Fraktura – vše o zdraví

Může se to stát prakticky každému. Ať už běháme rekreačně a snažíme se překonávat svoje možnosti, nebo trénujeme na medaile. Nejdříve se začne objevovat malá bolest. Nepříjemná, ale snesitelná. Většina z nás to odsoudí jako drobnou naraženinu, nebo následek špatného došlapu a vesele běhá dál. Ale bolest se zhoršuje, až nakonec znemožňuje běh i chůzi. V tu chvíli již celí nešťastní hledáme lékaře. Zde po vyšetření a následném rentgenu dostáváme diagnózu únavová zlomenina.

Jak je ale možné mít zlomeninu bez pádu? A čeká nás noha v sádře? Co v takovém případě můžeme dělat a lze tomuto onemocnění zabránit? Odpovědi nejen na tyto otázky naleznete v následujících řádcích.

Unavené kosti

Únavová zlomenina, nebo také Stress fracture je podle studií třetím nejčastějším zraněním u vytrvalostních běžců. Toto nepříjemné onemocnění vzniká na základě nepřiměřené zátěže. K tomu může dojít například při rychlém navyšování uběhnuté vzdálenosti, nebo skokovém zvýšení zátěže.

V zatěžovaných kostech vznikají mikrotrhliny, které se nemohou přirozeně zhojit, na kosti se tvoří dlouhodobě vazivový svalek (struktura vznikající v reakci na poranění kosti) a přichází první příznaky. Těmi je již zmíněná narůstající bolest, otok a citlivost na dotek. Podrobnější informace o stresových zlomeninách můžete nalézt zde.

Na která místa si tedy dát pozor? U běžců převažuje stresová zlomenina kosti holenní a to s četností mezi 25-59%. Průzkumy ukazují, že tato fraktura se vyskytuje u běžců všech kategorií, kteří za týden uběhnou více jak 30 km. Při běhu v náročném terénu se zlomenina objevuje přední části kosti, zatímco u běhů zaměřených na vytrvalost spíše v zadních oblastech.

Druhá nejčastější stresová zlomenina se vyskytuje v oblasti metatarzů (nártní kosti). Zde se čísla pohybují mezi 10 až 25%. Obzvláště ohrožený je druhý a třetí metatarz, jelikož jejich těla jsou delší a tím i fragilnější. Fraktury v této oblasti se vyskytují spíše při vyšší intenzitě tréninku, a to konkrétně při uběhnutí nad 100 km za týden.

Poslední stresová zlomenina, kterou zde budeme více rozebírat je v oblasti kosti lýtkové s incidencí 7-23%. Nejčastější místo vzniku je v dolní třetině kosti. Tento typ zranění vzniká při maratonech a trail runningu.

Únavové zlomeniny se mohou objevit samozřejmě i oblasti kosti stehenní, hlezenní, patní, ale i v oblasti pánve, nebo čéšky. Toto onemocnění se zde však objevuje vzácně s četností výskytu v řádech několika procent.

Co dál?

To je velmi dobrá otázka, na kterou však nelze jednoznačně odpovědět. Určující v tomto směru je míra poškození kosti a potenciál k plnému zhojení. Obecně se únavové zlomeniny dělí na takzvané high-risk, nebo low-risk.

Začněme s tím horším. Zlomenina s označením high-risk má malou či žádnou tendenci k hojení. Vzniká obvykle v místech, kde je na kostní tkáň pod tahem a může vést k dalším komplikacím zdravotního stavu. V tomto případě je léčbou často operace, přičemž velikost zásahu a následná péče závisí na hodnocení lékaře. Naštěstí u běžců je tento typ relativně vzácný.

Low-risk kategorie tvoří tedy majoritu stresových zlomenin. V tomto případě je léčba konzervativní a sestává se ze dvou fází:

Aktivní odpočinek

V první fázi léčby stresových zlomenin je nejdůležitější aktivní odpočinek. Měli bychom se vyvarovat veškerých sportů, které způsobují jakékoliv bolestivé podněty v dané oblasti. To ovšem neznamená, že budeme celou dobu ležet v posteli. Tělo pro stimulaci hojení vyžaduje pohyb.

Je však vhodné navštívit kvalitního fyzioterapeuta, pro zhodnocení vhodných a nevhodných sportů či aktivit. Obecně se dá říci, že ze sportů jsou na místě ty, při kterých dochází k minimálním nárazům pro bolestivou končetinu. Zmiňme například plavání, běhání v bazénu, spinning, případně cyklistika.

Vždy se však řídíme bolestí, která nám spolehlivě signalizuje co vhodné je a co ne.

Pokud zmírňujeme bolesti analgetiky, je nutné se vyhnout lékům spadajícím do skupiny nesteroidních antirevmatik.

Kromě zmíněných sportů je vhodné též pravidelné cvičení pro udržení svalové síly a odstranění případných příčin vzniku zlomeniny samotné. Zaměření by mělo být zejména na stabilizaci a harmonizaci funkce končetiny.

Využít můžeme například tyto cviky na stabilizaci kyčelního kloubu, kolenního kloubu a kotníku s občasným zařazením prvků pro aktivaci středu těla.

I zde se však řídíme bolestí, která signalizuje, že na daný pohyb není kost ještě připravena.

Návrat na trať

Druhá fáze začíná dva týdny po odeznění bolestí při běžných aktivitách. Zde se terapie začíná soustřeďovat na obnovu výkonnosti, zlepšení rovnováhy, dosažení přiměřené flexibility.

Nadále se také zvyšuje stabilita středu těla a kořenových kloubů. Při těchto cvičeních je možné používat různé pomůcky, které zvyšují náročnost na stabilitu, zvyšují množství zapojených svalů a zároveň mírní tvrdé nárazy.

Příklady jednotlivých cviků jsou uvedeny zde.

V tomto období také začíná návrat k běhu. Návrat by však měl být pozvolný. Začíná se lehkým klusem, nebo indiánským během na velmi krátkou vzdálenost.

Intenzita se plynule navyšuje tak, aby v rámci 3-6 týdnů došlo k návratu původní výkonnosti. Znovu se zde budeme opakovat a zdůrazníme, že tento proces by měl být prostý bolestí.

Pokud budeme běhat přes bolest, ohrozíme celý hojící proces a můžeme se v léčbě vrátit zpět na začátek.

Když jde o rychlost

Proces hojení stresové fraktury lze i urychlit. Zde nastupuje léčba rázovou vlnou.

Dle studií terapie rázovou vlnou podporuje uvolňování růstového faktoru kostí, podporuje vaskularizaci a nabuzení osteoblastů. Díky tomu dochází k urychlení hojení a dřívějšímu návratu na trať.

Pokud se tedy chceme vrátit k našemu oblíbenému sportu nadstandardně rychle je dobré zvážit i nadstandardní metody.

Konec stresům

Z předchozích odstavců můžeme nabýt dojmu, že běhání je obecně nezdravá aktivita, která akorát poškozuje naše kosti. Nebojte, není tomu tak. Stresové zlomeniny vznikají na základě dlouhodobého přepínání vlastních sil s častým přičiněním dalších faktorů.

Jak tedy vzniku těchto a vlastně problémů při běhu obecně zabránit?

Odpověď není jednoduchá. Začněme na místě, které se jaksi první nabízí. U nohy a to ve smyslu celé dolní končetiny.Není snad nutné zdůrazňovat, že náš pohybový aparát je velmi komplexní. A možná právě díky této složitosti může často docházet k určitým chybám, či nedokonalostem v jeho funkci.

Tento problém většinou donutí naše tělo, k adaptaci a nalezení náhradního pohybového řešení, které pracuje se zmíněnou poruchou. Vzniká pohyb neekonomický a často přetěžující určitou část těla, ve které vznikají obtíže, jako třeba stresová zlomenina.

Pokud tedy pravidelně cítíme při běhu nějaký diskomfort, nebo chceme mít jistotu, že je vše v pořádku, je dobré navštívit fyzioterapeuta, nebo běžeckého trenéra.Jsou zde však i další faktory, které ke vzniku stresových zlomenin přispívají. Povrch výrazně ovlivňuje intenzitu nárazů, které končetina při dopadu tlumí.

Čím tvrdší dopady, tím větší náraz a větší stres pro nohu. Rizikové je i časté střídání povrchů, či dlouhodobé běhání do kopců. Ať už běháme, kdekoliv, platí zde pravidlo, že obuv by měla vždy odpovídat běžeckému povrchu.

Další téma je strava. Ta by měla být pestrá, zdravá a upravena tak, aby tělu umožňovala dokonalou regeneraci po sportovním výkonu.

Poslední téma, které rozebereme je intenzita tréninku. Každý má radost, když překoná své osobní rekordy. Občas ale tlačíme na posouvání laťky příliš. Při stanovení cíle a intenzity bychom měli brát v potaz svalovou únavu, dostatečnou regeneraci a postupné navyšování zátěže.

Jen okrajově zmiňme další vlivy jako jsou hormonální dysbalance, hustota kostí, popřípadě přepínání vyčerpaného organizmu. Běhání je tedy v podstatě zdravá pohybová aktivita.

Ale jako u všeho záleží na formě běhu a běžce. Ať už trénujeme na maraton, nebo chceme jen najít odreagování, musíme vždy o svém pohybu přemýšlet.

Pouze inteligentní, přiměřený, dostatečně kompenzovaný pohyb je pro naše tělo zdravý a bezpečný.

Autor: FYZIOklinika fyzioterapie s.r.o.

Zdroje:

http://www.sjosm.org/article.asp?issn=1319-6308;year=2017;volume=17;issue=1;spage=1;epage=6;aulast=Vasiliadishttps://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3497945/https://www.aafp.org/afp/2011/0101/p39.htmlhttps://www.researchgate.net/publication/6997745_High-Risk_Stress_Fractures_Pathogenesis_Evaluation_and_Treatmenthttps://www.researchgate.netJAMES H. CALANDRUCCIO, BENJAMIN J. GREAR, BENJAMIN M. MAUCK, JEFFREY R. SAWYER, PATRICK C. TOY, JOHN C. WEINLEIN, The Clinics: Orthopedics – Svazek 47,Vydání 4, Elsevier Health Sciences, 2016, ISBN 0323463223 https://runnersconnect.net/high-risk-stress-fracture/

Zlomená žebra: příznaky, doba léčby a rekonvalescence

Zlomená žebra (odborně fraktura žeber) patří mezi velice častá poranění, která vznikají při zlomení nebo prasknutí jednoho nebo více žeber ve skeletu hrudníku. Nejčastější příčinou zlomenin žeber jsou poranění hrudníku následkem úrazů, jako jsou pády, nehody motorových vozidel nebo úrazy při kontaktních sportech.

Zlomeniny žeber většinou postihují více než jedno žebro. V takovém případě hovoříme o sériových frakturách žeber. Pokud je postiženo jen jedno žebro, hovoříme o takzvané segmentové zlomenině.

• Nejčastěji se žebra lámou v přední a zadní axilární čáře (ve svislé myšlené čáře jdoucí od předního, respektive zadního okraje podpažní jamky k dolním končetinám), nicméně mohou se zlomit kdekoli a někdy se jedno žebro může zlomit i na několika místech současně.
• Nejzávažnější zlomeniny žeber jsou takzvané dvířkové zlomeniny, kdy se zlomí žebra na obou stranách hrudního koše, ve kterém pak vznikají „dvířka“.
• Nedislokované zlomeniny žeber nebo infrakce (prasknutí) žeber nejsou tak nebezpečné, jako dislokované nebo dvířkové zlomeniny, kdy ostrý konec zlomeného žebra může poranit cévy nebo vnitřní orgány, jako jsou plíce nebo slezina, což může být až život ohrožující.

Ve většině případů se nedislokované fraktury či infrakce žeber zhojí sami o sobě do šesti týdnů až dvou měsíců. Důležité je zejména zmírňování bolesti, protože fraktury žeber jsou velmi bolestivé a pacienta bolest omezuje v dýchání, takže často dýchá mělce, což zvyšuje riziko plicních komplikací, jako je například zápal plic nebo zánět pohrudnice.

Proto lékaři při frakturách žeber pacientům často předepisují léky proti bolesti, jako jsou nesteroidní protizánětlivé léky (nimesulid, ibuprofen) nebo paracetamol.

Příznaky

Hlavním příznakem fraktury žeber je silná bolest, která se zhoršuje při:

• Hlubokém nádechu
• Tlaku na poraněné místo
• Ohýbání nebo otáčení hrudníku

Příčiny

Nejčastější příčinou zlomenin žeber je přímý náraz například při nehodách motorových vozidel, pádech nebo kontaktních sportech. Nicméně zlomeniny žeber se mohou vyskytnout také při dlouhodobém těžkém kašli a opakovaném namáhání žeber při sportech s vysokým stupněm zátěže pro horní polovinu těla (například veslování, golf nebo tenis).

Příčinou zlomenin žeber mohou být také metastázy do kostí (například u nádorů prsu, prostaty, plic či dalších orgánů), které naruší strukturu a pevnost kosti a ta se tak snáze zlomí. V takovém případě pak hovoříme o patologické fraktuře žeber.

Zejména u starších osob s porotickým skeletem mohou fraktury žeber vznikat v terénu osteoporózy.  

Rizikové faktory

Mezi hlavní rizikové faktory pro zlomeniny žeber, mimo jiné, patří:

• Osteoporóza: česky se toto onemocnění označuje jako řídnutí kostí. Jedná se o stav, kdy hustota kostních minerálů postupně klesá, což kost oslabuje a zvyšuje její náchylnost k frakturám. Příčin osteoporózy je celá řada, včetně věkem podmíněných hormonálních změn, nádorových onemocnění nebo nežádoucích účinků některých léků.
• Kontaktní sporty: kontaktní sporty, jako jsou hokejnebo kopaná, zvyšují riziko poranění hrudníku a tím i fraktury žeber.
• Nádorová onemocnění: kostní metastázy nebo primární kostní nádory v žebrech zvyšují riziko takzvaných patologických fraktur žeber.

Komplikace

Riziko komplikací u nedislokovaných fraktur nebo infrakcí žeber je poměrně malé. U dislokovaných či dvířkových fraktur žeber je ale riziko komplikací poměrně vysoké, v závislosti na tom, v jakém místě ke zlomení žeber došlo.

Mezi nejčastější komplikace zlomených žeber, mimo jiné, patří:

• Roztržení nebo propíchnutí aorty a dalších cév: tato komplikace je velice závažná, protože často vede k úmrtí pacienta. Nejčastěji se s ní setkáváme při frakturách prvního až třetího žebra. Kromě aorty může dojít také k poranění dalších velkých cév v okolí (například podklíčkové tepny nebo žíly, společné krkavice či jugulárních žil, apod.). Bez okamžité operace může být tato komplikace rychle smrtelná.
• Propíchnutí plíce: ostrý konec zlomeného žebra může způsobit propíchnutí plíce, což vede k jejímu kolapsu.
• Pneumothorax (PNO): jako pneumothorax označujeme přítomnost vzduchu v pohrudniční dutině. Za normálních okolností je v pohrudniční dutině podtlak, který udržuje obě plicní křídla rozvinutá. Při zlomeninách žeber často dochází k porušení hrudní stěny nebo propíchnutí plíce, což vede k proniknutí vzduchu dovnitř, což vyvolá pneumothorax a kolaps poraněné plíce. K pneumothoraxu či propíchnutí plíce nejčastěji dochází při zlomeninách žeber ve střední části hrudníku.
• Roztržení (lacerace) sleziny, jater nebo ledvin: fraktury posledních dvou žeber (XI a XII) jsou poměrně vzácné, protože tato žebra jsou pružnější a většinou srostlá sama k sobě. Nicméně v případě fraktur dolních žeber může dojít k roztržení sleziny, jater nebo ledviny na straně, kde k fraktuře žebra došlo, což je závažný až život ohrožující stav, který obvykle vyžaduje urgentní operační řešení.

Kdy vyhledat lékaře?

Při podezření na frakturu žeber byste měli lékaře vyhledat vždy. Platí to zejména v případě, kdy po pádu, nehodě či jiném úrazu zaznamenáte bolest při nádechu, dušnost, motání hlavy, závrať, nevolnost, zvracení, či jiné závažné příznaky.

Stejně tak byste měli okamžitě vyhledat lékařskou pomoc, pokud se objeví tupá bolest uprostřed hrudníku nebo píchání u srdce, které přetrvávají déle než několik minut a/nebo vyzařují do dalších částí těla (rameno, čelist, podbřišek). Tyto příznaky mohou být totiž známkou infarktu myokardu.

Prevence

V některých případech nelze fraktuře žeber zabránit, nicméně dodržováním následujících opatření můžete riziko snížit na minimum:

• Chraňte se před úrazy při kontaktních sportech s pomocí vhodných ochranných prostředků.
• Přijměte preventivní opatření proti úrazům v domácnosti. Před uklouznutím v koupelně vás ochrání gumová rohožka na podlaze, pravidelný úklid sníží riziko pádu na kluzkém povrchu, nošení protiskluzových ponožek na kluzkých površích (například na dřevěných schodech), pomáhá snížit riziko pádu.
• Posilujte zdraví kostí. Dostatek vápníku a vitamínu D ve stravě pomáhá udržovat kosti zdravé a silné. Každý den bychom měli přijímat asi 1200 mg vápníku a 600 mezinárodních jednotek (IU) vitamínu D, a to buď prostřednictvím vhodných potravin nebo doplňků stravy.

Diagnostika

Zlomená žebra lze někdy diagnostikovat jen pohmatem či pohledem při fyzikálním vyšetření nebo podle příznaků pacienta.

Nicméně ve většině případů si lékaři na potvrzení diagnózy objednávají další vyšetření, a to zejména rentgen nebo CT vyšetření. Měkké tkáně v okolí žeber lze vyšetřit s pomocí magnetické rezonance, nádory či metastázy v kostech se pak nejlépe odhalí na PET CT vyšetření. Své opodstatnění má i vyšetření kostní denzity (DEXA), které může odhalit osteoporózu.

V rámci diagnostiky je důležité odlišit zlomená žebra od pouhé kontuze (zhmoždění), protože i naražená žebra bolí stejně jako zlomená, ale nejsou obvykle spojena s tak závažnými komplikacemi, jako zlomená žebra.

Rentgen žeber

Rentgenové vyšetření žeber (respektive pravé či levé poloviny hrudníku, podle místa poranění), spolu s rentgenem hrudníku, jsou nejčastěji používanými zobrazovacími metodami v diagnostice fraktur žeber.

Ze snímku žeber lze zjistit případnou frakturu, zatímco ze snímku hrudníku (plic) lze zjistit případný pneumothorax (PNO), kolaps plíce nebo její části (atelektáza),  zánětlivé postižení plic a další onemocnění.

CT vyšetření dokáže odhalit fraktury žeber, které nejsou na rentgenu vidět. Navíc počítačová tomografie odhalí i poranění měkkých tkání, cév, plic, sleziny, ledvin, jater a dalších orgánů, což z prostého rentgenu odhalit nelze.

Magnetická rezonance

Toto vyšetření se obvykle neprovádí kvůli diagnostice zlomenin (na to je mnohem citlivější CT nebo rentgen), ale pro zjištění případných poranění měkkých tkání.

PET CT

Toto vyšetření slouží zejména pro diagnostiku kostních metastáz a nádorů, které nejsou vidět jinými zobrazovacími metodami. Pacientovi je do krevního oběhu vstříknuto malé množství radioaktivního roztoku, který se vychytává v nádorech a také v místě poškození a následného hojení kostí.

Léčba

Ve většině případů se zlomená žebra zhojí bez nutnosti nějaké speciální léčby, a to za šest až osm týdnů. Doporučuje se zmírňovat bolest a několik prvních dní po poranění přikládat na postižené místo ledové obklady, což rovněž pomáhá zmírnit bolestivost a otoky.

Léky proti bolesti

Vzhledem k tomu, že zlomená žebra velmi bolí, a to zejména při hlubokém nádechu, má pacient tendenci dýchat povrchně, což zvyšuje riziko závažných plicních komplikací, jako je například zápal plic.

V případě, že volně prodejné léky proti bolesti nepomáhají, může vám lékař předepsat injekce anestetik (léků proti bolesti) s dlouhodobým účinkem, které otupí nervy kolem žeber a na dlouhou dobu pacientovi od bolesti uleví.

Rehabilitace

Nedílnou součástí léčby fraktur žeber je dechová rehabilitace, protože je důležité, aby pacient nedýchal jen povrchně, ale s dostatečnou hloubkou.

To pomáhá předejít závažným komplikacím v podobě zápalu plic (pneumonie).

Žeberní bandáže se dnes již nedoporučují

1. V minulosti se v léčbě zlomených žeber používaly žeberní bandáže nebo sádrové krunýře, které pomáhaly žebra imobilizovat a údajně tak urychlovaly hojení.

2. Nicméně vzhledem k tomu, že přes tyto kompresní bandáže žeber pacient musí dýchat jen povrchně, což zvyšuje riziko pneumonie, lékaři jejich užívání dnes nedoporučují a prakticky se nepoužívají.

3. Na trhu se sice různé žeberní bandáže stále prodávají, ale rozhodně byste si je neměli kupovat a používat je bez předchozího souhlasu vašeho lékaře.

Co si z článku odnést?

• Zlomená žebra představují velmi nepříjemné a bolestivé poranění, které se hojí několik týdnů (nejčastěji 6 – 8).
• Nejčastější příčina fraktury žeber je úraz (pády, autonehody, kontaktní sporty), nicméně frakturu žeber může způsobit i záchvat silného kašle, osteoporóza nebo kostní metastázy či nádory.
• V léčbě zlomených žeber se uplatňují hlavně léky na zmírňování bolesti a dechová rehabilitace.
• Dříve doporučované žeberní bandáže či sádrové krunýře se již dnes nepoužívají, kvůli vysokému riziku komplikací v podobě zápalu plic (pneumonie).
• Obecně platí, že v případě podezření na poranění žeber je vždy nutné vyhledat lékařskou pomoc, aby se vyloučily závažné až život ohrožující komplikace v podobě pneumothoraxu, propíchnutí plíce, lacerace (roztržení) aorty a jiných cév, sleziny, jater nebo ledvin.

Strašák jménem řídnutí kostí. Zlomeniny straší starší lidi | Zdraví

Praha  Proč někdo přečká tvrdý pád jen s pár boulemi a druhý jen zlehka upadne a hned má na několik týdnů sádru? Často nejde jen o pořádný pohár smůly. Strašákem starších lidí je postupné řídnutí kostí. Obávat se ovšem nemusejí jen oni.

Marie Petrovská hrála celý život volejbal a na příjem tvrdých smečí byla zvyklá. Když si však v létě házela míčem se svým vnoučkem, ucítila najednou prudkou bolest v zápěstí. „Nebyla to žádná prudká rána. Že mám ale zlomenou ruku, mi bylo jasné hned. I když jsem absolutně nechápala, jak je to možné,“ vypráví aktivní seniorka z Prahy, která si prvním rokem užívá důchodu.

Rentgen potvrdil její podezření, a ji tak čekaly letní měsíce s dlahou na ruce. „Trochu mě zarazilo, když se lékař ptal, zda beru léky na osteoporózu. Přiznám se, že jsem v tu chvíli ani nebyla schopná si vzpomenout, co za nemoc se za tímto pojmem schovává,“ vzpomíná Marie Petrovská.

Nečekaná zlomenina jí tak nepřinesla jen určitá omezení letních radovánek, ale hlavně návštěvy dalších odborníků. Po několika týdnech už přesně věděla, co osteoporóza je i proč tak snadno přišla ke zlomenině.

Kosti jako ementál

K řídnutí kostí může totiž řadu let docházet zcela nepozorovaně. Důsledkem toho jsou kosti křehké a snadno dochází k jejich zlomeninám. Řídké kosti si lze představit například jako ementál – kost je plná komůrek. Čím více dutinek se v kosti vytvoří, tím je křehčí.

Osteoporóza postihuje celou kostru, zlomeniny některých kostí jsou však pro ni typické. Zvláště u žen po menopauze (a někdy už velmi krátce po menopauze) dochází ke zlomenině předloktí.

Řada lidí se k diagnóze dostane kvůli bolestem zad. Jejich příčinou v takovém případě je zlomenina obratle. Kromě bolesti může vést i k vývoji hrudní kyfózy (hrbu) nebo k významnému snížení tělesné výšky, tedy více než o tři centimetry.

Největším strašákem pro seniory v pozdním věku je pak zlomenina krčku kyčelního kloubu. Až čtyři z deseti pacientů po tomto úrazu není soběstačných a bohužel kvůli dlouhému upoutání na lůžku na komplikace úrazu umírá do roka 15–25 procent z nich.

Mimořádně aktivní tkáň

Kosti jsou po většinu života mimořádně aktivní tkání. Dokážou odbourávat své poškození a vytvářet novou kostní hmotu. V dětství a dospívání především vzniká nová kostní hmota. Logicky, člověk díky tomu roste. Po ukončení růstu je pak tvorba nové kostní tkáně a odbourávání té poškozené v rovnováze.

Čím je však člověk starší, tím jeho buňky, které jsou v kostech odpovědné za vytváření nové kostní hmoty, mají kratší a kratší životnost. Proto řídnutím kostí trpí hlavně staří lidé, a to ženy i muži.

Na vznik osteoporózy však mají vliv různé faktory. Jedním z nejpodstatnějších je hormonální nerovnováha. Po menopauze, kdy klesá produkce ženských pohlavních hormonů (estrogenů a progesteronu), jsou ženy řídnutím kostí velice ohroženy.

„Podle statistik až 40 procent žen ve věku nad 50 let utrpí během svého života zlomeninu v důsledku osteoporózy,“ upozorňuje Jana Brunová, vedoucí lékařka endokrinologické ambulance Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze. I proto bývá z pohledu laiků tento „tichý zabiják kostí“ označován jako strašák hlavně pro ženy.

Začarovaný kruh pohybu

„Osteoporózou jsou ovšem dále ohroženy osoby s nízkou tělesnou hmotností, s malou fyzickou zátěží, kuřáci, konzumenti nadměrného množství alkoholu, lidé s rodinným výskytem osteoporózy, pacienti užívající pravidelně léky negativně ovlivňující kostní metabolismus – například glukokortikoidy či lidé trpící některými chronickými onemocněními,“ upozorňuje Jana Brunová ve své monografii Klinická endokrinologie.

I proto je při podezření na řídnutí kostí nutné zjistit příčinu.

Důležitý pro dobrý stav kostí je rozhodně pohyb. Aby kost zůstala pevná, potřebuje pravidelnou zátěž. Bohužel právě zde se může člověk dostat do začarovaného kruhu. Zejména starší senioři se oprávněně obávají zlomeniny kyčelního krčku. Ta totiž může znehybnit pacienta na dlouhou dobu.

Jenže dlouhý nucený pobyt na lůžku není špatný jen pro kosti, ale i pro další orgány. Dlouhodobě ležícímu pacientovi hrozí proleženiny, zápal plic a další život ohrožující komplikace.

Poraďte se o svých lécích

Vznik osteoporózy je také závažným vedlejším projevem užívání některých léků. Na toto riziko jsou upozorňováni hlavně pacienti užívající glukokortikoidy (prednison, medrol). V České republice tyto léky užívá 0,9 procenta celé populace. Ve věku nad 70 let pak 2,5–5,2 procenta osob.

„Tímto typem osteoporózy je ohrožena až polovina pacientů, kteří jsou léčeni glukokortikoidy déle než půl roku v denní dávce 5 mg denně nebo více.

Riziko osteoporotických zlomenin je u pacientů užívajících glukokortikoidy dvojnásobné až čtyřnásobné v porovnání se stejně starými lidmi, kteří tyto léky neberou,“ uvádí ve své publikaci Osteoporóza a zlomeniny ve vyšším věku profesor Jan Štěpán z Revmatologického ústavu v Praze.

Zrychlený úbytek kostí může mít původ také v nadměrné funkci štítné žlázy nebo příštítných tělísek, při léčbě heparinem anebo u kuřáků. Velmi častá a významná je osteoporóza při chronických zánětlivých onemocněních pohybového aparátu (například při revmatoidní artritidě) anebo střev.

„Největší podíl na zrychleném úbytku kostní hmoty, zejména po šedesátém roce věku u žen i u mužů, však má dlouhotrvající nedostatek vápníku a vitaminu D. Zhruba u třetiny osob, které mají nedostatek vitaminu D, se významně zvyšuje sekrece hormonu příštítných tělísek.

Pokud se tato příčina rozpozná a odstraní, lze rozvoji osteoporózy zabránit. Ve většině uvedených situací lze dalšímu rozvoji osteoporózy zabránit odstraněním vyvolávající příčiny.

Pokud to není možné, osvědčují se léky, které zpomalí úbytek kostní hmoty a upraví ho k normálním hodnotám,“ podotýká profesor Štěpán.

Výživa po úrazu: co se od lékaře nedozvíte

S létem se bohužel pojí vysoký nárůst úrazů. Pouštíme se do aktivit, na které nejsme zvyklí, špatně odhadujeme své síly nebo jde o nešťastnou náhodu či autonehodu. Enormní nárůst zraněných v létě je mezi dětmi. Nelze předložit pro nás zraněné jednotný návod, každý máme jiný druh a rozsah zranění, věk, zdravotní stav, stav výživy a kondici před úrazem.

Podělím se s vámi o pár postřehů a tipů, jak skloubit stav, kdy potřebujeme superkvalitní výživu na hojení a vzhledem k dlouhodobému pohybovému omezení nechceme přibrat. Jak jíst a nepřibrat, to asi bude první, co nás, zejména ženy, napadne. Na diety prosím zapomeňte! Hmotnost v tomto okamžiku není tím nejdůležitějším kritériem.

Prevence výživou? O své zdraví bychom měli pečovat neustále

O výživu bychom se měli starat pořád, nikoliv až v okamžiku, kdy se něco stane. A to již od dětství. Například dobrá kvalita kostí v dospělosti je závislá na přívodu vápníku v prvních třech desetiletích života.

Proto, rodiče, mějme na paměti kvalitní jídlo pro naše děti a věnujme jim svůj čas a pozornost a neřešme snídaně a svačiny sladkostmi.

Později již jen můžeme kvalitní stravou a pohybem zpomalit fyziologickou destrukci kostní hmoty, kdy kosti ztrácejí asi jedno procento své hmoty ročně.

Úrazu v životě nemůže zcela zabránit a je důležité, v jaké životní etapě, stavu výživy a kondici nás nehoda zastihne. Některé faktory určující pevnost kostry jsou ovlivnitelné, jiné ne.

Genetika, věk, hormony (zejména pohlavní – estrogeny), kvalitní výživa před úrazem, stejně tak tělesná zátěž kostry – fyzická práce či sport, to vše má vliv.

I svalstvo v okamžiku nehody je pro nás důležité – jednak jako zdroj energie po úrazu, jednak umožní následně lépe zvládat například přesuny o berlích. Svaly tvoří funkční jednotku spolu s kostrou, umožňují lepší stabilitu.

Nemocniční strava stačit nebude

Po úrazu vám možná připadne starost o jídlo jako to poslední, o co je třeba se starat. Řešíte bolest, stres, v některých případech operaci. Příprava na chirurgický výkon vyžaduje lačnění, následné bolesti a nemožnost se hýbat vás učiní zcela závislými na vašem okolí, včetně dodávky jídla. Řešíme, jak se umýt či jak dosáhnout na nabíječku mobilu.

Je známo, že strava v nemocnici většinou není přizpůsobena (vyjma základních diet při chronických onemocněních) aktuálnímu stavu pacienta, který je schopen sám samostatně jíst. Dostanete pak jako první večeři například tři krajíce chleba a jednu malou paštiku, k obědu svíčkovou s knedlíkem a na dojedení suchý rohlík. Nedělní ráno je spojeno s koláčkem a přeslazeným kupovaným pudinkem.

Autor: Depositphotos.com

Pozor, tělo po úrazu či operaci potřebuje energii na reparaci tkání a proti stresu, nevyužívá cukry a tuky, ale čerpá energii z vlastní bílkoviny – nejprve kosterní svaloviny, později využívá i bílkovinu z vnitřních orgánů, což je velmi nebezpečný stav zejména pro starší osoby, které mají výchozí stav svaloviny nižší než mladší jedinci. V řádu několika dnů tento typ zcela nevhodného zhubnutí nejde přehlédnout.

Co má přinést návštěva

Požádejme své blízké, aby nám přinesli do nemocnice (a později připravili na doma) masový vývar na vypití, jogurt, ochucený tvaroh – vymýšlejme, co jsme schopni jíst. Samozřejmě naše omezení, ať již zdravotní (alergie na mléčnou bílkovinu), či filozofická (vegetariáni), respektujme a vybírejme z bílkovinných zdrojů prostě cokoliv a co možná nejčastěji.

Nerozmazlujme se dorty, potřebujeme minerály a proteiny. Čím dříve dojdete k poznání, že vaše hojení je i ve vašich rukách, tím lépe. Nevědomé návštěvy vás budou zahrnovat sladkostmi. Je dobré racionálně zhodnotit, co je nám nejvíce třeba a namísto dortu požádat návštěvu o ovoce či zapůjčení pěkného filmu nebo knížky.

Návštěvy znalé (sportovci či babičky, které vědí, že slepičí polévka je lékem) mohou přinést i vhodnější dezert než klasický, pokud vám chtějí osladit neveselé období: makovník, tvarožník, jogurtovo-tvarohový dezert s ovocem a želatinou či směs ořechů na průběžné zobání (mák, tvaroh, jogurt i mandle jsou zdrojem vápníku).

Nečekejte komplexní rady, ptejte se!

Při kontrole na chirurgii se vám většinou nedostane doporučení, co do jídelníčku zařadit či zda jsou potřebné doplňky stravy na podporu hojení; problém je leckdy dostat i individualizované doporučení, kdy a jak začít rehabilitovat. Až povezete zprávu z nemocnice svému obvodnímu lékaři, požádejte ho, aby vám zjistil výchozí hladiny základních minerálů v krvi, zejména vápníku, hořčíku a vitamínu D.

Pokud jsou hodnoty minerálů či vitamínu D již nízké (velmi běžně v naší populaci), dostanete na vitamín D recept od lékaře. Je vhodné navýšit rozumně hladinu vápníku jak vhodným jídelníčkem, obvykle i doplňkem stravy. Doporučená dávka vápníku pro dospělou zdravou populaci je osm set až dvanáct set miligramů na den.

Vápník z potravin se lépe vstřebává a vstupuje do kostí, dejme přednost přirozeným potravinám. V případě doplňků stravy čtěte příbalový leták, zda vápník konzumovat s jídlem, či na lačno, aby se nenarušovala vstřebatelnost minerálu.

Například doplněk stravy Calcichew D3 obsahuje vápník ve formě uhličitanu vápenatého a je třeba ho konzumovat spolu s jídlem.

Terapie výživou – superkvalitní jídelníček na hojení i udržení hmotnosti

Metabolismus vápníku je velmi složitý proces, který je závislý na mnoha dalších vlivech včetně látek obsažených v potravě. Není ani jediným faktorem, který umožňuje hojení zlomeniny.

Je velmi těžké postihnout všechny detaily v jídelníčku, navíc se lišíme individuální schopností vstřebávání a dalšího využití živin, k tomu je vstřebávání vápníku ovlivněno ještě věkem. Malé děti využijí až sedmdesát procent vápníku přijatého potravou, dospělí jen dvacet až čtyřicet procent.

Vhodným způsobem, jak hojení ovlivnit, je racionální pestrý jídelníček s omezením sacharidů (pečivo, přílohy), vyloučením jednoduchých cukrů (sušenky, dorty, slazené nápoje, nadbytek ovoce), navýšením proteinů včetně mléčných výrobků (libové maso, mléčné polotučné produkty, vejce, luštěniny vč. sóji – fytoestrogeny), ořechů, navýšením zelené a košťálové zeleniny (vitamín K), ovoce (vitamín C – podpora tvorby kolagenu).

Pozornost věnujme omega-3 mastným kyselinám (mořské ryby, ořechy, semínka, řepkový olej), antioxidantům (ovoce a zelenina) i probiotickým bakteriím (zakysané mléčné produkty, fermentovaná zelenina).

Naše kosti potřebují dále draslík (ovoce, zelenina, obiloviny, ořechy), fosfor (luštěniny, sýry, jogurty, ořechy, obiloviny), hořčík (ořechy, listová zelenina, natě, obiloviny, semena), křemík (ovoce, zelená zelenina, ořechy, semena, luštěniny), zinek, vitamíny B. Vitamín D získáme bezpečným opalováním a z potravy je zdrojem zejména rybí tuk, žloutek, játra a mléko.

Z uvedeného výčtu vidíme, že se opakují obdobné potraviny, které do zdravého jídelníčku běžně patří.

Nezapomeňme na pohyb – jakmile je povoleno zatěžování například zlomené končetiny; novotvorba kosti potřebuje mechanickou zátěž.

• Potravinové zdroje vápníku: Mléčné výrobky (tvrdé sýry), zelená a košťálová zelenina (kapusta, zelí, brokolice, květák, pór, rukola, natě – pažitka, řeřicha, petrželová nať), ořechy (mandle, pistácie), olejnatá semena (mák, slunečnicová semena, sezam), bílé fazole, sója vč. tofu, sušené švestky.
• Co zhoršuje vstřebávání vápníku? Potrava s nedostatkem bílkovin, potraviny s vysokým obsahem kyseliny šťavelové, otruby, káva, fosfáty (kolové nápoje vč. varianty light, tavené sýry). Vysoký příjem soli zvyšuje vylučování vápníku. Alkohol oslabuje budování kosti.
• Pro pevné kosti: Optimální zásobení vápníkem a vitamínem D má pro pevnou kost ze všech výživových faktorů největší význam.
• U zdravých jedinců podpořme prevenci: Kvalitní pestrá strava (dostatek vhodných živin) + pohyb (silová cvičení + chůze) + odpočinek (regenerace tkání) + přiměřená hmotnost.

Jak urychlit hojení zlomeniny

Proces hojení zlomeniny je dlouhý a náročný a vyžaduje fixaci zlomené části a klid. Součástí léčby by měla být i vyvážená strava a dostatečný příjem vápníku a vitamínů úodporujících jeho vstřebávání a ukládání do kostí.

Co se děje při zlomenině?Úrazové zlomeniny vznikají v důsledku nárazu či pádu, kdy působící síla je větší než pevnost kosti. Poškozená tkáň na okraji zlomených kostí postupně odumírá a buňky zvané osteoklasty ji začnou odstraňovat. Po čtyřech až deseti dnech se v krevních zátkách začnou tvořit tzv.

fibroblasty, které vytvářejí kolagenní vlákna a mezi dvěma zlomenými konci kosti začne vznikat jakýsi „most“ v podobě vazivového spojení, který se v další fázi přetvoří na kostěný. Tato fáze může přetrvávat i tři až čtyři měsíce, než dojde k úplnému hojení.

V závěru léčebného procesu osteoblasty a osteoklasty přemodelují tuto část na pevnou kost.

Jak urychlit hojení?Proces hojení zlomeniny je dlouhý a náročný a vyžaduje fixaci zlomené části a klid. Součástí léčby by měla být i vyvážená strava a dostatečný příjem vápníku – konkrétně dospělému člověku se doporučuje užívat 1 000 mg přírodního vápníku denně. S vápníkem to ale není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

Nezáleží totiž na absolutním obsahu vápníku v potravině, kterou si v dobré víře dáte, ale na jeho vstřebatelnosti. Nejvyšší obsah vápníku je v tvrdých sýrech typu ementál nebo parmezán, vysoká v ořeších nebo máku a relativně nízká v zelenině.

Vápník lze užívat i ve formě doplňku stravy přírodního původu –ve formě tobolek s práškem z vaječných skořápek

Proč vápník nestačí?Pro podporu hojení kostí, je třeba doplnit také vitaminy D3 a K2 bez nichž se vápník v těle nedostane tam, kam má. „Vitamin D3 má schopnost zvýšit vstřebávání vápníku střevem tím, že vytváří aktivní protein, který vápník váže.

Při nedostatku vitaminu D3 se vstřebá pouze 10-15 % vápníku a jen 60 % fosforu přijatého stravou,“ popisuje prof. MUDr. Petr Broulík, DrSc., ze 3. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze.Vitamin K2 potom směřuje vápník přímo do kostí a zubů a zabraňuje jeho ukládání do cév a měkkých tkání. Jak vysvětluje MUDr. Jana Čepová, PhD.

z Ústavu lékařské chemie a klinické biochemie 2. LF a FN v Motole: „Vitamin K2 působí na osteokalcin – čili bílkovinu potřebnou pro novotvorbu kostní tkáně a také na zvýšení osteoblastické aktivity (proces vzniku nové kostní tkáně). Zároveň se tento vitamin podílí na kostní novotvorbě zpomalením činnosti osteoklastů – čili buněk odbourávajících kostní hmotu.

“  Zjednodušeně řečeno: vitamin K2 svým působením zlepšuje přestavbu kostní tkáně tak, že podporuje její tvorbu a tlumí její odbourávání.

Kam pro vitaminy?Vitaminy D3 i K2 jsou rozpustné v živočišných tucích, nejvíce jich najdeme v tvrdých sýrech, mořských rybách (hlavně vitamin D), mase, tvarohu, vaječných žloutcích atd.

Mnohé klinické studie z posledních let dokazují, že většina populace trpí jejich nedostatkem.

„Dosáhnout správné hladiny vitaminů D3 a K2 pouze stravou a pobytem na slunci je v našich podmínkách prakticky nemožné, proto doporučuji doplňovat pestrou stravu vitaminovými doplňky,“ říká MUDr. Jana Čepová, Ph.D.

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál! Přidat komentář

Zranil vás někdo? Máte nárok na odškodnění

Lidé jsou odpovědni za své činy. Způsobí-li škodu někomu jiného, musí ho odškodnit. Proč by měl člověk trpět za chyby druhých? Na to pamatuje i nový občanský zákoník. Odškodnění a náhradu újmy při zranění dokonce stanovuje na třech rovinách – odškodnění ušlého příjmu, bolestné a náhradu za ztížené společenské uplatnění.

Celková částka odškodnění nemá přesně stanovený strop. Ani ze zákona mít nemůže.

Nejvyšší soud sice vydal metodiku, které by se měly držet soudci, ovšem sám uvádí: „Metodika Nejvyššího soudu nemá a nemůže mít závazný charakter, je však pomůckou k naplnění zásady slušnosti ve smyslu § 2958 o. z.

, proto Nejvyšší soud doporučuje soudům, aby ji při rozhodování ve sporech o náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z. využívaly a aby v rozhodnutích zdůvodnily svůj postup podle pravidel v ní nastavených.“

„Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“

Odškodnění majetkové škody

Určení výše majetkové škody je v základu poměrně jednoduché a vychází z ušlého příjmu. Pokud někdo např.

(ať již úmyslně, či neúmyslně) druhému způsobí zranění a dotyčný stráví 3 dny v pracovní neschopnosti, v níž neobdrží ani korunu nemocenského, zaplatí mu viník ušlou mzdu.

Dojde-li vlivem zranění k trvalému snížení příjmu, doplatí mu rozdíl mezi dosavadním příjmem a příjmem, na který zraněný dosáhne, až do důchodového věku. V důchodu mu doplatí rozdíl mezi obdrženým důchodem a důchodem, který by dostal v případě vyššího příjmu.

Stejně tak viník nahradí i případné zdravotní pomůcky a náklady, o které se zvýšily životní náklady zraněnému. Pokud navíc zraněný zdarma vykonával nějaké práce pro někoho jiného (např.

ošetřování člena rodiny či dobrovolnická práce), nahradí i ty: „Konal-li poškozený bezplatně práce pro jiného v jeho domácnosti nebo závodu, nahradí škůdce této jiné osobě peněžitým důchodem, oč přišla.

“ (§ 2965 o. z.)

Odškodnění bývá nejčastěji stanoveno formou důchodu (pravidelné náhrady ušlého příjmu).

Živnostníci by ale odškodnění ušlého příjmu neměli přeceňovat. V jejich případě se vypočítá ze zisku, nikoli z příjmů, neboť pokud živnostník nepracuje, nemá ani náklady (kromě nákladů za pronájem prostor apod.

, které lze ale v případě invalidity a trvalé či dlouhodobé neschopnosti vykonávat svou profesi rychle snížit).

To se může negativně promítnout zejména u řemeslníků využívajících výdaje procentem z příjmů ve výši 80 % výnosů či u schopných „optimizátorů“ daně.

Náhrada za ztížené společenské postavení

Náhrada za ztížené společenské uplatnění vychází z mezinárodní metodiky Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF).

Ta určuje poměrně přesně míru trvalého omezení společenské a pracovní schopnosti. Nejvyšší soud doporučuje nastavit základní strop pro 100% omezení na výši 400násobku průměrné mzdy v předcházejícím roce.

Pro rok 2016 tak základní nejvyšší částka dosahuje 10 586 800 Kč.

Základní částka se může zvýšit či snížit podle míry zapojení a aktivity zraněného s trvalými následky.

„Výjimečné zapojení do společenských aktivit před poškozením zdraví je namístě zohlednit zvýšením základní částky až o 10 %, je-li nadprůměrné, až o 20 %, je-li výjimečně intenzivní, a až o 30 %, je-li zcela mimořádné.

Základní částka se snižuje až o 10 %, je-li zapojení podprůměrné, a až o 20 %, není-li prakticky žádné,“ uvádí Nejvyšší soud.

Stejně tak rozhoduje i věk: „Vzhledem k tomu, že vrcholu sil i intenzity společenského zapojení se obvykle dosahuje ve věku od 45 do 55 let, je namístě základní částku stanovenou shora popsaným postupem zvýšit přibližně o 10 %, utrpěl-li poškozený zranění ve věku 35 – 44 let, o 20 % ve věku 25 – 34 let a o 30 – 35 % ve věku 0 – 24 let. Oproti tomu lze základní částku snížit přibližně o 10 % ve věku 55 – 69 let a o 20 % od 70 let výše.“

Soud může přihlédnout i k dalším okolnostem. Celková náhrada by ale podle metodiky neměla překročit dvojnásobek základní částky, tedy 21 173 600 Kč.

Protože se jedná o náhradu za trvale ztížené společenské uplatnění, nelze ho posuzovat dříve než za rok po úrazu, v některých případech až po dvou letech.

Bolestné

„Smyslem náhrady za bolest je vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou,“ uvádí Nejvyšší soud. I výše odškodnění bolesti vychází z průměrné mzdy. Každý úraz je vyjádřen bodově a každý bod má hodnotu desetiny průměrné mzdy, tedy aktuálně 265,67 Kč.

Tabulka 1: Příklady bodových ohodnocení bolesti

Zranění	Počet bodů	Základní odškodnění
Drtivé poranění prstu nohy	40	10 626,80 Kč
Zhmoždění kotníku	15	3 985,05 Kč
Přetržení zkříženého vazu kolenního	80	21 253,60 Kč
Vymknutí zápěstí	50	13 283,50 Kč
Tříštivá zlomenina dolního konce vřetení kosti	120	31 880,40 Kč
Natržení ledviny	200	53 134,00 Kč
Rozdrcení lebky	600	159 402,00 Kč
Těžký otřes mozku	60	15 940,20 Kč
Vyražení zubu	20	5 313,40 Kč

Zdroj: Metodika Nejvyššího soudu

Náhrady za bolest se mohou dále zvýšit, pokud se vyskytnou komplikace, až o 20 %.

Jsem opatrná/opatrný… nepotřebuji pojištění?

Výše náhrady škody a zadostiučinění v případě nemajetkové újmy může vytvářet dojem nepotřebnosti pojištění u opatrných osob. Opak je ale pravdou. V prvé řadě soud může náhradu škody snížit a viník ji tak nemusí hradit celou (to se netýká úmyslných trestných činů, kde tuto možnost zákon soudu nedává). A je zde ještě jeden aspekt: Vymožení náhrady.

Můžete viníka znát a můžete získat i pravomocný rozsudek o náhradu škody a újmy. Sice to v českém soudnictví může trvat i několik let… pak ale nastává druhá fáze – získat peníze od viníka.

Pokud je pojištěný s dostatečným limitem pojištění odpovědnosti, bude za něj hradit náhrady pojišťovna. I v takovém případě ale jen do výše limitů, které se nejčastěji pohybují v řádu nižších jednotek milionů korun.

A kolik lidí má úspory či majetek na úhradu desetimilionového odškodnění? Když takto předlužený člověk navíc projde osobním bankrotem, má poškozený smůlu zcela.

 Nahrávání …