled může stát. Jedním z nich je právě přesvědčení, že když budu většinu času milý a hodný rodič, povede to k dobrému vztahu s mými dětmi. Denně ve své poradně vidím, že nepovede.
Dalším takovým rozšířeným postojem je například obava nechat dítě zažít něco nepříjemného a přesvědčení, že hlavně jen díky pozitivním zážitkům z něj vyroste šťastný člověk.
Ani to totiž není pravda, a přesto, že logicky to víme, je pro mnoho lidí velmi těžké pak v konkrétní situaci nechat dítě, ať má možnost i nepříjemnější zkušenosti zažít.
Co máte na mysli pojmem „rodičovský rejstřík“, který v knize často zmiňujete?
Většina z nás má o sobě představu, jakým chceme být rodičem. Tohle dělám – tohle nedělám – takový jsem – takový nejsem. Máme automatickou tendenci používat poměrně úzkou škálu nástrojů, jak se dorozumět s dětmi. Říkáme si: „Až budu mít děti, tak nikdy nebudu…“ nebo naopak „Určitě vždycky budu…“.
V realitě si však často jen s tím, co si sami sobě dovolíme dělat, nevystačíme. Děti na to nereagují. Osvědčené nástroje nám právě ve výchově dětí mohou přestat stačit. V tu chvíli se dostáváme do problémů a potřebujeme sáhnout do krabice „tohle já nedělám“ pro nástroje nové.
A to se snažím své klienty naučit.
Tuto situaci přirovnáváte k barevné škále pastelek…
Myslím, že je to docela trefné přirovnání. Představuji si, že jako osobnost máme každý určitou škálu projevů – pastelek -, které jsme zvyklí používat. Někdy se stane, že každý člen rodiny „kreslí“ trochu jinou škálou barev, které spolu úplně neladí. Že zkrátka tomu, co dělá naše dítě, nerozumíme, a nevíme, jak na to reagovat. Pak to mezi námi skřípe.
To byl i případ s vaším malým synem?
Ano, zpětně to tak vidím. Dokud jsem na jeho vzdor a sílu reagovala jen laskavostí a vysvětlováním, nikam jsme se nemohli dostat.
Co v takové situaci pomůže?
Pokud máme dítě, které na naše „pastelky“ nereaguje, je funkčním řešením rozšířit svůj vlastní počet pastelek. Opustit třeba představu, že nikdy nezvyšuji hlas a nechci působit přísně, a najít odvahu změnit svůj repertoár.
Co se pak stane?
Napadá mě častá situace, kdy se rodiče bojí, aby nemuseli na své děti křičet nebo být zlí. Tak ustupují, vysvětlují a ve slabých chvílích pak ze zoufalství na své děti hystericky řvou nebo je i praští, protože prostě v tu chvíli nevědí, jak jinak.
Když se pak odváží v adekvátní chvíli použít novou pastelku – tedy dovolí si to a zvýší důrazně hlas v pravou chvíli na pravém místě s novým pocitem, že je to takto v pořádku, nemusí se později vyhrotit situace až k dalšímu hysterickému řevu nebo fyzickému trestu.
Existuje podle vás něco jako první pomoc ve vypjaté situaci, kdy si s dítětem nevím rady?
Radím svým klientům klidně vzdát pomyslně jeden set, ale připravit se dobře na ten příští, aby neprohráli celý zápas. V emočně vypjaté situaci se těžko hledá nadhled.
Lepší je to vyřešit prostě nějak, i když s tím nebudu spokojena, a pak v klidu promyslet, jak jinak bych to mohla řešit příště. A příště nové řešení použít.
Důležité je hledat a nedoufat, že když to nechám být, příště situaci zvládnu jinak. Nezvládnu, když nebudu připravená.
A co dělá psycholožka, když neví?
To stejné, co všichni ostatní, hledá. I psycholog totiž neví velmi často. Což je skvělé, protože když se z nevím v životě nehroutíme, je pro nás tím nejlepším motorem k hledání a růstu.
Mou největší inspirací je sebezkušenostní vzdělávací systém Principy života, který průběžně studuji a který mě v životě ovlivnil nejvíc.
Dává mi obrovskou podporu v hledání vlastních jedinečných řešení pro život a poskytuje mi rámec pro práci s klienty.
Jakou radou byste vybavila každého nového rodiče na cestu z porodnice?
Nebojte se hledat vlastní cestu a nenechte se odradit, i když to třeba nejde hned. Jsou rodiče, kteří to mají snadné, a pak rodiče, kteří to mají náročnější. Ať už je důvod jakýkoliv. Neporovnávejte se s ostatními.
Každý máme svůj vlastní příběh, vlastní radosti i starosti. Nikdo není jako vy a nikdo nemá dítě jako vy. Tvoříte se svým dítětem jedinečnou kombinaci příběhů, kterou ještě nikdo před vámi nevytvořil. Nebojte se proto hledat svá vlastní řešení.
Univerzální odpovědi nefungují nikde v životě, tedy ani ve výchově.
Video: Ztrácíme zdravý rozum, děti se bojí dělat chyby, říká učitelka
20:06
Je u nás pevně zabydlený strach z chyb, děti se je bojí dělat, když ale pochopí, že chyba není ostuda, mají do života vyhráno, říká Petra Šubrtová. | Video: Daniela Drtinová
Covid, zdraví a bezpečnost
23.12.2020 Při příletu je nutný negativní test (ne starší 120 hodin), podstoupení zdravotního vyšetření na místě. Je možná karanténa. Test je nutné mít i při odletu ze země.
14.10. 2020 Při příletu je nutný negativní test (ne starší 72 hodin), podstoupení zdravotního vyšetření. Je možná karanténa.
Uganda je bezpečná země, aktuálně lze jezdit i do severní části země. Ve větších městech je však třeba dávat pozor na krádeže.
Zdraví
Očkování žluté zimnice je povinné a kontroluje se při každém vstupu do země. Doporučovaná je také žloutenka A a B a břišní tyfus a tetanus. Informujte se v očkovacím centru.
Uganda má lékařskou péči oproti Evropě na velmi nízké úrovni. V případě potřeby navštivte raději soukromou než státní kliniku. Nezapomeňte na zdravotní pojištění.
Mezi nejčastější problémy patří žaludeční problémy a průjem. Vodu pijte jen balenou nebo převařenou. Nebojte se jídla na ulici, ale jezte tam, kde jedí místní a přesvědčte se, že je jídlo čerstvé a dobře uvařené. Pozor na nepasterizované mléko prodávané na ulici.
Velkým strašákem je malárie. Lepší než antimalarika, ktará mají nepříznivé vedlejší účinky a před nákazou vás také úplně neochrání, je nosit večer dlouhé oblečení, používat repelent a moskytiéru. Pokud máte horečku, zimnici, bolí vás hlava nebo klouby, nechte se na nejbližší klinice otestovat, léky jsou dostupné všude a během 2-3 dnů vám uleví.
V Ugandě se také může vyskytovat vzteklina. Vyhýbejte se koupání a brodění ve stojaté vodě, kde se, kromě jezera Bunyoni, vyskytuje bilharzie (schistosomóza) způsobující zánět orgánů. Na venkově můžete potkat jiggers, červy zavrtávající se do chodidel. Tak nechoďte boso.
HIV/AIDS má 7.4% obyvatel mezi 15 a 49 lety. Nebojte se kontaktu s místními jako pití ze stejné lahve nebo podání ruky. HIV se přenáší krví. Při sexu použijte kondom.
Bezpečnost
Uganda je velmi bezpečná země a to i pro lidi cestující na vlastní pěst. V minulosti bylo nebezpečné cestovat na sever země, kde působila armáda Božího odporu, od roku 2007, ale i zde panuje relativní klid.
Největším riskem pro cestovatele je dopravní nehoda. Auta i silnice jsou ve špatném stavu a dopravní předpisy se příliš nedodržují, někteří řidiči řídí opilí nebo bez řidičáku. Doporučuji cestovat pouze za světla.
S žebráky se setkáte málokde. V místech s mnoha turisty můžete narazit na žebrající nebo prodávající děti – je lepší je v tom nepodporovat. Chcete-li přeci jen pomoci místní komunitě, přispějte neziskové organizaci, adoptujte si dítě na dálku nebo nakupte a darujte školní materiály některé vesnické škole – příležitostí je mnoho.
V Kampale a na severovýchodě země může ojediněle docházet k přepadením. Předejít mu můžete do jité míry tak, že se vyhnete cestování za tmy a nebudete ukazovat své cennosti.
Krádeže a kapesní zloději jsou častějším problémem a to především v Kampale, v davech na trzích, autobusových nádražích a nacpaných taxících.
Hlídejte si batoh a pokud potřebujete u sebe mít více hotovosti, rozdělte ji na různá místa.
Vyhýbejte se velkým shromážděním a demonstracím. Nefoťte vojenské, vládní a strategické objekty. U focení lidí, většionu nebývá problém, je ale slušné se předem zeptat.
Homosexualita je nelegální a jakékoliv projevy náklonosti na veřejnosti mohou vést k zatčení a uvěznění. Ze stejného důvodu může být, pro dva muže nebo dvě ženy nemožné sdílet pokoj.
Uganda je velmi bezpečná země i pro solocestovatelky. Pokud se budete oblékat konzervativně a ctít místní kulturu, neměl by nastat žádný problém. Od místních mužů se občas dočkáte žádosti o telefonní číslo nebo pozvání na rande, odmítnutí ale s klidem akceptují.
Nebezpečná divoká zvířata potkáte jen v národních parcích, kde je většinou zakázané pohybovat se bez průvodce.
Aktualizaci online průvodce připravila Lucie Dlauhá.
15 osvědčených tipů, jak přežít dovolenou s dětmi
Dovolená…. Zavřete oči a zasněte se. Co vidíte? Nerušený relax na pláži, večery s drinky ve stylovém baru, romantické procházky po nábřeží, focení historických památek ze všech úhlů nebo dlouhé turistické výšlapy?
Konec snění, takhle dovolená s dětmi nevypadá. To jste určitě zjistili hned po jejich narození. Ale nebojte, i dovolenou s dětmi jde naplánovat tak, aby byla celá rodina spokojená. Podívejte se na našich 15 osvědčených tipů.
Tipy pro dovolenou s malými dětmi
1) Vyberte hotel, kde mají děti rádi
Wellness hotel s drahým vybavením a luxusní restaurací je pro mnohé sen o krásné dovolené, ale pro rodiče malých zvídavých dětí představuje spíše horor.
Vyberte si hotel, kde jsou na děti připravení a zvyklí. Při vyhledávání pobytu na Slevomatu si můžete nastavit v požadavcích dětské hřiště i dětský koutek.
Řadu hotelů pro nás testují mama blogerky, jejich recenze vám pomohou při rozhodování.
Bonusový tip: Mnoho hotelů nabízí pobyt pro děti zdarma, i tento filtr najdete ve vyhledávání.
2) Nepodceňte zdravotní rizika cestování
Prevence je základ, proto si před cestou vždy zjistěte zdravotní rizika destinace, poraďte se v očkovacím centru nebo centru cestovní medicíny a doplňte svou cestovní lékárničku. O cestování a zdraví dětí jsme si povídali s dětskou lékařkou Terezou Koutnou. Podívejte se na její rady a tipy.
3) Nemusíte stěhovat půlku domácnosti
Kočárek, cestovní postýlka, ohřívač lahví, nočník, kufr plný oblečení a plno dalších nezbytností. Malé dítě bezkonkurenčně vítězí v množství zabalených věcí nad všemi ostatními členy rodiny. Zvolte baby friendly hotel s dětským vybavením a vašemu zavazadlovému prostoru se uleví.
4) Připravte zábavu pro chvíle nudy
Pro dlouhou jízdu autem nebo dokonce let letadlem je vhodné mít připravenou zábavu. Doporučujeme nevytahovat všechny trumfy najednou, ale hračky z tašky vyndavejte postupně. Osvědčeným tipem je pro cestu koupit jednu novou neokoukanou hračku nebo knížku. U větších dětí spolehlivě zabere tablet s pohádkami a jednoduchými hrami.
5) Zabalte spoustu svačinek
Jídlo je zábava a pro malé děti to platí dvojnásob. Nakrájené kousky ovoce a zeleniny, dětské sušenky, cornflakes nebo třeba rozinky dokáží batole zabavit na docela dlouhou dobu. Mrkněte se do naší nabídky, jestli najdete něco vhodného pro vaše dítě.
Tipy pro dovolenou s většími dětmi
6) Plánujte společně
Chcete u dětí vidět nadšení místo otrávených obličejů? Pak plánujte společně. Zapojte je do výběru lokality, ubytování i výletů. Dokáže už vaše dítě pracovat s mapou? Udělejte z něj vedoucího výletu, který hlídá správnou trasu.
7) Vezměte kamarády
Pokud se vám podaří vytvořit dětskou partu kamarádů, možná o dětech nebude vědět třeba celé odpoledne. Můžete se domluvit s jinou rodinou a vyrazit společně, případně vezměte děti svých kamarádů nebo příbuzných i bez rodičů. Určitě vám to někdy oplatí podobným způsobem a vy můžete bez dětí vyrazit třeba na romantický wellness víkend.
8) Překonejte strach
Většina starších dětí miluje adrenalin. Překonejte strach a užijte si spolu lanové centrum, horské koloběžky, bobovku nebo paintball. Bude to zábava.
9) Rozdělte se podle zájmů
Nenuťte rodinu dělat během dovolené pořád vše společně. Pokud máte různě staré děti nebo odlišné zájmy, způsobilo by to zbytečné konflikty. Tatínkové si rádi užijí se syny klučičí aktivity, které maminky moc nelákají. A dospívajícího syna těžko přesvědčíte k radosti z výletu na zámek s výstavou princeznovských šatů.
10) Oddělené ložnice
Rodinné apartmány s více pokoji nabízí dětem i rodičům potřebný prostor a soukromí. Když děti usnou, můžete si s partnerem povídat i bez šeptání a u dětí v pubertě je vlastní pokoj někdy přímo podmínkou jejich účasti na rodinné dovolené.
5 tipů na aktivity, aneb hitparáda podle dětí
11) Zvířátka jasně vítězí
Zařaďte do výletu zvířátka a neuděláte chybu. Nemusí jít jen o zoo, podívejte se po oborách s vyhlídkovými plošinami, farmách, chovatelských stanicích nebo mořských akváriích.
12) Zážitkové areály
Velké rodinné areály se vám postarají o zábavu na celý den. Milují vaše děti dinosaury? Vezměte je do Dinoparku. Farmapark Soběhrdy je plný živých zvířat a dětských atrakcí. V parku Zeměráj se děti zábavnou formou naučí mnoho o historii a potrénují nožky na kilometrové bosostezce. Skvěle vybavené parky najdete i u našich polských sousedů.
13) Jen ho nechte, ať se bojí
Ukažte dětem peklo s čerty a uvidíte, jak budou najednou vzorné. Děti jsou obvykle z podobné návštěvy nadšené, určitě ne vyděšené. Záleží samozřejmě na povaze vašeho dítěte, více o průběhu prohlídky vám prozradí recenze mama blogerky MK life. Hravé a lehce strašidelné prohlídky vás také čekají na zámku Staré Hrady.
14) Výlety s nápadem
Obyčejná turistika děti moc nebaví. K motivaci pomůžou různé úkoly, hádanky či hledání pokladu. Vyzkoušejte třeba geocaching nebo zvolte naučnou stezku pro děti, kde vás čeká plno úkolů a aktivit. Z každého výletu se dá udělat velké dobrodružství. Přesvědčí vás o tom Lucie z Deníku fejsbukové matky, která vymýšlí pro děti zábavné trasy s úkoly a tajenkou. Vyzkoušejte je také.
15) Sladká odměna v cíli
Každé dítě dokáže ujít mnohem delší trasu, když má před sebou motivaci. Co takhle zakončit výlet návštěvou cukrárny nebo ve stánku s nejlepší zmrzlinou ve městě?
Máte také nějaké tipy na pohodovou rodinnou dovolenou? Sem s nimi a poraďte ostatním rodičům v komentářích.