Nemoc vlk – Vše o zdraví

Vlk, rys a medvěd jsou v Evropě původními druhy šelem, které stojí na vrcholu pomyslné potravní pyramidy. Je nezpochybnitelné, že šelmy jako masožravci zasahují do populací divokých kopytníků, redukují jejich počet [1, 2, 3], a tím přispívají k udržování přírodní rovnováhy mezi býložravci a lesní vegetací.

Vlci chrání les před přemnožením jelenů a divočáků, rys před nadměrným počtem srnců. Takzvaná zpětná vazba zaručuje, že se tyto šelmy nepřemnoží a svoji kořist zcela nevyhubí. Pokud v lese žije hodně býložravých kopytníků, rys či vlk se začne rozmnožovat a lovem sníží jejich počty.

Úbytek potravy následně vede k většímu úhynu mláďat šelem a někteří dospělí jedinci odcházejí do jiných oblastí. Kopytníci se tak mohou opět rozmnožit a vše se opakuje.

Ochrana lesa před přemnoženými kopytníky

Vyhubením vlků a rysů ztratili srnci a jeleni přirozené nepřátele. Přemnožená zvěř příliš spásá mladé stromky, lesní byliny a okusuje sazenice, a brání tak obnově lesa. Ten pak nedokáže vyrůstat přirozeně sám, ale je nutné  zajišťovat  jeho umělé vysazování a ochranu před okusem pomocí nákladných opatření. Roční náklady na umělou ochranu sazeniček (pletivo, chemické repelenty) dosahují jen ve státních lesích 350 milionů korun. Celkové škody ale ministerstvo zemědělství odhaduje na miliardu korun ročně. Důvodem přemnožení srnců a jelenů je kromě absence velkých predátorů i hospodaření myslivců, kteří udržují neúměrně vysoké počty kopytníků jejich zimním přikrmováním. Více…

 

Zdravotní policie

Pokud je lesní zvěř na vlka či rysa zvyklá, nezdržuje se dlouho na jednom místě, stává se velmi plachou a těžko ulovitelnou. Jídelníček šelem pak tvoří hlavně slabé a nemocné kusy. Šelmy tedy zlepšují zdravotní stav své kořisti a brání šíření mnohých chorob.

Zkušenosti ze Slovenska například ukázaly, že pokud v horách trvale žije vlk, divoká prasata prakticky netrpí morem. Naopak v oblastech, kde vlk trvale nežije, se vyskytuje 93 % případů tohoto onemocnění. Nemocná mladá prasata (zvířata do 1,5 roku jsou v 95 % případů nositeli onemocnění moru div. prasat) vlci sežerou a likvidují tak ohniska nákazy.

Podrobněji se o tomto výzkumu dočtete v tiskové zprávě Lesoochranárského zoskupnie VLK (21.1. 2004).

1994-1998: Bílá plocha na mapě představuje oblast, kde se trvale vyskytují vlci, šedé je území, kde vlci trvale nežijí. Malé tečky představují lokality výskytu moru divokých prasat (93 % v oblasti bez trvalého výskytu vlků, 7 % v oblasti s trvalým výskytem vlků). Podle [11, 12].

Vlci zabíjí konkrétní jedince, ale zároveň chrání zdraví populace své kořisti

V několika oblastech evropské části bývalého Sovětského svazu bylo zaznamenáno, že v období silného lovu vlků se desetinásobně zvýšil podíl losů umírajících z důvodu nemocí, přičemž zároveň klesla i celá populace losů.

Když byl lov vlků zastaven, zvedl se podíl zvěře zabité vlky šestkrát, ale počet losů zemřelých v důsledku nemoci klesl na minimum [4].

Z uvedených příkladů vyplývá, že funkce velkých šelem v ekosystému není jen selektivní, ale také sanitární.

Pro vlky a rysy (kteří mají největší vliv na stavy spárkaté zvěře) není lov jednoduchou záležitostí – úspěšnost závisí na početnosti kořisti, ročním období a na tom, zda se jedná o území trvale obývané šelmami. Dlouholeté průzkumy ukázaly, že jen 20-80 % útoků rysa a 10-49 % útoků vlka končí úspěchem [1, 13].

Proto se nejčastější kořistí šelem logicky stávají zvířata slabá, mladá (nebo naopak příliš stará), nemocná nebo hůře smyslově vybavená.

Právě díky tomuto negativnímu výběru (jako jednomu ze základních principů evoluce) vděčí populace býložravců (kořisti) a tím i šelem za dlouhodobé přežívání, neustálé zdokonalování a přizpůsobování se prostředí.

Jelen, který nebyl dost ostražitý, aby zaregistroval blížící se nebezpečí, nebo nebyl dost silný, aby predátorům unikl, svou „nedokonalost“ zaplatil životem. Uvolní se tak prostor a potrava pro ostatní zvířata, lépe přizpůsobená současným životním podmínkám (predačnímu tlaku a prostředí).

Jozef Voskár [16] považuje vlky vzhledem k vysokému predačnímu tlaku na lišky za hlavní přirozené regulátory vztekliny. Také medvědi zastávají v lese důležitou sanitární funkci – konzumují zdechliny zvířat uhynulých v zimě a zabraňují tak šíření různých nákaz. Více…

 

Zvyšování biodiverzity

Výskyt velkých šelem představuje sám o sobě obohacení přírody o druhy, které neuváženými zásahy člověka v minulosti vyhynuly. Návrat přirozených predátorů však má i další dopady. Pod pojmem biodiverzita nemáme na mysli jen rozmanitost biologických druhů, ale také genetickou nebo ekosystémovou diverzitu [5]. Poněkud širší definice chápe biodiverzitu také jako interakci mezi všemi druhy a s tím související ekologické a behaviorální procesy [6, 7].

Populace volně žijících kopytníků, které se vymkly kontrole a jejichž stavy se pohybují nad únosnou kapacitou prostředí, závažně poškozují vegetační kryt a snižují druhovou diverzitu.

Existuje množství studií, které potvrzují, že nadměrné spásání ničí přirozenou strukturu biotopů a připravuje o domov mnoho druhů ptáků [8]. Těm zároveň ubývají zdroje potravy [9].

Současně ubývají i lesní byliny, včetně chráněných druhů [10]. Více…

Zatímco snižování početnosti kopytníků může být docíleno i vhodným mysliveckým hospodařením, výskyt a působení velkých šelem v přírodě má i další specifické přínosy a efekty, jež jsou bez nich většinou nedosažitelné. To jen potvrzuje jejich nezastupitelnou úlohu při udržování přírodní rovnováhy.

V oblastech, kde se znovu začínají trvale vyskytovat velké šelmy, zvěř (jeleni, srnci) mění své návyky, respektive se vrací ke svému přirozenému chování – stává se opatrnější, častěji mění stanoviště a žije skrytějším životem [15, 16].  Kvůli obavě z útoku šelem  se nezdržuje ve větších stádech na jednom místě, ale je nucena se stále přemisťovat a nezpůsobuje tak silné lokální poškození mladých odrůstajících stromků okusem.

Z hlediska ochrany přírody jsou nejcennějšími územími zpravidla přírodní rezervace, které jsou v důsledku bohaté potravní nabídky atraktivní i pro zvěř. V řadě z nich je v důsledku lokálního přemnožení zvěře a nedostatku úživných biotopů v okolí blokována přirozená obnova  dřevin [17, 18].

Zatím nebyl proveden exaktní výzkum, ale pozorování některých lokalit v Beskydech, kde se rysi vyskytují pravidelně od 70. let [19, 20] a vlci od poloviny 90.

let dvacátého století [21], ukazují na úspěšnou obnovu zejména jedle bělokoré, dorůstající i bez umělé ochrany. Zda se skutečně jedná o důsledek změny chování zvěře v oblíbených lovištích rysa nebo vlka ovšem zatím nevíme.

Dlouhodobé sledování vývoje podobné situace však bylo provedeno v Yellowstonském národním parku v USA…více.

 

Regulace malých šelem

• Studiem dlouhých časových řad ve Švédsku v letech 1828-1910 byla potvrzena hypotéza, podle které je stoupající počet malých predátorů (lišek) zapříčiněn dvěma faktory: (1) změnou využití zemědělské půdy, která vedla ke zvýšení produktivity prostředí včetně nárůstu početnosti kořisti malých šelem (především hlodavců) a (2) potlačením vrcholových predátorů (vlk, rys), kteří mohou početnost malých šelem regulovat „shora“ [22].
• Více o tomto tématu
• Prameny:

[1] Mech D. & Boitiani L. (eds.), 2003: Wolves: behavoiur, ecology and conservation. The University of Chicago Press, Chicago, 448 pp.

[2] Okarma H., 1995: The trophic ecology of wolves and their predatory role in ungulate communities of forest ecosystems in Europe. Acta Theriologica 40: 335-386.

[3] Okarma H., Jędrzejewski W., Schmidt K., Kowalczyk R. & Jędrzejewska B., 1997: Predation of Eurasian lynx on roe deer and red deer in Białowieża Primeval Forest, Poland. Acta Theriologica 42 (2): 203- 24.

[4] Filonov C., 1980: Predator-prey problems in nature reserves of the European part of the RSFSR. Journal of Wildlife Management 44 (2): 389-396.

[5] Primack R. B., Kindlman P. & Jersáková J., 2001: Biologické principy ochrany přírody. Portál, Praha, 352 pp.

[6] Linnell J. D. C., Promberger C., Boitani L., Swenson J. E., Breitenmoser U. & Andersen R., 2005: The linkage conservation strategies for large carnivores and biodiverzity: the view from the „half full“ forests of Europe: 381-399. In: Ray C., Redford K. H., Steneck R. S. & Berger J., 2005: Large carnivores and the conservation of biodiverzity. Island Press, Washington D.C., USA, 526 pp.

[7] Pyare S. & Berger J., 2003: Beyond demography and delisting: ecological recovery for Yellowstone's grizzly bears and wolves. Biological Conservation 113: 63-73.

[8] Gill R. M. A. & Fuller R. J., 2007: The effects of deer browning on woodland structure and songbirds in lowland Britain. Ibis 149 (Supp. 2): 119-127.

[9] Allombert S., Stockton S. & Martin J., 2005: A natural experiment on the impact of overabundant deer on forest invertebrates,. Conservation Biology 19 (6): 1917-1929

[10] Míchal I., 1992: Obnova ekologické stability lesů. Academia, Praha, 169 pp.

[11] Finďo S., 2002: Potravná ekológia vlka (Canis lupus) v Slovenských Karpatoch. Výskum a ochrana cicavcov na Slovensku V, Zborník referátov z konferencie Zvolen.Bánská Bystrica: 43-55.

[12] Strnádová J., 2000: Predačný efekt vlka dravého (Canis lupus L.) na populáciu diviačej zveri a jeho význam v dynamike klasického moru ošípaných diviakov na Slovensku. Diplomová práce. Přírodovědecká Fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě, 55 pp.

[13] Hell P., Slamečka J. & Gašpárík J., 2004: Rys a divá mačka v slovenských Karpatoch a vo svete. PaRPRESS Bratislava. 162 pp.

[14] Ripple W. J. & Beschta R. L., 2004: Wolves and the ecology of fear: can predation risk structure ecosystems? BioScience 54 (8): 755-766.

[15] Červený J., 2006: Myslivec a rys, dva lovci a jedna kořist – srnčí zvěř. Svět myslivosti 7 (3): 8-11.

[16] Voskár J., 1993: Ekológia vlka obyčejného (Canis lupus) a jeho podiel na formování a stablite karpatských ekosystémov na Slovensku. Ochrana prírody 12: 241-276.

[17] Čermák P. & Mrkva R, 2003: Browsing damage to broadleaves in some national nature reserves (Czech Republic) in 2000-2001, Ekológia (Bratislava) 22 (3): 132-141.

[18] Čermák P. & Mrkva R., 2003: Vliv mysliveckého hospodaření na vývoj dřevinné vegetace.Lesnická práce 82 (6).

[19] Kunc L., 1996: Lynx (Lynx lynx) in the Moravskoslezské Beskydy Mts. Acta Sc. Nat. Brno, 30 (3): 58-63.

[20] Červený, J., Koubek, P. & Bufka, L., 2006: Velké šelmy v České Republice. IV. Rys ostrovid. Vesmír 85 (2): 86-94.

[21] Bartošová D., 1998: Osud vlků v Beskydech je nejistý. Veronica, 11 (1): 1-7.

[22] Elmhagen, B. & Rushton S. P., 2007: Trophic control of mesopredators in terrestrial ecosystems: top-down or bottom-up? Ecology Letters 10: 197-206.

[23] Helldin J. O., Liberg O. & Glöersen G., 2006: Lynx (Lynx lynx) killing red foxes (Vulpes vulpes) in boreal Sweden – frequency and population effects. Journal of Zoology. Journal of Zoology 270 (4): 657-663(7)

[24] Sobotka R., 2007: Pytláci v Beskydech. Víkend, Líbezníce, 158 pp.

Jak na opruzeniny u dospělých

Začervenalá kůže, podrážděná pokožka, nepříjemný pocit svědění – je dost možné, že vás trápí opruzeniny. Nejčastěji je najdete kolem konečníku, v podpaží, genitálií a v dalších kožních záhybech (u žen například pod prsy).

Opruzeniny v tříslech u dospělých jsou také běžnou záležitostí. Obecně platí, že jsou muži k opruzeninám náchylnější než ženy.

Opruzenina vzniká, když se tře kůže o kůži nebo v místě, kde se pokožka setkává s oblečením – v místech, kde se drží teplo a vlhko.

S vyrážkou se můžete potkat, i když zrovna nenosíte pleny. Časté případy opruzenin jsou při sportu či turistice. Kůže se totiž zpotí a je náchylná na vytvoření opruzeniny. V některých případech kůže mokvá a objevují se drobné prasklinky.

Opruzeniny u dospělých vzniknou raz dva. Například když dlouho sedíte v autě nebo na koženém sedadle ve vlaku. Typická jsou také podráždění vzniklá při vytrvalostních sportech. Ještě, že existuje snadné řešení jako je použití masti na opruzeniny.

Proč máte opruzeniny a jak se projevují?

Nejčastější příčinou vzniku opruzeniny je pocení. Není tedy divu, že se s nimi nejčastěji setkáte v létě. Zvlášť, když nosíte neprodyšné a těsné oblečení, které neumožní pokožce dostatečně dýchat. V takovém případě máte zaděláno na opruzeninu. Kamenem úrazu je i nedostatečná hygiena. Na druhou stranu přehnané mytí poškozuje přirozenou ochranu pokožky a tak snadno dojde k odření.

Běžnými příznaky opruzenin jsou:

• pokožka, která svědí až pálí,
• začervenalá oblast kůže,
• vlhkost kůže, může docházet i k mokvání,
• podrážděná a citlivá pokožka.

Kde se opruzeniny tvoří?

Opruzeniny nejčastěji najdete na jedné z těchto oblastí:

• v podpaží,
• v oblasti pod prsy,
• na genitáliích,
• mezi prsty u nohou,
• na vnitřní straně stehen,
• kolem konečníku.

Jak opruzeniny ošetříte?

Především dbejte na to, aby postižené místo zůstalo v suchu. Vyhněte se nevhodnému oblečení. Postižené místo větrejte, ať se dále nezapařuje. Pokožku pravidelně natírejte krémem např. Bepanthen. Oblíbené jsou kalciová a zinková mast.

Obvyklým případem vzniku opruzenin je dlouhé sezení v dopravních prostředcích. Proto mějte na cestách při ruce antibakteriální vlhčené ubrousky. Při sprchování používejte antibakteriální mýdlo.

Často se zvládnete vypořádat s opruzeninami sami doma bez návštěvy lékaře. V případě, že zarudlá místa neustupují nebo kůže dokonce začala mokvat, navštivte lékaře. Může se jednat o opruzeniny, které jsou způsobené kvasinkami nebo plísněmi. Lékař pak doporučí vhodnou léčbu.

Prevence

Prevence je snadná. Stačí se vyhýbat příčinám opruzenin. Je velká šance, že opruzeninám předejdete, když dodržíte následující zásady:

• Noste prodyšné bavlněné oblečení, aby pokožka mohla dýchat.
• I spodní prádlo volte tak, aby bylo z bavlny a spíše volnější.
• Sprchujte se po fyzické aktivitě, sportovním výkonu, nejvíce v teplých dnech.
• S hygienou to nepřehánějte.
• Mazejte suchou, podrážděnou a citlivou pokožku (krém proti opruzeninám Antivlk)

Teď už si s opruzeninami určitě poradíte raz dva. Trápí opruzeniny vašeho drobečka? Přečtěte si článek Jak se vypořádat s opruzeninami u miminka.

PÉČE O TĚLO

Váš pes je masožravec!

To, že pes pochází původně z vlka a je tedy masožravá šelma, ví asi každý. I přesto, že dnešní pes má s vlkem už málo společného díky jeho staletému vývoji a domestikaci, potřeba výživy zůstala stejná. Vlk loví převážně vysokou zvěř a z takového úlovku pozře všechno kromě velkých kostí, kůže a srsti. K tomu si svůj jídelníček zpestřuje ovocem, travami, bylinami, kořínky atd. Díky této pestré stravě dostává vlk vše co potřebuje – bílkoviny, tuky, vitamíny, minerály a vlákninu. Stejně jako vlk má i pes zuby a trávicí systém uzpůsobený ke zpracování syrového masa, kostí, ovoce a zeleniny.

Na rozdíl od býložravců pes nemá ve slinách žádné trávící enzymy. Produkce trávicích enzymů je u psa aktivována přísunem potravy – masa. Více o tom, jak funguje zažívací systém psa se dočtete ZDE.

Vysoký podíl obilí v granulích způsobuje řadu problémů.

  Protože chybí podnět pro vytvoření trávicích enzymů – maso, vytváří se nedostatečné množství žaludečních šťáv což má za následek nedokonalé strávení potravy a tvorbu bakterií.

Je přetěžována slinivka, která musí více pracovat, aby takovou „těžkou“ potravu bylo možno alespoň z části ztrávit. Dochází k množení bakterií a parazitů, kvašení a nadýmání, což může způsobit až torzi žaludku!

Tuk v granulích musí být konzervován, aby granule dlouho vydržely. Ke konzervaci se používají různé konzervanty (BHA, BHT,…), které mohou různým způsobem poškozovat zdraví – oslabují imunitní systém,  mají negativní vliv na tvorbu červených krvinek, některé jsou dokonce podezřelé z vyvolání rakoviny a pro lidskou potřebu se již nesmějí používat.

Omega 3 mastné kyseliny v granulích nejsou zcela jistě, protože je nelze učinit trvanlivými.

Při takovéto skladbě stravy pes většinou přežívá zdánlivě zdravě, ale v mnoha případech bohužel dochází k onemocnění. Imunitní systém je oslabený, organismus nemá dostatek enzymů, ensenciálních mastných kyselin, antioxidantů…. Je přetížená slinivka, často ledviny. V důsledků množení bakterií ze zbytků granulí vzniká zubní kámen, následně zánět dásní.

přepracováno z www.manwe.eu

Pokud stále tomuto tvrzení nevěříte, podívejte se co o trávicím systému psa domácího píše Wikipedie – ZDE 

Více o tom jak krmit BARFem např. štěňata, psí dorostence nebo psí seniory, také o různých dietách pro nemocné psy (+ podrobné jídelníčky a recepty) se dočtete v knize K. Novosadové – „BARF krmení psa přirozenou stravou“

Nemoc vlčího kousnutí postihuje přes čtyři tisíce lidí. Ročně stojí 47,6 milionu – VZP ČR

  17. 5. 2015

Přes čtyři tisíce klientů VZP se potýká s nemocí, o které toho veřejnost příliš neví, případně ji často zaměňuje s lupénkou. Diagnóza lupus však ve velké části případů může pacientům přinášet nejen kožní problémy, ale též poškození kloubů, srdce, cév, ledvin, plic nebo i mozku.

Choroba, jejíž první známkou může být zarudnutí kůže v obličeji, o kterém se často říkalo, že vypadá jako kousnutí od vlka (odtud i název choroby: lupus = latinsky vlk), přišla loni pojišťovnu na 47,6 milionu korun. Na neděli 10.

května připadá Světový den lupusu, jehož cílem je zejména zvyšovat povědomí o této nemoci.

Pacientů s lupusem přitom rok od roku přibývá a stejně tak rostou i náklady na péči o ně. Zatímco v roce 2013 evidovala VZP celkem 4 274 nemocných a za péči o ně zaplatila přes 42 milionů, loni už to bylo 4 339 klientů a náklady přesáhly 47,6 milionu. Podrobně to ukazuje následující tabulka.

Počet pacientů	Náklady na péči	Léky na recept	Náklady ostatní	Náklady celkem v Kč
Rok 2013	4 274	26 830 000	11 965 000	3 407 000	42 202 000
Rok 2014	4 339	31 195 000	11 155 000	5 286 000	47 636 000

Lupus je autoimunitní onemocnění – to znamená, že imunitní systém člověka tedy „bojuje“ proti vlastním buňkám a tkáním.

Protilátky, které při tom vytváří, se pak ukládají v místě působení nebo se dostávají do oběhu, a způsobují tak zánět.

Možným důvodem vzniku tohoto onemocnění mohou být hormonální výkyvy nebo vnější podněty, které mohou vyvolat záchvat. Jedná se například o slunění nebo virové infekce. Přesné příčiny onemocnění ale nejsou známy.

Nejčastějšími projevy onemocnění, které se obvykle objevuje mezi 15 a 35 lety věku, jsou:

• bolesti kloubů a svalů, spolu s motýlovitým zarudnutím kůže na obličeji,
• nesnášenlivost slunečního záření,
• vypadávání vlasů,
• křeče, bolestivé zduření mízních uzlin,
• únava,
• úbytek na váze,
• nadměrné pocení.

Rizikové faktory jsou bohužel naprosto neovlivnitelné. Vzhledem k tomu, že lupus vzniká nejčastěji u žen mezi 20. a 40. rokem věku, musí být případné těhotenství pod podrobným lékařským dohledem a nezbytné je, aby nemoc byla u ženy nejméně 6 měsíců v remisi. V opačném případě hrozí totiž postižení srdce plodu a zároveň zhoršení lupusu samotné matky.

Po stanovení konečné diagnózy, kterému předchází především laboratorní vyšetření krve a další pomocná vyšetření podle projevů v jednotlivých orgánech, lékař zahájí léčbu. U nemocných s převážně kožní formou nebo tam, kde je nižší aktivita nemoci, je třeba v prvé řadě omezit slunění a používat ochranné krémy na odkryté části těla.

V případě závažnějších komplikací se podávají imunosupresiva. Důležité je též vyvarovat se momentů, které nemoc spouštějí, jako je například slunění, porod, stres, užívání některých léků atd. Vhodný je klidový režim a dostatek odpočinku alespoň v době aktivity nemoci. V posledních letech je u nejtěžších forem aplikována tzv.

biologická léčba.

Nejvíce klientů VZP, kteří jsou postiženi lupusem, je v Jihomoravském kraji, v Praze a v Ústeckém kraji. Následující tabulka ukazuje regionální výskyt choroby i náklady vynakládané na její léčení.

Rok 2013	Rok 2014
Počet pacientů	Náklady	Počet pacientů	Náklady v Kč
Praha	488	6 044 000	497	6 508 000
Středočeský kraj	402	4 212 000	424	5 692 000
Jihočeský kraj	289	3 279 000	311	4 615 000
Plzeňský kraj	353	2 571 000	365	3 011 000
Karlovarský kraj	163	2 042 000	169	1 346 000
Ústecký kraj	465	4 845 000	473	5 198 000
Liberecký kraj	239	2 445 000	231	1 542 000
Královéhradecký kraj	232	2 362 000	220	3 039 000
Pardubický kraj	196	2 270 000	188	2 106 000
Kraj Vysočina	197	1 484 000	204	1 873 000
Jihomoravský kraj	542	4 774 000	575	6 288 000
Olomoucký kraj	182	1 295 000	187	1 439 000
Moravskoslezský kraj	247	2 482 000	243	2 664 000
Zlínský kraj	279	2 098 000	252	2 314 000
Celkem	4 274	42 202 000	4 339	47 636 000

Mgr. Oldřich Tichývedoucí tiskového oddělení a tiskový mluvčí

Vlci v české přírodě

Vlci jsou zvídavá zvířata a zejména mladí vlci se mohou vyskytnout i v okolí lidských obydlí. Níže uvedená tabulka popisuje různé typy chování vlka a zároveň uvádí i další doporučený postup. Nejkrajnějším řešením může být odstranění problematického jedince z přírody. Vždy je však potřeba kontaktovat příslušný orgán ochrany přírody.

Další informace je možné najít v kapitole Časté dotazy.

Údajnou ztrátou plachosti vlků se také zabývala švýcarská studie a vyvrací jí.

Tabulka: Podklad pro posouzení různých způsobů chování vlka ve vztahu k jeho nebezpečnosti pro člověka, a z toho vyplývající doporučení, jak jednat (zdroj: LCIE – Management of bold wolves, 2019. Dokument k dispozici zde).

Střetnutí člověka s vlkem aneb Musíme se jich bát?

Co dělat v případě, že potkáte vlka v přírodě, a jaké jsou zásady táboření v oblastech s výskytem vlka, si můžete přečíst v našem informačním letáku zde.

Strach z napadení či zabití velkou šelmou patří k nejzávažnějším, které člověk může mít. K zabití člověka tygrem, lvem, leopardem, pumou a medvědem dochází pravidelně a jsou to stovky případů ročně. Nebezpečí zabití vlkem je však extrémně vzácné a pokud k němu ve 20.

století došlo, jednalo se o vlky nakažené vzteklinou (ta v ČR není od roku 2004). Od roku 1974 není v Evropě prokázán případ, že by zdravý a volně žijící vlk zabil člověka. V Severní Americe došlo v 21.

století k  usmrcení dvou lidí vlkem – bylo to v roce 2005 v Kanadě a v roce 2010 v USA na Aljašce, přičemž v obou případech hrála roli nedbalost oběti. Evropa je domovem 10 000 až 20 000 vlků, Severní Amerika 60 000.

Zdokumentované historické případy, ve kterých byl člověk vlkem zraněn, se opět týkaly především vlků nakažených vzteklinou. Vlk v takovém stavu dokáže pokousat i velké množství lidí najednou.

Kdysi nebylo možné vzteklinu léčit následně, a tak i tato jednotlivá pokousání měla pro člověka smrtelné následky.

Dnes, jak jsme již uvedli výše, u nás vzteklina není, a i kdyby byla, existují již způsoby, jak ji vyléčit následně po pokousání zvířetem.

Pokud vlk neměl vzteklinu, napadl člověka často ve snaze se bránit.

Existuje i mnoho relativně nedávných případů z jižní Evropy, kdy byl majitel ovcí pokousán vlkem, když se snažil chránit své ovce a zahnat vlka holí.

Vlk zahnaný do kouta, chycený do pasti anebo vyprovokovaný například tím, že mu člověk vleze do nory, člověka také pravděpodobně pokouše (ale nemusí tomu tak být).

Historická usmrcení člověka vlkem (např. z 18. století ve Francii, Estonsku a v severní Itálii) byla někdy způsobována vlky skříženými s psy, tzv. hybridy.

V současnosti se případný výskyt takového zvířete např. v sousedním Sasku řeší odstraněním zvířete z přírody.

Podobně byl po napadení dvou dětí v jižním Polsku v roce 2018 odstraněn vlk, u kterého zatím víme, že se pravděpodobně jednalo o vlka uniklého ze zajetí.

Případy z chráněných vlčích oblastí v Severní Americe dokazují, že vlk může napadnout (nejčastěji kousnout) člověka, když u něj dojde k přílišnému navyknutí na člověka a ztrátě přirozeného ostychu před ním. Ale i zde obětmi nebyli běžní lidé, ale správci parku, kteří byli s vlky v častém kontaktu. Tyto střety nebyly smrtelné.

Četnost útoků vlka na člověka je ve srovnání s útoky jiných masožravců nebo divokých zvířat nejnižší. Bojíme se jich proto, protože máme kulturní zkušenost, která je posilována příběhy a mytologií. Tento strach je tedy ze zkušenosti oprávněný a vrozený, ale skutečné riziko napadení vlkem je, jak se shodují odborníci na základě provedných historických studií, velmi, velmi nízké.

Zdroj: Linell et all. 2002: The fear of wolves: A review of wolf attacs on humans.

Úlohou státních institucí je sledovat vývoj vlčí populace a zajištění co největší bezpečnosti pro občany. Každé zvíře je tedy hodnoceno individiuálně a orgány ochrany přírody rozhodují o případných krocích u zvířat, která se jeví jako problematická.

V rámci Programu péče o vlka obecného vzniká Pohotovostní plán, který má řešit situace, které mohou nastat při výskytu nápadně se chovajících jedinců vlka. Proto vznikla škála popisující chování vlka od přirozeného po problematické (viz tabulka níže) a v každé kategorii jsou doporučené kroky pro řešení či postup.

Tabulka 1: Posouzení různých způsobů chování vlka ve vztahu k jeho nebezpečnosti pro člověka a z toho vyplývající opatření a doporučení (vypracováno dle: Large Carnivore Initiative for Europe (LCIE) (2019): Policy Support Statement: The management of bold wolves; Reinhardt I., Kaczensky P., Frank J., Knauer F., Kluth G.

(2018): Konzept zum Umgang mit Wölfen, die sich Menschen gegenüber auffällig verhalten, BfN Skripten 502, Hrsg: Bundesamt für Naturschutz; Bundesamt für Umwelt (2016, rev. 2019: Konzept Wolf Schweiz Vollzugshilfe des BAFU zum Wolfsmanagement in der Schweiz; Černe R., Majić Skrbinšek A., Bartol M.j, Jonozovič M. (2015): Guidelines for bear intervention groups, Action A.

1LIFE DINALP BEAR project)

Vysvětlivky: