Autismus – vše o zdraví

Před několika lety jsem dostala nevyžádaný e-mail „Paradoxy dnešní doby“ – zamyšlení o dnešním světě, o tom, jak žijeme a jak složitě někdy řešíme problémy… Na rozdíl od jiných podobných jsem ho hned nevymazala. Při přípravě podkladů pro napsání tohoto článku jsem si na jeden paradox vzpomněla. „Máme mnoho diagnóz, ale málo zdravého rozumu…“ A já jen dodávám, že praxe často ukazuje, že to tak doopravdy je.

ODLIŠNÉ SOCIÁLNÍ CHOVÁNÍ A KOMUNIKACE

Občas se ve své poradenské praxi potkávám s dětmi, u kterých byla diagnostikována některá porucha autistického spektra (dále PAS). Pár let také znám chlapce s diagnózou Aspergerův syndrom.

Realizovali jsme spolu prevenci rozvoje poruch učení, které se v jeho rodině vyskytují, to se podařilo. Je trochu jiný v chování a prožívání. Už od druhého ročníku základní školy chodí do astronomického kroužku se středoškoláky.

Třeba z něj bude další Einstein, ten měl v dětství podobné „problémy“, vynálezci to tak mívají….

Projevy poruch autistického spektra můžeme charakterizovat především narušením sociální integrace, komunikace a hry, omezeným stereotypním chováním a zájmy. Přibližně 2/3 postižených mají nějaký stupeň mentální retardace.

Na rozdíl od jiných vývojových poruch je společným jmenovatelem všech poruch autistického spektra hlubší narušení v oblasti sociální interakce a komunikace, než by odpovídalo celkovému nadání dítěte. Některé projevy PAS věkem mizí, jiné se zase mohou objevit.

Bývají patrné už v raném věku dítěte, ale v některých projevech přetrvávají celoživotně.

Někteří dospělí jedinci s PAS mohou žít normální pracovní i rodinný život, vystudují i vysokou školu, jiní se závažnějším stupněm postižení nejsou schopni samostatného života a potřebují celoživotní asistenci.

Četnost výskytu PAS se neustále zvyšuje. V roce 1966 bylo 4,5 případů na 10 000 dětí. V roce 1992 počet případů autismu vzrostl na 19 dětí z 10 000. Podle výzkumu CDC (Centers for Disease Control and Preventive) z roku 2010 je četnost výskytu autismu 0,9 %, což znamená, že každé 110.

dítě trpí nějakou poruchou autistického spektra. Podle nejnovějších údajů je nějakou formou autismu postiženo 1 z 68 dětí. Autismus se vyskytuje třikrát až čtyřikrát častěji u chlapců než u dívek. To je ale stejné i u jiných vývojových poruch (např. u ADHD).

Profesor Matějček to vysvětloval větší citlivostí mozku chlapců k zátěžovým vlivům během prenatálního období.

PROČ DĚTÍ S AUTISMEM PŘIBÝVÁ?

Z počátku byl autismus považován za důsledek necitlivé výchovy emocionálně chladných matek, později se zájem odborníků soustředil na výzkum dědičných vlivů.

I když se často uvádí, že je to genově podmíněné psychiatrické onemocnění, že jsou poruchy PAS vrozené a že jsou způsobeny narušeným vývojem centrální nervové soustavy, přesný mechanismus vzniku tohoto narušení je stále neznámý.

Existuje zatím jediná porucha autistického spektra, Rettův syndrom, která má prokázanou genetickou příčinu.

Autismus se určuje především posuzováním projevů jedince, škála příznaků je však velmi rozsáhlá. Část těchto testů sleduje i oblasti, které se objevují také u dalších dětských vývojových poruch (poruchy učení, logopedické vady, ADHD), a nejsou tedy pro autismus typické.

Mohu zmínit například opožděný či nerovnoměrný pohybový vývoj dítěte začátkem života, se všemi neurovývojovými následky, různé poruchy vnímání a zpracování informací (deficity v dílčích funkcích). Kdyby se toto vše vzalo v úvahu, nemusely by některé diagnózy PAS existovat (např. atypický autismus), a počet dětí s poruchou PAS by se tak snížil.

Lze předpokládat, že dnešní situaci přispěl americký manuál duševních nemocí, z kterého naše dětská psychiatrie při diagnostice autismu i např. ADHD vychází.

Chybí propojení jednotlivých vědních, a dokonce i lékařských oborů. Neberou se bohužel v úvahu následky stresových zátěží z období těhotenství i porodu, z dalšího období života, a s nimi související psychosomatické, neuropsychologické a neurovývojové změny. Ani státní poradenství (PPP) nebere v úvahu unilaterální činnost mozku, což je jeden z lehce odstranitelných problémů.

Dovolím si citovat, jak tuto situaci popsal v jednom rozhovoru náš známý a zkušený psychiatr Radkin Honzák:

„Je to známý indický příběh… Tři slepí zkoumají slona. Jeden mu sáhne na čumák a řekne, že je to měkké. Druhý mu sahá na kly a řekne, že je to tvrdé a ostré.

Ten, co sáhne na nohu, říká zase něco jiného. Takhle při vší úctě vypadá dnešní věda.

Pokud se shodneme na tom, že nám bio-psycho-socio-spirituální přístup vyhovuje, neznám jedinou vědu nebo vědce, který by to uměl pojmout v celku.“

(Poznámka autorky článku: Nebojte se spirituality, týká se to naší emocionální, podvědomé paměti, třeba i prožitků našich předků či našeho příchodu do života. Tomu už rozumí nové odvětví genetiky – epigenetika.)

Источник: https://www.celostnimedicina.cz/autismus-stale-castejsi-diagnoza.htm

Nová naděje pro autisty?

11.02.2020 15:24 Původní zpráva

Převratný účinek na psychiku autistů mají mít zdraví prospěšné střevní bakterie. Podle tchajwanských vědců došlo ke zlepšení psychického stavu u sledovaných dětí již po měsíci jejich užívání. Přípravek obsahující tato probiotika před pár dny vstoupil i na domácí trh. Na první výsledky jeho účinků si ale čeští rodiče dětí s poruchou autistického spektra ještě musejí počkat.

Zmírnění projevů úzkosti, neustále se opakujícího jednání a vzdorovitosti, a naopak nárůst sociálního kontaktu již za pouhý měsíc – to byl výsledek podávání psychobiotik neboli probiotik ovlivňujících psychiku, autistickým dětem. Konkrétně šlo o probiotický kmen Lactobacillus plantarum PS 128™.

Vyplývá to z klinické studie profesora Ying-Chieh Tsa z univerzity Yang-Ming na Tchaj-wanu, ve které zkoumal vliv tohoto probiotika, zdraví prospěšných střevních bakterií, na množství neurotransmiterů v organismu. Vysledoval přitom schopnost tohoto kmene zvyšovat v těle množství dopaminu a serotoninu, tzv.

hormonů štěstí.

Výsledky této tchajwanské studie ověřující účinky psychobiotik na projevy poruchy autistického spektra (PAS) nabízí podle Lukáše Jirky, ředitele královéhradecké společnosti Neuraxpharm Bohemia, která začala toto tento preparát prodávat na českém trhu, dosud netušené možnosti řešení psychologických problémů. ‚Pevně doufáme, že se tento doplněk stravy stane další šancí na zlepšení alespoň některých symptomů u pacientů s poruchou autistického spektra,‘ prohlásil Jirka. O obrovské budoucnosti ovlivňování psychiky pomocí regulace obsahu střev je přesvědčená i jeho kolegyně Jana Adamcová.

Osa střevo-mozek

Výraznému vlivu stravy a následného složení střevních bakterií na psychiku a chování autistických dětí se vědci věnují už dlouhou dobu. Ve střevech je totiž spousta nervových buněk, které interagují s nervovým systémem.

Střevní bakterie, odborně zvané střevní mikrobiom, zkoumá více než padesát let profesorka Helena Tlaskalová Hogenová z Mikrobiologického ústavu Akademie věd. ‚Střevo hraje důležitou úlohu i u nemocí psychických a psychiatrických a pro zachování zdraví je nejdůležitější.

Střevo autistů vykazuje určité odchylky od střev zdravých lidí,‘ vysvětlila Hogenová.

Poškozený mikrobiom se podle ní dá naštěstí ovlivnit. Někdy se k tomu využívá dokonce i fekální transplantace, kdy se přenáší mikrobiom ze střev zdravých dárců.

Jedna italská studie dětí, které po osm týdnů dostávaly stolici se zdravým mikrobiomem, zaznamenalo zlepšení stavu jejich psychických poruch s dlouhodobým, až dvouletým účinkem. Tento postup je ale zatím spíš ojedinělý.

Mnohem častěji se střevní mikrobiom upravuje podáváním různých kmenů probiotik, jako je například právě výše uvedený doplněk stravy z Hradce Králové.

Každá pomoc dobrá

Úlevu v péči o autistické děti by uvítali jak jejich rodiče, tak pracovníci profesí, kteří s nimi pracují. Autistické děti mají někdy těžké mentální postižení nebo jsou naopak velice inteligentní a nadané, ale mají problémové chování. ‚Takové děti mohou vypadat na první pohled úplně zdravě.

Když ale narazí na nějakou situaci, která je pro ně komplikovaná, začnou reagovat zcela nečekaně. Jako když jim třeba někdo v autobuse zasedne místo, kde obvykle sedí.

Potom ztropí strašlivou scénu,‘ popisuje své zkušenosti s dětmi s poruchou autistického spektra Tereza Horáková, psycholožka ze speciálně-pedagogického centra v Hradci Králové.

‚Péče o autistické děti je velice náročná, protože ty jejich zjitřené emoce jsou obvykle reakcí na nějakou nepohodu, kterou pociťují, ale není vždy jednoduché přijít na to, co jim vlastně tu nepohodu způsobuje,‘ říká Horáková, která doufá, že přípravek dětem opravdu pomůže.

Mluvit o jednoznačných účincích psychobiotika na české autistické děti je ale ještě předčasné.

‚Výsledky publikované studie vypadají zajímavě a určitě by stálo za to preparát otestovat i v podmínkách střední Evropy, ale musíme si uvědomit, že střevní mikrobiom pacientů v jihovýchodní Asii, kde studie probíhala, bude mít odlišné složení – jiná strava, jiné podnebí, jiné hygienické návyky a tak dále – od mikrobiomu dětí v Čechách. Proto ani účinek podání tohoto probiotika nemusí být stejný, jaký byl pozorován v prezentované studii,‘ sdělila TÝDNU Lucie Najmanová z Mikrobiomové společnosti. Také zdůraznila nutnost informovat podrobně a pravdivě rodiče dětí, kterým by byl přípravek nabízen, že se jedná o doplněk stravy, nikoliv léčivo, a co tento rozdíl znamená, a že nelze v žádném případě zaručit, že příznivé výsledky z Asie budou zopakovány i v Čechách. ‚Považovala bych za neetické vyvolávat v rodinách falešné naděje, že probiotikum může vyléčit některé projevy PAS. Je důležité si uvědomit, že zestručnění informací – byť i dobře míněné – může někdy vést k fatálnímu zkreslení,‘ varuje Najmanová. V každém případě jsou ale podle profesorky Hogenové probiotika pro zdraví dětí zcela neškodná.

Pro začátek se společnost, která chce svým přípravkem pomáhat českým autistickým dětem, rozhodla poskytnout zdarma svůj produkt k otestování několika vybraným klientům z Národního ústavu pro autismus (NAUTIS). Reálné účinky přípravku bude ale ještě potřeba prověřit vědeckou studií.

‚Svědectví rodičů totiž podléhá velkému zkreslení a nelze se na ně plně spolehnout. Musíme také ověřit bezpečnost výrobku, zkontrolovat certifikát a podobně.

Prostě udělat vše pro to, aby naši klienti dostali bezpečný výrobek a přesné informace,‘ řekla TÝDNU ředitelka NAUTISU Kateřina Thorová.

Děti úplňku

Autismus neboli porucha autistického spektra je vrozená odchylka ve vývoji a fungování mozku, která způsobuje zásadní odlišnosti v chování a projevech člověka s autismem. Symptomy se mohou lišit, stejně tak i míra jejich závažnosti.

Autistům se také říká děti úplňku, protože podléhají jeho magickému vlivu a téměř pravidelně v nich vyvolává nebezpečné záchvaty – mlácení hlavou o zeď, kousání sebe i ostatních, nekontrolovatelný křik.

Je pro ně charakteristický omezený rozvoj sociálních dovedností, který vede k problémům v komunikaci a mezilidských vztazích. Často neakceptují pokyny, nereagují na oslovení jménem, mnohokrát ostatní zcela ignorují.

Obvyklým symptomem je také repetitivní chování – opakování určité činnosti či pohybu.

Pro rozvoj takto postiženého dítěte je rozhodující včasná diagnostika, která se preventivně provádí u každého dítěte v 18 a 36 měsících věku formou speciálních dotazníků u praktického lékaře pro děti a dorost. S určitým typem poruchy autistického spektra se narodí každé 75.

dítě, ještě před padesáti lety to bylo 1 dítě z 250. V Evropě a USA se za poslední dekádu počet dětí s autismem více než zdvojnásobil.

Častěji se vyskytuje u chlapců, některé zdroje však uvádějí, že projevy dívek s autismem jsou odlišné, a tak se může stát, že jen nejsou tak často diagnostikovány.

To, že je někdo autista, ještě neznamená, že má nízkou inteligenci. Naopak. To, co jim v jedné sféře chybí, jim může zase v druhé přebývat. Jako například u Napoleona – geniálního vojevůdce, který však nerozpoznal pravou botu od levé.

Mezi autisty nejspíš patřili i Albert Einstein, Sokrates, Ludwig van Beethoven, Charles Darwin nebo Mark Twain.

K většímu povědomí o této nemoci přispělo oscarové filmové drama Rain Man s Dustinem Hoffmanem a Tomem Cruisem v hlavních rolích z roku 1988.

Příčina vzniku autismu zatím známa není a nedá se léčit. Nicméně speciální výchova, přístup, porozumění, vytrvalost a správná podpora může autistickým dětem výrazně zkvalitnit život. Život malých autistů i jejich rodičů přibližuje dokumentární film Děti úplňku režisérky Veroniky Stehlíkové z roku 2017.

Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.

Источник: https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/nova-nadeje-pro-autisty_539311.html

AUTISMUS JE SEXY, POKUD JÍM ZROVNA NETRPÍTE

* S knihami o autismu se v poslední době roztrhl pytel. Může se vůbec dostat do módy něco takového jako autismus?

Kdysi jsem napsal, že autismus je sexy, pokud jím zrovna netrpíte. Chtěl jsem tím zdůraznit určitou „atraktivnost“ pro společnost. Trh to samozřejmě cítí, takže se vydává spousta knih s touto tematiku, točí se dokumenty… Pro běžné lidi jde o svět, který má zcela jinou logiku. Přitahuje je. Myslím si, že je fér si to přiznat. Taková lupénka nepřijde do módy asi nikdy.

* Co je podstatou autistického chování? Čím zásadním se liší autistické dítě od zdravého?

Obecně se dá říct, že mezi problémové oblasti patří sociální chování, komunikace, představivost, zájmy… Říkám to teď velice obecně a povrchně. Hodně se řeší, čím se liší autistické dítě od zdravého. Stejně tak nosné je ale všechno to, co mají společného. Mám pocit, že o tom se moc nemluví.

* Není někdy za autistu vydáváno prostě jen zanedbané dítě?

Teď se bavíme o diagnostice. Ta je podle mě na dobré úrovni. Spíš je jen nedostatek lidí, kteří se tomu věnují. Čekací lhůty jsou dlouhé. Zanedbané dítě a autista selhávají v úplně jiných úkolech.

Článek získal 2. místo v publicistické soutěži Vládního výboru pro zdravotně postižené občany.

* Píšete, že diagnózou autismu bývá postižená celá rodina – nikoli ve smyslu medicínském, ale lidském. Jaké je to, být rodičem autistického dítěte? Vnímám trochu rozdíl mezi postižením a handicapem, tedy nějakou nevýhodou.

Postiženo je samozřejmě to dítě, ale handicap pocítí celá rodina. Nevím, jaké to je, být rodičem autistického dítěte, a nebudu to ani nijak hodnotit. Na druhou stranu se mezi autisty a jejich rodinami pohybuju.

Myslím si, že narození autistického dítěte otestuje nejenom to, jaký jste rodič, ale především jaký jste člověk.

* Na jedné straně je autismus coby téma v módě, na druhou stranu je většinová společnost naštvaná kvůli tzv. inkluzi. Jak se díváte na myšlenku „jedné školy pro všechny“?

Společnost ale není naštvaná na autisty. Jen se rodiče zdravých dětí obávají, že postižené děti budou brzdit vývoj těch jejich zdravých. Prostě se chovají jako starostliví rodiče – a to je v pořádku.

V celé té otázce inkluze mi chybí dvě věci – rodiče mají nějakou obavu, a kdo se o tu obavu stará? Na druhou stranu dětem kontakt s nějak znevýhodněným člověkem dává něco, co nemají šanci nikde jinde dostat.

A jde právě o věci, které nás dělají lidmi.

* Zaznívají názory, že na inkluzi není česká společnost ještě zralá. Souhlasíte?

Každý člověk se narodí tak, že je na inkluzi zralý. Dětem nevadí, že je někdo jiný. Myslím si, že spíš není postaráno o pedagogy a rodiče. Podle mě děti z inkluze strach nemají.

* Píšete, že čím je člověk mladší, tím přirozeněji se chová k nějak odlišným lidem…

Děti tolerují jinakost, nemají ale rády nevychovanost. Dospělí to mají opačně. Mnohdy tolerují nevychovanost, odlišnost jim vadí.

* Jak by měl učitel či obecně dospělý přistupovat k autistickému dítěti?

Tak, jak umí a dokáže. A to je taky jeden z důvodů, proč se pedagogové bojí mít ve třídě nějak postižené děti – nemají návod. Já jsem ale nikdy neměl dobrou zkušenost s nějakým návodem, jak se k autistům chovat.

Mně vždycky pomáhalo zjistit si o dítěti co nejvíc informací, znát jeho potřeby a přání, znát jeho limity, a pak už jen pracovat, jak jsem považoval za správné.

A když jsem měl někdy nějaké pochybnosti, chtěl jsem vědět, na koho se obrátit.

* Autista v pubertě – to je mezi pedagogy docela obávaná kombinace. Máte nějakou radu alespoň na toto období?

Někdy to může vypadat, že puberta je k autismu vlastně taková další diagnóza. Budu teď mluvit jen za sebe, ale mám dojem, že potřeby puberťáka jsou stejné, ať už je k tomu autista, či nikoli. Pokud ale autista je, musíme hledat specifické cesty, jak jeho potřeby uspokojit. Myslím si, že moje puberta byla mezi pedagogy také docela obávaná, a to jsem nemusel ani trpět autismem.

* Co vás přivedlo k vaší práci? Nebyly v tom nějaké romantické představy o světě duševní jinakosti?

Ne, kdysi jsem přišel na to, že mě to baví a dělá mi to dobře. Po nějaké době jsem zjistil, že mi to celkem i jde. A tak se teď snažím, aby mi to šlo co nejdéle.

* Práce v pomáhající profesi bývá občas interpretována jako kompenzace nějaké vlastní frustrace. Přemýšlel jste o tom někdy?

Samozřejmě tenhle názor znám. Pokud bych měl uplatnit stejnou logiku, musel bych přijmout fakt, že většina ekonomů se bojí, že jednou skončí jako chudáci.

* Povznáší vás práce s autistickými dětmi? Lepší sloveso mě nenapadlo…

Ne, a ani o to nestojím. Pokud chci svoji práci dělat dobře, musím stát nohama na zemi. Ale dělá mi ta práce dobře. Přináší mi mimo jiné i radost, pokud se ptáte na tohle.

* Jak spolu souvisejí autismus a chardonnay? Těmito dvěma slovy jste nazval svůj blog i knihu…

Ve skutečnosti nepíšu o autismu ani o chardonnay. Píšu o sobě a své práci. Pracuju s autisty, takže proto ten autismus, a občas narážím na různé druhy frustrace, proto to chardonnay. To víno je určitý symbol, nikoli návod.

* Pozorujete mezi pracovníky v pomáhajících profesích větší sklony k alkoholismu než u běžné populace?

Pomáhající profese se automaticky nerovná syndrom vyhoření. A syndrom vyhoření se automaticky nerovná alkoholismus.

* Jste placen lépe než v klasické škole?

Dělám práci, kterou nikdo nedělá pro peníze ani pro stravenky. Já jsem díky vedení zaplacený tak, že si dnes můžu dovolit koupit i máslo. Nebylo tomu tak však vždycky. Na státu mě občas ale překvapuje, že když chtějí někomu pomoct, a nejsou na to peníze, proč mu neulehčit třeba práci.

* Jakým způsobem? Kratší pracovní dobou?

Měl jsem spíš na mysli ulehčit třeba v administrativě, případně hledat nějaké benefity jako slevy a podobně.

* Co jste se od svých dětí, jak své klienty nazýváte, naučil?

Na téhle práci je paradoxní, že vás někdo najme na to, abyste učil ostatní, ale ve finále se učíte všichni. Abych byl upřímný, naučil jsem se něco, co jsem měl umět už na začátku – naučil jsem se pokoře, lidskosti a umět věci popsat, ale nehodnotit. Taky jsem pochopil, že to zrcadlo, co mi visí v koupelně, je nic proti tomu, které mám v práci.

* Jak tomu máme rozumět?

Mé děti jsou tím nejlepším zrcadlem. Hodně jsem se díky nim o sobě dověděl.

* Existuje něco jako specifický autistický humor, nebo je to jen mimoděčná záležitost?

Mé děti se smějí často, ale ne vždy poznám čemu. Dost často se baví třeba tím, když mi občas ujede nějaké sprosté slovo. Ale to mají děti asi společné napříč všemi diagnózami.

* Často zmiňujete televizní pořady Spongebob v kalhotách, Prostřeno či Ulice, na něž se autistické děti rády dívají. Co je na nich fascinuje?

Není třeba v tom hledat nějakou záludnost, všechno to jsou v podstatě pohádky. Spongebob je kreslený a vtipný. Sám se na něj rád dívám. Prostřeno je o jídle. Mé děti jídlo milují, účastníky si bodujeme sami. A co se týče Ulice – je to taková chráněná dílna pro vztahy.

* Jsou autistické děti šťastné?

To je otázka spíše na ně. Já osobně ale každý den vidím své děti smát se, takže bych řekl že ano.

* Může se stát autista vrcholovým politikem? Nepozorujete rysy autismu u některých státníků?

Nevidím důvod, proč by autista nemohl být politikem. Jelikož jsou autisté pověstní svojí přesností, tak bych si ho dokázal představit třeba jako ministra dopravy -nebo by aspoň mohl šéfovat Českým drahám.

* Nejsou autisté na světě i proto, abychom si měli o čem vyprávět a psát knihy?

Ne, od toho máme celebrity.

Martin Selner (* 1984) žije v Praze. Od roku 2013 pracuje jako asistent ve stacionáři zaměřeném na lidi s poruchou autistického spektra.

Od března 2016 píše o svých zkušenostech blog s názvem Autismus & Chardonnay, za který byl nominován na Křišťálovou lupu 2016 v kategorii One Man Show a v roce 2017 na cenu Magnesia blog roku.

Nedávno vyšly jeho postřehy o autismu i knižně péčí nakladatelství Paseka a Pasparta.

• ***
• Myslím si, že narození autistického dítěte otestuje nejenom to, jaký jste rodič, ale především jaký jste člověk.
• MARTIN SELNER: AUTISMUS & CHARDONNAY (VÝPISKY Z ČETBY)

Kdybyste měli sestavit žebříček atraktivity různých postižení, autismus by byl díky Rain Manovi zcela jistě v čele. Všichni si myslí, že když jím trpíte, musíte mít zákonitě nějakou zvláštní schopnost – nějaký dar. Ale nemusíte. Můžete být prostě jen postižení.

Lidé si myslí, že když se o někoho budou nějakou dobu starat, časem si ho ten dotyčný zamiluje. Jenže svět funguje přesně naopak! Nejdříve se musíte zamilovat, teprve pak se můžete o někoho postarat.

Proč tedy pracovat s lidmi, kteří na většinu populace působí jako chodící antikoncepce? Paradoxně proto, proč si děti pořizujeme – vidíme v tom smysl. Kdysi mi jedna bývalá kolegyně, psycholožka, řekla, že pokud chci mít někdy zdravou rodinu, ať zapomenu na práci s dětmi. Postupně zapomínám na svoji bývalou kolegyni.

Výhodou autistických dětí je skutečnost, že jejich postižení se netýká vzhledu, ale především toho, jak vlastně fungují ve společnosti. Mimochodem existuje i určitý typ autistů, kteří obvykle mají podobnou, ale někdy i vyšší inteligenci než vy, a ti vás pochopitelně serou jednou tolik. Mé děti nosí v kyblíčku písek, zdravé děti staví.

Na svých autistech vidím, jak jsou šťastní, že se s nimi baví někdo zdravý, a přitom stejně starý… Stavba na pískovišti pokračuje. Vůdce uděluje rozkazy a mé děti nestíhají ani mít autismus. Neexistuje lepší či horší generace dětí. Existuje jen lepší nebo horší generace dospělých.

Mé děti jsou docela dobrou zkouškou, jaká generace vlastně jsem. Když na chvilku zapomenete na všechny principy inkluzivního vzdělávání a zkusíte to vzít z druhé strany a zamyslet se nad tím, co činí lidi šťastnými, jsou to vždy ostatní lidé. A čím více lidem porozumíte, tím větší máte šanci být šťastní.

Starám se o autisty, má práce je frustrující. Lhal bych, kdybych tvrdil, že je to nejlepší práce na světě. Na lidském světě je ale kouzelné, že můžete milovat i práci, která prostě taková není. Jelikož jsou autisté pověstní svojí přesností, tak bych si autistu dokázal představit třeba jako ministra dopravy – nebo by aspoň mohl šéfovat Českým drahám.

Источник: https://nakladatelstvi.portal.cz/casopisy/informatorium-3-8/91843/autismus-je-sexy--pokud-jim-zrovna-netrpite

6 věcí, které skutečně potřebujete vědět o autismu u dětí

• O dětském autismu koluje mezi lidmi spousta nesmyslů. Ať už o tom, co ho způsobuje, nebo o tom, jaké jsou jeho projevy a co všechno mezi ně patří. Web Parents.com shrnul aktuální poznatky o tomto problému. 
• Osmatřicetiletá Daniela měla velmi brzy pocit, že s její malou dcerkou něco není v pořádku. Když bylo malé Emě šest měsíců, přestala žvatlat a od deseti měsíců ztichla úplně. V roce a půl z ní bylo rezervované batole bránící se polibku i dotykům. „Cítila jsem, že své dítě ztrácím každým dnem víc,“ říká Daniela. Když Ema ve dvaceti měsících nepoužívala žádná slova a ani zvuky, které by se slovům podobaly, vzala ji babička k dětskému psychologovi. Myslela si totiž, že by holčička mohla být hluchá. Místo toho se rodina dozvěděla, že Ema trpí autismem. „Diagnóza mě srazila na kolena,“ vzpomíná Daniela, „ale ulevilo se mi, když jsem konečně věděla, co se děje.“ Ačkoli se krutost autismu může výrazně lišit, mnoho dětí s touto neurologickou poruchou, která se obvykle objeví v prvních třech letech života, má problémy mluvit, komunikovat s ostatními, sdílet lásku a učit se. Informovanost veřejnosti o autismu se díky neúnavnému úsilí rodičů a odborníků ohromně zlepšila, protože i když byl autismus jako nemoc ustanoven již v roce 1943, teprve nyní si získává větší pozornost než kdykoliv předtím. Konají se kongresy, zdravotnické agentury utrácejí miliony za studie a vědci z nesčetných univerzit hledají příčiny vzniku autismu a jeho nejlepší léčbu.„Stále existuje mnoho nezodpovězených otázek,“ říká Alice Kau, Ph.D., odbornice na autismus z amerického Národního institutu pro zdraví. ‚Přesto vědci začínají dělat pokroky v odhalování této nepochopitelné poruchy a počet zdrojů dostupných pro rodiny roste.‘ Zde je šest faktů o autismu, které by měl každý rodič znát.
• Podle amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí je dnes autismus desetkrát častější než v 80. letech. Odhaduje se, že například ve Velké Británii 1 ze 68 dětí trpí nějakou formou autismu. V Kalifornii se počet dětí s autismem ve státním programu sociálních služeb mezi roky 1998 a 2002 téměř zdvojnásobil, což překonalo počet případů dětské rakoviny, juvenilního diabetu a Downova syndromu. Celoevropský autismus zasáhne třikrát až čtyřikrát více chlapců než dívek; růst zaznamenávají obě skupiny stejný. I když se zdá, že existuje cosi jako epidemie autismu, většina odborníků připisuje rostoucí číslo lepší diagnostice a hlášení. Definice autismu byla v uplynulém desetiletí rozšířena tak, aby zahrnovala širší spektrum problémů s komunikací a sociální interakcí. ‚Před deseti lety jednoduše nebylo mnoho dětí s mírným autismem diagnostikováno,‘ říká doktor Adrian Sandler, pediatr zaměřený na vývoj a chování z misijní dětské nemocnice v Asheville v Severní Karolíně.Navíc existuje více státních programů pro autistické děti, což dává lékařům podnět k tomu, diagnostikovat poruchy a upozornit na ně. Mohou však existovat i dodatečné neznámé důvody pro nárůst autismu a vědci zkoumají vše od toxinů v životním prostředí až po viry a potravinové alergie. 
• Neexistuje laboratorní ani lékařské vyšetření pro detekci autismu, takže se lékaři musí spoléhat na příznaky v chování. V minulosti se mnozí zdráhali označit dítě za autistické, dokud nebyly příznaky zřejmé. ‚Průměrný věk pro diagnózu byl asi 3 a půl roku, ale mnoho dětí bylo diagnostikováno mnohem později,‘ říká Amy Wetherby, Ph.D., ředitelka Centra pro autismus a související postižení z Floridské státní univerzity v Tallahassee, „ale to se mění.“O autismu mluví i český dokument Děti úplňku Děti úplňku: když se výchova dětí změní v boj o život • VIDEO: Česká televize Jedním z důvodů je, že pediatři mají o autismu stále více informací. Současně dokážou specialisté na autismus lépe identifikovat varovná znamení, jako jsou nedostatek dětského žvatlání a ukazování. ‚Většina dětí s autismem projeví některé příznaky narušení vývoje už při prvních narozeninách,‘ říká Rebecca Landa, Ph.D., vědkyně zaměřená na výzkum autismu na Institutu Kennedyho Kriegera v Baltimoru.A zatímco nyní není možné ovlivnit autismus u malých dětí, lékaři mohou provést spolehlivou diagnózu do 24 měsíců, kdy se mozek dítěte stále rychle vyvíjí. ‚Pokud můžeme zasáhnout, dokud je mozek dítěte ještě velmi nezralý, bude mnohem jednodušší pomoci změnit jeho chování,‘ říká Dr. Wetherby.
• Dříve se věřilo, že autismus je výsledkem nevhodného rodičovství, nyní se vědci přiklánějí k tomu, že za autismus nesou vinu geny, ne psychologické faktory. Pokud má pár jedno dítě s autismem, existuje 5- až 10% pravděpodobnost, že sourozenci budou mít také nějaký druh autistické poruchy. S identickými dvojčaty je pravděpodobnost 60 %. Přestože lidé s těžkým autismem mají zřídkakdy děti, vědci často zjišťují, jestli příbuzní nemají mírné autistické symptomy nebo těžkou poruchu autistického spektra.Odborníci se domnívají, že autismus je výsledkem několika vzájemně působících genů. To může vysvětlovat, proč se symptomy a závažnost poruchy značně liší. Tyto geny mohou způsobit, že se mozek dítěte v děloze vyvíjí neobvykle, nebo činí mozek náchylnějším k neznámým spouštěčům. ‚Pravděpodobně existuje kombinace genetických a environmentálních vlivů,‘ říká Catherine Lord, Ph.D., ředitelka Centra pro autismus a poruchy komunikace na Michiganské univerzitě v Ann Arboru. Přestože geny spojené s autismem dosud nebyly určeny, probíhá jejich intenzivní výzkum.
• Existuje rozšířená kontroverze ohledně možného spojení mezi očkovacími látkami a rostoucím výskytem autismu. Někteří rodiče dětí, jejichž autistické symptomy se poprvé objevily krátce po očkování proti spalničkám-příušnicím-zarděnkám (MMR), jsou přesvědčeni, že očkování bylo jejich příčinou, ale ani opakované studie nepřinesly vědecké důkazy. Jedna britská studie zveřejněná v roce 1998 naznačila možné spojení, ale v březnu 2004 deset ze třinácti autorů veřejně odvolalo toto zjištění a uvedlo, že je nespolehlivé. A v lednu 2011 British Medical Journal veřejně odsoudil výzkum Dr. Wakefielda jako ‚podvodný‘. Britský lékařský věstník oznámil, že Dr. Wakefield ‚falšoval data‘ a ‚překrucoval výsledky výzkumu‘, aby vakcíně MMR poskytl špatnou publicitu.  „Vzhledem k tomu, že vakcína MMR je běžně podávána dětem ve věku od 12 do 15 měsíců – kdy se objevují první příznaky autismu – zdá se, že zdánlivá souvislost je náhoda,“ říká ředitel Institutu pro bezpečnost očkovacích látek Johns Hopkins Neal Halsey z Univerzity v Baltimoru. Až 40 % dětí s autismem obvykle trpí regresí ve věku od 12 do 18 měsíců; začínají se rozvíjet normálně, ale pak najednou ztrácejí komunikační a sociální dovednosti.Je možné, že autismus může způsobit otrava rtutí. Od třicátých let minulého století byla v některých vakcínách z dětství (nikoliv MMR) používána konzervační látka nazvaná thimerosal, která obsahuje malé množství rtuti. Ačkoli je známo, že rtuť je škodlivá pro mozky kojenců a malých dětí, většina odborníků na očkovací látky tvrdí, že množství použité v konzervačních látkách bylo příliš malé, aby způsobilo neurologické poškození. Nicméně výrobci z vakcín dobrovolně začali odstraňovat thimerosal a od konce roku 2001 žádná z běžných očkovacích látek pro rané dětství neobsahovala konzervační látky. Konzervační látka se nyní používá pouze při záchvatech chřipky a v některých očkovacích látkách podávaných dospělým a dospívajícím.
• Nedávné poznatky publikované v časopise Journal of the American Medical Association naznačují, že mozky dětí s autismem se vyvíjejí odlišně už od raného věku. Vědci zjistili, že většina kojenců, kteří byli později diagnostikováni autismem, měla při narození malý obvod hlavy, ale jejich hlavy a mozky byly v 6 až 14 měsících mnohem větší, než je obvyklé. ‚Některé z nich šly až do 90. percentilu během několika málo měsíců,‘ říká Natacha Akshoomoff, Ph.D., odborná asistentka psychiatrie na Kalifornské univerzitě v San Diegu. Bylo zjištěno, že ti, kteří skončili s nejtěžší formou autismu, měli největší zrychlení růstu mozku během dětství.Pediatři neměří obvod hlavy při každé návštěvě dětí, takže je moudré je o to požádat. Nezapomeňte však, že velikost hlavy dítěte není normou. Některé děti prostě mají velkou hlavu. ‚Rychlý růst hlavy není způsob, jak diagnostikovat autismus,‘ zdůrazňuje N. Akshoomoff, ‚ale znamená to, že by dítě mělo být pečlivě sledováno.‘
• Prozatím na autismus neexistuje žádný známý lék, ale intenzivní terapie pomáhá dítěti naučit se širokou škálu dovedností – od očního kontaktu, přes objímání až po rozhovor. A čím dřív začne dítě, tím lépe. Odborníci doporučují, aby děti podstoupily 25 hodin terapie týdně, jakmile je u nich podezření na autismus. V Česku to však bohužel vesměs není možné.Vzhledem k tomu, že děti s autismem mají velmi odlišné chování a schopnosti, nejúčinnější přístup zohledňuje specifické problémy dítěte a podporuje jeho vývoj prostřednictvím hry spíše než to, aby se lékaři jen snažili změnit konkrétní příznaky. ‚Intervence může mít mnoho podob: od pravidelné předškolní výchovy k práci rodičů se svým dítětem v průběhu běžného dne, kdy se terapie řídí dobře vyškolenými učiteli a odborníky,“ říká Dr. Lord. Některé děti díky ranému zásahu – například i Danielina dcera Ema – dosahují pozoruhodného pokroku. ‚Přinejmenším jsme schopni snížit závažnost příznaků,‘ říká doktor Lord. ‚Nejnovější studie ukazují, že téměř 80 % dětí s autismem se nyní naučí mluvit do věku 9 let, zatímco před dvaceti lety to bylo jen 50 %.‘ Ačkoli minulý výzkum naznačuje, že většina autistických dětí má podprůměrné poznávací schopnosti, nedávná studie zjistila, že počáteční léčba zvýšila dětské IQ asi o 20 bodů na téměř normální úroveň. Ty děti, které zahájily terapii jako batolata, také častěji navštěvují běžnou mateřskou školu.Jedním z největších zbývajících problémů je nedostatek vyškolených terapeutů, míst se speciálními vzdělávacími programy a škol pro děti s autismem. Kolem autismu zůstává mnoho věcí tajemstvím, ale vědci dělají ve výzkumu každý den nové objevy. Jednou snad bude možné vyléčit autismus ještě předtím, než se dítě narodí. Zatím však včasná diagnóza a terapie nabízejí nejlepší naději. ‚Není pochyb o tom, že dnešní generace autistických dětí na tom bude lépe než předchozí generace, protože dostane včasnou pomoc,‘ uzavírá Dr. Wetherby.

supermámy, zdraví a nemoci, autismus, vývoj dítěte

Источник: https://supermamy.maminka.cz/clanek/pro-zeny-super-mamy-materstvi-vyvoj-ditete/480304/6-veci-ktere-skutecne-potrebujete-vedet-o-autismu-u-deti.html

Autismus – projevy, příčiny vzniku a terapie

Slovo autismus je odvozeno od řeckého slova autos, což znamená sám. Jde o poruchu autistického spektra (PAS), či pervazivní (vše postihující) vývojovou poruchu (PDD).

Toto duševní postižení se projevuje abnormální sociální interakcí, repetitivními (opakujícími se) vzorci chování, narušenou komunikací a omezenou představivostí.

Děti s autismem mají problém rozpoznat emoce a myšlení druhých lidí, což ztěžuje vyjádření sebe samotného (skrze gesta, výraz v obličeji a dotyk).

Postihuje každé 88.narozené dítě, nejčastěji chlapce (až 4:1 oproti dívkám). U dívek navíc není postižení tak zřetelné, neboť jsou schopny se lépe sociálně začlenit.

• lhostejnost vůči vztahům s ostatními lidmi
• nevyhledávají oční kontakt
• omezeně komunikují
• jsou rádi o samotě
• neodpovídají na objetí či fyzický kontakt
• nerozpoznají emoce druhých lidí (ani těch blízkých)
• vypadá to, že jsou citově chladní
• objevuje se agresivní chování nebo sebepoškozování
• u některých dětí se mohou objevit záchvaty
• často vynikají v různých oblastech – malování, tvorba hudby, matematické úlohy nebo mají výborné paměťové schopnosti
• Senzorické funkce, jako jsou zvuky, dotyky, chutě, pachy, světla, barvy, teploty a bolest, mohou vnímat omezeně nebo naopak nadprůměrně. To může způsobit úzkosti až psychickou bolest.
• hyperaktivita nebo naopak nadměrná pasivita
• neschopnost se soustředit
• postrádají schopnost začlenit se do společnosti a komunikovat
• mají stereotypní a repetitivní záliby (houpání, mávání rukou, stejné snídaně, nemají rádi změny)
• chybí hlasový projev (žvatlání) a gestikulace (do 1 roku)
• dítě nemá potřebu napodobovat rodiče (do 15. měsíce)
• nemluví (do 16. měsíce)
• nepoužívá slovní spojení (do dvou let)
• nereaguje na své jméno
• často opakuje určité fráze
• omezená schopnost vyhodnocovat senzorické a jazykové informace
• rigidní myšlení

V kojenecké nebo batolecím období si můžeme povšimnout atypického chování.

Věk 8-12 měsíců

• malý zájem o sociální interakci
• opožděné mluvení (žvatlání)
• nezájem o získání pozornosti

Věk 18 měsíců

• neukazuje na předměty prstem
• málo reaguje na hlasový podnět
• minimálně se zapojuje do společných aktivit
• nechce napodobovat
• nenosí ukazovat hračky a neupozorňuje na zajímavé věci

Věk 24 měsíců

• na otázky či pokyny reaguje omezeně
• neopakuje a nemluví
• je nadmíru zanořeno do svých aktivit
• omezeně vnímá okolí
• nedokáže si společně hrát

Máte-li podezření na odchylky v chování dítěte, můžete si vyplnit M-CHAT dotazník. Jde o screeningový test včasného odhalení poruch autistického spektra. Ten ale mimo jiné dostanete u svého pediatra.

Každý jedinec s poruchou autistického spektra má jiné IQ. Někteří mohou být nadprůměrně inteligentní, jiní mají mentální retardaci. Někteří dokáží navázat kontakt, jiní jsou více uzavření.

U někoho jsou značné poruchy chování, u jiných převažuje klidná povaha. Každý je unikátní a nelze jej identifikovat podle nějakého modelu či měřítek.

Úroveň samostatnosti, schopnosti aplikovat naučené věci v běžném životě, senzorické a jazykové schopnosti se často liší.

Není doposud známo, proč vzniká. Možnými příčinami jsou genetické dispozice, potíže v prenatálním období – infekční onemocnění matky, vlivem potíží během porodu (předčasný porod, asfyxie, těžký porod) nebo jiné potíže po narození. Diskutuje se, že možným rizikem může být taktéž pokročilý věk rodičů. Autismus dělíme do tří skupin dle funkčních schopností:

• převažuje uzavřenost, omezená schopnost navazovat sociální vztahy
• pokud je jedinec schopen komunikovat, objevuje se pouze opakování stejných slov nebo věty
• stereotypní činnosti, sebezraňování a agrese
• na úrovni intelektu často spadají do těžké mentální retardace

• omezená schopnost navazování sociálních vztahů (pasivita)
• řeč je částečně omezená (zaměňují zájmena, opakují stejná slova či věty, vytváří nelogické věty)
• zjevné jsou stereotypní pohyby
• intelekt sahá do středně těžké mentální retardace

• funkce sociální a komunikační jsou na dobré úrovni
• nedokáží ale pochopit vhodné sociální chování, takže se svým vyjadřováním mohou jevit jako neslušní
• komunikace probíhá na jednostranné bázi, je zaměřená na jejich předmět zájmu
• intelektuálně spadají do pásma normy až nadprůměru

Atypický autismus Atypický autismus se často špatně odhaluje, protože se jedinec v některých oblastech liší. Např. může mít skvělé sociální dovednosti, nemá stereotypní vzorce chování nebo se známky autismu objeví až po třetím roce života. Atypický autismus je autismus se vším všudy a nároky jedince na intervenci jsou rovnocenné.

• Rettův syndrom
• Aspergerův syndrom
• Dezitegrační porucha
• Neuroleptiky – ovlivňují myšlenkové pochody

Jde o autismus, který postihuje pouze dívky. Je to genetická vada, která vzniká v důsledku degenerace distálního raménka X chromozomu. V raném dětství, mezi 6. až 18. měsíci, dojde ke stagnaci psychického a pohybového. vývoje Dalšími znaky je zpomalený růst hlavy a ztráta pohyblivosti ruky. Končí to upoutáním na lůžko či invalidní vozík. U jedinců s Aspergerovým syndromem není postižen intelekt, někdy je až nadprůměrný. Sociální interakce je narušena tak, že nevyhledává kontakty, upřednostňuje samostatné činnosti. Převažuje egocentrismus, zájmy obsesivního charakteru, jako je studování určitých nelogicky postavených informací (jízdní řády, telefonní seznamy), a ochota komunikovat pouze o jejich předmětu zájmu. Některá slova nedokáží zužitkovat ve větách, mají zajímavý styl vyjadřování, intonaci, tempo při mluvení (rychlé nebo naopak pomalé) a jejich hlasový projev je monotónní. Hrubá i jemná motorika je narušena. Převažuje neobratnost a neschopnost se naučit běžné sporty. Dítě je zpočátku bez projevů autismu. Objevuje se respektive mezi druhým a sedmým rokem věku. Nejčastěji se odhalí mezi druhým a čtvrtým rokem. Dojde k náhlému zhoršení (které trvá několik měsíců) a stagnaci komunikačních a sociálních dovedností. Po tomto období dojde nebo nedojde ke zlepšování schopností a dovedností. Dítě se však již nikdy nedostane do normy. Autismus se často objevuje s jinými psychickými či fyzickými poruchami a postižením, např. s mentální retardací, poruchami smyslového rázu, genetickými vadami, epilepsií. Jelikož jde o nevratné poškození mozku, nelze autismus vyléčit. Na druhou stranu lze zlepšit fungování jedince. Protože lidi s autismem často provází těžké úzkosti, noční děsy a časté buzení, je vhodné tyto problémy potlačit léky, např.: Antidepresivy a anxiolytiky – snižují úzkosti Thymostabilizátory – ovlivňují afektivní chování Psychostimulancii, hypnotiky a nootropiky – ovlivňují bdělost Jsou užívány za účelem zlepšení sociálních a komunikačních dovedností.

• Intervenční metoda O.T.A u dětí s PAS raného věku

• Strukturované učení
• Augmentativní a alternativní komunikace (AAK)
• TEACCH program (Treatment and Education of Autistic and related Communication Handicapped Children – Terapie a vzdělávání dětí s autismem a jinými příbuznými poruchami komunikace)

Cílem je jedinci s autismem pomoci porozumět světu, který jej obklopuje. Terapie se zaměřuje na změnu chování (behavior). Ve zkratce jde o zjištění spouštěče (co předchází nesprávnému chování, co jej spustí) a zpevňovače (co upevní opakování vzorce) nevhodného chování. Na tyto dva faktory se následně zaměří a terapeut se snaží navrhnout změny. Není nutná spolupráce s klientem (neumí komunikovat nebo popsat své myšlení, emoce). Terapie se zaměřuje na změnu myšlení (kognice) a následně na změnu chování (behavior). Ochota spolupráce je nutná (dokáže komunikovat, dokáže popsat emoce a myšlenky). Nejčastěji je aplikovatelná u lidí s Aspergerovým syndromem. Základní model vypadá následovně: – A—–B—–C A – spouštěč, B – myšlenka a C – chování Terapie se zaměřuje na zjištění těchto tří faktorů. Přičemž myšlenka je faktor nejdůležitější. V důsledku špatné myšlenky, chybného vyhodnocení situace, dochází k nevhodné emoční reakci (chování). To může být změnou myšlenky ovlivněno. K nepřiměřeným reakcím u lidí s autismem dochází z důvodu chybného vyhodnocení situace. Jde o krátkodobou terapii, která zapříčiní zlepšení interakce mezi rodičem a dítětem, pedagogem a dítětem nebo mezi dospělými. Klient si tak osvojí principy komunikace, které může využívat i v dalších vztazích. Autor: Zuzana Pitříková

Autismus je těžká porucha psychického vývoje, která častěji postihuje chlapce. Autistické děti mají často problém rozpoznat emoce, těžko se jim vyjadřuje a zdají se být lhostejné vůči druhýmZdravá výživa

Источник: https://zdravezdravi.cz/nemoci/autismus