I když na první pohled může vaše voda vypadat čistě a zdravě, nemusí tomu tak vždy být. Je totiž ideálním prostředím pro množení mikroorganismů, bakterií, kolonií a virů různých druhů od méně nebezpečných až po ty, které nám dokáží způsobit vážné zdravotní potíže a nemoci. Prevencí před mikrobiologickým znečištěním je zejména vhodná úprava vody a dostatečná údržba vodního zdroje.
Tímto problémem jsou nejčastěji ohroženy domácí studny, zejména ty, které jsou v blízkosti nesprávně uzavřených septiků či hospodářských objektů. Bakterie a viry se však jednoduše dostanou kamkoliv, proto je důležité nezapomínat na pravidelnou kontrolu kvality vody – nejjednodušším řešením je požádat o rozbor vody.
Příznaky mikrobiologického znečištění vody
Jak jsme již zmínili, přítomnost bakterií ve vodě, kterou dennodenně používáme, může mít negativní dopad na naše zdraví. Mezi základní příznaky kontaminace vody bakteriemi a viry patří například bolesti hlavy, žaludeční potíže, zvracení, průjmy, zimnice a další.
Typy bakterií nacházejících se ve vodě:
Koliformní bakterie
Nejčastějšími bakteriemi vyskytujícími se ve vodě jsou koliformní, z nichž jde převážně o druh Escherichia Coli. Do vodního zdroje se mohou dostat buď sekundární kontaminací, ale může jít i o slabé zdravotní zabezpečení či jiné nedostatky v ochraně a úpravě vody. Bakterie E.
Coli je střevního původu a mimo tělo je schopna existovat jen krátce. Je často zdrojem infekcí, nevolností ale i dlouhodobých zdravotních problémů.
Její výskyt ve vodě poukazuje na to, že byla čerstvě znečištěna fekálním odpadem – pro koliformní bakterie ve vodě určené k lidské spotřebě platí podle nařízení nulový limit.
Enterokoky
Dalšími indikátory čerstvého fekálního znečištění vodního zdroje jsou enterokoky (název z řeckého Enteron, což znamená střevo).
Pro enterokoky ve vodě platí stejný limit jako u koliformních bakterií – nepřítomnost minimálně na 10 ml v případě individuálního zásobování a na minimálně 100 ml, pokud jde o hromadné zásobování.
Na rozdíl od koliformních bakterií je však na jejich zneškodnění zapotřebí podstatně vyšší dávka chloru.
Legionella pneumophila
Nebezpečnou bakterií, která by se neměla nacházet ve vodním zdroji, je i Legionella pneumophila. Často se usazuje na vnitřních stranách a koutech vodovodního potrubí, k jejímu výskytu a šíření přispívá nízká teplota výtokových cest (nejlépe se rozmnožuje při teplotě od 30°C), nízký tlak vody, nedostatečná údržba, ošetřování rozvodů a množství dalších faktorů.
Pseudomonas
Hrozbu pro zdraví člověka představují i bakterie Pseudomonas, zejména Pseudomonas aeruginosa, způsobující nebezpečné infekce končící až smrtí. Díky tomu, že se dokáže snadno přizpůsobit prostředí, je velmi rozšířená a odolná, dokonce i vůči antibiotikům typu penicilin.
Možné řešení odstranění bakterií a virů z vody:
K odstranění mikrobiologického znečištění z vodních zdrojů se používají chemické a fyzikální metody.
Za účinnou a nízkonákladovou metodu se považuje zejména dezinfekce vody pomocí chloru a jeho sloučenin (chlordioxid – oxid chloričitý, chlornan sodný, chlornan vápenatý), který spolehlivě eliminuje nebezpečné bakterie a viry, ale na druhé straně je ve větším množství škodlivý pro naše zdraví, ať už v podobě samotného pití vody nebo jeho vdechování při sprchování. I přesto, že bylo k tomuto tématu publikovaných několik zahraničních studií (1) potvrzujících škodlivé účinky chloru a jeho propojení s alergiemi, imunitními problémy či dokonce rakovinou, v Čechách se dodnes při dezinfekci vody používá. Mezi chemické metody řadíme i použití ozónu, který má oproti chloru několik výhod – je 200 krát účinnější, ve vodě stabilnější a také lépe odstraňuje zabarvení a pach vody. Z fyzikálních metod se považuje za nejúčinnější UV sterilizace pomocí UV lampy, která přirozeně dezinfikuje protékající vodu prostřednictvím ultrafialového záření s vlnovou délkou 253,7 mm schopného zneškodnit až 99% bakterií a virů nacházejících se ve vodě. Výhodou této metody je, že celý proces probíhá bez použití chemických přípravků – nejenže jde o ekologické řešení, ohleduplné k životnímu prostředí, navíc získáte zdravou, čistou, bezpečně a účinně dezinfikovanou vodu bez zbytečného zásahu do její kvality.
Ekologickým řešením problému mikrobiologického znečištění vody je i filtr na bázi reverzní osmózy.
Pod pojmem reverzní osmóza rozumíme univerzální vodní filtr, jehož princip je založen na použití membrány podobné buněčné stěně (její póry mají velikost pouze 0,0001 um – ke srovnání velikost lidského vlasu je 100 um), přes kterou se dostanou díky svým malým rozměrům jen molekuly vody.
Žádné jiné látky a nečistoty nejsou přes tento extrémně jemný filtr propuštěny, takže výsledkem je dokonale čistá voda. Více o fungování takového filtru se dočtete na blogu v článku Proč je reverzní osmóza nejlepší filtr na vodu .
- Zdroje:
- (1) Dokument Negativní zdravotní účinky chlóru
Bakterie Pseudomonas (pseudomonas aeruginosa) a pseudomonádové infekce – jaké nemoci způsobují – příznaky, příčiny a léčba
Co jsou to infekce bakterií Pseudomonas?
Jsou to onemocnění způsobená bakterií rodu Pseudomonas (pseudomonas aeruginosa). Tyto bakterie se vyskytují klasicky v životním prostředí, například v půdě, vodě a rostlinách. U zdravých lidí obvykle nezpůsobují žádné infekce. Pokud už k nějaké infekci dojde u zdravého člověka, je obvykle mírná.
Vážnější infekce se pak vyskytují u lidí, kteří jsou již hospitalizováni s nějakým jiným onemocněním nebo stavem, nebo u lidí, kteří mají slabý imunitní systém.
Pseudomonas (česky též Pseudomonády) jsou poměrně časté patogeny zapojené do infekcí získaných v nemocničním prostředí. Patogen je mikroorganismus, který způsobuje onemocnění.
Infekce získané v nemocnici se nazývají nozokomiální infekce.
K infekcím může dojít v jakékoli části těla. Příznaky závisí na tom, která část těla je infikována. K léčbě infekcí se používají antibiotika. Pseudomonasové infekce by mohly být fatální u lidí, kteří jsou již velmi nemocní.
Pseudomonas aeruginosa je pohyblivá gramnegativní bakterie se slizovou vrstvou patřící do skupiny fluorescenčních pseudomonád. Jako potenciální patogen vyvolává řadu onemocnění, jako je zánět močových cest, středního ucha či hnisání popálenin.
Jaké jsou příznaky infekcí bakterií Pseudomonas?
Specifické příznaky tedy závisí na tom, kde se infekce vyskytuje. Infekce na kůži bývají obecně méně závažné než infekce, ke kterým dochází v krvi nebo v plicích. Kde tedy infekce bakterií Pseudomonas může udělat neplechu?
Příznaky infekce v krvi
Bakteriální infekce krve se nazývá bakterémie. Krevní infekce je jednou z nejzávažnějších infekcí způsobených bakteriemi rodu Pseudomonas. Příznaky mohou být tyto:
- horečka
- zimnice
- únava
- bolest svalů a kloubů
Bakterémie, která je kvůli bakteriím Pseudomonas, může také způsobit velmi nízký krevní tlak, známý jako hemodynamický šok, který může vést k selhání jiných orgánů, včetně srdce, ledvin a jater.
Příznaky infekce v plicích
Infekce plic se nazývá pneumonie. Mezi příznaky patří:
- zimnice
- horečka
- kašel – s nebo bez produkce sputa
- potíže s dýcháním
Příznaky infekce na pokožce
Když tato bakterie infikuje kůži, nejčastěji postihuje vlasové folikuly. Tomu se říká folikulitida. Příznaky mohou být následující:
- zarudnutí kůže
- tvorba abscesu v kůži
Příznaky infekce v uchu
Infekce ušního kanálu může být někdy způsobena bakteriemi Pseudomonas a může mít za následek „plavecké ucho“. Příznaky mohou být tyto:
- otok
- bolest ucha
- svědění uvnitř ucha
- výtok z ucha
- potíže se sluchem
Příznaky infekce v oku
Příznaky oční infekce mohou být tyto:
- zánět
- hnis
- bolest
- otokv
- zarudnutí
- zhoršené vidění
Pseudomonasové infekce mohou být velmi agresivní, zejména infekce v plicích nebo na kůži.
Kdo je nejvíce ohrožen pseudomonádovými infekcemi?
Zdraví lidé mají obvykle relativně nízké riziko infekce. Lidé, kteří již mají oslabený imunitní systém z důvodu jiné nemoci, jsou vystaveni vyššímu riziku infekce. To platí zejména pro lidi, kteří jsou hospitalizováni po delší dobu.
Bakterie se mohou šířit v nemocnicích z rukou zdravotnických pracovníků nebo nemocničním zařízením, které není řádně vyčištěno.
Infekce bakteriemi Pseudomonas jsou považovány za oportunní infekce. To znamená, že organismus způsobuje onemocnění pouze tehdy, je-li již narušen imunitní systém člověka.
Mezi stavy, které mohou zvýšit riziko infekce, patří:
- popáleniny
- podstupování chemoterapie
- cystická fibróza
- HIV nebo AIDS
- přítomnost cizího tělesa, jako je mechanický ventilátor nebo katetr
- pokud podstupujete nějaký invazivní postup, jako je chirurgický zákrok
Infekce touto bakterií mohou být hodně závažné u lidí, jejichž imunitní systémy jsou již něčím ohroženy či narušeny.
U zdravých jedinců byla hlášena spíše velmi mírná onemocnění, jako jsou vyrážky a infekce uší. K infekci může dojít po vystavení horkým vanám a bazénům, které nejsou dostatečně chlorovány. U lidí, kteří nosí kontaktní čočky se mohou objevit infekce očí (pokud čočky špatně desinfikují).
Bakterie Pseudomonas může infikovat jakoukoli část těla, včetně jater, mozku, kostí a dutin. Infekce těchto míst a těch, které nejsou uvedeny, je však mnohem méně častá než infekce uvedené výše.
Jak jsou diagnostikovány infekce bakteriemi pseudomonas?
Lékař provede fyzické vyšetření a zeptá se vás na vaši anamnézu a nedávné příznaky. Může také odebrat vzorek hnisu, krve nebo tkáně a poslat je do laboratoře. Laboratoř pak testuje vzorek na přítomnost těchto bakterií.
Léčba pseudomonádových infekcí
Infekce bakteriemi Pseudomonas jsou léčeny antibiotiky. Bohužel, mnoho pseudomonas infekcí je stále obtížnější léčit. Tyto bakterie si vyvinuly schopnost přizpůsobit se a překonat antibiotika ve svém prostředí. Tomu se říká rezistence na antibiotika.
Nárůst rezistence na antibiotika způsobil, že léčba infekcí je mnohem náročnější. Bakterie Pseudomonas si mohou vyvinout rezistenci na více typů antibiotik.
Je proto důležité, aby lékař vybral účinné antibiotikum. Lékař může poslat pacientův vzorek nejprve do laboratoře k testování, aby si byl jistější. Laboratoř takto otestuje vzorek, aby určil, které antibiotikum bude fungovat nejlépe.
Při léčbě tak můžete brát jedno nebo více z následujících typů antibiotik:
- Ceftazidim
- Ciprofloxacin (Cipro) nebo levofloxacin
- Gentamicin
- Cefepim
- Aztreonam
- Karbapenemy
- Ticarcilin
- Ureidopeniciliny
Jaký je výhled pacientů při této infekci?
Ušní infekce a kožní infekce z bazénů a vířivek jsou obvykle mírné.
Těžké infekce mohou být fatální, pokud nebudou ihned léčeny. Pokud máte nějaké nové příznaky, obraťte se na svého lékaře. Okamžitá léčba správným antibiotikem urychlí dobu zotavení.
Prevence
Důkladné mytí rukou a čištění zařízení v nemocnicích může pomoci zabránit infekci. Mimo nemocnici může zabránit infekcím vyhýbání se horkým vanám a bazénům, o které je špatně postaráno (z pohledu hygieny).
Pro lékaře: Umyjte si ruce mýdlem a vodou nebo použijte dezinfekční prostředek na ruce na bázi alkoholu, zejména před a po ošetřování ran nebo při dotyku rizikového zdravotnického zařízení.
Autorem článku je naše redakce
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Pseudomonádové infekce: příčiny, příznaky, diagnostika a léčba
Pseudomonádové infekce jsou onemocnění způsobená baktériemi z rodu Pseudomonas (česky též Pseudomonády). Mezi nejčastější původce onemocnění patří baktérie Pseudomonas Aeruginosa. U většiny lidí se pseudomonádové infekce projeví jen mírnými příznaky. Pokud ale postižená osoba má oslabenou imunitu nebo je hospitalizována v nemocnici, může být pseudomonádová infekce závažnější a někdy až život ohrožující. Dobrou zprávou je, že tyto infekce lze léčit, zejména v raných fázích poté, co byly diagnostikovány.
V tomto článku se zaměříme na příčiny, rizikové faktory a příznaky pseudomonádových infekcí a zjistíte také jak probíhá léčba a prevence proti těmto chorobám.
Jaké jsou příčiny pseudomonádových infekcí?
Pseudomonády jsou bakteriální kmen ze skupiny gram-negativních baktérií, který může vyvolat řadu různých infekcí. Jedná se o poměrně běžné druhy baktérií, které se za určitých okolností stávají patogenními (schopnými vyvolat infekci) (1).
Existuje řada různých druhů pseudomonád a jen málo z nich je patogenních pro člověka.
Pseudomonády žiji ve vodě, v půdě a ve vlhkých oblastech. Čím teplejší a vlhčí je okolní prostředí, tím mají pseudomonády lepší podmínky pro dělení.
Nejnáchylnější k pseudomonádovým infekcím jsou osoby, hospitalizované v nemocničních zařízeních, které jsou po operaci nebo se zotavují z těžkých onemocnění.
Otevřená rána nebo jizva po chirurgickém výkonu zvyšují riziko nákazy. Tyto baktérie také často napadají proleženiny (dekubity).
Druhou skupinou osob, kterou těžké pseudomonádové infekce nejvíce ohrožují, jsou lidé s oslabeným imunitním systémem.
Zdraví lidé nejčastěji onemocní jen mírnou pseudomonádovou infekcí, typicky ušními záněty nebo kožní vyrážkou, a to zejména v důsledku koupání ve vodě kontaminované pseudomonádami (například v hotelových bazénech, wellness centrech, apod.).
Baktérie rodu Pseudomonas způsobují například zánět vlasových folikulů (pseudomonádová folikulitida) nebo zánět zevního ucha (otitis externa, česky též někdy označovaný jako plavecké ucho) (2).
Shrnutí: Pseudomonádové infekce jsou onemocnění způsobená baktériemi rodu Psudomonas. Ty žijí všude kolem nás a u zdravých osob obvykle vyvolávají jen mírné infekce. Nicméně za určitých okolností mohou vyvolat i závažné až život ohrožující onemocnění.
Kromě lidí hospitalizovaných v nemocnici a osob s oslabenou imunitou, existují ještě další skupiny lidí, které jsou náchylnější k pseudomonádovým infekcím.
Mezi nejohroženější skupiny patří:
- osoby s těžkými popáleninami
- osoby po chirurgických výkonech nebo jiných invazivních zákrocích
- osoby na umělé plicní ventilaci nebo osoby, které mají zavedeny katetr (například močový katetr nebo centrální či periferní žilní katetr)
- osoby na chemoterapii
- diabetici
- osoby s cystickou fibrózou
- HIV pozitivní osoby, které mají poškozený imunitní systém
- osoby s jinými chorobami, které narušují imunitu (například lidé po transplantacích orgánů, apod.)
Shrnutí: Mezi osoby nejvíce ohrožené pseudomonádovými infekcemi patří pacienti v nemocnicích, lidé s oslabenou imunitou a lidé s některými závažnými chronickými chorobami, jako je například cukrovka, cystická fibróza nebo rakovina. Také katetry a jizvy po chirurgickýchvýkonech zvyšují riziko pseudomonádové infekce.
Pseudomonády nezpůsobují jen kožní infekce, ale mohou postihnout také uši, plíce, měkké tkáně a krev. Proto se jejich příznaky značně liší v závislosti na tom, jakou tkáň tyto baktérie napadnou.
Mezi hlavní příznaky pseudomonádových infekcí patří:
- Uši: bolest, svědění a výtok z ucha
- Pokožka: vyrážky, které mají různý charakter a vzhled a někdy mohou vypadat jako drobné malé pustulky (pupínky naplněné hnisem)
- Oči: bolest a zčervenání očí
- Plíce: zápal plic, kašel a dušnost
- Měkké tkáně: výtok zeleného hnisu a sladký, ovocný zápach
- Krev: bolest a ztuhlost kloubů, horečka, zimnice a únava
- Ostatní možné příznaky: bolest hlavy, průjem a infekce močových cest.
Shrnutí: Příznaky pseudomonádových infekcí se značně liší podle toho, který orgán pseudomonády napadnou. Obecně jsou nejčastějšími příznaky svědění, bolest, horečka a různé hnisavé záněty, včetně pneumonie.
V diagnostice pseudomonádových infekcí se využívá anamnéza a laboratorní vyšetření krve a tělesných tekutin a mikrobiologické vyšetření postižených tkání.
Při odběru anamnézy se lékař zeptá na vaše příznaky, na dobu jejich trvání a také na to, zda jste v poslední době nebyli na operaci nebo zda nemáte oslabenou imunitu.
Z laboratorního vyšetření krve může lékař zjistit známky zánětu (zvýšené CRP, leukocytóza = zvýšení počtu bílých krvinek, apod.) a z mikrobiologického vyšetření tkání a krve získá lékař informaci o konkrétním druhu baktérie z rodu Pseudomonas, která infekci způsobila. To je velmi důležité pro následné doporučení vhodné léčby.
Léčba pseudomonádových infekcí
Nejlepším způsobem léčby pseudomonádových a jiných bakteriálních infekcí jsou antibiotika.
Některé pseudomonádové infekce vyžadují agresivní léčbu silnými antibiotiky. Platí, že čím dříve se s léčbou začne, tím je účinnější a tím dříve se infekci podaří potlačit (3).
To platí zejména v nemocničním prostředí. Baktérie v nemocnici se totiž pravidelně setkávají s antibiotiky a časem se stanou rezistentní. To pak léčbu významně ztěžuje.
Pro správnou léčbu je nutné zjistit bakteriální kmen, který infekci způsobil. Existují stovky druhů pseudomonád a některé jsou rezistentní na některá antibiotika, takže je nutné nejprve zjistit původce jeho citlivost na antibiotika a vybrat taková, která mají největší šanci infekci zlikvidovat.
Většina lehčích pseudomonádových infekcí odezní sama bez nutnosti jakékoli léčby, nebo jen s minimální antibiotickou léčbou.
V případě otitis externa (plavecké ucho) vyvolané pseudomonádami se doporučuje vyplachovat uši octem. Ušní lékař vám také může předepsat antibiotikum zvané polymyxin (v ČR ORL lékaři někdy předepisují oční kapky Maxitrol, které obsahují účinnou látku polymyxin-B-sulfát a mohou se kapat i do uší).
U očních pseudomonádových infekcí, které jsou velmi vzácné, se rovněž k léčbě může použít antibiotikum polymyxin nebo jiné vhodné druhy antibiotik. U těžkých očních infekcí se někdy antibiotika musí aplikovat injekčně přímo do oka.
- U infekcí močových cest se používají perorálně podávaná antibiotika ze skupiny fluorochinolonů (ciprofloxacin nebo levofloxacin).
- U velmi těžkých multi-rezistentních pseudomonádových infekcí se používají takzvaná záložní antibiotika (nejčastěji ze skupiny karbapenemů, například lék Meronem nebo Meropenem).
- Někdy je nutné antibiotika i kombinovat.
Shrnutí: V léčbě pseudomonádových infekcí se používají hlavně antibiotika. Někdy se podávají ve formě kapek (například do uší či oka), jindy se užívají per os (ústy) a jindy je nutná injekční aplikace.
V řadě případů lze rozvoji pseudomonádové infekce předcházet. Baktérie žijí a množí se hlavně ve vlhkém prostředí. Čím špinavější a vlhčí je prostředí, tím lépe v něm pseudomonády prospívají.
Proto je nutné dbát na čistotu, a to jak v nemocnicích, tak například v bazénech či jiných veřejných prostorách.
Je také nutné, aby lékaři a sestry dbali na správnou hygienu rukou. Stejně tak je nutné pravidelně čistit a dezinfikovat lékařské přístroje (včetně fonendoskopů a dalších vyšetřovacích pomůcek).
- Lidé, kteří navštěvují pacienty v nemocnici nebo s nimi v nemocnici zůstávají by měli být poučeni o nutnosti správného mytí a dezinfekce rukou.
- Pokud máte infekci (i když se jedná třeba jen o obyčejnou rýmu nebo kašel) neměli byste pacienty v nemocnici navštěvovat.
- Je důležité pravidelně měnit povlečení a sledovat stav ran a oděrek, aby se případná infekce zachytila co nejrychleji.
- Po návštěvě bazénu nebo veřejného koupaliště si vždy plavky a ručníky vyperte v horké vodě.
Shrnutí: Nejlepší prevencí proti pseudomonádovým infekcím je dodržování hygienických zásad a pravidelná výměna povlečení u pacientů. A pokud máte kašel či jinou byť lehkou infekci, neměli byste do nemocnice za vašimi příbuznými raději vůbec chodit, dokud příznaky onemocnění neodezní.
Pseudomonády jsou skupina baktérií, které za normálních okolností nejsou pro člověka nebezpečné a pokud způsobí infekci u zdravých lidí, obvykle se jedná o mírné kožní nebo ušní infekce.
Nicméně u osob s oslabenou imunitou nebo pacientů v nemocnici mohou pseudomonády vyvolat těžké infekce, včetně zápalu plic nebo infekcí močových cest. Tyto infekce se špatně léčí, protože jsou rezistentní na řadu běžně používaných antibiotik.
Proto je důležité snažit se pseudomonádovým infekcím předcházet tak, že budete dodržovat hygienické zásady, pravidelně převlékat postele pacientů a okamžitě informovat lékaře, jakmile se známky infekce (zarudnutí, teploty, výtok, vyrážka, apod.) objeví.
Pseudomonas – Wikipedie
PseudomonasP. aeruginosa pod skenovacím EM, počítačově obarvenoVědecká klasifikaceDoménabakterie (Bacteria)OdděleníProteobacteriaTřídaGamma ProteobacteriaŘádPseudomonadalesČeleďPseudomonadaceaeRodPseudomonasDruhy
skupina P. aeruginosa
P. aeruginosa
P. alcaligenes
P. anguilliseptica
P. argentinensis
P. borbori
P. citronellolis
P. flavescens
P. mendocina
P. nitroreducens
P. oleovorans
P. pseudoalcaligenes
P. resinovorans
P. straminea
Skupina P. chlororaphis
P. aurantiaca
P. aureofaciens
P. chlororaphis
P. fragi
P. lundensis
P. taetrolens
Skupina P. fluorescens
P. antarctica
P. azotoformans
'P. blatchfordae'
P. brassicacearum
P. brenneri
P. cedrina
P. corrugata
P. fluorescens
P. gessardii
P. libanensis
P. mandelii
P. marginalis
P. mediterranea
P. meridiana
P. migulae
P. mucidolens
P. orientalis
P. panacis
P. proteolytica
P. rhodesiae
P. synxantha
P. thivervalensis
P. tolaasii
P. veronii
Skupina P. pertucinogena
P. denitrificans
P. pertucinogena
Skupina P. putida
P. cremoricolorata
P. fulva
P. monteilii
P. mosselii
P. oryzihabitans
P. parafulva
P. plecoglossicida
P. putida
Skupina P. stutzeri
P. balearica
P. luteola
P. stutzeri
Skupina P. syringae
P. amygdali
P. avellanae
P. caricapapayae
P. cichorii
P. coronafaciens
P. ficuserectae
'P. helianthi'
P. meliae
P. savastanoi
P. syringae
'P. tomato'
P. viridiflava
incertae sedis
P. abietaniphila
P. acidophila
P. agarici
P. alcaliphila
P. alkanolytica
P. amyloderamosa
P. asplenii
P. azotifigens
P. cannabina
P. coenobios
P. congelans
P. costantinii
P. cruciviae
P. delhiensis
P. excibis
P. extremorientalis
P. frederiksbergensis
P. fuscovaginae
P. gelidicola
P. grimontii
P. indica
P. jessenii
P. jinjuensis
P. kilonensis
P. knackmussii
P. koreensis
P. lini
P. lutea
P. moraviensis
P. otitidis
P. pachastrellae
P. palleroniana
P. papaveris
P. peli
P. perolens
P. poae
P. pohangensis
P. psychrophila
P. psychrotolerans
P. rathonis
P. reptilivora
P. resiniphila
P. rhizosphaerae
P. rubescens
P. salomonii
P. segitis
P. septica
P. simiae
P. suis
P. thermotolerans
P. tremae
P. trivialis
P. turbinellae
P. tuticorinensis
P. umsongensis
P. vancouverensis
P. vranovensis
P. xanthomarina
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pseudomonas (též pseudomonáda) je rod gramnegativních bakterií ze skupiny Gammaproteobacteria. V přírodě jsou velice hojné a díky své přizpůsobivosti osídlují velmi rozmanitá stanoviště.
Některé druhy způsobují i onemocnění rostlin a živočichů včetně člověka; nejnebezpečnějším původcem lidských onemocnění mezi nimi je Pseudomonas aeruginosa.
Co se týká vlastností, jsou pohyblivé a tyčinkovitého tvaru, obvykle aerobní a netvořící spory.
V nedávné době proběhla revize tohoto a dalších příbuzných rodů pomocí analýzy genů pro 16S rRNA.[1] Některé druhy, dříve řazené k rodům Chryseomonas a Flavimonas, jsou dnes řazeny mezi pseudomonády,[2] a naopak, jisté druhy původně považované za pseudomonády dnes vědci spíše řadí do rodů Burkholderia či Ralstonia.
Historie výzkumu
P. aeruginosa na živném mediu
Pseudomonad doslova v překladu znamená „zdánlivá jednotka“ a pochází z řeckých slov pseudo (ψευδο – zdánlivý, falešný) a monas (μονάς či μονάδα – jednotka, jednotlivina). Termín monáda se používal dříve v přírodovědě pro jednobuněčné organizmy, které první mikrobiologové spatřili pod mikroskopem.
Bakterie rodu Pseudomonas jsou v přírodě velmi hojné a vyskytují se například ve vodě či uvnitř těl rostlin, a proto byly objeveny již prvními mikrobiology.
Rodový název Pseudomonas byl nejprve v roce 1894 definován poměrně volně jako označení pro gramnegativní tyčinkovité bakterie s polárním bičíkem. Vbrzku začalo množství druhů narůstat, neboť byly pseudomonády nacházeny v nejrůznějších prostředích.
Až použití nových metod umožnilo vytvoření modernější klasifikace.[3] Po roce 2000 byly přečteny kompletní genomy několika kmenů bakterií z rodu Pseudomonas: např. P. aeruginosa kmen PAO1, P. putida kmen KT2440, P. fluorescens kmen Pf-5, P.
syringae patovar tomato DC3000, P. syringae patovar syringae B728a, P. syringae patovar phaseolica 1448A, P. fluorescens PfO-1 a P. entomophila L48.[3]
Popis
Pro rod Pseudomonas jsou podle Bergeyho manuálu typické následující vlastnosti:[4]
- tyčinkovitý tvar
- gramnegativita
- jeden nebo více polárních bičíků, umožňujících pohyb
- aerobní metabolismus (spotřebovávající kyslík)
- netvoří spory (nesporuluje)
- při katalázovém testu jsou kataláza-pozitivní
Dalšími poměrně typickými rysy pseudomonád je (až na výjimky) vylučování pyoverdinu (fluoresceinu), žlutozelené fluorescenční látky, které umožňuje bakteriím získávat železo v prostředí chudém na tento prvek (tzv. siderofor).
[5] K dalším vylučovaným sideroforním látkám patří pyocyanin u Pseudomonas aeruginosa[6] a thiochinolobaktin u Pseudomonas fluorescens.
[7] Obvykle jsou pseudomonády pozitivní při oxidázovém testu, bývají beta-hemolytické (na krevním agaru), indol negativní, při aplikaci methylové červeni i při Voges–Proskauerovu testu jsou negativní, ale zase jsou citrát–pozitivní.
V rámci rodu je možné pozorovat velkou metabolickou rozmanitost, což umožňuje těmto bakteriím osídlovat široké rozpětí různých prostředí.
[8] Snadná kultivace ve skle (in vitro) a dostupnost přečtených genomů z nich činí výborné modelové organizmy pro vědecký výzkum; nejčastěji se zkoumá P. aeruginosa jako významný lidský patogen, P.
syringae jako patogen rostlin, půdní bakterie P. putida a P. fluorescens, jenž stimuluje růst rostlin.
Tvorba biofilmu
Poměrně velké množství pseudomonád je schopno tvorby biofilmů. Spočívá to ve vylučování lepkavých polysacharidů do okolí buněk. Díky tomu mají bílé krvinky větší problém se pseudomonád v těle zbavit – fagocytóza v prostředí biofilmu je náročnější.
[9] Navíc tyto bakterie lépe přilnou k povrchu a je například mnohem náročnější omýt takový biofilm z povrchu kuchyňských nástrojů. Díky tvorbě biofilmů mohou pseudomonády přežít i například v nádobách, v nichž se vyrábí léčiva.
Mezi další podobně pozoruhodná místa, kde by možná málokdo čekal bakterie, jsou nádoby s antiseptickými kvartérními amoniovými sloučeninami nebo láhve s balenou minerální vodou.
Odolnost k antibiotikům
Pseudomonády jsou gramnegativní, což je přirozeně činí odolné k takovým antibiotikům, jako jsou penicilin a ostatní beta-laktamová antibiotika, ale na druhou stranu jsou citlivé k piperacilinu, imipenemu, tobramycinu a ciprofloxacinu.
[9] Odolnost k některým antibiotikům je často dána tím, že jsou schopné velmi rychle vypumpovat tato antibiotika z buňky. Z toho plynoucí rezistence vůči většině antibiotik je značný problém u patogenní bakterie Pseudomonas aeruginosa.
Tato bakterie vlastní charakteristické geny pro odolnost – nazývají se mexAB-oprM, mexXY a další.[10] Jsou navíc velmi přizpůsobivé a často u nich mutací vznikne odolnost k antibiotiku, jež na ně doposud účinkovalo.
Mnohdy si geny pro odolnost bakterie předávají takzvaně horizontálně. Navíc jim pomáhá život v biofilmech, kde jsou před antibiotiky lépe chráněny.[3]
Škodlivost
Onemocnění živočichů
V napadeném těle bakterie rodu Pseudomonas produkují řadu látek, z nichž mnohé jsou toxické.
Patří k nim pyocyanin (váže se na flavoproteiny v elektronovém transportním řetězci), lecitináza (způsobuje rozklad lecitinu a tím zejména rozklad krvinek), kolagenáza (rozkládá kolagen a tím narušuje zejména vazivovou tkáň), lipázy (rozklad tuků), hemolysiny (rozklad krvinek) a fluorescein. Výsledkem souhry těchto a dalších jedovatých látek je v lidském těle chudokrevnost, nekróza (odumírání) tkání a poškození nervové soustavy.[11]
Pseudomonády, zejména P. aeruginosa, ale i např. P. oryzihabitans[12] a P. plecoglossicida,[13] jsou původci významných infekčních onemocnění člověka nebo jiných živočichů. Zejména infekce P. aeruginosa u člověka působí velké problémy v nemocničním prostředí (těžko léčitelné tzv. nozokomiální infekce).
Vyvolává široké spektrum chorob: zánět průdušek, zánět plic, záněty různých ran a popálenin na kůži, infekce související s katetry v močové trubici, infekce ucha a očí, ale i celotělní často fatální záněty (bakteriémie). Zvláště u pacientů s cystickou fibrózou nebo s jinými onemocněními je obvykle infekce pseudomonádami smrtelná.
[14]
Infekce způsobují u člověka i blízce příbuzné rody, z nichž některé byly dříve řazeny mezi pseudomonády. Proto se uvádí nemoc vozhřivka, způsobená bakterií Pseudomonas mallei (dnes Burkholderia mallei) a vzácně přenosná na člověka, nebo melioidóza, způsobená bakterií Pseudomonas pseudomallei (dnes Burkholderia pseudomallei).[11]
Onemocnění rostlin a hub
Zejména P. syringae je významným rostlinným patogenem. Rozlišuje se více než 50 různých patovarů, tedy jakýchsi kmenů s typickými patogenními vlastnostmi.
Mnohé jsou například specializované na výhradního rostlinného hostitele a jiné napadají zřídka.
Existují i další druhy pseudomonád schopné vyvolat onemocnění rostlin, a to zejména v podskupině pseudomonád kolem P. syringae.
Mimo to působí problémy v zemědělství i druh P. tolaasii, jenž je zajímavý tím, že způsobuje hnití pěstovaných hub.[15] P. agarici způsobuje zase nákazu v lupenech pěstovaných druhů hub.[16]
Kažení potravin
Pseudomonády jsou schopné růst za nízkých teplot a za nestandardních podmínek prostředí, takže nepřekvapí, že mnohé z nich mohou způsobovat i kažení potravin. Mléčné produkty napadá bakterie P. fragi,[17] vejce kolonizuje např. P. taetrolens and P. mudicolens,[18] zatímco P. lundensis způsobuje kažení mléka, sýru a masa včetně rybího.[19]
Využití
Přípravky ke zvýšení výnosů
Od poloviny 80. let 19. století jsou pseudomonády využívány v biokontrole či také biologickém boji se škůdci zemědělských plodin. Nejlépe jsou v tomto ohledu známy výsledky postřiků obsahujících různé kmeny P. fluorescens (např. CHA0 nebo Pf-5). Přesto není jasné, jak P.
fluorescens pomáhá růstu plodin. Podle jedné z hypotéz vyvolávají bakterie jakousi imunitní odpověď v rostlině, čímž zlepšují její následné schopnosti boje se skutečnými bakteriemi.
Další možností je, že se pseudomonády po postřiku dostanou do půdy a vytlačí z ní patogenní bakterie, například pomocí sideroforních sloučenin „nasávajících“ z půdy železo. Možné také je, že pseudomonáda produkuje antibakteriální sloučeniny, jako jsou fenazinová antibiotika nebo kyanovodík.
Všechny zmíněné teorie jsou do jisté míry podporovány experimentálními daty, ale situace není zcela vyřešena.[20]
Dalšími pseudomonádami se schopností biokontroly jsou P. chlororaphis (produkuje antibiotika ničící některé patogenní houby)[21] nebo jí blízce příbuzný druh P. aurantiaca (produkuje jistý fluoroglucid, antibiotikum proti grampozitivním mikrobům).[22]
Bioremediace
Někteří zástupci pseudomonád jsou schopní přijímat z prostředí jisté znečišťující látky a metabolizovat je. Díky tomu mohou být použity v bioremediaci znečištěných půd či vod. Mezi druhy, jež je v této souvislosti možné zmínit, patří:
- P. alcaligenes, schopný rozkládat polyaromatické uhlovodíky (PAU).[23]
- P. mendocina, schopný rozkládat toluen.[24]
- P. pseudoalcaligenes přijímá kyanidy jako zdroj dusíku.[25]
- P. resinovorans rozkládá karbazol.[26]
- P. veronii rozkládá různé jednoduché aromatické organické sloučeniny.[27][28]
- P. putida rozkládá různá organická rozpouštědla včetně toluenu.[29] Jeden kmen dokonce ve vodném roztoku převádí morfin na silné drahé léčivo, hydromorfon (Dilaudid).
- P. stutzeri, kmen KC, rozkládá tetrachlormethan.[30]
Klasifikace
Moderní studie zabývající se taxonomií tohoto složitého rodu poněkud pokulhávaly za tradičními morfologickými postupy používanými v lékařské praxi, dokud se nenaskytla možnost srovnávat jedince pomocí stavby jejich ribozomální RNA (a dalších genů bakterií).
[1] Tyto postupy spolehlivě prokázaly, že rod Pseudomonas tak, jak byl dříve chápán, je nepřirozený shluk mnoha různých rodů. Od té doby došlo k velkému pokroku a původní pseudomonády byly pomocí rRNA roztříděny do 5 skupin podle příbuznosti.
Výzkumníci díky tomu byli schopni vyřešit problém s hromaděním druhů v rodu Pseudomonas. V první polovině 20. století byl tento rod zahlcen obrovským množstvím zástupců, od té doby se však počet uznávaných druhů zmenšil více než desetkrát.
Jen velmi málo druhů přežilo toto období revize a většina pseudomonád v dnešním slova smyslu jsou druhy popsané v posledních letech.[3]
Druhy, které byly vyčleněny z rodu Pseudomonas, jsou uvedeny níže. Interní odkazy vedou na současné převládající taxonomické označení – povšimněte si, že mnohé dnes patří např. do rodů Burkholderia a Ralstonia.
- α proteobakterie: P. abikonensis, P. aminovorans, P. azotocolligans, P. carboxydohydrogena, P. carboxidovorans, P. compransoris, P. diminuta, P. echinoides, P. extorquens, P. lindneri, P. mesophilica, P. paucimobilis, P. radiora, P. rhodos, P. riboflavina, P. rosea, P. vesicularis.
- β proteobakterie: P. acidovorans, P. alliicola, P. antimicrobica, P. avenae, P. butanovorae, P. caryophylli, P. cattleyae, P. cepacia, P. cocovenenans, P. delafieldii, P. facilis, P. flava, P. gladioli, P. glathei, P. glumae, P. graminis, P. huttiensis, P. indigofera, P. lanceolata, P. lemoignei, P. mallei, P. mephitica, P. mixta, P. palleronii, P. phenazinium, P. pickettii, P. plantarii, P. pseudoflava, P. pseudomallei, P. pyrrocinia, P. rubrilineans, P. rubrisubalbicans, P. saccharophila, P. solanacearum, P. spinosa, P. syzygii, P. taeniospiralis, P. terrigena, P. testosteroni.
- γ-β proteobakterie: P. beteli, P. boreopolis, P. cissicola, P. geniculata, P. hibiscicola, P. maltophilia, P. pictorum.
- γ proteobakterie: P. beijerinckii, P. diminuta, P. doudoroffii, P. elongata, P. flectens, P. halodurans, P. halophila, P. iners, P. marina, P. nautica, P. nigrifaciens, P. pavonacea, P. piscicida, P. stanieri.
- δ proteobakterie: P. formicans…
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pseudomonas na anglické Wikipedii.