Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Co s tím dělat a jak si pomoci? Právě extrasystoly se ze všech arytmií (čili poruch srdečního rytmu) vyskytují v populaci nejčastěji. Jsou součástí života každého z nás, ale ne každý si je uvědomuje. Jelikož většina lidí je nepociťuje, nijak je netrápí. Citlivější jednotlivci je však vnímají, často velmi nepříjemně. Vyvolávají v nich strach až vážné obavy o vlastní zdraví.
Odkud pocházejí
Extrasystoly jsou nepravidelné stahy (kontrakce) srdečního svalu, které se objevují kdykoliv, mohou být v různém počtu a narušují pravidelnost srdečního rytmu. V drtivé většině případů jsou běžným nálezem při vyšetření (auskultaci čili poslechu srdce, nebo ještě přesněji při zhotovení EKG záznamu, zejména pokud se tento registruje dlouhodobě – během 24 hodin – tzv. EKG Holter).
Extrasystoly se podle místa svého vzniku dělí na supraventrikulární a komorové neboli ventrikulární. Supraventrikulární se ještě podrobněji rozdělují na sinusové, předsíňové a junkce.
Extrasystoly většinou nejsou projevem žádného onemocnění, ale způsobují je určité momentální stavy organismu: například emocionální napětí, stres, strach, přejedení se a podobně. Mohou být vyvolány látkami jako kofein, alkohol, drogy, některé léky.
Příčinou může být i kouření, kolísání krevního tlaku, infekce, horečka nebo poruchy vnitřního prostředí (acidobazické rovnováhy, minerálů).
Někdy jsou extrasystoly součástí klinického obrazu vážné choroby, respektive projevem vážné poruchy zdraví. Mohou například doprovázet srdeční infarkt, myokarditidu (zánět srdečního svalu), závažné infekční onemocnění a podobně. Takové patologické extrasystoly bývají komorové a většinou pocházejí z levé komory srdeční (posoudí a rozliší to kardiolog na základě EKG záznamu).
Co znamenají
Lidé pociťují extrasystoly velmi různorodě. Někdo je vnímá jako vynechávání srdce, jiní udávají pocity trhání či „přeskakování“ srdce nebo je cítí jako silné údery či bušení srdce. Jestliže se příznaky objevují čas od času, zejména ve spojení s různými emocemi, ať už strachem, nebo naopak návalem radosti, není důvod se jich obávat.
Je lepší nevšímat si jich čili nepřisuzovat jim větší význam ani nesoustřeďovat zvýšenou pozornost na sledování rytmu vlastního srdce.
Pokud se však objeví vedle jiných vážnějších příznaků, jako je prudká svíravá či pálivá bolest uprostřed hrudníku nebo náhle vzniklá těžká dušnost, zpocení, pocit na omdlení, či přechodné poruchy vědomí, tehdy mohou být projevem vážné akutní poruchy zdraví, např. infarktu myokardu, plicní embolie a podobně.
V takových případech je třeba urgentní vyšetření, respektive přivolání záchranky. Prevencí je pravidelná zdravá životospráva, omezování kofeinových nápojů (kávy, koly), nikotinu, energetických nápojů, protože tyto látky zvýšeně dráždí srdeční sval a extrasystoly vyvolávají.
Pokud patříme k lidem žijícím ve stresu, hodně pracujeme, zejména duševně, a neumíme si dopřát dostatek času na odpočinek, tehdy jsou extrasystoly projevem srdeční neurózy. Vhodným přírodním produktem při extrasystolii a ostatních arytmiích je koloidní roztok minerálů.
Jsou potřebné pro správný průběh biochemických dějů v organismu, přičemž zejména vápník, hořčík a další minerály mají stabilizující působení na buněčnou membránu svalových buněk srdce, čímž snižují riziko tvorby extrasystol. Jako doplňky výživy jsou ještě vhodné zelené potraviny – řasa chlorella.
Dále přípravek s obsahem rybího tuku a vysoce kvalitních omega-3 mastných kyselin.
Neurózy, jež narušují psychickou rovnováhu
Stres není příliš dobrým pomocníkem v žádné situaci. Foto: Profimedia.cz
Patří sem obavy, strachy, úzkosti, fobie, prostě všechny problémy vyvolané špatně prožívanými emocemi. Typické pro neurózy je, že narušení psychické a emoční rovnováhy nemá většinou vliv na racionální myšlení. Pacient trpí stavy úzkosti a emoční tísně, ale ty obvykle neohrožují jeho duševní činnost.
Majitel počítačové firmy v noci špatně spal, hodně se v posteli potil a ráno se probouzel unavený. Jeho žena mu vyčítala, že čím dál častěji reaguje netrpělivě, vztekle a vybuchuje i kvůli maličkostem.
Neléčená chlamydiová infekce může spustit onemocnění, mezi něž patří i hluboká deprese. Může vést k sebevraždě.
Foto: Profimedia.cz
V posledních měsících měl také intenzívní strach z důležitých jednání. Až nesmyslně se bál, že je zvorá. I když vše vždycky zvládl dobře. A věděl, že to dokáže. Přesto se nedovedl svým pocitům ubránit. Také mu začaly vadit stísněné prostory. Když ho v práci popadla srdeční slabost a špatně se mu dýchalo, odvezli ho na kardiologii. Tady zjistili, že mu srdce funguje výborně.
Měl ovšem štěstí na lékaře. Nespokojil se s tím, že ho vyšetřil. Také podnikatele vyzpovídal. Ten mu popsal své zdravotní problémy, ale i způsob života.
Kardiolog se pacientovi snažil vysvětlit, že je zřejmě vyvolává nasazení v práci, které nekompenzuje odpočinkem. Kvůli tomu žije v nepřetržitém psychickém napětí, které vyvolává i špatné prožívání emocí.
To by podle všeho mohlo být příčinou potíží se spánkem, ale také pocení, únavy, podrážděných reakcí a tak dál.
Muži doporučil, aby navštívil odborníka na psychosomatickou medicínu, případně Denní sanatorium Horní Palata v Praze, kde se zabývají psychoterapií a neurózami. Ale také psychosomatickými chorobami. To jsou takové, kdy se psychické potíže začnou demonstrovat fyzickými, respektive tělesnými problémy nebo chorobami.
Na Palatě, kam začal chodit na psychoterapeutickou skupinu, si uvědomil, jakou měl kliku na osvíceného lékaře. Různé typy psychosomatických chorob a neuróz trápí podle odhadu odborníků téměř třetinu pacientů obvodních lékařů. Samozřejmě v různé míře.
Než se lidé dostanou ke správnému specialistovi na tyto potíže, uplyne obvykle sedm let a pacient vystřídá v průměru 12 lékařů. Ztratí spoustu času a sil.
Lidem s neurózami a psychosomatickými potížemi mohou pomoci v akutní fázi jejich potíží léky. Pak i doplňkové metody jako autogenní trénink, relaxace, vodoléčba atd. Nejdůležitější však bývá psychoterapie. Díky ní pochopí podstatu svých potíží.
Majitel počítačové firmy si během tří měsíců uvědomil, že pocit napětí u něj neplyne jen z velké pracovitosti, ale i z přehnaného pocitu zodpovědnosti a ze snahy neudělat chybu.
Tento postoj je reakcí na výchovu jeho ctižádostivé a úzkostlivé matky, která syna neustále za něco kritizovala. Z jejího pohledu nikdy neměl dost jedniček. Perfektní výkon byl nejlepší obranou proti ní.
Co perfektní, super perfektní! Snažil se o něj vždycky, dokonce i dnes, kdy už je jeho matka nebožkou a on žije vlastní život.
Proto pro něj není snadné se uvolnit, odpočinout si, prostě relaxovat. Ve chvíli, kdy se díky relaxačním cvičením zklidnil a uvolnil, přestal mít potřebu přehnaného perfekcionalismu. Jeho potíže začaly ustupovat, až zmizely úplně.
| Neuróz existuje dlouhá řada: |
| – různé druhy fobií (neodůvodněného strachu) |
| – úzkostné stavy |
| – panická ataka, tedy záchvaty panických obav jakoby bez příčiny |
| – obsedantně kompulzivní porucha (postižení musí například neustále kontrolovat, jestli jsou zavřená okna a dveře) |
| – posttraumatická stresová porucha (tou řada lidí trpěla po povodních) |
| – mentální anorexie, kdy dívky odmítají přijmout samy sebe a svou ženskou roli |
| – hysterie, tedy citová labilita se sklonem k afektům atd. |
Mezi neurózy však patří také okusování nehtů, tiky, grimasy, stereotypní pohyby, koktavost, noční pomočování apod.
Příčinou neuróz mohou být silné citové otřesy (úmrtí v rodině, šikana, znásilnění…) nebo dlouhodobé působení traumatických vlivů (špatná výchova, nedostatek citu, přehnané nároky rodičů, nesoulad mezi nimi…).
Víc se dozvíte třeba na www.wikipedie.org/cz. Do vyhledávače napíšete heslo neurózy. Zajímavá a odborně fundovaná je kniha Neurózy, psychosomatická onemocnění a psychoterapie od Jana Poněšického (nakladatelství Triton).
Pokud chce postižený své potíže odstranit, obvykle si je musí uvědomit a postupně se s nimi vyrovnat. Prostě přeprogramovat to, jak prožívá svůj život.
Hlavní zprávy
Osm fyzických příznaků úzkosti. Bušení srdce, teplota i brnění nohou
Pocit úzkosti nebo strachu prožívá v mírné formě velmi často každý z nás. Oproti strachu, který je emoční a fyziologickou odpovědí na očekávané nebezpečí, úzkost je definována jako nepříjemný emoční stav bez jasné příčiny.
Strach a úzkost nás ve své podstatě ochraňují a upozorňují na hrozící nebezpečí. Pokud však nabudou větší intenzity, jedná se již o úzkostné poruchy. Ty pak ovlivňují každodenní život jedince, což se poté odráží i v jeho partnerských, pracovních a mezilidských vztazích.
Úzkostné poruchy se projevují psychickými příznaky, jako jsou pocit neklidu a strach, tak i symptomy fyzickými, z nichž některé si vyjmenujeme níže. V souvislosti s pojmem úzkost většinu lidí napadne především duševní zdraví. A i když je zcela správné předpokládat, že to je problém, který začíná v mozku, ovlivňuje i náš fyzický stav.
Je užitečné pochopit širokou škálu fyzických příznaků, které někdo s úzkostnou poruchou nebo panickou poruchou může pociťovat jak během záchvatu paniky, tak na denní bázi. Vědomí, že i spousta fyzických pocitů může být způsobena úzkostí, může uklidnit úzkostného člověka, který se obává, že příčinou jeho zdravotních problémů je něco závažnějšího.
Úzkost a její příčiny
I když to tak mnohdy na první pohled nevypadá, úzkost se neobjeví bezdůvodně. Psycholožka Lucie Mucalová se domnívá, že mezi nejčastější příčiny a spouštěče úzkosti a úzkostných poruch patří zejména život ve shonu a neustálém stresu.
„Je to reakce těla na přetížení, kdy tělo vysílá jasnou zprávu – zastav se. Bohužel malé signály přicházejí už delší dobu, ale náš rozum nám neustále říká, že to musíme zvládnout, že teď nemůžeme odpočívat, že teď nemůžeme vypnout a bohužel, i tělo se unaví a pak zasáhne velmi krutě.
To jen náš mozek má pevný pocit, že to bude v pořádku.
Bohužel, tělo má obrovskou sílu a je to právě tělo, které určuje, co a jak bude,“ vysvětlila psycholožka Mucalová a dodala, že další příčinou úzkostí může být život ve velkém strachu, napětí a hlavně život, který není v souladu s člověkem.
Příčiny úzkosti často pramení již v dětství. „Dítě se nerodí jako čistý neposkvrněný list papíru. Už během těhotenství dostává jasné zápisy do nervové soustavy. Pokud je maminka plná strachů, úzkostí, tak i dítě tento program zcela nevědomě přijímá.
Což se může během života i u dítěte a pak dospělého projevovat právě tím, že úzkosti také přicházejí. Pokud dítě žije v domě plném úzkostí, může tento model přebrat, aniž by tušilo, co se děje,“ uvedla terapeutka Mucalová s tím, že se po generacích mohou předávat určité vzorce chování.
A je jen na dospělém, zda tomu dá stopku, nebo bude ve víru úzkostí a trápení žít.
„Existuje pomoc, jak se úzkostí zbavovat, je mnoho cest. Jen záleží na člověku, zda skončí jako oběť, nebo začne hledat cestu ven z něčeho, co je velmi nepříjemné, až zničující. Úzkost přichází pomalu, ale jistě. Může se dostavovat častěji a častěji a je zcela nekontrolovatelná. Čím déle jí dáme volný prostor, tím hůře.“
A jak se tedy nejlépe vyrovnat s úzkostí a úzkostnými pocity? „Zde bych ráda řekla, že není potřeba se s ní vyrovnávat. To v žádném případě. Naopak, nadechnout se a vyhledat pomoc. Boj s úzkostí bývá těžký a mnoho lidí úzkost likviduje víc a víc.
Když už nic, alespoň jednou zajděte navštívit psychologa nebo psychoterapeuta, může vás nasměrovat co a jak dále. Někdy je potřeba pomoc psychiatra. Není to ostuda. Neznamená to, že člověk je blázen.
Tak jako může onemocnět kůže, oči, noha, může onemocnět duše, neodkládejte návštěvu,“ radí psycholožka Lucie Mucalová.
Je důležité si uvědomit, že všichni prožívají úzkost odlišně. Jednotlivec může mít všechny nebo žádné z následujících příznaků či prožívat kombinace několika z nich. Existují také další, ojedinělejší fyzické příznaky, které zde nemusí být uvedeny.
1.Bolest na hrudi a bušení srdce
Možná se polekáte, že palpitace neboli prudké bušení srdce je známka blížícího se infarktu, ale obvykle tomu tak není.
Při pocitu úzkosti nebo plnohodnotném záchvatu paniky srdce buší rychleji, aby napumpovalo více krve do těla a připravilo se tak na reakci „bojuj nebo uteč“.
Tato činnost může zapříčinit hyperventilaci, druh dýchání, které je výrazně hlubší nebo rychlejší oproti normálnímu a které vede k tomu, že přijímáte příliš mnoho kyslíku. To zase způsobuje kontrakci krevních cév, což může vést k bolesti na hrudi.
Bolest na hrudi vyvolaná úzkostí se často projevuje v různých oblastech hrudníku a přichází a zase odchází. Určitě se nemusíte cítit hloupě, pokud jste si v takové situaci někdy mysleli, že máte infarkt.
Výkonná ředitelka charitativní společnosti pro pomoc lidem Anxiety UK má zkušenosti se spoustou pacientů, kteří věřili, že mají infarkt, a když dorazili na pohotovost a podstoupili lékařské testy, ukázalo se, že jejich problém byl zcela psychologický.
Lidbetterová přesto radí navštívit lékaře vždy, když pocítíte bolest na hrudi.
2.Dušnost
Problémy s dýcháním, kdy má člověk pocit, že se nemůže z plných plic pořádně nadechnout, mohou samy o sobě vyvolat pocit úzkosti a strachu. Nejčastější příčinou dušnosti je špatná kondice, ale tento příznak se často objevuje i při pocitech úzkosti a panických záchvatech.
Dušnost nastává, když se tělo snaží dýchat rychleji ve snaze zvýšit průtok okysličeného vzduchu do plic. Se zrychleným dýcháním pak přichází pocit nedostatečnosti nebo vyčerpání vzduchu.
3.Bolesti končetin a svalů
Existuje hned několik způsobů, jak může úzkost ovlivnit vaše končetiny. Podobně jako u bolesti na hrudi zvýšený příjem kyslíku může způsobit nepříjemné pocity a bolesti ve svalech. Za napětím ve svalech může stát také vyšší úroveň stresu. Každodenní stres může dokonce vyvolat tuhnutí svalů, které pak mohou bolet.
Pocit úzkosti může také změnit způsob, jakým stojíte, sedíte, ležíte a chodíte, což může v důsledku také vést k bolesti svalů a končetin.
Pokud vás přemáhají úzkostné pocity, obvykle se přestanete o sebe starat a zhorší se váš životní styl. Možná se vám nebude chtít cvičit, jíst zdravě ani pravidelně pít vodu.
To vše může mít za následek bolest svalů a končetin. Výše uvedené důvody mohou rovněž vést k bolestem v čelisti a tváři.
Terapeutka Mucalová doplnila, že při úzkostech může mít člověk pocit, že mu vypovídá celé tělo. Vše vlastně vyčerpává a ničí.
„To, co je v těle nakumulované, musí pryč. Nánosy z těla mohou odcházet právě za pomoci kožních obtíží nebo právě bolesti svalů, kde je jasná zpráva, že člověk už nemůže dál. Je potřeba ta břemena odkládat a s úzkostí pracovat, jinak člověk může zcela zkolabovat.
Začít to může bušením srdce, které přichází ve dne, v noci, mohou přijít problémy se spánkem, mohou právě přijít různá onemocnění. Zde bych poukázala na pojem psychosomatika. Každá nemoc v sobě nese příběh. Žádná nemoc nepřichází jen tak a čekat, že možná jednoho dne úzkost odezní, může trvat celý život.
Proto buďme tvůrci svých životů a začněme s ní pracovat hned, ne až bude pozdě a budeme se odrážet od úplného dna,“ radí psycholožka.
4.Brnění, necitlivost kůže a pocity slabosti
Mezi běžné příznaky úzkostí patří i pocity necitlivosti a brnění. To může nastat téměř kdekoli na těle, ale nejčastěji se objevuje na obličeji, rukou, pažích, chodidlech a nohou.
Tento jev je způsobem odtokem krve do nejdůležitějších částí těla, které mohou pomoci reakci „bojuj nebo uteč“. Organismus tak ponechává méně důležitým oblastem těla pocit slabosti, otupělosti nebo brnění.
5.Zvýšená teplota, pocení a třes
Při úzkosti se do krve uvolní adrenalin, který v zájmu přípravy k útěku nebo boji zvýší zásobení svalů krví, napětí ve svalech a zrychlí dýchání. Tento stav vzrušení vede také ke zvýšení tělesné teploty. Nicky Lidbetterová vysvětlila, že na tento jev tělo reaguje rovněž pocením, aby se ochladilo.
Při záchvatu paniky může takové pocení ve výsledku vyvolat nepříjemný pocit chladu a třes.
6.Závrať a bolesti hlavy
Zdánlivě nevysvětlitelné bolesti hlavy a závratě mohou být důsledkem úzkostných stavů. Lidbetterová objasnila, že při zvýšení adrenalinu a paniky srdce pumpuje více než obvykle, což je spojeno s nárůstem krevního tlaku. Toto zvýšení krevního tlaku může vést k malátnosti a závratím.
Úzkost a záchvaty paniky zpravidla provází také tenzní bolesti hlavy kvůli nárůstu stresu. Tato bolest může být tupá i ostrá a může se objevovat v různých oblastech hlavy.
7.Problémy se spánkem
Záchvaty paniky a dlouhodobé období úzkosti vás mohou fyzicky i emocionálně velmi vyčerpat. Proto je velmi důležité dobře se vyspat. Bohužel narůstající stres a napětí mohou ovlivnit kvalitu vašeho spánku a ztížit usínání. Na problémy se spánkem podle odborníků pomáhají meditační techniky, které zklidní vaši mysl a pomohou vám usnout.
„Doporučuji se naučit technice všímavosti. Navštivte knihkupectví a sáhněte po knize právě s tímto názvem. Naučíte se jednoduché techniky, které můžete trénovat denně a bojovat proti úzkosti,“ radí Mucalová.
8.Žaludeční problémy
Jak už jsme zmínili výše, při reakci „bojuj nebo uteč“ je krev odkloněna od oblastí těla, kde není tolik zapotřebí, například mimo žaludek. To je příčinou pocitu chvění nebo motýlků v břiše při úzkosti.
Při záchvatu paniky je také velmi běžná naléhavá potřeba vylučování. Tělo se tímto způsobem snaží zbavit jakékoliv nežádoucí hmotnosti, která by ho mohla zpomalit právě během reakce „bojuj nebo uteč“.
Úzkost
V dnešní hektické době plné neustálých změn, vysokých nároků na výkony v zaměstnání a v neposlední řadě také ne úplně standardní funkcí rodiny pacientů s touto diagnózou přibývá.
Příčiny vzniku úzkosti, a zda se rozvine až v duševní poruchu, závisí na mnoha faktorech. Svou roli hraje jak vnější prostředí, tak vnitřní svět každého jedince a jeho odolnosti vůči zátěži a stresu.
Příznaky
Je třeba rozlišit úzkost a strach, jejichž primární příznaky a emoce jsou velmi podobné. Strach má reálný objekt ohrožení, kdežto u úzkosti není specifický a tím se prodlužuje doba, po kterou se tak stav dotyčného stává nepříjemným.
Psychické projevy
- napětí
- dlouhodobý neklid
- nervozita
- neschopnost uvolnit se
- obavy z neopodstatněných negativních až katastrofických předtuch
- obtížná koncentrace
- poruchy spánku
- častější hádky provázené obviňováním a výčitkami
Fyzické projevy
- bušení srdce
- pocit na omdlení a celková slabost
- časté pocení
Léčba
Ke zmírnění úzkostných poruch se využívá vzájemná kombinace farmakoterapie a psychoterapie.
Pro léčbu se využívají různé druhy terapií, z nichž nejúčinnější je kognitivně – behaviorální, kdy terapeut nemocnému určí cíle léčby a naučí ho pracovat s postoji a reakcemi na sebe i okolí tak, aby zvládal problematické vnitřní stavy i vnější situace. Tato terapie je krátkodobá, trvá maximálně šest týdnů. Další variantou může být i hypnóza nebo nácvik relaxačních technik.
Informace o sezónní depresi najdete zde.
Léky
Nejčastějším řešením pro krátkodobou léčbu jsou anxiolytika například Alprazolam, což jsou léky s účinkem přímo proti úzkosti. Jejich výhodou je rychlý nástup účinku, ale jsou návyková, proto pro dlouhodobější léčbu lékaři předepisují antidepresiva zejména typu SSRI (inhibitory zpětného vychytávání serotoninu jako je lék Venlafaxin.
Bylinky
Ke zmírnění nervového napětí se od pradávna užíval heřmánek a podle současných výzkumů jeho sloučeniny mají schopnost se vázat na stejné mozkové receptory a mohou tak nahradit chemické léky typu Valium. Buddhističtí mniši pro navození klidu a soustředěnosti pijí zelený čaj L-theanin, který omezuje narůstající srdeční frekvenci a krevní tlak a tím také snižuje nervové napětí.
Dalšími bylinkami s podobnými účinky jsou například chmel, valerián, mučenka, levandule, třezalka nebo meduňka lékařská.
Homeopatika
Homeopatická léčba doporučuje pro náhle vzniklé strachy a stavy paniky Aconitum napellus 15C, podrážděnost a neklid zmírní Arsenicum album 15C, pro jedince, kteří jsou velmi úzkostní, netrpělivý až impulzivní je vhodný Argentum nitricum 15C, na strach ze ztráty kontroly může zabrat Calcarea carbonica 15C, Gelsemium sempervirens 15C je přípravek určený pro úzkost doprovázenou paralýzou s chvěním, na emoční traumata s velkými výkyvy nálad odborníci doporučují Ignatia amara 15C, Kalium phosphoricum 15C pomáhá při přepracování a potíže v důsledku velkých starostí a pro nerozhodné osoby je vhodný Lycopodium 15C, plačtiví a velmi citliví pacienti by měli užívat Pulsatilla 15C.
Homeopatika se nejčastěji užívají v dávce 5 granulek několikrát denně dle vašeho stavu a pocitu po dobu až dvou týdnů. Pokud se váš stav po této době nelepší, vyhledejte odborného lékaře.
Domácí léčba a babské rady
Pokud máte pocity úzkosti, pravidelně cvičte, choďte na procházky do přírody a zhluboka dýchejte, pomáhá i běh na běžícím pásu.
Nezapomínejte na snídani a během dne jezte častěji a menší porce s velkým podílem ovoce a zeleniny. Vyvarujte se černé kávy, alkoholu, jednoduchých cukrů a kouření. Dopřejte si odpočinek, saunu nebo lázně, meditujte.
Naše babičky na zlepšení nálady užívaly před jídlem sklenku vody s jablečným octem. Ten pomáhá rozložit bílkoviny na aminokyseliny, které jsou potřebné k tvorbě tryptofanu uvolňujícího hormon štěstí serotonin.
Další informace k tématu najdete zde.
Vyšetření
Při dlouhodobějším pocitu úzkosti je jasné, že v mozkové činnosti probíhají nějaké změny, proto je nutné navštívit odborného lékaře, který vyloučí nebo potvrdí pomocí zobrazovacích metod například magnetické rezonance nebo počítačové tomografie případnou psychickou poruchu, která by mohla způsobovat tuto nerovnováhu. Dále pak je třeba vyšetřit hladinu hormonů v těle, které mohou mít na stres a úzkost také svůj podíl.
V těhotenství
Pocit úzkosti se může dostavit v těhotenství každé ženy v důsledku nejrůznějších obav o miminko i sebe samotnou což je naprosto přirozené. Pokud ale strach přeroste nad vaši kontrolu, vyhledejte pomoc a případnou léčbu, protože dlouhodobá úzkost nebo až deprese může ovlivňovat vývoj plodu a dokonce vést i k předčasnému porodu.
Možné komplikace
Stavy úzkosti mohou mít velmi nepříznivý dopad nejen na život postiženého, ale především na jeho okolí, zaměstnání, studium, rodinný a partnerský život. Dlouhodobější obavy a strach mohou u některých jedinců vést až k určitým druhům fobie.
Více o fobiích čtěte zde.
Prevence
Určitá míra strachu nebo úzkosti je přirozená, ale nesmí trvat dlouhodobě. Preventivně se vyvarujme takové zátěži, která by mohla narušit naši homeostázu. Základem všeobecně dobrého zdraví jak tělesného tak psychického je pozitivní myšlení, zdravá strava, odpočinek a dostatek pohybu a spánku.
Kdy jít k lékaři
O psychických onemocněních se všeobecně moc nemluví. Zcela přirozené je jít k lékaři s chřipkou nebo angínou, ale jít se léčit kvůli jakési fobii je tabu, i když mnohdy život omezují daleko více.
Proto pokud stavy úzkosti nebo dlouhodobého strachu z neznámých příčin přetrvávají déle než dva týdny, pak neotálejte navštívit svého praktického lékaře, který vám poradí s případnou léčbou nebo přímo odkáže na odbornou pomoc.
Autor: laš
Neurózy úzkostné
Vedle názvu úzkostné neurózy se používá pro tato onemocnění také označení generalizované úzkostné poruchy nebo úzkostné reakce.
Jedná se o neurotické poruchy, které jsou charakterizované chronickou nerealistickou úzkostí často vyhrocenou do akutních záchvatů úzkosti a paniky.
Postihuje téměř 5 procent populace, je charakteristickou poruchou mladých dospělých jedinců a u žen se vyskytuje dvakrát častěji než u mužů.
Mezi příčinami vzniku úzkostné neurózy u pacienta se uplatňují obojí, tedy psychologické i biologické faktory a existují také důkazy o genetických ( tedy dědičných ) vlivech. Mezi psychologické faktory patří emoční stres.
Emoční stres v řadě případů vyvolává úzkost ( například ohrožení jedince nebo skutečné změny v mezilidských vztazích ).
Vyvolávající faktor je zpravidla méně patrný, jestliže se jedná o vnitřní emoční tlaky ( jako jsou emoční tlaky sexuální, agresivní nebo potřeba závislosti ), protože obranné mechanizmy jedince udrží tyto okolnosti mimo oblast vědomí.
Pudová hnutí mohou být nabuzena takovými zevními okolnostmi, na které je příslušná osoba zvláště citlivá. Úzkostná odpověď je pak strachovou reakcí na nebezpečí ztráty kontroly nad těmito vnitřními pudy.
Biologicky jsou symptomy úzkosti ( viz níže ) přímými projevy podráždění autonomního nervového systému, který se dostává do aktivity díky úzkostným fantaziím , impulsům a emocím. Noradrenergní nervový systém v centrálním nervovém systému hraje při vzniku úzkosti prvořadou úlohu a současné studie ukazují na konkrétní místo v mozku – na tzv. locus coeruleus ( které je bohatě spojeno s celou řadou nervových systémů v mozku ) jako na významné zprostředkující a řídící centrum.
Úzkost je klinickým příznakem všech duševních poruch, ale samotná nebo jako primární příznak se vyskytuje u pacientů především při postižení úzkostnou neurózou. Akutní záchvaty úzkosti ( tj. panická porucha ) tvoří základní podobu úzkostné neurózy a patří mezi nejbolestivější životní zkušenosti.
Panické záchvaty se mohou objevovat také i opakovaně po určitém období, ve většině případů trvají několik minut, někdy i jednu až dvě hodiny a potom spontánně odeznívají. Takto postižený pacient prožívá subjektivní pocit strašlivého děsu, který se objevuje bez viditelného důvodu a navozuje pocit nebezpečí blížící se nepojmenovatelné bezprostřední katastrofy.
Racionální myšlení bývá v těchto okamžicích značně omezeno. Z tělesných příznaků, které patří neoddělitelně k úzkosti, jsou nejčastější manifestní klinické symptomy kardiovaskulární ( tedy srdečně – cévní ), tachykardie ( tedy zrychlená srdeční činnost ), palpitace ( tj.
bušení srdce ), v některých případech společně s extrasystolií ( tedy laicky řečeno s nezávadnou poruchou srdečního rytmu ) a s prekordiální bolestí ( tedy s bolestí lokalizovanou na hrudníku nad oblastí srdečního hrotu ), která je obyčejně popisovaná jako ostrá nebo bodavá.
Třes, viditelný jako tremor předpažených rukou, potivost, stížnosti na „třepetání žaludku“ a celková motorická ( tj. pohybová ) slabost a nejistota jsou běžné. Takto postižený pacient může mít pocit derealizace a ztráty kontaktu s ostatními lidmi a také předměty ve svém okolí. Častý pocit nedostatku vzduchu vyvolává hyperventilaci ( tedy zrychlenou frekvenci dýchání ).
Ta může postupně vést až k sekundární respirační alkalóze ( tedy nadměrných vydechováním kysličníku uhličitého způsobenému alkalickému ph krve – tedy k zásaditému ph krve ), a to různého stupně navíc s možnou svalovou ztuhlostí v končetinách a s pocity píchání, mravenčení nebo se ztuhlostí v okolí úst a v prstech rukou i nohou, což všechno jsou manifestní klinické příznaky tzv.
hyperventilačního syndromu. Tyto sekundární ( tedy druhotné ) příznaky se přidávají k celkové pacientově úzkosti a posilují jeho přesvědčení, že omdlí nebo zemře. Chronická úzkost bývá označována jako generalizovaná úzkostná porucha.
Klinické příznaky jsou podobné příznakům akutního záchvatu, ale jsou daleko méně intenzivní a trvají vždy déle, ve většině případů celé dny i týdny nebo měsíce. Pacient si je vědom svého celkového napětí a obav, tendence snadno se vylekat, pocitů těžkosti a nervozity při jednání s lidmi, vágní obtěžující nejistoty, která se týká jeho budoucnosti.
Toto všechno je doprovázeno chronickou únavou, bolestmi hlavy, nespavostí a mnoha dalšími subakutními vegetativními projevy ( jako jsou například hyperventilace, pocení, pocit tíhy na prsou, pocity na omdlení, pocity nevolnosti a podobně ). Přestože syndrom není zcela zneschopňující, postižený pacient s chronickou úzkostí se cítí dlouhodobě nedobře, a to jak ve své každodenní činnosti, tak také ve svých vztazích ke druhým lidem. A navíc v řadě případů jeho kapacita k účelné činnosti je snížena chronickou únavou a velkými obtížemi při snaze soustředit se.
Postižení mírnou úzkostí má u nemocného tendenci probíhat chronicky, jenom s občasnými projevy akutních úzkostných záchvatových stavů s měnící se frekvencí a intenzitou.
Přibližně třetina ze všech pacientů postižených úzkostí se dostává do stadia remise ( období bez známek onemocnění po úspěšné léčbě, kdy pacient již netrpí žádnými klinickými příznaky ). Přitom ve většině případů mají muži lepší prognózu než ženy.
Úzkostné příznaky se velmi často zmírňují s rostoucím věkem nemocného, zejména ve středním věku.
Při léčení pacienta postiženého úzkostnou neurózou se používají následující terapeutické metody: psychologické postupy a farmakologické postupy.
Z psychologických postupů se používá zejména metoda psychoterapie vedoucí k náhledu ( u pečlivě vybraných pacientů podle kritéria inteligence a postojů ), která je zaměřena na odkrytí nevědomého konfliktu.
Tato metoda může v některých případech u nemocného přivodit psychologické změny, které znamenají lepší sebepoznání a umožňují větší toleranci k vnitřním pudům. Jiná psychologická metoda tzv.
podpůrné psychoterapie může zase snížit prožívání symptomů opakovaným ujištěním pacienta o jejich nezávažnosti a dobrým vztahem mezi sympatizujícím lékařem a nemocným. Relaxační techniky pak dovolují jistou míru volní kontroly nad vegetativními funkcemi ( tj. funkcemi organismu, které probíhají mimovolně ), a to snižuje hyperaktivitu.
Meditace je specifická a v řadě případů velmi účinná forma relaxace. U vnímavých pacientů může být s úspěchem použita metoda hypnózy, která potencuje účinek relaxačních technik. K léčení úzkostných stavů je možné použít také farmakologické postupy. Účinná je medikamentózní léčba, která snižuje stresovou odpověď.
Je pravidlem, že příznaky generalizované úzkosti dobře reagují na podání léků ze skupiny anxiolytik, zatímco panické ataky jsou léčitelné podáním tricyklických antidepresiv a léků ze skupiny inhibitorů monoaminooxidázy ( I – MAO ).
Výjimkami z této odlišující farmakologické reakce jsou léky ze skupiny benzodiazepinů, a sice alprazolam a klonazepam, které jsou účinné při kontrolování panických poruch. Nicméně vysazení těchto dvou léků po delším užívání může být u mnoha nemocných velmi obtížné, je nutná proto opatrnost při jejich volbě. Farmakoterapie ( většinou benzodiazepiny ) by měla probíhat souběžně s psychoterapií ( a ne jako její náhrada ) a při její aplikaci je nutné se vyvarovat vysokých dávek léků a jejich dlouhodobého podávání, protože obojí může v řadě případů vést u pacienta k biologické závislosti.
Stres a vysoký krevní tlak: Jak spolu souvisí?
Zjistili ale, že pokud budete třikrát až pětkrát týdně cvičit po dobu 30 minut, můžete snížit hladinu stresu. A pokud vám byl diagnostikován vysoký krevní tlak, fyzické aktivity vám mohou pomoci zvládat stres a zlepšit své zdraví. To může dlouhodobě pozitivně ovlivnit váš krevní tlak.
Spojení mezi vysokým krevním tlakem a stresem není ověřené
Vaše tělo produkuje ve stresové situaci příval hormonů. Tyto hormony krátkodobě zvýší krevní tlak, protože způsobují rychlejší tlukot srdce a zúžení cév.
Neexistuje ovšem důkaz, že by stres způsoboval dlouhodobý vysoký tlak. Ten může být způsoben jinými typy chování spjatými se stresem, jako je například přehřátí, pití alkoholu či nekvalitní spánek. Ovšem častá krátkodobá zvyšování krevního tlaku v důsledku stresu mohou ve výsledku představovat riziko vzniku dlouhodobého vysokého tlaku.
Je možné, že zdravotní obtíže spojené se stresem, jako je například úzkost, deprese a izolace od přátel a rodiny, mohou být příčinou srdečních onemocnění. Zatím ovšem nejsou důkazy o jejich spojení s vysokým krevním tlakem.
Poškození tepen a následná srdeční onemocnění mohou být naopak způsobena hormony produkovanými v emocionálně vypjatých situacích.
Další příčinou může být to, že deprese v některých případech vedou k vynechávání předepsaných léků, nepravidelným kontrolám vysokého tlaku a ohrožování zdraví vašeho srdce obecně.
Z dlouhodobého hlediska se riziko vysokého tlaku zvyšuje
Zvýšení krevního tlaku spojené se stresem může být velmi výrazné. Poté, co příčina stresu pomine, se ale tlak vrací do normálu. Pokud se ovšem takovéto výkyvy a návaly vysokého tlaku objevují příliš často, může dojít k poškození cév, srdce a ledvin podobně jako při dlouhodobě vysokém krevním tlaku.
Pokud navíc reagujete na stres kouřením, přílišným pitím alkoholu nebo konzumací nezdravých jídel, zvyšuje se u vás riziko vysokého tlaku, infarktu a mrtvice.
Činnosti vedoucí ke snížení stresu mohou mít příznivý vliv na krevní tlak
Ačkoli eliminace stresu nemusí vést přímo k dlouhodobému snížení tlaku, používání strategií pro zvládnutí stresu může vaše zdraví ovlivnit jinými způsoby. Pokud si osvojíte techniky na zvládání stresu, může u vás dojít i k dalším pozitivním změnám v chování – včetně těch vedoucích ke snížení krevního tlaku.
Pokud vás zajímají způsoby, jak zvládat stres, existuje spousta možností. Připravili jsme pro vás pár tipů pro inspiraci:
1. Zjednodušte svůj program
Pokud neustále někam spěcháte, udělejte si chvilku a projděte si kalendář a seznam úkolů. Vyhledejte v nich aktivity, které vám zaberou drahocenný čas, ale nejsou zas až tak důležité. Vyhraďte si na tyto aktivity kratší dobu nebo je zcela zrušte.
2. Zhluboka se nadechněte a uvolněte se
Vědomé hluboké dýchání a zpomalení dechu pomáhá relaxovat.
3. Cvičte
Fyzické aktivity jsou přirozenou zbraní proti stresu. Než ale začnete s novými cvičebním programem, konzultujte jej se svým lékařem. To platí obzvláště v případě, že trpíte vysokým krevním tlakem.
4. Vyzkoušejte jógu a meditaci
Jóga a meditace nejenže posilují vaše tělo a pomáhají relaxovat, ale navíc mohou snížit váš systolický krevní tlak o 5 mmHg i více.
5. Dopřejte si dostatek spánku
Spánková deprivace způsobuje, že se vám vaše problémy jeví jako ještě horší, než ve skutečnosti jsou.
6. Změňte úhel pohledu
Při řešení problémů se snažte odolat tendenci stěžovat si. Vezměte na vědomí své pocity a situaci, ale poté se soustřeďte na hledání řešení.
Cílem je zjistit, co pro vás nejlépe funguje. Buďte otevření a ochotní experimentovat. Vybírejte pečlivě své strategie a začněte si užívat klidnějšího života.
Smutek a deprese
Naše pocity, které prožíváme pro nás mají velký význam. Je zcela normální, že naše emoce mají kolísavou tendenci od těch negativních až k těm radostnějším pocitům. Stálé kolísání nálady je jednou z hlavních vlastností lidské psychiky.
Toto kolísání nám umožňuje prožívat různé okamžiky života a těšit se, že bude lépe a horší pocity budou opět vystřídány těmi hezkými. I když se nám to nelíbí, tak negativní emoce jakými je strach nebo smutek jsou pocity zcela běžné a dokonce i důležité.
Smutek a s ním spojený blok výdeje energie brání náš organismus před úplným tělesným vyčerpáním a v případě nepřekonatelných životních překážek pomáhá přizpůsobit se ztrátám, které nelze nahradit. Udržování našich emocí v mírném kolísání podle konkrétní situace vyžaduje velmi jemný psychický mechanismus.
Jestliže naše nálada není často adekvátní dané situaci, hovoříme o chorobném výkyvu nálady. Pokud tato situace trvá příliš dlouho a nabývá na intenzitě, hovoříme o depresi.
Jaké jsou příznaky deprese?
Deprese je onemocnění, které se týká celého organismu. Postižený jedinec má pocity beznaděje, zoufalství a ztrácí pozitivní prožitky a celková výkonnost je podstatně snížená. Je zcela mylné se domnívat, že dotyčný má slabou vůli, je lenivý a potřebuje si jen odpočinout.
Postupně dochází k narušení běžných každodenních činností a neschopnosti zvládat záležitosti, které nám dříve nečinily problém.
Mezi typické příznaky deprese patří: dlouhotrvající smutná až prázdná nálada, sebe podceňující stavy, ztráta zájmu o své blízké i sebe samotného, výrazná ztráta hmotnosti nebo naopak extrémní přejídání, sebedestruktivní myšlenky, zažívací potíže nebo poruchy soustředění.
Léčba deprese
Deprese je onemocnění a jako každá jiná nemoc potřebuje svoji léčbu. U lehčích forem deprese může pomoci samotná psychoterapie a v případě těžších depresí je nutné nasadit antidepresiva. Terapie za pomocí antidepresiv se dělí na akutní a udržovací léčbu.
Akutní léčba vede k odeznění příznaků deprese a obnovuje původní správné fungování naší psychiky. S ohledem na to, že u značné části nemocných má deprese riziko návratu, je většinou nutné po akutní léčbě přejít do udržovací léčby.
Udržovací léčba trvá většinou měsíce nebo i roky, podle závažnosti a intenzity předchozích potíží.
Psychoterapie
Pomocí psychoterapie můžeme přispět k hlubšímu porozumění situace, co se s nemocným doopravdy děje.
Nemocný se učí, jakým způsobem zacházet s příznaky a s potížemi, které ho v životě potkají a také trénuje své schopnosti a dovednosti, aby mohlo být zabráněno opakujícím epizodám. V rámci psychoterapie může postižený vyjádřit své pocity a emoce, které ho trápí.
Důležité je, aby nemocný svému terapeutovi důvěřoval a byl k němu otevřený. Léčba deprese se běh na dlouhou trať a okolí si musí uvědomit, že nemocný si svou nemoc nezavinil a není „bláznivý“.
Hormonální změny
Podle odborníků může nedostatek nebo přebytek některých hormonů být příčinou vzniku deprese. Estrogeny u žen prodlužují plodné období, zmírňují potíže přechodu a některé menstruační problémy, snižují psychické napětí a zvyšují pocit psychické pohody.
Hormony v souhře svého působení zpomalují procesy stárnutí a urychlují léčbu některých nemocí. Pomáhají zlepšovat náladu, energii, sexuální apetit, potlačují účinky stresových hormonů, udržují tělesnou hmotnost a napomáhají k odbourávání přebytečného tuku.
Oslabené ledviny
V rámci celostní medicíny patří ledviny k velmi důležitému orgánu, který ovlivňuje psychiku. Společně s močovým měchýřem má na starosti vodní a minerálové hospodářství. V praxi to znamená, že pokud tyto orgány nejsou v souladu, dochází k v těle ke vzniku otoků, narušuje se ukládání minerálů.
Tyto výše jmenované orgány mají v našem těle samostatné energetické dráhy, a jestliže v našem těle dojde k energetickému poklesu, vzniká nebezpečí vzniku deprese. Ledviny se také podílejí na vzniku depresí spojených se strachem a fobiemi.
Velké oslabení této dvojice orgánů může až k sebevražedným sklonům.
Sebepoškozování
Jedná se o autoagresivní chování, kdy jedinec poškozuje sám sebe a záměrně si ubližuje. Tímto sebedestruktivním způsobem dává dotyčná osoba průchod svému přepětí, které cítí, ale snaží se vůči němu zocelit. Používá k tomu žiletky, léky nůž apod.
Sebepoškozování bývá často doménou dospívajících, kteří vyznávají styl emo, ale netýká se pouze této skupiny. Příčin vedoucí k sebepoškozování je mnoho. Může vzniknout např. v důsledku prožité traumatické události nebo u citově deprivovaných jedinců.
Za nejrizikovější faktory můžeme považovat vážná traumata, která zanechávají hlubokou stopu v dětské duši jako se sexuální zneužívání, znásilnění, tělesné týrání, odloučení od rodičů nebo alkoholismus.
Mezi další možné příčiny patří vážné zranění jedince, který se začne sebepoškozovat, smrt blízké osoby nebo dlouhodobá šikana. Jestliže se dospívající s takovými traumatickými zážitky nedokáže vyrovnat a je na ně samo, mohou začít projevy vedoucí k sebepoškozování.
Fyzická bolest
Děti a dospívající, kteří zažili některé z popsaných traumat, žijí v napětí a stresu. Někteří pociťují úzkost, hněv nebo vztek a s těmi pocity si nedokážou poradit.
Zpravidla nejsou schopni je ani formulovat, protože se to v rodině nenaučili a nemohou tak umět dát najevo své emoce.
Tak dochází k postupnému přetlaku emocí, komunikace s blízkými vázne a ve výsledku se může nahromaděná psychická bolest zdát neúnosná a dotyčný se snaží ji přebít bolestí fyzickou, která zaměřena proti sobě.
Obrazně řečeno rozpouští fyzická bolest stres a úzkost a většině sebepoškozujících přináší úlevu. Mnozí tento stav popisují tak, že jim padá obrovský balvan z hrudi a cítí se volní. Paradoxně se tak fyzická bolest stává prostředkem, jak dosáhnout uvolnění a na chvíli uniknout tomu, co opravdu jedince se sebepoškozujícmi sklony tíží.
Schizofrenie
Schizofrenie patří mezi diagnózy, s nimiž se nikdo nechlubí a stále velká část jedinců trpící touto nemocí nebo jejich příbuzní cítí velký stud. Schizofrenie není rozdvojení osobnosti, jak si stále někteří lidé myslí.
Pojem schizofrenie můžeme vysvětlit jako rozdělené myšlení, ale jedná se o poruchu mnoha duševních funkcí: myšlení, vnímání, narušena může být také motorika, schopnost jednání s lidmi, pozornost nebo paměť. Schizofrenii řadíme mezi psychotická onemocnění neboli psychózy.
Trpí ji zhruba 1% populace a nemoc se projeví zpravidla mezi 15. a 35. rokem.
Příznaky a léčba schizofrenie
Mezi obecné projevy patří nestandardní myšlení, uzavření do vlastního světa, halucinace (vjemy vznikající bez reálného podkladu) a bludy (mylná a nevyvratitelná přesvědčení např.
reformátorské, paranoidní, megalomanické, kverulační apod.). Schizofrenii je nutno léčit pomoci léků, nejčastěji tzv. neuroleptik.
Psychologické působení patří mezi doplňující postupy, které napomohou usnadnit návrat k normálnímu fungování po odeznění příznaků.
Neuróza
Neuróza představuje pestrou škálu příznaků, přičemž odborná lékařská vyšetření nenaleznou žádné změny na orgánech. Mezi příklady příznaků neurózy patří např.: bolesti hlavy, závratě, tlak nebo píchání u srdce, bušení srdce, bolesti žaludku, nervové poruchy, pocení atd.
Tyto potíže mohou být tak obtěžující, že nemocný někdy není schopen uvěřit v jejich psychický původ a často je po lékaři požadováno další vyšetření. Z psychického hlediska se neuróza může často projevovat jako podráždění, nesoustředěnost, úzkostlivost ztráta energie něco dělat, poruchy spánku.
Velmi často se vyskytují také různé fobie nebo nutkavá jednání. Je potřeba zdůraznit, že neurotik si je vědom iracionálnosti svého počínání, přesto se však nemůže této aktivitě bránit. Tyto pocity často vedou u postiženého k obavám, že je duševně nemocný.
U neurózy se nejedná o organické poškození nervového systému, ale o jeho funkční disharmonii.
Dispozice ke vzniku neuróz
Mezi dispozice, které mohou vést ke vzniku neuróz patřícelkové oslabení nervové soustavy (přepracovanost, horečnaté onemocnění, špatná životospráva, alkoholismus, kouření). Větší nebo menší sklon k propuknutí neurózy je dán také typem osobnosti. Nejvíce náchylní ke vzniku neuróz jsou melancholici a cholerici.
Mezi vlastní příčinu a rozhodující moment vzniku neurotického onemocnění bývají buď silné psychické otřesy (živelná pohroma, ztráta milované osoby) nebo jiné velké hodnoty. Někteří lidé se dokážou s takovou situací s postupem času vyrovnat, jiní neunesou její tíhu.
Paradoxně častěji vedou k neurózám potíže zdánlivě banálního charakteru, které však působí dlouhodobě a soustavně. Přepracovanost bez odpovídajícího odpočinku, přílišná zodpovědnost bez možnosti ovlivnit běh událostí, neradostný život, to vše vede k psychické nepohodě. Neuróza sice neohrožuje život jako takový, ale výrazně zhoršuje jeho kvalitu.
Často se také stává, že se neurotik skutečně cítí hůře než člověk, který je vážně nemocný, což okolí naprosto nechápe.
Psychóza
Duševní nemoc, neboli psychóza se pozná podle toho, že nemocný jedinec má nápadné chování,které neodpovídá dané situaci (např. radost při pohřebním obřadu, různé halucinace, nelogické uvažování atd.). Jedinec se např.
domnívá, že je odposloucháván tajnými službami z počítače, že zavinil konec světa, myslí si o sobě, že je vyvolený apod. Psychotik si není vědom, že je nemocný a žije ve svém vlastním světě plném iluzí.
To, že něco není v pořádku vnímá především jeho okolí.
Léčba
Dobře míněné rady, „aby se dotyčný snažil zabavit“, „překonal svou vůli“, „odpočinul si“ vůbec nepomáhají, ale naopak mohou stav ještě více zhoršit. Léčba patří do rukou odborníka a ten zvolí z možných postupů, ten nejlepší pro dotyčného pacienta (farmakoterapie, psychoterapeutický rozhovor, léčba klidem, relaxační techniky).
Farmakoterapie
Může být zaměřena na zmírnění příznaků, např. pomocí analgetik při různých bolestech, léky na zlepšení kvality spánku atd. Nejčastěji jsou předepisovány psychofarmaka, která napomáhají snižovat úzkost a navozují klid a lhostejnost. Nemocný tak sbírá postupně své síly k řešení svých problémů a svou situaci lépe zvládá.
Psychoterapeutický pohovor
V rámci psychoterapeutického rozhovoru terapeut pokládá otázky týkající se zázemí n mocného, sociálních vazeb, osobních problémů. Pomáhá nalézt cestu k zamyšlení a aktivnímu přístupu nemocného k řešení problémů. Pokud je potřeba naslouchá a nechává nemocného, aby se vypovídal ze svých stesků a došlo tak k úlevě. Někdy bývají k rozhovoru přizvány také blízké osoby nemocného.
Léčba pomocí klidu
Léčba klidem má svůj význam a nemocní ji někdy sami vyžadují, avšak tento přístup se nedoporučuje v případě, pokud je příčinou neřešený konflikt a nahromaděné negace, což bývá bohužel také nejčastější příčina potíží. Pokud by se neuróza neřešila a neléčila, život nemocného se ocitá ve velkém zmatku a stav může přejít do skutečného organického onemocnění (vznik žaludečních vředů, těžké migrény, hypertenze, tetanie, závratě apod.).