Pharyngitis acuta – Vše o zdraví

• Novinky v klasifikačním systému a kódování pro účely vykazovánídle DRG na lůžkových infekčních odděleních
• MUDr. Jana Kulichová,Infekční klinika FN Na Bulovce, Praha

Diagnosis-related group, DRG, klasifikační systém DRG je systém klasifikace klinických případů (v poslední české verzi) do již více než 1000 skupin, majících podobné nároky na výši zdrojů a podobnou medicínskou povahu. Skupiny se přiřazují pomocí seskupovacího programu („grouperu“) podle diagnóz Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN 10) přítomnosti komplikací nebo přidružených onemocnění vyžadujících diagnostické či léčebné procedury kódů ze Seznamu zdravotních výkonů a provedených (především operačních) výkonů. Dle vyhlášky č. 464/2008 o stanovení výše úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění je systém DRG součástí plateb lůžkovému zdravotnickému zařízení.

1. Změny v DRG v roce 2009

• Změna metodiky – nová definice výběru hlavní diagnózy
• Používání MKN 10 akt. 2. verze 2009
• Rozšíření počtu DRG skupin – hlavně pre DRG – větší diferenciace dle délky ventilace a náročných operačních výkonů
• Změna úhrady – rozšíření alfa DRG
• Nové váhy na rok 2009

• Výběr diagnózy
• Hlavní diagnóza

• Hlavní diagnóza: stav diagnostikovaný na konci akutní lůžkové péče, který byl primárně zodpovědný za potřebu nemocného léčit se a být vyšetřován v daném zdravotnickém zařízení.
• Pokud existuje více takových stavů, na první místo se uvede ten, který je nejvíce zodpovědný za čerpání prostředků.
• Pokud se nedospělo k dg, má se vybrat hlavní příznak, patologický nález nebo obtíž.
• Jako hlavní diagnózu nelze kódovat ta onemocnění a stavy, které nastaly v průběhu hospitalizace

Vedlejší diagnózy

• Onemocnění nebo potíže existující současně s hlavní diagnózou nebo se vyvíjejí během epizody léčebné péče, které mají prokazatelně vliv na péči o pacienta
• Ovlivňují léčbu natolik, že je potřeba kterýkoliv z uvedených faktorů.
  • klinické vyšetření
  • terapeutický zásah nebo léčba
  • diagnostické výkony
  • zvýšená ošetřovatelská péče nebo monitorování

Definice případu hospitalizace

• Hospitalizační případ pro účely DRG je pobyt nemocného v jedné nemocnici v časové řadě, která nebyla přerušena na více jak l den od dne přijetí na akutní lůžko
• Případ končí překladm do jiné nemocnice, do LDN, prop. do ambulantní péče, úmrtím apod.

1. Sestavení výstupní věty grouperu z K dávek

• Délka pobytu: datum propuštění- datum přijetí +1 (doklad 02)
• Hlavní dg : kód základní diagnózy z časově posledního dokladu 02
• Vedlejší diagnózy z dokladu 02 (či dokladů 02s) časově od posledního k prvnímu
• Výkony – pouze kódy kritických výkonů a to unikátně s výjimkou laparoskopických výkonů včetně výkonů z dokladů 06 od časově prvního k časově poslednímu

• Kódy kritických výkonů

• Výkony eleminačních metod
  • IHD 18521
  • CAVH 18540
  • Hemoperfúze 18560
  • Plazmaferéza 18580
  • (chybí CVVHD! 78813)
• Výkony UPV
• Výkony jiných odborností
  • Veškeré operační výkony včetně laparoskopie či katetrisace

1. DRG Markery

• Doba trvání UPV 90901-90907
• Intubace ne pro anestezii 90889
• Punkce trachey se zavedením kanyly 90890
• Doba UPV končí definitivním odpojením od přístroje, doba odvykání se připočítívá, při reintubaci připočti tyto dny k prvé hodnotě dnů
• Porodní hmotnost – u dětí do věku 28 dnů věku (>2499 g … 34455, 2000-2499 g … 34454)

• Výpočet relativní váhy případu
• Výpočet relativní váhy případu krátké hospitalizace

• Délka hospitalizace kratší než hodnota dolního mezního bodu pro danou diagnosticko-terapeutickou skupinu:             K rv = LOS/LTP             K rv – koeficient relativní váhy             LOS – délka hospitalizace (lenght of stay)             LTP – dolní mezní bod pro délku ošetřovací doby (low trim point)       Proplacená cena = RV* K rv

Výpočet relativní váhy případu dlouhé hospitalizace

• Délka hospitalizace je větší než hodnota horního mezního bodu pro danou diagnosticko-terapeutickou skupinu:             K rv= 1 + (LOS – HTP/ALOS) * 0,6             K rv – koeficient relativní váhy             LOS – délka hospitalizace (lenght of stay)             HTP – horní mezní bod pro délku ošetřovací doby (high trim point)             ALOS – průměrná délka hospitalizace pacienta ve skupině DRG (average length of stay)       Proplacená cena je RV x K rv

Změny v DRG-rozšíření úhrady alfa DRG verze 2009v infekčních pacientských skupinách

04351 04352 04352 06371 06372 06373 09321 09322 09323 11321 11322 11323 18311 18312 18313 18331 1833218333

Infekce dýchacích cest bez CC Infekce dýchacích cest s CC Infekce dýchacích cest s MCC Gastroenteritida bez CC Gastroenteritida s CC Gastroenteritida s MCC Flegmóna bez CC Flegmóna s CC Flegmóna s MCC Infekce močových cest bez CC Infekce močových cest s CC Infekce močových cest s MCC Pooperační infekce bez CC Pooperační infekce s CC Pooperační infekce s MCC Virová onemocnění bez CC Virová onemocnění s CCVirová onemocnění s MCC

1,2209 1,3948 2,2808 0,2844 0,4061 0,5439 0,5078 0,6999 0,8551 0,4412 0,6097 0,8280 0,8470 0,9407 1,0322 0,4357 0,5360 0,6011

Změny v MKN 10

• Pravidla kódování dle MKN-10, tj. 10. revize, 2. vydání, aktualizovaná verze platná od 1. 1. 2009
• Kódování pro účely národního registru hospitalizovaných, DRG, hlášení úmrtnosti, novorozenosti

1. Vyjmenované podvojné diagnózy přímo u základní diagnózy
2.        Vyjmenované podvojné diagnózy (tj. „hvězdičková“ diagnóza) přímo u základní diagnózy („křížková“ diagnóza)
3.       Listeriová meningitida

• Dříve:A32.1 + Listeriová menigitida a meningoencefalitida
• Nyní: A32.1 + G01 Listeriová meningitida A32.1 + G050 Listeriová meningoencefalitida

• Trojmístné diagnózy se mění na čtyřmístné
•       Průjem

• Dříve:A 09 Průjem – diarrhoea a gastronetritida předpokládaného infekčního původu
• Nyní:A 09.0 Jiná a nespecifikovaná gastroenteritida a kolitida infekčního původu A09.9 Gastroenteritida a kolitida nespecifikovaného původu

       Horečka

• Dříve:R 50 Horečka NS
• Nyní:R 50.2 Horečka způsobená léky R 50.8 Jiná horečka R 50.9 Horečka NS

1. Opravy nepřesností a sjednocení názvosloví
2.        Např.:

• A 39.1+Waterhauseův–Friderichsenův syndrom (*E 35.1) Hemorhagická infarzace nadledvin při meningokokovém zánětuMeningokokový syndrom nadledvinový
• A 65 Nevenerická syfilis Bejel Endemická syfilis Njovera

• Nově přidané diagnózy zvyšující CMI
•        (CMI = Case-mix index)

• Syndrom systémové zánětové odpovědi (SIRS)
  • SIRS bez orgánového selhání R 65.0
  • SIRS infekčního původu s orgánovým selháním R 65.1
  • SIRS neinfekčního původu bez orgánového selhání R 65.2
  • SIRS neinfekčního původu s orgánovým selháním R 65.3 vše MCC
• Dekubitus
  • L 89.1 II. st. CC
  • L 89.2 III. st. MCC
  • L 89.3 IV. st. MCC
  • (L 89.9 bez CC a MCC)
• Imobilita R 26.3 MCC
• Sklon k pádům R 29.6 CC
• Zanedbání stravy R 63.6 CC

1. Nová kapitola XXII – U kódy pro speciální účely
2. Provizovní určení pro nové diagnózy nejisté etiologie (U 00 – U 49)

• Těžký akutní respirační syndrom SARS U 04
• Těžký akutní respirační syndrom NS U 04.9

• Bakteriální původce rezistentní na antibiotika (U 80 – U 89)

• Používá se jako pomocný dodatkový kód když je žádoucí označit antibiotikum na které je původce při bakteriální infekci kdekoliv klasifikovanou resistentní
• Resistence na PNC a příbuzná ATB
• – na penicilin U 80.0
• – na meticilin … .1
• – na jiné penicilinu příbuzné antibiotikum … .8

1. Bakteriální původce rezistentní na antibiotika (U 80 – U 89)

• Resistence na vankomycin U 81
• Resistence na jiná vankomycinu příbuzná ATB U 81.8
• Původce resistentní na mnohočetná antibiotika (tj. 2 a více) U 88
• Původce resistentní na jiné určené jednotlivé antibiotikum U 89.8
• Původce resistentní na neurčené antibiotikum U 89.9

• Vzorové kódování dle Finneganové

• Pneumokoková pneumonie komplikovaná septikémií, COPD, infekce močových cest (E. coli)
• Hlavní dg.:Zánět plic(S. pneumoniae) J 13
• Vedlejší dg.:septikémie (S. pneumoniae) A 40.3 COPD J 44.0 IMC N 39.0 E. coli jako příčina IMC B 96.2

1. Praktický přístup ke kódování

• Kontrola správnosti vykázaných diagnóz včetně CC + MCC
• Dovoluje-li to logika klinické situace, výběr nejlépe placené kombinace diagnóz
• Snaha o hledání výhodnějšího zakódování klinické situace

• CC a MCC
•        (CC = complications and co-morbidity, MCC = major complications and co-morbidity)

• DRG skupina bez komplikací např. A 09.0, E 86 … 06371
• DRG s CC např. A 09.0, E 87.6 … 06372
• DRG s MCC např. A 09.0, J 18.0 … 06373

1. Příklady možnosti zvýšit CMI u vybraných základních diagnóz vedlejšími diagnózami

• U hepatitid porucha koagulace D 68.4
• U infekční mononukleózy uzlinový syndrom L 04.0
• U meningitidy edém mozku G 93.6
• U infekční endokarditidy SIRS R 65.1
• U průjmu extrarenální urémie R 39.2

Kombinace diagnóz

• Jsou-li dvě diagnózy rovnocenné, poté jako hlavní uvedu tu, která je nejvíce zodpovědná za čerpání finančních prostředků. Např.:A09.0 a J 18.0: rel. váha = 0,544J18.0 a A 09.0: rel. váha = 0,945

Výhodnější zakódování

• A 090 průjem předpokládaného inf. původu: rel. váha = 0,284
• Lépe:
  • A 04.9 bakt. střevní infekce NS A045 Campylobakterióza A020 Salmonelóza rel. váha = 0,329
  • E86 dehydratace rel. váha 0,449

R-diagnózy

• Febrilní stav, bolest hlavy, meningeální dráždění… – jednoznačná diagnóza nestanovena: J029 pharyngitis acuta CMI 0,323
• Lépe:
  • R 50.9 Horečka NS 0,482
  • R 51 Bolest hlavy 0,44
  • R 29.1 Meningismus 0,432
  • B 34.9 Virové onemocnění NS 0,436

Problematika překládaných pacientů

• Kód základní dg a zařazení do skupiny DRG v ZZ je kód hlavní dg z posledního hospitalizačního účtu
• Např. pacient s cholangoitidou s MRSA:
• Špatně:
  • Hlavní diagnóza: Stafylokoková infekce A 49.0 Operace: Choledochotomie 51379 DRG 18011 rel. váha 0,372
• Správně:
  • Hlavní diagnóza: Cholangoitis K 83.0 Vedlejší diagnóza: u nosiče Z 22.3 + MRSA U 80.1 Operace: choledochotomie 51379 DRG 07023 (1) rel. váha 5,484 nebo
  • Hlavní diagnóza: Stafylokoková infekce A 49.0Vedlejší diagnóza: MRSA K 81.0 + U 80.1 Operace: choledochotomie 51379 DRG 18013 (1) rel. váha 10,236

Vykazování na JIP a vliv jednotlivých kódu na výši CMI

• Cave, klesající hodnota CMI! Váhy rok 2009 vs 2008

04361 04362 04363 05341 05342 05343 18301 18302 18303 06371 0637206373

Prostá pneumonie Endokarditida Sepse Průjem

0,7136 0,9445 1,3027 1,7267 2,7569 5,4522 1,1064 1,4198 2,7238 0,2844 0,40610,5439

vs

0,86 1,083 1,548 3,771 4,737 6,99 2,389 3,000 4,428 0,358 0,414 0,631

Co vše se do DRG počítá?

• Cena za lůžkodny
• Cena za kategorie
• Cena za ZÚM, ZÚLP
• Lékařské výkony (prohlídky, operace)
• Vyšetření provedená komplementem daného ZZ

Příklad vyúčtování klasické v.s. DRG

• Pacient s těžkou abscedující pleuropneumonií, s nutností UPV a operace, pobytu na JIP 43 dnů hospitalizace na JIP včetně ZULP+ZUM + výkonů služby komplementu: 549 450 Kč (vidím v pojišťovně na konci hospitalizace)
• co nevídím – služby komplementu + výkony konsiliářů:
  • biochemie 94 000Kč
  • radiologie 28 500 Kč
  • mikrobiologie 42 000 Kč
  • hematologie 27 000 Kč
  • operace: 5 000 Kč
  • konsilia odborníků: 7 500 Kč
  • rehabilitace 3 000 Kč
  • celkem 757 000 Kč DRG: 00123 UPV 11-21 dnů s MCC s operací CMI 20,14 při základní sazbě 20 413 Kč tj. –346 000 Kč

Nejčastější diagnózy dle DRG skupin dle četnosti výskytu

Tytéž nejčastější diagnózy se zobrazenou výší CMI

Vývoj CMI v průběhu roku 2008

Rozdíl mezi výkonovým a DRG hodnocením

Procentuální ztráta výkonové vykazování vs. DRG za rok 2008

Proč se u DRG nevyplatí podvádět?

• Zvýší-li se sumární hodnota CMI, při stejném objemu finančních prostředků (resp. navýšených dle výsledků dohadovacího řízení pro lůžkový segment) se – buď sníží hodnota za jednotku relativní váhy – nebo pokud jsou CMI „nafouklé“ špatným kódováním, jejich bublina splaskne při porovnání s bodovým výkonovým hodnocením a dojde k ponížení CMI těchto skupin

• Co se vyplatí?

• Zkracovat dobu hospitalizace (ne pod LTP)
• Propouštět domů mezi jednotlivými překlady v rámci ZZ domů
• Snižovat počet vyšetření a vyšetření, která nejsou nezbytná, provést až po propuštění ambulantně
• Optimalizovat a zlevňovat léčbu (pozitivní lékové listy)
• Vyvarovat se nozokomiálním infekcím!
• Vyjednávat o cenách za skupiny alfa DRG (u nás tvoří cca 15 %)

1. Jak dál?

• Tvorba standardů diagnostiky, terapie ale i personálních a přístrojových požadavků
• Sjednotit vykazování – DRG kódování – metodické vedení? profesionální kódérka (kde ji vzít?), minimálně pro kódování složitých pacientů překládaných po nemocnici (cca 10 %? pacientů)
• Usilovat o tvorbu realističtějších cen a odstranění chyb grouperu

Archiv zpráv Úvodní stránka

SIL © 9. 4. 2009

ZÁNĚT HLTANU (faryngitida): příznaky a léčba

Trápí vás intenzivní pálení v krku, které se objevuje zejména při polykání a někdy přechází až v nepříjemnou bolest ucha? Pak je na vině zřejmě faryngitida neboli zánět hltanu. Toto onemocnění je obvykle způsobeno virovou infekcí, ale vyvolat ho mohou také bakterie, jako jsou streptokoky či stafylokoky. Podle původce obtíží se pak odvíjí vhodná léčba.

Zánět hltanu (faryngitida, pharyngitida) je poměrně časté onemocnění, které každoročně potrápí tisíce pacientů. Většinou ovšem mívá lehký průběh a vyžaduje pouze symptomatickou léčbu. Problematický může být rozvoj této choroby u kojenců a batolat, protože je kromě typických potíží obvykle trápí také vysoké horečky a další nepříjemné symptomy.

Hltan (farynx) představuje společný oddíl dýchací a trávicí soustavy, který má tvar nálevkovité trubice spojující dutinu nosní a ústní se žaludkem. Dvěma horizontálními rovinami, které protínají měkké patro a horní okraj jazylky, je rozdělen na tři samostatné části, kam patří:

• část nosní – klinický nazofarynx, epifarynx,
• část ústní – orofarynx, mezofarynx,
• část hrtanová – hypofarynx.

Součástí hltanu jsou také mandle tvořené lymfatickou tkání, které společně se zadní a boční stěnou hltanu a vyústěním Eustachovy trubice tvoří Waldeyerův lymfatický okruh. Funkce hltanu spočívá ve smršťování svalů, pomocí kterých se potrava posouvá dále do jícnu a do žaludku. 

Infekce horních dýchacích a polykacích cest se obvykle rozvíjí jako součást běžného nachlazení, které každoročně probíhá v několika vlnách.

V rámci terminologie však panují značné nesrovnalosti, a to jak u pacientů, tak i mezi lékaři.

Celou situaci navíc komplikuje fakt, že v anglosaské literatuře se pro jakékoliv záněty v oblasti hltanu používá souhrnný pojem tonzilofaryngitida, který ovšem naznačuje postižení celého hltanu.

Základní členění zánětů:

• faryngitida – zánět zadní stěny hltanu bez postižení mandlí,
• tonzilitida (angína) – zánět lymfoepiteliální tkáně neboli mandlí,
• tonzilofaryngitida – celkový zánět hltanu i mandlí,
• angína – hnisavý zánět patrových mandlí.

Příčiny

Zánět v krku může mít nejrůznější příčiny, za rozvoj většiny z nich jsou však zodpovědné viry, které se přenáší vzduchem prostřednictvím kapének. Uvádí se, že způsobují až 90 % veškerých faryngitid, přičemž nejčastěji se jedná o zástupce těchto rodů:

• rhinoviry,
• enteroviry,
• EB viry,
• paramyxoviry,
• koronaviry,
• adenoviry,
• herpesviry,
• pikornaviry.

Méně často jsou pak za rozvoj faryngitidy zodpovědné bakterie či plísně.

Nejvýznamnější je přitom streptokoková infekce v krku, kterou mívají na svědomí zejména streptokoky skupiny A (Streptococcus pyogenes), ale také pneumokoky, chlamydie nebo stafylokoky.

Tento zánět se objevuje především u dětí nad 5 let a postihuje hlavně nosohltan a krční mandle. V některých případech však bývá postižený i hrtan.

Jelikož probíhající zánět výrazně oslabí obranyschopnost sliznice, bakteriální infekce často nasedá na tu virovou, což vede k tomu, že zánět krku trvá podstatně déle a navíc mívá i těžší průběh. Taková sekundární bakteriální infekce nejčastěji trápí mladé pacienty, ale i osoby trpící podvýživou, přičemž na vině jsou obvykle streptokoky či hemofily.

Rizikové faktory

Zatímco dospělý člověk během kalendářního roku většinou prodělá maximálně 2–4 nachlazení, u malých pacientů bývají záněty mnohem častější. Riziko rozvoje faryngitidy zvyšují také časté chřipky a nachlazení, přičemž větší množství případů musí lékaři řešit během chladnějších měsíců. Mezi další faktory, které mají na vznik zánětu vliv, patří například:

• oslabená imunita,
• špatné stravování,
• únava a stres,
• přetížení organismu,
• alergie,
• menopauza,
• jiné onemocnění.

Na faryngitidu pak musí lékaři myslet také u pacientů, kteří jsou potenciálně ohroženi infekcí HIV. Zánět hltanu totiž společně s horečkou, adenopatií a makulopapulózním exantémem patří mezi charakteristické primární projevy této infekce.

Akutní zánět hltanu

Pokud u pacienta dojde k rozvoji akutní faryngitidy, zanícená sliznice hltanu je viditelně zarudlá, cévy v dané oblasti jsou překrvené, mandle bývají zvětšené a mnohdy se zde nachází také běložlutavý hlen.

Typická je především bolest v krku při polykání, která může vystřelovat až do uší. Kromě škrábání v krku si lidé mnohdy stěžují také na nepříjemný pocit sucha, pálení v nose a dráždění ke kašli.

Mnohdy doprovázejí akutní zánět hltanu nespecifické příznaky, jako je celková únava, schvácenost, ale i vysoká teplota. Symptomy přitom hodně závisí na několika faktorech, mezi které se kromě závažnosti onemocnění řadí také celkový zdravotní stav pacienta a jeho věk. U kojenců a batolat bývá zvykem, že horečky doprovázející zánět hltanu obvykle dosahují nad 39 °C.

Jaké má akutní zánět hltanu příznaky?

• Polykací obtíže,
• řezavá bolest v krku,
• bolest ucha při polknutí,
• horečka,
• celková schvácenost,
• rýma a pálení v nose,
• slzení a kýchání,
• suchý kašel.

Pokud se zároveň objeví také červené tečky na patře nebo puchýřky v krku, pravděpodobně se jedná o herpangínu nebo o herpetickou infekci.

V případě bakteriálního původce onemocnění pak může být na sliznici přítomen také hnis, faryngitidu způsobenou virem Epstein-Barrové zase doprovází bolesti svalů nebo třeba vyrážka a výskyt konjunktivitidy (zánět spojivek) obvykle značí, že původcem onemocnění jsou adenoviry.

Jestliže potíže způsobuje streptokoková faryngitida, pacienty obvykle trápí typické obtíže, jako je bolest při polykání, zarudnutí hrdla a rozsev bílých či šedavých skvrn v krku, ale také celá řada dalších příznaků. Sem patří třeba zduřené uzliny, horečka, zimnice, ztráta chuti k jídlu, nevolnost, pachuť v ústech nebo také celková slabost.

Chronický zánět hltanu

Chronická faryngitida se většinou rozvíjí jako součást chronických zánětů horních a dolních cest dýchacích.

Představuje poměrně často se vyskytující komplikace, které postihují oblast mezofaryngu a v mnoha případech se dále šíří také na další úseky hltanu.

Na jejím vzniku se kromě infekce podílí například dlouhodobá neprůchodnost dýchacích cest (nosu), kdy pacient dýchá především ústy. Mezi další rizikové faktory patří:

• oslabení organismu,
• expozice kouři a prachu,
• časté střídání teplot,
• dýchání horkého suchého vzduchu,
• konzumace příliš kořeněných jídel,
• konzumace tvrdého alkoholu,
• kouření.

V rámci chronické faryngitidy se u pacientů mohou střídat příznaková a bezpříznaková období, přičemž projevy mívají různorodý charakter a hodně závisí na tom, co k rozvoji onemocnění vedlo. Podle charakteristických změn na sliznici lékaři rozlišují tři různé druhy chronických faryngitid, a to konkrétně hypertrofický, hypertrofický granulární a atrofický zánět hltanu.

Co se týče hypertrofické a hypertrofické granulární formy, sliznice bývá zarudlá a zduřelá, nemocný pociťuje nepříjemné škrábání či pálení v krku, trápí ho bolestivé polykání a navíc na sliznici ulpívá hlen, kterého se pacient snaží zbavit prostřednictvím kašle, dávení a popotahování. Tento druh faryngitid postihuje například osoby, které se potýkají s nějakým lymfoproliferativním onemocněním nebo s infekcí HIV.

Pro atrofickou formu onemocnění je typická vyhlazená suchá zarudlá sliznice se zasychajícím hustým hlenem. Pacienti si obvykle stěžují na pocit cizího tělesa či tlak v krku.

Kromě toho má chronická faryngitida příznaky podobné předchozí formě, jako je ztížené polykání, dlouhodobé škrábání v krku a nepříjemný pocit sucha.

Atrofická faryngitida se vyvíjí zejména u osob, které pobývají v suchém nebo příliš vlhkém prostředí, ale ohrožuje také pacienty s cukrovkou či anémií nebo jedince, kterým byly odstraněny krční mandle.

Suchost sliznice, jež usnadňuje rozvoj chronické faryngitidy, se zhoršuje užíváním léků s parasympatikolytickým efektem. Sem patří například antihistaminika, antidepresiva či neuroleptika.

Chronický zánět hltanu může být také jediným příznakem gastroezofageálního refluxu, kdy se kyselý obsah žaludku dostává zpět do jícnu či hltanu a žaludeční šťávy následně dráždí jejich výstelku, čímž působí nevratné změny.

Diagnostika

Faryngitidu lékaři často dokáží odhalit pohledem, a to na základě fyzikálního vyšetření dutiny ústní. K tomu stačí, aby pacient vyplázl jazyk a doktor si prohlédl nosohltan a důkladně prozkoumal jeho mandle. Následovat mohou otázky na bolestivost a doprovodné příznaky, měření tělesné teploty nebo třeba kontrola očních spojivek.

Rozlišit virovou a bakteriální faryngitidu pouze na základě fyzikálního vyšetření je ovšem velmi problematické.

Zatímco virové infekce bývají spojeny s rýmou, kašlem, bolestí hlavy a svalů, zduření lymfatických uzlin zde není příliš časté.

Záněty způsobené chřipkovými viry pak provází vyšší teploty a celková únava, nález v hltanu ale nebývá tak výrazný a ani v tomto případě není zvětšení mízních uzlin nijak zvlášť patrné.

Pokud jsou na vině adenoviry, průběh onemocnění může připomínat streptokokovou infekci a zhruba v polovině případů navíc pacienty trápí zánět spojivek.

Asi v 10 % případů bývá za rozvoj faryngitidy zodpovědná infekční mononukleóza, kdy naopak dochází k výraznému zvětšení krčních uzlin a zánět hltanu doprovází i další nepříjemné příznaky.

Streptokokovou infekci pak signalizují zduřené uzliny, vysoká teplota a nažloutlý povlak mandlí.

Odhalit konkrétní příčinu faryngitidy je ale nutné z toho důvodu, aby lékaři věděli, zda nasadit antibiotika, či zcela jinou léčbu.

Pomoci může vyšetření CRP (C-reaktivní protein), ale také vyšetření pomocí skórovacích schémat, která vycházejí z klinických poznámek.

Pokud má lékař podezření na streptokokovou infekci, provede výtěr krku, který je možné analyzovat přímo v ordinaci, nebo se odešle do laboratoře.

Kromě výše zmíněných metod může lékař přistoupit také k provedení krevních testů (sérologická vyšetření na heterofilní protilátky), prozkoumání celkového krevního obrazu pacienta či vyšetření jaterních funkcí. Tyto testy dokáží jako původce onemocnění odhalit například infekční mononukleózu.

Léčba faryngitidy

Jakou lékaři zvolí při faryngitidě léčbu, závisí vždy na tom, co zánět hltanu vyvolalo.

Terapie akutní virové infekce bývá pouze symptomatická a soustředí se především na úlevu od nepříjemných obtíží nebo snižování horečky.

K lokálnímu tlumení bolesti v krku slouží různá kloktadla, zapařující obklady, pastilky či orální spreje. Doporučuje se pít dostatečné množství teplých tekutin, dodržovat klidový režim a konzumovat vitamíny.

Dále se používají nesteroidní antirevmatika, jako je ibuprofen, nimesulid nebo kyselina acetylsalicylová.  Vhodný je také paracetamol, ten ovšem postrádá protizánětlivý účinek. Co se týče malých pacientů, u těch je možné zvolit přípravky ve formě čípků a sirupů, nesmí se však používat léky s kyselinou acetylsalicylovou, protože by mohly vést k rozvoji Reyeova syndromu.

V případě potvrzeného bakteriálního zánětu (ale často i při podezření, že by za rozvoj faryngitidy mohly být zodpovědné právě bakterie) se nasazuje antibiotická léčba.

Pokud je průběh onemocnění těžký, je nezbytné provést mikrobiologické vyšetření, díky kterému lékaři mohou cíleně nasadit antibiotika zaměřená na konkrétního původce.

Jestliže je za rozvoj zánětu zodpovědná plíseň, pomohou antimykotika.

Potýká-li se pacient s chronickými a opakovanými záněty hltanu, je možné uplatnit imunomodulační léčbu. Ta spočívá ve vyloučení veškerých rizikových faktorů, které mohou mít na rozvoj onemocnění vliv.

Jde především o alkohol, kouření, ale i pobyt v prašném prostředí.

Pozitivní vliv může mít inhalační terapie, zvlhčování vzduchu, kloktání minerálních vod (například Vincentka), pobyt u moře (klimatoterapie) nebo balneoterapie.

Ačkoliv se lékaři snaží pacientům ulevit od potíží, léčba chronické faryngitidy je často zdlouhavá a nemusí přinést žádné výrazně kladné účinky. V takovém případě je však důležité snažit se alespoň zmírnit jednotlivé příznaky, které nemocným znesnadňují běžný život. Na místě jsou také různá režimová opatření nebo zahájení psychoterapie.

Zdroje: praktickelekarenstvi.cz, pediatriepropraxi.cz, solen.cz, stefajir.cz

Co je faryngitida?

Faryngitida neboli zánět hltanu je poměrně časté onemocnění, které postihuje společný oddíl dýchací a trávicí soustavy, jenž spojuje dutinu nosní a ústní se žaludkem. Pokud jde pouze o postižení zadní stěny hltanu, mluvíme o faryngitidě, jestliže se však zánět rozšířil i na madle, správný termín je tonzilofaryngitida.

Jaké faktory hrají při rozvoji zánětu roli?

Až v 90 % případů se zánět hltanu rozvíjí v důsledku virové infekce, která se šíří vzduchem prostřednictvím kapének. Na vině ovšem mohou být také bakterie nebo plísně. Mezi rizikové faktory, které rozvoji onemocnění napomáhají, patří oslabená imunita, chladnější počasí, špatné stravování, únava, stres nebo třeba jiná choroba.

Jaké má faryngitida příznaky?

Mezi typické projevy faryngitidy se řadí bolest v krku při polykání, která může postupem času vystřelovat až do uší. Kromě toho si pacienti stěžují také na pocit sucha v ústech, pálení v nose, dráždění ke kašli nebo třeba na rozsev bílých, šedých či žlutavých skvrn v krku. Zároveň se mohou dostavit i nespecifické příznaky, jako je horečka, celková schvácenost nebo rýma.

Existuje pro zánět hltanu léčba?

Léčba faryngitidy závisí na tom, co zánět vyvolalo. Pokud je na vině virová infekce, lékaři se soustředí na zmírňování obtíží. Pomohou například kloktadla, obklady, pastilky či orální spreje nebo léky na snižování horečky.

V případě bakteriálního zánětu se nasazují antibiotika, a jestliže jsou za rozvoj onemocnění zodpovědné plísně, podávají se antimykotika.

V rámci chronické faryngitidy lékaři doporučují imunomodulační léčbu, zavedení režimových opatření, ale i pobyt u moře nebo na horském vzduchu.

Pharyngitis acuta – diagnóza, příznaky, léčba

Na této stránce naleznete veškeré informace o nemoci Pharyngitis acuta. Popis nemoci, diagnózu, příznaky nemoci a zkušenosti lidí s nemocí Pharyngitis acuta.

Akutní zánět středního ucha je náhle vzniklé prudké onemocnění způsobené bakteriální nebo virovou infekcí. Zánět postihuje střední… Více info

Krk může být prosáklý, začervenalý, nemusí dojít k polykacím obtížím. Přítomnost zánětu spojivek, rýma a kašel jsou podezřelé z… Více info

Typické je zarudnutí a zduření mandlí, které mohou být pokryté povláčky, jsou zduřelé a zpravidla bolestivé podčelistní uzliny,… Více info

Společným znakem zánětu slinivky břišní je průnik trávicí šťávy slinivky, bohaté na enzymy, které tráví tuky, bílkoviny a cukry do tkáně slinivky a jejího okolí.Více info

Dobrý den, asi před deseti lety jsem začal mít problémy s afty. Afty (acuty) byly vždy vysety 1.2.3 na místech hluboko v dutině ústní., kolem mandlí. Ve střední čísti, „záhybech“ a podobně. Takový výsev pro mě znamená defacto 6-ti a více týdenní pracovní neschopnost, neboť nemohu spát, jíst, bolí mě… Dobrý den, pokud nejste stomatolog proškolený v používání takových přístrojů, nedoporučuji jejich koupi… Více info

Dobrý den, pár dní mě trápí škrábání v krku a pocit sucha, na ORL my řekli že je to pharyngitis acuta, projistotu mi vzali i CRP, ale to bylo 10,85. Byl mi nasazen Pamycon do nosu a krk si mám kloktat nějakými kloktadly – betadine + cucám pastilky Halset, ale stále mi to nezabírá, teploty nemám, akorát… Dobrý den. Zánět hltanu bývá většinou virového původu, léčba spočívá spíše v mírnění příznaků, tedy jde… Více info

Dobrý den, pane doktore, Absolvovala jsem před pár dny vyšetření očí na jedné pražské klinice kvuli v zimě se zhorsujicimu paleni a bolesti oci se zarudnutim. Dioptrie -1.5 a -2.25 nosím jen při práci na pc, jinak nekoriguji (mám sušší oko, zejména v zimě, schimmeruv test 11/6mm, kontaktní čočky mi… Dobrý den, z vyšetření, které jste absolvovala vyplývá především to, že trpíte tzv. syndromem suchého… Více info

Dobrý den, asi před půl rokem, když jsem si šel vždy lehnout a položil jsem na levou stranu ucha na polštář, mi strašně silně a intenzivně šumělo v uchu (levém). Nemohl jsem vůbec usnout – rušilo mě to. Přetočil jsem se na druhou stranu a tam to bylo o něco slabší, takže jsem po kratší době usnul. Pravděpodobně jsem si na to zvykl. Ale v červnu odpoledne mě za… Dobrý den Leo, slyšel jste na ucho v době Vašich problémů dobře? Přechodná ztráta nebo oslabení sluchu může být dána otokem ze zánětu. Je nutno navštívit ORL specialistu! S pozdravem. …Více info

Dobrý den, u rentgenového snímku plic u vnuka je napsáno výrazná peribronchiální kresba vpravo parakardiálně, co to znamená? Děkuji Dobrý den. Jedná se o překrvení tkáně v oblasti průdušek vpravo od srdíčka. Není to žádný závažný nález,… Více info

Dobrý den, mám nemocnou 83. letou babičku. Zjistilo se, že měla zánět močových cest a virózu (teploty 38.7 stupňů). Na zánět močových cest dostala antibiotika, které již má dobrané, ale je strašně slabá, pořád spí, nechce jíst ani pít a co pár dnů, se ji vrací teplota (37.3 stupňů). Zkoušíme ji dávat… Dobrý den, chápu Vaše obavy o babičku, je dobře, že se ptáte a zajímáte se, jak jí pomoci. V seniorském… Více info

Dobry den, psala jsem minuly týden, mela jsem obavy z leukemie kvůli pretrvavajici infekci. Krevni testy jsou všechny v pořádku, navštívila jsem orl, ten konstatoval lehci zánět hltanu, lecim pouze Orofarem. V krku už neboli ale stale jsem hodne zahlenena, hodne se potim a jsem unavena. Za posledních… Dobrý den, neznám obsah Vašeho předchozího dotazu, nicméně obava z leukémie není jistě na místě…. Více info

Dobrý den, již rok mám zadní rýmu, bolesti v nosohltanu, zaléhání v uších a tuhé bolavé podčelistní uzliny. Začalo to infektem minulý podzim, od té doby jsem až do dubna neustále trpěl na záněty nosohltanu a hltanu, které se mi stále vracely. Od května už žádný akutní infekt nebyl, ale zadní rýma… Dobrý den, z provedených výtěrů a ORL vyšetření vyplinulo, že se nejedná o infekční příčinu. Pátrala… Více info