Interupce – Vše o zdraví

Potrat neboli abortus je vypuzení plodu z dělohy v prvních 24 týdnech jeho trvání. Rozeznáváme:

  • potrat samovolný – spontánní, nevyvolaný zevním zásahem
  • potrat umělý – vyvolaný zevním zásahem, lékařský, nebo provedený nezákonně

Interupce - Vše o zdraví

Potrat není pouze zdravotní, ale také etická a morální otázka

Samovolný potrat

Samovolným potratem končí 15 až 25 % všech těhotenství, které jsou již potvrzena těhotenským hormonálním testem hCG nebo ultrazvukem. Je za tím mnoho civilizačních příčin, jako je znečištěné prostředí, stres, rychlý životní styl a odkládání mateřství do pozdějšího věku.

Příčiny a rizika samovolného potratu:

  • chromozomální vady plodu
  • imunologické příčiny
  • genetické problémy, kdy má jeden z rodičů nebo oba nebo sourozence s genetickým postižením, což znamená vyšší riziko potratu z genetických příčin
  • hormonální příčiny, jako nedostatečná funkce žlutého tělíska či porucha funkce štítné žlázy
  • infekce matky s horečnatým stavem v kombinaci s infekcí, jako listerióza, příušnice, zarděnky, spalničky, kapavka či HIV
  • chronické onemocnění matky, jako cukrovka, porucha srážlivosti, vysoký krevní tlak a další
  • užívání některých léků může způsobit vývojovou vadu či potrat, proto v těhotenství neužívejte žádné léky bez porady s lékařem
  • zevní škodlivé vlivy, jako je kouření, alkohol, drogy, ale i traumata
  • toxické látky v prostředí, jako je olovo, arzén a některé chemikálie, jako formaldehyd, benzen, etylenoxid i rentgenové záření
  • věk matky a otce, kdy pravděpodobnost potratu roste s věkem ženy. Ve 40 letech má žena 2x takové riziko potratu než ve věku 20 let, ve věku nad 45 let končí potratem 75 % těhotenství a pravděpodobnost potratu roste také s věkem otce
  • opakované potraty mají v dalším těhotenství vyšší pravděpodobnost potratu
  • vícečetná těhotenství jsou více ohrožena potratem než ta jednočetná
  • obezita vede ke zvýšenému riziku potratu
  • některá invazivní vyšetření v těhotenství nesou malé riziko, jako amniocentéza nebo choriocentéza

Samovolný potrat se projevuje krvácením z rodidel a často i bolestmi v podbřišku. Je třeba ihned tuto situaci konzultovat s gynekologem. Při těchto příznacích je nutné lékařské vyšetření.

VIDEO: Průběh potratu během 2 trimestru. 

Léčba potratu

  • Jeden samovolný potrat do 12. týdne těhotenství je poměrně častý u mnoha žen a ve většině případů to neznamená, že nebude moci mít další děti. Není nutné podrobné vyšetření a léčebná opatření.
  • V případě opakovaného potratu počtu 3 a více je nutné najít a odstranit příčinu před dalším otěhotněním a zlepšit ženě šanci donosit a porodit zdravé dítě.
  • Doporučují se vitaminové doplňky, zvýšený přívod kyseliny listové – Acidum folicum a před otěhotněním a po něm do ukončeného 12. týdne podpora funkce žlutého tělíska dodáváním formy přirozených gestagenů v tabletách, polykáním či zaváděním do pochvy či v injekční formě.
  • Pokud hrozí samovolný potrat, je na místě klid na lůžku v domácím prostředí či hospitalizace podle situace. Léčba je individuální podle příčiny gestageny, léky proti krvácení a tišící bolest.
  • Někdy nelze potratu zabránit a je nutné při probíhajícím potratu či zjištěném odumřelém, nevyvíjejícím se těhotenství, provést současně i revizi dutiny děložní operativně.

Kdy provádět přerušení těhotenství?

Čím dříve se žena rozhodne k přerušení těhotenství, tím bude zákrok jednodušší a šetrnější ke zdraví. Může to mít následky vzhledem k dalšímu chtěnému těhotenství.

Umělé přerušení těhotenství

V ČR může žena na vlastní žádost přerušit těhotenství do ukončeného 12. týdne, 11 týdnů a 6 dnů. Jde o placený zákrok za 4 000 až 6 000 korun podle stupně gravidity.

Ukončení těhotenství ze zdravotních důvodů je hrazeno zdravotní pojišťovnou. Předepsaný odstup mezi potraty je u nás 6 měsíců, ale s každým potratem se zvyšuje riziko zdravotní i riziko neplodnosti.

Interrupce pomocí tablety

Chemická interrupce je obvyklá metoda do 9. týdne těhotenství. Jde o podání mifepristonu s názvem Mifegyne. Asi 8 % až 10 % těchto interrupcí vyžaduje následný chirurgický zákrok v podobě podtlakového odsání. V ČR je metoda schválená od roku 2013.

  • Výrazně redukuje medicínské komplikace spojené s chirurgickým zákrokem.
  • Pooperační zánět dutiny děložní se po farmakologickém přerušení těhotenství prakticky nevyskytuje.
  • Nežádoucím efektem může být zvracení, nevolnost a bolesti v podbřišku.
  • Mifepriston je antiprogesteron, který se váže na progesteronové receptory s mírnou antiglukokortikoidovou a antiandrogenní aktivitou a podává se perorálně.
  • Mifegyne je v ČR již registrován a od roku 2014 ho mohou vydávat jen nemocnice s lůžky.

ČTĚTE TAKÉ: Podrobně o metodách antikoncepce. 

Chirurgická interrupce

Ukončení od 12. do 24. týdne má své přesná specifika. Tyto výkony se dělají za hospitalizace v nemocnici a jen z genetických důvodů. Je nutno absolvovat podrobná vyšetření u specialisty na genetice. Bez toho nelze ukončení provést. Potrat se provádí v nemocnici na gynekologickém oddělení.

  • V celkové anestézii se po desinfekci zevních rodidel a pochvy zachytí speciálním nástrojem děložní čípek a provede se rozšíření kanálu děložního hrdla, tzv. dilatace kovovými tyčinkami, tzv. dilatátory.
  • Dilatace se provádí podle stáří těhotenství, čím větší gravidita tím větší dilatace.
  • Plodové vejce se z dutiny děložní odsaje podtlakovou savkou pomocí vakuumaspirace, vakuumkyretáže neboli vakuumexhausce.
  • Po odsátí plodového vejce se provádí tzv. revize dutiny děložní kyretou, při které se odstraní možné zbytky plodu.

Interupce - Vše o zdraví

Vzhledem k morálním zásadám nezobrazujeme žádné detailní fotografie

Jak dlouhý je pobyt v nemocnici po potratu?

Pobyt se liší podle zařízení, kde je prováděn.

  • Ve státní nemocnici probíhá asi tak, že v 7 ráno žena nastoupí, podepíšete papíry, převlečete se do pyžama a bude čekat na pokoji. Často jsou zákroky prováděny až po obědě. Na operačním sále zákrok v narkóze trvá asi 15 minut. Pak jede žena zpět na pokoj, a když je vše bez komplikací, čeká na propouštěcí zprávu a odchází kolem 15 až 18 hodiny.
  • Na soukromých klinikách ženu většinou objednají již na přesný čas, příprava trvá pár minut a za 2 hodiny je propuštěna. Musí mát zajištěn odvoz. Jde o individuální přístup, ale ceny jsou většinou mírně vyšší.

Optimální je provedení výkonu do 8. až 9. týdne těhotenství, což je nejšetrnější. Čím je těhotenství větší, tím je výkon pro ženu i organismus více zatěžující a přináší více rizik. Provádí se ambulantně v rámci jednodenní operativy a odchod domů po zákroku je za 2 a více hodin.

Jestliže žena, která potratila, je Rh negativní, musí dostat protilátky anti-D, aby v dalším těhotenství nenastaly žádné komplikace u dítěte. Po jakémkoliv typu potratu krevní skupinu embrya zjistit nelze, a proto musí injekci dostat všechny ženy.

Hygienické zásady po interupci

  • Po provedení umělého potratu je nutné první 3 dny omezit fyzickou aktivitu a chránit se proti prochladnutí a onemocnění.
  • Asi 2 až 3 týdny se musí dodržovat zvýšená hygiena, nekoupat se, ale jen sprchovat.
  • Pohlavní styk lze mít až po kontrole a po domluvě s lékařem.
  • Za 2 týdny po výkonu je vhodná kontrola u gynekologa.
  • Obnovení menstruace lze očekávat za 4 až 6 týdnů po výkonu.
  • Je vhodné zavést účinnou antikoncepci k zabránění dalšího nežádoucího těhotenství.

Pokud se po zákroku objeví příznak zánětu, jako vysoká teplota nad 38 °C, silné bolesti břicha a silné krvácení, je nutné vyhledat lékařskou pomoc co nejdříve a provést kontrolní gynekologické vyšetření. Zánět může vést až k problémům s dalším otěhotněním a vejcovody se mohou stát neprůchodnými.

Co nastane po zákroku?

Těsně po zákroku se objevují mírnější bolesti v podbřišku a mírné špinění asi týden. Bolesti se dají většinou zvládnout s běžnými analgetiky, jako je Ibuprofen a s klidovým režimem. M

enstruace se po potratu objevuje individuálně a po celou dobu šestinedělí může žena krvácet i špinit. Menstruace se objevuje nejdříve za 14 dnů a nejpozději po skončení šestinedělí, kdy by žena měla absolvovat prohlídku u gynekologa. Pokud se dosud menstruace neobjevila, je nutné provést ultrazvuk a prohlédnout dělohu.

Rizika a následky potratů

Největší riziko je zejména infekce. Ženy musí po jakékoliv formě potratu důsledně dodržovat hygienické zásady. Děloha je po zákroku díky roztaženému hrdlu pro bakterie z pochvy mnohem snadněji přístupná.

Pokud dojde k zánětu dělohy a podcenění situace, může se infekce šířit na vejcovody a vaječníky. Důsledkem může být trvalá neplodnost díky zmíněným neprůchodným vejcovodům. Jsou-li jen hůře průchodné, vyskytuje se mimoděložní těhotenství, které je nutné ukončit.

Možné komplikace

Jde o komplikace, které mají vliv na pacienty v průběhu chirurgického zákroku a mohou i nemusí být spojeny s nemocí, pro které se operace provádí, nebo v rámci jednoho chirurgického zákroku.

Perforace dělohy při UPT či revizi je značná. Riziko poranění dělohy a její proděravění během výkonu se řeší ihned v jedné narkóze, obvykle laparoskopií. Následky z hlediska plodnosti ale většinou nebývají.

Klinicky významná se jeví ztráta větší než 500 ml. U miniinterrupce se většinou s touto komplikací běžně nesetkáváme.

Pozdější komplikace

Příznakem je bolest v podbřišku, o něco silnější krvácení než to, co bylo doposud a zvýšená teplota. Rozšíří-li se zánět až k vaječníkům, přidá se navíc vysoká horečka a křečovité bolesti.

Jestliže se u ženy komplikace vyskytnou, musí neprodleně ke gynekologovi. Nasadí se kombinovaná antibiotická terapie a často je i v nemocniční péči aplikovaná přímo do žíly.

Když se vejcovody stanou neprůchodnými, jediným řešením k následnému otěhotnění je umělé oplodnění ve zkumavce IVF.

Menším rizikem je nedostatečnost děložního hrdla, která hrozí více u UPT, protože se hrdlo roztahuje uměle. To a pak způsobuje opakované potrácení plodů nebo předčasný porod.

Potrat, psychika a morální zásady

Mnoho mužů v této chvíli říká: “Dělej, jak myslíš, budu to respektovat.” Čímž ženy paradoxně nepodpoří, ale nechají je ve velmi těžké situaci zcela samotné. Žena podvědomě či zřetelně cítí, že ji partner odmítá podpořit.

Zajímavé:  Měření tlaku krve - Vše o zdraví

Žena očekává: “Ano, na dítě se těším, i když bylo neplánované, ale spolu to zvládneme.”

Mnoho žen se pak rozhodne pro interrupci, proto, aby “zachránily” vztah a svého partnera si udržely. Stojí před rozhodnutím: “Partner nebo dítě”. Zoufale hledá podněty pro a proti interrupci, bojí se komukoliv svěřit a sdílení jí schází.

VIDEO: Ženy po potratu mluví o tom, jaký strašný zásah do jejich života to byl. 

  • pokud se žena rozhodne k interrupci, přichází rozumové odůvodnění, proč je to “nejlepší” řešení, pochybnosti však hlodají stále až do posledního okamžiku
  • podrobení se smutné rezignaci a pasivitě, očekávání, že po zákroku bude vše, jako před tím
  • den zákroku prožijí ženy jako ve snu a subjektivně pro ně trvá nekonečně dlouho
  • někdy přichází po zákroku krátkodobá úleva a uvolnění intenzivního napětí
  • přichází šok, konfrontace s okolím a psychický tlak, že se nejednalo o odstranění shluku buněk, ale že se jednalo o její dítě, což je od okamžiku početí pravda
  • žena se cítí naprosto psychicky vyčerpaná, nedokáže analyzovat své pocity, jakoby se vůbec neznala, nechápe se a dlouhodobá úleva se u mnoha žen nikdy nedostavuje
  • následuje chorobná snaha o obnovení původního stavu, popírání toho co se stalo, přesvědčování sebe, že se to bylo to nejlepší, potlačování události někam do pozadí
  • smutek s nerozpoznanou přímou vazbou na potrat, PAS se může objevit bezprostředně po zákroku, ale i roky po něm
  • žena zapírá a potlačí své negativní pocity, vytrácí se radost ze života, dostavují se nekontrolovatelné výbuchy afektu, labilita a okolí ji odsuzuje jako přecitlivělou
  • potlačení pocitů vede k depresi a zoufalství, alkoholismu a závislosti na lécích
  • roste agresivita vůči sobě i vůči otci dítěte, kterého žena viní za to, že neobstál ve své roli
  • žena ztrácí důvěru k partnerovi, necítí se s ním bezpečně a většina vztahů se rozpadá
  • potlačovaný vnitřní konflikt se projevuje psychosomatickými projevy, jako endokrinní, potíže se zažíváním, kožní problémy a projevy osobnostní aktivity s pronásledováním děsivými sny a nespavostí

PAS – postabortivní syndrom

  1. strach, že ostatním dětem se může něco stát a jde o záchvaty strachu
  2. “robot feeling”- otupení citu, trápí ženy i léta, žena nemůže plakat a zatvrdí se

Postavení ženy ve společnosti je vždy mnohem složitější. Vždy má těžší pozici a musí nést spoustu nátlaku společnosti, hormonálních změn a zodpovědnosti za rozhodnutí mít či nemít děti, popřípadě se porvat s následky potratu, anebo se postarat o nikdy nekončící péči o dítě a následná vnoučata.

Bohužel se nikdy muž nemůže vžít do jejích pocitů. Zážitky jsou totiž zcela nepředvíatelné. Přesto musí být co největší podporou v jakémkoliv rozhodnutí a vždy je to těžké pro oba partnery.

Za jak dlouho po potratu se mohu znovu pokusit o dítě?

Většina odborníků se shoduje počkat alespoň 6 měsíců. Podle nové skotské studie je však bezpečné otěhotnět během půl roku po prodělaném potratu a z lékařského hlediska je to i vhodnější. Odborný lékařský tým pod vedením doktorky Sohinee Bhattacharyaové shromáždil data od více než 30 000 žen, které prodělaly potrat a pak znovu otěhotněly.

Ženy byly evidovány ve skotských nemocnicích mezi rokem 1981 až 2000. Ženy, které otěhotněly během 6. měsíců po prodělaném potratu, měly v porovnání se ženami, které otěhotněly až později, menší pravděpodobnost, že znovu potratí.

Ženy, které brzy po potratu znovu otěhotněly, měly i menší pravděpodobnost porodu císařským řezem, předčasného porodu a nižší porodní váhy novorozeněte. Nesouviselo to ani se sociálními a osobními faktory či s jinými problémy v těhotenství včetně kouření.

Lékař tedy ženě doporučí otěhotnět až po 6. měsících, ale je jen na matce, jak se cítí a jak se rozhodne. Muž musí být podporou v rozhodnutí, jinak to nefunguje.

Je tedy třeba preventivně řešit jak antikoncepci, tak i případné možné následky.

Bohužel i v případě antikoncepce je žena ta, co nese zdravotní rizika a hazarduje se zdravím, ať už se jedná o hormonální antikoncepci nebo tělíska.

DÁLE ČTĚTE: Podrobně o mužské neplodnosti – impotenci. 

Jsou vdané, mají děti a jdou na interrupci. Proč chtějí tyto ženy potrat?

Interrupci má většina lidí spojenou s mladými dívkami, které ještě nejsou dostatečně zralé, nemají ukončené vzdělání nebo dostatečné zázemí k tomu, aby měly dítě. Jenže umělé ukončení těhotenství se týká i žen ve středním věku. Vdaných žen, které už minimálně jedno dítě mají a jsou finančně zajištěné. 

V České republice je interrupce legální až do dvanáctého týdne těhotenství. Pokud ji žena podstoupí do osmého týdne těhotenství, mluví se o miniinterrupci.

S lékařským doporučením je možné interrupci zvolit do čtyřiadvacátého týdne těhotenství a v případě závažných zdravotních problémů kdykoli.

I když u nás nikdy počet ukončení těhotenství nepřesáhl počet porodů, stejně jsme se v porovnání s ostatními evropskými státy řadu let drželi vysoko nad průměrem.

Vypočítejte si plodné dny, datum porodu nebo svůj body mass index

V polovině osmdesátých let byla dokonce miniinterrupce vnímána jako druh antikoncepce. Od devadesátých let, kdy se zvýšila dostupnost antikoncepce, počet interrupcí klesá. V roce 2014 ji podstoupilo necelých dvaadvacet tisíc žen, čímž jejich počet za posledních dvacet let klesl na pětinu.

Nicméně podle statistik z roku 2009 tvoří téměř polovinu žadatelek vdané ženy. Důvodů, proč se pro interrupci rozhodnou, může být celá řada. Ženy v diskusních fórech na internetu se svěřují, že neplánovaně otěhotněly jen pár týdnů po porodu nebo v situaci, kdy zrovna procházely velkou partnerskou krizí či rozvodem.

„U žen středního věku bývají důvodem ukončení těhotenství osobní důvody. Často jsou to ženy, které již mají ukončené své reprodukční plány a další dítě nechtějí. Dalším důvodem je bezesporu finanční aspekt. Další dítě do rodiny je velká zátěž, kterou si některé rodiny nemůžou dovolit.

Zdravotní hledisko je samozřejmě také častým důvodem. Starší maminky mají vyšší riziko zdravotních komplikací v těhotenství a také ne každá žena je fyzicky schopná být ve čtyřiceti letech opět matkou.

Dalším zdravotním důvodem můžou být interní onemocnění matky popřípadě předchozí porody císařským řezem,“ potvrzuje gynekoložka Jana Neudeckerová.

Budu moci mít ještě děti?

Žádná z žen, která interrupci zvažuje, nebo ji už absolvovala, k ní nepřistupuje jako k neškodné volnočasové kratochvíli. Liší se však nějak zdravotní následky interrupce v případě, že ji absolvuje dvacetiletá dívka a žena ve středním věku?

„Interrupce je gynekologický zákrok prováděný v celkové anestezii a probíhá stejně bez ohledu na věk ženy. S rostoucím věkem všeobecně stoupají rizika spojená s celkovou anestezií. Nicméně jde o výkon v délce trvání kolem deseti minut, anestezie je opravdu krátkodobá.

Možné zdravotní komplikace ve smyslu zánětu dělohy či nitroděložních srůstů, které velmi zásadně zhoršují šanci na další těhotenství, jsou srovnatelné bez ohledu na věk.

U žen, které již graviditu neplánují, jsou sice takovéto komplikace nepříjemné, ale nejsou tak fatální jako pro mladé ženy plánující v budoucnu další těhotenství,“ říká Neudeckerová.

Podle statistik jsou zdravotní komplikace po prodělané interrupci poměrně vzácné. Přibližně u deseti procent se objeví infekce dělohy, která musí být přeléčena antibiotiky. K poškození děložního čípku dojde u jednoho ze sta případů a k závažnému krvácení u jednoho případu z tisíce. 

Interupce - Vše o zdraví

Ženy se většinou obávají, jestli budou ještě moci mít po prodělané interrupci další děti. Pokud přerušení těhotenství probíhá bez komplikací, nemá na budoucí těhotenství obvykle žádný vliv. V případě, že se objeví infekce, je samozřejmě potřeba zachytit ji a přeléčit co nejdříve, protože může být v budoucnu příčinou neplodnosti nebo mimoděložního těhotenství.

Hněv i pocity viny

Často se říká, že ženy, které podstoupily interrupci, mají v budoucnu mnohem větší sklon k depresivním a úzkostným poruchám. To však odborníci odmítají. Například výzkum z roku 2016 provedený na University of California, jehož výsledky byly zveřejněny v magazínu JAMA Psychiatry, nezjistil žádnou souvislost mezi psychickými poruchami a prodělanou interrupcí.

Naopak údaje American Psychological Association naznačují, že mezi psychickým dopadem nechtěného těhotenství a interrupcí není žádný rozdíl.

To samozřejmě neznamená, že se ukončení těhotenství vaší psychiky nedotkne.

„U žen, které podstoupily umělé přerušení těhotenství, dominuje pocit viny a studu, často spojený s obrovským hněvem na ,spoluviníky´ – nejčastěji partnery, nejbližší příbuzné a někdy také lékaře, kteří je k interrupci přemluvili, donutili či ,pouze´ neposkytli potřebnou oporu, aby si žena mohla dítě nechat. Tyto ženy také obvykle zůstávají se svým trápením samy, obtížně se svěřují a okolí pro ně málokdy má soucit a pochopení,“ říká Jana Kučerová, psycholožka a terapeutka Linky pomoci.

A objasňuje i rozdíl mezi psychikou žen, které podstoupily interrupci, a těch, které prodělaly samovolný potrat: „Ženy, které přišly o dítě, jež si přály, také často prožívají hněv a výčitky, ale spíše ve smyslu: kdybych něco udělala jinak, možná by se to nestalo. Velmi silný bývá pocit selhání jako ženy a matky.

Je otřesena jejich důvěra ve vlastní tělo, možnosti medicíny, někdy v celý svět či Boha. V procesu truchlení obvykle hledají význam a smysl potratu – z počátku v něm vidí nejčastěji trest za nějaké dřívější provinění či chyby v životosprávě nebo znamení, že s partnerem k sobě nepatří.

V obou případech ženy prožívají obrovskou ztrátu a často také silnou iracionální touhu co nejdříve otěhotnět znovu.“

Zajímavé:  Pigmentové skvrny - Vše o zdraví

Interupce - Vše o zdraví

Zkouška vztahu

Obrovskou zkouškou je interrupce i pro váš partnerský vztah. „Pro bezdětný partnerský vztah bývá interrupce podobně zásadní rána jako nevěra a často končí rozchodem.

Dívky a ženy, které ještě nemají děti, mívají po interrupci strach, zda budou moci někdy v budoucnu otěhotnět, zda si to ještě ,zaslouží´, zda zvládnou roli matky, zda vůbec najdou dobrého partnera… Ve vztazích s muži pak bývají obezřetnější, úzkostnější.

Ženy, které už děti mají, se k nim po interrupci často více přimknou a snaží se být ,lepšími matkami´ a tím odčinit svou vinu,“ říká Kučerová.

I když samozřejmě největší tíha spočívá na vašich ramenou a jste to vy, koho interrupce nejvíc zasáhne, lehké to není ani pro vašeho partnera.

Pokud nejde o situaci, kdy muž ženu k interrupci nutí, ale šlo o rozhodnutí obou, i muži se po ztrátě dítěte potýkají s bezmocností, pocity viny a smutku.

Jste pro něj najednou jako někdo cizí, nerozumí vašemu prožívání a neví pořádně, jak by vám měl pomoci. 

Nebojte se proto mluvit o tom, co cítíte a klidně i požádejte o pomoc a podporu. „Žena často zůstává se svými pocity sama a chce-li s mužem zůstat, musí mu pomoci pochopit, jak zásadní a traumatizující zkušenost to pro ni i pro jejich vztah byla,“ zdůrazňuje Kučerová.

Interrupce – co o ní možná nevíte

V současné době však přežívají i plody, které jsou staré třeba i jen 25 týdnů, takže definice má v tomto směru své rezervy dané pokrokem medicíny.

Rozlišujeme umělé přerušení těhotenství (interrupci) a samovolný potrat. Slovo přerušení má však velmi zavádějící význam. Naznačuje, že po přerušení jakékoli činnosti v ní lze pokračovat.

Potrat ale znamená definitivní ukončení těhotenství. 

Co interrupce je a jak probíhá?

O umělé přerušení těhotenství je potřeba žádat u gynekologického lékaře. Nesmí být provedeno častěji než jednou za půl roku. Pokud je ženě méně než 15 let, má lékař povinnost hlásit pohlavní zneužití, do 16 let je zapotřebí souhlas rodičů, poté již není potřeba souhlas, ale lékař by měl rodiče informovat.

Interrupce je placený výkon, cena se pohybuje mezi necelými dvěma až čtyřmi tisíci korunami v závislosti na typu nemocnice a délce těhotenství. V některých nemocnicích si žena hradí i předoperační vyšetření, které provádí internista či obvodní lékař.

Interrupce se rozděluje na časnou – miniinterrupci– která se provádí do šestého týdne těhotenství u ženy, která ještě nerodila, a do osmého týdne u ženy, která již rodila vaginální cestou. Jedná se o odsátí děložní sliznice. 

Od šestého do dvanáctého týdne těhotenství se provádí klasická interrupce – tzv. kyretáž.

Gynekolog při tomto výkonu dilatuje (rozšíří) děložní čípek a seškrabuje vnitřní vrstvu dělohy (endometrium) pomocí štíhlé kovové lžíce zvané kyreta.

Výkon se provádí většinou při jednodenní hospitalizaci a v narkóze. Po zákroku jde většinou žena po několika hodinách domů a lékař jí vystaví několikadenní neschopenku. 

Šestinedělí

Po interrupci, podobně jako po porodu, je potřeba dodržovat zásady hygieny stejné jako při menstruaci, ale po dobu šesti týdnů. Žena obvykle i celou tuto dobu krvácí. Většina gynekologů doporučuje nejméně 14 dní „nepouštět nic a nikoho do pochvy“.

Čípek, obvykle těsně uzavřený, je po potratu otevřen bakteriím nacházejícím se v pochvě. Z lékařského hlediska nejvíce starostí působí sex. Dávka ejakulátu nesoucího bakterie rovnou do dělohy není zrovna to nejlepší.

K onemocnění však může vést i poševní výplach, použití tamponů, koupel nebo plavání.

Dva týdny po výkonu se žena musí dostavit ke svému gynekologovi na kontrolu. To je také dobrá příležitost probrat a zhodnotit její antikoncepční možnosti. 

Potraty ve druhém trimestru – po 12. týdnu

V České republice se provádí pouze ze zdravotní indikace, nejčastěji po špatných výsledcích amniocentézy. Existují dva způsoby.

Při dilataci (rozšíření) děložního hrdla s extrakcí (vyjmutím) plodu musí někdy lékař zhmoždit lebku plodu kvůli zjednodušení výkonu. Je to výkon, který je hrůzné vidět, dělat anebo zažít.

Při indukci je pacientka přijata k hospitalizaci a lékař se pokouší pomocí medikace navodit porod a plod vypudit přirozenou cestou.

Legislativa a historie:

K umělému odstranění plodu z těla matky se řada historicky známých společností stavěla negativně a v zemích se silným katolickým vlivem byla tato činnost přísně trestána.

Umělé odstranění plodu z těla matky je záležitost velmi problematická z mnoha hledisek – zdravotních, morálních, etických.

Historicky je předmětem četných sporů i legislativních a v mnoha státech byla a stále je protiprávní.

Až do první světové války právní řády většiny zemí potrat zakazovaly. První stát, který uzákonil umělé přerušení těhotenství na žádost ženy, byl Sovětský svaz (1923). Od poloviny 50.

 let minulého století byl zákon o umělém přerušení těhotenství na žádost ženy zaveden ve většině bývalých socialistických zemí s výjimkou NDR (zde vešel v platnost roku 1965) a Albánie. V Anglii a Francii se tak stalo až v 70. letech.

U nás, v bývalém Československu, byl potratový zákon uveden do praxe v roce 1958, jeho prováděcí předpisy však podmínky k provedení potratu různými úpravami omezovaly.

Od roku 1987 začal platit zákon, kterým byly zrušeny potratové komise a rozhodování o počtu a době narození dětí bylo ponecháno plně na matce. Zároveň byla zavedena nová technika provádění potratů, tzv. miniinterrupce.

V mnoha zemích světa je interrupce ilegální či velmi problematická a žena musí kvůli souhlasu s výkonem absolvovat schvalování komisí. Například řada žen z Polska dnes podstupuje potraty na klinikách v České republice a ženy z Irska jezdí za tímto účelem do Anglie. 

Potratové lodě

Existují také takzvané potratové lodě, které pocházejí ze států, kde je interrupce legální, a vyplouvají k zemím, kde jsou potraty postaveny mimo zákon.

Loď zakotví v mezinárodních vodách zhruba dvanáct mil od pobřeží, protože za těchto podmínek se na osoby na palubě vztahuje zákon země, odkud loď pochází.

Ženám, které se dopraví na loď, jsou poskytnuty rady a pomoc v podobě antikoncepce, potratových pilulek a interrupcí, a to pod dohledem odborníků gynekologů. Nejznámější lodě provozuje v rámci svého projektu hnutí „The Women on Waves“ (Ženy na vlnách), které je podporováno nizozemskou vládou.

Interrupce je problematická z mnoha hledisek: 

• Zdravotní rizika

Přestože je medicína v současné době na velmi vysoké úrovni, žádný podobný výkon na lidském těle se neobejde bez určitých rizik. Stále se bohužel vyskytují případy, kdy žena po interrupci měla problém přijít do jiného stavu nebo těhotenství udržet.

Komplikace mohou nastat i během samotné interrupce, kdy například nedojde ke kompletnímu odstranění tkáně z dělohy, či naopak dojde k přílišnému odstranění, a tím protržení děložní stěny.

Infekce po potratu, třebaže jsou vzácné, mohou také způsobit děložní jizvení, které může vést k neplodnosti, pokud se neléčí.

• Psychická rovina a rovina morální

Mnoho žen se po prodělaném potratu potýká s velkými výčitkami svědomí, sužují je pocity ztráty, smutku. Morální hodnoty jsou pro každého z nás jiné a psychické následky se tedy liší zejména podle toho, jaké hodnoty vyznáváme.

• A co otcové? 

Je otec opravdu pouze tím, kdo chtěl mít se ženou pohlavní styk a když sehrál svou roli, už nemá právo k čemukoli se vyjadřovat? Nebo je to ten, který může vyjádřit názor a žena se podle něj může nebo nemusí řídit? Sice se jedná převážně o její tělo a zdraví a v prvních měsících také vzhledem ke kojení převážně o její čas, ale není právo otce vyjádřit se také důležité? Co když má zájem se o dítě postarat a zůstat třeba na rodičovské dovolené? Často se zapomíná, že otec by měl mít také možnost sdělit svůj postoj, a kdo ví, možná to ženu přivede k přehodnocení situace.

Podobně jako v jiných problematických tématech, ani zde nepomohou extrémní řešení. Prvním z nich je zákaz potratů, který vede ženy k mnohdy zoufalým činům. Příkladem je „drátková metoda“.

U tohoto postupu se drát zasouval přes čípek do dělohy v naději, že vyvolá děložní kontrakce, krvácení a potrat. Naneštěstí drát většinou protrhl dělohu, nebyl sterilní a někdy ohrozil životně důležité orgány.

Pacientky si také prováděly různé výplachy, při nichž se mohly dostat do krevního oběhu nečistoty či infekce. 

Touha a odhodlanost žen, které nechtějí či nesmějí být těhotné a za žádnou cenu také těhotné nebudou, je obrovská. Postavení potratů mimo zákon tyto výkony nezastaví, pouze je odsune do ilegality, což povede k mnoha zdravotním rizikům. Ne každá žena si v problematické situaci vybere potrat. Ale nikdo by neměl učinit takovou osobní a trvalou volbu za ni.

Druhým extrémem je použití interrupce namísto antikoncepce. Mnoho mladých žen se v současné liberální společnosti, a zejména té výrazně ateistické, jakou je například Česká republika, možnými důsledky potratu vůbec nezabývá.

Potrat by ale neměl sloužit jako opakovaná náhrada nedostatečného chránění před početím. Prevence nežádoucího otěhotnění je v současné době při využití možností hormonální antikoncepce a jiných antikoncepčních prostředků výrazně jednodušší. 

Motivace k potratu 

Motivací, tedy důvodů proč jít na potrat, může být mnoho. Může to být zoufalá finanční situace ženy, která není schopna se postarat o dítě. Žena se může cítit příliš mladá na to, aby dítěti poskytla veškerou péči.

Žena také mohla být znásilněna či k sexu donucena, a dítě nechce. Důvodů může být více a zoufalství některých žen je opravdu značné. Nicméně je nesmírně důležité, aby se žena rozhodovala se vší odpovědností.

Je třeba, aby zvážila všechny možnosti a uvědomila si případné ztráty, které už nebude možno vzít zpět.

Zajímavé:  Jizva - Vše o zdraví

Prevence potratu 

Nejúčinnější prevencí potratů je informovanost o možnostech antikoncepce. V současnosti o potrat nejčastěji žádají ženy s několika dětmi, které otěhotněly například během kojení, kdy spoléhaly na přirozenou antikoncepční schopnost těla v tomto období.

Přesto, že se společnost liberalizuje a sekularizuje, v posledních letech počet interrupcí naštěstí klesá, pravděpodobně i díky větší informovanosti o možnostech antikoncepce.

V roce 1990 bylo uměle přerušeno 84,8 těhotenství na 100 narozených dětí, ale v roce 1999 už bylo na 100 narozených dětí provedeno „pouze“ 43,9 interrupcí.

Podle Českého statistického úřadu v roce 1999 lékaři provedli celkem přes 18 tisíc interrupcí, což je nejméně od jejich uzákonění v roce 1958. Česká republika vykazuje vůbec nejnižší potratovost ze všech postkomunistických zemí, ve kterých jsou interrupce dovoleny.

Možnosti, jak naložit s nežádoucím otěhotněním 

Nežádoucí otěhotnění je velice zatěžující a často traumatizující zkušenost, a to obvykle nejen pro těhotnou ženu, ale též pro jejího partnera či rodiče.

Nicméně volba potratu může být stejně, často daleko více traumatizující.

Ve chvíli, kdy k takové situaci dojde, je zapotřebí, aby ji žena mohla zhodnotit ze všech stran, aby se jí dostalo všech informací a podpory a aby její rozhodnutí nebylo pouze zkratovitým jednáním.

  • Jednou z prvních a nejdůležitějších možností by měla být možnost probrat situaci v rodině. Došlo k události, kdy byl počat nový život. Je možné, že na první pohled neřešitelná situace, probere-li se s celou rodinou, bude vyřešena k uspokojení všech. V našich kulturních podmínkách není příliš zvykem, aby se o potomstvo starali prarodiče, nicméně inspirativní může být příklad stále ještě z Evropy. Na Islandu je velmi obvyklé, že dívky otěhotní velmi brzy, o děti se starají jejich rodiče a ony pak jedou studovat do zahraničí. Můžeme si říci, že tato situace z našeho pohledu není ideální, nicméně v porovnání s potratem je to volba života. 
  • Adopce. Je dobré si uvědomit, že mnoho žen řeší přesně opačný problém. Nemohou otěhotnět a tato situace je trápí podobně jako ženu, která těhotenství nechce. Pro některé ženy tedy může být řešením dát své dítě k adopci či jej donosit pro jinou rodinu. Existují také organizace, které pomáhají ženám, jež se ocitly v tíživé sociální situaci a zvažují interrupci, nabízejí sociální výpomoc včetně azylového bydlení či možnost vyřízení adopce. Jmenujme například sdružení Ochrana nenarozeného života. 
  • Baby-boxy. Již existují i v České republice a slouží ženám, které z jakéhokoli důvodu nemohou nebo nechtějí situaci řešit formálně, a dítě tak má možnost přežít a nalézt novou rodinu. 

Jeden příklad za všechny 

Na jednom z feministických serverů hájících práva žen na svobodnou volbu jsem našla tento příběh Gianny Beretty Mollové z roku 1962.

Matka tří dětí se rozhodla raději pro vlastní smrt a zrození čtvrtého dítěte, než aby podstoupila interrupci, přežila a mohla nadále vychovávat své tři malé děti.

Interrupce by jí umožnila podstoupit operaci rakoviny dělohy a patrně by jí zachránila život. Dne 16. května 2004 byla Gianna Beretta Mollová papežem kanonizována.

Autorka se vyjadřuje velmi negativně na adresu církve a jejích představitelů. 

Ponechám stranou morální stanoviska daná vírou a křesťanskými hodnotami, ze kterých patrně vychází papež při své reakci. Jen bychom měli problém vidět co nejvíce objektivně.

Myslím, že je jasné, že není možné stavět se do role „všeználka“ a ženám potrat legislativním způsobem zakázat. Každá žena musí mít právo se v této tak strašně těžké a osobní záležitosti rozhodnout sama.

Zkusím jen jednoznačnost tohoto „feministického“ pohledu trochu relativizovat. 

Představme si, že by lékaři v okamžiku, kdy by bylo dítě již měsíc narozeno, ženě zjistili tu samou nemoc. Sdělili by jí, že jediný způsob, jak se zachránit, by bylo přistoupit k transplantaci nějakého životně důležitého orgánu jejího dítěte.

Dítě by bez tohoto orgánu ale nepřežilo. Nebyl by postoj v této situaci u většiny z nás jednoznačnější? Nestáli bychom na straně dítěte? Těžko by jakákoli matka volila smrt vlastního dítěte na záchranu vlastního života.

Není nenarozené dítě také dítě? 

S použitím (Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996, s. 816)

Porodník: O interrupci rozhoduje žena!

Jaký je váš názor na potraty?

Umělá ukončení těhotenství byla, jsou a budou v každé společnosti, podobně jako prostituce. Je to nutné zlo, které je třeba povolit, ale regulovat a kontrolovat. Můj vztah k interrupcím je čistě profesionální.

V dnešní době, kdy je hodně druhů antikoncepce, by měl počet interrupcí klesat. Jako gynekolog a porodník musím akceptovat přání ženy. Pokud se rozhodne k donošení plodu udělám vše proto, aby dobře dopadlo.

Pokud chce dle pravidel ukončit těhotenství, udělám vše proto, aby výkon proběhl co možná nejlépe a bez následků.

Zakázal byste je?

Interrupce bych nezakazoval a ponechal bych situaci jaká je v dnešní společnosti. Primárně určující by měla být vždy žena, o jejíž stav se jedná.

V jakých případech považujete přerušení těhotenství za nutné, nebo ho doporučujete?

Interrupce ze zdravotní indikace jsou jasně definované vyhláškou, ve které jsou vyjmenované choroby ze všech oblastí medicíny, v jejichž případech lze stanovit interrupci.

Přerušení určí vždy odborný lékař dané odbornosti a na jeho indikaci až gynekolog sepisuje žádost o přerušení. Bez této indikace a následné žádosti, kterou podepisuje pacientka, neboť ta žádá o ukončení těhotenství, nelze legálně interrupci provést.

Nelegální potraty jsou ohodnoceny v trestním zákoníku takovým trestem, že se žádnému rozumnému lékaři výkon nevyplatí.

Hradí v nutných případech, např. ze zdravotních důvodů tento zákrok zdravotní pojišťovna?

Výkon ze zdravotní indikace je hrazen zdravotní pojišťovnou. Výkon bez ní, to je jen na žádost pacientky, je přímo hrazenou službou.

Jaká rizika s sebou interrupce nese?

Rizika interrupce jsou podobná jako u ostatních operačních výkonů, infekce, následná sterilita, porušení dělohy při výkonu, komplikace narkózy, atd. Rizika se v poslední době minimalizují. Největší komplikací bývá ale následné vypořádání se s výkonem v psychice ženy. Proto je nutný korektní přístup lékaře, který by měl rozebrat s ženou všechny pro a proti při sepisování žádosti .

Je v Litomyšlské nemocnici časté, že ženy žádají interrupci? A jde o starší, nebo mladší ženy, respektive dívky?

Litomyšlská nemocnice provádí interrupci na gynekologickém oddělení. V poslední době jsme zaznamenali mírný pokles. Věk pacientek jde napříč všemi generacemi cca od 17 do 45 let.

Myslíte si, že České republice hrozí tzv. potratová migrace ze států, kde je zákrok zakázaný?

Díky našim zákonů nehrozí rozšíření potratové migrace, kromě několika příhraničních oblastí. Pokud by se změnily zákony a výkony by se mohly dělat i cizinkám bez trvalého pobytu, nevidím důvod se jim bránit.

(ik)

Poskytovaná péče

Umělé přerušení těhotenství, na žádost ženy lze provést do 12. týdne od poslední menstruace, ve výjimečných případech ze zdravotních důvodů i po 12. týdnu těhotenství. Podmínky jsou upraveny podrobně zněním Zákona České národní rady 66/1986 Sb. o umělém přerušení těhotenství.

V České republice má žena sama možnost svobodně se o osudu svého těhotenství rozhodnout, k eventuálnímu potratu ji ovšem taky nikdo nesmí nutit. Podle našich platných zákonů lze graviditu ukončit na žádost ženy do 12. týdne (což odpovídá přibližně 10-ti týdnům od oplodňující soulože).

Zákon rozlišuje jednak interrupci na žádost ženy a interrupci ze zdravotních důvodů. Právní rámec je stanoven Zákonem České národní rady č. 66/1986 Sb., upřesněný prováděcí vyhláškou č. 75/1986.

Potrat cizí státní příslušnici je možné provést pouze tehdy, má-li povolení u nás k trvalému pobytu.

Interrupce na žádost ženy je úkonem hrazeným, jeho cena je stanovena v současnosti na částku cca 5000,- Kč (v případě tzv. „medikamentózně vedené interrupce“ vyvolané pomocí léků ještě vyšší).

Může být provedena pouze tehdy, pokud od posledního ukončení těhotenství uplynulo nejméně šest měsíců.

Výjimkou je pouze situace, kdy žena alespoň dvakrát rodila, nebo dovršila 35 let, nebo je důvodné podezření, že otěhotněla v důsledku trestné činnosti, která na ni byla spáchána.

Ukončení ze zdravotních důvodů je upřesněno vyhláškou a je hrazeno zdravotní pojišťovnou.

Patři zde široká škála onemocnění, jež by se mohla těhotenstvím zhoršit, dále vysoké genetické riziko pro poškození plodu, věk matky nad 40 let, ale třeba i otěhotnění v důsledku znásilnění.

Zdravotní důvody by také mohly ospravedlnit provedení ukončení dříve, než za zákonem předepsaných šest měsíců od předchozí interrupce. Ta může být provedena pouze se souhlasem ženy nebo z jejího podnětu.

Existují však určitá právní omezení provedení interrupce ve vztahu k věku ženy. U dívky do 16. let věku kromě jejího rozhodnutí musí k výkonu dát souhlas rodiče nebo její zákonný zástupce.

Ve věku od 16 do 18 let postačuje k provedení interrupce jejich projev vůle, zdravotnické zařízení má však právo ještě před výkonem trvat na poučení a písemný souhlas obou rodičů či zákonného zástupce. Po 18.

roce věku může žena podstoupit interrupci na vlastní žádost co šest měsíců, je zachována povinnost lékařského tajemství a práva na ochranu osobnosti.

Po 12. týdnu lze těhotenství ukončit jen výjimečně ze závažných zdravotních důvodů. Mezi ně patří například zjištěné vrozené poškození plodu nebo závažné onemocnění matky, jež by se mohlo těhotenstvím zhoršit natolik, že by matku vážně ohrožovalo na zdraví nebo mohlo vést k jejímu úmrtí.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *