Nemoc parkinson – Vše o zdraví

Úvod » Nemoci » Parkinson

Bylinky dokáží zlepšit i stav nemocných s Alzheimerovou či Parkinsonovou chorobou

Každý rok vidíme v médiích rozsáhlé statistické údaje, v dalších generacích můžeme být ohroženi skutečnou pandemií Alzheimerovy nebo Parkinsonovy choroby, totéž platí třeba pro roztroušenou sklerózu. Objevují se však často i jiná fakta, léčba těchto nemocí, donedávna prakticky bez výsledků, se dá podpořit účinkem různých bylinek.

Je to možná s podivem – Alzheimer ale netrápí jen seniory

 

Alzheimerova choroba figuruje v první desítce nejčastějším smrtelných nemocí. Více než deset procent nemocných přitom jsou čtyřicátníci a padesátníci, nejde tedy jen o seniory.

Onemocnění, které se pojí s výpadky paměti, zhoršením řečových schopností i orientace v prostoru, není možné jako celek vyléčit.

Léčba je v současné době zaměřena na podporu efektivnější mozkové činnosti, využívá se také léků, které zlepší spánek a mírní depresi nebo pocit úzkosti.

Takové účinky však má i celá řada bylinek, jaké to jsou?

 

Bylinky mohou léčbě hodně napomoci, musí se ale zvolit správně. Například na léčbu depresí a úzkostí platí tinktura z třezalky nebo výtažek z třezalky a lípy nebo vrbky úzkolisté. Zlepšené prokrvení mozku má na starosti eleuterokok, pozitivní efekt pak nabízí i jinan dvoulaločný, který zabere nejen na úzkostné stavy, ale například také zlepšuje krátkodobou paměť.

Při prevenci podobných onemocnění je nutné podpořit prokrvení mozku a regeneraci celého těla, zejména však nervů. Právě k pročištění organismu, které samo o sobě zaručí částečné omlazení, napomohou vydatnou měrou některé byliny.

Kromě pýru nebo židovské mochyně je to i osvědčená směs kopřiv, pampelišek, jetele a řebříčku. Pročištění cév obstará třeba gotu kola nebo echinacea, kyselinu močovou z těla odbourá tinktura z jasanu, buku nebo mladých pupenů břízy.

Parkinsonova nemoc a výtažky z fíkovníku? Zajímavý efekt

 

Lidé, kteří trpí Parkinsonovou nemocí, povětšinou neovládají dobře své svaly. Kromě svalového třesu se dostavují postupně i horší artikulace při mluvení, snížená schopnost mimiky nebo špatná koordinace pohybů.

Parkinsonova choroba je dnes stále považována za nevyléčitelnou, život nemocného je však možné hodně zpříjemnit a samozřejmě také oddálit nástup nemoci. K tomuto cíli vede nejčastěji užívání speciálních léků, které podpoří mozkovou činnost a nervovou soustavu.

Jaké bylinky lze při léčbě „Parkinsona“ využít?

Obecně se doporučuje například bělotrn kulatohlavý, díky němuž efektivněji proudí vzruchy mezi nervovými vlákny. Dobrou práci odvede i výtažek ze ženšenu, mozkovou činnost do značné míry podpoří fíkovník.

Podobně jako u Alzheimerovy choroby, i zde je osvědčeným receptem jinan dvoulaločný, zmínit musíme také olši a její skvělé protizánětlivé účinky. Důležitá je také celková očista organismu, s velkým důrazem na cévní a nervovou soustavu.

Bakterie, viry a další parazité, to vše musí z těla ven…

Depresivní stavy dokáže podstatně zvolnit i obyčejná třezalka

 

Roztroušená skleróza také patří mezi nevyléčitelné choroby. Rozdíl mezi ní a Alzheimerovou nebo Parkinsonovou nemocí je ten, že postihuje často i mladší ročníky.

Problémy se zrakem, artikulací, mravenčení v rukou a nohou, ale také pocity velké únavy a depresivní stavy. Pacienti v mnoha případech před tím, než u nich propukla roztroušená skleróza, prodělali boreliózu.

Léčba této nemoci vyžaduje léky, které zlepší nervovou činnost.

A bylinky? Samozřejmě, i ty dokážou své. Počáteční léčebná kúra zahrnuje například tinkturu z třezalky a topolu, pro lepší fyzické zdraví je tu pak bakopa nebo lípa.

Zklidnění organismu přinese javor babyka, potíže s pohybem nebo dostatečným prokrvením prstů na rukou a nohou pomůže částečně odstranit jinan dvoulaločný.

Výtažky z těchto bylin podpoří také spánek a trávení, mají i vliv na určité gynekologické nebo urologické obtíže spojené přímo právě s roztroušenou sklerózou.

Nejdůležitější tu ale je prevence, s velkým důrazem na regeneraci nervové soustavy a očistu těla od parazitů (kteří jsou bohužel skoro všudypřítomní). Důležitá je rovněž adekvátní pohybová aktivita a úprava jídelníčku, při boji s těmito zákeřnými chorobami je nutné postupovat komplexně.

 

Řadit podle:

nejlevnější nejdražší nejlépe hodnocené

• běžná cena 349,00 Kč
• naše cena 299,00 Kč
• skladem

Parkinsonova choroba má desítky příznaků

Tisková zpráva, 10. 4. 2017, Brno

Svět si 11. 4. připomíná Den Parkinsonovy nemoci. To je choroba, která patří k nejzávažnějším nevyléčitelným poruchám nervové soustavy. Jen v Česku jí trpí přes dvacet tisíc lidí. Dle údajů VZP se v loňském roce v Jihomoravském kraji s Parkinsonovou chorobou léčilo 2509 pacientů. Náklady této léčby byly vyčísleny na zhruba 52,5 mil. Kč.

Parkinsonova choroba je neurodegenerativní onemocnění centrální nervové soustavy, které přímo souvisí s úbytkem nervových buněk v části mozku nazvané Substantia nigra (černá substance). Tyto buňky za normálního stavu produkují dopamin, což je neurotransmiter (přenašeč), který zajišťuje přenos signálů mezi nervovými buňkami (neurony).

Nedostatek dopaminu způsobuje, že pacient postupně není schopen ovládat nebo kontrolovat svůj pohyb. Parkinsonova choroba je dosud nevyléčitelným onemocněním, lékaři však dokáží cílenou léčbou potlačit příznaky nemoci a pomocí rehabilitačního cvičení i zpomalit její rozvoj. Parkinsonovou chorobou trpěli například papež Jan Pavel II.

, malíř Salvador Dalí nebo boxer Muhammad Ali.

Léčbou Parkinsonovy choroby se zabývá doc. MUDr. Marek Baláž, Ph.D., z I. neurologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU, který k nemoci sdělil:

Parkinsonova nemoc má desítky příznaků, které nejsou všechny vyjádřeny u každého pacienta. Diagnóza je stanovena obvykle na základě tzv. motorických příznaků – hlavními jsou klidový třes, zpomalenost pohybů a svalová zatuhlost.

Jejich projevy jsou například snížení mimiky, zmenšování písma, úbytek spontánních pohybů, zhoršení držení těla – předklon, pokles souhybů na horních končetinách při chůzi. Mezi nemotorické příznaky patří změny nálady, poruchy úsudku a paměti, zácpa, časté močení, bolesti kloubů a další.

Onemocnění má progresivní charakter, v pozdním stádiu dominují poruchy stability, chůze a poruchy paměti a úsudku, příznaky, které je těžké ovlivnit.

Onemocnění se nejčastěji objevuje ve věku 65 let, ale jsou diagnostikováni i pacienti v mladším věku, asi 5 až 10 % je diagnostikovaných ve věku pod 50 let. Muži mají o něco vyšší riziko rozvoje onemocnění než ženy.

V Centru pro abnormní pohyby a parkinsonismus ve FNUSA sledujeme asi 2000 pacientů každý rok, počet pacientů se postupně zvyšuje. Na našem pracovišti jsou konzultováni také pacienti ze zahraničí, provádíme vzdělávání lékařů z České republiky i ze zahraničí v problematice Parkinsonovy nemoci.

Terapie je velmi individualizována, je zaměřena na příznaky onemocnění. Základním kamenem farmakologické léčby jsou léky zvyšující hladinu dopaminu v mozku. Ve střední fázi Parkinsonovy nemoci je efekt medikace méně stabilní a objevuje se kolísání kvality pohybu, medikaci je nutno upravovat, měnit schéma dávkování.

Tedy stav pacienta se mění, po užití léků je hybnost dobrá, během několika hodin se podstatně zhoršuje.

U části pacientů je možné hybný stav a hlavní příznaky jako je třes a zpomalenost výrazně zlepšit pomocí operačního řešení (hluboká mozková stimulace), nebo s použitím pumpy, která vpravuje účinný lék přímo do oblasti střeva, kde se přímo vstřebává (Duodopa). Dále po celou dobu nemoci léčíme příznaky, které pacienta trápí – bolesti, změny nálady a podobně.

Z nefarmakologických způsobů terapie má velký význam fyzioterapie/rehabilitace, logopedie, pravidelná pohybová aktivita, ve fázi nemoci, kdy se zhoršuje stabilita i mechanické pomůcky – hůlky, chodítko. Protože nedokážeme ovlivnit postup onemocnění, je hlavním cílem zlepšení kvality života.

Na naší klinice (I. neurologická klinika FNUSA) máme k dispozici všechny nejmodernější terapie (hluboká mozková stimulace, Duodopa, apomorfinová pumpa), probíhají také klinické studie nových léků a výzkumné projekty FN u sv. Anny v Brně a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity.

V posledních letech stoupá počet pacientů indikovaných ke komplexním, pokročilým terapeutickým postupům – především operace (hluboká mozková stimulace) a intraduodenální podání léků (Duodopa) či apomorfinová pumpa podáváná injekčně. Indikují se pacienti v časnějším stádiu Parkinsonovy nemoci s cílem prodloužit pozitivní vliv léčby na kvalitu života.

Parkinsonova choroba byla diagnostikována Liborovi Jášovi ve 40 letech. Po 10 letech léčbou medikamentů bylo přistoupeno k operaci, tedy k hluboké mozkové stimulaci. „Těžko někomu vysvětlíte, že se má pohnout noha, ale nejde jí povel dát.

Prostě se zastavíte a nemůžete se pohnout,“ popsal svoje problémy před zavedením neurostimulátoru Libor Jáša. Při operaci mu byly do mozku zavedeny dvě malé elektrody a pod kůži u klíční kosti neurostimulátor. Pomocí kapesního ovladače si kontroluje frekvenci pulsů, které může v určitém rozsahu korigovat.

Do nemocnice dochází na pravidelné kontroly. Stimulátor nemoc nevyléčí, ale mírní příznaky nemoci a pacienti s ním mohou žít relativně normálně. Libor Jáša je i přes svoje onemocnění velmi aktivní sportovec. Hraje stolní tenis, bowling, cvičí.

„Pan Jáša je nejlepším sportovcem našeho centra, takže vždy očekávám, že přinese nějaký pohár, jen posledně žádný nedonesl a to jsem byl nespokojený,“ dodává s přátelským úsměvem jeho ošetřující lékař Marek Baláž.

Centrum pro abnormní pohyby a parkinsonismus Brno ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně bylo v r. 1993 založeno jako první centrum svého druhu v ČR a v roce 2002 mu byl ministrem zdravotnictví přidělen statut centra.

Jako jedno ze tří center v České republice poskytuje komplexní terapii extrapyramidových onemocnění včetně chirurgické terapie (hluboká mozková stimulace – DBS) a dalších invazivních postupů (intraduodenální levodopa, apomorfin), specializované neuropsychologie atd.

Ambulantně je v centru ročně vyšetřeno cca 2000 pacientů. Centrum poskytuje konzultace a pomoc pacientům z velké části Moravy a přilehlých oblastí Čech. K dispozici jsou dále lůžka kliniky a celé zázemí, kde je ročně hospitalizováno cca 200 nemocných s onemocněními extrapyramidového systému.

Centrum využívá neuropsychologů na klinice k řešení specifických otázek spojených s náplní jeho práce. Dále využívá služeb neurorehabilitačního oddělení a klinického logopeda.

Parkinsonova choroba se nedá léčit nikde ve světě, jelikož se neznají její příčiny. Pojmenována je po britském lékaři Jamesi Parkinsonovi, který ji v 19. století jako první popsal. James Parkinson nazval onemocnění „obrna třaslavá.“ Tento název vystihuje základní příznaky nemoci – svalovou ztuhlost a třes.

Doc. Marek Baláž se svým pacientem Liborem Jášou

Neurostimulátor

Kontakt: Ing. Petra Veselá, tisková mluvčí FNUSA, tel. +420 604 121 122, [email protected]

Obrna třaslavá

Poměrně řídkou, ale často zmiňovanou neurologickou nemocí je tzv. Parkinsonova choroba. Tuto nemoc poprvé v roce 1817 popsal londýnský lékař James Parkinson. Její původní název by se dal do češtiny přeložit jako obrna třaslavá. Protože se však ve skutečnosti o obrnu nejedná, ponechme jí název Parkinsonova choroba.

V čem spočívá podstata této tajemné nemoci? Může postihnout každého z nás, může překvapit naše blízké, může nám zkomplikovat a změnit život. Máte v rodině někoho, koho tato choroba postihla? Uvádíme několik poznámek, které by Vám mohly tuto nemoc přiblížit.

„Dopamin“ není zaklínadlo…

Ve Vašem mozku jsou struktury, které ovlivňují pohybové aktivity. Nepřemýšlíte nad tím, když se rozcházíte, vstáváte, zastavujete. Neuvědomujete si, když otočíte klíčem, řídíte automobil.

Některé pohyby prostě provádíte zcela automaticky.

Dáte si na ramena těžký kabát a po chvíli o něm nevíte… Parkinsonova choroba je právě nemocí, která postihuje mozkové systémy ovlivňující automatické pohyby, svalové napětí a koordinaci pohybů.

Původ nemoci není znám.

Dochází k předčasné poruše funkce a poškození struktur v hloubi mozkových polokoulí, která se nazývají „basální ganglia“ Jde o seskupení nervových buněk do skupin, které jsou mezi sebou vzájemně propojeny.

Zajisté se ptáte, čím je tato nemoc podmíněna? Výzkumníci obviňují jednak vlivy vrozené (část případů je dědičná). Uplatní se i vlivy získané, např. toxiny či jiné poruchy látkové přeměny probíhající v mozku u každého z nás.

Vlastní podstata nemoci spočívá v nedostatku dopaminu. To je přenašeč signálů mezi nervovými buňkami Jeho nedostatek se projeví právě v poruše mozkových okruhů, které regulují mimovolní svalové napětí, provádění pohybů a jejich automatičnost. Navíc má i vliv na psychické a další funkce, např. zažívání. Jedná se pochopitelně o velmi zjednodušené schéma, ale pro naše potřeby postačí.

Má dědeček „parkinsona“?

Až na výjimky dopředu nelze předvídat, koho onemocnění postihne. Napadne Vás určitě otázka, kdy a koho se tedy onemocnění může týkat? Nemoc postihuje muže i ženy, muže častěji. Nemoc vzniká plíživě mezi 50 a 60 rokem věku. Někdy výjimečně může propuknout před 40. nebo dokonce 20. rokem věku.

Příznaky bývají zpočátku vcelku nenápadné.

Nemocný postřehne zvýšenou únavnost, pocity zatuhnutí, křeče, pocity tíže končetin, někdy dokonce bolesti kloubů a zad (nepřímo zapříčiněné tuhostí), celkové zpomalení a poruchy chůze.

V jiných případech Vás může na nemoc upozornit téměř výhradně klidový, rytmický, pomalý třes na jedné z horních končetin Připomíná „počítání peněz“ nebo „hnětení kuličky“.

Jak nemoc pokračuje, setkáváte se s jejími dalšími hlavními příznaky. Pocity tuhosti, jednostranným, později oboustranným klidový třesem, pomalostí a chudostí pohybů.

Nápadný je zejména „maskovitý“ obličej s nedostatečnou mimikou, charakteristická šouravá chůze v předklonu s rukama ohnutými v loktech, postupně se přidávají poruchy rovnováhy, časté jsou pády, zácpa, zvýšený mazotok a poruchy močení.

Přidružit se mohou deprese a demence s úbytkem intelektových schopností. Vývoj nemoci trvá měsíce až roky. Neléčené onemocnění obvykle končí po několika letech celkovou nehybností.

Naštěstí v dnešní době již existují prostředky, jak můžete tuto nemoc výrazně zpomalit a stabilizovat natolik, aby byl postižený člověk schopen žít plnohodnotný život a vykonávat své zaměstnání.

Vyléčit toto onemocnění v pravém slova smyslu však nelze.

První pomoc

Mohla by Vás zaskočit myšlenka, jak takovému člověku pomoci v nouzi. Musím Vás částečně uklidnit. Parkinsonova choroba je onemocněním vznikajícím pozvolna. S nutností první pomoci setkáváme zcela výjimečně.

Takovou situací může být například náhlé odnětí léků u léčeného pacienta, které vyvolá naprostou neschopnost pohybu. V extrémních případech může dojít až ke smrti. Laická první pomoc v této situaci, kromě podání užívaných léků, neexistuje. Přivolejte pohotovost, případně kontaktujte ošetřujícího lékaře, neurologa, či specialisované centrum, kde je pacient sledován.

Jinou příčinou může být porucha mozkového stimulátoru, který mají někteří mladší pacienti implantován (umístěn do postižených oblastí) po selhání veškeré předchozí léčby. Zde je první pomoc obdobná. Podání léku (L-DOPA) a přivolání pomoci.

V ordinaci

Navštívíte-li lékaře-praktika s některými obtížemi, které jsou uvedeny výše, pravděpodobně Vás odešle ke specialistovi. Tím je jednoznačně neurolog. Vyšetří Vás od hlavy až k patě, bude si všímat Vaší hybnosti, mimiky, reakcí, vyzkouší svalové napětí, vyšetří reflexy kladívkem a otestuje Vaší chůzi.

Poté navrhne další vyšetření. Důvodem je celá řada neurologických onemocnění, které mohou napodobit příznaky Parkinsonovy choroby. Patří mezi ně cévní, toxické či jiné poškození mozku. Bude Vás dále zpovídat, kdy se příznaky objevily, co má na ně vliv a zda-li se podobné onemocnění nevyskytlo u Vašich příbuzných.

Bohužel neexistuje test či metoda, která by Parkinsonovu chorobu jednoznačně prokázala, diagnosu neurolog stanovuje na pokladě dvou věcí. První je průběh s příznaky nemoci, příznivá reakce na léčbu. Druhou vyloučení jiné příčiny onemocnění.

Další možné vyšetření je například odběr krve (krevní obraz, sedimentace, funkce jater, ledvin, hladina cukru apod.) a jiná speciální vyšetření jakoCT vyšetření mozku (počítačová tomografie).

Jde o rentgenové vyšetření mozku, které vyloučí cévní či jinou příčinu obtíží. Je to nebolestivé vyšetření, obvykle se provádí s aplikací tzv.

kontrastní látky (do žíly), což zlepší výtěžnost hodnocení.

Dalším základním vyšetřením je EEG vyšetření (elektroencefalografie). Vyšetřují se elektrické potenciály mozku z povrchu hlavy pomocí snímacích elektrod.

Vyšetření trvá asi 20 minut, je nebolestivé, spočívá v nalepení elektrod nebo nasazení zvláštní „čepice“ na které jsou elektrody umístěny.

Zatímco Vy v klidu ležíte na lůžku, přístroj snímá Vaši mozkovou aktivitu v klidu, při otevřených a zavřených očích, po hlubokém dýchání a při pohledu do blikajícího světla (stroboskopu).

NMR (nukleární magnetickou resonancí) patří také k paletě možných vyšetření. Zobrazuje mozek podobně jako CT vyšetření pomocí silného magnetického pole. Vyšetření je nebolestivé, pro organismus nezatěžující.

Nepříjemné je umístění v úzké kabince uvnitř přístroje, takže někteří jedinci trpící klaustrofobií je mohou špatně snášet. Člověk podstupující magnetickou resonanci nesmí mít kardiostimulátor a měl by hlásit kovové předměty v těle např.

kloubní náhrady, cévní svorky apod.

Vyšetření SONO (ultrazvuk) krčních tepen zásobujících mozek je běžné, nebolestivé a nezatěžující vyšetření snímající ultrazvukem přívodné mozkové tepny. Důvodem je posouzení průtoku krve a změn na cévách (zejména u arteriosklerosy). Závěrem nutno ještě zdůraznit, že volba výše uvedených vyšetření závisí na příznacích nemoci, věku pacienta apod.

Jak se tato choroba léčí?

Teď se určitě znovu ptáte, jak pomoci člověku s již diagnostikovanou Parkinsonovou nemocí? Jako u všech nemocí nabádám k trpělivosti a pochopení. Bez toho to nejde. Nemocný člověk je totiž i při plném duševním zdraví ve svém životě alespoň částečně omezen. Třeba jen tím, že musí užívat pravidelně léky.

Z hlediska moderní medicíny existuje několik způsobů jak pomoci odstranit příznaky nemoci a uspokojivě zlepšit kvalitu života. První možností jsou léky. Dělí se do několika skupin podle toho, jak působí na systémy upravující regulaci hybnosti. Léky se vybírají podle určitého klíče, jakými jsou např. intenzita příznaků, věk pacienta či jeho přídatné nemoci.

Mezi základní látky užívané na počátku nemoci patří selegilin (preparáty např. Selegilin, Jumex, APO Seleg atd.), amantadin (preparát Viregyt), v určitých situacích i nověji vyvinuté léky (Mirapexin, Permax, Requip aj.). Volí se buď jeden z nich nebo kombinace několika.

Snášeny bývají obvykle dobře, chrání postižené struktury mozku a usnadní přenos vzruchů. U nemocných s výraznějším třesem se užívá ještě např. biperiden (preparát Akineton).

Ve fázi již jasně rozvinutých příznaků pokračujeme léčbou L-DOPA neboli levodopou (preparáty Nakom, Isicom), což je v podstatě stavební kámen chybějícího dopaminu.

Léčba obvykle výrazně zlepší příznaky nemoci. Můžete si tedy klást otázku, proč nezačít ihned s léčbou levodopou? Důvodem bývá fakt, že po několika letech podávání L-DOPA může dojít ke špatné odpovídavosti na tuto látku.

Může se objevit nepřiměřená reakce organismu na podávání. Například mimovolní házivé, škubavé pohyby, kolísání stavu hybnosti, náhlá zatuhnutí, apod.

Podáváním dalších preparátů nebo výměnou lze sice tyto obtíže překlenout, obvykle již však ne úplně.

Dalším důvodem bývají poměrně časté nežádoucí příznaky léčby, ke kterým patří například zažívací potíže či nepřiměřený pokles krevního tlaku. Pochopitelně mimo léky, které ovlivňují průběh vlastní nemoci se podávají i léky, které ovlivňují některé přidružené problémy, např.

depresi, zácpu a jiné. Dávky některých léků včetně levodopy je nutné velmi pozvolna zvyšovat, aby se předešlo možným nežádoucím účinkům. Závěrem k léčbě bych ještě rád podotkl, že seznam léků není úplný.

Postup vybíraných přípravků se může různit podle charakteru nemoci a dalších jiných okolností.

Druhým základním kamenem léčby je odborná rehabilitace a instruktáž. Provádí se na rehabilitačních odděleních pod dozorem speciálních rehabilitačních sester či rehabilitačního lékaře.

Poslední možností několika posledních let je tzv. hluboká mozková stimulace (deep brain stimulation, DBS), která spočívá v implantaci elektrického stimulátoru do postižených oblastí. Je však vyhrazena jen určitým vhodným kandidátům (limitováno věkem, příznaky, vyčerpáním léčebných možností, pacient musí splnit specifické požadavky pro implantaci stimulátoru).

Samozřejmě jako každá nemoc má i Parkinsonova různý průběh. Existují formy pomalejší, které dobře reagují na léčbu, ale i také takové, které lze ovlivnit hůře. V zásadě lze shrnout, že Parkinsonovu chorobu nelze vyléčit. Lze významně ovlivnit její průběh s uspokojivou kvalitou života.

Můžu se nějak chránit?

Co můžete udělat pro to, aby u Vás Parkinsonova choroba nevznikla? Musím Vás zklamat. Není známa prevence tohoto onemocnění.

Máte riziko Parkinsonovy choroby?

Potenciálním rizikem je onemocnění příslušníka rodiny. Existují dědičné formy onemocnění, ale je jich menšina. Rizikem může být i užívání heroinu. Obsahuje toxin, který poškozuje struktury basálních ganglií.

Ke vzniku příznaků může vést i opakované zhmoždění (mikrotraumatizace) hlavy např. opakovanými údery u boxerů, kdy dochází k drobným krevním výronům. Cévní změny mohou také napodobit příznaky Parkinsonovy choroby.

nejedná se však o pravou Parkinsonovu nemoc, nýbrž o její syndrom (příznaky). Podobné příznaky mohou vyvolat některé léky či otrava oxidem uhelnatým.

Vše, co potřebujete vědět o Parkinsonově chorobě

Nemáte povolené použitie Cookie, webová stránka nebude fungovať správne. Niektoré časti webu a aplikácie nebudú dostupné.

Nemáte zapnutý Javascript, webová stránka nebude fungovať správne. Niektoré časti webu a aplikácie nebudú dostupné.

11. dubna, v den výročí narození britského lékaře a chirurga Jamese Parkinsona, si připomínáme Světový den Parkinsonovy nemoci. Přinášíme vám veškeré dosud dostupné informace o tomto onemocnění.

Možná vás překvapí, že Parkinsonova choroba je známá již od starověku, ale poprvé ji popsal až londýnský lékař James Parkinson v roce 1817. Jedná se o progresivní neurodegenerativní onemocnění centrální nervové sousty, které zapříčiňuje odumírání mozkových buněk.

Je charakterizována pozvolně se rozvíjející svalovou ztuhlostí, zpomaleným pohybem a klidovým třesem prstů ruky. Začíná drobnými potížemi s ovládáním pohybů těla a pokračuje k omezení v každodenních činnostech.

Dosud se nenašel lék, jedná se proto o nevyléčitelnou chorobu vyskytující se po celém světě nezávisle na životním stylu či sociální vrstvě.

Nejčastěji se vyskytuje u lidí nad 60 let, ale zhruba u 15 % pacientů se nemoc může objevit už před čtyřicítkou, ve výjimečných případech ještě dřív. V ČR v současnosti žije až 15 000 nemocných touto chorobou.

Parkinsonova choroba vzniká na základě nadměrného odumírání mozkových buněk. Co ale tento proces spouští a ovlivňuje je stále ve fázi bádání. Obecně se má za to, že vznik nemoci ovlivňuje:

Genetické předpoklady – předpokládá se, že výskyt v rodině zvyšuje pravděpodobnost onemocnění u dalších jejích členů, ale dosud tento předpoklad nebyl vědecky přesvědčivě potvrzen.

Vliv prostředí – špatné ovzduší a dosavadní životní styl má vliv na zvýšenou pravděpodobnost onemocnění.

Mikrotraumata v oblasti hlavy – opakované údery a zhmoždění hlavy, např. u sportovců (např. bojové sporty) mohou vyvolat neurologické onemocnění.

Otravy a toxické látky – příliš častý styk s jedovatými látkami a drogami (např. heroin) způsobuje trvalé změny v mozku.

Zákeřnost této nemoci je v tom, že nemocní mohou budit dojem téměř zdravých lidí. Nemocní o své diagnóze zpočátku ani nevědí a nevěnují prvotním příznakům zvláštní pozornost. Předpokládá se, že až 40 % osob trpících Parkinsonovou chorobou nevyhledá včas lékařskou pomoc, jelikož příznaky připisují za projev stáří.

Tato choroba totiž nezačíná v mozkových centrech řízení pohybu, ale v nervových buňkách ovlivňující čich. Patologické změny postupují do žaludku a následně do mozku. Od prvních příznaků do stanovení diagnózy může uplynout 3 až 5 let. U každého jedince mohou být příznaky i progrese nemoci zcela odlišné.

Zvláštní skupinu tvoří tzv. „Young Onset“, tedy mladí lidé, kteří onemocněli mezi 30–40 lety. Příznaky nemoci u této skupiny jsou častá zpomalenost a ztuhlost.

Nemoc se u nich vyvíjí velmi pomalu, výborně reagují na léčbu, ale dochází u nich k předčasným výkyvům hybnosti (fluktuace) a k dyskinezím (mimovolné a nekontrolovatelné pohyby, vznikající jako nežádoucí vliv dlouhodobě užívaných léků).

Prvotní příznaky se u většiny nemocných rozvíjejí pozvolně, proto jim oni sami ani jejich rodina nevěnují zvláštní pozornost. Obvykle se jedná o:

• rychle nastupující únava, ztráta výkonnosti, kondice a celkový tzv. únavový syndrom,
• zhoršení nebo ztráta čichu,
• pocit tuhosti, pocit těžkých končetin, bolesti ramen a zad,
• zácpa,
• problémy s chůzí a celkové zpomalení pohybu,
• tichost a monotónnost projevu,
• problémy se spaním,
• deprese.

Deprese, resp. pocit zoufalství, bezmoc a smutek se objevuje častěji a trvá delší dobu, než je obvyklé. Tyto stavy blokují energii a brání nemocnému se adaptovat na nově vzniklé podmínky. Nemá náhled na situaci a ani neví, že je deprese varovným signálem pro rozvoj dalších obtíží.

Motorických příznaků už si obvykle pacienti či rodina všimne, jelikož mohou omezovat každodenní činnosti, např. odemykání dveří nebo přecházení ulice. Mezi ty základní patří:

• Třes – pravidelný, rytmický a pomalý třes se dostavuje, když je končetina v klidu. Typický je pohyb jakoby počítání peněz nebo válení těsta. Zpočátku může být jen na jedné končetině, ale časem postihne i druhou stranu těla. Při pohybu třes slábne, ve spánku ustává.
• Svalová ztuhlost – především dolních končetin. Objevuje se často bolestivé napětí a křeč.
• Zpomalení pohybu – šouravá a krátká chůze, přešlapování, zamrznutí apod. I mluvení trvá déle, než je obvyklé.
• Narušená rovnováha – nemocný má problém s rovnováhou ve stoje i při chůzi, dělá mu problém otáčení se a může docházet i k častým pádům.

Nemotorické příznaky jsou častější než motorické a mohou být více nepříjemné i ohrožující. Jde například o:

• Psychické problémy – deprese, úzkost, podrážděnost.
• Kognitivní problémy – nelze se soustředit, objevují se problémy s myšlením, pamětí, nebo dokonce demence.
• Zácpa a častá sytost.
• Problémy se spaním – nespavost, nadměrná ospalost, mluvení nebo pohyb ve spánku.
• Poruchy čichu, zhoršený zrak.
• Sexuální disfunkce především u mužů.

Diagnóza je určena především z anamnézy a klinického neurologického vyšetření, hodnotící testy, zobrazovací metody. Výše uvedené příznaky jsou totiž typické i pro jiná onemocnění a Parkinsonova nemoc je diagnostikována až po vyloučení jiných příčin obtíží.

Vyšetření nejčastěji provádí neurolog a po přečtení pacientovi lékařské historie následně testuje výraz ve tváři, třes v pažích, ztuhlosti v končetinách a krku, chůzi a rychlost obnovení rovnováhy.

Následně pacientovi odebere krev a pošle ho na testy jako počítačová tomografie, elektroencefalografie, ultrazvuk a magnetická rezonance.

Samotný průběh nemoci je u každého pacienta individuální. Choroba se zhoršuje s časem. Nemocný zpravidla prochází čtyřmi vývojovými fázemi:

• 1. fáze – Adaptační Zahrnuje první příznaky, zjištění a oznámení diagnózy a první roky s onemocněním. Tato fáze je pro pacienta těžká hlavně po psychické stránce. Uvědomuje si, že je více unavený, klesá jeho pracovní výkon a je náchylnější k nemocem, ze kterých se dostává nepřirozeně dlouho. Pacient také může pociťovat bolest v ramenu či v ruce, zakopává, je ztuhlejší. Občas se objevují i první známky nemotornosti – pacientovi nejdou zapnout knoflíky, má potíže s psaním.
• 2. fáze – Vyrovnávání se Díky léčbě se život vrací k normálu. Nemocný nemusí omezovat osobní ani pracovní život. Zvykl si na život s Parkinsonovou nemocí a postupně tuto skutečnost svěřuje rodině a přátelům.
• 3. fáze – Začínají motorické problémy Léky už neúčinkují tak spolehlivě jako předchozích fázích. Toto stádium zcela závisí na léčbě a proces je individuální a nastupuje různě rychle. U nemocného se objevují výkyvy v pohybech, které komplikují běžné činnosti. Zhoršuje se celková stabilita postoje, objevuje se porucha chůze, hrozí pády, což může být život ohrožující.
• 4. fáze – Závislost na druhé osobě Jde o poslední stádium nemoci. Onemocnění pacienta už značně omezuje v každodenních činnostech a jeho závislost na okolí roste. Plně se rozvíjí symptomy. Ztuhlost chodidel nedovoluje pacientovi stát ani chodit a objevují se i psychické problémy. Tato fáze vede až k odkázání na plnou pomoc okolí 24 hodin denně.

Lék na Parkinsonovu chorobu zatím stále není. Existují pouze prostředky, které umožňují mírnit průběh nemoci, resp. jednotlivé příznaky. Klasická léčba spočívá v podávání celé řady léků, které obsahuji dopamin, dále antihistaminika, anticholinergika. Někdy se přistupuje k operaci mozku, tzv.

hloubkové mozkové stimulaci, při které se zavedou elektrody do mozku. Důležitou součástí léčby je fyzioterapie zaměřená na pohybové cvičení těla, svalů na obličeji, krční páteře. Základem léčby je zajištění soběstačnosti po co nejdelší dobu a zvýšení bezpečnosti v každodenních aktivitách.

Pomáhá také procvičování paměti.

Přírodní medicína podává odvar z kozlíku lékařského, zázvor, ginkgo biloba či ostropestřec lékařský. Správná strava by měla obsahovat dostatek tekutin (voda, zelený čaj, káva), vlákniny (zelenina, ovoce), omega-3 mastných kyselin (ryby, ořechy, rostlinné oleje), vápník (mléčné výrobky, ryby, játra, vajíčka).

Z vitamínů je důležité doplňovat vitamin B, D, E a koenzym Q10. Doporučuje se také dieta s omezením cholesterolu. Pomáhají i homeopatika, ajurvédské přípravky, nozody, akupunktura a různé způsoby detoxikace.

Konopí rozhodně není všelékem, prokazatelně však snižuje ztuhlost, bolestivost svalů a zvyšuje apetit i celkovou náladu pacienta.

Při léčbě pomáhá i kanisterapie a muzikoterapie, které zlepšují celkovou motoriku nemocného.

Doporučení pro parkinsoniky

• Zhodnoťte své bydlení a jeho okolí, kde by se mohly vyskytovat překážky při zhoršeném pohybu a snažte se je odstranit. To platí i pro vaše pracoviště.
• Využijte kompenzačních pomůcek, které vám pomohou při každodenních činnostech. Jak vybrat vhodnou pomůcku se můžete přečíst zde.
• Na dlaždice a do vany umístěte protiskluzové podložky, abyste předcházeli pádům. Ze stejného důvodu nenechávejte předměty na podlaze, abyste o ně nezakopli.
• Pokud budete mít dlouhodobě špatnou náladu, neváhejte a kontaktujte psychiatra. Můžete se také zapojit do terapeutické skupiny lidí se stejnými obtížemi.
• Důležité je trénovat mozek a pravidelně procvičovat paměť, vědomosti i orientaci a věnovat se novým zájmům a plnění různorodých úkolů.

Péče o pacienta v pokročilém stadiu může být pro rodinu velmi obtížná a složitá.

V určité fázi onemocnění totiž nemocný potřebuje již trvalou ošetřovatelskou péči, kterou ne každá rodina doma zvládne, ať již z technických, nebo hygienických důvodů. Často chybí bezbariérové prostředí i odpovídající hygienické zázemí. Někdy to mohou být lidsky pochopitelné fyzické či psychické důvody.

V takovém případě pomáhají specializovaná zařízení, jako je například síť zařízení, která pečují nejen o nemocné s demencí, ale i o řadu parkinsoniků v různých stadiích onemocnění a kde je nemocným poskytována potřebná specializovaná ošetřovatelská a rehabilitační péče.

Známé osobnosti, kterým diagnostikovali Parkinsona: Papež Jan Pavel II., malíř Salvador Dalí, boxer Muhammad Ali, herec Michael J. Fox, zpěvák Ozzy Osbourne, vůdce Adolf Hitler a Francisco Franco.

Společnost Parkinson – Zaměřuje se na rehabilitační cvičení, přednášky a besedy pro pečující a pořádá tradiční výstup 11. 4. na horu Říp.

Parkinson Help – Seznamuje veřejnost s obtížemi spojenými s Parkinsonovou chorobou a podporuje komunitní život nemocných v regionech.

Cvičení zaměřené na problémy pohybového aparátu při diagnóze Parkinsonovy choroby.

Parkinsonova choroba

Parkinsonova choroba je úzce spjata s osobami vyššího věku. Je sice pravda, že nemoc obvykle zaútočí až po šedesátém roce, současně je ale smutnou skutečností, že každý desátý pacient s Parkinsonovou nemocí je dnes již mladší čtyřiceti let. V dnešní běžné populaci postihuje Parkinsonova nemoc každého dvoustého člověka.

Mezi lidmi staršími 65 let je její výskyt mnohem častější, a sice průměrně u každého padesátého. Asi pět procent pacientů je ve věku do čtyřiceti let.

V mládí a dětství je relativně vzácná. Toto onemocnění více postihuje muže než ženy. Z důvodů, které nejsou zatím známé, postihuje více nekuřáky než kuřáky.

Nemocných trpících Parkinsonovou chorobou bude stále přibývat zejména v důsledku pozitivního jevu – neustálého prodlužování lidského života.

Příčiny nemoci

Poprvé byla tato nemoc popsána na počátku 19. století anglickým lékařem Jamesem Parkinsonem.

V tehdejší době byla považována za velmi vzácnou, dnes však patří k vůbec nejčastějším onemocněním nervového systému postihujícím miliony lidí na celém světě.

Parkinsonova nemoc je onemocnění centrální nervové soustavy, jehož prapůvodní příčinu se doposud nepodařilo objasnit. V některých případech se může jednat o následek užívání určitých léků či prodělané infekce.

Je známo, že příčinou Parkinsonovy nemoci je nedostatek dopaminu v mozku. Dopamin je chemická látka podílející se na přenášení nervových signálů z jedné nervové buňky do druhé. Produkuje ho oblast velkých buněk uprostřed mozku zvaná substantia nigra.

U lidí s Parkinsonovou nemocí je tato oblast poškozena a nakonec odumírá. Chybí-li dopamin, naruší se rovnováha mezi dalšími tzv. neurotransmitery (látkami přenášejícími nervové vzruchy) a dochází k rozvoji Parkinsonovy choroby.

Pokud začnou buňky odumírat a přestanou produkovat dopamin zodpovědný za přenos vzruchů mezi jednotlivými nervy, dochází k nenapravitelným a nevratným škodám.

Tragédií ovšem je, že nemoc, u které základním předpokladem úspěšné léčby je včasná diagnóza, nelze v raném stadiu odhalit. Neexistuje totiž žádné vyšetření, jímž by bylo možné vznik této choroby spolehlivě, a především včas podchytit.

Příznaky této nemoci se projevují v případě, kdy dojde k poškození 60-80 procent buněk, jež produkují dopamin v subsatantia nigra, a to je již pozdě. Nemoc však může mít i genetické předpoklady.

Asi 15 až 20 procent pacientů má mezi blízkými příbuznými člověka postiženého stejnou nemocí.

Viditelné příznaky

V dřívější době byla Parkinsonova nemoc často označována jako třesová obrna, což samo o sobě do značné míry objasňuje její podstatu. Choroba se obvykle vyvíjí velmi plíživě a její příznaky se mohou pokládat za normální projevy stárnutí.

Příznaky této nemoci bývají různé a liší se u jednotlivých pacientů, ale projevují se různě i u jednoho pacienta v průběhu času.

Mnohdy se ukáže, že prvním varovným příznakem byla bolest v ramenním kloubu, ztížené paní, změna rukopisu nebo deprese.

U většiny pacientů je prvním příznakem třes ruky. Jedná se téměř vždy o rytmický, pravidelný pohyb, který má příznačný charakter: vypadá, jako by nemocný otáčel mezi prsty a palcem drobným předmětem.

Zvláštní je, že tento třes se projevuje pouze v klidu. Jakmile člověk začne končetinou cíleně pohybovat, třes ustává.

Jak nemoc pokračuje, třes se zhoršuje a v mnoha případech nakonec znemožňuje pacientovi vést normální život, protože se například nemůže bez problémů najíst.

Druhý hlavní příznak, který se objevuje v nějaké podobě u všech případů a je nakonec pro pacienta daleko horší, je vliv na vědomé pohyby. Svaly pacienta bývají nápadně ztuhlé.

To zpočátku působí bolest v oblasti ramen a problémy hlavně po ranním vstávání, kdy jsou končetiny delší dobu v klidu. Postižení se nakonec ohnou, chůze bývá šouravá, s krátkými krůčky, s pažemi pokrčenými v loktech a přitisknutými k tělu.

Dostavují se potíže s rovnováhou a stabilitou. Nemocným často hrozí pád vpřed i vzad.

Svalová hmota neubývá, ale nemocný ji neumí využít k účelnému koordinovanému pohybu až do té míry, že přestává zvládat běžné denní aktivity.

Nemoc se podepíše i na obličeji

Běžné a spontánní činnosti, jakými je polykání či mrkání očí, se zpomalí a často úplně vymizejí. Obličej nabývá charakteristického strnulého výrazu s pootevřenými ústy. Obličej je jakoby bez výrazu a nabývá podoby masky. Řeč nemocného bývá monotónní, mohou být potíže s výslovností.

Myšlení a intelekt

Parkinsonova nemoc neovlivňuje myšlení a pacient si je zcela vědom všeho, co se s ním děje. Není jasné, zda klinická deprese, jež bývá u pacientů pozorována, je přímým následkem poškození mozku nebo důsledkem toho, že si pacient uvědomuje svůj stav a svoji bezmocnost. Intelekt není zpočátku nijak zvlášť narušen.

V průběhu nemoci se ale téměř vždy začnou přidružovat psychické problémy. Pacienti bývají často nervově labilní a přecitlivělí. Především jsou však zpomaleny psychické projevy. Člověk se musí k myšlení poněkud nutit.

Ztrácí schopnost řešit úlohy vyžadující složitější myšlení a rovněž paměť, zvláště schopnost zapamatovat si verbální a obrazové informace je snížena.

Léčba pomáhá zmírnit příznaky

Zcela vyléčit Parkinsonovu chorobu neumíme, umíme jen mírnit příznaky a doplňovat chybějící dopamin v podobě levodopy, tedy „zdroje“, který tělo umí přeměnit v chybějící látku. Tuto léčbu použil poprvé v roce 1967 George Cotzias a z krátkodobého pohledu byl mimořádně úspěšný. Nicméně levodopa má rozličné vedlejší účinky.

K těm slabším účinkům patří ztráta chuti k jídlu, nevolnost a zvracení. Mezi závažné vedlejší účinky patří nezvladatelné pohyby a mluvení, agresivita, neklid a úzkost. Dokonce se mohou vyskytnout i halucinace podobné stavům, jaké zažívají schizofrenici.

U některých pacientů se levodopa projevovala efektem spínače „zapnout-vypnout“, což znamená, že lék v jednu chvíli zapůsobí a pacient reaguje normálním způsobem, ale vzápětí se znovu objeví původní syndrom.

Vedlejší účinky levodopy se s pokračující léčbou zhoršují, po mnohaletém podávání léků se může ztrácet původní skvělý efekt, a proto odborníci doporučují podávat jiné „mírnější“ léky, které jsou v počátcích dostatečně účinné k potlačení příznaků, a oddálit tak podání levodopy.

V poslední době se zkouší transplantace embryonálních mozkových buněk, naděje se vkládá do transplantace kmenových buněk, které mají tu vlastnost, že se z nich může vyvinout jakákoliv tkáň. K progresivním metodám patří též hloubková mozková stimulace pomocí trvale zavedených sond. Nadějnou se však zdá metoda implantace buněk, které umějí vyrábět dopamin, přímo do mozku.

Správná životospráva pomáhá

I když degenerativní změny mozkových buněk nelze zvrátit, podáváním léků, vhodnou výživou a pravidelným cvičením může pacient vést celkem normální život nejméně deset let od začátku onemocnění.

Je důležité věnovat se denně alespoň chůzi a napínat svaly, aby se zachovala jejich pružnost a síla. Také mozek je nutno udržet v činnosti novými zájmy a úkoly.

Výběr stravy je důležitý

Lidé postižení touto nemocí mohou mít obtíže s kousáním a polykáním, protože léky užívané na tuto nemoc mohou mít často za důsledek ztížené pohyby jazyka a úst. Dalším obvyklým problémem u takových pacientů je častá zácpa. Proto by lidé takto postižení měli konzumovat co nejvíce vlákniny (ovoce, zelenina, obilniny).

Obzvláště vhodné je ovoce jako fíky, sušené švestky, papája a ananas. Je důležité vypít denně alespoň 1,5 l tekutin.

Multivitaminové preparáty užívejte vždy po dohodě s lékařem. Vitamin B6 může například reagovat nepříznivě s klasickými léky. Tento vitamin je pro činnost mozku velmi vhodný, neboť způsobuje zvyšování produkce dopaminu.

Mezi jeho přírodní zdroje patří avokádo, brambory, banány, ryby a drůbež.