Magazín o zdraví a prevenci Pomocí CRP testu zjistíte koncentraci C-reaktivního proteinu v krvi ve třech úrovních. Pokud je koncentrace vysoká, v organismu pravděpodobně probíhá těžší bakteriální zánět, což je signál k tomu, abyste svého lékaře navštívili.
Angína nebo chřipka? Pomocí domácího CRP testu rychle zjistíte, je-li původ Vaší nemoci bakteriální, či virový. Stačí malá kapka krve z bříška prstu a za 5 minut zjistíte výsledek. Test je vhodný i pro děti. Veroval® nabízí domácí diagnostické testů, díky kterým můžete zjistit, zda vás opravdu něco trápí, nebo jste v pořádku.
CRP je významný indikátor probíhající infekce a zánětu. Konečné stanovení klinické diagnózy však musí provést lékař. Pro ověření účinku antibiotik po jejich doužívání, doporučujeme opakování testu s novým testem.
Výhody CRP testu
- Nepoužíváte antibiotika zbytečně
- Otestujete svůj zdravotní stav v klidu domova
- Šetříte čas a své zdraví
- Výsledek za pět minut
- Test je vhodný i pro děti
Jak CRP test funguje?
Potřebujete pouze jednu kapku krve – použijte lancetu, která je součástí testu.
- Šedý kryt automatické lancety otáčejte tak dlouho až se uvolní.
- Potom ještě proveďte 2 celé otočky.
- Špičku ukazováčku promněte a očistěte tampónem nasyceným alkoholem.
- Nechejte prst oschnout.
- Lancetu přitlačte kulatým otvorem k boční straně čisté špičky prstu a stlačte spoušť.
Krev se smíchá s ředícím roztokem – je důležité směs dobře protřepat
- Vezměte skleněnou kapiláru a jemně vytlačte kapku krve ze špičky ukazováčku.
- Skleněnou kapiláru držte vodorovně a dotkněte se kapky krve, až se úplně naplní krví.
- V případě potřeby použijte přiloženou náplast.
- Naplněnou skleněnou kapiláru vložte do nádobky s ředícím roztokem na vzorky.
- Nádobku pevně uzavřete víčkem. Nyní nádobkou několikrát protřepejte, dokud se krev ze skleněné kapiláry úplně nepromíchá s roztokem, a vyčkejte, až tekutina opět steče na dno nádobky.
- Nyní otevřete víčko nádobky.
Směs nakapejte na testovací kazetu – za 5 minut můžete zjistit výsledek
- Těsně před použitím otevřete fóliový obal a testovací kazetu položte na rovný povrch.
- Pipetou odeberte několik kapek zředěného vzorku.
- Z naplněné pipety kápněte 4 kapky seshora do kulatého aplikačního pole (S) testovací kazety.
- Zajistěte prosím, aby tekutina nebyla aplikována do výsledkového okna (T), (R) nebo (C).
- Po aplikaci kapek se testovací kazety nedotýkejte ani s ní nehýbejte.
- Přesně za 5 minut po přidání 4 kapek odečtěte výsledek.
- Po 7 minutách již výsledky nelze považovat za průkazné.
(méně než 10 mg/l)
V kontrolní zóně (C) je čárka a další čárka je v referenční zóně (R). V testovací zóně není žádná čárka (T). Tento výsledek znamená, že ve vzorku je normální hladina CRP. Bakteriální infekce nebyla prokázána a použití antibiotik pravděpodobně váš zdravotní stav nezlepší. Pokud se infekce nezlepší, měl(a) byste se poradit se svým lékařem.
(10–30 mg/l)
V kontrolní zóně (C) je čárka a další čárka je v referenční zóně (R). V testovací zóně je čárka slabší intenzity (T). Zvýšená hladina CRP obvykle odpovídá mírné
bakteriální infekci, ačkoli může být způsobena i jinými příčinami. Doporučujeme, abyste výsledek ověřil(a) po 12 hodinách opakováním testu a pak se poradil(a) se svým lékařem.
(více než 30 mg/l)
Jsou viditelné tři čárky a čárka v testovací zóně (T) má větší barevnou intenzitu než čárka v referenční zóně (R). Čím silnější a intenzivnější je čárka v testovací zóně
(T), tím vyšší je zjištěná koncentrace CRP.
Významně zvýšená hladina CRP potvrzuje bakteriální infekci a použití antibiotik je proto pravděpodobně vhodné. doporučujeme, abyste test opakoval(a) po 12 hodinách a pak se poradil(a) se svým lékařem.
Test je neplatný, když není viditelná žádná čárka, je viditelná pouze čárka v referenční zóně (R) nebo v testovací zóně (T) nebo pokud jsou čárky v referenční a testovací zóně. Opakujte test.
V České republice, stejně jako v ostatních zemích EU, odstartovalo očkování proti covidu-19. Nejprve se očkují senioři nad 80 let, rizikové skupiny a…
CRP testy, které se donedávna používaly pouze v ordinacích, jsou teď dostupné i pro domácí použití. Díky CRP testům odhalíte infekce horních cest dýchacích a…
Rezistence bakterií na antibiotika je celosvětový problém. I když se počet rezistentních nákaz každoročně zvyšuje a má za následek mnoho zbytečných úmrtí…
Inkontinence trápí mnoho z nás. Inkontinenční vložky a pomůcky MoliCare vám bezpečně a zdarma dovezeme domů.
BELOGENT MAST – souhrnné informace
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
Jeden gram masti obsahuje betamethasoni dipropionas 0,64 mg (odpovídá betamethasonum 0,5 mg, t.j. 0,05%) a gentamicini sulfas v množství odpovídajícím gentamicinum 1 mg, t.j. 0,1%.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
Mast
Popis přípravku: bílá průsvitná homogenní mast
Kožní nemoci odpovídající na léčbu lokálními kortikosteroidy, které jsou nebo mohou být primárně či sekundárně bakteriálně infikovány:
– Infikované alergické a nealergické kožní nemoci: akutní, subakutní a chronická forma kontaktní alergické dermatitidy a profesionální dermatitidy, seboroická dermatitida, atopický ekzém, opruzení, numulární ekzém, dyshidrotický ekzém, impetiginizovaná akutní nealergická dermatitida, fotodermatóza, rentgenová dermatitida, infikovaná dermatitida po bodnutí hmyzem.
– Infikované dermatózy jako je psoriasis vulgaris, exfoliativní dermatitida, lichen ruber planus a další.
Mast se používá na ložiska infikovaná bakteriemi citlivými na gentamicin, jako jsou některé kmeny streptokoků (alfa a betahemolytický streptokok), Staphylococcus aureus (koaguláza pozitivní, koaguláza negativní a některé kmeny produkující penicilinázu) a gramnegativní bakterie (Pseudomonas aeruginosa, Aerobacter aerogenes, E. coli, Proteus vulgaris a Klebsiellapneumoniae).
Přípravek je možné používat u dospělých, dospívajících i u dětí od 1 roku věku.
Přípravek Belogent mast je určen pouze pro kožní podání. Je indikován k léčbě chronických dermatóz, hlavně se suchými, lichenifikovanými a skvamózními ložisky, zvláště pokud je žádoucí okluzivní účinek masťového základu. Na postiženou oblast kůže se 2krát denně nanese tenká vrstva masti a jemně se vetře do celé postižené oblasti.
U některých pacientů či při dlouhodobé léčbě se doporučují méně časté aplikace, např. obden, naopak při aplikaci na místa se silnou rohovou vrstvou (dlaně, plosky) je možno lék aplikovat častěji.
Léčba přípravkem se provádí obvykle do vymizení příznaků a její délka závisí na indikaci a průběhu onemocnění (akutní onemocnění 2–5 dnů, chronická onemocnění až 2–3 týdny).
U chronických onemocnění je vhodné s léčbou pokračovat ještě po dobu 3–7 dnů po vymizení všech příznaků, aby se vyloučila recidiva. Trvání léčby by však nemělo být delší než 3 týdny.
U dětí může pro vyšší poměr povrchu kůže vůči tělesné hmotnosti a pro nedostatečně vyvinuté stratum corneum dojít při místní aplikaci k proporcionálně vyšší systémové absorpci betamethasonu a gentamicinu, což může vést ke známkám systémové toxicity. Aplikace pod plenky (a to zvláště plastické) zvyšuje absorpci účinných látek, protože plenky působí jako okluzivní obvaz. Používání přípravku u dětí proto musí být omezeno na nejkratší možnou dobu s maximální obezřetností.
– Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
- – Kožní tuberkulóza
- – Většina virových onemocnění kůže, zvláště herpes simplex
- – Vakcínie, plané neštovice
- – Periorální dermatitida
- – Perianální a genitální pruritus
- – Rosacea
- – Akné
- – Syfilis
- – Mykotické a parazitární onemocnění kůže
- – Děti do 1 roku
Pokud v průběhu léčby dojde k alergické reakci, léčba musí být okamžitě přerušena.
Plochy ošetřované mastí by neměly být kryty okluzivním obvazem, pokud to není nezbytně nutné.
Lokální a systémová toxicita je častá zvláště při dlouhodobém kontinuálním používání na rozsáhlé plochy porušené kůže, ve flexurách nebo při použití polyetylénové okluze.
Při použití u dětí nebo na obličej musí být léčba omezena na 5 dnů. Dlouhodobá kontinuální léčba je nežádoucí u všech pacientů bez ohledu na jejich věk.
Mast nesmí být aplikována do očí a periorbitální oblasti pro možnost vzniku katarakty, glaukomu, mykotických infekcí oka a exacerbací oparu.
Některé části těla, jako například třísla, podpaží či okolí konečníku, jsou v průběhu léčby Belogentem náchylnější ke vzniku pajizévek. Proto aplikace přípravku do těchto míst musí být co nejkratší. Nepoužívejte při léčbě ran a bércových vředů na nohách.
Systémová absorpce betamethason-dipropionátu může vyvolat reverzibilní supresi osy hypothalamus-hypofýza-nadledviny (HPA) s možností glukokortikoidové insuficience po ukončení léčby. U některých pacientů může dojít ke vzniku Cushingova syndromu.
Pacientům, kteří jsou léčeni vysokými dávkami silně účinných kortikoidů na rozsáhlých kožních plochách, by měla být pravidelně vyšetřována funkce osy HPA.
Pokud se projeví příznaky suprese osy HPA, měla by léčba být buď přerušena, podávána méně často nebo by měl být změněn podávaný lék za lék s nižší účinností.
Úprava funkce osy HPA po snížení dávek je obvykle rychlá a úplná. Zřídka se mohou vyskytnout symptomy z nedostatku kortikosteroidů podobné jako při systémové léčbě.
Použití u dětí: U dětí může být ve srovnání s dospělými pacienty zvýšená citlivost k lokálními kortikosteroidy indukované supresi osy HPA a k exogenním kortikosteroidním účinkům, způsobená vyšší absorpcí způsobené velkým poměrem povrchu těla vůči tělesné hmotnosti.
K léčbě plenkové dermatitidy je možné použít Belogent mast pouze tehdy, je-li to nezbytně nutné.
Pokud dojde k mykotické superinfekci ložisek, je nezbytná doplňková antimykotická léčba. Dlouhodobé lokální užívání gentamicinu může vést ke vzniku rezistence bakterií na aminoglykosidy.
Z tohoto důvodu není doporučeno lokální užívání gentamicinu u imunosuprimovaných nebo jiných vysoce rizikových skupin pacientů.
Pokud se v průběhu léčby vyvine rezistence či sekundární infekce, je nutné aplikaci přípravku ukončit a zahájit příslušnou terapii.
Současné použití s jinými dermatologickými přípravky není doporučeno, účinek přípravku by mohl být oslaben.
Gentamycin může interagovat s amfotericinem B, heparinem, sulfadiazinem, beta-laktamovými antibiotiky (např. cefalosporiny).
Neexistují žádné náležité a dobře kontrolované studie teratogenních účinků lokálně podávaných kortikosteroidů u těhotných žen. A rovněž neexistují takové studie teratogenních účinků v případě lokálně aplikovaného gentamicinu.
Podávání přípravku s obsahem betamethason-dipropionátu a gentamicinu těhotným ženám je možné pouze v případě, že léčebný přínos pro matku převáží možné riziko pro plod.
V takovém případě musí být léčba pouze krátkodobá a omezená na co nejmenší plochu.
Není známo, zda lokální aplikace kortikosteroidů, včetně betamethason-dipropionátu, může způsobit dostatečnou systémovou absorpci, aby se v mateřském mléku objevily detekovatelné hladiny účinné látky.
Systémově užívané kortikosteroidy jsou do mateřského mléka vylučovány v množství, které není pro kojence škodlivé.
Přesto musí být po posouzení závažnosti onemocnění matky rozhodnuto, zda je vhodné přerušit kojení nebo léčbu.
Systémově podávaný gentamicin je vylučován do mateřského mléka, ale pravděpodobně nemá na kojence žádné vedlejší účinky.
Přípravek na základě lékařova rozhodnutí může být předepsán kojícím ženám, nesmí však být nanášen na kůži prsů před kojením.
Belogent nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
Kožní přípravky s betamethason-dipropionátem jsou obecně dobře snášeny a výskyt nežádoucích účinků je vzácný.
Při dlouhotrvající léčbě rozsáhlých ploch vysokými dávkami kortikosteroidů může dojít ke zvýšení systémové absorpce. Je tedy nutná zvýšená opatrnost, zvláště při léčbě dětí a dospívajících.
- Poruchy kůže a podkožní tkáně:
- Nežádoucí účinky, které byly hlášeny při použití lokálních kortikosteroidů zahrnují pálení, svědění, podráždění, suchost, folikulitidu, hypertrichózu, akneiformní erupce, hypopigmentaci, hyperpigmentaci nebo depigmentaci pokožky, depigmentaci vlasů, periorální dermatitidu, alergickou kontaktní dermatitidu, macerace kůže, sekundární kožní infekce a miliária.
- Kontinuální aplikace bez přerušení může způsobit lokální atrofii kůže, strie a povrchovou cévní dilataci, především v obličeji.
- Lokální podávání gentamicinu může vyvolat reakci z přecitlivělosti s vyrážkou, svěděním, erytémem, otokem nebo dalšími známkami iritace, které nebyly přítomny před zahájením léčby.
- Celkové poruchy:
Místní aplikace kortikosteroidů, včetně betamethasonu, může pouze vzácně vyvolat systémové nežádoucí účinky, a to většinou v případech, kdy látka je aplikována na rozsáhlé plochy porušené a tedy více permeabilní kůže, po delší dobu, při krytí okluzivním obvazem a při dlouhodobém používání u dětí a u pacientů s poruchou funkce jater. Systémové nežádoucí účinky zahrnují supresi aktivity osy hypothalamus-hypofýza-nadledviny, zpomalení růstu a intrakraniální hypertenzi (pouze u dětí), snížení tolerance glycidů, hyperglykémii a glykosurii a Cushingův syndrom.
Poruchy ucha a labyrintu:
Mimořádně vzácně, pouze v případě významné systémové absorpce gentamicinu, může dojít k poruchám sluchového ústrojí a vestibulárního aparátu provázeným tinnitem a poruchami funkce ledvin. Tyto nežádoucí účinky se vyskytují častěji při současném systémovém užívání ototoxických a nefrotoxických látek nebo při předchozích poruchách funkce ledvin.
- Poruchy oka:
- Při použití přípravku v periorbitální oblasti se může vyskytnout katarakta, sekundární glaukom, mykotické infekce oka nebo exacerbace oparu.
- Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
- Státní ústav pro kontrolu léčiv
- Šrobárova 48
- 100 41 Praha 10
- Webové stránky:
Nadměrné užívání lokálních kortikosteroidů po dlouhou dobu může potlačit funkci hypothalamus-hypofýza-nadledviny, a tak způsobit sekundární adrenální insuficienci, která je obvykle reverzibilní.
V takových případech je indikována symptomatická léčba.
Pokud se projeví příznaky suprese osy HPA, měla by léčba být buď přerušena, snížena frekvence podávání nebo by měl být změněn podávaný lék za lék s nižší účinností.
Obsah steroidů v balení je tak malý, že i v případě náhodného požití bude mít přípravek malý nebo žádný toxický účinek.
Předávkování nebo dlouhodobá léčba gentamicinem může vést k exacerbaci onemocnění způsobené zmnožením plísní nebo bakterií, které nejsou na gentamicin citlivé. V takovém případě je nezbytná příslušná antimykotická či antibakteriální léčba.
Terapie předávkování je symptomatická s obvyklými opatřeními k zachování normálních životních funkcí. Léčba přípravkem musí být okamžitě ukončena.
Vznik symptomů z náhlého vysazení přípravku je velmi vzácný (horečka, myalgie, artralgie, slabost). Jako terapie je doporučována substituce systémově podanými kortikosteroidy.
- Farmakoterapeutická skupina: Kortikosteroidy, silně účinné, kombinace s antibiotiky Betamethason a antibiotika
- ATC skupina: D07CC01
- Mast obsahuje betamethason ve formě betamethason-dipropionátu a gentamicin ve formě gentamicin-sulfátu.
Betamethason je syntetický, fluorovaný kortikosteroid pro lokální použití v dermatologii, má silný protizánětlivý, imunosupresivní a antiproliferační účinek. Je to syntetický derivát prednisolonu, který má vysokou kortikosteroidní aktivitu a zanedbatelný mineralokortikoidní účinek.
Přesný mechanizmus účinku lokálních kortikosteroidů není znám, předpokládá se, že to je kombinace protizánětlivého, imunosupresivního a antiproliferačního účinku, ze kterých protizánětlivý účinek je ten nejdůležitější. Kortikosteroidy inhibují tvorbu, uvolňování a aktivitu chemických mediátorů zánětu (kininy, histamin, lysozomální enzymy, prostaglandiny).
Dále inhibují migraci leukocytů a makrofágů, jejichž přítomnost je nutná již v samém počátku imunitní reakce, k postiženému místu, snižují vasodilataci a zvyšují permeabilitu krevních cév v místě zánětu. Tento vasokonstrikční účinek snižuje extravazaci séra a tvorbu edémů.
Kortikosteroidy vykazují také imunosupresivní účinek na typ III a IV hypersenzitivních reakcí inhibicí toxické aktivity komplexu antigen-protilátka, který je uložen ve stěně krevních cév a vyvolává alergickou kožní vaskulitidu, a inhibicí lymfokinové aktivity, cílových buněk a makrofágů, které spolu způsobují alergické reakce, např. alergickou kontaktní dermatitidu.
Kortikosteroidy také zabraňují přístupu senzitizovaných T-lymfocytů a makrofágů k cílovým buňkám.
Gentamicin je aminoglykosidové antibiotikum s výraznou baktericidní aktivitou. Inhibuje syntézu proteinů v bakterii navázáním se na specifický receptor podjednotky 30S bakteriálního ribozomu a interferuje s iniciačním komplexem tvorby peptidů. Dochází k chybnému čtení kódu na mRNA, a to vede k tvorbě nefunkčních bílkovin.
Perkutánní absorpci lokálně podaného betamethasonu ovlivňuje mnoho faktorů, včetně použitého vehikula, stavu epidermis a případné použití okluzivního obvazu.
Lokálně aplikované kortikosteroidy mohou být v malém množství absorbovány i normální, nepoškozenou kůží. Přítomnost zánětlivých procesů na kůži a použití okluzivních obvazů absorpci zvyšuje.
Lokální kortikosteroidy absorbované přes kůži vykazují podobné farmakokinetické vlastnosti jako systémově užívané kortikosteroidy. Po aplikaci je systémová absorpce 12 – 14 %.
Přibližně 64 % betamethasonu se váže na plazmatické proteiny.
Betamethason je metabolizován v játrech a metabolity jsou primárně vylučovány žlučí, v menším množství ledvinami (jen asi 5 %).
Gentamicin se intaktní kůží vstřebává pouze v zanedbatelném množství, absorpce poškozenou kůží tvoří až 5 % z celkového množství účinné látky. Stejně jako v případě ostatních aminoglykosidů se gentamicin špatně váže na plazmatické bílkoviny a je vylučován téměř výhradně glomerulární filtrací.
- Toxikologické studie na zvířatech svědčí, že kombinace betamethasonu a gentamicinu pro místní použití je dobře snášena.
- Toxicita po jednorázové aplikaci
- LD50 betamethasonu po perorální aplikaci je u myší vyšší než 5 g/kg a u potkanů je vyšší než 4 g/kg.
Po jednorázové aplikaci vykazuje gentamicin relativně nízkou toxicitu. Po perorální aplikaci u myší byla LD50 vyšší než 11 g/kg. Po subkutánní aplikaci psům docházelo po dávce 66 mg/kg k jejich úmrtí mezi 6–10 dnem od aplikace.
Toxicita po opakované aplikaci
Po opakované perkutánní aplikaci betamethasonu v dávkách vyšších než dávky terapeutické nebyly pozorovány žádné známky chronické toxicity.
Podobné údaje jsou uváděny pro gentamicin. Avšak při parenterálním podání gentamicinu v dávce 40 mg/kg po dobu 14 dnů došlo k rozvoji ototoxicity a nefrotoxicity.
- Kancerogenita
- Nejsou žádné informace o kancerogenní aktivitě betamethasonu a gentamicinu.
- Mutagenita a teratogenita
- Nejsou žádné informace o mutagenní aktivitě betamethasonu a gentamicinu.
Při systémové aplikaci kortikosteroidů laboratorním zvířatům se vyskytly teratogenní účinky již po relativně nízkých dávkách. Silněji účinné kortikosteroidy vykazovaly teratogenní účinky dokonce i po perkutánní aplikaci laboratorním zvířatům. Avšak teratogenní aktivita betamethasonu, který je rovněž klasifikován jako silně účinný kortikosteroid, nebyla tímto způsobem testována.
Po intramuskulární aplikaci betamethason-dipropionátu králíkům v dávce 0,05 mg/kg byla zaznamenána jeho teratogenní aktivita. Použitá dávka však je 26krát vyšší, než dávka betamethason-dipropionátu pro místní použití. Fetální abnormality zahrnovaly umbilikální hernii, cefalokélu a rozštěp patra.
Některé aminoglykosidy mohou vyvolat poškození plodu. Pokusy na potkanech a králících neprokázaly teratogenní účinky gentamicinu. Je však známo, že gentamicin přechází přes placentální bariéru a že jeho koncentrace ve fetálním séru jsou podobné koncentracím v séru matek.
Tekutý parafin
Bílá vazelína
Uchovávejte při teplotě do 25 °C.
Chraňte před mrazem.
Zatavená Al tuba s vnitřní ochrannou vrstvou, HDPE šroubovací uzávěr, krabička
Velikost balení: 30 g.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
Belupo s.r.o.
- Cukrová 14
- 811 08 Bratislava
- Slovenská republika
Antibiotika: Mocná zbraň na předpis, která viry rozhodně nezabije. Ví to váš lékař?
Antibiotika jsou považována za klíčový objev 20. století, který přinesl patrně největší převrat v moderní medicíně. Po celém světě zachraňují životy milionů lidí, svou roli hrají při samotné léčbě nemocí, stejně tak i při náročných operacích, které jsou bez antibiotik těžko představitelné. Co všechno o těchto lécích v dnešní době víme?
Stále větším problémem pro lékaře na celém světě je antibiotická rezistence. Lidstvo si z bakterií původně vnímavých vůči antibiotikům „vyšlechtilo“ takové, které jsou vůči působení antibiotik odolné. U mnoha nemocí se tak bohužel omezuje počet antibiotik, která mohou lékaři nasadit.
Zatímco rezistence bakterií vůči antibiotikům se stále rozšiřuje, podařilo se v posledních letech farmaceutickým firmám vyvinout pouze několik nových typů antibiotik.
Do budoucna proto lékaři antibiotickou rezistenci považují za jednu z hlavních hrozeb pro veřejné zdraví, která je srovnatelná s rizikem vzniku pandemií.
Jednou z cest, jak zabránit vzniku rezistence, je omezit nevhodné používání antibiotik.
Zabíjejí jenom bakterie
Antibiotika mohou pomoci léčit jenom nemoc způsobenou bakteriemi, užívat je při virových onemocněních tedy nemá smysl. Ačkoli se to zdá být banální pravda, kterou se učí už středoškoláci, bohužel ve skutečném životě se tím neřídí nejenom mnoho laiků, ale dokonce i řada lékařů.
Světová zdravotnická organizace v rámci akce nazvané „Evropský antibiotický den“ upozornila, že podle dostupných studií až v polovině případů jsou antibiotika používána v nesprávných případech. Typickým příkladem jsou běžná dýchací onemocnění, kterým se laicky říká nachlazení a která jsou způsobena rozmanitými typy virů, proti kterým antibiotika nepomohou.
Jen na lékařský předpis a podle pravidel
Antibiotika bychom měli užívat jen na lékařský předpis, protože laik mnohdy není schopen rozpoznat, zda jde skutečně o nemoc bakteriálního původu.
A nemá ani znalosti toho, jak dlouho a v jakých dávkách antibiotikum používat tak, aby na jednu stranu co nejúčinněji léčilo, a na druhé straně mělo co nejmenší nežádoucí účinky. Infekce jsou různé, a proto se liší i jejich léčba.
Rozhodně nevhodné jsou tedy pokusy o samoléčbu zbytky antibiotik z domácí lékárničky nebo přípravky získanými pokoutně třeba v internetovém obchodě.
V zájmu svého zdraví i v rámci prevence vzniku rezistence je důležité užívat antibiotika v lékařem stanovených dávkách a po stanovenou dobu. Svévolně si „vysadit“ antibiotika, jakmile se člověku subjektivně ulevilo, může znamenat to, že si člověk léčbu značně zkomplikuje.
Antibiotika v éře koronavirové
Světová zdravotnická organizace (WHO) se snaží apelovat na lékaře a pacienty, aby na pravidla správného užívání antibiotik nezapomínali ani v době pandemie koronaviru. Stále platí, že antibiotika neúčinkují proti virům, a výsledky lékařských studií ukazují, že jsou bohužel pacientům předepisována zbytečně.
Podle WHO by antibiotika měla být podávána jenom u pacientům s covid-19 ve vážném stavu, u kterých jsou příznaky komplikující bakteriální infekce. Výzkumy ukazují, že bakteriální komplikace postihují jen 8 % pacientů hospitalizovaných s covid-19.
Naopak 72% pacientů s covid-19 dostává antibiotika neodůvodněně nebo z preventivních důvodů.
Pozor na nežádoucí účinky
Antibiotika podobně jako další léky mohou vyvolávat i nežádoucí účinky. Může jít o širokou škálu projevů od nevolnosti, průjmu a dalších zažívacích problémů až po alergické reakce. Před tím, než začnete antibiotika užívat, byste si proto měli pročíst příbalový leták. Pokud se u vás projeví neobvyklý nebo vážnější nežádoucí účinek, neváhejte ho ohlásit buď svému ošetřujícímu lékaři, nebo přímo Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv.
Myslete na svůj mikrobiom!
Dobrým důvodem, proč neužívat antibiotika zbytečně a proč se řídit doporučením svého lékaře, je skutečnost, že v lidském těle je ohromné množství mikroorganismů, které se označují jako mikrobiom. Drtivá většina mikroorganismů, které žijí uvnitř nebo na povrchu lidského těla, nám neškodí.
V mnoha případech jsou dokonce důležité pro naše trávení, imunitu a další aspekty našeho zdraví. Antibiotika tak kromě žádoucího zničení nebezpečných bakterií mohou bohužel zároveň škodit bakteriím, které nám jsou prospěšné.
Proto bychom měli antibiotika užívat jen v případě, kdy nám je indikuje lékař.
Novější nutně neznamená lepší
Jedním z častých mýtů o antibiotikách je to, že čím jsou novější, tím jsou lepší. Ve skutečnosti řada antibiotik objevených před desítkami let je stále velmi efektivní a mohou mít menší nežádoucí účinky než nověji zavedená léčiva. U těch může být pro změnu výhodou to, že je lze nasadit v případech rezistence bakterií na starší antibiotika, byť třeba za cenu určitých nežádoucích účinků.
Namíchej si svoje müsli | mixit.cz
Zdroj: Zdraví 12/2014
ANTIBIOTIKA: zázrak, který se musí umět používat
Spolehlivě léčit nemoci způsobované bakteriemi umí věda necelých sto let. Antibiotika zachraňují miliony lidí, kteří by dříve nepřežili – ale přinášejí s sebou i problémy spojené především s neuváženým užíváním.
Bakteriální infekce sužují lidstvo od nepaměti, a po celá staletí se také lidé snažili před infekcemi chránit. Používali k tomu nejrůznější látky včetně takových, které kromě bakterií mohly snadno zabít i pacienta: například strychnin, arzenik nebo sloučeniny rtuti; o něco bezpečnější bylo například použití stříbra.
Před infekcemi dokázaly chránit i přírodní látky, například med, propolis, česnek, lichořeřišnice, šalvěj, skořice, zázvor nebo čajovníkový olej (tea tree oil). Nicméně opravdová revoluce v boji s bakteriemi přišla až s objevem antibiotik získaných z plísní: první nálezy v tomto směru přišly až v polovině 20.
století, přičemž symbolickým průlomem byl objev penicilinu, který Alexander Fleming učinil v roce 1929. Penicilin byl jako lék poprvé použit v době druhé světové války.
Do té doby fatální infekce typu syfilis, kapavka, tuberkulóza nebo zápal plic se díky antibiotikům zařadily mezi choroby, které je při včasném rozpoznání možné vyléčit bez následků.
Desítky léků, ne každý pro každého
V současnosti se v medicíně používají desítky antibiotik, přičemž jejich účinek umějí lékaři velmi efektivně využívat. Některé léky jsou širokospektré, ničí tedy mnoho druhů mikrobů zároveň, jiné mají účinek selektivní a likvidují pouze určité druhy bakterií.
To je ostatně jeden z hlavních důvodů, proč je potřeba předepisovat antibiotika po pečlivém uvážení a ideálně až po provedení laboratorních vyšetření, která určí, co nejlépe zneškodní konkrétní bakterii, která způsobuje člověku onemocnění. „Bez znalosti původce nemoci může antibiotická léčba selhat.
Mnozí lidé si myslí, že podání antibiotik se vyplatí i v nejistotě, protože antibiotika jsou netoxická, takže v nejhorším případě nezaberou, ale v zásadě nemohou uškodit. Tento názor pochází ještě z dob, kdy byl do léčebné praxe zaveden penicilin.
Tehdy to tak opravdu vypadalo; dnes však už víme, že pravda je jiná,“ varuje profesor Jiří Beneš, který se antibiotiky dlouhodobě zabývá.
Riziko: rozvrat mikrobiálního osídlení
Užívání antibiotik není bez rizika. Pacient může být na některé medikamenty alergický, mohou se objevit i nežádoucí účinky typu kolísání teplot nebo nevolností.
Problémy mohou nastat i při kombinaci některých antibiotik s jinými léky, například chinolonů se systémovými kortikosteroidy.
Častým nežádoucím účinkem antibiotik jsou škody na mikroflóře, která za normálních okolností tělu pomáhá.
Především širokospektrá antibiotika mohou narušit fungování střev – průjem způsobený užíváním antibiotik je dokonce svébytná diagnóza. Ženy mohou mít narušenou i poševní flóru.
„Ukazuje se, že i netoxická antibiotika mohou mít nežádoucí účinky, například mohou vyvolat alergickou reakci různé závažnosti anebo mohou zasáhnout do mikroflóry, kterou máme přirozeně v ústech, ve střevech, a ženy navíc ještě v pochvě.
Složení této mikroflóry má vliv na naše zdraví a rozvrat přirozeného mikrobiálního osídlení se může projevit průjmy nebo poševním výtokem,“ potvrzuje profesor Beneš.
Rezistence bakterií: novodobá hrozba
Ještě větším rizikem než okamžité nežádoucí účinky jsou ovšem dlouhodobé následky nesprávného užívání antibiotik. Pokud jsou totiž medikamenty předepisovány zbytečně nebo špatně aplikovány, pomáhají bakteriím, aby si na ně vypěstovaly odolnost.
Je pak stále složitější některé infekce vyléčit. „V zemích, kde je možné si koupit antibiotika volně v lékárně, nebo dokonce v drogerii, se ve vysoké míře vyskytují rezistentní bakterie, na které běžné léky už nezabírají,“ varuje profesor Beneš.
V Česku jsou antibiotika jen na předpis, a navíc jejich používání hlídají pojišťovny i specializovaná antibiotická centra ve velkých nemocnicích.
„Preskripce antibiotik v České republice je poměrně dobrá, a také míra rezistence bakterií je u nás řekněme na průměrné evropské úrovni; rozhodně lepší než mnoha zemích jižní a východní Evropy,“ shrnuje expert.
Nevynucujte si recept
Samozřejmě se může stát, že někdy máte pocit, že antibiotika prostě nutně potřebujete. Je vám hrozně, bolí vás krk, pálí oči a cítíte celé tělo, a i když doktor říká něco o viróze, jen pro pocit, že máte předepsané opravdu účinné léky, byste si ten recept odnést chtěli… Jenže tím si nepomůžete; prospět můžete naopak původcům infekcí.
„Podle expertních doporučení se antibiotika mají dávat zejména u angín s viditelnými bělavými povlaky nebo čepy na mandlích, a dále u pneumonií (zápal plic). U ostatních respiračních infekcí je mnohem pravděpodobnější původ virový než bakteriální.
Dalším vodítkem může být poučka, že infekce postihující několik sliznic současně – například zánět spojivek, rýma, zarudlý krk a kašel – je prakticky vždy virová, bez ohledu na výšku horečky, a podání antibiotik ji tedy neovlivní,“ vysvětluje profesor Beneš.
„Samozřejmě vždy existují nějaké výjimky, například černý kašel může probíhat tak, že napodobuje virovou infekci, nebo infekce původně virová se může zkomplikovat druhotnou bakteriální nákazou,“ dodává. Proto by lékař kromě vyšetření pacienta měl provést ještě další testy, než předepíše antibiotika.
Problém není jen v lékaři
Kromě zbytečné aplikace antibiotik ke zvýšení rezistence bakterií přispívá i to, když pacienti léky špatně užívají. Typickým příkladem je, že nedoberou celou předepsanou dávku medikamentu. Už po prvních dávkách antibiotik se jim uleví, tak si řeknou, že nebudou tělo zbytečně týrat a zbytek léčiva nevyužívají.
Ovšem tímto postupem zlikvidují jen ty bakterie, které jsou méně odolné; rezistentnější mikrobi v těle zůstanou, a pokud infekce propukne znovu nebo se přenese na někoho jiného, je pak těžší ji zlikvidovat.
Agresivnější léky, které se podávají při léčbě rezistentních kmenů antibiotik, jsou přitom spojeny s vyšším rizikem nežádoucích účinků a jsou také dražší – což přináší problémy jak pacientům, tak celému zdravotnictví.
První krok: prevence
Antibiotika se v terénu nejčastěji předepisují na léčbu respiračních onemocnění, o něco méně na léčbu infekcí močového ústrojí. Nejsnazším způsobem, jak člověk může sám přispět k tomu, aby se antibiotik spotřebovávalo méně, je chránit se před infekcí dýchacích cest.
K tomu je potřeba dodržovat základní doporučení bontonu a zdravého chování: mýt si pečlivě a často ruce, vyhýbat se místům s větší koncentrací potenciálně nemocných lidí – především v sezoně viróz a angín, nechodit sám mezi lidi, když začínáte kašlat, a dbát na zdravý životní styl a pestrou stravu s obsahem vitaminů (hlavně vitaminu C). Před některými bakteriálními (a virovými) nákazami chrání i očkování – dobrovolně můžete sebe či členy rodiny nechat očkovat proti pneumokokům (nebo proti chřipce), povinně by pak měl být každý vakcinován proti černému kašli, tetanu, záškrtu nebo dětské obrně.
Co si pamatovat Pokud se chcete ve vztahu k antibiotikům chovat inteligentně, musíte se držet následujících pravidel: o Antibiotika pomáhají jen při bakteriálních infekcích. Na virové choroby, jako je třeba běžné nachlazení nebo chřipka, nezabírají.
Proto se nedožadujte receptu na antibiotika pokaždé, když máte kašlík a rýmičku; na ně vám lékař doporučí jinou léčbu (například spreje pro vyplachování nosu nebo pastilky proti bolesti v krku). o Pokud lékař předepíše antibiotika, užívejte je podle receptu. Nepřerušujte léčbu předčasně, i když se začnete cítit lépe.
o Nikdy neužívejte antibiotika, která byla předepsána někomu jinému, nebo zbytky léků, které jste si schovali od minula.
NEPŘÍJEMNOSTI, KTERÉ PŘINÁŠÍ UŽÍVÁNÍ ANTIBIOTIK, MŮŽETE ZMÍRNIT TÍM, ŽE SI K NIM NAORDINUJETE VHODNÁ PROBIOTIKA. ROZHODOVÁNÍ O PODÁNÍ ČI NEPODÁNÍ ANTIBIOTIKA MUSÍ BÝT VŽDY KOMPLEXNÍ A MĚLO BY VYCHÁZET Z CELKOVÉHO STAVU NEMOCNÉHO A ZHODNOCENÍ VÝVOJE NEMOCI! ZEPTALI JSME SE ZA VÁS » prof. MUDr. Jiřího Beneše, CSc.
, přednosty Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí nemocnice Na Bulovce K rozhodnutí o tom, zda nasadit antibiotika, lékařům pomáhá test CRP.
Stačí tento test pro rozhodnutí, zda antibiotika nasadit, nebo nikoli? Jak by mělo z vašeho pohledu ideálně probíhat vyšetření člověka, který přijde k lékaři s nespecifickými příznaky infekce dýchacích cest? Vyšetření CRP je velmi oblíbené, protože je poměrně jednoduché a existují metody, které umožňují provést toto vyšetření z pouhé kapky krve během několika minut.
Této rychlosti a dostupnosti je však dosaženo za cenu menší přesnosti měření; říkáme, že vyšetření je pouze orientační. Vyšetření CRP se v praxi často používá k odlišení virových infekcí od infekcí bakteriálních.
Zkratkovitá interpretace vypadá asi tak, že nízká hodnota CRP svědčí pro virový původ nemoci (nebrat antibiotika), a naopak vysoká hodnota znamená, že infekce je bakteriální, a tedy antibiotická léčba je na místě.
Ve skutečnosti je situace mnohem složitější: hladina CRP může být zvýšena i při virových infekcích, jsou-li provázeny zánikem většího počtu buněk, a také při různých neinfekčních onemocněních – např. po operaci nebo třeba po infarktu myokardu.
Další problém je časové hledisko: CRP zpravidla dosáhne rozhodující výšky až za 24 hodin po začátku nemoci, takže u některých velmi rychle probíhajících bakteriálních infekcí se podle tohoto vyšetření nemůžeme orientovat.
Hodnotu CRP je tedy možné posuzovat jako jeden střípek v mozaice, sice důležitý, ale určitě ne natolik, aby jen podle tohoto údaje bylo možné rozhodovat, zda antibiotikum podat. Rozhodování o podání či nepodání antibiotika musí být vždy komplexní, a u dobrého lékaře se přitom uplatňuje nejen posouzení místního nálezu, ale také celkového stavu nemocného a zhodnocení dosavadního vývoje nemoci v průběhu času. Kromě výsledků laboratorních vyšetření se zkušený lékař obrací i na svou intuici, což se málokdy oficiálně přiznává. Není to ale žádná magie, jde o skutečnost, že každý člověk podprahově registruje řadu vjemů, které si ani rozumově neuvědomuje, ale přesto zanechávají určitý vjem, a s tím je možné se naučit pracovat. Nelze tedy na několika řádcích napsat pravidlo, kdy antibiotika dát a kdy ne. Ostatně je to pořád ještě jen první krok: Rozhodne-li se lékař antibiotikum podat, musí poté učinit další rozhodnutí – který přípravek pro konkrétního pacienta vybrat. NĚKOLIK TIPŮ NAVÍC
1. BioGaia ProTectis dětské kapky – pomáhají 7 udržet v rovnováze zažívání. Pro děti od prvního měsíce života. Na www.ewoshop.cz 460 Kč. 2. Activia bílá zrající v kelímku – s obsahem unikátní patentované kultury Bifidus ActiRegularis®. Dva kusy v balení 19,90 Kč. 3. GS Laktobacily Forte20 cps.
60 + 20 – představují unikátní kombinaci osmi velmi odolných kmenů laktobacilů a bifidobakterií. Vhodné pro těhotné i kojící ženy a diabetiky. 397 Kč. 4. Mixit Tutti Frutti – jáhlová kaše s probiotickými kulturami, mrazem drcenými pomeranči, physalisem, broskví a bio kokosovým cukrem. Na www.mixit.cz 175 Kč. 5.
Medicol vláknina pro děti – obsahuje probiotické kultury, vlákninu a inulin, vhodná pro děti od šesti měsíců. 95 Kč. 6. Lučina biaktiv – má snížený obsah tuku a obsahuje živé probiotické kultury. 30 Kč. 7. Linex Forte 28 kapslí – každá tobolka obsahuje vyváženou kombinaci probiotik a prebiotik. 105 Kč.
8 Kefírové mléko nízkotučné s příchutí meruňka – obsahuje probiotické kultury. 18,90 Kč. 9. Swiss LAKTOBACILY 5 cps. 66 – vyvážená kombinace vzájemně kompatibilních kmenů živých mléčných bakterií. 381 Kč.