04. 02. 2019 EdukaceOdborné články
Často vzpomínám na své pacienty s diabetem, kteří mi v ambulanci nešťastně líčí, jak jsou jejich glykemie nestabilní, jak se nedají uhlídat a jak si dělají, co chtějí.
A skutečně, když se pak spolu podíváme na hodnoty stažené z glukometru nebo senzoru, křivka glukózy vypadá jako velehory s vysokými rozeklanými štíty a hlubokými údolími, která často znamenají výskyt hypoglykemie.
Zatímco u pacientů s diabetem 1. typu je vysoké kolísání glykemie relativně časté, u pacientů s diabetem 2. typu je významně nižší, a jejich glykemické křivky proto vypadají spíše jako Šumava.
Mám ale i pacienty, kteří vyprávějí, že jejich cukr se určitě přes léto vylepší, že budou mít rozhodně nižší glykovaný hemoglobin a že mám s úpravou léčby počkat a další tabletu nebo inzulin nepřidávat.
Jiní pacienti mají zase cukrovku relativně pod kontrolou, ke zhoršení však dojde při stresových událostech, například ve zkouškovém období nebo při komplikovaných rodinných situacích. Všichni tito pacienti ale popisují jednu věc: kolísání glykemie neboli glykemickou variabilitu.
CO ODHALILY MODERNÍ TECHNOLOGIE?
O tom, že glykemie kolísají, jsme samozřejmě věděli už dlouho. Určitý obrázek nám pomohly získat glukometry a zejména ti pacienti, kteří se s jejich pomoci měřili vícekrát za den. Čím více hodnot glykemie, tím více informací o jejím kolísání.
Nelze se proto divit, že s příchodem systémů pro kontinuální monitoraci glykemie jsme získali úplně nové informace o tom, jak rychle může glykemie kolísat, jak časté jsou ve skutečnosti hypoglykemie a jak často zůstanou tyto hypoglykemie pacienty nerozpoznány (mnohem častěji, než jsme si mysleli).
Brzy se ukázalo, že snažíme-li se u pacientů s vysokou glykemickou variabilitou zlepšit kompenzaci, dochází u nich často k vyššímu výskytu hypoglykemií.
Velká skupina pacientů si proto raději záměrně udržuje glykemie tak vysoké (s průměrem třeba 10–12 mmol/l, ale někdy i 14 mmol/l), aby ani při vysokém kolísání neklesly do hypoglykemie.
Chceme-li u takových pacientů dosáhnout zlepšení kompenzace, je nutné, abychom se nejprve zaměřili na snížení glykemické variability.
Záznam kontinuální monitorace glukózy u pacienta s nízkou (A) a vysokou (B) glykemickou variabilitou. Oba pacienti přitom mají velice podobné průměrné glykemie (9,5 a 9,2 mmol/l) i glykovaný hemoglobin (78 a 76 mmol/m).
JAK GLYKEMICKOU VARIABILITU SNÍŽIT?
VÝZKUM ZDRAVOTNÍCH NÁSLEDKŮ PROBÍHÁ
Kromě tohoto praktického pohledu na glykemickou variabilitu existuje i pohled výzkumný.
Zde je hlavní otázkou, zdali a jakým způsobem krátkodobá nebo dlouhodobá variabilita ovlivňuje zdravotní stav pacienta a nemůže-li se například podílet na rozvoji dlouhodobých diabetických komplikací, jako je neuropatie (poškození periferních nervů), retinopatie (onemocnění oční sítnice) nebo nefropatie (chronickéonemocnění ledvin). Výzkum začíná prakticky od začátku, protože starší studie glykemické variability prováděné pomocí glukometrů nejsou tak přesné jako studie se senzorem, který naměří téměř 300 hodnot za den. Ačkoliv dnes neexistuje jednoznačný důkaz o tom, že glykemická variabilita přispívá k rozvoji komplikací, několik studií včetně té, kterou jsme provedli na našem pracovišti, naznačují, že to možné je.
VÝSLEDKY JSOU NĚKDY ROZPORUPLNÉ
Zdá se, že souvislost mezi glykemickou variabilitou a diabetickými komplikacemi se různí u pacientů s diabetem 1. a 2. typu, a rozdílně působí zřejmě také krátkodobá a dlouhodobá glykemická variabilita.Současná data naznačují spojení krátkodobé glykemické variability se zvýšeným výskytem retinopatie a přetížením ledvin u pacientů s diabetem 2. typu. Jiné studie dále ukazují na možnou souvislost mezi krátkodobou glykemickou variabilitou a výskytem neuropatie u pacientů s diabetem obou typů. Na druhou stranu u pacientů s diabetem 1. typu byla již ve třicet let staré studii DCCT prokázána a nedávno v jiné studii potvrzena souvislost mezi zvýšenou dlouhodobou glykemickou variabilitou (kolísáním hodnot HbA1c) a zvýšeným výskytem retinopatie a neuropatie. Z tohoto pohledu proto může být významné dlouhodobé udržení optimálních hodnot HbA1c bez jejich většího kolísání.
JE DOBRÉ SI PAMATOVAT
Jakou informaci by si měl tedy čtenář o glykemické variabilitě pamatovat? V první řadě to, že vyšší krátkodobá glykemická variabilita je spojena se zvýšeným rizikem hypoglykemií a zvýšený výskyt hypoglykemií brání v dosažení optimální kompenzace diabetu.
Při léčbě je tedy nejprve nutné snížit kolísání hodnot glykemie a omezit výskyt hypoglykemií, a teprve potom lze bezpečně dosahovat cílových hodnot.
Zlepšení kompenzace diabetu sníží riziko pozdních komplikací zcela zaručeně a snížení glykemické variability k tomu možná určitým dílem také přispěje – a to je druhá zpráva k zapamatování. Do třetice je pak dobré si pamatovat, že zejména pacienti s diabetem 1.
typu by neměli polevovat v péči o svůj diabetes, protože střídání lepších a horších hodnot HbA1c cmůže zvýšit riziko rozvoje retinopatie.
KRÁTKODOBÉ A DLOUHODOBÉ KOLÍSÁNÍ
Pokud kolísá glykemie z hodiny na hodinu nebo ze dne na den, bavíme se o glykemické variabilitě krátkodobé.Dlouhodobá glykemická variabilita naopak odráží déletrvající změny glykemie závislé například na sezóně, ročním období, dlouhodobých změnách ve fyzické aktivitě nebo měnícím se zájmu pacienta o svou léčbu.
Doc. MUDr. Martin Prázný, CSc., Ph.D.Pracuje jako internista a diabetolog na 3. interní klinice 1. LF UK a VFN. Zabývá se především léčbou diabetu 1. typu a komplikacemi diabetu všech typů. Podílí se na výzkumu glykemické variability, zejména jejího vlivu na rozvoj pozdních diabetických komplikací.
zpět na výpis článků
Tichý zabiják neboli cukrovka nebolí, ale zabíjí
26.10.2015 | 9851x Shlédnutí | Ondřej Nývlt | Zdraví
Najde se asi jen málo lidí, kteří by nikdy neslyšeli o cukrovce a inzulinu. Cukrovka neboli diabetes mellitus (úplavice cukrová) se stává novodobou hrozbou dosahující poměrně značných rozměrů. Na světě je více než 400 milionů diabetiků.
V České republice je jich evidovaných zhruba 850 000 a odhaduje se, že dalších 300 000 o své nemoci zatím neví. Bohužel komplikace cukrovky jsou natolik závažné, že ve velké míře způsobují předčasná úmrtí.
Dobrou zprávou je, že dodržováním vhodného režimu a doporučeného jídelníčku lze cukrovku dlouhodobě udržet pod kontrolou.
Co je cukrovka?
Co je cukrovka?Diabetes mellitus (DM) neboli cukrovka je chronické metabolické onemocnění, jehož důsledkem je neschopnost organismu udržet koncentraci glukózy v krvi v normálním rozmezí. Společným znakem je vyšší hladina cukru nalačno a po jídle.
Za snížení glykémie a zvýšení využití glukózy buňkami je zodpovědný hormon inzulin, který umožňuje prostup glukózy do buňky a její následné zpracování. Podporuje také tvorbu zásobního sacharidu glykogenu a zvyšuje tvorbu tuků z glukózy. Má také vliv na růst svalů.
Protihráčem inzulinu je glukagon. Jeho hlavním úkolem je zvyšovat glykémii, a to zvýšením rozkladu glykogenu v játrech, zvýšením tvorby glukózy z mastných kyselin a aminokyselin a zvýšením sekrece inzulinu.
Sekrece obou hormonů je řízena jednoduchou zpětnou vazbou. Při zvýšení hladiny glukózy se vyplaví větší množství inzulinu. Při snížení hladiny glukózy se naopak vyplaví větší množství glukagonu. Sekrece glukagonu se také zvyšuje při fyzické zátěži organismu, kdy se tělo připravuje na větší spotřebu energie.
Ani málo, ani moc
Inzulin a glukagon se tvoří ve slinivce břišní (pankreatu) ve speciálních buňkách sdružených v Langerhansových ostrůvcích. Glukagon produkují buňky alfa, inzulin buňky beta. Oba zmíněné hormony regulují hladinu krevního cukru (glykémii), aby byla ve fyziologickém rozmezí 3,5–5,6 mmol/l.
Když se vyplaví inzulinu víc, než je aktuální potřeba pro přesun glukózy do buněk (typicky při konzumaci jednoduchých cukrů s vysokým glykemickým indexem), dojde ke snížení glykémie pod žádoucí úroveň (hypoglykémii) a objeví se tyto příznaky: zvýšený pocit hladu, a tím vyšší příjem potravy, příznaky vyvolané vlivem na CNS (glukóza je jediným zdrojem energie pro mozek), jako je zmatenost, slabost, ospalost, závratě a bezvědomí. Může také nastat celkový metabolický rozvrat, kdy se objeví třes, pocení a bledost. Neléčená těžká hypoglykémie vede k bezvědomí a smrti.
Je-li naopak inzulinu relativní nebo absolutní nedostatek, projeví se soubor příznaků úplavice cukrové neboli cukrovky (diabetes mellitus, DM). V krvi je zvýšená hladina glukózy (hyperglykémie). Příčinou tohoto stavu může být buď nedostatečná produkce inzulinu (DM 1. typu), nebo necitlivost tkání na inzulin, tzv. inzulinová rezistence (DM 2. typu).
Jak se cukrovka projevuje?
Obecně se u cukrovky objevuje zvýšená hladina glukózy v krvi (hyperglykémie). Pokud je glykémie vyšší než 10 mmol/l, dochází k vylučování glukózy močí (glykosurie).
Protože glukóza v moči s sebou strhává vodu, způsobuje odvodnění organismu a vede k častému močení (polyurie) a žíznivosti (polydypsie). Zhorší se přestup glukózy do buněk a sníží se její využití.
Dochází k poruše metabolismu tuků, které se zvýšeně odbourávají, a to včetně myelinových pochev nervů. Tento stav se klinicky projevuje jako diabetická polyneuropatie. Narušuje se také metabolismus bílkovin a zvýšené odbourávání bílkovin vede ke zhoršenému hojení ran.
Při zvýšeném odbourávání tuků za nepřítomnosti inzulinu se tvoří kyselé ketolátky (aceton, kyselina acetoctová a kyselina b-hydroxy-máselná) a dochází k poruše acidobazické rovnováhy. Při závažných stavech může dojít ke kómatu až smrti.
Řízení metabolismu cukrů a vyšetření
Cukry jako hlavní zdroj energie mají zajištěno několikanásobné řízení své hladiny. Podílejí se na něm kromě inzulinu a glukagonu také glukokortikoidy, hormony štítné žlázy, adrenalin a růstový hormon. Glykémii však snižuje jedině inzulin.
Základním vyšetřením poruch glycidového metabolismu je vyšetření glykémie nalačno a vyšetření ranní moče na glukózu a ketolátky (projev katabolismu tuků).
K posouzení poruch s hraničními laboratorními nálezy slouží OGTT (Oral Glucose Tolerance Test) čili glykemická křivka.
U zdravého člověka může po překonané hyperglykémii nastoupit hypoglykémie způsobená zvýšenou hladinou inzulinu, který se nestačil rozložit.
2 typy cukrovky
Cukrovka 1. typu je méně častá. Vzniká nejčastěji u dětí a dospívajících a vznik není závislý na tělesné hmotnosti ani na stravování.
Důležitá je genetická predispozice a spouštěcím mechanismem je nejčastěji viróza. Slinivka břišní na základě autoimunitního poškození přestane vyrábět inzulin.
Jednou porušená fyziologická tvorba inzulinu se už nemůže obnovit. Řešením je celoživotní aplikace inzulinu.
Cukrovka 2. typu je častější. Má souvislost se středním a vyšším věkem, nadváhou a genetickou predispozicí. Vzniká v důsledku špatného životního stylu, nedostatku pohybu v kombinaci s dlouhodobě vysokým energetickým příjmem a nevhodným výběrem potravin.
Zvyšuje se obsah tukové tkáně a dochází k necitlivosti cílových tkání (játra a svaly) k inzulinu. Tento stav se nazývá inzulinová rezistence. Zpočátku slinivka produkuje dostatečné, nebo dokonce zvýšené množství inzulinu, ale tkáně jej nedokážou kvůli inzulinové rezistenci využít.
Trvá-li nadprodukce inzulinu delší dobu, může dojít k vyčerpání buněk produkujících inzulin a k jejich zániku. V takovém případě je nutná aplikace inzulinu jako u cukrovky 1. typu.
Inzulinová rezistence vede k dalším metabolickým změnám, a to ke zvýšení cholesterolu celkového i jeho rizikové složky LDL, zvýšení triglyceridů, snížení hladiny „hodného“ HDL, zvýšení krevního tlaku a zvýšení hladiny krevního cukru. Všechny tyto změny přispívají ke vzniku aterosklerózy a kardiovaskulárních onemocnění. Souhrnně se tyto změny nazývají metabolický syndrom.
Prediabetes je velmi vážné varování
Prediabetes je stav, který předchází manifestaci cukrovky. Typická je přítomnost inzulinové rezistence, která se vyskytuje 10 až 20 let před rozvojem cukrovky. Bývá zvýšena hladina glukózy nalačno (5,6 mmol/l a více), ale ještě nejsou splněna kritéria pro diagnózu diabetu (glykémie není nad 7 mmol/l). Zahrnuje poruchu glukózové tolerance a hraniční glykémii nalačno.
Klinickými známkami prediabetu bývá často pouze zvýšená únava, kterou pacient většinou nespojuje s přicházející cukrovkou. Tím se ještě zvyšuje význam preventivního vyšetřování hladin glukózy v krvi, což je jediná možnost včasného záchytu diabetu.
Většinou je přítomna obezita či nadváha a zvýšená hladina triglyceridů, která se považuje za hlavní faktor rozvoje inzulinové rezistence. U většiny prediabetiků se později vyvine diabetes 2.
typu, kterému lze však předejít preventivními opatřeními, hlavně redukcí hmotnosti.
Hlavními příznaky již rozvinutého diabetu je častější močení a vyšší pocit žízně s následným zvýšeným příjmem tekutin.
Při delším trvání nediagnostikovaného diabetu dochází k hmotnostnímu úbytku díky dehydrataci a někdy zaznamenáme i zhoršenou chuť k jídlu. Důležité bohužel je, že všechny chronické komplikace diabetu 2.
typu (ateroskleróza, kardiovaskulární onemocnění, nefropatie, neuropatie či retinopatie) se zakládají již ve stadiu prediabetu.
Komplikace cukrovky
Vhodnou životosprávou a správnou léčbou lze závažným komplikacím předejít.
Při nedodržování stanovených pravidel však hrozí kromě akutních komplikací (jako je diabetické kóma) časté a typické chronické komplikace – těžké postižení ledvin (diabetická nefropatie čili poškození ledvin až jejich selhání), zraku (diabetická retinopatie je poškození oční sítnice vedoucí k oslepnutí), nervů (diabetická neuropatie neboli poškození funkce nervů s poruchami čití a hybnosti), ale i tzv. „diabetická noha“, která nejednou končí amputací.
Velice závažné jsou komplikace, které souvisí s inzulinorezistencí a metabolickým syndromem.
Jedná se hlavně o akutní i chronické potíže srdečněcévního systému, jako je ateroskleróza, infarkt myokardu a mozková mrtvice.
Kardiovaskulární komplikace jsou u diabetiků častější než u nediabetiků a častěji postihují ženy než muže. Například riziko srdečního selhání nebo infarktu je až pětkrát vyšší u diabetiků než u nediabetiků.
Jak na cukrovku?
U cukrovky 1. typu je základním lékem inzulin. Cílem je udržet hladinu krevního cukru co nejvíce v normálu podáváním inzulinu způsobem, který co nejvíce napodobuje jeho přirozenou produkci. Léčení patří plně do rukou zkušeného lékaře – diabetologa.
U cukrovky 2. typu jde hlavně o zlepšení působení inzulinu v těle zvýšením citlivosti tkání, které jsou při inzulinové rezistenci méně vnímavé. Druhou možností je zvýšení výdeje vlastního inzulinu ze slinivky břišní nebo prodloužení jeho účinku.
Glykemický index potravin
Nejvýraznější vliv na hladinu krevního cukru mají sacharidy. Ovšem není cukr jako cukr, mezi jednoduchými cukry a složenými sacharidy existují velké rozdíly.
Rozhodující je rychlost, s jakou se sacharidy obsažené v přijímané potravě přemění v trávicím traktu na glukózu a ta se dostane do krevního oběhu. Tuto charakteristiku vyjadřuje tzv. glykemický index (GI). Glukóza má stanovený GI 100. Ostatní potraviny porovnáváme právě s glukózou.
Potraviny s nižším GI (luštěniny, ořechy, zelenina, většina ovoce, mléčné výrobky) zvedají hodnotu cukru pozvolna, což je výhodné zejména při léčbě, ale i prevenci cukrovky, nadváhy, kardiovaskulárních onemocnění.
Po požití takových potravin nedochází tak rychle k pocitu hladu ani k hypoglykémii. Potraviny živočišného původu, jako vejce, maso a sýry mají nízký až nulový GI. Je to dáno nízkým obsahem sacharidů v těchto potravinách.
V opačném případě u potravin s vysokým GI, které obsahují jednoduché cukry (pivo, i diabetické, alkohol obecně, sladké limonády, sušenky, čokoládové tyčinky, zákusky, sladké pečivo i většina pečiva slaného, hranolky, krokety, pečené brambory, knedlíky, cornflakes nebo popcorn a další), dochází k rychlému zvýšení hladiny cukru v krvi a sytost po tomto jídle nevydrží dlouho.
Cílem tedy je, vybírat potraviny s nízkým, popřípadě středním glykemickým indexem. Zabráníme tím výkyvům glykémie, hladu i podrážděnosti.
POZOR! Pivo (i diabetické) má glykemický index 110, to je více než čistá glukóza. Proto je dobré se v případě cukrovky tomuto nápoji vyhýbat.
Dědičné dispozice nemusí znamenat nemoc
Riziko vzniku cukrovky stoupá v případě, kdy trpěl cukrovkou kdokoli z rodičů, prarodičů či sourozenců. Na každém ale záleží, jaký bude další vývoj, zda (případně kdy) cukrovka naplno propukne.
Důležité je žít zdravým způsobem života, zhubnout a udržovat si váhu, zdravě se stravovat. Velký význam v prevenci cukrovky u ohrožených osob má dostatek pravidelného pohybu.
Ve stravě je důležité omezit konzumaci tučné potravy, uzenin, alkoholu a nadbytku sacharidů, hlavně cukru. Strava by měla obsahovat několik porcí zeleniny denně.
Důležité je, že dodržováním vhodného režimu a doporučeného jídelníčku lze cukrovku dlouhodobě udržet pod kontrolou. Při hubnutí se nález do velké míry nebo i zcela upravuje. U ohrožených osob je však nezbytná disciplína ve stravování a dostatek pohybu po celý život.
Pokud si chcete nechat poradit přímo od odborníka, objednejte se na konzultaci zde.
Orální glukózový toleranční test (OGTT)
Další názvy: OGTT, oGTT, glykemická křivka, oral glucose tolerance test
V textu najdete:Popis vyšetření, Co dělat před vyšetřením, Průběh vyšetření, Výsledek vyšetření
Popis OGTT
Orální glukózový toleranční test (OGTT) je pomocná vyšetřovacímetoda, která se používá k diagnostice onemocnění diabetes mellitus(DM,cukrovka), gestačního diabetu (cukrovka v těhotenství) a porušenéglukózové tolerance (PGT).
Test se odborně nazývá orální glukózový tolerančnítest, běžně užívaná zkratka je OGTT. Přesně se jednáo podání glukózy (běžný hroznový cukr) ústy, tedy o její vypití.
Následně se ze vzorků krve a moči zjišťuje jak se organizmus s toutoglukózovou zátěží vyrovnává, jak rychle dokáže toto množství cukruzpracovat.
Vyšetřovací postup vychází z doporučení České diabetologickéspolečnosti a České společnosti klinické biochemie a samozřejmě je takév souladu s protokolem vydaným Světovou zdravotnickouorganizací (WHO).
Kdy lékař OGTT doporučí
Vyšetření obvykle předepisuje obvodní nebo interní lékař. Test seprovádí u lidí, kteří překročili hranici 15-ti let, lidí s výskytemdiabetu v rodině, u obézních pacientů a u pacientů s vysokým krevnímtlakem. Nejpočetnější skupinu tvoří pacienti, u kterých lékařv laboratoři dvakrát po sobě zachytil hladinu cukru v krvi v rozmezí 6,1-7,0mmol/l.
U těhotných žen pak doporučení vydává gynekolog.Test k vyloučení gestačního diabetu se provádí ve 24. – 28. týdnugravidity u všech těhotných žen.
Výjimku tvoří ženy u kterých jsou zjištěny alespoň dva rizikovéfaktory v anamnéze: výskyt diabetu v rodině, porod plodu s hmotnostívyšší než 4000g, obezita, diabetes mellitus v předchozí graviditě,přítomnost cukru v moči (glykosurie), předchozí porod mrtvého plodu,hypertenze nebo preeklampsie v předchozích graviditách, opakované potraty,věk nad 30 let. Takové těhotné jsou považovány za vysoce rizikové a OGTTse u nich provádí co nejdříve v prvním trimestru (do 12. týdnetěhotenství).
Ženy s nízkým rizikem, u nichž nebyl zjištěn žádnýrizikový faktor nebo pouze jediný, podstupují OGTT ve druhém trimestru.
Co dělat před OGTT
Odběr se provádí nejčastěji ráno a je nutné být nalačno. Před odběremse doporučuje od večera nejíst, nepít sladké nápoje, kávu, alkohol,nekouřit. Pokud je to ze zdravotního hlediska možné, takévynechat léky.
Tři dny předem by každý měl jíst vyváženou stravu, takovou, jakoukonzumuje běžně. Důležité je pouze to, aby potrava obsahovala 150 – 200 gsacharidů za den.Je třeba zachovat i obvyklou fyzickou zátěž.
Nedoporučuje se v této době držet např. redukční dietu nebo naopak sepřejídat. Výsledek testu by pak byl zkreslený.
OGTT se provádí u těhotných žen mezi 24. a 28. týdnemtěhotenství. Jak probíhá těhotenskácukrovka?
Princip OGTT
Při diabetu mellitu nebo porušené glukózové toleranci nedokážeorganizmus zpracovat přijatý cukr. Podstatou vyšetření je tedy podánípřesného množství cukru a následné vyšetření vzorků krve a moči,v pravidelných časových intervalech.
Analýza vzorků ukáže jak jeorganizmus schopen se s touto zátěží vyrovnat. Zdravý člověk mánalačno hladinu cukru mezi 3,6 a 5,5 mmol/l. Lidé sešpatnou glukózovou tolerancí mají tuto hladinu dvě hodiny po zátěžimezi 7,1 a 11,1 mmol/l.
U diabetes je glykémie nad11,1 mmol/l.
Průběh OGTT
Test se provádí v časovém rozsahu minimálně dvou hodin. S tím jenutné počítat, zařídit si volno v zaměstnání a také si s sebou vzítněco na zkrácení volného času – časopis, knihu.
Test se provádí většinou ráno, ve specializovanélaboratoři. Odebírá se žilní krev nalačno a čeká se na výsledekglykémie (hladina cukru v krvi). Pokud dosahuje glykémie hodnot vyššíchnež 6,9 mmol/l (u těhotných vyšší než 5,6 mmol/l) OGTT se neprovádí.Pokud je glykémie v rozmezí 5,6 – 6,9 mmol/l ( u těhotných menší než5,6 mmol/l) OGTT se provede.
Potom klient vypije během 5-10 min 75 g glukózy v 250ml roztoku.Nejčastěji se podává čaj.
Další odběr žilní krve se provádí po 120 minutách. Při diagnosticegestačního diabetu se navíc může provést odběr žilní krve za 60 minutpo zátěži.
Během doby čekání není dovolena větší fyzická zátěž(např. dobíhání na odběr), kouření ani konzumace jídla.
Výsledek OGTT
Na výsledky pacient čeká maximálně dva dny (pracovní). Důležitouhodnotou je hladina glukózy v žilní krvi za dvě hodiny po vypití sladkéhoroztoku. Pokud je hladina glukózy nižší než 7,8 mmol pak se nejednáo diabetes ani porušení glukózové tolerance a vše je v pořádku.
Při hladině vyšší než 7,8 ale nižší než 11,1 mmol se jednáo porušenou toleranci glukózy. Tento stav se řeší dietními opatřeními,nápravou životního stylu, redukcí přebytečných kil a sportovníaktivitou. Samozřejmostí jsou i pravidelné návštěvy lékaře spojenés kontrolou hladiny glukózy v krvi.
Při výsledné hodnotě vyšší než 11,1 mmol je jasné, že se jednáo onemocnění diabetes mellitus. Léčba onemocnění spočívá kroměúpravy životosprávy také v podávání léků, případně v aplikaciinzulínu.
Pozitivní výsledek OGTT se doporučuje ověřit opakovanýmvyšetřením.
Další názvy: OGTT, oGTT, glykemická křivka, oral glucose tolerance test
Přidejte zkušenost s vyšetřením orální glukózový toleranční test
Vypít sladký roztok dokáže každý. Co udělá nenarozenému,nevyvinutému miminku, nikdo neřeší. Obzvlášť pokud matka dodržujestřídmou životosprávu, je to pro plod zátěž, odtud také „zátěžovýtest“.
Pokud není matka v rizikové skupině (nadváha, diabetes v rodiněapod.), převažují pak důsledky testu na miminko nad výsledkem. Pokud mátemožnost změřit cukr v krvi nalačno a po vydatné snídani, je to jistěšetrnější způsob.
Přemýšlejte, jde o vaše dítě.
Absolvovala som toto vyšetrenie v 2 trimestri gravidity ale prebiehalo totak, že najprv krv vysledok som nevedela potom mi dali vypiť glukozu, ktorusom si sama musela zakupiť. Potom som počkala hodinku odobrali krv a potomdalšiu hodinku a na vysledky sa čaka, nič strašne až na tensladky napoj.
Absolvovala jsem glukózový toleranční test ve 24. týdnu těhotenství,trvá to déle, takže nějaké čtení s sebou, ale nechá se to vydržet.I ta tekutina se dá vypít (měla jsem na to 10 minut). Výsledkyv pořádku, původní hodnota (1.odběr) před vypitím glukózy 4,7. Po1. hodině 5,6, po 2.hodině hodnota 6,9.
Test jsem absolvoval v přesném sledu, jak je zde odborně popsáno.Počáteční stav krev 5,7, moč 0. Po 1 hod. krev 9,8, moč 30. Po 2 hodkrev 6,5, moč 9. Asi je to OK. Vyšetření provedeno v souvislostis bolestí kloubů a případnou neuropatií. Test není nepříjemný, akorátty 2 hod. jsou dlouhé. Chce to sebou dobrou knihu. Pavel
Cukrovka: Všechno je jinak? | Žena.cz
Co je GI?
Teorie glykemického indexu (GI) sahá do roku 1977, kdy se zrodila v laboratoři Davida Jenkinse. Tento odborník z Torontské univerzity zjistil, že různé potraviny obsahují různé sacharidy, které mají různou dobu rozkladu na jednotky glukózy.
Hodnotu GI začal udávat v číselných hodnotách v rozmezí od 0 do 100, přičemž 100 je hodnota, která je přiřazena glukóze, s níž se při měření veškeré potraviny srovnávají.
Populace tloustne, a tak se hledá viník.
Všichni neustále sledujeme potraviny podle obsahu cholesterolu, energetické hodnota a také glykemického indexu.
Jakmile sníme nějaké jídlo, začne se v trávicím traktu rozkládat na jednotlivé složky a uvolňovat je do krevního řečiště. Pokud zkonzumujeme potravinu „sacharidovou‘, zvedne se nám hladina cukru v krvi, tzv. glykémie. Slinivka na to zareaguje uvolněním inzulínu, který přebytečný cukr z krve vyplaví (a uloží). A naše tělo dostane opět hlad na něco „sacharidového‘.
Jak kdy ..
Každý, kdo se zajímá o zdravý životní styl, se jistě setkal se zjednodušeným návodem konzumovat spíše potraviny s nízkým glykemickým indexem. Z výzkumů a měření přední českého diabetologa doc. MUDr. Rudolfa Chlupa, CSc., který stál mimo jiné u vynálezu inzulinového pera, však vyplynulo něco jiného!
Ukázalo se, že různá výše glykemického indexu je vhodná k různé aktivitě. Znamená to, že před výstupem na Sněžku, před tréninkem, či jinou fyzickou aktivitou, si dáme potravinu s vyšším glykemickým indexem, abychom cukr dostali rychle do krve a měli dostatek energie.
Naproti tomu k méně namáhavé práci u počítače či k večernímu lenošení u televize zvolíme raději potravinu s nižším GI, které hladinu cukru tolik nezvýší.
Ráno na lačno není všechno
Glykemický index vyjadřuje účinek potraviny na zvýšení hladiny cukru v krvi. Stanovuje se pro každou potravinu zvlášť, přičemž zjišťování hodnoty GI probíhá na základě experimentálního měření. A právě způsob zjišťování se jeví jako velmi podstatný.
Doposud se využívaly výsledky měření GI australské The University of Sydney, která při zjišťování GI používala metodu jednoho měření každé potraviny – ráno nalačno.
Docent Chlup však začal používat metodiku odlišnou – intenzivnější a tedy i pracnější: jeho měření probíhají na skupině osob, po dobu celého týdne a zkoumaná potravina se měří několikrát v různých částech dne. Je tedy jasné, že jeho výsledky se mohou od čísel univerzity v Sydney lišit.
Nízký, střední, vysoký?
Všeobecně se potraviny dle glykemického indexu dělí do tří skupin: s nízkým, středním a vysokým GI. Orientační tabulky s danými hodnotami i rozdělením do jednotlivých skupin lze najít na internetu či v odborných brožurách.
Mohou se však lišit – a to někdy i dost výrazně! – v závislosti na řadě proměnných faktorů (jako je zralost a odrůda ovoce či zeleniny, způsob úpravy, ale i tělesná konstituce a psychické a fyzické rozpoložení konzumenta) a metody měření.
Zříkat se ovšem nemusíte ani jedné skupiny – záleží na tom, kdy kterou potravinu a před jakou aktivitou sníte. Kromě toho, že potraviny s vysokým indexem jsou vhodné před fyzickými aktivitami, jejich glykemický index lze také „stáhnout‘ kombinací s potravinami nesacharidovými, např. s bílkovinou, jako je tvaroh, sýr či jiný mléčný výrobek.
A POZOR – ne všechny potraviny, které mají nízký GI, jsou pro náš organismus hodnotné a zdravé! Index tučného masa či sádla se rovná téměř nule, a přesto bychom ho neměli jíst…
Co se dočteme na obalech?
Určování GI je komplikované a finančně náročné. Nejen proto se jím chlubí spíš výrobci zdravějších potravin, než největší (a nejbohatší) výrobci cukrovinek.
Mezi prvními u nás se o glykemický index ve svých potravinách začala zajímat společnost RACIO. Před více než 10 lety navázala spolupráci právě s docentem Chlupem, který spolu se svým týmem ve Fakultní nemocnici Olomouc postupně testuje výrobky RACIO – zvláště pak pufované chlebíčky.
Ty, ač zdravé a po energetické i nutriční stránce velmi vhodné k hubnutí, byly dlouho zatracovány právě pro vysoké hodnoty GI. Jak však vyšlo najevo, výživoví specialisté pracovali s hodnotami glykemického indexu z Austrálie, kde se jí jen rýžový druh, a ten má skutečně GI vyšší – 77.
Milost pro chlebíčky!
U nás v Čechách se ale celou polovinu spotřeby tvoří další druhy pufovaných chlebíčků, a ty mají dle zjištění docenta Chlupa a jeho týmu glykemický index mnohem nižší:
- pšeničné chlebíčky pouhých 45
- multigrain 57
- kukuřičné s hořkou čokoládou 60
Na obalech výrobků RACIO se tak postupně objevují hodnoty GI měřené právě metodou docenta Chlupa.
Všeho s mírou
Ze všech uvedených skutečností vyplývá to, co platí pro téměř všechna dietní i životní pravidla, opatření a poznatky: při jejich dodržování bychom se měli řídit svým individuálním stavem, aktivitami, které hodláme realizovat, ale především zdravým rozumem…
Vstoupit do galerie | 10 10 největších dietních chyb Video Mohlo by Vás také zajímat:
Hladina krevního cukru po jídle | Diabetologická a endokrinologická ambulance
Jako postprandiální glykémii označujeme glykémii změřenou v době 90 – 120 minut po jídle. Toto rozpětí souvisí s odlišnou dobou vstřebávání u různých osob. U zdravého jedince dosahuje glykémie po jídle maximální hodnoty v době okolo jedné hodiny po jídle, u pacienta s diabetem 2. typu je to naopak v době blížící se 120.
minutě po jídle. Dynamika zvyšování průměrné hodnoty glykémie nalačno a postprandiální u osob přecházejících z normální glukózové tolerance k diabetu 2. typu je odlišná. Do jisté míry je to akcentovaný obraz fyziologických změn obou hodnot v souvislosti s věkem.
Pro vyšší věk je typicky relativně vyšší hodnota postprandiální glykémie než glykémie nalačno.
Normální hodnoty postprandiální glykémie
U zdravých osob nepřekračuje postprandiální glykémie hodnotu 7,8 mmol/l. Z hlediska diagnostického hodnota glykémie 7,8-11,0mmol/l po jídle znamená porušenou glukózovou toleranci, hodnota vyšší než 11,1 mmol je již diabetes mellitus.
Aktuální hodnota postprandiální glykémie u pacienta s diabetem však závisí na léčbě a ostatních okolnostech. U zdravých osob je zachována plnohodnotná regulace krevního cukru, která brání patologickému vzestupu glykémie po jídle.
U pacientů s postupně se rozvíjející poruchou glukózové tolerance se glykémie po zátěži sacharidy (postprandiální glykémie) v průběhu času zvyšuje absolutně více než glykémie nalačno. Důvodem je zejména inzulínorezistence jaterních buněk a ztráta první fáze uvolňování inzulínu.
Jsou-li jaterní buňky inzulinorezistentní (necitlivé na inzulín), pak je posprandiální glykémie významně vysoká.
Čím je ovlivněna výška postprandiální glykémie?
Absolutní výška postprandiální glykémie je výsledkem řady vlivů. Jedná se zejména o citlivost tkání na inzulín a dostatečnou schopnost slinivky produkovat inzulín. Významným faktorem, který u diabetiků ovlivňuje glykémii po jídle je pochopitelně kvalita a množství cukrů přijatého potravou.
Znalost hodnoty glykémie po jídle je potřebná k rozhodnutí o léčebné strategii. Podle vzájemného poměru cukru nalačno a po jídle lze doporučit nejvhodnější léčebnou strategii. Doporučená ideální hladina glykémie po jídle je individuální, každý pacient by ji měl mít stanovenou od svého lékaře.
Obvykle se má pohybovat mezi 7-9 mmol/l.
Jaký je význam znalosti postprandiální glykémie?
Postprandiální glykémie je nezávislým rizikovým faktorem pro kardiovaskulární onemocnění i pro smrt z kardiovaskulárních příčin.
Příčina vysoké rizikovosti postprandiální glykémie není doposud jednoznačně stanovena. Pro vysvětlení můžeme využít dva základní modely. První, podle nějž rizikovost resp. toxicita glykémie neroste s koncentrací lineárně, ale exponenciálně.
To znamená, že způsobuje – li zvýšení glykémie z hodnoty 7,0 mmol/l na 8,0 mmol/l nárůst rizika o x%, pak zvýšení glykémie z hodnoty 10,0 mmol/l na 11,0 mmol/l zvýší riziko o násobek x%. Druhé vysvětlení přináší představa glykémie jako znamení selhávajících regulačních funkcí organizmu kompenzujících inzulínorezistenci.
Podle této představy není tedy primárním a jediným nositelem rizika pouze postprandiální glykémie ale tato je zejména příznakem rizikového metabolizmu.
Celá současná diabetologie je postavena na hodnocení kompenzace diabetu podle glykovaného hemoglobinu (HbA1C= tzv. dlouhý cukr). Jedná se o průměrnou hodnotu glykémií za období cca 6 týdnů před odběrem. Riziko komplikací a současně úspěšnost či efektivita léčby jsou hodnoceny právě podle glykovaného hemoglobinu.
Právě riziko komplikací diabetu stoupá cca od hodnoty HbA1C 55-60mmol/mol. Ve vztahu k této skutečnosti má zásadní význam zjištění, že postprandiální glykémie určuje hodnotu HbA1c různě významně, a to podle hodnoty glykovaného hemoglobinu.
V rozmezí hodnot blížících se zdravému člověku se podílí na celkovém HbA1c postprandiální glykémie až 70%, naopak u špatně kompenzovaných pacientů je za 70% hodnoty HbA1c zodpovědná glykémie nalačno. Toto zjištění má nesmírně velký význam právě pro racionalizaci rozhodování o vhodné léčbě.
U pacientů velmi špatně kompenzovaných je upřednostněním léčba, která sníží zejména glykémii nalačno, tato může být velmi jednoduchá a současně bezpečná. U pacientů, kteří jsou celkem dobře kompenzování (podle glykovaného hemoglobinu) je k dalšímu zlepšení nutné ovlivňovat i postprandiální glykémii.
Kdy a jak je vhodné změřit postprandiální glykémii (PPG) u pacientů s diabetem?
Základní indikací k měření PPG je potřeba rozhodnutí o nejvhodnější léčebné strategii.
Postprandiální glykémie by měla být měřena vždy, když je nalezen rozpor mezi hodnotami glykémie nalačno a hodnotami glykohemoglobinu. Jinými slovy, pokud je hodnota nalačno v normě a hodnota HbA1C (dlouhého cukru) rovněž v normě, jedná o dobrou kompenzaci diabetu.
Vždy, když dojde ke zhoršení kompenzace diabetu, je vhodné zjistit, jaké jsou hodnoty posptrandiální glykémie. Dále je nutné zjistit hodnoty postprandiální glykémie také když se objevují případně rychle progredují mikrovaskulární komplikace.
S výhodou je možné využít měření glykémie před a po hlavních jídlech v domácím prostředí pomocí glukometru.
Obvykle doporučujeme cca 1x za 14 dnů kontrolu glykémie 90-120min po jídle. Vhodné je pochopitelně kontrolovat jídelníček, protože nejčastější důvod pro vzestup PPG je právě nevhodně zvolená strava.
Možnosti ovlivnění postprandiální hyperglykémie
Cíleně lze ovlivnit vzestup postprandiální glykémie dietou, pohybem a dále řadou moderních preparátů: mezi ně patří: glinidy, akarbóza, inzulín, inkretinová mimetika a gliptiny.
Dieta
Dietní opatření patří k základním léčebným opatřením v léčbě diabetu 2. typu. Z hlediska ovlivnění postprandiální glykémie má vedle absolutního obsahu sacharidů v jednotlivé porci jídla také velký význam tzv. glykemický index potravy.
Je definován jako poměr plochy pod vzestupnou částí křivky postprandiální glykémie testované potravy, která obsahuje 50 g sacharidů a standardní potravy s obsahem taktéž 50 g sacharidů (bílý chléb). Čím vyšší má potravin glykemický index, tím větší bude mít vliv na postprandiální glykémii.
Vliv na glykemický index má složení a také úprava potravy, poměr jednotlivých živin (zejména proteinů a tuků), obsah vlákniny.
Pohyb
Cvičení, fyzická zátěž, pohyb zlepšují schopnost organizmu spotřebovat přijaté sacharidy v potravě. Snižuje se tělesná hmotnost, zlepšuje se inzulínová senzitivita. Ovlivnění postprandiální glykémie je možné a bezpečné i cvičením po jídle.
Glinidy (inzulínová sekretagoga)
Léky, které ihned po požití významně zvyšují sekreci inzulínu, čímž ovlivňují postprandiální glykémii. Účinek přetrvává krátce – do tří hodin.
Výhodou glinidů je dávkování společně s hlavními jídly, s možností vynechat tento lék při vynechání hlavního jídla (užití léku nenutí nemocné jíst i v okamžiku, kdy nechtějí, či nemají hlad). Dochází tak ke snížení rizika hypoglykémie v průběhu dne.
Výhodná je kombinace s metforminem či glitazony (Pioglitazon). Vhodná je kombinace s depotním inzulínem (nebo dlouhodobě účinnými analogy inzulínu) podávaným na noc. (na trhu např. pod názvem REPAGLINID)
Inhibitory alfa glukosidáz
Léky, které zpomalují tak štěpení polysacharidů a oligosacharidů ve střevě. Důsledkem je snížení postprandiálního vzestupu glykémie. Při nedodržení zásad dietních opatření jsou relativně časté nežádoucí účinky, nejčastěji dyspepsie, zejména při dietě s vysokým obsahem sacharidů. Proto nejsou v současné době moc oblíbené.
Inzulín
Účinek inzulínu na postprandiální glykémii je zřetelný. Z praktického hlediska je třeba zdůraznit, že cílenou intervencí postprandiální hyperglykémie je pouze aplikace inzulínu před jídlem, dávka se stanoví podle výše glykémie a množství přijímaných cukrů.