Přenos viru vztekliny se děje pomocí slin, které se dostanou do otevřené rány. Lidé jsou nejčastěji nakaženi pokousáním infikovaným zvířetem.
Vzteklina patří mezi akutní virové onemocnění centrálního nervového systému. Může být infikované zvíře i člověk. Přenos viru se děje pomocí slin, které se dostanou do otevřené rány. Lidé jsou nejčastěji nakaženi pokousáním infikovaným zvířetem.
Původcem je virus vztekliny, který se nachází v CNS nemocných zvířat a slinných žlázách. Virus se nejčastěji přenáší slinami, ve kterých se nachází už i 3-4 dny před vypuknutím nemoci. Virus se nejčastěji dostane do těla při poranění, ale i při poslinění čerstvé rány, kde se nervovými cestami rychle dostane do mozku a tam se rozmnoží.
Vzteklina u lidí
Nákaza se na člověka přenese zejména slinami nakaženého zvířete. Z člověka na člověka se nákaza nepřenese (výjimečně při záchvatech). Inkubační doba, tj. doba od poranění až po vypuknutí prvních příznaků nemoci, je u lidí různá.
Nejkratší inkubační doba je 10-15 dnů při ranách na hlavě a při hlubokých poraněních, ostatní poranění mají poněkud delší dobu (3 týdny, 1-2 měsíce). Je nesmírně důležité, aby se hned po poranění zvířetem aplikovala injekce vakcíny, která může člověka uchránit před vypuknutím vztekliny.
Pokud již vzteklina u člověka vypukne, neexistuje žádná naděje na vyléčení.
Příznaky vztekliny u lidí
V úvodu se dostaví příznaky podobné chřipce – bolest hlavy, nevolnost, horečka. Člověk ztrácí chuť k jídlu a je malátný. V místě poranění pociťuje bolest, pálení a svědění, přesto, že rána je zahojená.
Medici rozlišují 3 stadia onemocnění.
1. stádium
Projevují se nejasné příznaky a to bolesti hlavy, nespavost, změna nálady, pocit strachu, bolestivost v místě poranění, i když je rána již zahojená. Dostaví se zvýšená teplota a nechuť k jídlu a pití. Tento stav trvá několik dní.
2. stádium
Označuje se jako období křečí, které trvají 2-3 sny. Nastávají křeče hltanu, hrtanu a dýchacího svalstva. Tyto křeče se stále více opakují, pacient se neodváží pít, dokonce i pohled na sklenici vody, zda zvuk tekoucí vody, hlasitější řeč, to vše mu způsobuje obrovské utrpení.
Dostavují se záchvaty zuřivosti, v nichž nemocný ze sebe trhá kusy oblečení, napadá lidi, škrábe a kuše. Protože pacient nemůže sliny polknout, vytékají mu z úst. Je v deliriu a má zvýšenou teplotu 39-40 stupňů.
Občas má i jasné vědomí, přičemž si uvědomuje hrůzu svého postavení a duševně velmi trpí.
Většina pacientů umírá na vyčerpanost ve vysoké horečce při jednom z velkých záchvatů dušení po 1-3 dnech utrpení.
3. stádium
V ojedinělých případech lze pozorovat i 3. stádium – obrny. Toto stadium trvá jen několik hodin a pacient je při plném vědomí.
Vymizí křeče hltanu i hrtanu a pacient může zase polkl a napít se i vody. Ale pak se stává nehybným, obrny stále více postihují všechny svaly a také orgány.
Smrt nastává ochrnutím dýchacího centra většinou na šestý den od vypuknutí nemoci.
U žen a dětí se často vyskytuje tichá (nezuřivá) forma vztekliny.
Léčba vztekliny u člověka
Pokud infektolog zhodnotí, že se nacházíte v rizikové situaci, nařídí bezodkladný cyklus očkování. Cyklus zahrnuje hyperimunním imunoglobulin a vakcíny proti vzteklině.
Imunoglobulin je látka, která se aplikuje do okolí rány, a poskytuje již hotové protilátky, které neutralizují virus vztekliny a znemožňují jeho šíření.
Imunoglobulin chrání vaše tělo, dokud si samo buduje svůj vlastní protilátky.
Kromě přechodné bolestivosti v místě vpichu, imunoglobulin obvykle nezpůsobuje žádné vedlejší projevy. Někdy se nasazují i antibiotika, aby se předešlo hnisání rány. Aplikuje se i proti tetanu injekce. Vakcinační cyklus se volí podle toho, zda jste byli předem očkováni proti vzteklině.
Pokud ne, čeká vás série pěti vakcín – první na začátku léčby, další na 3., 7., 14. a 30. den. Pokud jste byli předem očkováni, dostanete už jen dvě vakcíny, v rozpětí jednoho týdne. Zahájená léčba se nesmí přerušovat ani odkládat. Očkuje se obvykle do ramenního svalu.
Do 24 až 48 hodin se může v místě vpichu objevit zarudnutí, otok nebo mírná bolestivost.
Už rozvinutá vzteklina je u člověka beznadějná, protože virus vztekliny velmi silně poškozuje ústřední nervstvo. Tehdy už nepomáhají žádné léky ani séra. Na zmírnění obrovských fyzických a morálních útrap se používají silné narkotika (morfium) a podkožně barbituráty.
Co dělat když zvíře pokouše člověka?
Často se stává, že zvíře pokouše člověka. V takových případech poranění člověka psem je nutné, aby vyhledal neprodleně lékařskou pomoc a informoval ho o tom, co se stalo. Lékař nařídí další postup.
Pokud je znám vlastník psa, který člověka pokousal musí podle zákona o veterinární péči uvědomit příslušnou regionální veterinární správu nebo soukromého veterinárního lékaře o této situaci (podezření na vzteklinu), aby se mohli začít realizovat všechna nezbytná opatření.
To znamená, že majitel musí dát svého psa klinicky vyšetřit soukromému veterinárnímu lékaři, po stanovenou dobu držet zvíře v izolaci tak, aby mohlo být podezření na vzteklinu vyloučeno nebo potvrzeno. Pes musí být vyšetřen v den kdy pokousal člověka.
Kontrola jeho zdravotního stavu se provádí na 5 den.
V případě potvrzení vztekliny je vyhlášené ohnisko nákazy, což zpravidla bývá katastr obce, pokud se jedná o výskyt vztekliny ve větším městě, za ohnisko nákazy se vyhlašuje příslušná městská část.
Orgány veterinární péče vydávají v ohnisku nákazy mimořádně veterinární opatření, jejichž součástí je zákaz přemísťování vnímavých zvířat z a do vyhlášeného ohniska nákazy.
Vymezení ohniska nákazy se shoduje s hranicí obce nebo městské části právě v souvislosti se zákazem přemisťování, aby se neomezovaly obyvatelé uvnitř vyhlášeného ohniska nákazy nad nezbytně nutnou míru (například návštěvy rodiny či známých v rámci obce, …).
Aby se zabránilo eventuálnímu šíření nákazy, vydá příslušný orgán veterinární péče mimořádně veterinární opatření.
Jejich součástí bývá i zákaz přemísťování zvířat, zákaz konání závodů a výstav v obci, na kterou se tyto mimořádné veterinární opatření vztahují.
Samozřejmě, zajišťuje se také informovanost obyvatel rozhlasem, tiskem či výstražnými tabulemi o výskytu ohniska tohoto onemocnění a o nařízených opatřeních, které je třeba respektovat.
Vzteklina a očkování
Jaké vakcíny se dnes používají?
Od roku 1980 se používá vakcína, která se získává rozmnožením viru na kulturách lidských diploidních buněk (HDCV) nebo na primárních kulturách kuřecích fibroblastů (PCEC). Tato vakcína vyvolává aktivní imunitní odpověď.
Kdy a koho očkovat?
Vakcína se podává intramuskulárně (do svalu) nebo subkutánně (podkožně). Dávkování je různé. Závisí na tom, zda se jedná o preventivní očkování nebo o léčbu při podezření na vzteklinu.
1. Preventivní očkování – očkuje se riziková skupina osob (veterináři, chovatelé zvířat, někteří laboranti a osoby, které cestují do endemických oblastí). Podávají se 3 dávky. Revakcinace je nutná po 2-3 letech.
2. Léčba vztekliny – vakcína se podává v 5 dávkách, u osob starších 50 let se doporučuje podat i 6. dávku po dvou měsících od podání 5. dávky. Lékař musí posoudit každé riziko vztekliny a doporučit postup léčby.
Při úrazu hlavy a jiných vážných úrazech třeba doplnit léčbu lidským hyperimunním imunoglobulinem (HRIG) nebo koňským hyperimunním globulinem. Pokud byl postižen dříve očkován, musí co nejrychleji dostat 2 dávky vakcíny HDCV.
První ihned a druhou po 3 dnech.
Co si dále na téma vztekliny ještě přečíst?
VIDEO: Lékařka: Vzteklina je i dnes 100% smrtelné onemocnění, podceňujeme poranění netopýrem…
Autorem článku je naše redakce
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Znovu objevená síla přírody pro vaše zdraví – kozí kolostrum
Od počátku lidstva bylo kozí kolostrum u starých vyšších kultur a středověkých civilizací velice ceněno s vírou zázračných účinků a pozitivních vlivů na zdraví.
Koza je jedno z nejstarších domestikovaných hospodářských zvířat. První zmínky pocházejí z Malé Asie, odkud se kozy rozšířili do celého světa. Nejstarší zmínky pocházejí z oblasti Jericha a Jordánu z období kolem roku 7000 před n. l..
Již ve starověkém Egyptu bylo kolostrum považováno za zdraví prospěšnou látku a používali ho nejenom vnitřně, ale i ke koupelím a do pěstících přípravků na tvář a tělo. Římané používalo máslo z kozího mléka jako elixír mládí a zdraví.
V 16. století známý lékař a alchymista Paracelsus přisuzoval složkám kozího mléka komplexní léčivé účinky a později, v 18. a 19. století v německých královských lázních Wilbad byly předepisovány léčebné koupele v syrovátce z kozího mléka.
Kolostrum
Kolostrum je tekutina přirozeně se tvořící přibližně po dobu 5 dní po porodu pro imunologickou ochranu nově narozených mláďat savců. Složení kolostra se velmi rychle mění a klesá množství cenných látek, jako jsou např. imunoglobuliny. Nejbohatší na cenné látky je v průběhu prvních 24 hodin.
Je nutné připomenout, že každý farmář dbá na to, aby se kůzlátkům dostalo v prvních hodinách nejkvalitnější kolostrum, a pro potřeby člověka se zpracovává pouze jeho nadbytečná část. Tato skutečnost a zodpovědnost dělá z kozího kolostra cennou a drahou surovinu.
Pro nově narozený život savců je nejcennějším a nenahraditelným darem právě látka KOLOSTRUM, která vytváří základ imunitního systému pro celý život. Obsahuje totiž více než 200 látek.
Samotné mlezivo obsahuje základní nutričně významné látky, jako jsou bílkoviny, aminokyseliny, lehce stravitelné tuky, mastné kyseliny s krátkým řetězcem, nenasycené mastné kyseliny, ale i složky, které mají nezastupitelnou roli v metabolických procesech probíhajících v lidském organismu. Jedná se o vitaminy, minerální látky, stopové prvky, enzymy. Kolostrum je bohaté na složky formující imunitní systém, kterými jsou imunoglobuliny (IgA, IgG, IgM), cytokiny, laktoferin (důležitý faktor při transportu železa do červených krvinek), laktoperoxidasu, lysozym, růstové faktory (stimulace růstu, tvorba svalové hmoty), polypeptidy bohaté na prolin (regulátory činnost žláz), polysacharidy.
Výživové (nutriční) látky potřebuje lidský organizmus k získání energie, růstu a obnově buněk, tkání a orgánů již od narození a pak i v průběhu života.
V současnosti je prokázáno, že kolostrum není jenom látka určená pro novorozence, ale může být člověku prospěšné po celý život. Je totiž bohatým zdrojem životně důležitých složek.
Kozí kolostrum je přírodní látka s vysokou biologickou a nutriční hodnotou.
BÍLKOVINY-TUKY- IMUNOGLOBULINY
kozí kolostrum vs. kravské kolostrum
- Celkové složení kozího kolostra je velmi podobné kravskému, ale přece jsou u nich určité rozdíly.
- BÍLKOVINY
- – vyšší podíl bílkovin s vyšší nutriční hodnotou, ale s rozdílným složením, pravděpodobně důvod, proč lidský organismus snáší lépe kozí mléko a je stravitelnější než mléko kravské,
- – zastoupeny všechny esenciální aminokyseliny,
- – mají odlišné složení a odlišný poměr bílkovinových frakcí (kaseinu) a celkových bílkovin,
- TUKY
- – strukturou podobné těm, v mateřském mléku,
- – v podobě malých, homogenně rozptýlených tukových kuliček se snadněji porušitelnou membránou,
- – jsou zdrojem energie a poskytují nám rovněž v tuku rozpustné vitaminy,
- – zdrojem nenasycených mastných kyselin – kyselina linolová a linolenová jsou zastoupeny ve vyšším množství než u kravského kolostra.
- IMUNOGLOBULINY
- – množství imunoglobulinů klesá s časem a frekvencí dojení,
- – IgG jako jediný vstupuje do krevního oběhu z mateřské krve přes placentu a chrání jak plod, tak novorozence (mládě) proti nákazám i po porodu, tím je zajištěna ochrana až do tvorby vlastních protilátek,
- – obsah imunoglobulinů IgG v doplňcích stravy je jedním z ukazovatelů kvality daného produktu,
- – kozí kolostrum obsahuje taktéž vysoké procento imunoglobulinů IgA a IgM.
- Koncentrace imunoglobulinů jsou téměř stonásobně vyšší v mlezivu jako v mléku a jsou rozhodující pro imunologickou obranu v prvních dnech života savce.
- V kozím kolostru je zastoupeno větší množství minerálů a vitaminů, zejména vápníku, fosforu a vitaminu K.
Chov a farmy
Kozy na rozdíl od krav jsou chovány přirozeným způsobem života, na pastvinách. Ty jim poskytují nespočetné množství bylin, větviček keřů a kůru stromů, ze kterých si mohou tato zvířata sama vybírat, co zkonzumují, co jim chutná.
Díky pestré škále rostlinné potravy je kozí mléko a mlezivo bohaté na velké množství látek ovlivňující imunitní systém člověka. Výsledkem je pak kvalitní kolostrum, které je pravidelně analyzováno v laboratořích na obsah aktivních a nutričních látek.
Bylo zjištěno, že kozy, které se chovají na volných pastvinách, nemají sklon k onemocnění.
Barny´s Kozí Kolostrum
Kozí kolostrum vhodné pro děti i dospělé s přirozeným obsahem tuků, vitaminů, minerálů a dalších tělu prospěšných látek.
250 mg kozího kolostra standardizovaného na min. obsah 22 % imunoglobulinů IgG v každé kapsli.
- – kolostrum odebírané převážně z českých kozích farem s kvalitními pastvinami,
- – hlavním dodavatelem je česká farma založená na principu chovu čistokrevných koz sánského mléčného plemene, zaměřená na vysokou kvalitu a produktivitu kolostra
- – příjemná vůně a sladká chuť mléka,
- – přírodní původ kolostra s minimálním standardizovaným obsahem 22 % imunoglobulinů IgG v 1 kapsli,
– porodnost kůzlat je sezónní záležitostí a Barny´s používá pouze kolostrum z prvních dvou nádojů; hlavní zdroj je pak doplňován o kvalitní kolostrum z dalších prověřených chovných farem z Nizozemska, Francie, Španělska a Rakouska, zajišťujících stálý garantovaný obsah aktivních látek min. 22 % IgG; obsah imunoglobulinů v průběhu sezony může dosahovat až 35 % obsahu IgG.
Výhody produktu:
- – doplněk stravy s kolostrem přírodního původu,
- – kolostrum je odebíráno z kozích farem s různým podnebím a odlišnou vegetací za účelem vyššího podílu aktivních a tělu prospěšných látek,
- – ošetřeno šetrnou krátkodobou pasterizací a lyofilizací (sušení mrazem) pro zachování nutriční hodnoty kolostra,
- – neutrální až nasládlá chuť s příjemným mléčným aroma,
- – obsah hodnotných bílkovin,
- – přirozený obsah tuků, vitaminů, minerálů, stopových prvků a dalších tělu prospěšných látek,
- – vhodné pro osoby alergické na bílkovinu kravského mléka, ale nevhodné pro osoby s laktózovou intolerancí,
Doporučené denní dávkování:
Dospělí užívají 1 – 2 kapsle 2x denně, nejlépe nalačno. Děti od 3 let užívají 1 kapsli denně. Děti od 6 let 2 kapsle denně.
Zapijte dostatečným množstvím vody. V případě potřeby je možné kapsle vysypat a užívat rozmíchané např. v lžičce jogurtu nebo jiné tekuté stravě. Není vhodné kolostrum vsypat do velkého množství potravy, protože se tím zpomalí jeho trávení, a bylo by tak vystaveno delšímu setrvání v žaludku s nadměrně kyselým prostředím.
Kolostrum doporučujeme užívat ráno, před prvním jídlem a zapít jej vlažnou či teplou vodou, anebo jej ve vodě rozpustit. Voda by měla mít teplotu blízkou teplotě těla kolem 35 – 40°C.
Doplněk stravy v balení: 30 kapslí a 60 kapslí
Druhý útok lišky na člověka na Opavsku :: Opava :: Zpravodajství z okresu Opava a okolí
Druhý útok lišky na člověka na Opavsku
Koncem května léčili na Infekčním oddělení Slezské nemocnice v Opavě ženu z Vítkovska, kterou kousla liška do nohy. Nyní se opavští specialisté starají o studenta, kterého kousla šelma před několika dny v Jakubčovicích u Opavy. Mladík podstoupil sérii očkování proti vzteklině a v nejbližších hodinách mu bude podáno sérum proti vzteklině.
Primář infekčního oddělení Petr Kümpel při příjmu pacienta nevěřil svým očím. „Když jsme tady měli pacientku, kterou kousla liška v květnu, říkal jsem, že jde o naprosto raritní záležitost, kterou za svou kariéru nepamatuji. Uplynulo jen pár měsíců a máme tu dalšího pokousaného, což jsem opravdu nečekal,“ pronesl primář oddělení Petr Kümpel.
S ohledem na to, že zvíře nevyprovokoval žádný mazlíček a přiblížilo se k člověku samo, lékaři vychází z předpokladu, že mohlo mít vzteklinu. „Inkubační doba vztekliny je od několika dní po několik let, nejčastěji ale do konce 3 měsíce od kousnutí.
Sérum, které bude přivezeno z Prahy, podáme pacientovi, abychom zabránili vypuknutí jinak smrtelné nemoci.
Mladý muž u nás podstoupil očkování běžnou vakcínou proti vzteklině, které zajistí, že i po vyprchání protilátek ze séra bude proti nemoci po rizikovou dobu imunní,“ uvedl primář Petr Kümpel.
Lišky jsou dle lékaře přemnožené. „Lišek je dle dostupných údajů více než v minulosti. Jelikož to máme blízko do Polska, kde se vzteklina vyskytuje, musíme s hypotézou vzteklé lišky pracovat, zejména pokud se chovala takto neadekvátně,“ řekl primář Petr Kümpel
Injekce nebolí
V minulosti se pokousaní pacienti léčili bolestivými injekcemi do břicha. „Medicína i v této oblasti udělala pokrok. Injekce se dnes aplikují do ramene a jsou minimálně bolestivé,“ upozornil primář Petr Kümpel.
Sérum došlo
V České republice v minulých týdnech došlo zvířecí sérum proti vzteklině. „Ještě v květnu jsme pacientku léčili sérem koňským.
To už se ale nevyrábí, a tak na popud odborné společnosti bylo urychleně během léta na specifický léčebný program přivezeno do České republiky zatím jen několik dávek specifického lidského imunoglobulinu proti vzteklině, laicky séra.
Cena séra pro jednoho pacienta vyjde na 26 tisíc korun. Zatím nevíme, zda nám tuto léčbu proplatí pojišťovny,“ dodal primář Kümpel.
Liška jej kousla při pití piva
Student Marek Groda (18) jel do sousední vesničky za kamarády na pár piv. Právě, když si v Jakubčovicích u Opavy pod nedalekou rozhlednou vychutnával zlatavý mok, připlížila se k němu liška. „Vůbec jsem ji neviděl a najednou jsem ucítil bolest. Kousla mne do nohy a s mojí žabkou, kterou jsem měl na noze, utekla. Byl to skutečný šok,“ řekl student Marek.
Místo s kamarády neopustil a jen víc dávali pozor, aby šelma znovu nepřišla. „Ráno jsem vše pověděl mamince a ta mě hnala tady do nemocnice. Až ona mi řekla, že mohlo mít zvíře vzteklinu,“ pokračoval Marek. Jeho noha je takřka nepoškozená.
„Pan primář říkal, že na nohách je spousta různých oděrek a vzteklina se přenáší hlavně slinami. Vakcínu, která začne působit za pár týdnů, jsem dostal a sérum mi podají ještě dnes.
Sice se tu o mě hezky starají, ale už se těším domů, abych si mohl užít zbytek prázdnin,“ dodal Marek.
Turistu z Opavska pokousal pes v rumunských horách
Na Infekčním oddělení Slezské nemocnice v Opavě leží také vášnivý turista Vojtěch Moša (23) z Opavska. Toho při přechodu hor v Rumunsku napadl pes. „Přiběhl z kopce a kousl mne do horní části stehna. Nikde nebyl dostupný lékař a tak jsem pokračoval v přechodu hor,“ uvedl pacient.
Ten se do Slezské nemocnice dostal až po patnácti dnech od kousnutí. „Je to opravdu pozdě, jelikož v Rumunsku je výskyt vztekliny velmi významný. Mladíkovi podáme sérum i vakcínu a budeme jeho zdravotní stav sledovat.
Snad podání séra zabrání rozvoji jinak smrtelné nemoci,“ konstatoval primář Petr Kümpel.
Ve Slezské nemocnici v Opavě leží také dva muži, které pokousal nenaočkovaný pes na Vítkovsku. „Majitel pokousané dvojici slíbil, že psa podrobí testům na vzteklinu, ale neučinil tak. Hledá jej policie. Muži jsou zatím v naší péči a již byla zahájena vakcinace obou pacientů. Tu ukončíme, pokud se psa podaří dohledat a veterinárně vyšetřit,“ podotkl primář.
V Česku byla vzteklina vakcinací vymýcena. Zejména v severní části republiky hrozí zavlečení nemoci ze sousedního Polska. Vzteklina se běžně vyskytuje v Chorvatsku a dalších oblíbených destinacích. Vzteklinu u nás mohou přenášet netopýři, a proto by se lidé po jejich kousnutí měli dostavit, na kterékoliv infekční oddělení.
Autor / zdroj: Bc. Jiří Krušina
Vzteklina – trvalá hrozba všech cestovatelů
Setkání s významně vrčícími psy či agresivními opicemi můžou končit častou a obávanou nemocí všech cestovatelů – vzteklinou. Naštěstí je možné se proti ní preventivně očkovat.
Vzteklina (anglicky: rabies) je jednou z nejnebezpečnějších a nejzávaznějších infekcí. I v 21. století představuje tato nemoc významný zdravotnický problém, na který umírají na světě desetitisíce lidí, často děti a mladí lidé.
Nejvyšší úmrtnost na vzteklinu je v Asii a Africe. Virus vztekliny byl prokázán u zvířat téměř na celém světě. Po nástupu klinických příznaků onemocnění je průběh nezvratný a končí úmrtím postižené osoby.
Celosvětově zemře na toto onemocnění 30-50 tisíc lidí za rok, nejvíce v Indii.
Po kousnutí infikovaným zvířetem je očkováno přibližně 15 milionů lidí ročně.
Důslednou vakcinací domácích i divoce žijících zvířat byla v některých evropských zemích vzteklina eliminována a tyto země byly označeny za „Rabies free country“ tj.
bez endemického výskytu vztekliny – například Švýcarsko, Belgie, Lucembursko, Island, Skandinávie, Španělsko, Německo a v roce 2004 i Česká republika.
export_hs_gallery
| Nejen vztekliny se cestovatelé velmi obávají. Rozhodně největším zabijákem je malárie, na kterou se navíc nelze preventivně očkovat. Při cestování do rizikovějších zemí není radno zapomenout ani na očkování proti virové hepatitidě A či břišnímu tyfu. Před jakoukoli cestou pečlivě nastudujte naše rady a doporučení v sekci zdraví. Dozvíte se, co patří do cestovní lékárničky, jak čistit vodu na cestách nebo kdy je potřeba dát pozor na výškovou nemoc. |
Jak je to s historií vztekliny?
Na území Čech a Moravy byly v 19. století zdokumentovány případy vztekliny u koček, psů a dalších zvířat.
Ve dvacátých letech minulého století bylo ročně na našem území laboratorně potvrzeno kolem 500 případů vztekliny, z toho více než 3/4 připadalo na psy. Po skončení 2.
světové války se situace u nás podstatně změnila a těžiště vztekliny se přesunulo do volné přírody. Přispělo k tomu i povinné očkování psů od roku 1953.
V osmdesátých letech 20. století došlo k výraznému rozšíření vztekliny u lišek po celé zemi.
Od roku 1989 byla v ČR zavedena orální (ústní) vakcinace lišek, která postupně vedla k výraznému snížení vztekliny u těchto zvířat.
V roce 2001 bylo u nás registrováno již jen 35 případů a v roce 2002 pouze 3 případy vztekliny u lišek. Od té doby nebyla již vzteklina u zvířat na našem území diagnostikována.
Vzteklina patří k nemocem, které byly popisovány u lidí již ve starověku. Zmínku o této nemoci lze nalézt na egyptských papyrech, ve spisech Aristotela či Demokrita.
Řecký název nemoci pochází ze slova rabhas, což znamená činit násilí, latinský název lyssa znamená šílenství. V roce 1885 provedl Luis Pasteur první úspěšné očkování u 10letého chlapce pokousaného vzteklým psem.
Samotný virus byl však spatřen až v roce 1962 pod elektronovým mikroskopem.
Přenos původce nemoci
Virus je vylučován téměř výhradně slinami, ve kterých se objevuje již 3-5 dní před prvními klinickými příznaky onemocnění.
K infekci dochází nejčastěji poraněnou kůží – především pokousáním, možný je však i přenos poslintáním rány. Inkubační doba se velmi liší dle rozsahu a místa poranění a je v průměru 30 až 90 dnů (minimum 5 dní, maximum až 19 let).
U dětí je kratší než u dospělých. Virus vztekliny je pro většinu zvířat, které vzteklinu na člověka přenáší, smrtelný.
Celosvětově jsou z 54 % zdrojem psi, ze 42 % divoká zvířata a v 4 % netopýři.
V Evropě jsou hlavními rezervoárovými zvířaty lišky a netopýři, méně již pak psi, kočky či další zvířata, v Asii především psi, dále lišky, vlci a šakali.
V Africe a Americe je nejvíce vztekliny mezi divoce žijícími zvířaty (Afrika: promyka, hyena, šakal a antilopa kudu, Amerika: skunk, mýval, kojot, netopýr a další).
V jihoamerických jeskyních byl zaznamenán i přenos viru vztekliny vzdušnou cestou z trusu infikovaných netopýrů.
Přenos z člověka na člověka pokousáním nebyl prokázán, ale vyskytl se přenos po transplantaci orgánů (rohovka, ledvina).
Virus vztekliny je inaktivován při teplotě nad 60°C, kyselinami, UV-zářením, běžnými dezinfekční prostředky, ale vydrží mráz (až do -70°C) a dlouho si zachovává aktivitu v mrtvých tělech zvířat. V běžném vnějším prostředí vydrží až 3 dny.
Příznaky vztekliny
V místě vniknutí se virus pomnoží v svalových vláknech a následně se šíří nervovými drahami do centrálního nervového systému. Změny v mozku zemřelých osob jsou minimální a neodpovídají svým rozsahem závažnosti projevů nemoci. Toto závažné onemocnění začíná u člověka nenápadnými příznaky jako např.
únava, nechutenství, bolesti hlavy a horečka. Objevuje se bolest v okolí rány, deprese, podráždění a nespavost. Tyto obtíže jsou během několika dnů vystřídány symptomy postižení centrálního nervového systému a poruchou tzv.
vegetativních funkcí (slinění, pocení), zvýšeným napětím svalů a nástupem křečí (hydrofobie, křeče polykacích svalů).
U zvířat se vzteklina projevuje odmítáním potravy a změnou chování, které může být agresivní, ale i apatické. Obrny se projevují slabostí končetin, pokleslou čelistí a obtížemi při zvukových projevech a dýchání. Zvíře během několika dnů hyne.
Prevence
V současné době neexistuje účinná léčba rozvinutého onemocnění. Podávání antirabického séra ani jiná imunoterapie u nemocných vzteklinou není účinná.Zásadní význam v záchraně života postižené osoby má tedy prevence očkováním.
Preventivní (preexpoziční) vakcinace je vhodná pro osoby se zvýšeným rizikem nákazy, např. veterináře, lovce, lesní dělníky, osoby pečující o zvířata, zoology sčítající netopýry apod.
Významnou skupinou jsou cestovatelé nebo turisté plánující pobyt v oblastech se zvýšeným rizikem přenosu vztekliny, u nichž je možné předvídat nebo předpokládat kontakt s divokými nebo domácími zvířaty, např.
návštěva venkova, pobyt v přírodě, jízda na kole nebo motorce, dlouhodobý pobyt apod. Pro pracovníky laboratoří, kde se pracuje s nebezpečnými kmeny viru vztekliny, je toto očkování povinné.
Preventivní očkování je možné aplikovat od 2 měsíců života. Registrované jsou dvě vakcíny – Verorab a Rabipur. Vakcína má být podána do svalu, dospělým osobám do ramena, dětem do stehna. Nedoporučuje se očkovat do sedacího svalu. Preventivní očkování se provádí podáním tří dávek vakcíny ve schématu 0-7-21 nebo 28 dní.
První posilující dávka se podává po roce od dokončení primární vakcinace a další dávky vždy jednou dávkou co 5 let. Kontraindikací preventivní vakcinace jsou těžké alergické reakce na některou ze složek vakcíny, těhotenství, těžká porucha imunity a vybraná nádorová onemocnění. Dočasnou relativní kontraindikací je akutní horečnaté onemocnění.
Co dělat po kousnutí?
Postexpoziční profylaxe po incidentu se zvířetem se zahajuje po potvrzené nebo suspektní expozici. Očkují se všechny věkové skupiny. Kontraindikace v této situaci neexistují. Vakcinace by měla být zahájena co nejdříve po rizikovém kontaktu se zvířetem, nejpozději do 3. dne.
Na území ČR se vzhledem k možné příhraniční migraci zvířat doporučuje postexpoziční očkování při pokousání člověka rizikovým zvířetem do 50 km od hranic s Polskem a Slovenskem. V případě pokousání zvířetem, které se chová atypicky, doporučujeme konzultovat vždy specializované antirabické centrum.
Velmi důležité je správné ošetření rány. Má být provedeno okamžitě po kousnutí zvířetem.
Nejprve se doporučuje omytí rány mýdlem nebo detergentem s velkým množstvím čisté vody a poté ránu desinfikovat 70 % alkoholem nebo jodovou tinkturou (v ráně nesmí zůstat žádné stopy mýdla, protože tyto látky se vzájemně neutralizují.Postexpoziční aplikace vakcíny by měla být prováděna nejlépe v antirabickém centru.
Schéma očkování po expozici viru se liší podle toho, zda se jedná o osobu preventivně očkovanou proti vzteklině či nikoliv. U neočkovaných osob se podává standardně pět dávek. V některých evropských státech se podává i šestá dávka v 90. den.
Při rozsáhlém poranění a při poranění v blízkosti hlavy se doporučuje použití Záhřebského schématu s aplikací dvou dávek vakcíny najednou.Byla-li poraněná osoba očkovaná preventivně, řídí se další postup dobou, která od vakcinace uplynula. Pokud je interval kratší než 5 let, očkuje se pouze dvěma dávkami v den 0. a 3.
Pokud uplynula delší doba, doporučuje se postupovat jako u neočkovaného.
Co je třeba ještě vědět?
Vyšší cena vakcín je omezujícím faktorem pro její používání v rozvojových zemích. Proto se tam využívá aplikace vakcíny do kůže s menším objemem. Z jedné vakcíny je tak možno podat více dávek a ochránit více lidí. Používá se např. v Indii, Srí Lance, Filipínách a Thajsku.
V případě vysokého rizika nákazy se podává i antirabické sérum (imunoglobulin). Kombinace očkování a séra působí synergicky a tak výrazněji podporuje imunitní systém. Antirabické sérum je připraveno z lidské plazmy imunizovaných dárců. Lze použít i koňský imunoglobulin. Samostatné poexpoziční podání specifického séra není dostatečně účinné.
Vakcínu proti vzteklině lze preventivně podat současně s jinými očkovacími látkami, vždy je nutné volit jiné místo vpichu (druhé rameno) a samostatnou aplikaci jinou stříkačkou.
V rámci prevence nemoci je dále potřebné nevyhledávat úzký kontakt s neznámými zvířaty, jejich hlazení, krmení či mazlení.
Cestovatelé a pracovníci s delším pobytem v oblastech se zvýšeným rizikem by měli zvážit preventivní očkování proti vzteklině, které každoročně zachrání miliony lidských životů.
Docent MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D. se specializuje v oborech epidemiologie, prevence a kontrola infekčních nemocí, cestovní a tropická medicína. Je vedoucím lékařem Očkovacího centra v Ostravě-Hrabůvce a odborným garantem největší sítě očkovacích center (jenž jsou současně i ambulancemi cestovní medicíny) v České republice. Od roku 2004 vede neziskovou mezinárodní humanitární organizaci International Humanity a o dva roky později byl zvolen prezidentem Fóra infekční, tropické a cestovní medicíny. Je autorem více než 350 vědeckých a odborných publikací, včetně vysokoškolských učebnic a skript. Je aktivním cestovatelem, navštívil 70 zemí na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Je také autorem 10 cestopisů publikovaných v časopisech Cestovatel, Diastyl a Cestopisy.