Situacím, kdy na společné bydlení s rodiči jednoho z partnerů dojde, se však přesto některé páry nevyhnou ani v dnešní době. Jsou to většinou ekonomické, finanční důvody, které k vícegeneračnímu soužití vedou. V případě takovéhoto soužití je třeba mnohých ústupků, kompromisů, porozumění a tolerance na obou stranách, aby mohlo společné bydlení s rodiči být pohodové, klidné a život šťastný.
Společné bydlení s rodiči nemusí automaticky znamenat katastrofu
Soužití partnerů či mladých manželů společně s rodiči není nutným předpokladem pro to, aby partnerský život nebyl příjemný a spokojený a vztah se rozpadal.
Trhliny ve vztahu se mohou objevit z mnoha různých důvodů, je však pravdou, že žití více generací pod jednou střechou klade na všechny zúčastněné zvýšené nároky.
Paradoxně velmi často se právě tam, kde se objevuje největší snaha „mít se rádi“ a vycházet spolu, objevují výrazně obtížné a složité situace.
Potenciálních rizikových faktorů pro vztah se v takové situaci objevuje celá řada.
Od prvopočátku se vlastně jedná o nevyrovnanou situaci, kdy jeden z páru zůstává na svém, tedy v teritoriu, které zná, kam patří, zatímco druhý se tam může ještě dlouho cítit do jisté míry jako host. Pak už je vcelku jedno, zda zvaný nebo nezvaný.
Na vzájemnou adaptaci generací jsou kladeny rovněž jisté nároky a na vině neshod mohou být i běžné provozní záležitosti dennodenního chodu domácností.
Dnes je však mezigenerační bydlení spíše výjimkou, mnohé starší lidi tento vývoj docela nepříjemně zaskočil.
Postavili si velké rodinné domy s představou, že s nimi jejich děti budou nejen vyrůstat, ale i žít v dospělosti. Realita je však mnohdy úplně jiná.
Rodiče, kteří se již nacházejí v důchodovém věku a žijí ve velkém domě sami, mívají třeba i potíže s jeho údržbou apod.
Ke společnému bydlení s rodiči vedou většinou hlavně praktické důvody
Vícegenerační bydlení se může stát zkouškou partnerského vztahu. Společným bydlením s rodiči může vznikat mnoho konfliktních situací. Díky těm se mnohdy i ukáže, do jaké míry jste s partnerem jednotní, schopní se dohodnout a případné vznikající konflikty řešit. Pokud je vztah spokojený, neměli by rodiče být příčinou rozpadu jinak fungujícího partnerství.
Ke společnému soužití s rodiči vedou většinu mladých párů hlavně finanční a praktické důvody, z vlastního rozhodnutí by ho většina lidí spíše nevolila. Dnes se k němu uchyluje asi jen 7% párů.
Rozdílnost domácích pravidel, zaběhlého řádu, povah, věku i souvisejícího životního stylu vede logicky ke vznikajícím třecím plochám. Záleží pak převážně na tom, jak zúčastnění umí vzniklé problémy řešit, zda jsou vůbec ochotni je řešit a zda se dokáží přizpůsobit druhým, tolerovat jejich zvyky a představy o životě atd.
Co vyřešit, než přistoupíme na společné bydlení s rodiči?
Již od samého počátku společného soužití by mělo být jasné, že jde o dvě rodiny, tedy dvě samostatné jednotky. Proto jde jednak o „rozdělení“ si teritoria a v neposlední řadě také o jeho respektování.
- Chceme-li vstoupit na území druhé rodiny, měli bychom k tomu vždy přistupovat tak, že jdeme na návštěvu. Klepání na dveře by mělo být samozřejmostí, stejně jako fakt, že nejdeme na návštěvu k druhé rodině, pokud nejsou doma.
- Užívání společných prostor by mělo být rozhodně také od počátku upraveno pravidly.
- Nezapomeňte rovněž prodebatovat a nastavit si financování nákladů, které jsou se společným soužitím spojené.
- Dojde-li na neshody, pak by koalice s partnerem měla být vždy přednější, než koalice s rodiči nebo sourozenci.
Bydlení, kde bytové prostory nejsou úplně oddělené
Soužití v domě nebo bytě, kde bytové jednotky od sebe nejsou zcela odděleny, je ještě o něco náročnější. Příležitostí pro střety je tu totiž samozřejmě vzhledem k těmto okolnostem ještě mnohem více. Problematickými místy v bytě se v rámci takovéhoto soužití stávají hlavně koupelna a kuchyně. Vyhrocené situace se mohou na tak malém prostoru rychle kupit.
Emoce při společném bydlení s rodiči
Do veškerých vzájemných vztahů mezi lidmi vstupují vzájemné sympatie a antipatie. Ať už totiž chceme nebo ne – emoce nevymažeme a často je velice důležitý i prvotní kontakt partnera a rodičů.
Dost záleží na prvním dojmu, který u potenciální tchyně a tchána vyvoláte. Pravidla pro premiérové setkání nejsou zas až tak náročná a nesplnitelná, v podstatě je lze odvodit z pravidel slušného chování.
Rodiče mají samozřejmě právo si na partnera vytvořit vlastní názor, nemusíte jej sice zcela sdílet, ale na druhou stranu se jím nemusíte v žádném případě řídit. Ve vlastním zájmu však tomuto názoru naslouchejte.
Rodiče si mohou všimnout něčeho podstatného, co jsme my sami ve fázi zamilovanosti přehlédli. Podloženou kritiku od kritiky manipulativní poznáte podle toho, že se konkrétně vyptáte na to, co jim na partnerovi vadí.
Soužití s rodiči manželky nebo partnerky
Soužití s rodiči ženy bývá z mnoha důvodů snazší. Většina střetů v domácnosti většinou vzniká na základě běžného provozu domácnosti a matka a její dcera většinou přeci jen mívají podobnější domácí návyky, než snacha s tchýní.
V rodině ženy je také menší riziko žárlení, začne-li se tchýni v domácnosti najednou pohybovat o generaci mladší žena. Ta z toho mnohdy může skutečně znejistět, zvláště netají-li se tchán sympatiemi, které k ní chová.
Společné bydlení s rodiči – nevýhody
- Ztráta soukromí: Oddělené obývané prostory ani samostatný vchod neubrání jisté ztrátě soukromí, která vás při společném soužití s rodiči čeká. Připravte se na to, že rodiče budou mít dokonalý přehled o tom, kdy z domu odcházíte, kdy se vracíte, kdo vás navštěvuje a s kým se stýkáte
- Neočekávané návštěvy: Pro většinu rodičů je náročné respektovat, že by k vám neměli bez ohlášení chodit. Hrozí, že k vám zavítají častěji, než byste očekávali a přáli si. V takovém případě je vhodné si s nimi i partnerem o takové situaci citlivě promluvit a pokusit se přenastavit pravidla pro navštěvování se.
- Finanční neshody: I když to není pravidlem a v některých domácnostech vše funguje hladce a bez potíží, mohou se při společném bydlení objevit neshody ohledně plateb. To může vyústit v dlouhodobé a opakované konflikty.
- Konflikty a nedorozumění: Při společném bydlení je riziko neshod samozřejmě o něco vyšší, než kdybyste žili sami. Hádky na každodenním pořádku mohou společné bydlení s rodiči velice znepříjemnit.
- Stále pod kontrolou: Kam jdeš? S kým? Kdy se vrátíš domů? Takovýmito otázkami častují dospělí svoje děti a dospívající. Rozhodnete-li se ke společnému bydlení pod jednou střechou, pak riskujete, že se takovýmto dotazům nevyhnete ani v dospělosti.
Společné bydlení s rodiči – výhody
- Finanční výhody – levnější bydlení: Společné bydlení je výhodné v tom, že se o náklady podělíte. V dnešní době může jít o nezanedbatelné finanční položky.
- Rodiče pohlídají dům: Jedete-li na dovolenou, či trávíte celé dny v práci, pak rodiče dům nejen ohlídají, ale mohou i vyvětrat, vybrat schránku, převzít poštu, zalévat kytky, postarat se o domácího mazlíčka apod.
- Hlídání pro potomky: Nemáte-li vyloženě rodiče, kteří hlídat děti odmítají, pak je společné bydlení velice výhodné. Rodiče potomka pohlídají, když jdete do práce nebo si jen potřebujete odskočit nakoupit apod.
- Výpomoc v péči o domácnost: Maminky v důchodu nejen často vaří, ale i rády vypomohou s domácností. Jste-li hodně zaneprázdněná, pak i toto může hodně pomoci.
- Nejste sama doma: Tato výhoda se týká především žen na mateřské dovolené, mají-li partnera, který často odjíždí na služební cesty nebo bývá dlouho v práci. Žena bydlící s rodiči se necítí tak opuštěná a může část dne trávit ve společnosti prarodičů svého potomka.
Třígenerační soužití v jedné domácnosti
Pro mnohé rodiče vzniká další dilema nejen při společném soužití. Jak dalece prarodičům diktovat, jak se mají k vnoučatům chovat? Pokud totiž prarodiče hlídají, dělají to tak ze své vlastní vůle a vnášejí tak do celé záležitosti i svůj pohled na věc.
Pro vnoučata je vícegenerační soužití v mnoha směrech přínosné. Kromě toho, že prarodiče mohou občas vypomoci a pohlídat, se děti sžívají se staršími lidmi. Pozorování dennodenního života a postupného stárnutí ostatních členů rodiny vede také k tomu, že děti přirozeněji vnímají životní změny a samotné stárnutí a pak je některé věci v životě tolik nezaskočí.
Nezapomínejte, že vše, co děti vidí, na ně působí. Rodiče i prarodiče jsou jim vzorem a tak bychom jim měli jít příkladem v tom, jak se k sobě chováme. Spory na denním pořádku a chybějící vzájemná úcta i tolerance jistě nejsou tím pravým, co chceme svým potomkům předat.
Bydlení s rodiči bez partnera
Jedním z důvodů, proč dospělé děti volí společné bydlení s rodiči, může být i to, že nemají důvod stěhovat se jinam.
Týká se to hlavně mužů a žen, kteří jsou single, zatím nenašli toho pravého partnera pro život, ale přesto nechtějí být sami. Při bydlení s rodiči si pak vzájemně vypomáhají.
Dobré vzájemné vztahy jsou však v takové situaci žádoucí, pokud to nefunguje, pak může být i takovéto soužití spíše pro zúčastněné pohromou, než odpočinkem a pohodou.
Diskuse neobsahuje zatím žádný komentář. Buďte první!
Skutečně chcete smazat komentář?
Měsíc putuje ve znamení Vodnáře a je v ubývající fázi. Vodnář působí na lýtka, kotníky a žíly. Nezatěžujte nohy dlouhým chozením a stáním. Vhodný den… více o tomto dni Měsíc putuje ve znamení Vodnáře a je v ubývající fázi. Vodnář působí na lýtka, kotníky a žíly. Nezatěžujte nohy dlouhým chozením a stáním. Vhodný den… více o tomto dni Měsíc putuje ve znamení Vodnáře a je v ubývající fázi. Vodnář působí na lýtka, kotníky a žíly. Nezatěžujte nohy dlouhým chozením a stáním. Vhodný den… více o tomto dni 
Měsíc putuje znamením Ryb, je v ubývající fázi. Ryby mají vliv na chodidla a prsty u nohou. Udělejte si čas na jejich koupel a masáž. Věnujte se… více o tomto dni Měsíc putuje znamením Ryb, je v ubývající fázi. Ryby mají vliv na chodidla a prsty u nohou. Udělejte si čas na jejich koupel a masáž. Věnujte se… více o tomto dni 
Měsíc ubývá a putuje ve znamení Berana. Beran ovlivňuje hlavu, obličej, mozek, oči, nos a životní sílu. Trpíte-li na migrény, pijte hodně čisté vody… více o tomto dni Měsíc ubývá a putuje ve znamení Berana. Beran ovlivňuje hlavu, obličej, mozek, oči, nos a životní sílu. Trpíte-li na migrény, pijte hodně čisté vody… více o tomto dni
Při příležitosti prvního máje jsem se rozhodla, že vás opět obšťastnim svýma filozofickýma pindama (jak říkával kdysi můj otec). Dneska to bude jen takový malý zamyšlení nad mym bytim a nebytim. Je to s tvrdym y, takže buďte v klidu, nikdo mě nijak nikdy netejral. Bych se ani nenechala, slíznul by to zpátky! Sice se na mě dá dříví štípat, ale všechno má svý hranice, že jo.
Mezigenerační soužití: Výhody a nevýhody společného žití pod jednou střechou
V minulosti zcela běžné, dnes pro mnoho mladých lidí přežitek. Řeč je o mezigeneračním soužití, které však v poslední době zaznamenává výrazný vzestup.
Jaké jsou hlavní výhody a nástrahy společného bydlení více generací? Je možné žít spokojeně s rodiči a prarodiči, nebo se společné soužití časem změní na únavné hledání krkolomných kompromisů a řešení rodinných rozkolů?
Specifika mezigeneračního soužití jsme pro vás rozebrali v dnešním článku.
Minulost vs. současnost
Společné bydlení rodin ve vícegeneračních domech bylo v minulosti, zejména kvůli nedostatku bytů, zcela běžné, ne-li samozřejmé.
V rodném domě zpravidla zůstával jeden z potomků a v průběhu času zde spolu s rodiči a mnohdy i prarodiči žila i mladá rodina.
V posledních letech se kvůli odchodu mladých lidí do měst za studiem a prací tento způsob života začal pomalu vytrácet.
Podle odborníků se však v současné době hodně mladých lidí ke společném bydlení s příbuznými postupně vrací. Vliv na to má především deregulace nájmů, stále se zvyšující finanční náklady na bydlení a také některé další společenské faktory.
„Mezigenerační soužití je zcela zjevně finančně výhodné pro obě strany. Přesto, pokud se nejedná o nouzovou situaci, je důležité zvažovat i další aspekty.
Je dům nebo byt dostatečně prostorný? Máte možnost mít vlastní kuchyni či sociální zařízení? A je to pro vás důležité? Kolik soukromí vám byt či dům může nabídnout? A stačí vám to? Je vaše představa a představa ostatních o tom, jak bude společné soužití vypadat, stejná či kompatibilní? Tohle všechno jsou otázky (a existují i další), které byste si měli zodpovědět předtím, než do mezigeneračního soužití půjdete,“ říká právnička a psycholožka Tereza Brunerová.
Něco málo ze statistik
Podle informací z Českého statistického úřadu v Česku žilo v roce 2018 ve společné domácnosti společně s příbuznými 11,8 % úplných rodin. 5,1 % neúplných rodin pak žije ve společné domácnosti buď s dospělým potomkem, nebo s dalšími příbuznými. Podrobnější informace by mělo přinést sčítání lidu, které proběhne v roce 2021.
Návratu k trendu mezigeneračního soužití?
V současné době je mezigenerační soužití u většiny mladých lidí vnímáno jako dočasné řešení. Uchylují se k němu nejčastěji mladé rodiny, dokud si nenaspoří dostatek financí na vlastní bydlení a také matky samoživitelky.
V mnoha případech se však toto dočasné řešení změní na trvalé, které dává vzniknout tzv. sendvičové generaci. Jedná se o lidi, kteří pomáhají svým mnohdy již dospělým dětem (finančně i jinak), a také pečují o vlastní rodiče. K tomu musí mnohdy zvládat náročné zaměstnání a další aktivity. Přesto může mezigenerační soužití mnoha rodinám přinášet i řadu benefitů.
Výhody a nevýhody mezigeneračního soužití
Ideální soužití neexistuje. To jistě potvrdí každý, kdo si v dospělosti vyzkoušel žít pod jednou střechou s rodiči či prarodiči. Více než kdy jindy tady musí fungovat rodinná solidarita, vzájemné pochopení a ochota dělat kompromisy.
Každá generace vyrůstala v jiné době, a to se odráží v jejich názorech a životních postojích. Mladí potřebují své soukromí, žijí „rychlý život“ a neradi si nechávají mluvit do soukromí.
Starší generace má zase životní zkušenosti, o které se chce podělit (nutno podotknout, že velmi často k nelibosti svých mladších příbuzných).
Při řešení běžných provozních věcí, stavebních úprav nemovitosti či nákupu vybavení domu tak dochází k nedorozumění a konfliktům.
Ze všeho nejdůležitější je v rozvětvené rodině fungovat jako tým, obrnit se trpělivostí a naučit se rozhodovat společně.
Tereza Brunerová dodává: „Je nesmírně důležité, aby s vícegeneračním soužitím souhlasili úplně všichni, kterých se to týká. Občas zapomínáme, že žít s vlastními rodiči či prarodiči je v mnoha ohledech něco jiného než sdílet svůj domov s někým, kdo nám do života přišel až v dospělosti společně s naším partnerem.“
Pokud se vícegenerační rodině podaří společně sžít a nastavit určitá pravidla, má to nesporné výhody pro obě strany. Rodiče a prarodiče mohou vnést do hektického života mladé rodiny určitý klid a nadhled.
V důchodu mají více času, rádi pomohou s výchovou vnoučat a předají jim svůj pohled na život a taky cenné rady. Zároveň získají smysl života, což se většinou pozitivně odrazí na jejich spokojenosti a zdravotním stavu.
Rodiče zase získají více volného času pro sebe a ušetří spoustu finančních nákladů.
„Je dobré si však uvědomit, že právě výchova dětí/vnoučat přináší do soužití velké množství konfliktních situací. Je spíše výjimkou, aby by se rodiče i prarodiče zcela shodovali na výchově. Prarodiče chtějí v dobré víře poradit něco, co jim fungovalo, ale mladá rodina chce najít vlastní cestou.
Navíc mnoho výchovných postupů se dnes již neuplatňuje. Velká změna navíc nastává v tom, že po období, kdy oba mladí lidé chodili do práce, zůstává jeden z nich alespoň nějakou dobu s dítětem doma.
Už jen nárůstem času ve společné domácnosti vzniká větší prostor pro vznik konfliktů,“ přibližuje nástrahy společného bydlení Brunerová.
V dalším pokračování tohoto článku vám prozradíme, jaká pravidla je dobré si hned na začátku společného soužití určit, abyste se naučili se předcházet zbytečným konfliktům a dokázali z mezigeneračního soužití vytěžit maximum.
Článek pro vás připravila Veronika Telehuz
Výhody a nevýhody mezigeneračního soužití – Jsme.cz
V minulosti běžná praxe, dnes v očích mnohých přežitek. Společné bydlení dvou či více generací je trendem, od kterého se v moderní době upouští.
Jenže velké vícegenerační domy rodičů na straně jedné a drahé, nedostupné bydlení pro mladé lidi na straně druhé stále častěji zasévá semínko pochybnosti.
A tak nad mnohými rodinami visí (ne)vyřčená otázka: Opravdu bychom nemohli žít společně?
My pomůžeme jim a oni pomůžou nám. Model, který fungoval po mnoho generací. Bydlení v jednom domě nebo alespoň na jednom dvoře bylo ještě donedávna běžnou praxí. Rodiče tak pomohli svým dětem v začátcích.
Později, když na svět přišla vnoučata, dělili se společně o jejich péči. Když byly děti nemocné a máma musela do práce, přirozeně se o ně postarala babička v důchodu. A stejně to fungovalo i obráceně.
Jakmile začalo prarodičům ubývat sil, děti se o ně přirozeně postaraly.
Iluze nechme stranou. Ideální soužití neexistuje. Není bezproblémové dnes a nebylo bezproblémové ani v minulosti. Jenže tenkrát bylo výhodné pro všechny strany. Dnes už to neplatí. Doba si žádá své. Mladí potřebují soukromí, klid a dostatek času.
Chtějí se věnovat vlastním zájmům a nechtějí, aby jim kdokoliv do čehokoliv mluvil. Všichni spěchají. A to vztahům rozhodně neprospívá. Mnohdy spolu nedokážou komunikovat ani manželé, natož pak snacha s tchýní nebo třeba vnuk s dědou. Nastupující generace touží po příležitostech a nerada se omezuje.
A tak velké venkovské domy zejí prázdnotou, zatímco městské bytové domy praskají ve švech.
Při společném soužití budete potřebovat notnou dávku trpělivosti. Nyní se musíte rozhodovat společně. I o věcech, o nichž jste si doposud mysleli, že si do nich nenecháte mluvit.
Jenže odhodlání je jedna věc a realita je věc druhá. A tak když dojde na lámání chleba, mladí často zjistí, že osamostatňování není tak docela procházkou růžovou zahradou.
Závazky jednoho z partnerů, nutnost vyžít jen z jednoho příjmu, každodenní náročná péče o děti, nedostupnost hypoték a vysoké ceny nájmů i nemovitostí, to vše vede rodiny k tomu, že si alespoň jednou ve svém životě otázku týkající se společného soužití položí.
Je to i váš případ? Zvažujete, zda byste dokázali žít společně s jeho nebo jejími rodiči? Nebo přemýšlíte, zda nabídnout střechu nad hlavou svým dětem? Neunáhlujte se a své rozhodnutí si důkladně promyslete. Zvažte všechny klady i zápory obou variant. Trochu vám s tím pomůžeme.
Nevýhody mezigeneračního soužití obvykle píše sám život. Stačí se zeptat někoho ve vašem okolí, kdo má se spolubydlením dospělých dětí a rodičů osobní zkušenost, a máte si o čem povídat na celý večer.
Ať už jste na kterékoliv straně barikády, pokud plánujete společné bydlení, obrňte se notnou dávkou trpělivosti. Připravte se na to, že o všem budete nyní muset rozhodovat společně.
I o věcech, o nichž si myslíte, že si do nich nenecháte mluvit.
Aniž bychom chtěli házet všechny do jednoho pytle, všeobecně platí, že starší generace vyrostla v době, kdy bylo zvykem vše schraňovat. Cokoliv se třeba jen teoreticky mohlo hodit, to se schovalo. Nic se nesmělo vyhodit.
Navíc čím starší, tím lepší. Jak se věci zavedly, tak fungovaly po celý život – se všemi výhodami i nevýhodami, které k tomu patří. Jeden manžel či manželka, jedna práce, jeden životní směr. Hlavně nevybočovat.
Každá změna je totiž nepřítel.
Mladá generace naproti tomu vyrostla v období spotřební společnosti. Co se rozbije, to se vyhodí. Opravovat není in. Věci ani vztahy. Mnozí jsou zvyklí žít minimalisticky a v životních postojích podléhají moderním trendům. Ať už jde o oblékání, stravování, budování kariéry nebo o způsob trávení volného času. A všemu, co zavání stereotypem, se vyhýbají velkým obloukem.
Který úhel pohledu je lepší? O tom by se dalo dlouze polemizovat. Připravte se ale na to, že střet těchto diametrálně odlišných pohledů na život budete muset řešit právě vy – tedy alespoň pokud se rozhodnete žít pod jednou střechou.
V průběhu života se navíc potřeby a postoje jednotlivých generací mění. A tak zatímco dnes jsou vaši rodiče nejspíš energickými seniory, o jejichž zdravém úsudku ani trochu nepochybujete, během pár let se může leccos změnit.
Stejně jako jim začne vadit vaše večerní vysedávání s přáteli a vám zase jejich brzké vstávání. Zatímco dnes nemají mnoho času na starost o domácnost, za pár let vám budou neustále připomínat, že už je vážně potřeba posekat tu zahradu.
Zatímco vy nebudete vědět, kam dřív skočit.
Každá třeba i dobře míněná poznámka na váš účet vám bude pít krev. Ano. Ta poznámka, která by vás v případě samostatného bydlení nechala zcela klidnými. A nejspíš byste se jí i zasmáli.
Problém odlišného vnímání dvou či více generací se prolíná všemi oblastmi života. Jako příklad bohatě postačí jakákoliv banální oprava na společné nemovitosti. Ještě dříve, než vůbec vstřebáte, že je potřeba cokoliv řešit, už ve vzduchu visí desítky nevyřčených otázek: Udělá SE to svépomocí, nebo SE najme firma? Udělá SE to rychle a levně, nebo draze a důkladně? A jak SE to všechno zaplatí?
A právě ono „SE“ je jedním z největších úskalí společného soužití. Při rozhodování v rámci společného mezigeneračního bydlení totiž vzniká jakési vakuum. Už to není jen my, nebo oni. Nyní jste tým. Každý problém musíte řešit společně. A právě na vyjasnění toho, kdo smí do oněch záležitostí mluvit, nebo kdo má právo VETA, stojí (ne)úspěšnost společného rozhodování.
Přesto společné bydlení nemusí být jen o starostech, problémech a hádkách. Svou roli sehrávají povahy všech zúčastněných, názorová odlišnost mezi generacemi, ale i vztahy mezi partnery samotnými.
Pokud se pravidla mezi oběma generacemi správně nastaví, mohou ze společného soužití plynout i nesporné výhody. Ještě předtím, než proto možnost spolubydlení zcela zavrhnete, stojí zato dát této úvaze šanci.
Životní moudro vyřčené z úst zkušeného letitého člověka může vaše děti ovlivnit na celý život.
Dnešní hektická doba je náročná. To se podepisuje i na péči o děti. Rodiče jsou permanentně pod tlakem. Kromě toho, že musí zvládnout starost o domácnost a plnit si své pracovní povinnosti, musí být i oporou svým dětem. A pokud je kdykoliv na dohled babička či děda, je obvykle mnohé jednodušší.
Už když se dítě narodí, novopečená maminka je často překvapená, co všechno rodičovství obnáší. Během krátké doby se musí naučit novým dovednostem a s mnohými si přirozeně neví rady.
Zkušenost a vyrovnanost někoho, kdo má tuto etapu již několikrát za sebou, dokáže vnést do života nové rodiny ztracenou harmonii, pohodu a štěstí.
Ani nemluvě o tom, že není nadto, když se po probdělé noci někdo postará o úklid nebo oběd pro celou rodinu.
Jak děti rostou, mění se i jejich potřeby. A tak už možná u vás doma všechno šlape jako hodinky. Role prarodičů je stále stejně důležitá, ba možná dokonce stále důležitější. Výchova dětí není jen na rodičích zničených pracovními povinnostmi. Prarodiče je mohou v mnohém podpořit.
Aniž by se příliš vnucovali se svými výchovnými metodami, v životě dětí mohou hrát důležitou roli v tom, že jim dají ve správný okamžik najevo, co je vhodné a co ne. Pokud navíc mají děti se svými prarodiči hezký vztah, mohou jim být babička s dědou i skvělým životním vzorem.
A o tom, že životní moudro vyřčené z úst zkušeného letitého člověka má jistě podstatně jinou váhu než rychlé napomenutí rodičů při plnění dalších pěti povinností najednou, jistě nepochybuje nikdo z nás.
Ať chceme, nebo ne, generace lidí v produktivním věku je ve většině případů zavalena množstvím povinností. A k těm neodmyslitelně patří nejen péče o děti, ale i o stárnoucí rodiče. Letití lidé mají mnohdy pocit, že jsou na vedlejší koleji.
V důchodu mají spoustu volného času a někdy si s tím zkrátka neví rady. Tak proč z nevýhody neudělat výhodu a nenechat je podílet se na péči o děti. Jako rodiče nemusíte mít pocit, že pokud nejste s dítětem 24 hodin denně, neplníte dobře své poslání.
Dejte svým dětem životní prostor, který potřebují, a svým rodičům možnost ovlivňovat jejich výchovu. Vždyť kdo jiný na vaše děti může působit lépe než právě vaši rodiče, kteří vychovali tak skvělé osobnosti, jako jste vy či váš partner?
Výsledkem bude spokojenost na všech stranách. Prarodiče nejspíš pookřejí a budou mít pro co žít. To se nepochybně podepíše jak na jejich psychice, tak na zdravotním stavu. Stejně tak i děti budou šťastnější a spokojenější.
V dnešní době, kdy nemá nikdo na nikoho čas, je každá minuta, kterou si s vašimi dětmi někdo povídá, nesmírně cenná.
A prarodiče mají jistě na vnoučata podstatně lepší vliv než cokoliv, co sledují v televizi nebo na svém mobilním telefonu.
Rozhodli jste se, že zkusíte štěstí a nabídnete svým dětem, či rodičům společné bydlení? Nebo vás životní okolnosti zahnaly do kouta a nic jiného vám nezbývá? Máme pro vás dobrou zprávu. Mezigenerační soužití může fungovat. Neobejdete se ale bez společně vynaloženého úsilí a tvrdé práce.
Držte se několika základních zásad, které vám pomohou, aby to i u vás při bydlení pod jednou střechou perfektně klapalo. Ať už jste dětmi, rodiči, nebo prarodiči:
- Předem si stanovte jasná pravidla.
- Pečlivě je dodržujte. I vy.
- Buďte tolerantní a ochotní přivřít nad problémy obě oči.
- Neuzavírejte se sami do sebe.
- Při komunikaci naslouchejte.
- Problémy řešte zavčasu.
- Emoce držte na uzdě.
- Nezavdávejte zbytečné příčiny ke stížnostem.
- Nedávejte druhým nevyžádané rady.
- Buďte optimističtí a zaměřujte se na pozitiva mezigeneračního soužití.
Společné bydlení vyžaduje kvalitní komunikaci, vzájemnou úctu a respekt. Každý člen domácnosti je v jiné roli. A každá role s sebou nese svá pozitiva i úskalí. Jednoduchý a jasný návod, jak se zachovat v té které situaci neexistuje. Přesto to neznamená, že byste si nemohli najít cestu, která je vhodná právě pro vaši situaci.
O tom, jak zvládnout komunikaci s tchýní a tchánem, jsme psali v článku:
Klára Kubáčková |6 minut čtení
Na otázku, zda může společné bydlení s rodiči, či dospělými dětmi fungovat i ve vašem případě, není možné nalézt jednoduchou odpověď. Vycházíme z různých poměrů, pracujeme s rozdílnými rysy osobnosti. Někdo je mírný, jiný zase konfliktní.
Někdo je přizpůsobivý, jiný paličatý. A tak se musí rozhodovat každý sám za sebe – podle vlastních okolností. Jisté však je, že bydlení pod jednou střechou můžete zvládnout i vy – stejně, jako to zvládaly mnohé rodiny po generace před vámi.
S (pra)rodiči pod jednou střechou?
Víte, že jdete pozdě. Ale když debata v hospodě byla tak vtipná a pivo zrovna chutnalo skvěle… Potichu se proplížíte do pokoje, abyste nikoho neprobudili. Marně, tchyně vedle v místnosti nemůže usnout.
Úplně cítíte, jak vás pozoruje, v horším případě otevře dveře a tím zvláštním šepotem, co by probudil i mrtvolu, spustí: „Já ti tedy nechci radit, je to tvůj život, ale…“ Druhý den potřebujete v domě udělat banální opravu. Tchánovi se ovšem vaše počínání tak nějak nelíbí. „Proč to máš nakřivo? Tady by to mělo lícovat,“ má jasno.
Přátelé vás s partnerkou pozvou do divadla. Na poslední chvíli, protože jiní známí jim odřekli. „Maminko, pohlídáte nám večer děti?“ houknete do prvního patra. „Samozřejmě,“ zní rychlá odpověď.
Ještě předtím společně posedíte, dědeček zrovna vypráví historky z doby, kdy jste nebyli na světě. Nejen syn s dcerkou, ale i vy se pokaždé necháte tchánovými slovy s radostí unášet proti proudu času.
Změna modelů
Žít pod jednou střechou s rodiči, případně ještě s prarodiči (ať už vlastními, nebo partnerovými/partnerčinými) může být příjemné i složité. Stačí trocha fantazie, abyste si představili desítky jednotlivých situací, ke kterým může dojít. Byl by pro ně typický spíše „černý“ scénář z prvního odstavce, nebo „bílý“ z odstavce druhého?
Pro drtivou většinu z vás by tento článek měl představovat zamyšlení, nikoliv popis reality.
Průzkum jedné stavební spořitelny z října loňského roku ukazuje, že vícegenerační bydlení z Česka už takřka vymizelo.
Jen třináct procent lidí středního věku bydlí se svými rodiči, což je oproti předchozím stoletím zřejmý pokles. Stačí se podívat na některý starší film – a nemusí být přímo pro pamětníky.
Mnoho informací
- Je pro nás v „moderní době“ složitější spolu žít – a obecně spolu vycházet – i když nás dělí výraznější věkový rozdíl?
- Námi oslovení experti se vyhýbají jednoduchému a poněkud módnímu vysvětlení v tom smyslu, že by se vytrácela mezigenerační solidarita.
- „Podle mě můžeme hledat příčinu v postupující individualizaci našeho života v současné společnosti,“ říká ke klesající oblíbenosti vícegeneračního bydlení Zdeněk Moldrzyk, ředitel Centra psychologické pomoci v Karviné.
Psycholožka Katarína Bradáč přidává několik dalších poznatků. Připomíná, že děti už obvykle nepřebírají půdu po svých rodičích. „A tak je model, kdy se ‚staří' odstěhují do výminku a ‚mladí' převezmou žezlo nad gruntem do svých rukou, spíš minulostí,“ upozorňuje Katarína Bradáč.
Moderní technologická doba podle ní mění role moudrého starce a moudré matky rodu, protože informace, a potažmo rady, lze dobře nalézt i mimo rodinný kruh. Roli hraje také profesní život: lidé pracují mnohdy i v důchodovém věku, tudíž neplatí další model – prarodiče „na odpočinku“. Naproti tomu mladší generace často studuje v zahraničí, kde se následně může zdržet i pracovně.
Sečteno a podtrženo: Věkové hranice se posouvají a možnosti rozšiřují, těsné soužití generací tudíž většinou není prakticky nutné a v některých případech ani efektivní. Roli samozřejmě hraje i demografický vývoj, tedy skutečnost, že lidé se historicky přesouvali z vesnic do měst.
„Z toho všeho ale nevyplývá, že by rodinné vztahy a vazby byly méně důležité nebo že nejsou rodiny, kde je užitečné nebo nezbytné zůstat pohromadě,“ říká Katarína Bradáč. Se Zdeňkem Moldrzykem se shoduje v názoru, že „moderní doba“, v níž početné příbuzenstvo obvykle nežije na jednom místě, nemění obecné funkce, které rodina historicky má.
Lepší finance
Je jasné, že se nedá paušalizovat: vícegenerační bydlení bude někomu sedět více, jinému méně. Existují ale obecné výhody a nevýhody. Do první skupiny řadí Katarína Bradáč hledisko ekonomické (rozložení nákladů za bydlení a údržbu domu), praktické (prarodiče jsou po ruce, když je potřeba hlídat vnoučata, vypravit je do školy) a třetí, které se dá označit za sociální.
„Vnoučata mají možnost zažít širší kontext rodiny, být přirozeně konfrontována se seniorskou etapou života, učit se od rodičů, jak se chovají ke svým rodičům v dospělém věku,“ konkretizuje psycholožka.
Podstatné je i to, že střední generace se lépe může postarat o generaci starší. A co si budeme povídat – její děti od ní toto chování ‚odkoukají', a až střední generace sama zestárne, je větší pravděpodobnost, že se o ni zase její děti postarají.
Kdo ukazuje dětem, že ho problémy babičky nebo dědečka nezajímají, navštíví ho jednou za rok z povinnosti nebo vůbec ne, může očekávat, že až sám zestárne, jeho děti se k němu budou chovat stejně.
„Posilování rodinné sounáležitosti, vzájemná pomoc, blízkost, sdílení, ochota podřídit své individuální potřeby blízkému okolí,“ doplňuje svou definici výhod společného soužití Zdeněk Moldrzyk.
A možné komplikace?
„Náročnost pochopení rozdílných potřeb a priorit jiné generace, z toho pak plynou nedorozumění,“ říká ředitel Centra psychologické pomoci v Karviné.
„Také to může vést k duševnímu vyčerpání, méně adekvátním reakcím a hádkám kvůli maličkostem,“ popisuje Katarína Bradáč. Rušivě podle ní může působit rozdílné životní tempo. „Prarodiče také cítí potřebu být pořád těmi pečujícími, což se málokdy setkává s plným pochopením,“ doplňuje Katarína Bradáč.
Jasná pravidla
A co když o vícegeneračním bydlení přímo uvažujete? Co dělat pro to, aby pozitiva jasně převažovala nad negativy? Odpověď je jednoduchá: nastavit si jasná pravidla.
„To pokládám za základ případného spokojeného a naplňujícího soužití více generací,“ má jasno Zdeněk Moldrzyk.
Svorně s kolegyní Katarínou Bradáč hovoří nejen o „rozdělení pater“ (rodiče v přízemí, děti nad nimi nebo naopak), ale v ideálním případě také o oddělených vchodech do domu.
A Katarína Bradáč přidává samostatné kuchyně či koupelny. „Když obě rodiny slyší vše, co se kde řekne, není to úplně funkční,“ odůvodňuje psycholožka.
Tchyně se snachou
Důležitou roli hrají samozřejmě charaktery jednotlivých osob. A tak ke sporům a konfliktním situacím může docházet i v případě, že pravidla budou nastavená skvěle.
Je zvýšená pravděpodobnost, že si mohou „jít po krku“ tchyně se snachou, nebo je tato dvojice spíše démonizována? Oba odborníci se kloní víc k druhé variantě.
„Neméně náročné mohou být jak vztah tchána se zetěm, tak vztahy mezi rodiči a jejich vlastními dětmi, je to individuální,“ popisuje Katarína Bradáč.
Jsou lidé, kteří s rodiči v dospělosti žít nemohou. Ne že by je neměli rádi, ale potřebují volnost, mají jiný náhled na věci filozofické a praktické. Další skupina má rodinné vztahy natolik v krvi, že bez přítomnosti širokého příbuzenstva se cítí nesvá. A ten zbytek? Pokud bude dodržovat pravidla…
JÁCHYM NOVÁK
Soužití generací pod jednou střechou
Po dlouhé generace v minulosti bylo toto uspořádání jaksi dané a zcela přirozené nebo hodně běžné. Ovšem časy se mění a s ním i náhled na život a bydlení. Dnes mladí raději bydlí samostatně a odděleně od svých rodičů a prarodičů.
Proč není soužití více generací dnes v kurzu?
Důvodem jsou vesměs možnost větší svobody, a to jak v žití samotném, tak v rozhodování se bez ohledu na druhé.
Samostatné bydlení dává nejen svobodu prostoru a jeho užívání, ale často preferencí klidu po náročných pracovních povinnostech.
Také trávení volného času je spojené často s možností mít vlastní hobby a koníčky, s nimiž rodina až tak nesouhlasí. Anebo je to prostě touha po svém vlastním nesdíleném prostředí.
V mnoha případech převládají jistá zažitá negativa o společném soužití více generací pod jednou střechou, i když se nemusí ani nijak projevit nebo naplnit. Každé společné bydlení má své klady i zápory, ale platí to pro jakékoli soužití – i jen dvou osob. A pokud jsou v jednom domově hned dvě, či dokonce tři generace, je jasné, že je to o dost složitější.
Zásadní základní pravidla
Takové soužití je pro všechny náročné a více osobní, než když se příbuzní třeba jen navštěvují ve svých vlastních domácnostech. Podstatou je určit si hned z prvopočátku nějaká pravidla a zásady, které je nutno dodržovat, aby soužití fungovalo co možná nejvíce hladce.
Jaké zásady to jsou?
Zásada č. 1: dvě rodiny = dvě domácnosti
To je to úplně nejzásadnější pravidlo. Obě generace potažmo domácnosti si hned v prvopočátku ujasní, že každá domácnost má své teritorium, svůj prostor a nárok na své soukromí. Též své vlastní hospodaření dle vlastního názoru, preferencí a životního stylu.
Zásada č. 2: respektování prostoru
Musí být vymezeno, že se jedná o dvě samostatné domácnosti s tím, že se budou jejich teritoria a prostory v bytě či domě respektovat a akceptovat. Prostě se do jedné či druhé rodiny v daném domově bude chodit na návštěvu stejně jako kamkoli jinam. Klepání na dveře a jejich neotvírání svévolně bude samozřejmostí.
Zásada č. 3: žádné návštěvy v nepřítomnosti
O nějakých rádoby návštěvách prostorů druhé rodiny v době, kdy jsou nepřítomni, snad ani není třeba hovořit. Ty jsou zapovězeny a měly by být běžným a nijak komentovaným faktem pro hladké soužití. Je to o respektování soukromí a života ostatních.
Zásada č. 4: dohoda o užívání společných prostor
Jasně je třeba určit a nastavit i pro všechny bydlící schůdná pravidla užívání společných prostor. V domě jsou to hala, chodby, technické místnosti, sklep, garáž a vstupu do domu, v bytě pak kromě chodby, sklep a někdy i kuchyně.
Zásada č. 5: domácnosti na vlastní náklady
Každá domácnost funguje na své vlastní náklady. Je proto nutno kromě jejího vlastního rozpočtu, který si sama určuje, dobře nastavit a probrat rozdělení financování nákladů s bydlením a údržbou bytu či domu.
To znamená, že každá domácnost hospodaří s vlastním rozpočtem ze svých platů, důchodů a dalších příjmů, platí si výdaje za nákupy a domácnost. Pak se dělí ještě spravedlivě o další náklady s chodem domu či bytu, jeho vytápěním, spotřebou vody a energií (nebo mají každý svůj vlastní elektroměr či plynoměr) s druhou rodinou pod jednou střechou.
Zásada č. 6: vždy stranit vlastní domácnosti
Pokud žijete v domě rodičů svého partnera nebo u svých rodičů s manželem, měli byste při nedorozuměních (i těch malicherných a malých) vždy stát na straně vlastní domácnosti.
Je to o sounáležitosti a o tom, že tím definujete domácnost jako fungující buňku a vlastní teritorium. A špatné je i to, když se debat nezúčastníte a nezastanete svého člena domácnosti a zůstáváte jen jako pozorovatel.
Tím si podkopáváte vlastní vztah s manželem, manželkou či partnerem a partnerkou nebo se svými dětmi.
Kdy to může skřípat?
Skřípat vztahy mezi generacemi mohou v situacích, kdy jedna ze stran požaduje od členů druhé domácnosti nějakou společnou práci a údržbu v časech, které nevyhovují všem, ale jenom jim. Také to značně zaskřípe, když někdo z druhé domácnosti v bytě či domě svévolně porušuje nebo mění dohodnutá pravidla a zásady soužití.
Také není v pořádku, když si druhá strana vyhrazuje právo neustálé kontroly nad různými činnostmi, fungováním v bytě či domě a užíváním společných prostor. Napjatou atmosféru mohou způsobit i stálé netaktní rady nebo prosazování vlastních názorů, ale i kritika dospělého potomka či příbuzného před jeho partnerem a manželem.
Když je to jinak: péče o rodiče
Mnohem složitější a komplikovanější je pak situace v soužití generací tam, kde je jeden z rodičů nemocný, starý, nemohoucí a potřebuje proto zvýšenou péči. To je složitý a mnohdy i psychicky náročný problém pro všechny. To by už bylo ale na celý samostatný článek ne-li dokonce seriál k péči o nemocné a nemohoucí rodiče a příbuzné.
Za všech okolností
Ať už je to jakkoli, vždy je při soužití více generací pod jednou střechou důležité jasné nastavení pravidel a jejich dodržování. Jsou nutné dohody o všem, co je potřeba, s klidným jednáním a respektem k ostatním bydlícím. Dobrá je průběžná komunikace a pochopení, ale především obrovská dávka trpělivosti a mnohdy i empatie.
To jsou také důvody, proč není tento způsob bydlení moc oblíbený. Přitom vícegenerační soužití může být prospěšné nejen vám jako dospělým dětem, ale i vašim dětem a samozřejmě i vašim rodičům.
Proč by mělo být soužití generací v kurzu?
Vy získáte jistotu, že se o náklady na bydlení a život můžete s někým trochu podělit. Také máte povědomí o tom, že své blízké (rodiče) máte poblíž a v případě potřeby se o ně postarat. Nemusíte za nimi nikam dojíždět na návštěvu a víte, že znáte vždy jejich zdravotní stav i možnosti.
Oni vám naopak mohou přispět zkušenostmi a radami k životu, situacím v něm, případně pomoci s výchovou a dohledem na vaše děti. Také jim mohou být příkladem i pomocníkem stejně jako vám. Navíc sami získají pocit, že na sklonku svého života a v momentě, kdy už se nebudou moci o sebe postarat, nezůstanou sami.