Právo: Léčba obezity je nákladná – vše o zdraví

„Obezitu vnímám jako diagnózu, se kterou musíme pracovat.

Covid jen ukázal rizikovost pacientů i pro toto onemocnění, překvapivě tento faktor předčil řadu dalších, o kterých jsme se domnívali, že by měly být závažnější, ať už z pohledu imunosuprese nebo onkologických onemocnění.

Navíc tu byla nastavena opatření cílená na to, že jsme lidi drželi doma, a pohyb, který má vliv i na psychickou stránku, jsme podcenili, což se nám bude těžko napravovat,“ poukazuje náměstkyně ministra zdravotnictví Alena Šteflová.

MUDr. Alena Šteflová, náměstkyně ministra zdravotnictví ČR

Podle ní navíc kvůli tomu, že jsme zatím v otázce obezity nezačali dělat významnější kroky, nelze v nadcházejících letech očekávat, že by problém ustupoval – právě naopak.

Do roku 2030 tak podle některých predikcí můžeme čekat nárůst prevalence až na 35 procent, i když docent Martin Matoulek, z III. interní kliniky – kliniky endokrinologie a metabolismu 1. LF UK a VFN uklidňuje v tom smyslu, že podle jiných výzkumů výskyt obezity stagnuje.

Katastrofické predikce tak podle něj nejsou na místě, na druhou stranu ale podle něj klesá čas, který lidé tráví pohybem. U mnoha lidí se tak zhoršuje poměr svalů a tuku, což se ukazuje zejména u mladších, kde klesá zdatnost (což se v covidové době ještě zhoršuje).

Právě zvyšování zdatnosti je přitom podle Matoulka klíčem v boji proti problémům souvisejícím s obezitou, přičemž ruku v ruce s ní jde snižování hmotnosti.

MUDr. Alena Miková, ředitelka Odboru léčiv a zdravotnických prostředků VZP

Ředitelka Odboru léčiv a zdravotnických prostředků Všeobecné zdravotní pojišťovny Alena Miková připomíná, že obezita, což je chronické metabolické onemocnění, je podle Světové zdravotnické organizace šestý nejzávažnější problém v populaci.

„Z pohledu lékaře, ale hlavně pracovníka VZP mě trápí, že v mnoha případech léčíme již komorbidity, nejvážnější případy a důsledky obezity v oblasti diabetologie či kardiologie, takže jsou vynakládány obrovské finanční prostředky na dopady, kterým by se dalo dobře zabránit prevencí.

VZP již zahájila projekt v oblasti dětské obezity, protože zde je základ toho, že v budoucnu mohou nastat problémy i vyšší čerpání, které by přitom mohlo být využito na jinou péči,“ konstatuje Alena Miková.

Prof. MUDr. Štěpán Svačina, předseda České lékařské společnosti JEP

I když ale už dnes asi každý ví, že obezita je problém, který ve výsledku může výrazně zkracovat život, mnoho lidí se domnívá, že s ní nic moc nelze dělat. „Trochu se to mění, dnes už lékaři vědí, že se něco dělat dá.

Jenže když se na to podíváte z hlediska propouštěcích zpráv nebo zpráv o ambulantním vyšetření, není diagnóza obezity u polymorbidních pacientů skoro nikdy napsaná. U praktických lékařů je to trošku lepší, a to jsou ti nejdůležitější, kdo by obezitu měli léčit, ale rozhodně máme co dohánět.

Možná se tomu věnuje málo pozornosti i na fakultách a v edukačních systémech,“ domnívá se předseda České lékařské společnosti JEP Štěpán Svačina.

prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc., předseda České obezitologické společnosti

Že lékaři vnímají obezitu jinak než třeba nemoci jako dyslipidémie nebo arteriální hypertenze, potvrzuje také předseda České obezitologické společnosti Martin Haluzík. Mnozí ji jako chorobu se všemi důsledky neberou a ruku v ruce s tím pak pokulhává i povědomí o farmakologické léčbě či bariatrické chirurgii.

Léčbě obezity se paradoxně dostatečně nevěnují ani diabetologové, ačkoliv u diabetu 2. typu je tento problém součástí. Pro to, že lékaři sami neberou problém obezity tak vážně, možná částečně hovoří i fakt, že nadváha a obezita je i mezi nimi podle odhadu docenta Matoulka rozšířena podobně jako v ostatní populaci.

Česká obezitologická společnost by toto chtěla změnit a zajistit, aby byla obezitologie oborem, kterému se budou lékaři standardně věnovat.

Pomoci by mohla centra prevence

Další věcí je, že i když praktik obezitu náležitě diagnostikuje, má omezené možnosti, co dál. „Zatím je tu slovní podpora ze strany VZP a ministerstva, ale v reálné praxi není žádná motivace ani pro pacienta, ani pro lékaře, aby s tím byli ochotni něco dělat.

Neexistují obezitologické kódy, a to ani u praktických lékařů, ani u obezitologů, kteří pracují s internistickými kódy.

Reálná péče tak v praxi selhává,“ poukazuje člen výboru Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP Jozef Čupka s tím, že náležitá práce s obézním pacientem rozhodně netrvá pár minut v rámci krátké intervence.

Během té je možné pacienta motivovat, když se ale rozhodne s problémem něco dělat, má lékař značně svázané ruce. Poslat člověka k obezitologovi je celostátně problém, protože obezitologických center je na množství obézních málo, a na časově náročné aktivity v ordinaci praktika není úhrada.

MUDr. Jozef Čupka, člen výboru Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP.

„Vidíme potřebu zespoda – pacienti přicházejí a péči chtějí.

Je tak spousta praktických lékařů, kteří v primární prevenci vidí smysl a jdou do toho dobrovolně, a to třeba i tak, že se domluví s pacientem na úhradě navíc za čas, který spolu stráví.

Vytvářejí také spolupráci s nutričními terapeuty nebo s centry pro fitness. K těmto spontánním reakcím zespoda tedy dochází, ale nejde o systémové řešení,“ vysvětluje Čupka.

Zásadní je tak zapracovat na preventivních programech, u kterých by se zároveň měla vyhodnocovat účinnost. Podpora pohybu i zastavení nárůstu nadváhy a obezity jsou přitom jedním z dílčích cílů programu Zdraví 2030.

Rozpočet na tuto kapitolu je stanoven na 150 milionů korun s tím, že máme možnost vyjednávat o čerpání z evropských fondů.

Inspiraci můžeme hledat i u některých severských zemí, které hradí i pohyb, který je součástí doporučení pro různé diagnózy.

„Budeme muset i ve spolupráci s pojišťovnami hledat i jiné motivující prvky, kterými bychom do této oblasti šli. Mám ze studií efektivity preventivních programů podklady, které u obezity hovoří o nákladové efektivitě 13:1, to znamená, že jedna koruna vložená do prevence by se nám měla 13x vrátit.

  Praktický lékař by tak měl pracovat už s nadváhou, nečekat, až BMI překročíme do vyšších hodnot. Dali jsme proto podnět na tvorbu center prevence a edukace v rámci zdravotnických zařízení.

Umíme si představit, že bychom nastavili pracoviště, která by poskytovala primární, sekundární, ale i terciální prevenci třeba u diabetika nebo člověka po infarktu. Bylo by to pro každého, kdo se chce vrátit a rizikovost svého chování ovlivnit.

Umíme si představit i nastavení systému ve spolupráci s pojišťovnou, v první fázi třeba cestou bonifikace z fondu prevence, anebo pak kódového nastavení výkonů podobně, jak je dnes nastaveno odvykání kouření,“ načrtává Alena Šteflová.

Podle Štěpána Svačiny je důležité, abychom se dostali do situace, kdy bude mít praktik kam pacienty poslat na edukaci, zatímco sám bude mít na starosti farmakoterapii či péči o komorbidity. V takovém centru by přitom pacient mohl nalézt i nutricionistu, ne pochybného výživového poradce, takže by tu byla zajištěna odbornost a vzdělávání pracovníků.

Doc. MUDr. Martin Matoulek předseda České společnosti tělovýchovného lékařství

Právě zapojení nelékařů podtrhává také docent Matoulek. Vzhledem k tomu, že péči by potřebovalo mnohem více lidí, než na jaké mají lékaři kapacity, řada pacientů se ze systému ztrácí.

„Neumíme zapojit nutriční terapeuty či psychology, kteří jsou mnohem levnější než lékaři. Podpora motivace je přitom celospolečenské téma, a když mluvíme o dětech, není to o praktických lékařích, ale o školství.

Navíc když chtějí jít pacienti někam cvičit a mají nějakou nemoc, tak legálně nesmějí do fitness – to je oficiálně jen pro zdravé. Je to tedy i o nastavení procesu vzdělávání v tělovýchově tak, aby lidé uměli poskytnout dobré rady.

Naší snahou by mělo být natáhnout ruce mimo zdravotnictví. Lidé jsou dnes schopni si leccos sami uhradit, ale chtějí mít zaručenou kvalitu,“ vysvětluje Martin Matoulek.

Alena Šteflová na tomto místě poukazuje, že fakulty tělovýchovy mají obory, které se na prevenci civilizačních onemocnění zaměřují. Tyto lidi by bylo vhodné do procesu vtáhnout, protože i práce s motivovanými pacienty zabere velké penzum času – a prostor by mohl být právě v konzultačních centrech.

Rady, jak se hýbat, dnes bývají mnohdy mimo realitu

Iniciativu za VZP vítá i Alena Miková, dodává ale, že musí jít o motivační programy pro pacienty, jak se denně hýbat. „Pak může následovat linie praktických lékařů, bonifikačních kódů a podobně pro sledování v ordinaci praktického lékaře.

To je brána, kde bychom měli uhlídat základní parametry – proč onemocnění vzniká, proč má vysokou hladinu cholesterolu, co pro to pacient dělá… To se dnes z velké části vytratilo – to, že má někdo nadváhu nebo je obézní, se neříká, alespoň já mám takové zkušenosti od svých kolegů,“ říká k tomu Miková.

Úhradové dodatky by pak podle ní mohly zahrnout vyspecifikované pacienty, u nichž by se sledovalo zlepšení, základní informace by však měly být součástí standardní péče.

Online diskusi moderoval šéfredaktor Zdravotnického deníku Mgr. Tomáš Cikrt

Jak ale bylo řečeno, zásadní roli hraje pohyb. Problém je, že doporučení, která dnes pacienti slýchají, jsou velmi nevyhovující. „Čtou stále to samé: choďte po schodech.

Jak má ale obézní chodit po schodech, když má artrózu? Opakovaně jsme zkoušeli dávat projekt, že jako odborná společnost uděláme doporučení, ale bylo nám sděleno z autorit, že o to není zájem,“ upozorňuje Martin Matoulek, podle kterého mohou vedle fyzioterapeutů a rehabilitačních lékařů, k nimž není možno poslat všechny pacienty, pomoci také například vzdělaní fitness trenéři. „Nesmí se to ale zvrhnout na letáček: více choďte, méně jezte, choďte po schodech a nejezděte výtahem,“ doplňuje Matoulek.

Zároveň je třeba myslet na to, že nejpostiženější obezitou jsou slabší sociální skupiny. „Když chcete pečovat o své zdraví, vyžaduje to investice – jestli chcete jezdit na kole, musíte si ho koupit, jestli chcete plavat, musíte si koupit vstupenku na plavání.

Když nebudu dělat nic, nic to nestojí, pak se ale dopracuji ke komorbiditám, které uhradí zdravotní systém. Nižší sociální skupiny pak nedosáhnou na adekvátní přístup a péči v oblasti obezitologie, kromě onoho méně jezte, více se hýbejte. Já většinou pracuji se silnější ekonomickou skupinou, protože jsou schopni uhradit si účinné léky i čas lékaře.

Není tu tedy rovný přístup k péči, i když zdravotní pojištění hradí všichni,“ upozorňuje Jozef Čupka.

Zde pochopitelně hraje roli také povědomí o možnostech – jak totiž poukazuje Alena Miková, VZP nabízí příspěvek na pohybovou aktivitu, který ale zpravidla čerpají mladí, zdraví lidé, navíc se vesměs nikdy nevyčerpá. „Je tedy na nás všech, abychom připravili obecné povědomí a návrh programu, který by obsahoval všechny složky,“ domnívá se Miková. Komunikaci s veřejností zdůrazňuje i Alena Šteflová.

Pacienty, kteří při snaze zhubnout neuspějí, bychom také neměli automaticky házet na jednu hromadu a odsuzovat je. „Spousta z nich za svůj život zhubla desítky a desítky kilogramů, ale čím jsou starší a nemocnější, tím to jde hůř. Neodsuzujme je tedy automaticky jako non-compliance,“ apeluje Martin Matoulek.

Každopádně by se však řešení problému obezity mohlo nyní podle Jozefa Čupky pohnout kupředu díky covidu. „Prvním bodem je závažnost obezity jako nemoci, protože se ukázal její rizikový metabolický rozměr a potencionální komplikace.

Druhý faktor, který covid přinesl, je pozitivní využití telemedicíny, a od toho bychom ustupovat neměli. Pacienti si na tento přístup zvykli a je to velice prospěšné. Tímto způsobem může být realizována i nutriční terapie či psychoterapie.

Třetí důležitý rozměr je, že vidíme, že prevence a terapie obezuty či pacienta s nadváhou je daleko efektivnější než léčba komplikací, když vidíme, že péče na JIP stojí týdně půl milionu. To bychom v rámci prevence využili pro desítky i více pacientů,“ podtrhává Čupka.

Praktici navíc pacienty s nadváhou či obezitou často vidí opakovaně, protože pokud se prevence nezdaří, rozvíjejí se důsledky. „Pacient pak užívá čtyři léky, ale přitom by bývalo stačilo snížit hmotnost a léků by ubylo,“ dodává lékař.

• „Když spojíme síly, máme šanci pacienty více namotivovat a přinejmenším je posunout k tomu, že budou vnímat obezitu jako zdravotní problém, se kterým by měli něco dělat,“ uzavírá profesor Martin Haluzík.
• O tom, jak by měl fungovat systém péče o obézní pacienty a jaká je k dispozici terapie, se budeme věnovat v nadcházejícím vydání ZD.
• Kulatý stůl vznikl s laskavou podporou společnosti Novo Nordisk.
• Michaela Koubová
• Foto: online záznam ZD

LÉČBA OBEZITY V OB KLINICE – Péče o pacienty | mediclinic.cz

Obezitaje zvýšené až nadměrné hromadění tuku v těle, které většinou vzniká nepoměrem mezi výdejem a příjmem energie. Na jejím vzniku se však mohou podílet i další faktory – například genetická predispozice a jiná onemocnění. Dlouhotrvající obezita představuje pro člověka vysokou zdravotní zátěž, která může vést k vážnému poškození zdraví. Obezita představuje celorepublikový problém, jen v posledním desetiletí byl v ČR zaznamenán nárůst počtu lidí s obezitou až o polovinu.

Pro stanovení míry obezity je udávána hodnota BMI (z anglického Body Mass Index). Zvýšené BMI je označováno za hlavní rizikový faktor některých chronických onemocnění (kardiovaskulární nemoci – onemocnění srdce a mrtvice, diabetes mellitus 2. typu, osteoartritida, a některé druhy rakoviny).

Jak stanovit hodnotu BMI?

Hmotnost člověka m [kg] se dělí druhou mocninou jeho výšky v metrech h [m].BMI = m / h2 [kg / m2]Příklad:Výška osoby je: 1,75 mVáha osoby je: 95 kgBMI = 95 / (1,75×1,75) = 31,01 (obezita)

Obezitou se označuje hodnota BMI 30 a více. Tento stav je vhodné řešit s lékařem.

Jaké jsou možnosti léčby obezity?Konzervativní léčba – bývá považována za první krok. Uplatňuje se tzv.

multidisciplinární přístup, kdy je pacient vyšetřen ve spolupráci více odborníků (internista, gastroenterolog, diabetolog, nutriční specialista, chirurg, psycholog). Chirurgická léčba – tzv. bariatrické operace, které slouží jako nástroj k tomu, trvale říci stop obezitě.

V rámci chirurgické léčby je pacientovi na míru zvolen typ zákroku, mezi které patří plikace žaludku, bandáž žaludku nebo biliopankreatická diverze.

Využijte možnosti léčby v OB Klinice, která je hrazená zdravotními pojišťovnami a nebojte se říci STOP OBEZITĚ!

OB Klinika v Praze je nestátní zdravotnické zařízení a je jedním ze špičkových pracovišť, které se již přes 10 let věnuje léčbě obezity a přidružených metabolických onemocnění, a to chirurgickým i konzervativním způsobem. Klinika disponuje několika nadstandardně vybavenými ambulancemi, dvěma operačními sály, jednotkou intenzivní péče a moderním lůžkovým oddělením.

Na klinice ordinuje více než 50 odborníků z těchto oblastí:Interní medicínaDiabetologieEndokrinologiePsychologieNutriční poradenstvíChirurgieOrtopedieUro-gynekologieGastroenterologie

Kromě špičkové péče, která je zajišťována díky vstřícnému a profesionálního přístupu zdravotnického personálu, je dalším benefitem tohoto zařízení, že léčba je zde plně hrazena ze zdravotního pojištění.

OB Klinika je jako jediné pracoviště v České republice akreditována Evropskou komisí pro chirurgickou léčbu obezity (IFSO-EC), jako „European Center for Excellence for Multidisciplinary Treatment of Obesity“.

 

Akční nabídka pro klienty MediClinic!

V případě, že jste pacient sítě MediClinic s BMI 30 a více, nyní obdržíte zvýhodněnou formu léčby obezity na OB Klinice v Praze. Garantujeme přednostní termín na vyšetření do 14 dnů a vyšetření složení těla přístrojem In Body 720 v hodnotě 1000,- Kč zdarma!

Jak probíhá vyšetření přístrojem In Body 720?

In Body 720 je jedním z nejpřesnějších přístrojů pro diagnostiku a analýzu složení lidského těla. Přístroj pracuje na principu měření odporu těla vůči střídavému elektrickému proudu a zjišťuje poměr tkání v těle (tuk, svaly).

  Samotné měření probíhá tak, že si klient stoupne naboso na elektrody pod nohama a další dvě chytne do dlaní (další oblečení si může ponechat na sobě, váhu šatů lze odečíst). Analýza trvá jen několik sekund a je naprosto bezpečná.

Z výsledků měření se dozvíte celkové množství tukové tkáně a množství vnitřního tuku, objem svalové tkáně a vody. Současně lze propočítat také množství vydané energie v klidovém stavu tzv. bazální metabolismus.

Mezi další informace, které měření poskytne, patří:

• vnitrobuněčná a mimobuněčná voda
• procentuální podíl tělesného tuku a beztuková hmota
• BMI
• poměr pasu k bokům
• svalová hmota v jednotlivých tělesných částech
• oblast tělesného tuku
• nutriční diagnóza (proteiny, minerály, tuk, edém)
• tělesná vyváženost, tělesná síla, zdravotní diagnóza
• kontrola váhy, tuková kontrola, svalová kontrola
• stav tělesné zdatnosti
• stupeň obezity
• historie tělesného složení

 Klient poté dostává vytištěné výsledky měření vygenerované počítačovým programem.

 Jak se objednat na vyšetření?

Navštivte svého praktického lékaře v síti MediClinic.Od lékaře obdržíte žádanku a voucher na vyšetření přístrojem In Body 720.Objednejte se do OB Kliniky (bezplatná telefonní linka: +420 800 888 974).

Pacienti z ordinací MediClinic mají garanci termínu vstupního vyšetření do 14 dnů od prvního kontaktu kliniky.

Kontaktní údaje:OB klinika a.s.Pod Krejcárkem 975130 00 Praha 3 – Žižkov

Telefonní kontakt na pacientský servis:Bezplatná telefonní linka: +420 800 888 974Tel.: +420 255 725 110Tel.: +420 255 725 111Otevírací doba recepce: Po – Pá 7.00 – 17.00

E-mail: [email protected], [email protected]: www.obklinika.cz

Řekněte stop obezitě a vyzvedněte si žádanku a voucher na vyšetření přístrojem In Body 720 zdarma u svého praktického lékaře ze sítě MediClinic. Začněte se léčit!

Jaké jsou možnosti léčby obezity? – VZP ČR

Jaké jsou možnosti léčby obezity?

Obezita je chronické onemocnění, charakterizované zvýšenými zásobami tělesného tuku. V praxi se hodnotí pomocí indexu tělesné hmotnosti (Body Mass Index – BMI).

Základním cílem při léčbě pacienta s nadváhou (BMI 25–30) či obezitou (BMI nad 30) je změnit stravovací návyky a životní styl jedince. Proto je předpokladem úspěšné léčby obezity dostatečná motivace pacienta k léčbě.

Bohužel, přes veškerou osvětu a dietismus má stále více obyvatel ČR (více než 63 %) nadváhu a téměř 27 % obyvatel trpí obezitou.

Na léčbě obezity se podle její závažnosti a přidružených onemocnění podílí v závislosti na klinickém stavu konkrétního pacienta řada odborníků – praktický lékař, internista, endokrinolog, diabetolog, nutriční terapeut, psychiatr, chirurg, ortoped, rehabilitační lékař, fyzioterapeut a další. Ošetřujícím lékařem indikovaná léčba je hrazena v souladu s platnou vyhláškou ministerstva zdravotnictví, kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, a dalšími obecně závaznými právními předpisy.

Terapie obezity má být vždy komplexní. Vedle farmakoterapie a chirurgické léčby, která je vyhrazena pro závažnější případy, zahrnuje nízkoenergetickou redukční dietu, pohybovou aktivitu, případně podpůrnou psychologii. Lázeňská léčba je hrazena jen u dětí.

Redukční dieta musí být vyvážená, přiměřená energetickému výdeji a dodržována dlouhodobě. Její složení a energetický obsah musí odrážet věk, pohlaví, jídelní zvyklosti a další individuální charakteristiky jedince.

Měla by být stanovena zvlášť pro jednotlivého pacienta – pojišťovna proto hradí v indikovaných případech i služby nutričního terapeuta. Pravidelná pohybová aktivita je nedílnou součástí komplexní léčby obezity a je považována za jednu z klíčových složek.

Charakter, intenzitu a dobu trvání fyzické aktivity je třeba volit s ohledem na věk jedince, stupeň obezity a na přítomnost komplikujících onemocnění (cukrovka, vysoký krevní tlak, astma atd.).

Při léčbě obezity je možné využít i farmakoterapii.

Česká obezitologická společnost doporučuje podávání léků v léčbě obezity u pacientů s BMI vyšším než 30 nebo u pacientů s BMI vyšším než 27, u nichž se vyskytují závažná zdravotní rizika související s nadváhou, a také u pacientů, kde selhala dietní, pohybová a psychoterapeutická léčba. Kritériem účinnosti léků proti obezitě je hmotnostní pokles alespoň o 5 % výchozí váhy během tříměsíčního podávání.

Část nemocných trpících zvláště závažnými formami obezity je za přesně nadefinovaných kritérií indikována k chirurgickému řešení.

Bariatrická chirurgie je vhodná při splnění indikačních kritérií u pacientů s BMI nad 40 nebo u pacientů s BMI vyšším než 35, kteří mají zároveň cukrovku, metabolická onemocnění, kardiorespirační choroby či onemocnění kloubů.

Bariatrické operace se dělí na výkony restriktivního typu (snížení příjmu potravy), což je v principu zmenšení objemu žaludku, další typ operace omezuje energetickou absorpci.

Bariatrické operace jsou však vždy součástí komplexní léčby a po jejich absolvování je nezbytně nutná další spolupráce pacienta – musí dodržovat specifický režim, například 5–6x denně malé porce či oddělovat pitný režim od jídla. Jsou-li indikované ze zdravotních důvodů, jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.

Proč může být obezita nebezpečná?

Jak poznám, že trpím metabolickým syndromem? V jakých případech bychom měli vyhledat pomoc odborníka? Ptali se čtenáři týdne.cz MUDr. Šárky Malé z EUC Kliniky v Ostravě ve středu 23. ledna 2019.

Obezita vzniká souhrou genetických faktorů a vlivu zevního prostředí.

Je nutno říci, že obezita je nemoc, kdy se vliv genetiky uplatňuje více než v 50 %, zbytek je již na nás, na našem chování v rámci jídelníčku, na míře pohybové aktivity, záleží i na kvalitě a výběru pitného režimu, na míře zvládání stresových situací, ale taky na rodinných zvyklostech a vzorech, které od dětství vídáme u svých rodičů a prarodičů. Samozřejmě existují období v životě člověka, která jsou pro rozvoj obezity významná – např. dospívání, těhotenství, období klimaktéria, nástup do zaměstnání, kdy se snižuje pohybová aktivita, svatba, odchod do důchodu atd.

Jaké jsou nejhorší důsledky obezity?

Existují dva typy a tři stupně obezity. Typ „jablko“ (tak zvaný mužský typ obezity, kdy dochází k hromadění tuku v oblasti břicha) je rizikovější např.

pro kardiovaskulární onemocnění než typ „hruška“ (tak zvaný ženský typ obezity), kdy dochází k hromadění tuku výrazněji na hýždích a stehnech. Je to dáno metabolickou aktivitou tukové tkáně v oblasti břicha. Obecně rozdělujeme obezitu na I-III. stupeň podle tzv. body mass indexu (BMI).

Hodnotu BMI získáme, pokud váhu v kilogramech podělíme výškou v metrech na druhou (kg/m2). Již při obezitě I. stupně mají obézní zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění, vysokého tlaku, cukrovky a hodnoty BMI III st. jsou z hlediska zdraví alarmující.

Kromě uvedených onemocnění mají nemocní větší riziko vzniku mozkových příhod, syndromu spánkové apnoe, kloubních potíží, většího výskytu některých nádorů, mají větší riziko operačního výkonu apod.

Může užívání psychiatrických léků způsobit obezitu?

Říká se, že obezita je onemocněním těla i duše. Někdy je obtížné odlišit, zda na počátku byla obezita a díky ní dochází k rozvoji např. deprese nebo naopak depresivní pacient své deprese zajídá a rozvíjí se nadváha či obezita.

V současné době existuje celá škála psychiatrických léků, u kterých může docházet i k redukci hmotnosti, ale je taky známo, že po některých lécích může vzestup hmotnosti nastat.

Je vždy třeba kontaktovat odborníka v psychiatrii, který terapii vede a ten zhodnotí možnosti a výběr medikace dle konkrétní diagnózy.

Od kolika kilogramů se dá říci, že už je člověk obézní?

Jak jsem uvedla, nezáleží na samotných kilogramech, ale na poměru kilogramů a výšky těla, tedy na body mass indexu (BMI-kg/m2). Tento ukazatel je však orientační a nezohledňuje přesně například „svalovce“ od pacienta s otoky. Pak je nutno přikročit k dalším vyšetřením a zjistit množství tuku v organismu.

Jak postupujete, když k vám přijde obézní pacient? Stanovíte mu i správný jídelníček?

Pacient je v naší metabolické poradně vyšetřen z interního hlediska včetně laboratorních výsledků, vylučujeme jiný důvod obezity než prosté přejídání, zjišťujeme další přidružená onemocnění, jeho stravovací návyky, možnosti pohybové aktivity a pak je pacientovi vysvětlen rámcově jídelníček se zásadami správného výběru potravin, rozložení jídla během dne, je motivován k pohybové aktivitě a k dalším zásadám zdravého stravování a životního stylu. Podrobný jídelníček pak případně stanovuje nutriční terapeutka, která si s pacientem určí rozsah kontrol.

Jak je možné, že někdo se stravuje zcela nezdravě, a přitom nepřibere a někdo tloustne, jak se říká, ze vzduchu? Je to dědičné?

Dobrý den, vliv genetiky je jistě cca 50 %, Záleží na tom, jak velký soubor tzv. obezitogenních genů dostaneme od rodičů „do vínku“. Pokud máme oba rodiče obézní, pak předpoklad, že obezitu dostanou i jejich potomci, je cca 80 %. Dědičnost určuje, jak snadno či obtížně můžeme hubnout.

Vlohy pro obezitu dědíme tak od předků, pro které tato vloha byla v určitém období důležitá např. pro překlenutí období hladu, nedostatku jídla atd. Taky opakované a málo úspěšné redukce hmotnosti vedou ve svém důsledku k prohlubování obezity, neboť organismus se na tyto „jojo“ efekty adaptuje a zpomalí své metabolické děje.

Rovněž podstatný je poměr příjmu a výdeje energie, tedy míra a pravidelnost pohybové aktivity přispívá k úspěšnému hubnutí.

Které vyšetření je lepší? Glukóza na lačno, glykovaný hemoglobin nebo orální glukozový test? Glukózu na lačno mám v pořádku, glykovaný hemoglobin také. Mám si nechat udělat i orální glukózový test? Mám nadváhu a mám z cukrovky obavy.

Orální glukózový test je pomocná vyšetřovací metoda, která se používá k diagnostice onemocnění cukrovkou jako takovou, těhotenskou cukrovkou a porušenou glukózovou tolerancí. Spočívá v podání glukózy ústy a následném postupném měření hladiny cukru v krvi.

Prokazuje, jak se organismus dokáže vyrovnat s glukózovou zátěží (jak rychle dokáže tuto zátěž zpracovat). Test je určen pro lidi s výskytem diabetu v rodině, obézní pacienty a pro pacienty s vysokým krevním tlakem.

Nejčastěji se indikuje tento test těm pacientům, kterým lékař vícekrát po sobě naměřil vysokou hladinu cukru v krvi nalačno (od 6,1–7,0 mmol/l).

Máte-li nadváhu a rodinnou anamnézu cukrovky, pak je provedení orálního glukózového testu vhodné, i když samotná diagnosa cukrovky je při normální lačné hladině glykémie a normálním glykovaném hemoglobinu méně pravděpodobná. Nicméně uvedený test může odhalit porušenou toleranci glukózy, která je „předstupněm“ cukrovky a následná dietní a režimová opatření mohou vznik cukrovky oddálit.

Souvisí obezita s inzulinovou rezistencí? Mají obézní menší citlivost na inzulin?

Inzulinová rezistence znamená sníženou schopnost tkání odpovídat na inzulin, což je zejména ve svalech a tukové tkáni. Tělo se snaží kompenzovat inzulinovou rezistenci další tvorbou inzulinu, protože buňky potřebují glukózu k přežití.

Dochází tak ke zvýšené koncentraci inzulinu v krvi a následně k poruše rovnováhy mezi glukózou a inzulinem a toto může vést v těle ke škodlivým následkům. Inzulinová rezistence není nemoc, ale je spojena s dalšími stavy jako kardiovaskulárním onemocněním, arteriální hypertenzí, cukrovkou 2. typu, obezitou a nealkoholickým tukovým postižením jater.

Mnoho osob s těmito nemocemi nemá inzulinovou rezistenci a naopak, u mnoha lidí s inzulinovou rezistencí se tyto stavy nevyvinou.

Je možné zredukovat hmotnost z obezity 2. stupně do optimální hmotnosti a trvale si ji udržet? Tedy redukce hmotnosti o tři stupně.

Redukce hmotnosti o tři stupně „je občas k vidění“, ale trvalé udržení tohoto stavu bývá obtížné, protože organismus se adaptuje na danou situaci. Záleží rovněž na rychlosti redukce hmotnosti.

V každém případě pro zdraví prospěšná je redukce hmotnosti alespoň o 10 % z původní váhy, kdy dochází k evidentnímu zlepšení všech krevních hodnot (glukosa, lipidogram), krevního tlaku apod.

Součástí úspěchu pak bývá samozřejmě pravidelná pohybová aktivita, která kýžený váhový úbytek podpoří.

Co znamená binge eating disorder. Je to vrozené nebo genetické postižení?

Jedná se o poruchy příjmu potravy (bulimie, mentální anorexie a další jednotky). Těmito poruchami může trpět každý bez rozdílu věku a pohlaví. Jejich příčina není přesně známa. Spouštěčem mohou být různé psychosociální potíže. Naše ambulance se těmto stavům nevěnuje, je nutná pomoc psychiatra.

K určení obezity se snad používá i bioelektrická impedance (BIA), je to pravda a jak to funguje a o čem vypovídá výsledek?

BIA je v současně době rozšířená metoda, slouží pro odhad tělesného složení u zdravých jedinců. Princip metody spočívá v rozdílech v šíření střídavého elektrického proudu různé intenzity v různých biologických strukturách.

Měří celkovou vodu, tukoprostou hmotu, svaly, tkáně. Tato metoda je přesnější než uváděný BMI, zohledňuje pohlaví, věk a je dobrým kontrolním mechanismem při redukci hmotnosti, zda pacient neztrácí např. svalovou hmotnost apod.

Beru léky na hyperprolaktinemii. Souvisí tato onemocnění Fröhlichův syndrom a hyperprolaktinemie s obezitou? Jaké léky byste mi doporučila na hyperprolaktinemii?

Obezita u uváděných onemocnění je většinou sekundární, to znamená, že obezita tato onemocnění nevytváří, ale bývá jejích součástí. V každém případě se jedná o endokrinologické jednotky, a váš dotaz ohledně hyperprolaktinemie vám jistě zodpoví endokrinolog ve vašem bydlišti, naše metabolická poradna se těmito syndromy nezabývá.

Které metody bariatrické chirurgie používáte a kterou byste mi doporučila? Mám obezitu 3. stupně. Lékař říká morbidní obezita. Co to znamená morbidní? Toto slovo mě přímo z úst lékaře děsí.

Morbidní obezita je starší výraz pro nejvyšší stupeň obezity, tedy obezity III. stupně, kdy BMI je nad 40 kg/m2. Bariatrická chirurgie je jednou z metod, která dovede tento typ obezity léčit.

Typ operace určuje chirurg zabývající se touto metodikou podle konkrétního pacienta a podle zkušeností pracoviště s danými metodami.

Pokud navštívíte bariatrické pracoviště ve vašem bydlišti, jistě vám bude vysvětlen typ operace pro vás nejvhodnější.

Podstoupila jsem gastrickou bandáž. Následně jsem měla komplikace s rupturou žaludku a akutní operaci. Jednalo se o souvislost s bandáží? Předtím jsem nikdy neměla potíže se žaludkem, ani žaludeční vředy.

Každé operační řešení může mít svá rizika. Svůj dotaz proto adresujte konkrétnímu pracovišti, kde byl výkon prováděn.

Jaké jsou příčiny vzniku a rozvoje metabolického syndromu a jedná se o nemoc? Je možná prevence? Jaké komplikace mám očekávat? Lékař mi říká, že mám vrozený metabolický syndrom. Existují nějaké léky na toto onemocnění?

Metabolický syndrom je skupina onemocnění, která se vyskytuje současně a zvyšuje riziko výskytu srdečních onemocnění, mrtvice a cukrovky.

Jedná se zejména o zvýšený krevní tlak, vysokou hladinu krevního cukru, zvýšené množství tělesného tuku v okolí pasu a vysokou hodnotu cholesterolu nebo triglyceridů v krvi.

Čím věští je počet těchto faktorů, tím věští je riziko vzniku srdečního onemocnění cukrovky a mrtvice. Je třeba léčit všechny uvedené patologie.

Řešíte i opačné problémy? Například někdo trpí nechutenstvím a musíte mu naopak předepisovat něco, aby přibral?

Nechutenství může být příznakem onemocnění, proto se musí nejprve udělat podrobnější vyšetření. Doporučuji vyšetření v gastroenterologické poradně ve vašem bydlišti.

Jaké existují léky na obezitu, jak jsou účinné a jaké mají vedlejší účinky?

Léky na obezitu existují, ale jsou „berličkou“, která má doplňkový efekt. Základem zůstává jídelníček a pohybová aktivita a dobrá mysl (!). Jednotlivý typ antiobezika by měl určit obezitolog, internista či diabetolog podle typu obezity a dalších onemocnění.

Zdroj: tyden.cz

MUDr. Šárka Malá vystudovala lékařskou fakultu UJEP Brno, má atestaci v oboru vnitřní lékařství a diabetologie. Je vedoucí regionálního centra MED-PED pro vyhledávání a léčbu familiárních hyperlipidémií.

Pracovala v Městské nemocnici Ostrava jako vedoucí diabetologické ambulance a nyní působí v EUC Klinice Ostrava jako lékařka diabetologické a metabolické ambulance.

Publikuje českých odborných časopisech a věnuje se přednáškové činnosti.

Obezita trápí stále více lidí. Jak ji léčit?

• Obezita představuje chronické onemocnění, pro které je charakteristické, že pacient přijímá více energie, než je schopný vydat, a proto má na svém těle nadměrné množství tukové tkáně.
• Mezi hlavní příčiny vzniku obezity patří nadměrný příjem potravy a kalorií, nevhodné složení stravy, dědičné faktory, nedostatek pohybu a spánku nebo také hormonální příčiny či působení některých léků.
• Stupeň obezity se dá zjistit pomocí různých druhů měření, jako je například index tělesné hmotnosti (BMI), rozmístění tukové tkáně na těle pacienta, obvod pasu nebo třeba měření obsahu tělesného tuku.
• Obezita je často spojená také s různými zdravotními komplikacemi, které zahrnují například cukrovku 2. typu, vysoký krevní tlak, kardiovaskulární choroby, nemoci pohybového aparátu nebo třeba žlučové kameny.
• S obezitou často souvisí také psychologické problémy, protože se pacienti straní společnosti nebo zažívají posměch okolí. Proto se u nich často projeví snížené sebevědomí, straní se kolektivu a upadají do depresí.
• Léčba obezity spočívá většinou v celkové změně životosprávy, což zahrnuje individuálně sestavený jídelníček a různá pohybová doporučení. K tomu se může přidat psychoterapie, léčba antiobeziky nebo také chirurgický zákrok.
• Žádné drastické diety při shazování nadbytečných tukových zásob většinou nepomáhají. Stejné je to i se zázračnými přípravky, hubnoucími koktejly, speciálními pilulkami nebo čaji.

Obezita patří mezi významné zdravotní problémy naší populace a někdy je také právem označována jako epidemie třetího tisíciletí. Jedná se v podstatě o chronické onemocnění, kdy se pacientům v těle ukládá nadměrné množství tukové tkáně, což může vést ke vzniku dalších závažných zdravotních komplikací. Léčba musí být vždy komplexní a vyžaduje velké úsilí ze strany pacienta.

Definice obezity

Obezita, které se česky říká také otylost, se obvykle definuje jako zvýšené množství tukové tkáně (a tím pádem i zvýšená tělesná hmotnost). Tento stav vzniká ve chvíli, kdy člověk přijímá mnohem více energie, než je schopný vydat. Nadbytečný příjem se později projeví tak, že se nespotřebovaná energie promění v tukové buňky.

Ačkoliv si někteří lidé myslí, že obezitou trpí hlavně obyvatelé vyspělých států, v současné době rapidně přibývá případů obezity také v rozvojových zemích.

Jedná se tedy o celosvětový problém, který významně souvisí se snadnou a rychlou dostupností stravy (což zahrnuje třeba i různé sladké pokrmy a nápoje nebo také hodně slaná a tučná jídla), s leností a stále se snižující pohybovou aktivitou.

Příčiny vzniku obezity

Na vzniku obezity se obvykle podílí celá řada faktorů, nejčastěji se však jedná o kombinaci nevhodného životního stylu, genetických předpokladů a působení okolí. Vliv mohou mít také některé stresující životní situace, jako je například období dospívání (puberta), těhotenství, klimakterium, nástup do sedavého zaměstnání nebo třeba odchod do důchodu.

Co hraje roli při vzniku obezity?

• Nadměrný příjem potravy a kalorií (přejídání)
• Nevhodné složení stravy
• Nedostatek pohybu
• Nedostatek spánku
• Hypofunkce štítné žlázy
• Hormonální příčiny (mateřství, nadbytek estrogenů…)
• Působení některých léků
• Vliv rodiny a okolí

Ačkoliv při rozvoji obezity často hrají významnou roli právě genetické faktory, lékaři zdůrazňují, že tyto nechtěné vlohy ještě samy o sobě neznamenají, že pacient musí být nutně obézní. Je pouze na něm, zda sklony k obezitě podpoří špatným životním stylem, nebo se bude snažit všem rizikovým faktorům vyhnout.

Jak správně zjistit stupeň obezity?

Obezita se dělí do několika stupňů či kategorií. Existují různé způsoby, jak tento stav definovat a zjistit, zda má konkrétní člověk normální hmotnost, trpí nadváhou nebo dokonce obezitou.

Body Mass Index

Obezitu můžeme na první pohled celkem jasně poznat. Její míra se ovšem určuje hlavně podle indexu tělesné hmotnosti neboli BMI (z anglického body mass index). Abyste tuto hodnotu spočítali, je nutné vydělit tělesnou hmotnost v kilogramech druhou mocninou výšky v metrech. Pro bělošskou evropskou populaci jsou výsledné hodnoty BMI definovány takto:

• BMI 18,5‒24,9 – normální tělesná hmotnost
• BMI 25,0‒29,9 – nadváha
• BMI 30,0‒34,9 – obezita 1. stupně
• BMI 35,0‒39,9 – obezita 2. stupně
• BMI vyšší než 40,0 – obezita 3. stupně (morbidní obezita)

Index tělesné hmotnosti se ovšem dá obecně považovat pouze za statistický nástroj, který sám o sobě ignoruje velké množství dalších důležitých faktorů, jako je například stavba těla konkrétního člověka. Výslednou hodnotu je navíc nutné interpretovat také v závislosti na věku a pohlaví pacienta.

Další způsoby měření obezity

Kromě BMI jsou ovšem důležité také další faktory, jako je například rozmístění tukové tkáně na těle.

Tam totiž mohou probíhat škodlivé zánětlivé procesy, které lidský organismus ohrožují.

Nejrizikovější je nitrobřišní obezita neboli abdominální obezita, kdy dochází k hromadění tuku v břišní dutině (tzv. viscerální tuk). Takový typ postavy se poté lidově nazývá „jablko“.

Pokud se člověku tuk ukládá především na bocích a zadku, jedná se o typ „hruška“. Tento stav, který se označuje také jako gynoidní obezita, můžeme pozorovat především u žen. Lidé ho vnímají hlavně jako estetický nedostatek, jelikož nepředstavuje tak velké riziko vzniku zdravotních komplikací jako předchozí typ.

Orientačním ukazatelem obezity a nadváhy je také obvod pasu.

O obezitu se jedná ve chvíli, kdy obvod mužského pasu přesáhne hranici 102 centimetrů, u žen je tato hodnota nastavená na 88 centimetrů.

Mezi další faktory, které je nutné brát v potaz, patří třeba poměr obvodu pasu k obvodu hýždí. Dále se provádí přesnější měření obsahu tělesného tuku a tloušťky podkožních tukových vrstev.

Možné komplikace a následky

Obézní pacienti se často straní společnosti, a to buď zcela záměrně nebo nedobrovolně. S tím samozřejmě souvisí různé problémy, jako je sociální izolace, snížené sebevědomí, samota či deprese. Obezita s sebou ale navíc přináší také závažné zdravotní komplikace. Mohou se rozvinout například tato onemocnění:

Léčba obezity

Jelikož se na vzniku obezity většinou současně podílí mnoho různých faktorů, terapie musí být vždy komplexní a vyžaduje především plné nasazení pacienta samotného. Léčbou obezity se zabývá obor jménem obezitologie, kde spolupracuje celá řada lékařů, jako jsou například:

• Ošetřující lékař
• Diabetologové
• Nutriční specialisté
• Chirurgové
• Gastroenterologové
• Psychologové

Konzervativní léčba obezity se většinou zahrnuje celkovou změnu životosprávy, individuálně sestavený jídelníček a různá pohybová doporučení, kterými by se měl obézní pacient řídit. K tomu se přidává také podpůrná psychoterapie zaměřená na to, aby si pacient zvykl na trvalé změny životního stylu, které s léčbou obezity a redukcí tělesné hmotnosti souvisí.

Někdy lze léčbu obezity doplnit také užíváním léků, které se nazývají antiobezika. V České republice jsou dostupné dva takové léky. První z nich s účinnou látkou fentermin snižuje pocit hladu, druhý obsahuje látku orlistat a ovlivňuje trávení tuků. Je ovšem nutné dobře zvážit také nežádoucí účinky těchto léků.

U pacientů trpících 3. stupněm obezity lékaři někdy volí také chirurgickou léčbu. Jedná se konkrétně o oblast chirurgie jménem bariatrie, kde se výkony provádí laparoskopicky na žaludku nebo střevech pacienta. Nejčastěji je to bandáž žaludku, tubulizace žaludku nebo sleeve resekce.

Obezita a drastické diety

Každý z nás určitě někde slyšel doporučení na různé zázračné diety, které člověku zaručeně pomohou zbavit se tělesného tuku a opět ho dostanou do perfektní kondice. Takových „zaručených“ rad jsou plné internetové stránky, televizní vysílání i diskuse v rádiích. Obezity se ovšem nelze zbavit ze dne na den.

Žádné drastické diety, hubnoucí koktejly, speciální pilulky nebo čaje, které slibují rychlý váhový úbytek, ve většině případů nepomáhají.

Pacienti nedokáží diety držet dostatečně dlouho, mají kvůli nim ještě větší problémy a když se vrátí k původnímu jídelníčku, opět přiberou a někdy se tak dostanou na ještě vyšší váhu, než byla ta původní.

Organismus si navíc na hladovění postupně zvykne a metabolismus přizpůsobí tak, aby šetřil energii.

Obezita u dětí

Obezita se samozřejmě netýká pouze dospělých, ale stále častěji se s ní potýkají také menší i větší děti. Většinou se jedná o alimentární obezitu, kterou způsobuje nadměrný příjem energie a nedostatek pohybu.

Kromě vážných zdravotních komplikací, které může dětská obezita způsobit, je často také zdrojem psychických problémů a depresí.

Je proto nutné začít tuto situaci řešit včas a poradit se o vhodném řešení s ošetřujícím lékařem dítěte nebo jiným specialistou.

Obezita v České republice

V naší zemi trpí různou mírou obezity přibližně 30 % obyvatel. Pokud bychom ale chtěli připočítat také pacienty s nadváhou, dostaneme se u žen na 68 % a u mužů dokonce na 72 %. Tato čísla jsou velmi alarmující, mezi Evropany totiž patří náš národ mezi nejotylejší. Stejné je to i u českých dětí, kde počet obézních jedinců každoročně stoupá.