Leidenská mutace je vrozená, dědičná, zvýšená srážlivost krve, o které člověk, jenž tuto poruchu má, nemusí vůbec vědět, a přesto pro něj může mít takové následky jako je infarkt, plicní embolie, mrtvice a nebo ucpání cév v nohou.
Mutace se vyskytuje přibližně u 5 % lidí, nejvíce u bílé rasy. Onemocnění má dvě formy. Lehčí forma s mutací jednoho orgánu je u lidské populace výrazně častější. Těžší forma s mutací obou genů se vyskytuje zřídkakdy.
U Leidenská mutace způsobuje to, že v lidském těle dochází se zvýšenou tendencí ke vzniku trombů, tj. krevních sraženin v krevním řečišti. Leidenská mutace4 může být označována také jako trombofilní stav, který představuje hrozbu hlavně pro mladé dívky, jenž užívají hormonální antikoncepci3.
Příčiny Leidenské mutace jsou lékařům známy. Jde o poruchu koagulačního systému v krvi, což je soubor mnoha proteinů a koagulačních faktorů, které v krvi kolují. Příčinou onemocnění je mutace koagulačního (srážecího) faktoru čísla pět (V), který se nachází v nadměrném množství v krevním oběhu.
Tato porucha je zákeřná hlavně z toho důvodu, že o ní člověk nemusí vědět a může jeho organismus „napadnout“ například při cestě letadlem, delším sezením, používáním antikoncepce16 nebo dlouhým cestováním.
Co může Leidenská mutace způsobit a jak se projevuje?
Leidenská mutace nemívá u lidí žádné projevy. Prvním projevem této poruchy je vznik krevní sraženiny. Některé krevní sraženiny nezpůsobují těžkosti a spontánně zmizí.
Na druhé straně jsou však sraženiny, které jsou závažné a ohrožují život. Projevy sraženin závisí na tom, kde se sraženina vytvoří a zda putuje po organismu.
- sraženina v hlubokých žilách:
- bolest končetiny
- otok
- zčervenání kůže
- rozšířené žíly na předloktí
- sraženiny v plicích – plicní embólie:
- náhlá dýchavičnost
- bolest na hrudníku při dýchání
- náhlé záchvaty kašle11
- rychlý srdeční tep
- srdeční infarkt
- cévní příhoda – mrtvice
- gynekologické a těhotenské komplikace:
- spontánní potraty
- gestační choroby
- preeklampsie
- abrupce placenty
- porod plodu s nízkou porodní hmotností
Leidenská mutace a antikoncepce
V České republice zatím odborníci neuvažují o tom, že by se Leidenská mutace16 ve spojitosti s užíváním hormonální antikoncepce vyšetřovala screeningovým vyšetřením ještě dříve, než bude ženě hormonální antikoncepce vůbec předepsána.
Je tak stále na ženě samotné, aby si o dané vyšetření zažádala a zaplatila za něj a nebo důvěřovala svému lékaři, který ji na vyšetření pošle pouze z důvodu rodinných predispozicí k této poruše.
Každá žena by tak před předepsáním antikoncepce měla svému gynekologovi na jeho dotazy ohledně trombóz, infarktů a nebo cévních mozkových příhod v mladém věku sdělit rodinnou anamnézu. Lékař na jejím základě antikoncepci buď předepíše a nebo ženu odešle na sice nákladné, ale za to důležité genetické vyšetření Leidenské mutace (viz. níže).
Pokud žena prodělala zánět hlubokého žilního systému, lékař ji musí poučit o rizicích před dlouhodobou imobilizací, tj. delší dobou ve strnulé poloze (leh, sed, pooperační stavy, dlouhé lety, cestování atd.) a rozhodně nepředepisovat kombinovanou hormonální antikoncepci.
Ženy s poruchami krevní srážlivosti mohou mít předepsanou hormonální antikoncepci buď s gestageny a nebo bez estrogenů. Další možnou volbou v případě úplného zákazu hormonální antikoncepce je nehormonální nitroděložní tělísko5.
Leidenská mutace a těhotenství
Leidenská mutace13 umožňuje většině ženám normální těhotenství. Hrozí však vyšší riziko potratu a další těhotenské komplikace během těhotenství, např. vysoký krevní tlak, preeklampsie, pomalý růst plodu, abrupce placenty. Těhotné ženy by však měly být po celou dobu těhotenství přísně sledovány.
Vyšetření Leidenské mutace
Vyšetřit se na Leidenskou mutace pomocí metod genetické analýzy může člověk v jakémkoli věku, protože se tato porucha může rozvinout kdykoli a rozvoj zdravotních komplikací je tak celoživotní.
Vyšetření provádí genetické laboratoře z DNA a vzorek získávají stěrem slin v ústní dutině pacienta.
O vyšetření by se měl pacient zajímat u svého lékaře hlavně tehdy, když:
- prodělal trombózu a to z ne zcela jasných důvodů
- jde o ženu, která plánuje těhotenství24
- jde o ženu, která plánuje užívat kombinovanou hormonální antikoncepci
- se v jeho rodině objevily zdravotní komplikace se zvýšeným srážením krve, jako trombózy, mrtvice a infarkty před 40. rokem věku
- jde o ženu, která prodělala více spontánních potratů13
Pokud se žena rozhodne pro genetické vyšetření na základě vlastního rozhodnutí a nebo na svou vlastní žádost, musí si za tento výkon zaplatit.
Cena je závislá na zdravotnickém zařízení a většinou se pohybuje v rozmezí od 1 000 do 2 000 Kč podle druhu a citlivosti testu.
Z veřejného zdravotního pojištění je hrazen jen takový genetický test, na který je pacientka poslána přímo lékařem a vyšetření je indikováno a odůvodněno například rodinnou anamnézou.
Negativní vs., pozitivní výsledek vyšetření
Je-li vyšetření negativní, je vše v pořádku a člověk již dále nemusí nic dělat.
Jestli se Leidenská mutace potvdí, tak zcela určitě bude výsledek konzultován lékařem, specialistou a zvolí se další postup.
V tomto případě by člověk měl už kdykoli o své diagnóze informovat i ostatní lékaře, speciálně tehdy, pokud se chystá na operaci, nebo plánuje těhotenství (žena), či se chystá k porodu29.
Léčba
Leidenská mutace se nedá vyléčit, protože je to vrozená genetická porucha. Léčí se projevy trombózy.
Léčba pacienta s Leidenskou mutací závisí na každém pacientovi. Lékaři pacientům předepisují antikoagulační léky. což jsou léky na ředění krve, zabraňují tvorbě sraženin. Mezi tyto léky patří warfarin, heparin nebo nízkomolekulový heparin.
Když se při genetickém vyšetření zjistí Leidenská mutace a pacient nemá žádné projevy přítomnosti krevních sraženin v těle, tak lékař obvykle nepředepisuje léky na ředění krve. U těchto pacientů se předepisují léky tehdy, když mají podstoupit nějakou operaci, protože při operacích je zvýšené riziko vzniku krevní sraženiny.
Když už pacient krevní sraženinu má, lékař mu podá kombinaci heparinu a warfarinu. Délka léčby závisí od typu sraženiny.
- Heparin:
- tato antikoagulační léčba finguje rychleji jako warfarin. Terapie se musí přísně sledovat, protože hrozí riziko nadměnrého krvácení. Sledují se koagulační parametry.
- lék se podává přímo do žíly nebo pod kůži
- heparin se může používat i v těhotenství, kdy neohrožuje plod
- mezi rizika při používání heparinu patří nadměrné krvácení nebo alergická reakce
- Warfarin
- antikoagulační lék se podává ve formě tablet
- nedoporučuje se v těhotenství nebo může způsobit vrozené vývojové vady u plodu
- nežádoucím účinkem léku je nadměrné krvácení
- tento lék mění svoje účinky když se podává s jinými léky, proto je potřeba s lékařem vždy prodiskutovat jiné užívané léky společně s warfarinem
K dalším antikoagulačním lékům patří dabigatran a rivaroxaben, podávají se ve formě tablet a při terapii se nemusí sledovat koagulační parametry.
Více o Leidenské mutaci na modrykonik.cz
Použité zdroje
Diskuze Leidenská mutace – zdraví
Včera jsem zjistila, že mám heterozygotní formu leidenské mutace. Vím
to jen po telefonu, volala jsem si na výsledky. Testy jsme dělali náhodou,
porodila jsem v 35tt, ale těhu bylo první (otěhotněla jsem první měsíc)
a dcera naštěstí úplně zdravá.
V rodině nic takového nemáme, a ted
tohle. Četla jsem povzbudivé články od maminek co si v těhu píchaly
anopirin atd. a ačkoliv injekce nesnáším, jsem připravena to pro dítě
udělat.
Co mi ale dělá momentálně největší starost je moje zdraví.
Vždyť já brala 8 let HA, do toho vesela kouřila, prodělala dvě operace,
jeden porod.
Jak říkám, s dr jsem pořádně ještě nemluvila, prosím napište mi jak
nemoc probíhá mimo těhu.
Velikost písma:
marketa612 píše:
Včera jsem zjistila, že mám heterozygotní formu leidenské mutace. Vím to
jen po telefonu, volala jsem si na výsledky. Testy jsme dělali náhodou,
porodila jsem v 35tt, ale těhu bylo první (otěhotněla jsem první měsíc)
a dcera naštěstí úplně zdravá. V rodině nic takového nemáme, a ted
tohle. Četla jsem povzbudivé články od maminek co si v těhu píchaly
anopirin atd. a ačkoliv injekce nesnáším, jsem připravena to pro dítě
udělat.
Co mi ale dělá momentálně největší starost je moje zdraví.
Vždyť já brala 8 let HA, do toho vesela kouřila, prodělala dvě operace,
jeden porod.
Jak říkám, s dr jsem pořádně ještě nemluvila, prosím napište mi jak
nemoc probíhá mimo těhu.
těhotná zatím nejsem, plánujeme v tomto roce.
Ahoj mám taky Leidena,mimo těhu se žádná léčba nedává. Rizikové
jsou třeba dlouhé lety letadlem – to je třeba zajistit aplikací
nízkomol.heparinu,dlouhé sezení,HA také není vhodná.
Jinak v těhu konzultace hematologem a právě to nepříjemné píchání
nzkomil.heparinu. Já si teď píchám už od zjištění těhu tj.
asi od 5tt a
budu až do konce šestinedělí.
Jinak taky mám jedno dítě které se narodilo aniž bych věděla že něco
takového mám,předtím jsem brala dlouho HA,kouřila atd…
Leidena mi zjistili až potom když jsem proděla 2×ZT… Že máš Leidena
neznamená že automaticky dostaneš nějakou embolii,je to jen zvýšené
riziko vzniku tohoto onemocnění.
Tak vítej do klubu, mám to samé a není to proboha nemoc!!!! Je to
genetická záležitost. Určitě to má tvůj otec nebo matka…přenáší se
to vždy otec- dcera, dcera- syn, syn- vnučka…..prostě se to předává.
Sraženinu určitě nikde nemáš, ta už by se dávno urvala a způsobila ti
embolii nebo mrtvici.
A děkuj bohu, že ses to dozvěděla a víš to. Není to nic nebezpečného,
pokud to víš, pokud bys to nevěděla, je to nebezpečné na dlouhé
cestování, nehybnost, porod, kouření, alkohol, dehydrataci, antiko,
dopravní nehoda při které bys musela okamžitě na sál.
Já jsem rodila
císařem, pěkně si mě připravili, a po porodu jsem si šestinedělí
ředila krev Fraxiparinem injekčně.
A jinak pro zakladatelku: Jen mi na gyndě řekla, že u takových
pacientek které to mají se často utvoří sraženina mezi plodem a placentou,
přeruší se výživa a dítě odejde. Tak to je asi trochu komplikované, ale
já jsem měla celé těhu bez komplikací, císař vlastně každého
překvapil, pač vše bylo ukázkové, ale bohužel…
stredulinka píše:
Reaguji na Alusa11…jjo, konzultace jsem měla celé těhu
s hematologem…akorát jsem chodila na testy krve a nemusela jsem si píchat
nic, až po porodu, jen jsem nosila stahovací punčochy. Ty mi dost možná
pomohly, abych nemusela píchat injekce před porodem a díky tomu jsem mohla
dostat epidural, protože kdybych si píchala před porodem, nemohli by mi ho
dát, pač bych byla totálně zředěná . Sice jsem ho nechtěla, ale rodila jsem moooc
dlouho a nakonec to skončilo celé císařem.
- Alusa: Tak to máš proto, no…já to mám asi v lepším stavu.
Marketa: pít alkohol můžeš, jako víno a jiné ti neuškodí, spíš je
myšleno časté pití a nadmíra alkoholu, opilé stavy a dehydratace, k tomu
to kouření… -
S tím kouřením sekni ušetříš a budeš šetřit plíce i okolí.
Nedávno jsem četla odborný článek, že nejhorší pro mimi je, když matka
kouří…sice si umyješ ruce, vyčistíš zuby, ale nikotin se zadrží na
vlasech a to dětem ubližuje na zdraví…to mě úplně dostalo, protože moje
bábi kouří a pak se pomuchlí s malou…takže pořád vychází to, že
kuřák není takový chudák jak ti v okolí…
Ahoj tak já to mám po mamce a musela jsem chodit každý měsíc v těhu
na kontrolu a cca od pátého měsíce jsem si musela píchat do břicha
injekce…Nejdřív to byla hrůza,ale pak jsem si na to nějak
zvykla..Nejdříve jsem si píchala asi dva měsíce 0,4ml pak až do konce
šeštinedělí 0,8ml.Nosím také u sebe kartičku jak už tady bylo
psáno..
Ahoj, taky ji mám. U prvního jsem o ničem nevěděla, s druhým jsem
byla v těhotenství na genetice, kde mi ji diagnostikovali, takže jsem
chodila na hematologii a píchala si fraxiparin. Po porodu jsem dostala warfarin
:/.
Cca 4 roky zpět jsem prodělala trombozu, od té doby nemám antikoncepci,
(gynekolog do té doby říkal, že riziko je minimální), zvažuju tělísko.
A u třetího jsem si píchala asi od třetího trimestru, od 20tt jsem
chodila pravidelně na kontroly.
Kouřit jsem přestala už 3×, v těhotenství, jestli začnu zas –
kdo ví.
Já mám také leidena, vím to už delší dobu a antik. mi ihned zakázali.
Jinak první těhu zamlklé, takže teď při druhém si denně píchám Clexan
od 9.tt a už vím, že až do konce šestinedělí si budu ředit krev, ale
potom jen prášky, jinak se nemůže kojit.
„@LLenkaa“
V druhém těhotenství jsem si píchala fraxiparine a v šestinedělí zobala
warfarin ale teď jsem si píchala zibor v těhotenství i šestinedělí a
kojila jsem.
@LLenkaa já jsem si
píchala fraxiparine cca od půlky těhotenství až do konce šestinedělí –
doktoři mě ujistili, že do mléka to nepřechází
ale pamatuju si, že když jsem se o tom, že mám Leiden dozvěděla poprvé,
tak jsem taky dostala informaci, že v těhotenství se píchají injekce a po
porodu se přechází na prášky, aby se mohlo kojit ale to je už 6 let zpátky, takže zřejmě
došlo k nějakému posunu ve vědění a nebo v medikaci
@marketa612 neboj,
pokud se nic nestalo v době, kdy jsi brala HA a kouřila, tak teď tě to
v souvislosti s Leidenem „nedohoní“ já sice nekouřila, ale HA jsem taky 6 let
brala a v pohodě
já jsem si tehdy, když mi to zjistili, říkala proč zrovna já a že by bylo
lepší to nevědět, ale pak jsem si (obrazně řečeno) nafackovala a došlo
mi, že je lepší, když o tom vím… v běžném životě mě to neomezuje
a vím, že když se dostanu do rizikové situace, tak se mám hlídat
injekce v těhotenství sice byly opruz, nicméně musím říct, že nás to
s manželem stmelilo – on injekce nesnáší, při odběrech krve omdlívá a
mně píchal fraxiparin každé ráno zvládla jsem si ho píchnout i sama, ale
zejména potom s velkým břichem bylo fajn, když mi pomohl
Trombofilní mutace
Trombofilie je sklon ke zvýšené srážlivosti krve, který je ovlivněn jednak vrozenými dispozicemi a jednak zevními vlivy (např. pohybovým režimem, hmotností, věkem, kouřením, úrazem, léky).
Lidé s vyšší srážlivostí krve jsou více ohroženi krevními sraženinami (tromby), které mohou vést k částečnému nebo úplnému uzavření cév –nejčastěji hluboko uložených žil dolních končetin (hluboká žilní trombóza).
Část sraženiny se může uvolnit, putovat žilním řečištěm a po průchodu srdcem uzavřít některou z plicních cév – vznikne plicní embolie. Trombóza placenty může ohrozit průběh těhotenství.
Zevním podnětem ke tvorbě krevních sraženin může být hormonální antikoncepce, hormonální léčba neplodnosti nebo období těhotenství, proto patří vyšetření vrozené dědičné složky trombofilie k základnímu prekoncepčnímu genetickému vyšetření.
Výsledky vyšetření ovlivňují léčbu poruch plodnosti a péči o těhotné. Znalost vrozené dispozice ke srážení krve může pomoci nejen v reprodukčním období života, ale i při operacích, dlouhodobém znehybnění nebo léčbě chronických onemocnění.
Vyšetřujeme dvě významné změny – trombofilní mutace genů F5 a F2, které ovlivňují složení a funkci dvou bílkovin (faktoru V a faktoru II), jež se významně podílí na procesu srážení krve:
- Leidenská mutace (FV Leiden) genu pro srážlivý faktor V – mutace na pozici číslo 1691 v genu F5 vede k záměně aminokyseliny argininu za glutamin na 506. pozici (R506Q) této bílkoviny.
- Mutace genu pro srážlivý faktor II (F II protrombin) – mutace na pozici číslo 20210 genu F2.
Nález mutace znamená zvýšenou vrozenou dispozici ke srážení krve, a je nutné zavést určitá preventivní opatření. V české populaci je 5–10 % nositelů mutace FV Leiden a 1–2 % nositelů mutace FII protrombin.
Jak se trombofilie dědí?
Trombofilní mutace se přenášejí z generace na generaci. Rozeznáváme:
- heterozygot – jedinec, který mutaci zdědil pouze od jednoho z rodičů; jeho játra produkují směs normálního a změněného srážlivého faktoru, má zvýšené riziko rozvoje trombózy,
- homozygot – jedinec, který stejnou mutaci zdědil od obou rodičů; jeho játra produkují jen aktivnější srážlivý faktor s výraznějším efektem, proto má velmi vysoké riziko rozvoje trombózy.
Jedná se o autozomálně dominantní dědičnost, heterozygot (nositel jedné mutace) má 50% riziko, že předá mutaci svým dětem bez rozdílu jejich pohlaví, homozygot předá mutaci svým dětem vždy.
Jaké je riziko rozvoje trombózy?
Přítomnost vrozené trombofilní mutace představuje 3–5 krát vyšší riziko rozvoje hluboké žilní trombózy oproti běžné populaci, což ovšem neznamená, že každý jejich nositel bude postižen trombózou. K jejímu rozvoji většinou dojde až spolupůsobením dalších získaných trombofilních faktorů:
- věk nad 45 let,
- obezita, kouření, alkohol,
- ateroskleróza a jiná kardiovaskulární onemocnění,
- břišní a ortopedické operace,
- úrazy a dlouhodobé znehybnění,
- užívání hormonální antikoncepce nebo léčba pohlavními hormony (u homozygota trombofilní mutace jsou kontraindikovány),
- těhotenství a šestinedělí,
- onkologická onemocnění a jejich léčba,
- ztráta nebo nedostatečný příjem tekutin (dehydratace),
- autoimunitní choroby (například protilátky proti fosfolipidům),
- přítomnost mutací dalších genů asociovaných se srážlivostí krve.
Pokud se setká více trombofilních faktorů, může dojít k trombóze u kohokoli, ale u jedinců s vrozenou trombofilií stačí k vyvolání trombózy už menší zevní ovlivnění.
Jaká je prevence proti rozvoji trombózy?
Klíčovým prvkem pro prevenci a minimalizaci problémů spojených se vznikem trombózy je znalost genetických dispozic.
Na základě těchto informací se může přizpůsobit životospráva a životní styl – dostatek pohybu, příjem vhodných tekutin, dodržování zásad racionální výživy, udržování optimální tělesné hmotnosti, nekuřáctví.
Díky těmto základním opatřením lze výrazně snížit riziko onemocnění. Současně se zajišťuje hematologické sledování, ev. terapie v rizikových situacích – například v těhotenství.
Při nutnosti lékařských zákroků je třeba vždy informovat ošetřujícího lékaře o sklonu ke zvýšenému srážení krve!
Trombofilní mutace :: MUDr. Marie Ryzí
Pokud je ti mezi 15 a 25 lety (včetně), navštiv od 26. září do 7.
října 2016 některé odběrové pracoviště společnosti Synlab czech a s pomocí odběrové sestry vyplň žádanku na toto bezplatné vyšetření nabízené v rámci programu Zdraví národa. V jiném období můžeš absolvovat vyšetření trombofilních mutací jako samoplátce.
Informace také na webové stránce https://trombofilni-mutace.zdravinaroda.cz/
Onemocnění spojená s tromboembolickou komplikací
Pokud se krevní sraženina odtrhne od cévní stěny a začne putovat krevním oběhem, je zde veliké riziko ucpání cévy, které může způsobit srdeční či mozkovou příhodu, hlubokou žilní trombózu nebo plicní embolii.
Pokud krevní sraženina ucpe některou žílu z hlubokého žilního systému, dochází k omezení nebo úplnému zastavení toku krve (tzv. hluboké žilní trombóze) nejčastěji na dolních končetinách.
K plicní emboliidochází, pokud se krevní sraženinou ucpe céva dodávající krev do plic.
Cévní mozková příhoda může být zapříčiněna trombózou nebo embolií mozkových tepen projevující se narušením motoriky a kognitivních funkcí, v některých případech s fatálním koncem.
O trombofilních mutacích
Trombofilie je sklon ke zvýšené tvorbě krevních sraženin. Nejčastějšími příčinami vrozené trombofilie jsou mutace v genech pro faktor V (takzvaná leidenská mutace) a faktor II (takzvaná mutace protrombinu). V české populaci je až 8 % nositelů některé z těchto trombofilních mutací.
Leidenská mutace je nejčastějším vrozeným rizikovým faktorem trombózy. V evropské populaci se vyskytuje u 6-8 % lidí. Homozygoti pro faktor V Leiden mají 50-100x vyšší riziko žilní trombózy, heterozygoti mají riziko 5-10x vyšší. U heterozygotních uživatelek hormonální antikoncepce však riziko stoupá až 35x.
Mutace protrombinu se v evropské populaci vyskytuje u 2 až 3 % lidí. I tato mutace představuje u její nositelky v souvislosti s užíváním hormonální antikoncepce zvýšené riziko tromboembolické komplikace.
Prevence tromboembolických onemocnění
Riziko tromboembolické nemoci můžeš zmírnit dodržováním zásad zdravého životního stylu. Výrazně omez kouření a zařaď dostatek pravidelného pohybu. Fyzická aktivita totiž zvyšuje tvorbu enzymu fibrinolyzínu, který rozkládá krevní sraženiny. K prevenci obezity je také vhodné dodržovat zdravý jídelníček.
Nadměrný příjem energie aktivuje velké množství volných radikálů, které následně způsobují zánětlivé poškozování cévní stěny. Do jídelníčku zahrň více potravin obsahujících omega-3 mastné kyseliny, které přirozeně ředí krev a tím zabraňují trombóze. Samozřejmostí by měla být také dostatečná hydratace.
Zvýšenou pozornost věnuj i důkladnému doléčení všech infekcí, které při dlouhodobém působení aktivují zánětlivé procesy a zvyšují také riziko trombózy.
Vrozená predispozice k tvorbě krevních sraženin může být ještě zesílena vnějšími faktory, například užíváním hormonální antikoncepce.
Kombinované antikoncepční preparáty totiž riziko vzniku trombózy několikanásobně zvyšují!
Odběrové pracoviště Brno, Bílý dům
analýza DNA – Leidenská mutace
Leidenská mutace je jednou z nejčastějších dědičných příčin trombofilií (poruch srážlivosti krve). Jedná se o mutaci genomické DNA, spočívající v záměně nukleotidu guanin za adenin v nukleotidovém řetězci DNA na pozici 1691 (G1691A) genu pro faktor V.
Tato mutace je příčinou záměny aminokyseliny arginin za glutamin v proteinové molekule faktoru V, který je důležitou součástí mechanizmu srážení krve. Tím je znemožněna vazba proteinu C, který faktor V štěpí a inaktivuje (APC rezistence), a zvyšuje se náchylnost k tvorbě trombů.
Leidenská mutace vede především ke vzniku trombóz v hlubokých žilách (často v nohách) a způsobuje také plicní embolie, pokud uvolněná sraženina uvízne a ucpe plicní cévky.
Leidenská mutace je častější u evropské populace než u ostatních etnik. Mezi heterezygoty (mají jednu formu genu mutovanou) patří 3-10 % populace a riziko trombózy je u nich 3-8x vyšší než u zdravých jedinců.
Homozygoti, kteří mají obě formy genu mutované, jsou sice mnohem vzácnější (výskyt méně jak 1%), ale riziko trombózy je pro ně až 50x vyšší.
Veliké riziko u těchto lidí pak představuje užívání hormonální antikoncepce (hlavně s obsahem estrogenu), u homozygotů je riziko vzniku trombů 100 násobně vyšší než u lidí bez Leidenské mutace.
V případě pozitivity analýzy DNA na Leidenskou mutaci je tedy u homozygotů nutné co nejdříve přerušit užívání antikoncepčních přípravků na bázi estrogenů a nahradit je alternativním řešením.
Tato mutace by měla být vyšetřena vždy před zahájením užívání hormonální antikoncepce či substituce.
Samotná přítomnost trombofilní mutace neznamená, že její nositel bude určitě postižen trombózou, ale její znalost je důslednou pobídkou k eliminaci dalších rizikových faktorů, které zvyšují riziko jejího vzniku.
Faktor V Leiden a těhotenství
Názory na negativní vliv Leidenské mutace v průběhu těhotenství se liší studie od studie a jsou ovlivněny především velikostí studované skupiny.
Mezi poruchy spojené s touto trombofilní mutací byly zařazeny preeklampsie, odtržení placenty, snížený růst plodu a potraty v pozdějších fázích těhotenství. Nebylo ovšem přesvědčivě prokázáno, že Leidenská mutace výrazně přispívá k jejich vzniku.
Zdá se, že riziko stoupá, pokud má těhotná žena více mutací spojených s poruchami srážlivosti krve. Negativní efekt současného výskytu různých mutací se násobí a může tak vést k výskytu opakovaných potratů.
Při plánování těhotenství v rodinách, kde se vyskytly trombofilní mutace, křečové žíly, trombózy, plicní embolie, srdeční a mozkové příhody, opakované samovolné potraty, je vhodné provést vyšetření na přítomnost trombofilních mutací. Při asistované reprodukci je to vzhledem k hormonální stimulaci doporučeno.
Budd-Chiariho syndrom
Leidenská mutace je spojena také se vznikem Budd-Chiariho syndromu. Jedná se o vzácný stav, kdy dochází k ucpání jaterních žil, kterými krev nemůže odtékat z jater.
Důsledkem toho dochází k přetlaku v portální žíle, který vede k hromadění vody v břišní dutině a vzniku jícnových varixů. Vše může skončit nealkoholickou cirhózou jater.
Mimo Budd-Chiariho syndromu může Leidenská mutace také přispívat ke vzniku trombózy přímo v portální žíle jater, při které nedochází k jejich poškození.
- Literatura:
- Factor V Leiden
- The Association of Factor V Leiden and Prothrombin Gene Mutation and Placenta-Mediated Pregnancy Complications: A Systematic Review and Meta-analysis of Prospective Cohort Studies
- The risk of recurrent venous thromboembolism among heterozygous carriers of factor V Leiden or prothrombin G20210A mutation. A systematic review of prospective studies
- Associations of Coagulation Factor V Leiden and Prothrombin G20210A Mutations With Budd–Chiari Syndrome and Portal Vein Thrombosis: A Systematic Review and Meta-analysis
- Factor V Leiden mutation, prothrombin gene mutation, and deficiencies in coagulation inhibitors associated with Budd-Chiari syndrome and portal vein thrombosis: results of a case-control study
- Multiple Thrombophilic Gene Mutations Rather than Specific Gene Mutations are Risk Factors for Recurrent Miscarriage
- Ttrombofilní stavy – Interní medicína pro praxi
- Hormonální antikoncepce a trombofilní stavy
- Kdy vyšetřit trombofilní stav a interpretovat výsledky?
Leidenská mutace: Porucha může za zvýšenou srážlivost krve
Při úrazu na lyžích si Pavel Staněk skřípnul hrudník a plíce a prodělal otřes mozku. Po nějaké době strávené na nemocničním lůžku se k jeho obtížím přidala ještě náhlá bolest pod kolenem, která se každým okamžikem stupňovala.
Následky mohly být fatální
Na základě této zpočátku nenápadné bolesti mu byla diagnostikována trombofilní mutace, tedy dědičný sklon ke zvýšenému srážení krve. „Kvůli nedostatečnému pohybu se mi v nemocnici po relativně krátké době pod kolenem vytvořila krevní sraženina.
K jejímu rychlému vzniku přispěl můj do té doby neobjevený genetický předpoklad ke zvýšenému srážení krve, takzvaná Leidenská mutace.
Kdybychom na tento problém díky mému úrazu nepřišli, pozdější následky mohly být možná i fatální,“ říká Pavel Staněk.
Onemocnění, o kterém pacienti často netuší
Zvýšeným sklonem ke srážení krve trpí podle odhadů zhruba 5 až 10 procent populace. Dochází při něm k tvorbě krevních sraženin, takzvaných tromb. Ty na sebe většinou nijak neupozorňují a nebolí, proto o svém onemocnění řada postižených dlouho vůbec netuší.
Sraženiny přitom mohou částečně, nebo i zcela ucpat některou žílu z hlubokého žilního systému, čímž dochází k omezení, nebo úplnému zastavení toku krve. To může způsobit srdeční nebo mozkovou příhodu, případně také plicní embolii, pakliže se krevní sraženinou ucpe céva dodávající krev do plic. Právě i z důvodu časté nevědomosti lidí o postižení touto nemocí je trombóza třetím nejčastějším důvodem úmrtí na světě.
Vzácnou genetickou mutací trpí i manželka a syn
S trombofilní mutací se shodou okolností potýká i manželka Pavla Staňka, která ji zdědila po svém otci.
„Ve chvíli, kdy jsme zjistili, že vzácnou poruchou genů trpíme oba, bylo nám jasné, že se s ní v dospělém věku bude potýkat i náš syn.
Pravděpodobnost dědičnosti je u této nemoci velmi vysoká, od dětství ho proto na život s poruchou srážlivosti krve raději připravujeme,“ popisuje Pavel Staněk.
Součástí života celé rodiny jsou tak každodenní preventivní opatření zabraňující vzniku trombózy, například v podobě protahování celého těla při dlouhém sezení, a také pravidelné kontrolování aktuální úrovně srážlivosti krve.
Závažnost nemoci přivedla manžele na myšlenku pomoci ostatním
Dennodenní nutnost užívání léků na ředění krve a časté, únavné docházení do nemocnice, kde musí pacienti s těmito problémy podstupovat pravidelné kontroly účinnosti daných léků, dovedlo manžele Staňkovy k myšlence podpořit léčbu lidí, kteří jí procházejí, a společně založili nadační fond Aquapura.
Výtěžky, které fond získává od partnerů a pořádáním osvětových i společenských akcí, putují zejména na nákup laboratorních setů pro diagnostiku trombózy a přístrojů pro měření účinnosti léků na srážení krve. Těmi manželé zásobují nemocnice v celé České republice.
„Za největší přínos naší pomoci považuji to, že jsou zdravotnická zařízení vybavená nadstandardním počtem měřících přístrojů, a lékaři si tak mohou dovolit půjčit je pacientům domů.
Ti tak nemusí vážit časté cesty na kontroly a dávkování léků konzultují s lékaři dle výsledků po telefonu, což obzvlášť oceňují rizikoví pacienti jako těhotné ženy a senioři, kteří musí měření podstupovat častěji,“ uzavírá Staněk.
VIDEO: Školák Kája Staněk promluvil o leukémii, se kterou se léčí.
Kája Staněk o leukémii Slávka Červená, Blesk
Trombofilní stavy: příznaky, léčba (Hyperkoagulační stavy)
Slovo trombofilie je složeninou z latinského slova trombus – označuje
krevní sraženinu a slova filie vyjadřující zvýšenou náchylnost
k nějakému ději. Trombofilie je tedy zvýšená náchylnost
k tvorbě krevních sraženin.
Za normálních okolností je krev tekutá kapalina dokonale uzavřená
v krevním oběhu tvořeném cévami. Jestliže dojde k narušení celistvosti
této složité sítě a vzniká nebezpečí krvácení, tělo se v místě
poranění brání tvorbou krevních sraženin.
Tvorba krevní sraženiny je složitý proces, na kterém se podílí řada
buněk (hlavně krevní destičky) a látek, které jsou v krvi trvale
přítomny. Jsou to jednak tzv.
koagulační faktory (tedy
látky, které působí v krvi pro tvorbu sraženiny – koagula) a pak také ty,
jejichž funkcí je pravý opak, totiž které srážení krve brání – tzv.
blokátory koagulace a tzv.
fibrinolytický
systém (funkcí látek, které patří do této skupiny, je
rozkládání již vzniklé sraženiny). Jak je vidět, celý systém srážení
krve je velmi komplikovaný, nicméně díky této složitosti je možná
i jeho dobrá kontrola hned na několika úrovních a to tak, aby byly vždy
faktory, co působí pro koagulaci, a faktory, co působí proti ní,
v rovnováze.
Pokud je tato zmíněná rovnováha narušena, dochází k poruchám ve
srážení krve. Ta může být jednak ve smyslu minus – menší
srážlivost (např. hemofilie) a plus – vyšší
srážlivost – trombofilní stavy.
Zvýšená náchylnost k tvorbě sraženin (trombofilie) může být
dědičná. Každé dítě zdědí od svého otce a matky po jednom genu pro
daný znak (vlohu). Jestliže je jeden z těchto genů postižen mutací a
druhý je v pořádku, je toto dítě tzv.
heterozygot a má
vrozenou zvýšenou náchylnost k tvorbě trombů. V případě, že by
zdědil poškozené geny jak od otce tak od matky, jednalo by se pak
o homozygota pro daný znak.
U homozygota je ale riziko
vzniku trombózy neporovnatelně vyšší než u heterozygota.
Takto postižení jednici mají vrozenou poruchu ve svém koagulačním
systému, konkrétně jsou postiženy blokátory koagulace. V jejich genetické
informaci je mutace, která je příčinou nesprávné funkce látek
podílejících se na srážení krve, respektive jeho bránění. Tito jedinci
mají tudíž vysoké riziko rozvoje tzv. tromboembolické nemoci se všemi
jejími projevy (viz dále).
Nejčastější trombofilní mutace jsou ve větším počtu
v populaci tři.
První je tzv. Leidenská mutace (Leiden je město
v Nizozemí, u jehož obyvatel byla poprvé popsána). Při této vrozené
chorobě nefunguje správně jeden z blokátorů koagulace tzv. faktor
V. V Evropě je nositelem této mutace každý 20. člověk.
Další vrozenou trombofilní mutací je mutace v genu pro protrombin (také
mutace v genu pro faktor II). Poslední je pak mutace v genu pro MTHFR.
Všichni tito lidé, co mají ve své genetické informaci přítomen
alespoň jeden gen s trombofilní mutací, jsou více ohroženi rozvojem tzv.
tromboembolické nemoci (Rozdíl mezi trombofilním stavem a
tromboembolickou nemocí spočívá v tom, že při tromboembolické nemoci
již došlo k rozvoji příznaků onemocnění – příznaků trombózy,
kdežto trombofilní stav ještě žádné klinické známky nemá).
Jestliže
dojde ke změně krevního toku ve smyslu jeho zpomalení nebo změně
koagulačních vlastností krve popřípadě poškození cévní stěny, mohou
se v cévním řečišti na stěnách cév (především v žilách, kde krev
zůstává déle) tvořit sraženiny – tromby.
Někdy se stane, že se část
nebo celý trombus od stěny ulomí a putuje cévním systémem až do míst,
kde ucpe důležitou cévu a způsobí tak závažnou poruchu prokrvení
oblasti, kterou daná céva zásobuje. Podle toho, o jaký orgán se jedná, se
pak projeví příznaky. Nejčastější formou tromboembolické nemoci je tzv.
hluboká žilní trombóza, kdy se nástěnné tromby tvoří
v hlubokých žilách, nejčastěji v dolních končetinách, a to v oblasti
lýtka, kolena, stehna a třísla.
Tromboembolickou nemocí ale nejsou ohroženi jen jedinci, co mají trombofilní
mutaci. Stejně tak mohou být postiženi i lidé, co mají geny v pořádku,
nicméně jsou vystaveni situacím, kdy se krevní sráženlivost zvyšuje
u každého. Tyto situace budou zmíněny rizikových faktorech.
Rizikové faktory trombofilních stavů
Rizikové faktory jsou jednak dědičné. Jak již bylo zmíněno výše,
existují vrozené stavy, náchylnější k tvorbě trombóz, zejména se
jedná o Leidenskou mutaci, která v kombinaci s dalšími
faktory může zvedat riziko rozvoje trombózy až v řadu desetinásobků
rizika nepostižených jedinců.
- Dále máte zvýšené riziko rozvoje trombofilní nemoci, jestliže se ve
vaší rodině vyskytnul někdo, kdo měl hlubokou žilní trombózu. - Jestliže jste sami prodělali hlubokou žilní trombózu nebo její
komplikaci – plicní embolii. - Mezi nedědičné rizikové faktory patří řada situací, kterým jsme
všichni vystavováni a pokud nastanou, může se u nás trombóza
vyvinout.
V současné době výrazně zvyšuje riziko rozvoje trombózy užívání
hormonální antikoncepce. Jestliže se k tomu ještě jedná
o nositelku (heterozygotu) Leidenské mutace, pak je toto riziko vyšší
dokonce 30–35 krát.
Stejně tak se riziko zvedá u žen, které užívají hormonální
substituční léčbu. U nositelek Leidenské mutace se riziko zvyšuje 13 –
15krát.
Mezi další situace, při kterých se zvedá riziko rozvoje trombózy je
těhotenství.
Každé dlouhodobé znehybnění má za následek zpomalení
odtoku krve z žil dolních končetin a tudíž vyšší riziko rozvoje
trombózy. K takovéto situaci může dojít jednak při fixaci končetiny
v sádrovém obvazu, po dlouhodobém cestování letadlem nebo autem, po
operativním zákroku.
- Vyšší tendenci krve ke srážení způsobují chronická střevní
onemocnění a také onemocnění onkologická –
rakovina, mezi další nemoci, které zvyšují riziko trombózy patří
nefrotický syndrom, srdeční nedostatečnost, autoimunitní nemoci, křečové
žíly na dolních končetinách. - Riziko rozvoje hluboké žilní trombóz se také výrazně zdvihá
u vyšších věkových skupin (lidé nad 60 let). - Vyšší riziko mají lidé obézní a
kuřáci.
Prevence trombofilních stavů
Všechny zásady prevence vyplývají z včasného předcházení rizikovým
faktorům trombózy.
Je důležité, abyste znali své dědičné vlohy. Pokud se ve vaší
rodině trombóza vyskytuje, nechejte se vyšetřit na přítomnost
trombofilních mutací.
Dodržujte zásady zdravého životní stylu, nekuřte, jezte zdravě a
pravidelně, cvičte.
Pokud se chystáte na dlouhou cestu, při které se nebudete hýbat, je velmi
dobré z času na čas procvičit dolní končetiny, abyste tak pomohli
„rozproudit“ krev.. Stačí několikrát zakroutit nohami.
Jestliže nastupujete na léčbu do nemocnice ať už na operaci nebo
k hospitalizaci na lůžkovém oddělení a máte nějaký z rizikových
faktorů, informujte o něm svého lékaře, ať může váš
stav komplexně zvážit a nasadit vám vhodnou léčbu.
Příznaky trombofilních stavů
Samotné trombofilní stavy ještě příznaky přítomnosti trombózy mít
nemusí, jsou charakterizovány jako zvýšená náchylnost k tvorbě trombu,
nicméně v případě, že již dojde k projevu onemocnění, pak mluvíme
o tromboembolické nemoci.
Nejčastější formou tromboembolické nemoci je tzv. hluboká
žilní trombóza, kdy se v žilách zpravidla dolních končetin
tvoří krevní sraženiny.
To se projevuje jednak bolestí v postižené
oblasti, jejím otokem (jeho rozsah je dán výškou uzávěru), pocitem
napětí, končetina získává modravý nádech, nicméně zůstává teplá.
Můžeme na ní také vidět nalité žíly pod povrchem kůže.
Pokud
položíme končetiny vedle sebe, zpravidla je jedna silnější než druhá, na
dotek je většinou citlivější. Při svěšení nohy se bolest zvětšuje,
z tohoto důvodu také postižený nemůže chodit popřípadě při
chůzi kulhá.
Ačkoliv by se obraz rozvinuté trombózy zdál jasný, existují další
postižení, která se projevují prakticky stejně – ruptura svalu,
artropatie, lymfedém. Proto je pro vyslovení konečné diagnózy hluboké
žilní trombózy nezbytné provést další vyšetření – zejména ultrazvuk
dolní končetiny.
Léčba trombofilních stavů
U trombofilních stavů jsou především důležitá opatření prevence
vzniku trombózy.
Jednotlivé rizikové faktory rozvoje trombózy se mohou kombinovat (např.
těhotná žena s vrozenou trombofilní mutací). V tomto případě se již
vetšinou přistupuje k farmakologické tzv.
profylaktické
(preventivní) léčbě – to znamená ještě před vytvořením trombózy,
v momentě, kdy je ale její vytvoření vysoce pravděpodobné. Součástí
prevence je i brzká mobilizace nemocných, co po operaci leží, dále pak
rehabilitace dlouhodoběležících.
Existují dvě základní skupiny léků – tzv.antikoagulancia. Obě svým
působením snižují srážlivost krve – „ředí krev“, i když každá
jiným mechanismem.
Za prvé je to látka zvaná heparin. V současné době
jsou též k dispozici uměle vyrobené hepariny, které mají mnohem lepší
účinky než heparin původní a nazývají se nízkomolekulární hepariny
např. dalteparine, enoxaparin.. Podávají se vpichem pod kůži (tzv.
subkutánně).
Za druhé je to pak lék warfarin. Použití warfarinu je
velmi účinné, dokonce tak, že může zapříčinit až takové
„naředění“ léčeného, že mu způsobí krvácení. Proto je potřeba
bedlivě sledovat laboratorní vyšetření, které nás informují, zda je
dávka léku dostatečná nebo již příliš vysoká.
Při již rozvinutém trombu je cílem léčby jeho rozpouštění. Za tímto
účelem se používají látky zvané trombolytika – rozpouštěče
trombu – dnes se používá tkáňový aktivátor plazminogenu, dříve to
byly urikináza a streptokináza.
Terapie antikoagulancii může být pouze přechodná v průběhu doby, kdy
je nemocný nejvíce ohrožen rozvojem trombózy (např. operace).
V případě, že se jedná o tromboembolickou nemoc a trombózy se navíc
opakují, je terapie antikoagulancii celoživotní.
Jak mohu napomoci léčbě
Prevence je jedním z nejúčelnějších opatření, jak se rozvoji
trombózy vůbec vyhnout. Vše, co můžete pro toto učinit, již bylo
zmíněno v úseku prevence, nicméně: Žijte zdravě, cvičte,
nekuřte.
Pokud se ve vaší rodině vyskytují lidé, kteří onemocněli žilní
trombózou, nechte se vyšetřit, zda nemáte nějakou trombifilní mutaci.
Jestliže nastupujete na léčbu do nemocnice ať už na operaci nebo
k hospitalizaci na lůžkovém oddělení a máte nějaký z rizikových
faktorů, informujte o něm svého lékaře, ať může váš stav komplexně
zvážit a nasadit vám vhodnou léčbu.
Komplikace trombofilních stavů
Tromby, které se tvoří v hlubokých žilách, se mohou utrhnout a volně
tak plout žílami až do místa, kde se díky své velikosti „zaseknou“ a
„ucpou“ danou cévu. Těmto trombům se pak říká emboly
(česky vmetky).
Mezi nejzávažnější stavy, které vmetky vyvolávají, patří
plicní embolie. Trombus, který se utrhne z místa svého
vzniku, putuje žilním systémem až do pravého srdce, kudy je poháněn dál
do plicních žil a dále do plic, kde se „zasekne“. Okysličování krve je
výrazně ohroženo a díky zvýšenému tlaku v pravém srdci, které embolus
vyvolává, může dojít k jeho selhání.
Až 25% neléčených hlubokých žilních trombóz vede k rozvoji plicní
embolie. Pokud se u nemocného rozvine plicní embolie, u 85% nemocných pak
měl tento embolus původ v hlubokém žilním systému dolních končetin.
To, zda se vůbec plicní embolie projeví, záleží na velikosti embolu,
která určuje rozsah postižení plicní tkáně. Při malých embolech se
tento stav nemusí vůbec projevit, při embolech velkých může dojít až
ke smrti.
Diskuse
- Blížící se
tromboza? - Příznaky
trombozy
Další názvy: Hyperkoagulační stavy, Stavy s vysokou krevní srážlivostí, sklon k zvýšenému srážení krve, tromboembolické nemoc