Zdravý život
Začít se zdravějším a k sobě zodpovědnějším životním stylem znamená určitou sebekázeň. Můžete začít běhat, zdravěji jíst, nebo chodit večer po práci plavat, ale když se pak pokažd …
Péče o tělo
Podzim klepe na dveře a s nadcházejícími výraznějšími barvami přírody se vrací i výraznější barvy do ženských tváří. Skromné líčení pro navození přirozeného vzhledu mělo převahu v …
Nemoci a léčba
Díky pokrokům v lékařství a objevu antitoxinu zemře ročně na botulismus méně než pět ze sta nakažených. I tak ale zůstává velmi závažným onemocněním, které vyžaduje okamžitou léčbu …
Sex a erotika
Problémy s plodností se netýkají pouze žen, stejné potíže mohou potkat i pány tvorstva. Kromě toho, že se v tomto směru vyplácí omezit příjem tabáku a alkoholu, existují i další vě …
Alternativní medicína
Pleť a pokožka celého těla je v létě nadmíru namáhaná především sluncem, ale také chlorovanou vodou. Díky častému sluněn …
Alternativní medicína
Léčivé houby nejsou pouze doplněk stravy ve formě kapslí, tablet či prášku. V našich českých lesích roste mnoho léčivých hub, na kterých si navíc pochutnáte.
Hubnutí, dieta a zdravá strava
Co by to bylo za léto bez zmrzliny a nanuků! Výživoví specialisté ze složení kupovaných produktů nejsou zrovna nadšeni, …
Hubnutí, dieta a zdravá strava
Přestože se léto chýlí ke konci, mnoho z nás i v tomto čase řeší každou přijatou kalorii a chuť změnit své tělo k nepoznání. V rámci redukce tělesné váhy existuje řada mýtů, které …
Gynekologická onemocnění
Kyretáž dělohy, lidově také „výškrab“, je krátký a relativně nenáročný gynekologický výkon, který je prováděn pod celkovou anestezií. Do děložní dutiny je při něm zavedena kyreta – …
Péče o dítě
Milovat své dítě až za hrob – co je na tom špatného? Jste matka a takový pocit je přece normální. Ale co když i láska k dítěti má své hranice? Kdy je to ještě zdravá láska matky k …
Источник: https://detske-nemoci.zdrave.cz/onemocneni-adhd-hrozi-i-vasemu-diteti/
PhDr. Eva Labusová – rodiÄŤovstvĂ – psychologie – zdravĂ
Děti s diagnózou ADHD
Ĺ�ádĂ jako pominutĂ© nebo naopak lelkujĂ. PĹŻsobĂ jako by se vylĂhly z hadĂch ocáskĹŻ nebo takĂ© jako zasnÄ›nĂ© princezny. ÄŚasto zvládajĂ obojĂ zároveĹ�. AĹĄ uĹľ se projevujĂ jakkoliv, jedno mĂvajĂ spoleÄŤnĂ©: Nejsou schopny uĹ™Ădit samy sebe.
ADHD je zkratka americkĂ©ho názvu psychiatrickĂ© diagnĂłzy Attention Deficit Hyperaktivity Disorder, tj. syndromu poruchy pozornosti s hyperaktivitou, ÄŤesky takĂ© specifickĂ© poruchy chovánĂ.
Pouhá ÄŤtyĹ™i pĂsmenka, která však dokážà zaĹľehnout bouĹ™livou debatu jak mezi odbornĂky, tak mezi rodiÄŤi. Jedni si myslĂ, Ĺľe jde o umÄ›lĂ˝ nafouknutĂ˝ problĂ©m, o jakĂ©si medicĂnskĂ© nálepkovánĂ, kterĂ© má zakrĂ˝t skuteÄŤnost, Ĺľe nÄ›kteřà lidĂ© prostÄ› nezvládajĂ vĂ˝chovu svĂ˝ch dÄ›tĂ.
DruzĂ jsou šokováni z nepochopenĂ situace a ptajĂ se, odkud se taková mĂra ignorance bere? ProblĂ©m ADHD pĹ™ece dokázaly ÄŤetnĂ© vÄ›deckĂ© vĂ˝zkumy a je zcela evidentnĂ, Ĺľe nejde o mĂłdu, nĂ˝brĹľ o vážnĂ˝ problĂ©m. NavĂc porucha pozornosti s hyperaktivitou má v medicĂnÄ› za sebou sto sedmdesátiletou historii.
Podle stupně postiženà dětem vážně komplikuje jejich životnà cestu. Pro rodiče obvykle rovněž znamená obrovskou výzvu a zátěž.
PĹŻvodcem nemoci jsou dle poslednĂch vÄ›deckĂ˝ch bádánĂ poruchy látkovĂ© vĂ˝mÄ›ny v mozku.
Dva dĹŻleĹľitĂ© neurotransmitery, chemickĂ© látky, kterĂ© za normálnĂch okolnostĂ pĹ™irozenÄ› vznikajĂ v nervovĂ© soustavÄ› a sloužà v nĂ k pĹ™enášenĂ vzruchĹŻ, nejsou v mozku dÄ›tĂ s ADHD vyplavovány v potĹ™ebnĂ©m mnoĹľstvĂ. KonkrĂ©tnÄ› se jedná o dopamin a noradrenalin. Oba tyto neurotransmitery hrajĂ velmi dĹŻleĹľitou roli pĹ™i podnÄ›covánĂ motivace, pozornosti a koncentrace.
DÄ›ti postiĹľenĂ© ADHD majĂ potĂĹľ ovládat svĂ© chovánĂ. Nedokážà se patĹ™iÄŤnÄ› vypořádat s pĹ™icházejĂcĂmi podnÄ›ty a správnÄ› je vyhodnocovat.
AĹĄ uĹľ se jedná o zvuk motoru venku na dvoĹ™e, o huÄŤenĂ praÄŤky, o kroky nÄ›koho na schodišti nebo o kapajĂcĂ kohoutek, mozek dĂtÄ›te vše pĹ™etĂžà s nalĂ©havou dĹŻraznostĂ, takĹľe nenĂ schopno udrĹľet pozornost tam, kam pĹŻvodnÄ› mÄ›la směřovat.
Nejde navĂc jen o rušivĂ© podnÄ›ty zvenku. TakĂ© tÄ›m, kterĂ© pĹ™icházejĂ z jejich vlastnĂho nitra, jsou dÄ›ti s ADHD vydány všanc. V dĹŻsledku toho jednajĂ rychleji neĹľ pĹ™emýšlejĂ, coĹľ mĂvá dvojĂ podobu.
BuÄŹ se projevujĂ neklidnĂ˝m aĹľ chaotickĂ˝m chovánĂm (ÄŤastÄ›jšà u chlapcĹŻ), nebo naopak upadajĂ do jakĂ©si letargie a dennĂho snÄ›nĂ, takĹľe jim realita zcela uniká (ÄŤastÄ›jšà u dĂvek).
Odhaduje se, Ĺľe syndromem ADHD je postiĹľeno asi 6-8 % dÄ›tĂ. ProtoĹľe ještÄ› pĹ™ed nÄ›kolika lety bylo toto ÄŤĂslo podstatnÄ› nižšĂ, objevujĂ se domnÄ›nky, Ĺľe poÄŤet dÄ›tĂ s ADHD v souÄŤasnĂ© dobÄ› rychle narĹŻstá.
‚NenĂ tomu tak,‘ nesouhlasĂ mezinárodnÄ› uznávaná odbornice na ADHD Cordula Neuhausová z nÄ›meckĂ©ho Esslingu. ‚ADHD je dÄ›diÄŤnÄ› podmĂnÄ›ná porucha. PoÄŤet postiĹľenĂ˝ch dÄ›tĂ je dnes obdobnĂ˝ jako dĹ™Ăve, co se však razantnÄ› zmÄ›nilo, jsou ĹľivotnĂ podmĂnky.
Ty naše souÄŤasnĂ© dávajĂ ADHD vĂce vyniknout,‘ domnĂvá se terapeutka.
Náš svÄ›t se aĹľ pĹ™Ăliš zrychlil a pĹ™eplnil pĹ™emĂrou podnÄ›tĹŻ. Všude je spousta hluku a techniky, nesmĂrnÄ› se zvýšil všudypĹ™ĂtomnĂ˝ podnÄ›tovĂ˝ smog, aĹĄ uĹľ v podobÄ› zapnutĂ˝ch rádiĂ a televizĂ nebo projĂĹľdÄ›jĂcĂch aut.
I zcela zdravĂ lidĂ© se cĂtĂ pĹ™etĂĹľeni a pĹ™estávajĂ bĂ˝t schopni potĹ™ebnĂ© podnÄ›tovĂ© filtrace, natoĹľ pak dÄ›ti s ADHD. NavĂc i rodiÄŤe podlĂ©hajĂ nÄ›kdy trendu doby, která pro kaĹľdĂ˝ problĂ©m hned hledá padnoucĂ diagnĂłzu. OdbornĂci na ADHD vyšetĹ™ujĂ mnoho dÄ›tĂ, u kterĂ˝ch rodiÄŤe zaznamenajĂ problĂ©m chovánĂ.
DĂtÄ› si pak mĹŻĹľe odnĂ©st ‚nálepku‘ ADHD, aniĹľ je u nÄ›ho nakonec diagnĂłza potvrzena.
Má, či nemá ADHD?
Pokud se u dĂtÄ›te vyskytnou poruchy chovánĂ a rodiÄŤe vyhledajĂ odbornou pomoc, obvykle se nejprve zkoumá tÄ›lesnĂ© zdravĂ (k neklidu mĹŻĹľe napĹ™. pĹ™ispÄ›t svÄ›divá vyrážka nebo hyperfunkce štĂtnĂ© Ĺľlázy). LĂ©kaĹ™i se vyptávajĂ též na podmĂnky porodu (nedošlo napĹ™.
k hypoxii – nedostateÄŤnĂ©mu zásobenĂ mozku dĂtÄ›te kyslĂkem?) a na prodÄ›lanĂ© souvisejĂcĂ nemoci (napĹ™. zánÄ›t mozkovĂ˝ch blan). NáslednÄ› dĂtÄ› procházĂ psychologickĂ˝m vyšetĹ™enĂm. OdbornĂky zajĂmá, v jakĂ©m rodinnĂ©m a vĂ˝chovnĂ©m prostĹ™edĂ dĂtÄ› vyrĹŻstá, jak napĹ™.
se chová, kdyĹľ má s jinĂ˝mi dÄ›tmi soutěžit, jak zvládá bĂ˝t hlĂdáno cizĂ osobou, jak školnĂ zatĂĹľenĂ apod.
ÄŚĂm je dĂtÄ› mladšĂ, tĂm podrobnÄ›ji vyšetĹ™enĂ probĂhajĂ. OficiálnÄ› by ale ADHD nemÄ›lo bĂ˝t diagnostikováno dĹ™Ăv neĹľ ve vÄ›ku okolo ÄŤtyĹ™ let. PĹ™esto lze na pravdÄ›podobnĂ˝ vĂ˝skyt tĂ©to diagnĂłzy poukázat uĹľ u dÄ›tĂ mladšĂch, a to podle symptomĹŻ, kterĂ© vyhodnotĂ zkušenĂ˝ odbornĂk.
Co by mohlo pomoci – odborná Ĺ™ešenĂ
Jakmile se podezĹ™enĂ na ADHD potvrdĂ, potĹ™ebuje dĂtÄ› i jeho rodina cĂlenou pomoc. NapĹ™Ăklad v NÄ›mecku se osvÄ›dÄŤuje tzv. multimodálnĂ péče, která sestává ze třà částĂ:
1. Speciálnà trénink rodičů dětàs diagnózou ADHD
RodiÄŤe od odbornĂkĹŻ zĂskajĂ podrobnĂ© infomace o ADHD. DozvÄ›dĂ se, jak k nÄ›mu docházĂ, jak jejich dĂtÄ› vnĂmá svÄ›t a proÄŤ na nÄ›j reaguje tak nestandardnÄ›.
RodiÄŤe se uÄŤĂ svĂ© dĂtÄ› pĹ™ijĂmat a osvojujĂ si pozitivnĂ, mĂ©nÄ› konfliktnĂ pĹ™Ăstup k nÄ›mu, napĹ™.
i pomocĂ speciálnĂho kurzu komunikace, v nÄ›mĹľ si osvojujĂ efektivnĂ komunikaÄŤnĂ metody, pracujĂ s videonahrávkami, mohou absolvovat skupinová cviÄŤenĂ a takĂ© si vymÄ›Ĺ�ovat zkušenosti s jinĂ˝mi rodiÄŤi dÄ›tĂ s touto diagnĂłzou.
NemĂ©nÄ› dĹŻleĹľitá je i sebepéče, jĂĹľ se rodiÄŤe rovněž ÄŤasto musĂ uÄŤit, aĹĄ uĹľ v podobÄ› relaxace nebo námÄ›tĹŻ pro lepšà zvládánĂ všednĂch dnĂ. NabĂdku podobnĂ˝ch trĂ©ninkĹŻ pro rodiÄŤe dÄ›tĂ s ADHD nabĂzejĂ jak dÄ›tštĂ psychiatĹ™i, tak psychoterapeuti a ergoterapeuti.
2. Psychoterapie dĂtÄ›te
Zhruba od školnĂho vÄ›ku se mĹŻĹľe i samo postiĹľenĂ© dĂtÄ› zaÄŤĂt účastnit svĂ˝ch vlastnĂch terapeutickĂ˝ch sezenĂ, obvykle v rámci skupinovĂ© terapie. Zde se dĂtÄ› pod vedenĂm zkušenĂ©ho odbornĂka uÄŤĂ pĹ™ihlĂĹľet a naslouchat spoleÄŤnĂ˝m aktivitám i vycházet s dalšĂmi dÄ›tmi.
3. Léčba pomocà medikamentů
Je zaměřena na kompenzovánĂ nerovnováhy v mozku zpĹŻsobenĂ© omezenĂ˝m vyplavovánĂm pĹ™irozenĂ˝ch neurotransmiterĹŻ. LĂ©ky dĂtÄ›ti pomáhajĂ k tomu, aby se lĂ©pe soustĹ™edilo a cĂlenÄ› jednalo. PĹŻsobĂcĂ látkou u vÄ›tšiny léčiv je methylfenidát, pouĹľĂvanĂ˝ v medicĂnÄ› vĂce neĹľ šedesát let.
Jde o lĂ©k vyzkoušenĂ˝ a bez nebezpeÄŤĂ vzniku závislosti. Nasazuje se, pokud dĂtÄ› naplnĂ medicĂnská kriteria pro ADHD a pokud se nedařà ovlivnit jeho chovánĂ pomocĂ zmÄ›ny rodiÄŤovskĂ©ho pĹ™Ăstupu.
Pokud se lĂ©kaĹ™i a rodiÄŤe na medikamentĂłznĂ léčbÄ› shodnou, pak by nemÄ›la bĂ˝t farmakoterapie odpĂrána, protoĹľe skuteÄŤnÄ› mĹŻĹľe pomoci.
- Léčba na vlastnà pěst
- KromÄ› výše zmĂnÄ›nĂ˝ch ‚oficiálnĂch‘ metod léčby ADHD jsou mezi rodiÄŤi rozšĂĹ™eny alternativnĂ metody. PodĂvejme se, jak jsou na tom s bezpeÄŤnostĂ a účinnostĂ z odbornĂ©ho pohledu:
- – PodávánĂ hořčĂkovĂ˝ch potravinovĂ˝ch doplĹ�kĹŻ
MĹŻĹľe pomoci, pokud dĂtÄ› trpĂ nedostatkem hořčĂku v krvi a jeho neklid zvyšujĂ napĹ™. rĹŻstovĂ© bolesti v kostech.
- – Omega 3 mastnĂ© kyseliny
- Těšà se zázraÄŤnĂ© povÄ›sti, odbornĂci ale jejich účinnost v souvislosti s ADHD popĂrajĂ.
- – Produkty z moĹ™skĂ˝ch nebo sladkovodnĂch Ĺ™as
- Pokud jejich uĹľĂvánĂ nenĂ konzultováno s odbornĂkem, mohou bĂ˝t pro nervovĂ˝ systĂ©m a játra dĂtÄ›te dokonce škodlivĂ©.
- – Homeopatie
Tzv. konstituÄŤnĂ terapie v rukou odbornĂka homeopata pĹ™inášà pro celkovĂ© zdravĂ dĂtÄ›te dobrĂ© vĂ˝sledky. Sama symptomatika ADHD se pĹŻsobenĂm homeopatie ale nemÄ›nĂ.
– Biofeedback
Metoda, která má umoĹľnit ovládánĂ mozkovĂ˝ch vln. VycházĂ z pĹ™edpokladu, Ĺľe mozek mĹŻĹľe zmÄ›nit svoji vlastnĂ ÄŤinnost, pokud jeho nositel sám sebe lĂ©pe pozná a nabĂdne svĂ©mu mozku potĹ™ebnĂ© cĂlenĂ© informace.
Ty jsou zĂskávány mimo jinĂ© speciálnĂm trĂ©ninkem za pomoci EEG biologickĂ© zpÄ›tnĂ© vazby pod vedenĂm odbornĂka.
ProtoĹľe tato technika pouĹľĂvá i snĂmacĂ elektrodu, pĹ™iloĹľenou na temeno hlavy, a EEG snĂmaÄŤ zachycuje mozkovĂ© vlny a pĹ™edává je poÄŤĂtaÄŤi, dĂtÄ› vidĂ, jak svĂ˝mi myšlenkami ‚pohybuje‘ napĹ™. nÄ›jakĂ˝m obrázkem na obrazovce) a bĂ˝vá tĂm skuteÄŤnÄ› zaujato.
PĹ™estoĹľe tato metoda má svĂ© vĂ˝sledky i u jinĂ˝ch zdravotnĂch obtĂžà (napĹ™. u poruch spánku), pro dÄ›ti postiĹľenĂ© ADHD sloužà nanejvýš jako doplĹ�ková. Pro mladšà dÄ›ti nenĂ pouĹľitelná vĹŻbec. (V ÄŚR ji navĂc nehradà žádná zdravotnĂ pojišťovna.)
Nic nenĂ ztraceno
ADHD nenĂ nemoc, kterou by bylo moĹľno vyléčit. PĹ™esto u mnoha dÄ›tĂ s vÄ›kem ponÄ›kud slábne a asi 40 % z nich v dospÄ›losti nemá vážnÄ›jšà potĂĹľe. PlatĂ to tĂm spĂš, ÄŤĂm lĂ©pe se rodiÄŤĹŻm podařà nasmÄ›rovat dĂtÄ› k vhodnĂ©mu vzdÄ›lávánĂ a potaĹľmo vhodnĂ© profesnĂ kariéře.
PodaĹ™Ă-li se, Ĺľe dÄ›ti s ADHD najdou svĹŻj zpĹŻsob seberealizace, bĂ˝vá vyhráno. Mohou dosáhnout i obdivuhodnĂ˝ch ĂşspÄ›chĹŻ. SvÄ›dÄŤĂ o tom napĹ™. medaile ÄŤtrnáctinásobnĂ©ho olympijskĂ©ho vĂtÄ›ze Michaela Phelpse, fenomenálnĂho americkĂ©ho plavce, drĹľitele nÄ›kolika svÄ›tovĂ˝ch rekordĹŻ.
- Rozhovor s dětským psychiatrem Michalem Goetzem z Dětské psychiatrické kliniky 2. LF UK a Fakultnà nemocnice v Praze-Motole:
- Informovanost o ADHD je uĹľ lepšĂ
- Jsou k dispozici ÄŤĂsla uvádÄ›jĂcĂ pravdÄ›podobnĂ˝ poÄŤet dÄ›tĂ, kterĂ© trpĂ ADHD v ÄŚeskĂ© republice?
PĹ™esná ÄŤĂsla k dispozici nemáme, zatĂm nebyla provedena tak rozsáhlá epidemiologická studie, aby vĂ˝skyt ADHD v ÄŚR zmapovala. Pokud se opĹ™eme o zjištÄ›nĂ˝ vĂ˝skyt v blĂzkĂ˝ch západnĂch, a tedy nám geneticky blĂzkĂ˝ch zemĂch, hovořà se o 6-8 % školnĂch dÄ›tĂ.
Nakolik je v českém prostředà název ADHD už ustálen?
MyslĂm, Ĺľe za poslednĂch pÄ›t let se dĂky ĂşsilĂ mnoha odbornĂkĹŻ informovanost o ADHD o nÄ›co zvýšila a uchytil se i název. Ovšem pouĹľĂvánĂ názvu ADHD mezi veĹ™ejnostĂ zatĂm trošku pĹ™edbĂhá skuteÄŤnou znalost projevĹŻ, prĹŻbÄ›hu a léčby choroby. Ne vĹľdy je tudĂĹľ termĂn ADHD správnÄ› pouĹľit.
JakĂ© pĹ™Ăznaky dÄ›tskĂ©ho chovánĂ by mÄ›ly vĂ©st rodiÄŤe k tomu, Ĺľe zauvaĹľujĂ o vyšetĹ™enĂ pro podezĹ™enĂ na ADHD?
ZejmĂ©na nesoustĹ™edÄ›nost, tÄ›kavost, nápadnÄ› zvýšená aktivita a jednánĂ pĹ™ed pĹ™emýšlenĂm, tedy impulzivita. To vše vĂ˝raznÄ›jšà ve srovnánĂ s vrstevnĂky. Nebo jinak Ĺ™eÄŤeno – horšà schopnost regulovat svĂ© chovánĂ podle poĹľadavkĹŻ situace.
Lze dnes vyšetĹ™enĂ v ÄŚR absolvovat v kaĹľdĂ©m vÄ›tšĂm mÄ›stÄ›, nebo jen na specializovanĂ˝ch pracovištĂch? Je nutnĂ© doporuÄŤenĂ pediatra?
Ke stanovenĂ diagnĂłzy ADHD je kompetentnĂ kaĹľdĂ˝ dÄ›tskĂ˝ psychiatr. DoporuÄŤenĂ pediatra nutnĂ© nenĂ, rodiÄŤe se mohou objednat k psychiatrovi pĹ™Ămo.
Fungujà v ČR speciálnà poradny a svépomocné rodičovské skupiny zaměřené na ADHD?
SpeciálnĂ poradny pro ADHD neexistujĂ. MĂ˝m snem je centrum, kde bude provedena celková diagnostika v tandemu psychiatr – psycholog, a zároveĹ� bude poskytována komplexnĂ péče jak pro dĂtÄ›, tak pro jeho rodiÄŤe.
Centrum, kde by probĂhala ambulantnĂ terapie, nácviky, kurzy i skupiny. Vše pod jednou stĹ™echou, s plynulĂ˝m a hladkĂ˝m chodem. PodobnÄ› jako to majĂ ve Ĺ vĂ©dsku, kde jsou s pĹ™Ăstupem k ADHD skuteÄŤnÄ› velmi daleko.
SvĂ©pomocnĂ© organizace v ÄŚR postupnÄ› vznikajĂ, napĹ™. obÄŤanskĂ© sdruĹľenĂ JeštÄ›rka.
Které informačnà zdroje nebo užitečné webové adresy byste rodičům doporučil?
DoporuÄŤit mohu jednak informaÄŤnĂ zdroje v ÄŤeštinÄ› – to jsou pĹ™ĂruÄŤky o ADHD vydanĂ© nakladatelstvĂm GalĂ©n: Autorkou jednĂ© vĂ˝bornĂ©, nazvanĂ© Hyperkinetická porucha ADHD, je prof. Ivana TrtĂlková.
Druhá praktická publikace pocházĂ od autorskĂ©ho tandemu Goetz, UhlĂková a jmenuje se ADHD – Porucha pozornosti s hyperaktivitou. Dále se rodiÄŤe mohou podĂvat po literatuĹ™e zahraniÄŤnĂ. Amazon nabĂzĂ mnoho knih i DVD zaměřenĂ˝ch na pĹ™Ăstup k dÄ›tem s ADHD.
DoporuÄŤil bych napĹ™. knihy, jejichĹľ autorem je prof. Russel Barkley.
Vyšlo v časopise Rodiče 11/2010
Zpět na články
Источник: http://www.evalabusova.cz/clanky/adhd.php
ADHD, hyperaktivita, porucha pozornosti
Co je to ADHD?
ADHD, hyperaktivita, hyperkinetické poruchy, tedy přesněji porucha pozornosti s hyperaktivitou (zkratka ADHD z anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“ – porucha pozornosti s hyperaktivitou) patří mezi tzv. neurovývojové poruchy.
Jedná se o vrozenou nerovnováhou centrální nervové soustavy, zjednodušeně řečeno každá část mozku si zraje jinak rychle, přičemž si jeho jednotlivé části vyměňují informace pomaleji, než je potřeba.
To se pak projevuje nepozorností (mozek si neumí z množství podnětů vybrat ty podstatné), motorickým neklidem (dítě je stále v pohybu) a impulsivitou (části mozku, které jsou zodpovědné za kontrolu našeho chování a emocionálních reakcí jsou o krok pozadu za emocionálně silnými podněty, tzn., dítě reaguje dříve, než si reakci promyslí).
Děti nejsou schopné regulovat svoje chování, většinou působí konfliktně až agresivně. Ačkoliv hyperaktivní děti touží po kamarádství, nedaří se jim vztahy udržet a jejich osamělost ještě více zvýrazňuje jejich sociální obtíže.
Je rozdíl mezi ADHD, hyperaktivitou, poruchami pozornosti?
Zjednodušeně řečeno se jedná o synonyma. Tedy, že různými slovy říkáme totéž. Z odborného hlediska spočívá rozdíl v těchto pojmech, tzn. jaký diagnostický systém daný odborník používá.
Diagnostika ADHD – jak lze hyperaktivitu poznat?
Hyperaktivitu lze u dětí diagnostikovat nejdříve mezi 3-4 rokem života, porovnává se chování dítěte s definovanými diagnostickými kriterii, v závislosti na jejich četnosti, intenzitě, délce výskytu a věku dítěte.
Obtíže se musí projevovat ve více jak jednom sociálním prostředí (rodina, škola, kroužky, vrstevníci), projevy musí trvat déle než 6 měsíců a musí se projevit před sedmým rokem života dítěte.
Rovněž je před zakončením diagnostiky potřeba vyloučit jiná organická onemocnění nebo traumatické události, které by změnily prožívání a chování dítěte.
Projevy ADHD
Záludností ADHD je skutečnost, že nejsou na první pohled patrné, viditelné jsou jen jejich nežádoucí projevy v chování daného jedince.
Syndrom ADHD je však charakteristický i celou řadou dalších rozmanitých projevů, jejichž skladba i intenzita se může měnit v závislosti na denní době, věku jedince, jeho sociálním prostředí či přidružených psychických poruchách a celkovém zdravotním stavu.
Patří mezi ně sociální neobratnost (zhoršená sociální percepce, problémy s dodržováním obecně platných pravidel a norem chování), obtíže v oblasti tzv.
exekutivních funkcí (plánování, organizování, řešení problémů, emocionální seberegulace), zhoršené vyjadřovací schopnosti, obtíže s jemnou i hrubou motorikou a koordinací pohybů, problémy se spánkem atd. Potíže jsou chronické a nelze je vysvětlit na základě senzorických postižení, mentální retardace nebo závažných emočních problémů. Tyto projevy nepostihují intelekt, nicméně mohou mít zásadní vliv na školní či pracovní výkon a sociální úspěšnost.
Klinický obraz hyperaktivity u dospívajících a dospělých je odlišný od projevů v dětském věku. Především na základě maturace mozku během vývoje, ale také díky individuální míře schopnosti užívat kompenzační mechanismy při vyrovnávání se s příznaky poruchy.
Také u dospělých můžeme nalézt tři hlavní oblasti obtíží – nepozornost, impulsivitu a hyperaktivitu, přičemž vnější motorický neklid přestává být tolik výrazný jako u dětí a je jedincem vnímán spíše jako pocit vnitřního napětí a neklidu. Výše popsané příznaky ovlivňují interakci dospívajícího v prostředí rodiny, školy, popř. zaměstnání, s vrstevníky a celou společností.
Znevýhodnění oproti ostatním vrstevníkům je zejména v rovině zdravotní (vyšší úrazovost), vztahové (neposlušnost, vzdorovitost, nešikovnost), vzdělávací (vyžadující specifické výukové metody a při jejich nedostatečném uplatnění bez ohledu na inteligenci selhávají), sociálně-ekonomické (akademická ne/úspěšnost, uplatnění na trhu práce, schopnost hospodařit) a dalšími sociálně patologickými jevy (impulsivní chování – např. rizikové řízení motorových vozidel, neuvážené nakládání s finančními prostředky, zneužívání návykových látek, atp.).
Hlavním rizikem dospívajících s ADHD je riziko předčasného odchodu ze vzdělávacího procesu – obvykle z důvodu snížených schopností koncentrace na výuku, dokončování úkolů a soustředění se na dlouhodobější cíle, plánovat si plnění úloh, dodržovat pravidla, motivovat se i pro činnosti, které jsou stereotypní, atp. a také se sociální neobratností souvisí i zvýšené riziko v oblasti uplatnění na trhu práce. Tyto osoby mají většinou problém vyznat se v sociálních situacích, neumí, nebo se jim těžko odhaduje společensky „správná“ reakce, a tak jsou považováni za netaktní, neohleduplní, nezralí. Je to způsobeno také tím, že těžko chápou drobné nance jazyka, metafory a různé slovní hříčky a mají problémy se čtením mimických výrazů. Nepochopení sociálního kontextu vede k nepochopení sociální dynamiky studijních, nebo pracovních kolektivů a k dalším potížím v jejich praktickém životě.
Kolik je hyperaktivních dětí/dospívajících/dospělých a přibývá těchto osob, případně proč?
Syndromem hyperaktivity trpí v míře, jež vyžaduje podpůrná opatření, kolem 5-8% naší populace, což je až 135 000 českých dětí. Projevuje se již od raného dětství, ve školním věku, ale symptomy poruchy mohou přetrvávat i do dospělosti.
Prevalence v dětském věku je 3–7 % (Barkley, 2006). Ve 40 – 50 % případů onemocnění přechází do dospělého věku a prevalence v dospělosti se pohybuje mezi 4 – 5 % (Goodman, 2009).
Zjednodušeně řečeno lze určit dva hlavní důvody, kterými lze vysvětlit stoupající počet hyperaktivních dětí. Za prvé se o problematice hyperaktivity více ví, mluví a děti se včas dostanou k odborníkům, kteří správně určí diagnozu.
Další důvod souvisí s příčinami vzniku hyperaktivity, patří mezi ně špatné životní prostředí, rizikové těhotenství, obtížný porod, nízká porodní hmotnost dětí, atp., což jsou stále častěji se vyskytující jevy.
ADHD u chlapců
Výskyt ADHD v populaci je nejčastěji udáván v intervalu 3-7%. ADHD u chlapců se vyskytuje 3x častěji než u dívek.
U dívek je ADHD častěji vyjádřena především poruchou pozornosti, hyperaktivní projevy u dívek vystupují méně často, proto u dívek nemusí být porucha na první pohled nápadná a mnohdy není vůbec diagnostikována.
Dívky tak mohou být ve škole považovány „pouze“ za méně nadané a nedostává se jim adekvátní podpory.
Příčiny ADHD
Existují tři skupiny příčin. Jednak obecně příčiny v životním prostředí, vyšší výskyt dětí se specifickými vývojovými poruchami lze nalézt v průmyslových oblastech.
Dále pak patogenní příčiny, které na plod působí v průběhu těhotenství, za nejrizikovější je kouření matky, rovněž tak úrazy, infekce nebo stresové vlivy a další komplikace v těhotenství. Poslední skupinu příčin tvoří vlivy perinatální, tedy to, co se děje s dítětem v průběhu porodu.
Za rizikové jsou považovány dlouhé komplikované porody, kdy dojde i k přidušení dítěte. Dítě má po porodu zástavu dechu, narodí se s nízkou porodní hmotností, která vyžaduje dlouhodobý pobyt v inkubátoru.
Jak na dítě s ADHD?
Hyperaktivita není nemoc, kterou dítě jednoho dne onemocní, a kterou lze podáním vhodných léků vyléčit. Jedná se o vrozenou odlišnost ve vývoji centrální nervové soustavy, která minimálně do puberty ovlivňuje život dítěte.
Přestože hyperaktivita je jistým druhem omezení, doporučujeme rodičům, aby se k dítěti chovali co nejběžněji a ještě více ho nevyčleňovali z kolektivu. Výchova by měla být velmi důsledná, až režimová, tzn. vytvořit si pokud možno ustálené postupy a rituály, které dítěti usnadní orientaci v čase a povinnostech.
Dále pak nevystavovat děti situacím, které nemohou zvládnout a zákonitě selžou (tzn. potřeba dlouhého soustředění, dlouhodobé statické aktivity bez možnosti fyzického uvolnění).
Dále je vhodné vytvořit si pravidla žádoucího chování a systém odměn i trestů, které budou následovat při jejich splnění, případně nedodržení tak, aby výchova byla pro dítě čitelná a předvídatelná.
Rovněž tak rodičům doporučujeme, aby našli v čem je dítě dobré, a na čem lze budovat jeho zdravé sebevědomí. Podobně jako doma i ve škole je potřeba, aby učitel vytvořil srozumitelná a splnitelná pravidla žádoucího chování a děti za jejich plnění odměňoval.
Hyperaktivní dítě nepotřebuje úlevy, jen je občas nutné některé věci dělat jinak, v jiném tempu nebo za jiných podmínek. Také by rodiče měli svému dítěti naslouchat a nebagatelizovat jeho obtíže s vrstevníky, případně pedagogy.
Jestliže obtíže dosáhnout míry, která přehnaně zatěžuje rodiče nebo dítě, vždy je potřeba včas vyhledat pomoc.
Co s ADHD u dětí? Co s ADHD dospělých?
Metody práce s dětmi a dospívajícími s ADHD se liší dle věku, konkrétních obtíží a osobnosti dítěte. Většina dětí využívá sociálně-tréninkových skupin, kde pod vedením dospělých lektorů tráví volný čas s vrstevníky a učí se spolupráci, komunikaci a zvládání případných konfliktů.
Vyžadují-li to obtíže a je-li dítě dostatečně zralé, může využít individuální terapii. Naprosto zásadní je paralelně pracovat s rodiči na změnách výchovných postupů, případně poskytovat odborné poradenství poskytujeme školám, které děti navštěvují.
Obecně lze říci, že zmírňovat projevy hyperaktivity lze systematickým výchovným postupem, tréninkem pozornosti a sebeovládání, dále pak s využitím psychofarmak indikovaných lékařem.
V v případě dospívajících a dospělých s ADHD je možno zlepšovat nežádoucí projevy individuálním poradenstvím, metodami koučingu a nácviku sociálních dovedností, případně indikovanou medikací.
Léčba ADHD
Pojem léčba v souvislosti s ADHD není zcela přesný. ADHD není nemoc, ale porucha, což znamená, že nelze ‚ADHD‘ vyléčit, ale lze zmírňovat její nežádoucí projevy a posilovat kompenzační mechanismy. Častěji se proto v souvislosti s ADHD hovoří o ‚napravě ADHD‘, v angličtině ‚management ADHD‘.
Zvládání ADHD je záležitostí náročnou na čas i trpělivost a vyžaduje týmovou spolupráci všech zúčastněných – dítěte, rodiče, školy, lékařů, psychologa, speciálního pedagoga, sourozenců dítěte, prarodičů, trenéra a dalších osob v okolí dítěte. Náprava ADHD by měla být včasná a systematická, mnohdy je však velice obtížná právě pro podstatu poruchy samotné.
Metody nápravy musí být nejen efektivní, ale i zábavné, hravé a různorodé, aby upoutaly pozornost dítěte a neodradily ho.
ADHD v dospělosti
Dle nejnovějších poznatků lze ADHD považovat za poruchu, která má u některých osob povahu celoživotních obtíží vyžadujících systematickou péči a podporu i v dospělosti. Výše uvedené obtíže mohou u dětí s ADHD přetrvávat i do období dospívání a dospělosti.
Klinický obraz je odlišný od projevů v dětském věku, a to především na základě vývoje mozku, ale také díky individuální míře schopnosti užívat kompenzační mechanismy při vyrovnávání se s příznaky poruchy.
Také u dospělých můžeme nalézt tři hlavní oblasti obtíží – nepozornost, impulsivitu a hyperaktivitu, přičemž vnější motorický neklid přestává být tolik výrazný jako u dětí a je jedincem vnímán spíše jako pocit vnitřního napětí a neklidu.
Podrobnější informace k jednotivým tématům najdete v sekci PRO RODIČE – v samostatných boxech věnovaných dílčím tématům.
Источник: http://www.hyperka.eu/adhd
Trpěl jsem depresemi a neklidem. Diagnóza ADHD mi zachránila život
Když jsem byl malý, často jsem byl za barákem v lese, stavěl jsem modely nebo jsem si pinkal tenisákem o panelák. Nikdy jsem neměl mnoho přátel, spíš tak dva až tři. Už od útlých let jsem to přisuzoval tomu, že jsem zkrátka jiná povaha, která je raději sama.
Typický den vypadal tak, že jsem začal stavět model, ale z ničeho nic jsem se rozhodl, že půjdu ven, a odešel jsem od rozestavěného modelu, potřeby rozložené, lepidlo otevřené.
Než jsem došel na místo, kam jsem chtěl jít, zjistil jsem, že už mě to neláká a vrátil jsem se domů, kde jsem si šel číst.
To mě po chvíli přestalo bavit, tak jsem šel dělat „nepořádek“ do obývacího pokoje, kde mě pravidelně napomínala mamka.
ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) je neurovývojová porucha. Charakteristická je pro ni těžko udržitelná pozornost, impulzivita a hyperaktivita. Všechny tyto příznaky se projevují už v raném dětství a z 50 procent přetrvávají do dospělosti. |
Ve škole jsem patřil většinou k těm lepším, velmi častá fráze byla: kdyby ses víc snažil, měl bys lepší známky. Od 6.
třídy jsem měl pravidelně dvojku z chování, kvůli vyrušování ve třídě, nepozornosti, nudě a impulzivitě.
Já jsem si z toho moc nedělal, rodiče to trošku asi trápilo, ale asi si říkali, že když nosím dobré známky ze školy, nepropadám, nechodím za školu, tak jsem pouze trošku zlobivější dítě, ale nic zásadního.
Takhle to pokračovalo i na střední škole, kde se k tomu přidal vztek a poměrně silné prožívání negativních emočních situací (typicky rozchody s dívkami).
Vždy jsem si říkal, je to něco nového, tak proto na to reaguji tímto způsobem a je to normální (rozchod s dívkou jsem dokázal obrečet třeba týden a prosit ji, ať se vrátí zpět).
Ani já, ani rodiče v tom ale neviděli pravděpodobně zas takový problém, asi proto, že se v rodině řešily mnohem horší věci. Sem tam jsem měl smutnou náladu, rodičům jsem to říkat nechtěl, protože jsem si myslel, že to je maličkost, co je nebude zajímat.
Po maturitě se začala projevovat deprese
Vše se změnilo, a to dost radikálně, po smrti matky, v mých 18 letech, půl roku před maturitou. Prožíval jsem enormní smutek, nedokázal jsem fungovat, nicméně jsem i kvůli matce odmaturoval jako nejlepší ze třídy.
Zhruba v té době jsem začal pozorovat první intenzivní projevy deprese. S depresí jsem s různými přestávkami bojoval pomocí psychiatrů a antidepresiv (to zapříčinilo nárůst váhy zhruba o 40 kilo, což jsem zjistil později).
Doma jsem měl zásobu antidepresiv, anxiolytik, později i antipsychotik, protože žádná léčba v podstatě nepomáhala, maximálně jsem lépe spal, ale projevy jako špatná nálada, odkládání úkolů, nuda, agresivita, vztek a frustrace zůstávaly dále. Rozhodl jsem se na základě hodnocení lidí na webu změnit už počtvrté psychiatra, který mi na první schůzce doporučil na úzkosti denní stacionář v Bohnicích (v té době se to stěhovalo do Klecan do Národního ústavu duševního zdraví).
Dlouho jsem zvažoval pro a hlavně proti, nicméně jsem došel k závěru, že už mi nic dalšího nezbude, antidepresiva nefungují (všechny možné druhy) a situace mi už opravdu vadila, hlavně kvůli manželce. To byly chvíle, kdy jsem uvažoval nad sebevraždou, už jsem nesnesl neustále nefunkční metody lékařů.
V léčebně odhalili ADHD
Denní stacionář jsem absolvoval relativně v klidu, poměrně hodně mi pomohl (hlavně techniky KBT – kognitivně behaviorální terapie), ale zhruba po měsíci mi v e-mailové schránce přistála pošta od ošetřujícího lékaře, zda se tam mohu dostavit.
Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu [email protected]ímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Na schůzce mi bylo sděleno, že během těch dvou měsíců na mě pozorovali známky hyperaktivity. Já si tak nepřišel, přišlo mi normální cvakat s tužkou, rozebírat věci, vyrušovat, hrát hry na telefonu, protože mě to nudilo a znal jsem ty věci (nebo jsem si to myslel).
Lékařka mi následně osvětlila, co je to ADHD: hyperaktivita, impulzivita, zapomínání, frustrace, nuda, nepozornost, nezájem, nebo naopak enormní zájem atd.
Teprve v té chvíli jsem si uvědomil, že hodně příznaků se táhne mým životem už od dětství jako červená nit.
Jsem 11 let ekonomicky aktivní, za tu dobu jsem byl už 5krát na úřadu práce (moc jsem mluvil, zapomínal jsem věci dotáhnout do konce, sem tam i pozdě, neshody na pracovišti).
Teprve diagnóza F90 (=ADHD) změnila mnoho věcí. Dostal jsem předepsané léky (jediný nestimulační lék je v tuto chvíli Strattera) a v podstatě posledních 9 měsíců nevím, co je to deprese a úzkost.
Nyní se odkryly příznaky ADHD, se kterými ale mohu pracovat, protože vím, na co se mám zaměřit. Mně osobně nejvíc pomáhá na projevy ADHD medikace v kombinaci s KBT a velmi důležité meditace (pro lidi s vnitřním neklidem je to enormně náročná metoda, ale s největšími výsledky).
Za posledních 9 měsíců jsem shodil 20 kilo, protože jsem konečně léčen správně.
Na zcela novou úroveň mne přinesla kniha Fast Minds od Dr. Surmana, která je pouze v angličtině, nicméně nesmírně přínosná.
Bohužel i od psychiatrů jsem slyšel, že ADHD v dospělosti přejde, úroveň znalostí je tím nižší, čím jste dál od Prahy.
I přesto, že to bylo až po 28 letech mého života, tato diagnóza mi zachránila život, a ačkoliv jsem se během své desetileté „kariéry depkaře“ naučil třeba hypochondrii a úzkostem, získal jsem sílu i s tímto bojovat.
Источник: https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/muj-zivot-s-adhd.A160419_154127_zdravi_pet