Adhd syndrom – vše o zdraví

Adhd syndrom - Vše o zdraví Zdravý život

Začít se zdravějším a k sobě zodpovědnějším životním stylem znamená určitou sebekázeň. Můžete začít běhat, zdravěji jíst, nebo chodit večer po práci plavat, ale když se pak pokažd …

Adhd syndrom - Vše o zdraví Péče o tělo

Podzim klepe na dveře a s nadcházejícími výraznějšími barvami přírody se vrací i výraznější barvy do ženských tváří. Skromné líčení pro navození přirozeného vzhledu mělo převahu v …

Adhd syndrom - Vše o zdraví Nemoci a léčba

Díky pokrokům v lékařství a objevu antitoxinu zemře ročně na botulismus méně než pět ze sta nakažených. I tak ale zůstává velmi závažným onemocněním, které vyžaduje okamžitou léčbu …

Adhd syndrom - Vše o zdraví Sex a erotika

Problémy s plodností se netýkají pouze žen, stejné potíže mohou potkat i pány tvorstva. Kromě toho, že se v tomto směru vyplácí omezit příjem tabáku a alkoholu, existují i další vě …

Adhd syndrom - Vše o zdraví Alternativní medicína

Pleť a pokožka celého těla je v létě nadmíru namáhaná především sluncem, ale také chlorovanou vodou. Díky častému sluněn …

Adhd syndrom - Vše o zdraví Alternativní medicína

Léčivé houby nejsou pouze doplněk stravy ve formě kapslí, tablet či prášku. V našich českých lesích roste mnoho léčivých hub, na kterých si navíc pochutnáte.

Adhd syndrom - Vše o zdraví Hubnutí, dieta a zdravá strava

Co by to bylo za léto bez zmrzliny a nanuků! Výživoví specialisté ze složení kupovaných produktů nejsou zrovna nadšeni, …

Adhd syndrom - Vše o zdraví Hubnutí, dieta a zdravá strava

Přestože se léto chýlí ke konci, mnoho z nás i v tomto čase řeší každou přijatou kalorii a chuť změnit své tělo k nepoznání. V rámci redukce tělesné váhy existuje řada mýtů, které …

Adhd syndrom - Vše o zdraví Gynekologická onemocnění

Kyretáž dělohy, lidově také „výškrab“, je krátký a relativně nenáročný gynekologický výkon, který je prováděn pod celkovou anestezií. Do děložní dutiny je při něm zavedena kyreta – …

Adhd syndrom - Vše o zdraví Péče o dítě

Milovat své dítě až za hrob – co je na tom špatného? Jste matka a takový pocit je přece normální. Ale co když i láska k dítěti má své hranice? Kdy je to ještě zdravá láska matky k …

Источник: https://detske-nemoci.zdrave.cz/onemocneni-adhd-hrozi-i-vasemu-diteti/

PhDr. Eva Labusová – rodiÄŤovstvĂ­ – psychologie – zdravĂ­

Děti s diagnózou ADHD

�ádí jako pominuté nebo naopak lelkují. Působí jako by se vylíhly z hadích ocásků nebo také jako zasněné princezny. Často zvládají obojí zárove�. Ať už se projevují jakkoliv, jedno mívají společné: Nejsou schopny uřídit samy sebe.

ADHD je zkratka amerického názvu psychiatrické diagnózy Attention Deficit Hyperaktivity Disorder, tj. syndromu poruchy pozornosti s hyperaktivitou, česky také specifické poruchy chování.

Pouhá čtyři písmenka, která však dokáží zažehnout bouřlivou debatu jak mezi odborníky, tak mezi rodiči. Jedni si myslí, že jde o umělý nafouknutý problém, o jakési medicínské nálepkování, které má zakrýt skutečnost, že někteří lidé prostě nezvládají výchovu svých dětí.

Druzí jsou šokováni z nepochopení situace a ptají se, odkud se taková míra ignorance bere? Problém ADHD přece dokázaly četné vědecké výzkumy a je zcela evidentní, že nejde o módu, nýbrž o vážný problém. Navíc porucha pozornosti s hyperaktivitou má v medicíně za sebou sto sedmdesátiletou historii.

Podle stupně postižení dětem vážně komplikuje jejich životní cestu. Pro rodiče obvykle rovněž znamená obrovskou výzvu a zátěž.

Původcem nemoci jsou dle posledních vědeckých bádání poruchy látkové výměny v mozku.

Dva důležité neurotransmitery, chemické látky, které za normálních okolností přirozeně vznikají v nervové soustavě a slouží v ní k přenášení vzruchů, nejsou v mozku dětí s ADHD vyplavovány v potřebném množství. Konkrétně se jedná o dopamin a noradrenalin. Oba tyto neurotransmitery hrají velmi důležitou roli při podněcování motivace, pozornosti a koncentrace.

Děti postižené ADHD mají potíž ovládat své chování. Nedokáží se patřičně vypořádat s přicházejícími podněty a správně je vyhodnocovat.

Ať už se jedná o zvuk motoru venku na dvoře, o hučení pračky, o kroky někoho na schodišti nebo o kapající kohoutek, mozek dítěte vše přetíží s naléhavou důrazností, takže není schopno udržet pozornost tam, kam původně měla směřovat.

Nejde navíc jen o rušivé podněty zvenku. Také těm, které přicházejí z jejich vlastního nitra, jsou děti s ADHD vydány všanc. V důsledku toho jednají rychleji než přemýšlejí, což mívá dvojí podobu.

Buď se projevují neklidným až chaotickým chováním (častější u chlapců), nebo naopak upadají do jakési letargie a denního snění, takže jim realita zcela uniká (častější u dívek).

Odhaduje se, že syndromem ADHD je postiženo asi 6-8 % dětí. Protože ještě před několika lety bylo toto číslo podstatně nižší, objevují se domněnky, že počet dětí s ADHD v současné době rychle narůstá.

‚NenĂ­ tomu tak,‘ nesouhlasĂ­ mezinárodnÄ› uznávaná odbornice na ADHD Cordula Neuhausová z nÄ›meckĂ©ho Esslingu. ‚ADHD je dÄ›diÄŤnÄ› podmĂ­nÄ›ná porucha. PoÄŤet postiĹľenĂ˝ch dÄ›tĂ­ je dnes obdobnĂ˝ jako dříve, co se však razantnÄ› zmÄ›nilo, jsou ĹľivotnĂ­ podmĂ­nky.

Ty naše souÄŤasnĂ© dávajĂ­ ADHD vĂ­ce vyniknout,‘ domnĂ­vá se terapeutka.

Náš svět se až příliš zrychlil a přeplnil přemírou podnětů. Všude je spousta hluku a techniky, nesmírně se zvýšil všudypřítomný podnětový smog, ať už v podobě zapnutých rádií a televizí nebo projíždějících aut.

I zcela zdraví lidé se cítí přetíženi a přestávají být schopni potřebné podnětové filtrace, natož pak děti s ADHD. Navíc i rodiče podléhají někdy trendu doby, která pro každý problém hned hledá padnoucí diagnózu. Odborníci na ADHD vyšetřují mnoho dětí, u kterých rodiče zaznamenají problém chování.

DĂ­tÄ› si pak mĹŻĹľe odnĂ©st ‚nálepku‘ ADHD, aniĹľ je u nÄ›ho nakonec diagnĂłza potvrzena.

Má, či nemá ADHD?

Pokud se u dítěte vyskytnou poruchy chování a rodiče vyhledají odbornou pomoc, obvykle se nejprve zkoumá tělesné zdraví (k neklidu může např. přispět svědivá vyrážka nebo hyperfunkce štítné žlázy). Lékaři se vyptávají též na podmínky porodu (nedošlo např.

k hypoxii – nedostateÄŤnĂ©mu zásobenĂ­ mozku dĂ­tÄ›te kyslĂ­kem?) a na prodÄ›lanĂ© souvisejĂ­cĂ­ nemoci (napĹ™. zánÄ›t mozkovĂ˝ch blan). NáslednÄ› dĂ­tÄ› procházĂ­ psychologickĂ˝m vyšetĹ™enĂ­m. OdbornĂ­ky zajĂ­má, v jakĂ©m rodinnĂ©m a vĂ˝chovnĂ©m prostĹ™edĂ­ dĂ­tÄ› vyrĹŻstá, jak napĹ™.

se chová, když má s jinými dětmi soutěžit, jak zvládá být hlídáno cizí osobou, jak školní zatížení apod.

Čím je dítě mladší, tím podrobněji vyšetření probíhají. Oficiálně by ale ADHD nemělo být diagnostikováno dřív než ve věku okolo čtyř let. Přesto lze na pravděpodobný výskyt této diagnózy poukázat už u dětí mladších, a to podle symptomů, které vyhodnotí zkušený odborník.

Co by mohlo pomoci – odborná Ĺ™ešenĂ­

Jakmile se podezření na ADHD potvrdí, potřebuje dítě i jeho rodina cílenou pomoc. Například v Německu se osvědčuje tzv. multimodální péče, která sestává ze tří částí:

1. Speciální trénink rodičů dětí s diagnózou ADHD

Rodiče od odborníků získají podrobné infomace o ADHD. Dozvědí se, jak k němu dochází, jak jejich dítě vnímá svět a proč na něj reaguje tak nestandardně.

Rodiče se učí své dítě přijímat a osvojují si pozitivní, méně konfliktní přístup k němu, např.

i pomocí speciálního kurzu komunikace, v němž si osvojují efektivní komunikační metody, pracují s videonahrávkami, mohou absolvovat skupinová cvičení a také si vymě�ovat zkušenosti s jinými rodiči dětí s touto diagnózou.

Neméně důležitá je i sebepéče, jíž se rodiče rovněž často musí učit, ať už v podobě relaxace nebo námětů pro lepší zvládání všedních dní. Nabídku podobných tréninků pro rodiče dětí s ADHD nabízejí jak dětští psychiatři, tak psychoterapeuti a ergoterapeuti.

Zajímavé:  Bolest ucha - vše o zdraví

2. Psychoterapie dítěte

Zhruba od školního věku se může i samo postižené dítě začít účastnit svých vlastních terapeutických sezení, obvykle v rámci skupinové terapie. Zde se dítě pod vedením zkušeného odborníka učí přihlížet a naslouchat společným aktivitám i vycházet s dalšími dětmi.

3. LĂ©ÄŤba pomocĂ­ medikamentĹŻ

Je zaměřena na kompenzování nerovnováhy v mozku způsobené omezeným vyplavováním přirozených neurotransmiterů. Léky dítěti pomáhají k tomu, aby se lépe soustředilo a cíleně jednalo. Působící látkou u většiny léčiv je methylfenidát, používaný v medicíně více než šedesát let.

Jde o lék vyzkoušený a bez nebezpečí vzniku závislosti. Nasazuje se, pokud dítě naplní medicínská kriteria pro ADHD a pokud se nedaří ovlivnit jeho chování pomocí změny rodičovského přístupu.

Pokud se lékaři a rodiče na medikamentózní léčbě shodnou, pak by neměla být farmakoterapie odpírána, protože skutečně může pomoci.

  • LĂ©ÄŤba na vlastnĂ­ pÄ›st
  • KromÄ› výše zmĂ­nÄ›nĂ˝ch ‚oficiálnĂ­ch‘ metod lĂ©ÄŤby ADHD jsou mezi rodiÄŤi rozšířeny alternativnĂ­ metody. PodĂ­vejme se, jak jsou na tom s bezpeÄŤnostĂ­ a účinnostĂ­ z odbornĂ©ho pohledu:
  • – PodávánĂ­ hořčíkovĂ˝ch potravinovĂ˝ch doplĹ�kĹŻ

Může pomoci, pokud dítě trpí nedostatkem hořčíku v krvi a jeho neklid zvyšují např. růstové bolesti v kostech.

  1. – Omega 3 mastnĂ© kyseliny
  2. Těší se zázračné pověsti, odborníci ale jejich účinnost v souvislosti s ADHD popírají.
  3. – Produkty z moĹ™skĂ˝ch nebo sladkovodnĂ­ch Ĺ™as
  4. Pokud jejich užívání není konzultováno s odborníkem, mohou být pro nervový systém a játra dítěte dokonce škodlivé.
  5. – Homeopatie

Tzv. konstituční terapie v rukou odborníka homeopata přináší pro celkové zdraví dítěte dobré výsledky. Sama symptomatika ADHD se působením homeopatie ale nemění.

– Biofeedback

Metoda, která má umožnit ovládání mozkových vln. Vychází z předpokladu, že mozek může změnit svoji vlastní činnost, pokud jeho nositel sám sebe lépe pozná a nabídne svému mozku potřebné cílené informace.

Ty jsou získávány mimo jiné speciálním tréninkem za pomoci EEG biologické zpětné vazby pod vedením odborníka.

ProtoĹľe tato technika používá i snĂ­macĂ­ elektrodu, pĹ™iloĹľenou na temeno hlavy, a EEG snĂ­maÄŤ zachycuje mozkovĂ© vlny a pĹ™edává je poÄŤĂ­taÄŤi, dĂ­tÄ› vidĂ­, jak svĂ˝mi myšlenkami ‚pohybuje‘ napĹ™. nÄ›jakĂ˝m obrázkem na obrazovce) a bĂ˝vá tĂ­m skuteÄŤnÄ› zaujato.

Přestože tato metoda má své výsledky i u jiných zdravotních obtíží (např. u poruch spánku), pro děti postižené ADHD slouží nanejvýš jako dopl�ková. Pro mladší děti není použitelná vůbec. (V ČR ji navíc nehradí žádná zdravotní pojišťovna.)

Nic nenĂ­ ztraceno

ADHD není nemoc, kterou by bylo možno vyléčit. Přesto u mnoha dětí s věkem poněkud slábne a asi 40 % z nich v dospělosti nemá vážnější potíže. Platí to tím spíš, čím lépe se rodičům podaří nasměrovat dítě k vhodnému vzdělávání a potažmo vhodné profesní kariéře.

Podaří-li se, že děti s ADHD najdou svůj způsob seberealizace, bývá vyhráno. Mohou dosáhnout i obdivuhodných úspěchů. Svědčí o tom např. medaile čtrnáctinásobného olympijského vítěze Michaela Phelpse, fenomenálního amerického plavce, držitele několika světových rekordů.

  • Rozhovor s dÄ›tskĂ˝m psychiatrem Michalem Goetzem z DÄ›tskĂ© psychiatrickĂ© kliniky 2. LF UK a FakultnĂ­ nemocnice v Praze-Motole:
  • Informovanost o ADHD je uĹľ lepší
  • Jsou k dispozici ÄŤĂ­sla uvádÄ›jĂ­cĂ­ pravdÄ›podobnĂ˝ poÄŤet dÄ›tĂ­, kterĂ© trpĂ­ ADHD v ÄŚeskĂ© republice?

Přesná čísla k dispozici nemáme, zatím nebyla provedena tak rozsáhlá epidemiologická studie, aby výskyt ADHD v ČR zmapovala. Pokud se opřeme o zjištěný výskyt v blízkých západních, a tedy nám geneticky blízkých zemích, hovoří se o 6-8 % školních dětí.

Nakolik je v českém prostředí název ADHD už ustálen?

Myslím, že za posledních pět let se díky úsilí mnoha odborníků informovanost o ADHD o něco zvýšila a uchytil se i název. Ovšem používání názvu ADHD mezi veřejností zatím trošku předbíhá skutečnou znalost projevů, průběhu a léčby choroby. Ne vždy je tudíž termín ADHD správně použit.

Jaké příznaky dětského chování by měly vést rodiče k tomu, že zauvažují o vyšetření pro podezření na ADHD?

ZejmĂ©na nesoustĹ™edÄ›nost, tÄ›kavost, nápadnÄ› zvýšená aktivita a jednánĂ­ pĹ™ed pĹ™emýšlenĂ­m, tedy impulzivita. To vše vĂ˝raznÄ›jší ve srovnánĂ­ s vrstevnĂ­ky. Nebo jinak Ĺ™eÄŤeno – horší schopnost regulovat svĂ© chovánĂ­ podle poĹľadavkĹŻ situace.

Lze dnes vyšetření v ČR absolvovat v každém větším městě, nebo jen na specializovaných pracovištích? Je nutné doporučení pediatra?

Ke stanovení diagnózy ADHD je kompetentní každý dětský psychiatr. Doporučení pediatra nutné není, rodiče se mohou objednat k psychiatrovi přímo.

Fungují v ČR speciální poradny a svépomocné rodičovské skupiny zaměřené na ADHD?

SpeciálnĂ­ poradny pro ADHD neexistujĂ­. MĂ˝m snem je centrum, kde bude provedena celková diagnostika v tandemu psychiatr – psycholog, a zároveĹ� bude poskytována komplexnĂ­ pĂ©ÄŤe jak pro dĂ­tÄ›, tak pro jeho rodiÄŤe.

Centrum, kde by probíhala ambulantní terapie, nácviky, kurzy i skupiny. Vše pod jednou střechou, s plynulým a hladkým chodem. Podobně jako to mají ve Švédsku, kde jsou s přístupem k ADHD skutečně velmi daleko.

Svépomocné organizace v ČR postupně vznikají, např. občanské sdružení Ještěrka.

Které informační zdroje nebo užitečné webové adresy byste rodičům doporučil?

DoporuÄŤit mohu jednak informaÄŤnĂ­ zdroje v ÄŤeštinÄ› – to jsou příruÄŤky o ADHD vydanĂ© nakladatelstvĂ­m GalĂ©n: Autorkou jednĂ© vĂ˝bornĂ©, nazvanĂ© Hyperkinetická porucha ADHD, je prof. Ivana TrtĂ­lková.

Druhá praktická publikace pocházĂ­ od autorskĂ©ho tandemu Goetz, UhlĂ­ková a jmenuje se ADHD – Porucha pozornosti s hyperaktivitou. Dále se rodiÄŤe mohou podĂ­vat po literatuĹ™e zahraniÄŤnĂ­. Amazon nabĂ­zĂ­ mnoho knih i DVD zaměřenĂ˝ch na přístup k dÄ›tem s ADHD.

DoporuÄŤil bych napĹ™. knihy, jejichĹľ autorem je prof. Russel Barkley.

Vyšlo v časopise Rodiče 11/2010

Zpět na články

Источник: http://www.evalabusova.cz/clanky/adhd.php

ADHD, hyperaktivita, porucha pozornosti

Co je to ADHD? 

ADHD, hyperaktivita, hyperkinetické poruchy, tedy přesněji porucha pozornosti s hyperaktivitou (zkratka ADHD z  anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“ – porucha pozornosti s hyperaktivitou) patří mezi tzv. neurovývojové poruchy.

Jedná se o vrozenou nerovnováhou centrální nervové soustavy, zjednodušeně řečeno každá část mozku si zraje jinak rychle, přičemž si jeho jednotlivé části vyměňují informace pomaleji, než je potřeba.

To se pak projevuje nepozorností (mozek si neumí z množství podnětů vybrat ty podstatné), motorickým neklidem (dítě je stále v pohybu) a impulsivitou (části mozku, které jsou zodpovědné za kontrolu našeho chování a emocionálních reakcí jsou o krok pozadu za emocionálně silnými podněty, tzn., dítě reaguje dříve, než si reakci promyslí).

Děti nejsou schopné regulovat svoje chování, většinou působí konfliktně až agresivně. Ačkoliv hyperaktivní děti touží po kamarádství, nedaří se jim vztahy udržet a jejich osamělost ještě více zvýrazňuje jejich sociální obtíže.

Je rozdíl mezi ADHD, hyperaktivitou, poruchami pozornosti?

Zjednodušeně řečeno se jedná o synonyma. Tedy, že různými slovy říkáme totéž. Z odborného hlediska spočívá rozdíl v těchto pojmech, tzn. jaký diagnostický systém daný odborník používá. 

Diagnostika ADHD – jak lze hyperaktivitu poznat?

Hyperaktivitu lze u dětí diagnostikovat nejdříve mezi 3-4 rokem života, porovnává se chování dítěte s definovanými diagnostickými kriterii, v závislosti na jejich četnosti, intenzitě, délce výskytu a věku dítěte.

Obtíže se musí projevovat ve více jak jednom sociálním prostředí (rodina, škola, kroužky, vrstevníci), projevy musí trvat déle než 6 měsíců a musí se projevit před sedmým rokem života dítěte.

Rovněž  je před zakončením diagnostiky potřeba vyloučit jiná organická onemocnění nebo traumatické události, které by změnily prožívání a chování dítěte. 

Zajímavé:  Fleky na kůži - vše o zdraví

Projevy ADHD 

Záludností ADHD je skutečnost, že nejsou na první pohled patrné, viditelné jsou jen jejich nežádoucí projevy v chování daného jedince.

Syndrom ADHD je však charakteristický i celou řadou dalších rozmanitých projevů, jejichž skladba i intenzita se může měnit v závislosti na denní době, věku jedince, jeho sociálním prostředí či přidružených psychických poruchách a celkovém zdravotním stavu.

Patří mezi ně sociální neobratnost (zhoršená sociální percepce, problémy s dodržováním obecně platných pravidel a norem chování), obtíže v oblasti tzv.

 exekutivních funkcí (plánování, organizování, řešení problémů, emocionální seberegulace), zhoršené vyjadřovací schopnosti, obtíže s jemnou i hrubou motorikou a koordinací pohybů, problémy se spánkem atd. Potíže jsou chronické a nelze je vysvětlit na základě senzorických postižení, mentální retardace nebo závažných emočních problémů. Tyto projevy nepostihují intelekt, nicméně mohou mít zásadní vliv na školní či pracovní výkon a sociální úspěšnost.

Klinický obraz hyperaktivity u dospívajících a dospělých je odlišný od projevů v dětském věku. Především na základě maturace mozku během vývoje, ale také díky individuální míře schopnosti užívat kompenzační mechanismy při vyrovnávání se s příznaky poruchy.

Také u dospělých můžeme nalézt tři hlavní oblasti obtíží – nepozornost, impulsivitu a hyperaktivitu, přičemž vnější motorický neklid přestává být tolik výrazný jako u dětí a je jedincem vnímán spíše jako pocit vnitřního napětí a neklidu. Výše popsané příznaky ovlivňují interakci dospívajícího v prostředí rodiny, školy, popř. zaměstnání, s vrstevníky a celou společností.

Znevýhodnění oproti ostatním vrstevníkům je zejména v rovině zdravotní (vyšší úrazovost), vztahové (neposlušnost, vzdorovitost, nešikovnost), vzdělávací (vyžadující specifické výukové metody a při jejich nedostatečném uplatnění bez ohledu na inteligenci selhávají), sociálně-ekonomické (akademická ne/úspěšnost, uplatnění na trhu práce, schopnost hospodařit) a dalšími sociálně patologickými jevy (impulsivní chování – např. rizikové řízení motorových vozidel, neuvážené nakládání s finančními prostředky, zneužívání návykových látek, atp.).

Hlavním rizikem dospívajících s ADHD je riziko předčasného odchodu ze vzdělávacího procesu – obvykle z důvodu snížených schopností koncentrace na výuku, dokončování úkolů a soustředění se na dlouhodobější cíle, plánovat si plnění úloh, dodržovat pravidla, motivovat se i pro činnosti, které jsou stereotypní, atp. a také se sociální neobratností souvisí i zvýšené riziko v oblasti uplatnění na trhu práce. Tyto osoby mají většinou problém vyznat se v sociálních situacích, neumí, nebo se jim těžko odhaduje společensky „správná“ reakce, a tak jsou považováni za netaktní, neohleduplní, nezralí. Je to způsobeno také tím, že těžko chápou drobné nance jazyka, metafory a různé slovní hříčky a mají problémy se čtením mimických výrazů. Nepochopení sociálního kontextu vede k nepochopení sociální dynamiky studijních, nebo pracovních kolektivů a k dalším potížím v jejich praktickém životě.

Kolik je hyperaktivních dětí/dospívajících/dospělých a přibývá těchto osob, případně proč?

Syndromem hyperaktivity trpí v míře, jež vyžaduje podpůrná opatření, kolem 5-8% naší populace, což je až 135 000 českých dětí.  Projevuje se již od raného dětství, ve školním věku, ale symptomy poruchy mohou přetrvávat i do dospělosti.

Prevalence v dětském věku je 3–7 % (Barkley, 2006).  Ve 40 – 50 % případů onemocnění přechází do dospělého věku a prevalence v dospělosti se pohybuje mezi 4 – 5 % (Goodman, 2009).

Zjednodušeně řečeno lze určit dva hlavní důvody, kterými lze vysvětlit stoupající počet hyperaktivních dětí. Za prvé se o problematice hyperaktivity více ví, mluví a děti se včas dostanou k odborníkům, kteří správně určí diagnozu.

Další důvod souvisí s příčinami vzniku hyperaktivity, patří mezi ně špatné životní prostředí, rizikové těhotenství, obtížný porod, nízká porodní hmotnost dětí, atp., což jsou stále častěji se vyskytující jevy. 

ADHD u chlapců 

Výskyt ADHD v populaci je nejčastěji udáván v intervalu 3-7%. ADHD u chlapců se vyskytuje 3x častěji než u dívek.

 U dívek je ADHD častěji vyjádřena především poruchou pozornosti, hyperaktivní projevy u dívek vystupují méně často, proto u dívek nemusí být porucha na první pohled nápadná a mnohdy není vůbec diagnostikována.

 Dívky tak mohou být ve škole považovány „pouze“ za méně nadané a nedostává se jim adekvátní podpory.

Příčiny ADHD

Existují tři skupiny příčin. Jednak obecně příčiny v životním prostředí, vyšší výskyt dětí se specifickými vývojovými poruchami lze nalézt v průmyslových oblastech.

  Dále pak patogenní příčiny, které na plod působí v průběhu těhotenství, za nejrizikovější je kouření matky, rovněž tak úrazy, infekce nebo stresové vlivy a další komplikace v těhotenství. Poslední skupinu příčin tvoří vlivy perinatální, tedy to, co se děje s dítětem v průběhu porodu.

Za rizikové jsou považovány dlouhé komplikované porody, kdy dojde i k  přidušení dítěte. Dítě má po porodu zástavu dechu, narodí se s nízkou porodní hmotností, která vyžaduje dlouhodobý pobyt v inkubátoru.

Jak na dítě s ADHD?

Hyperaktivita není nemoc, kterou dítě jednoho dne onemocní, a kterou lze podáním vhodných léků vyléčit. Jedná se o vrozenou odlišnost ve vývoji centrální nervové soustavy, která minimálně do puberty ovlivňuje život dítěte.

Přestože hyperaktivita je jistým druhem omezení, doporučujeme rodičům, aby se k dítěti chovali co nejběžněji a ještě více ho nevyčleňovali z kolektivu. Výchova by měla být velmi důsledná, až režimová, tzn. vytvořit si pokud možno ustálené postupy a rituály, které dítěti usnadní orientaci v čase a povinnostech.

Dále pak nevystavovat děti situacím, které nemohou zvládnout a zákonitě selžou (tzn. potřeba dlouhého soustředění, dlouhodobé statické aktivity bez možnosti fyzického uvolnění). 

Dále je vhodné vytvořit si pravidla žádoucího chování a systém odměn i trestů, které budou následovat při jejich splnění, případně nedodržení tak, aby výchova byla pro dítě čitelná a předvídatelná.

Rovněž tak rodičům doporučujeme, aby našli v čem je dítě dobré, a na čem lze budovat jeho zdravé sebevědomí. Podobně jako doma i ve škole je potřeba, aby učitel vytvořil srozumitelná a splnitelná pravidla žádoucího chování a děti za jejich plnění odměňoval.

Hyperaktivní dítě nepotřebuje úlevy, jen je občas nutné  některé věci dělat jinak, v jiném tempu nebo za jiných podmínek. Také by rodiče měli svému dítěti naslouchat a nebagatelizovat jeho obtíže s vrstevníky, případně pedagogy.

Jestliže obtíže dosáhnout míry, která přehnaně zatěžuje rodiče nebo dítě, vždy je potřeba včas vyhledat pomoc.

Co s ADHD u dětí? Co s ADHD dospělých?

Metody práce s dětmi a dospívajícími s ADHD se liší dle věku, konkrétních obtíží a osobnosti dítěte. Většina dětí využívá sociálně-tréninkových skupin, kde pod vedením dospělých lektorů tráví volný čas s vrstevníky a učí se spolupráci, komunikaci a zvládání případných konfliktů.

Vyžadují-li to obtíže a je-li dítě dostatečně zralé, může využít individuální terapii. Naprosto zásadní je paralelně pracovat s rodiči na změnách výchovných postupů, případně poskytovat odborné poradenství poskytujeme školám, které děti navštěvují.

 Obecně lze říci, že zmírňovat projevy hyperaktivity lze systematickým výchovným postupem, tréninkem pozornosti a sebeovládání, dále pak s využitím psychofarmak indikovaných lékařem.

V v případě dospívajících a dospělých s ADHD je možno zlepšovat nežádoucí projevy individuálním poradenstvím, metodami koučingu a nácviku sociálních dovedností, případně indikovanou medikací. 

Léčba ADHD 

Pojem léčba v souvislosti s ADHD není zcela přesný. ADHD není nemoc, ale porucha, což znamená, že nelze ‚ADHD‘ vyléčit, ale lze zmírňovat její nežádoucí projevy a posilovat kompenzační mechanismy. Častěji se proto v souvislosti s ADHD hovoří o ‚napravě ADHD‘, v angličtině ‚management ADHD‘.

Zvládání ADHD je záležitostí náročnou na čas i trpělivost a vyžaduje týmovou spolupráci všech zúčastněných – dítěte, rodiče, školy, lékařů, psychologa, speciálního pedagoga, sourozenců dítěte, prarodičů, trenéra a dalších osob v okolí dítěte. Náprava ADHD by měla být včasná a systematická, mnohdy je však velice obtížná právě pro podstatu poruchy samotné.

Metody nápravy musí být nejen efektivní, ale i zábavné, hravé a různorodé, aby upoutaly pozornost dítěte a neodradily ho.

ADHD v dospělosti

Zajímavé:  Entizol - vše o zdraví

Dle nejnovějších poznatků lze ADHD považovat za poruchu, která má u některých osob povahu celoživotních obtíží vyžadujících systematickou péči a podporu i v dospělosti. Výše uvedené obtíže mohou u dětí s ADHD přetrvávat i do období dospívání a dospělosti.

Klinický obraz je odlišný od projevů v dětském věku, a to především na základě vývoje mozku, ale také díky individuální míře schopnosti užívat kompenzační mechanismy při vyrovnávání se s příznaky poruchy.

Také u dospělých můžeme nalézt tři hlavní oblasti obtíží – nepozornost, impulsivitu a hyperaktivitu, přičemž vnější motorický neklid přestává být tolik výrazný jako u dětí a je jedincem vnímán spíše jako pocit vnitřního napětí a neklidu.

Podrobnější informace k jednotivým tématům najdete v sekci PRO RODIČE – v samostatných boxech věnovaných dílčím tématům. 

Источник: http://www.hyperka.eu/adhd

Trpěl jsem depresemi a neklidem. Diagnóza ADHD mi zachránila život

Když jsem byl malý, často jsem byl za barákem v lese, stavěl jsem modely nebo jsem si pinkal tenisákem o panelák. Nikdy jsem neměl mnoho přátel, spíš tak dva až tři. Už od útlých let jsem to přisuzoval tomu, že jsem zkrátka jiná povaha, která je raději sama.

Typický den vypadal tak, že jsem začal stavět model, ale z ničeho nic jsem se rozhodl, že půjdu ven, a odešel jsem od rozestavěného modelu, potřeby rozložené, lepidlo otevřené.

Než jsem došel na místo, kam jsem chtěl jít, zjistil jsem, že už mě to neláká a vrátil jsem se domů, kde jsem si šel číst.

To mě po chvíli přestalo bavit, tak jsem šel dělat „nepořádek“ do obývacího pokoje, kde mě pravidelně napomínala mamka.

ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) je neurovývojová porucha. Charakteristická je pro ni těžko udržitelná pozornost, impulzivita a hyperaktivita. Všechny tyto příznaky se projevují už v raném dětství a z 50 procent přetrvávají do dospělosti.

Ve škole jsem patřil většinou k těm lepším, velmi častá fráze byla: kdyby ses víc snažil, měl bys lepší známky. Od 6.

třídy jsem měl pravidelně dvojku z chování, kvůli vyrušování ve třídě, nepozornosti, nudě a impulzivitě.

Já jsem si z toho moc nedělal, rodiče to trošku asi trápilo, ale asi si říkali, že když nosím dobré známky ze školy, nepropadám, nechodím za školu, tak jsem pouze trošku zlobivější dítě, ale nic zásadního.

Takhle to pokračovalo i na střední škole, kde se k tomu přidal vztek a poměrně silné prožívání negativních emočních situací (typicky rozchody s dívkami).

Vždy jsem si říkal, je to něco nového, tak proto na to reaguji tímto způsobem a je to normální (rozchod s dívkou jsem dokázal obrečet třeba týden a prosit ji, ať se vrátí zpět).

Ani já, ani rodiče v tom ale neviděli pravděpodobně zas takový problém, asi proto, že se v rodině řešily mnohem horší věci. Sem tam jsem měl smutnou náladu, rodičům jsem to říkat nechtěl, protože jsem si myslel, že to je maličkost, co je nebude zajímat.

Po maturitě se začala projevovat deprese

Vše se změnilo, a to dost radikálně, po smrti matky, v mých 18 letech, půl roku před maturitou. Prožíval jsem enormní smutek, nedokázal jsem fungovat, nicméně jsem i kvůli matce odmaturoval jako nejlepší ze třídy.

Zhruba v té době jsem začal pozorovat první intenzivní projevy deprese. S depresí jsem s různými přestávkami bojoval pomocí psychiatrů a antidepresiv (to zapříčinilo nárůst váhy zhruba o 40 kilo, což jsem zjistil později).

Doma jsem měl zásobu antidepresiv, anxiolytik, později i antipsychotik, protože žádná léčba v podstatě nepomáhala, maximálně jsem lépe spal, ale projevy jako špatná nálada, odkládání úkolů, nuda, agresivita, vztek a frustrace zůstávaly dále. Rozhodl jsem se na základě hodnocení lidí na webu změnit už počtvrté psychiatra, který mi na první schůzce doporučil na úzkosti denní stacionář v Bohnicích (v té době se to stěhovalo do Klecan do Národního ústavu duševního zdraví).

Dlouho jsem zvažoval pro a hlavně proti, nicméně jsem došel k závěru, že už mi nic dalšího nezbude, antidepresiva nefungují (všechny možné druhy) a situace mi už opravdu vadila, hlavně kvůli manželce. To byly chvíle, kdy jsem uvažoval nad sebevraždou, už jsem nesnesl neustále nefunkční metody lékařů.

V léčebně odhalili ADHD

Denní stacionář jsem absolvoval relativně v klidu, poměrně hodně mi pomohl (hlavně techniky KBT – kognitivně behaviorální terapie), ale zhruba po měsíci mi v e-mailové schránce přistála pošta od ošetřujícího lékaře, zda se tam mohu dostavit.

Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu [email protected]ímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

Na schůzce mi bylo sděleno, že během těch dvou měsíců na mě pozorovali známky hyperaktivity. Já si tak nepřišel, přišlo mi normální cvakat s tužkou, rozebírat věci, vyrušovat, hrát hry na telefonu, protože mě to nudilo a znal jsem ty věci (nebo jsem si to myslel).

Lékařka mi následně osvětlila, co je to ADHD: hyperaktivita, impulzivita, zapomínání, frustrace, nuda, nepozornost, nezájem, nebo naopak enormní zájem atd.

Teprve v té chvíli jsem si uvědomil, že hodně příznaků se táhne mým životem už od dětství jako červená nit.

Jsem 11 let ekonomicky aktivní, za tu dobu jsem byl už 5krát na úřadu práce (moc jsem mluvil, zapomínal jsem věci dotáhnout do konce, sem tam i pozdě, neshody na pracovišti).

Teprve diagnóza F90 (=ADHD) změnila mnoho věcí. Dostal jsem předepsané léky (jediný nestimulační lék je v tuto chvíli Strattera) a v podstatě posledních 9 měsíců nevím, co je to deprese a úzkost.

Nyní se odkryly příznaky ADHD, se kterými ale mohu pracovat, protože vím, na co se mám zaměřit. Mně osobně nejvíc pomáhá na projevy ADHD medikace v kombinaci s KBT a velmi důležité meditace (pro lidi s vnitřním neklidem je to enormně náročná metoda, ale s největšími výsledky).

Za posledních 9 měsíců jsem shodil 20 kilo, protože jsem konečně léčen správně.

Na zcela novou úroveň mne přinesla kniha Fast Minds od Dr. Surmana, která je pouze v angličtině, nicméně nesmírně přínosná.

Bohužel i od psychiatrů jsem slyšel, že ADHD v dospělosti přejde, úroveň znalostí je tím nižší, čím jste dál od Prahy.

I přesto, že to bylo až po 28 letech mého života, tato diagnóza mi zachránila život, a ačkoliv jsem se během své desetileté „kariéry depkaře“ naučil třeba hypochondrii a úzkostem, získal jsem sílu i s tímto bojovat.

Источник: https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/muj-zivot-s-adhd.A160419_154127_zdravi_pet

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *