Palpitace srdce – Vše o zdraví

Poruchy srdečního rytmu nazývané odborně arytmie patří mezi nejčastější srdeční onemocnění. Vznikají jako důsledek odlišného vytváření nebo vedení elektrických vzruchů v srdci.

Ve většině případů jde o naprosto nezávažné arytmie, které si postižený člověk vůbec neuvědomuje a které lze zachytit pouze dlouhodobým monitorováním elektrokardiogramu.

Kromě toho existuje celá řada záchvatovitých nebo setrvalých poruch srdečního rytmu, ať ve smyslu plus (rytmus rychlejší než normálně) nebo minus (pomalý rytmus nebo dlouhé pauzy v srdeční činnosti), které mohou působit nemocnému celou řadu obtíží.

Zatímco u jinak zdravých lidí nepředstavují tyto arytmie až na výjimky bezprostřední ohrožení života, u nemocných s postižením srdce (například po infarktu myokardu) mohou být některé arytmie životu nebezpečné.

Jaké je normální vedení elektrických vzruchů v srdci?

Lidské srdce je z technického hlediska obdivuhodným orgánem, který je schopen pracovat bez přestávky 24 hodin denně po celý život člověka. Srdce se přitom stáhne zhruba 100 000-krát denně, přečerpávajíc v klidu okolo 5-7 000 litrů krve, při běžné zátěži až jednou tolik a při těžším cvičení až 5-krát tolik v průběhu 24 hodin.

K tomu, aby srdce mohlo plnit tuto svoji hlavní úlohu, tj. pumpovat krev bohatou na kyslík k ostatním orgánům lidského těla, potřebuje být rytmicky poháněno elektrickými impulzy. Ty vznikají normálně v shluku buněk specializovaného převodního systému srdce, který se nazývá sinusový uzel a nachází se v horní části pravé srdeční síně.

Odtud se elektrický vzruch šíří svalovinou obou síní do síňokomorového uzlu, který je umístěn v dolní části přepážky mezi oběma síněmi. Také tento shluk speciálních buněk dokáže tvořit spontánně elektrické vzruchy, avšak pomaleji než uzel sinusový.

Proto se za normálních okolností jeho automatická činnost nijak neprojevuje a slouží pouze k regulovanému převodu elektrického podráždění na svalovinu komor. Tento převod se děje přes tzv. Hisův svazek, který je jediným elektrickým spojením mezi síněmi a komorami. Dále se šíří vzruch svalovinou komor a způsobuje jejich koordinovaný stah.

Tak je zajištěno, že srdce pracuje jako systém dvou paralelních čerpadel – nejprve se stáhnou obě síně a naplní tak obě komory, poté dojde ke stahu svaloviny komor a k vypuzení krve z pravé komory do plic a z levé komory k orgánům a tkáním celého těla.

Jaké arytmie se mohou vyskytovat?

Srdce se normálně stahuje asi 60-100-krát za minutu, přičemž elektrické podráždění síní předchází aktivaci komor. Tento normální rytmus se nazývá rytmus sinusový. Někdy i za normálních okolností pracuje srdce pomaleji (například ve spánku) nebo rychleji (například při cvičení).

Při srdečních arytmiích bývá rytmus srdce abnormálně pomalý (bradyarytmie) nebo naopak rychlý (tachyarytmie). V prvním případě se buď elektrický vzruch v sinusovém uzlu tvoří pomalu nebo je porušeno jeho vedení přes síňokomorový uzel do komor.

Ve druhém případě se buď stane místem tvorby rychlých elektrických vzruchů kterákoli jiná malá oblast svaloviny síní nebo komor nebo elektrický impulz krouží v různě veliké oblasti srdce kolem dokola a aktivuje okolní svalovinu.

Pochází-li rychlý rytmus ze svaloviny síní nebo oblasti síňokomorového uzlu, nazývá se arytmie supraventrikulární. Naopak, pochází-li porucha srdečního rytmu ze svaloviny komor, je označována jako komorová.

Jaké jsou příznaky arytmií?

Bradyarytmie. Příznaky pomalého srdečního rytmu (bradyarytmie) se mohou lišit podle toho o jakou poruchu jde a jak rychle vzniká.

V případech, kdy je porušena normální tvorba elektrických vzruchů v sinusovém uzlu, pracuje srdce pomalu a nedokáže zrychlit svoji činnost při zátěži a nemocný pak při zátěži trpí závratěmi, točením hlavy nebo zvýšeným zadýcháváním a únavností.

Pokud je srdeční akce velmi pomalá nebo jsou přítomny několikavteřinové výpady v tvorbě elektrických vzruchů, může dojít i ke krátkodobé ztrátě vědomí. Náhlá porucha vedení elektrických vzruchů ze síní na komory se projeví obvykle jako krátkodobá ztráta vědomí.

Vznikne-li porucha postupně nebo je-li přechodného charakteru, mohou být příznaky podobné jako u poruchy tvorby elektrických vzruchů v sinusovém uzlu (točení hlavy, únavnost aj.). Je však nutno zdůraznit, že podobné příznaky mohou být způsobeny celou řadou dalších onemocnění (např. epilepsie, mozkové příhody apod.), a proto je potřeba odborného posouzení celé situace lékařem.

Tachyarytmie. Nejčastějším příznakem tachyarytmií jsou palpitace. Jde o nepříjemně vnímaný pocit rychlého nebo usilovného bušení srdce. V řadě případů jde o pouhé „škobrtnutí“ nebo „vynechání“ srdeční akce. Podkladem takových poruch rytmu jsou tzv.

extrasystoly, neboli předčasně přicházející stahy z míst abnormální tvorby vzruchu v síních nebo komorách. Extrasystoly se mohou opakovat rychle za sebou a tehdy bývají pociťovány jako nepravidelné pomalejší bušení srdce. Značná část nemocných trpí tzv.

fibrilací síní, kdy dojde k poruše normálního šíření elektrických vzruchů a tyto krouží v síních po mnoha měnících se okruzích. Díky nepravidelnému a rychlému převodu takových vzruchů na komory je arytmie pociťována jako různě rychlé a nepravidelné bušení srdce, provázené někdy i zvýšenou únavností nebo dušností.

V řadě dalších případů se arytmie projevuje v podobě záchvatů pravidelného bušení srdce. Tyto záchvatovité formy mají obvykle náhlý začátek i ukončení a jsou pociťovány jako rychlé tepání nebo chvění srdce. Často bývají provázeny pocitem tísně, kratšího dechu, případně slabostí až krátkodobou ztrátou vědomí.

U nemocných s postižením koronárních tepen může dojít při záchvatu arytmie i ke vzniku bolesti na hrudi (angina pectoris). Malá část nemocných trpí arytmiemi, které mají setrvalý charakter (tj. jsou přítomny prakticky trvale) a jejich příznaky se mohou zvýrazňovat při námaze.

Příznaky tachyarytmií mohou zahrnovat:

• bušení srdce,
• pocit dušnosti nebo kratšího dechu,
• pocit tlaku na hrudi,
• pocit pálivé bolesti na hrudi (angina pectoris),
• pocit točení hlavy nebo závratě,
• krátkodobé ztráty vědomí.

Je nutno zdůraznit, že neexistuje přímý vztah mezi závažností arytmie a jejím vnímáním. Jinými slovy, naprosto bezvýznamná porucha rytmu, která nemocného nijak neohrožuje na životě může být subjektivně vnímána velmi nepříjemně a znemožňovat nemocnému běžný život, zatímco mnohem závažnější arytmie nemusí být prakticky vnímány.

Jaké jsou léčebné možnosti k zvládnutí arytmií?

Bradyarytmie. Ačkoliv pokusy stimulovat srdce s poruchou tvorby nebo vedení vzruchů byly učiněny v 30-tých létech našeho století, trvalo dalších 30 let než byl na podzim roku 1958 naimplantován nemocnému první skutečný kardiostimulátor. Od té doby se stala kardiostimulace zcela běžnou formou léčby bradyarytmií.

Metoda spočívá v tom, že se z malého řezu pod klíční kostí zavede přes podklíčkovou žílu ohebná elektroda do srdce (do hrotu pravé komory a je-li to potřeba, druhá elektroda do výchlipky ve stěně pravé síně) a napojí se na kardiostimulátor, který se zašije do předem vytvořené malé kapsy v podkoží.

Po zašití rány se další kontroly a programování kardiostimulátoru dějí přenosem radiových vln z programovacího přístroje přes kůži. Neustálý technický pokrok umožňuje, aby kardiostimulátory co nejvíce napodobovaly normální činnost srdce a v případě poruchy tvorby normálních vzruchů v srdci stimulovaly srdce se zvyšujícící se frekvencí úměrně stupni zátěže.

Přes všechna tato zlepšení se velikost kardiostimulátorů neustále zmenšuje a hmotnost současných přístrojů se pohybuje okolo 15-30 g a rozměry v průměru 4-6x4x0,6-0,8 cm.)

Možnosti preventivní léčby arytmií:

Tachyarytmie. Oproti bradyarytmiím představovala léčba rychlých srdečních rytmů donedávna značný problém. Ačkoliv celou řadu tachyarytmií lze účinně přerušit podáním některého z léků určených k léčbě arytmií (tzv.

antiarytmik) nebo elektrickým výbojem z defibrilátoru po krátkodobém uspání nemocného (elektrický šok vybije celé srdce a dovolí obnovení normální elektrické činnosti srdce), mnohem obtížnější je zabránit opakování poruch rytmu.

Skutečný převrat přineslo v posledních 10 letech zavedení nové metody odstranění samotného místa vzniku takových poruch srdečního rytmu pomocí katetrizačních technik (tzv. katetrizační ablace).

Při tomto výkonu jsou po napíchnutí žíly nebo tepny (po předchozím znecitlivění příslušného místa v třísle) do srdce zavedeny speciální tenké elektrodové katétry (podobné dlouhým ohebným trubičkám o průměru okolo 2 mm) a umístěny tak, aby mohly snímat elektrické signály z jednotlivých dutin srdce.

Po vyvolání poruchy srdečního rytmu, která nemocného obtěžuje, je možné z rozboru zaznamenaných elektrických signálů přesně určit oblast srdeční tkáně, která se podílí na vzniku a udržování arytmie.

Může jít buď o malý okrsek srdeční svaloviny (několik mm v průměru), který z nějakého důvodu vydává vzruchy mnohem rychleji než sinusový uzel nebo ve kterém elektrický vzruch krouží rychle kolem dokola. Po stanovení místa vzniku arytmie je do této oblasti zaveden hrot speciálního řiditelného elektrodového katétru. Poté je daná oblast v rozsahu jen několika málo milimetrů teplotně ovlivněna (laicky řečeno spálena) prostřednictvím energie aplikované katétrem. K tomuto účelu se v současnosti používá speciálního vysokofrekvenčního proudu, který prochází mezi hrotem katétru a plošnou elektrodou na povrchu hrudníku a zahřívá tkáň v okolí hrotu katétru. Zákrok sám je prakticky bezbolestný, a provádí se proto bez celkové narkózy.

Historie tohoto způsobu léčby není dlouhá. V letošním roce uplynulo 16 let od prvních pionýrských výkonů, které umožňovaly pouze přerušení převodu vzruchů mezi síněmi a komorami pomocí výboje elektrického proudu (tzv. neselektivní ablace).

Tyto výkony vedly k odstranění potíží nemocných, ale za cenu následné implantace kardiostimulátoru k náhradě poškozeného vedení mezi síněmi a komorami. Výrazný rozmach nastal zejména v posledních 10 letech, a to především díky používání vysokofrekvenčního proudu, který umožňuje přesné zničení samotného místa vzniku arytmie (tzv. selektivní ablace).

V České republice byla první neselektivní ablace provedena v IKEM v Praze v roce 1983, první selektivní výkon s použitím radiofrekvenční energie byl proveden na stejném pracovišti v roce 1992.

Úspěšnost selektivních katetrizačních ablací dosahuje u většiny typů supraventrikulárních tachyarytmií 95 % a více, přičemž výskyt komplikací se pohybuje v centrech s největší zkušeností pod 1%. Znamená to, že naprostou většinu nemocných se záchvaty tachyarytmií lze tímto zákrokem zcela uzdravit a zbavit je tak obtíží.

Vzhledem k tomu, že nejde o chirurgický výkon, ale o katetrizační techniku, může být nemocný již druhý nebo třetí den propuštěn z nemocnice domů a zapojit se do normálního života. Díky tomu znamenají katetrizační ablace srdečních arytmií jeden z největších pokroků současné medicíny.

Jedinou supraventrikulární tachyarytmií, kterou zatím nelze pomocí katetrizační ablace vyléčit, je fibrilace síní. Avšak i u této arytmie je možné pomocí katétrů léčebně zasáhnout v případě, že nemocný trpí obtížemi i při podávání různých léků. Tehdy lze provést neselektivní ablaci síňokomorového uzlu k zamezení převodu arytmie na komorovou svalovinu a komory stimulovat pravidelně pomocí naimplantovaného kardiostimulátoru.

U komorových arytmií lze vyléčit katetrizační ablací naprostou většinu nemocných, kteří mají jinak zdravé srdce a trpí některou z forem komorové tachykardie pocházející z malého okrsku svaloviny komor. Bohužel, u nemocných s komorovými tachyarytmiemi po infarktu myokardu nebo při jiném závažném srdečním onemocnění je zatím úloha katetrizačních ablací mnohem menší.

Je to způsobeno především tím, že u velké většiny takových nemocných vede komorová tachyarytmie k rychlé ztrátě vědomí a nelze proto provést nezbytné mapování místa jejího vzniku. V případech, kdy je to možné, lze však pomocí katetrizační ablace vyléčit asi 50 % nemocných. Ostatní pacienti s život ohrožujícími komorovými tachyarytmiemi musí být léčeni jiným způsobem.

U části z nich lze podávat s úspěchem léky, které brání vzniku arytmií. U nemocných, kteří jsou indikováni k operaci srdce (např. k implantaci aortokoronárních bypassů k zlepšení prokrvení srdce) je možno provést chirurgické odstranění místa vzniku komorových arytmií. V případech, kdy nelze uspět ani jednou z uvedených metod, lze nemocnému zachránit život implantací tzv.

kardioverteru-defibrilátoru. Jde o přístroj podobný většímu kardiostimulátoru, který se také podobným způsobem zašije do podkoží pod levou klíční kost a jehož speciální elektroda je zavedena do hrotu pravé komory srdeční. Přístroj poté sleduje trvale srdeční akci nemocného a v případě zachycení život ohrožující komorové tachyarytmie ji dokáže přerušit.

Děje se tak obvykle výbojem stejnosměrného elektrického proudu mezi hrotem elektrody a kovovým pouzdrem přístroje.

V případech, kdy se u nemocného vyskytují pouze nepříjemně pociťované extrasystoly, lze obvykle odstranit obtíže vysvětlením celé situace a podáním malé dávky uklidňujících léků nebo léků omezujících přímo výskyt etrasystol.

Je možné vzniku arytmií předcházet?

Vznik celé řady arytmií mohou usnadňovat různé podněty, které ovlivňují nervový systém člověka (např. stress, kouření, pití kávy nebo jiných nápojů s kofeinem, tělesná zátěž). Odstraněním takových podnětů lze často zmírnit výskyt arytmií nebo jejich vnímání. U většiny arytmií však nelze až na výjimky jejich vzniku předcházet jinak než použitím některé z výše uvedených léčebných metod.

Co dělat při podezření na srdeční arytmii?

• Nepropadat panice a klidně dýchat.
• V případě hrozící ztráty vědomí co nejdříve ulehnout nebo se alespoň posadit.
• Snažit se nahmatat puls (na tepně na zápěstí nebo na krku), zjistit zda je pravidelný nebo nepravidelný a jak je rychlý (kolik tepů za minutu).
• V případě přetrvávání potíží se nechat co nejrychleji dopravit do nejbližšího zdravotnického zařízení za účelem získání EKG záznamu, který má největší cenu pro stanovení diagnózy.
• V každém případě se při výskytu příznaků, které mohou znamenat přítomnost arytmií poradit s lékařem, který by měl posoudit, zda je potřeba další vyšetření a případně léčba.

Více o bradyarytmii a kardiostimulaci se můžete dozvědět v dokumentu níže.

Bušení srdce (palpitace): příčiny, příznaky, diagnostika, léčba a komplikace

Lidé si většinou tlukot svého srdce neuvědomují. Bušení srdce (odborně palpitace) je nepříjemný stav, kdy cítíte tlukot svého srdce, které může bít příliš rychle, silně, pomalu nebo naopak nepravidelně. V tomto článku se dozvíte o příčinách a příznacích bušení srdce a tom jak se palpitace diagnostikují a léčí.

Palpitace neboli bušení srdce je stav charakterizovaný zvýšeným uvědomováním si vlastního srdečního rytmu.

Pacienti projevy palpitací nejčastěji popisují jako:

• Chvění srdce
• Extrasystoly (nadbytečný srdeční úder, mimo pravidelný srdeční rytmus – někdy se extrasystole říká též ektopický srdeční úder) nebo naopak vynechání úderu srdce
• Slabost jako po namáhavém cvičení či fyzické práci
• Pocity, že vám srdce buší silněji než obvykle
• Rychlé bušení srdce

I když si většina lidí myslí, že se palpitace projevují pouze na hrudi, není to pravda. V závislosti na poloze můžete bušení srdce cítit také na krku, v hrdle, na hrudníku, v zádech, na spáncích, na končetinách a dokonce i v uchu, pokud například ležíte.

U některých lidí palpitace trvají jen několik sekund, zatímco někdy mohou trvat až několik minut (1).

U většiny lidí není bušení srdce pravidelným jevem. I když mohou palpitace vzbuzovat obavy, zda netrpíte nějakou závažnou nemocí, většinou nejsou známkou vážného problému a odezní bez jakékoli léčby.

Někteří lidé ale palpitacemi trpí zcela pravidelně, i několikrát za den a své příznaky pak lékařům popisují, jako nepříjemnou tíseň na hrudi, podobně jako při infarktu (2).

Nejčastější příčiny bušení srdce

Příčin palpitací je celá řada, nicméně ty nejběžnější lze rozdělit do několika skupin, a to palpitace vyvolané emocemi, léky, jinou základní chorobou, hormonálními změnami a životním stylem (3).

Emoční stavy

Palpitace způsobuje řada emočních a duševních stavů, jako jsou například:

• Úzkost
• Stres
• Panická ataka
• Nervozita

Léky

Řada léků může vyvolat bušení srdce. Mezi často používané léky, které palpitace mohou způsobovat, patří, například:

• Inhalační léky používané v léčbě astmatu
• Antihistaminika (léky používané v léčbě alergií)
• Hormonální léčiva (hlavně léky používané jako náhrada za hormony štítné žlázy)
• Antiarytmika (léky proti nepravidelnému srdečnímu rytmu – arytmii)
• Antibiotika (léky užívané v boji s bakteriálními infekcemi)
• Antidepresiva (léky užívané v léčbě deprese)
• Antimykotika (léky používané v léčbě infekcí vyvolaných plísněmi neboli houbami)
• Některé léky na kašel a nachlazení (zejména léky obsahující kodein či podobné látky)
• Některé rostlinné výtažky či doplňky stravy

Onemocnění

Mezi onemocnění, která mohou způsobovat bušení srdce, mimo jiné, patří:

• Hypertyreóza (nadměrná činnost štítné žlázy)
• Anémie (chudokrevnost)
• Hypoglykémie (příliš nízká hladina glukózy v krvi)
• Hypokalémie (nízký draslík v krvi)
• Hypomagnezémie (nedostatek hořčíku v krvi)
• Dehydratace(nedostatek tekutin v organizmu)
• Horečka
• Ztráta většího množství krve
• Šok
• Nedostatek kyslíku v krvi nebo zvýšená hladina oxidu uhličitého v krvi

Hormonální změny

Další možnou příčinou bušení srdce jsou hormonální změny v důsledku:

• Menstruace
• Těhotenství
• Menopauzy
• Onemocnění oběhové soustavy

Palpitace mohou být také způsobeny některými kardiovaskulárními chorobami, jako jsou například:

• Arytmie (abnormální srdeční rytmus)
• Onemocnění věnčitých (koronárních) cév nebo infarkt myokardu
• Onemocnění srdečních chlopní (hlavně různé chlopenní vady)
• Srdeční selhání
• Vrozené srdeční vady
• Hypertrofická kardiomyopatie (onemocnění, při kterém dochází ke ztluštění a zvětšení srdeční stěny) a další typy kardiomyopatií

Životní styl

Na vzniku palpitací se podílí i životní styl.

Bušení srdce mohou často vyvolávat následující věci:

• Kofein (látka nacházející se v čaji, kávě a energetických nápojích)
• Alkohol
• Kouření
• Extrémní fyzická zátěž nebo sportování
• Užívání drog (marihuana, kokain, heroin, extáze nebo amfetaminy – pervitin)
• Konzumace ostrých či kořeněných jídel

Komplikace palpitací

I když je většina případů bušení srdce zcela neškodná, pokud je příčinou palpitací onemocnění srdce či cév, hrozí pacientům závažné komplikace.

Mezi nejčastější komplikace palpitací patří:

• Ztráta vědomí (omdlení) v důsledku tachykardie (nadměrné rychlosti srdečního tepu), pokud je tento stav současně doprovázen prudkým poklesem krevního tlaku na velmi nízkou hodnotu.
• Cévní mozková příhoda, která může poškodit mozek pacienta nebo způsobit smrt.
• Supraventrikulární tachykardie (SVT) se může objevit v každém věku. Projevuje se přechodným náhlým zrychlením srdeční frekvence, které naráz začne a naráz skončí.
• Fibrilace síní může vyvolat ischemickou cévní mozkovou příhodu. Toto onemocnění vzniká buď samostatně nebo jako součást jiných chorob oběhové soustavy.
• Komorová tachykardie (VT), kdy dochází ke zrychlení komorového rytmu na 100 úderů za minutu a ke ztrátě synchronizace se srdečními síněmi. Často je příznakem jiných poruch srdeční činnosti.
• Fibrilace komor (VF) vzniká v případě neléčené komorové tachykardie. Tento stav je velmi závažný a pokud není pacientovi urgentně poskytnuta léčba, může zemřít.
• Srdeční selhání a infarkt myokardu jsou dalšími komplikacemi palpitací.

Diagnostika bušení srdce

Palpitace, které nejsou život ohrožující, většinou rychle odezní a nevznikají pravidelně. Pokud čas od času pocítíte bušení srdce a nemáte žádné jiné potíže, není obvykle nutná žádná léčba.

Nicméně v určitých situacích je potřeba s bušením srdce neprodleně vyhledat lékaře.

Jedná se hlavně o následující případy:

• Pokud trpíte onemocněním oběhové soustavy (srdce a cév)
• Pokud se váš stav nezlepšuje, ale palpitace jsou naopak častější a závažnější
• Pokud je bušení srdce doprovázeno dalšími příznaky, jako jsou pocení, mdloba, zvracení, nevolnost, apod.
• Pokud máte jakékoli jiné zdravotní potíže

Bušení srdce, které rychle začne a rychle odezní se obtížně diagnostikuje, protože se palpitace nemusí objevit zrovna v době, kdy budete u lékaře v ordinaci.

Proto je důležité si pečlivě zaznamenat a lékaři sdělit následující informace (a lékař se vás nejspíše na některé z těchto věcí zeptá):

• Jak se palpitace u vás projevují?
• Jak často se vyskytují?
• Kdy se vyskytly naposledy a zda jejich výskyt nemá souvislost s jinou činností, kterou provádíte (například zda se palpitace neobjevují poté co si dáte kávu nebo energetický nápoj nebo při fyzické námaze, apod.)?
• Dochází během epizod bušení srdce spíše ke zrychlení nebo zpomalení srdeční frekvence a je rytmus pravidelný nebo nepravidelný?
• Vyskytují se při palpitacích další příznaky, jako jsou pocity na omdlení, nevolnost, dušnost nebo bolest na hrudi?
• Vyskytují se tyto příznaky vždy, když děláte určitou věc?
• Jak je to s nástupem palpitací? Vzniknou najednou a najednou zase odezní nebo pomalu nastupují a pak pomalu odeznívají?

Kromě výše uvedených otázek (čemuž se odborně říká „odběr anamnézy“), lékař provede následující vyšetření (někdy se musí provést všechny, někdy některá nejsou potřeba, závisí to na konkrétní situaci a vašem zdravotním stavu a také na rozhodnutí lékaře):

• Fyzikální vyšetření: sem obvykle patří klasická prohlídka a poslech hrudníku (srdce a plic) s pomocí fonendoskopu.
• Natočení EKG (elektrokardiogram): takzvané 12-svodové EKG slouží ke zobrazení křivky srdeční činnosti, ze které lékaři vyčtou srdeční rytmus, frekvenci, sklon srdeční osy a další věci (mimo jiné i příznaky infarktu myokardu, plicní embolie a dalších chorob oběhové soustavy).
• Odběr krve: odebírá se většinou krevní obraz (z něj se dá poznat například anémie), iontogram séra (stanovení hladin základních iontů, jako jsou sodík, draslík, hořčík, vápník, chlór, apod. Z těchto hodnot lze poznat například nedostatek nebo nadbytek některých iontů, což může být také jednou z příčin palpitací), glykémie (hladina glukózy v krvi – z ní se dá určit například hypoglykémie, která je také jednou z příčin bušení srdce).
• Ultrazvukové vyšetření srdce (echokardiografie): toto vyšetření se provádí buď transthorakálně (tedy přes hrudník) nebo jako jícnové echo, kdy pacient „spolkne“ endoskop s ultrazvukovou sondou a srdce se vyšetřuje zevnitř jícnu. Slouží ke zjištění anatomických a fyziologických poměrů v srdci a pomáhá i v diagnostice chlopenních vad, které mohou být jednou z příčin palpitací.
• Zátěžové testy (bicyklová ergometrie nebo farmakologické testy s adenosinem): smyslem těchto testů je vyzkoušet jak srdce reaguje při zatížení. Buď budete šlapat na kole nebo vám lékař injekčně do žíly vstříkne látku, která způsobí zrychlení srdeční činnosti a bude přitom sledovat křivku EKG a další parametry, aby zjistil, jak vaše srdíčko reaguje na zátěž.
• Magnetická rezonance srdce: ve speciálních případech může lékař doporučit provedení magnetické rezonance srdce, která slouží k posouzení jeho funkčního stavu.

Léčba a prevence palpitací

Léčba bušení srdce závisí na vlastních příznacích onemocnění a také na vyvolávající příčině.

Obecně lze léčbu palpitací rozdělit do tří skupin, a to na preventivní opatření, užívání léků a kardiologické výkony (4).

Preventivní opatření

Často na zmírnění projevů bušení srdce (a někdy i k jejich úplnému vymizení) postačí změnit životní styl.

Mezi doporučené změny životosprávy při palpitacích patří:

• Omezení příjmu kofeinu
• Zanechání kouření
• Omezení konzumace alkoholu
• Zlepšení stravovacích návyků a dodržování zásad zdravé výživy a pravidelného stravování
• Dostatek spánku a pohybu
• Omezení užívání léků, které mohou palpitace způsobit (jen se souhlasem lékaře)
• Zmírnění stresu a úzkosti (jóga, meditace, dechová rehabilitace nebo tai-či)

Léky

• Někdy vám lékař na palpitace předepíše léky ze skupiny antiarytmik (léky proti poruchám srdečního rytmu), jako jsou betablokátory nebo blokátory kalciového kanálu non-dihydropyridinové řady.
• Betablokátory zpomalují srdeční frekvenci a také snižují krevní tlak.
• Pokud tyto léky nefungují správně, může vám lékař předepsat ještě jiná antiarytmika, která působí přímo na sodíkové nebo draslíkové kanály v srdci (například léky jako amiodaron, propafenon nebo fenytoin)

Kardiologické výkony

V léčbě těžkých palpitací, které nereagují na jiné způsoby léčby se užívají tři základní postupy:

• Katetrizační ablace: při této technice lékař zavede přes žíly v tříslech (vena femoralis) na krku nebo na ruce do srdce speciální katetr (takzvaný ablační katetr), kterým spálí část srdce, kudy probíhají nesprávné a nesynchronizované elektrické vzruchy (tento postup se používá například u poruch srdečního rytmu jako jsou flutter nebo fibrilace síní, pokud se je nedaří vyřešit jiným způsobem). Tím dojde k přerušení vedení v tomto chybném okruhu a k obnově správného srdečního rytmu.
• Elektrická kardioverze: tento způsob léčby je založen na vyslání jednoho nebo několika elektrických šoků do hrudníku pacienta s cílem obnovit normální srdeční rytmus a akci. Jde vlastně o jakousi speciální defibrilaci u pacientů s fibrilací síní a dalšími poruchami srdečního rytmu, které se, mimo jiné, mohou projevovat i palpitacemi.
• Implantace kardioverteru nebo defibrilátoru: jedná se o speciální zařízení, které monitoruje srdeční činnost a v případě arytmií rytmus automaticky „srovná“.

Co si z článku odnést?

Bušení srdce (palpitace) je stav, kdy s nadměrnou intenzitou vnímáme srdeční činnost. To se projevuje například tak, že máte pocit, jako by vám vynechalo srdce nebo naopak tlouklo příliš rychle či příliš pomalu.

Někdy se mohou objevit o pocity chvění srdce, apod.

Palpitace většinou nejsou nebezpečné, ale pokud máte onemocnění srdce a cév nebo jsou doprovázeny jiným příznaky, jako jsou nevolnost, tíseň, bolest na hrudi, pocení, zvracení, či vystřelování bolesti do končetin, je potřeba neprodleně vyhledat lékařskou pomoc.

Léčba palpitací závisí na vyvolávající příčině. Většinou se bušení srdce léčí kombinací 3 postupů – změnou životosprávy, léky (ze skupiny antiarytmik) a v případě, že nic z toho nezabírá, provádí se kardiologické výkony, jako jsou katetrizační ablace, elektrická kardioverze nebo implantace kardiostimulátoru/defibrilátoru.

Poruchy srdečního rytmu – Nemocnice Na Homolce

Lidské srdce je orgán nejen životně naprosto důležitý ale též velice specifický již svoji strukturou; totiž kromě svalových vláken umožňujících mechanické fungování (pumpování krve) má také speciální tkáň umožňující tvorbu a přenos vzruchů pro jeho správné fungování.

Především z technického hlediska je obdivuhodným orgánem, je totiž schopen pracovat bez přestávky 24 hodin denně po celý lidský život. Srdce se stáhne zhruba 100 000x denně. V klidovém režimu přečerpá okolo 5 – 7 000 litrů krve, při běžné zátěži až jednou tolik; při těžším cvičení až 5krát více krve v průběhu dne.

 K tomu, aby srdce mohlo plnit tuto svoji hlavní úlohu, tj. pumpovat krev bohatou na kyslík k ostatním orgánům lidského těla, potřebuje být rytmicky poháněno elektrickými impulzy.

Ty vznikají normálně ve shluku buněk specializovaného převodního systému srdce, který se nazývá sinusovým uzlem a nachází se v horní části pravé srdeční síně. Odtud se elektrický vzruch šíří svalovinou obou síní do síňokomorového uzlu, který je umístěn v dolní části přepážky mezi oběma síněmi.

Také tento shluk speciálních buněk dokáže tvořit spontánně elektrické vzruchy, avšak pomaleji než uzel sinusový. Proto se za normálních okolností jeho automatická činnost nijak neprojevuje a slouží pouze k regulovanému převodu elektrického podráždění na svalovinu komor. Tento převod se děje přes tzv.

Hisův svazek, který je pokračováním síňokomorového uzlu a který je jediným elektrickým spojením mezi síněmi a komorami. Dále se šíří vzruch svalovinou komor a způsobuje jejich koordinovaný stah (viz obrázek).

Tak je zajištěno, že srdce pracuje jako systém dvou paralelních čerpadel – nejprve se stáhnou obě síně a naplní tak obě komory, poté dojde ke stahu svaloviny komor a k vypuzení krve z pravé komory do plic a z levé komory k orgánům a tkáním celého těla. Schéma normálního šíření elektrického vzruchu v srdci. Elektrický vzruch vzniká v sinusovém uzlu a šíří se svalovinou síní přes síňokomorový uzel a Hisův svazek na svalovinu komor.

Srdeční rytmus či přesněji tepová frekvence se ovšem mění v různých situacích i u téhož jedince. Jinou rychlostí nám tepe srdce při spánku nebo při duševní práci, při odpočinku v křesle nebo při dobíhání tramvaje. To všechno jsou změny přechodné a zcela fyziologické čili žádoucí. Jsou to projevy schopnosti srdce flexibilně a operativně reagovat na měnící se potřeby organismu.

Když se řekne arytmie…

Když se srdeční rytmus zpomalí (bradyarytmie)  nebo zrychlí (tachyarytmie)či ztratí trvale svou pravidelnost, mluvíme zde o arytmii.

Srdce se normálně stahuje asi 60 – 100krát za minutu, přičemž elektrické podráždění síní předchází aktivaci komor. Tento normální rytmus se nazývá sinusovým rytmem. Někdy i za normálních okolností pracuje srdce pomaleji (například ve spánku) nebo rychleji (například při cvičení).

V prvním případě se buï elektrický vzruch v sinusovém uzlu tvoří pomalu, nebo je porušeno jeho vedení přes síňo-komorový uzel do komor.

Ve druhém případě se buï stane místem tvorby rychlých elektrických vzruchů kterákoliv jiná malá oblast svaloviny síní nebo komor, nebo elektrický impulz cirkuluje v různě veliké oblasti srdce kolem dokola a aktivuje okolní svalovinu.

Pochází-li rychlý rytmus ze svaloviny síní nebo oblasti síňokomorového uzlu, nazývá se arytmie supraventrikulární. Naopak, pochází-li porucha srdečního rytmu ze svaloviny komor, je označována jako komorová.

Poruchy srdečního rytmu  patří mezi nejčastější srdeční onemocnění. Jsou důsledkem abnormální tvorby nebo vedení elektrických vzruchů v srdci.

Ve většině případů jde o naprosto nezávažné arytmie, které si postižený člověk vůbec neuvědomuje (ve formě skryté nebo manifestní cca.10 % lidí ), které lze zachytit pouze dlouhodobým monitorováním elektrokardiogramu (EKG).

Kromě toho existuje celá řada záchvatovitých nebo setrvalých poruch srdečního rytmu, ať ve smyslu plus (rytmus rychlejší než normálně) nebo minus (pomalý rytmus nebo dlouhé pauzy v srdeční činnosti), které mohou působit nemocnému celou řadu obtíží.

Zatímco u jinak zdravých lidí nepředstavují tyto arytmie, až na výjimky, bezprostřední ohrožení života, u nemocných s postižením srdce (například po infarktu myokardu) mohou být některé arytmie životu nebezpečné.

Jaké jsou příznaky arytmií?

Bradyarytmie

Příznaky pomalého srdečního rytmu (bradyarytmie) se mohou lišit podle toho, o jakou poruchu jde a jak rychle vzniká. V případech, kdy je porušena normální tvorba elektrických vzruchů v sinusovém uzlu, pracuje srdce pomalu a nedokáže zvýšit svoji činnost při zátěži.

Tehdy trpí nemocní závratěmi, točením hlavy nebo zvýšeným zadýcháváním a únavností při zátěži. Pokud je srdeční akce velmi pomalá nebo jsou přítomny několikavteřinové výpady v tvorbě elektrických vzruchů, může dojít i ke krátkodobé ztrátě vědomí.

Náhlá porucha vedení elektrických vzruchů ze síní na komory se projeví obvykle jako krátkodobá ztráta vědomí. Vznikne-li porucha postupně nebo je-li přechodného charakteru, mohou být příznaky podobné jako u poruchy tvorby elektrických vzruchů v sinusovém uzlu (točení hlavy, únavnost aj.).

Je však nutno zdůraznit, že podobné příznaky mohou být způsobeny celou řadou dalších onemocnění (např. epilepsií, mozkovou příhodou apod.), a proto je potřeba odborného posouzení celé situace lékařem.

Tachyarytmie

Nejčastějším příznakem tachyarytmií jsou palpitace. Jde o nepříjemně vnímaný pocit rychlého nebo usilovného bušení srdce. V řadě případů jde o pouhé „škobrtnutí“ nebo „vynechání“ srdeční akce. Podkladem takových poruch rytmu jsou tzv. extrasystoly, neboli předčasně přicházející stahy z míst abnormální tvorby vzruchu v síních nebo komorách.

Extrasystoly se mohou opakovat rychle za sebou a tehdy bývají pociťovány jako nepravidelné pomalejší bušení srdce. Značná část nemocných trpí tzv. fibrilací síní, kdy dojde k poruše normálního šíření elektrických vzruchů a tyto krouží v síních po mnoha měnících se okruzích.

Díky nepravidelnému a rychlému převodu takových vzruchů na komory je arytmie pociťována jako různě rychlé a nepravidelné bušení srdce, provázené někdy i zvýšenou únavností nebo dušností. V řadě dalších případů se arytmie projevuje v podobě záchvatů pravidelného bušení srdce.

 Tyto záchvatovité formy mají obvykle náhlý začátek i ukončení a jsou pociťovány jako rychlé tepání nebo chvění srdce. Často bývají provázeny pocitem tísně, kratšího dechu, případně slabostí až krátkodobou ztrátou vědomí. U nemocných s postižením koronárních tepen může dojít při záchvatu arytmie i ke vzniku bolesti na hrudi (angina pectoris).

Malá část nemocných trpí arytmiemi, které mají setrvalý charakter (tj. jsou přítomny prakticky trvale) a jejich příznaky se mohou zvýrazňovat při námaze.

Příznaky tachyarytmií mohou zahrnovat:

• bušení srdce
• pocit dušnosti nebo kratšího dechu
• pocit tlaku na hrudi
• pocit pálivé bolesti na hrudi (angina pectoris)
• pocit točení hlavy nebo závratě
• krátkodobé ztráty vědomí

Je nutno zdůraznit, že neexistuje přímý vztah mezi závažností arytmie a jejím vnímáním. Jinými slovy, naprosto bezvýznamná porucha rytmu, která nemocného nijak neohrožuje na životě, může být subjektivně vnímána velmi nepříjemně a znemožňovat nemocnému běžný život, zatímco mnohem závažnější arytmie nemusí být vnímány prakticky vůbec.

Jak se dá zjistit arytmie?

Vyšetřovací metody

1. neinvazivní (nevyžaduje zásah –řez, vpich apod. do těla pacienta)monitorování holterem – EKG po 24 hodinEKG – když pacient přichází s běžící arytmií – bradykardií nebo tachykardiíArytmie můžeme detekovat z paměťových funkcí KS, ICD

   Výjimečně dáváme implantabilní holter, tzn. miniaturní holter, který se implantuje pod kůži

2. invazivní – elektrofyziologické vyšetření = diagnostická metoda, která zavedením katetru do příslušných srdečních oddílů a snímáním signálů a využitím určitých stimulačních standardních protokolů ověří přítomnost, anebo vyloučí přítomnost dané arytmie na úrovni síní nebo komor

EA mapování – jedna z moderních metod, která se nepoužívá u všech pacientů, není vyšetřovací, ale léčebná metoda; trojrozměrná mapa srdečních oddílů, která není jenom mapou, ale slouží také jako podklad pro provedení ablace

Léčba srdečních arytmií

Léčba arytmií je v České republice hrazena ze zdravotního pojištění.

1. Základní je léčba farmakologická, nicméně je trend odstupu od farmakologické léčby arytmií, trend je nefarmakologickým směrem
2. Léky, režimová opatření, léčba přidružených onemocnění, to jsou základní léčebné postupy
3. Samozřejmě u bradykardií ( u pomalého rytmu) je základním léčebných přístupem implantace KS
4. nově také implantujeme KS u pokročilého srdečního selhání a komorové disynchronie (jsou to lidé, kteří by byli kandidáty na srdeční transplantaci a nemusí to k ní nutně dospět, protože tato léčebná metoda jim může pomoci natolik, že ji nemusí absolvovat, to se jmenuje biventrikulární stimulace)
5. ICD – jsou indikovány u nemocných, kteří jsou v riziku náhlé srdeční smrti– primární prevence – nemocní jsou rizikoví, ale ještě neměli epizodu komorové tachykardie, nebo fibrilace komor, čili ten systém se jim implantuje preventivně– sekundární – lidé, kteří mají za sebou oběhovou zástavu při komorové tachykardii nebo fibrilaci, a musí mít defibrilátor ze sekundárně preventivních příčin, tedy aby se epizoda neopakovala
6. neurostimulace – jedna z moderních metod, která je na pomezí intervenční kardiologie, neurologie a stimulace, tzn. spinální nebo míšní stimulace u nemocných, kteří mají těžké postižení koronárních tepen, nemají šanci na katetrizační řešení toho nálezu nebo kardiochirurgii, mají těžkou anginu pectoris III., IV. stupně kanadské klasifikace, mají velmi špatnou kvalitu života, spotřebují velké množství léků a ten život se jim může výrazně zlepšit zavedením tzv. míšní stimulace
7. ablace – ablační metody jsou standardním léčebným postupem u všech supraventrikulárních tachykardií, problémem zůstává v této oblasti pouze široké spektrum fibrilace síní, řada nemocných s fibrilací síní se již řeší také katetrizačně, ale zatím jsme tak na půli cesty, protože hledáme nejvhodnější, nejrychlejší a nejeekonomičtější technologii, která by pomohlo tuto nejrozšířenější arytmii efektivně katetrizačně řešit…čili zatím máme jenom úzkou skupinu pacientů, kteří jsou k tomuto výkonu indikováni. To je jediná supreventrikulární tachykardie, která zůstává problémem, všechny ostatní superventri. jsou jasně k provedení ablace, která má poměrně vysokou efektivitu, úspěšnost se udává více než 95 %, recidivy jsou v několika málo procentech, výkony lze opakovat; u komorových arytmií je to složitější, protože jsou dvojího typu, onemocnění se strukturálním postižením srdečního svalu nebo bez strukt. postižení. Tzn. když ten sval je bez strukturálního postižení, tak ty arytmie jsou řešitelné poměrně jednoduše katetrizační ablací s použitím zejména EA mapování – CARTA, u pacientů, kteří jsou po infarktu myokardu, mají postižení levé komory, mají rozsáhlou jizvu, ty výkony jsou složitější, efektivita je také nižší a zpravidla ti nemocní nakonec dostanou defibrilátor. To je další problematická oblast, kam se to nějakým způsobem směřuje, jednak fibrilace síní na úrovni supraventrikulární komorové tachykardie, u nemocných po infarktu myokardu na úrovni komorové…

(ablace je možná jen u tachykardií, u bradykardií není co ablovat, protože tam ten rytmus chybí a my ho musíme nahradit)

supraventrikulární = znamená na úrovni srdečních síní, co je nad komorou

Je možné vzniku arytmií předcházet?

Vznik celé řady arytmií mohou usnadňovat různé podněty, které ovlivňují nervový systém člověka (např. stres, kouření, pití kávy nebo jiných nápojů s kofeinem, tělesná zátěž). Odstraněním takových podnětů lze často zmírnit výskyt arytmií nebo jejich vnímání. U většiny arytmií však nelze, až na výjimky, jejich vzniku předcházet jinak než použitím některé z léčebných metod.

Co dělat pří podezření na srdeční arytmii?

• při potížích nepropadat panice a klidně dýchat,
• v případě hrozící ztráty vědomí co nejdříve ulehnout nebo se alespoň posadit,
• snažit se nahmatat tep (na tepně na zápěstí nebo na krku), zjistit zda je pravidelný nebo nepravidelný a jak je rychlý (kolik tepů za minutu),
• v případě přetrvávání potíží se nechat co nejrychleji dopravit do nejbližšího zdravotnického zařízení za účelem získání EKG záznamu, který má největší cenu pro stanovení diagnózy,
• v každém případě se při výskytu příznaků, které mohou znamenat přítomnost arytmií poradit s lékařem, který by měl posoudit, zda je potřeba další vyšetření a případně léčba.

Prováděné výkony

• Elektrická kardioverze
• Implantace kardiostimulátoru
• Implantace kardioverterů – defibrilátorů (ICD)
• Srdeční resynchronizační léčba
• Katetrizační ablace arytmií

O pacienty s poruchou srdečního rytmu se u nás strará Antiarytmické oddělení