Počítačové hry za posledních dvacet let prošly dramatickým vývojem. Už dávno nejsou jen kratochvílí pro děti a „vousatá mimina.
“ V jejich zábavnosti se však skrývá i nebezpečí, virtuální světy jsou totiž často mnohem zajímavější než ten náš skutečný. O vážné problematice závislostí na počítačových hrách jsme si popovídali s Mgr.
Jiřím Korešem, který pracuje jako vedoucí Poradny pro nelátkové závislosti PREVENT99.
Kde je ten rozdíl mezi závislostí a koníčkem? Proč se tak často nemluví třeba o závislostech na sledování seriálů, rybaření či sociálních sítích, když i těmito činnostmi někteří lidé tráví většinu volného času?
Dobrá otázka na úvod. Pojďme si nejdříve říct, co je to závislost a trochu to celé zjednodušit. Existuje několik definic, které mají vesměs společná kritéria pro určení závislosti.
Těmi jsou například odvykací příznaky, zvyšování tolerance, neschopnost ovládat nebo omezit užití/činnost, dále pokračování v činnosti/užívání i přesto, že mi tato aktivita přináší zjevné potíže například do jiných oblastí života, jako jsou vztahy, zaměstnání nebo škola.
· Aktuálně pracuje hlavně jako
|
Pokud se nad touto definicí zamyslíte, je možné ji vztáhnout jak na návykové látky, tak na hraní her. Přiznejte si, kdo z vás si někdy řekl, že skončí hrát v deset večer a pak si uvědomil, že je půlnoc? Nebo díky propařené noci ráno zaspal do školy a nezvládl test?
Aby to bylo ještě o trochu složitější, část odborné veřejnosti vnímá hraní her spíše jako obsedantně kompulzivní poruchu. Tuto poruchu lze zjednodušeně charakterizovat jako opakovaní nějaké činnosti, která přináší uspokojení, a naopak napětí pokud tuto činnost nevykonávám, aniž jsem schopen reflektovat potíže, které mi tato činnost přináší.
Rozdíl mezi závislostí a koníčkem je dle mého názoru právě v míře škodlivých následků. Touto optikou bychom se stejně mohli dívat na závislost na sociálních sítích, což je relativně časté téma, jídle, rybaření, nebo jak říkáte – sledování seriálů.
O těchto oblastech se nemluví jednoduše proto, že tyto činnosti neprovozuje v rizikové míře tolik lidí jako hraní her.
Pokud by například třetina středoškoláků měla problémy s učením díky každonočnímu rybaření, pak by se z toho jistě stal problém řešený médii do nekonečna.
Tím se dostáváme k dalším důvodům. Hraní her je stále relativně nová činnost, které část rodičů tak úplně nerozumí, jelikož ji nezažila v takové míře jako dnes. Sám jsem byl vlastníkem jednoho z prvních Atari ve vsi, tedy výjimkou.
A pamatuji, že u mých vrstevníků byl z pohledu rodičů stejný problém se sledováním televize jako v případě dnešních her. „Nekoukej na to furt a běž ven“ bylo na denním pořádku. Dnes běží televize jako kulisa ve většině domácností.
A na závěr to nejdůležitější, myslím, že řada kolegů se se mnou shodne na tom, že zejména u mladistvých, nejde v případě hraní her ještě o závislost, ale spíše o nastavení míry, hranic a pravidel v rodinném prostředí a jejich dodržování.
Tento fenomén pěkně shrnuje například prof. PhDr. Michal Miovský Ph.D. ve videu, které je možné si snadno dohledat.
Pro mne osobně je v tomto případě pojem závislost pouze zkratka používaná médii a srozumitelná pro veřejnost, která by se jinak v problematice ztratila.
Nakolik je závislost na počítačových hrách opravdu nebezpečná? Vždyť jediné, co člověk hrám obětuje, je „jen“ čas, maximálně sociální život, což se, na rozdíl od zničeného zdraví nebo dluhů z drog či gamblingu, dá vždy napravit.
Odpovím otázkou. Co víc v životě máte než čas a sociální život? Pro starší je odpověď jasná, ale chápu, že pro mladistvé jde o veličiny, které ještě nejsou důležité. Času je dost a sociální život zvládnu po síti nebo ho mám dost ve škole. Ale pojďme na ta nebezpečí.
Online hry jako World of Warcraft daly vzniknout i mnoha skutečným přátelstvím. A některé kvůli nim naopak zanikly.
První spočívá v tom, že důsledky nadměrného hraní na sebe dají dlouho čekat a o to hůř se pak napravují. V tomto ohledu je můžeme přirovnat k cigaretám. Důsledky každodenního užívání heroinu člověk pozoruje už za půl roku, ale kouřit můžete třeba dvacet let, aniž pocítite výrazné potíže. Jenže pak máte třeba rakovinu a to už je pozdě.
Hraní her také nepřináší potíže hned. Když pominu fyzické následky, na které každý výrobce her nebo techniky upozorňuje v příbalovém letáku – zrak, držení těla nebo epilepsie – jsou to zejména následky v oblasti psychiky. V sociální oblasti se mohou následky projevit až později.
Je třeba si opět říct, zda v samotném hraní her vidím problém. Hra rozvíjí intelekt, dokážete se u ní odreagovat, komunikujete s ostatními hráči. Pokud nastane problém, je oproti jiným činnostem způsoben z velké části mírou hraní.
Není závislost na PC hrách způsobena spíše herní komunitou, kterou člověk nahrazuje skutečné přátele? Existuje vůbec i závislost na příběhových hrách pro jednoho hráče, nebo jde jen o problém „nekonečných“ multiplayerových her?
Herní komunita je určitě jeden z důležitých faktorů potencionální „závislosti“. Jenže zase jsme u těch termínů. Co jsou opravdoví přátelé a co je herní komunita? Pro každého trochu něco jiného.
Asi bychom se shodli na tom, že „opravdový přítel“ je ten, který vám vždy pomůže, můžete se na něj spolehnout, bere vás takové, jací jste a tak dále.
Jenže co když hrajete online hru s opravdovými přáteli, se kterými se jinak vidíte osobně? Nebo co když opravdové přátele máte a hry hrajete s těmi ostatními?
I počítačové hry jsou zábavnější, když je hrajete se skutečnými přáteli.
Důležité je uvědomit si, že kontakt s člověkem v online prostředí je nenáročný, většinou bezpečný a zajímavý. Pro takový kontakt totiž nemusíte nikam chodit, oblékat se nebo mýt. Nikdo vás nehodnotí podle toho, jak vypadáte, a nikomu nemusíte říkat nepříjemné věci do očí.
To vše v realitě vyžaduje nějaké úsilí. V online kontaktu toto vše odpadá, navíc jste hodnocen podle toho, co ve hře umíte. A můžete si klidně zanadávat nebo zavtipkovat, i když by vám to v realitě tak nešlo. To vše je lákavé, a pokud zrovna trpíte nějakým handicapem, pak dvojnásob.
Takže proč nezůstat u tohoto typu kontaktu?
Negativním důsledkem tohoto jednání bývá vyhýbavost při fyzickém kontaktu, neobratnost v sociálních vztazích nebo osamělost. To však nepřijde hned, ale jde o dlouhodobý vývoj. Klienti, kteří hrají PC hry a chodí k nám do poradny, mají vždy nějaký důvod, který je k tomu vede.
Na pozadí je neúspěch ve škole, šikana, nepochopení, problémy s komunikací v rodině, úzkosti. Nejde o „závislost“ a pokud se nám povede odstranit příčinu a člověk je spokojený ve svém reálném životě, respektive světě, pak už nemusí být jeho hlavní prioritou a náplní hraní her.
Jak poznám, jestli jsem já nebo můj blízký skutečně závislý? Sám jsem měl na začátku střední školy období, kdy jsem hraním trávil veškerý volný čas, ale přešlo to samo od sebe. Neděje se tak běžně, když člověk dospívá?
Jak bylo řečeno výše, abyste zjistili, zda jste závislí, můžete si udělat některý z testů na internetu http://www.neprohraj.se/hrani. Problém je spíše v tom, že si člověk jen málokdy řekne sám o pomoc. Nejprve problém samozřejmě popírá. Pak je třeba si také uvědomit, že od problémového chování je k závislosti ještě dlouhá cesta.
Do naší poradny přivede velkou část klientů někdo z jejich blízkých, například přítelkyně, maminka nebo manželka, protože okolí většinou vnímá problém dříve než samotný klient. Pak už stačí být k sobě upřímný.
Řada lidí v mém okolí se mě často ptá: Jsem závislý? Piju moc, hraju moc? Já se jich na oplátku ptám, zda jim ta činnost (např. hraní) přináší do života nějaké problémy. Například ve vztazích, v práci, ve škole. Vaše okolí je takový první indikátor.
Co s tím uděláte pak je už na vás.
K druhé části otázky. Je to jak říkáte. U většiny lidí to přejde samo a netýká se to jen hraní, ale mnohdy třeba i drog. Měli jsme v poradně kluka, s nímž jsme řešili řadu problémů spojených s dospíváním, hraním her na úkor školy a podobně. Jednoho dne se zamiloval, odložil konzoli a bylo hotovo. Nechci to tím ale úplně zlehčovat. Dospívání je určitě velmi významný faktor.
Známý psycholog Philip Zimbardo upozorňuje na to, že snadno dostupné počítačové hry a internetové stránky s pornografií naplňují většinu potřeb mladých mužů, čímž vzniká celospolečenská krize. Myslíte, že s tím, jak jsou hry stále propracovanější, se může v budoucnu situace ještě více zhoršit?
Po pravdě řečeno nevím. Jsem optimista a stále věřím v nějakou sebeozdravnou tendenci schovanou v každém člověku. Krize vzniká, to má pan Zimbardo pravdu, ale on sám mluví i o dalších faktorech. O bolesti jako příčině závislosti, o absenci přechodových rituálů atd.
Naštěstí kolem sebe vidím dost mladých lidí, kteří odcházejí ze sociálních sítí nebo je užívají daleko střízlivěji než naše generace.
Na jedné straně věřím, že realita bude stále více propojena s tou virtuální, obzvláště v oblasti herního průmyslu, pornografie bude nadále pokrucovat dosavadní obraz sexuality a sociální sítě ovlivňovat chování v reálné komunikaci.
Na straně druhé ale vidím i dost mladých se zdravým odstupem. Navíc vše jde tak rychle dopředu, že nelze předvídat, co bude trendy za tři roky.
Nezpochybňuji negativní důsledky, jen stále věřím, že prožívání reality je ve výsledku dostatečně cool. On se tento problém vlastně týká jen nějakých 15 –20 % celkové lidské populace. Té části, pro kterou je toto vše dostupné. Což také není od věci si uvědomit.
S jakým nejzávažnějším případem závislosti na hrách jste se dosud setkal?
Každý případ je závažný a nikdy nelze srovnávat míru utrpení, respektive prožívání.
Kdybych popsal, že některý hráč hrál dvacet hodin denně, nemyl se, nechodil do školy a při odpojení kabelu k PC demoloval nábytek, bylo by to jistě šokující, ale závažná na tom byla spíše ta propast v komunikaci, neschopnost situaci napravit a řada příčin, která k tomuto stavu vedla. Bolest z šikany ve škole, nepochopení ze strany rodiny a to, že hráč už nevidí cestu ven, případně se ji ani nesnaží hledat, i když tuší, že je to průšvih.
Pokud má nějaký rodič pocit, že jeho dítě tráví hraním příliš času, jak by měl správně postupovat? Pamatuji si, že když mi rodiče různými opatřeními omezovali čas u počítače, trávil jsem jen více času přemýšlením nad tím, jak je obejít, nikoli kýženým studiem.
S žádným koníčkem by se to nemělo přehánět. Ani s rybařením.
Co popisujete je ale přirozená reakce, ať už je ovlivněná zvídavostí, rebelií nebo prostě jen upřednostňováním něčeho zábavného. Roli hraje opět řada faktorů. Hlavní rolí je pro mne stále komunikace, i když je někdy složitá.
Tedy vysvětlovat, co chci a proč to jako rodič chci, i když se zdá, že potomek neposlouchá. Podporovat alternativy trávení času a zároveň ze hry nedělat strašidlo.
Zapojit se, ptát se o co jde, propojit hru s realitou a součástí života.
Jak nás ovlivňuje závislost na mobilu a sociálních sítích
Už jste někdy slyšeli o nomofobii? Jedná se o označení pro fobii, která spočívá v závislosti na vlastním mobilním telefonu nebo smartphonu. Postižený jedinec trpí strachem ze ztráty mobilního signálu, vybití baterie,zapomenutí nebo ztráty mobilu. Na celém světě přibývá lidí, kteří touto fobií trpí.
Někteří závislost na telefonu přirovnávají k závislosti na nikotinu nebo alkoholu, dle studií dokonce dochází k negativnímu ovlivňování našeho mozku. Odborný název už má také závislost na sociálních sítích, počítačových hrách nebo online chatu. Jedná se o netolismus. I zde počet závislých každým dnem roste.
Jak jste na tom vy – odoláváte, nebo si už život bez mobilního telefonu v ruce nebo připojení na tzv. virtuální drogy nedokážete představit?
Pokud ano, je na čase s tím něco udělat a naordinovat si tzv. digitální detox.
Studie tvrdí, že nomofobií v různých intenzitách trpí více než polovina uživatelů mobilních telefonů. Lidé, kteří jsou na mobilním telefonu silně závislí, se potýkají s vážnou úzkostí, pokud k němu nemají přístup.
Závislost může ovlivnit jejich společenský život, vztahy s přáteli, partnery a rodinou. Jedním ze znaků závislosti je skutečnost, že se tito lidé vyhýbají interakcím tváří v tvář, trpí sociální úzkostí a možná i depresemi.
Nomofobie má vliv na jejich schopnost pracovat nebo studovat, chybí jim soustředění. Jediné, po čem touží, je být stále připojeni ke svému smartphonu.
Studie dokázaly, že závislost na telefonu má vážné důsledky. Už se vám stalo, že jste během řízení auta četli nebo psali SMS zprávu nebo telefonovali bez použití handsfree? Nejde jen o to, že vám hrozí pokuta a odečet trestných bodů z karty řidiče, ale může vám jít o život.
Problém ale může být nejen na straně řidičů – v nebezpečí jsou také chodci, kteří kvůli věnování se mobilnímu telefonu nepozorně vstoupí do vozovky. Používání mobilního telefonu má dopad i na naše zdraví – pokud do něj delší dobu koukáme, způsobuje to špatné držení těla, bolesti krku a zad a může to mít negativní dopad na naši páteř.
Výzkumníci také zjistili, že modré světlo, které vyzařuje z displejů mobilních telefonů, může narušit produkci melatoninu, a tím i spánek. Závislost na mobilním telefonu může negativně ovlivnit také fungování našeho mozku.
Vědci zjistili, že lidé, kteří jsou na něm závislí, mají v mozku vyšší hladinu GABA, což je aminokyselina, kterou si mozek vytváří za účelem negativního ovlivňování. Tato látka zpomaluje neurony, což vede k horší pozornosti a kontrole a člověk se nedokáže plně soustředit.
Jak na sobě poznáte, že jste na mobilním telefonu závislí? Existují různé testy. Přináším jenom pár otázek, na které si musíte upřímně odpovědět.
Stalo se vám, že jste zpanikařili při vybití telefonu nebo zapomenutí nabíječky? Pociťujete návaly úzkosti při ztrátě signálu? Když si mobil zapomenete doma, myslíte jen na to, co vám uniká a kdo vás shání, neustále mobil kontrolujete, jestli vám náhodou někdo nevolal, nepřišla SMS zpráva nebo e-mail? Usínáte s mobilem v ruce nebo na nočním stolku, nosíte si mobil do koupelny nebo na toaletu, mobil nevypínáte ani na společenských setkáních, v kině nebo divadle? Musíte všechno fotit a následně se tím chlubit na sociálních sítích? Trhnete s sebou, pokud někomu zazvoní telefon se stejnou melodií, jakou máte vy? Pokud jste na většinu otázek odpověděli ano, tak je vážně čas se nad sebou zamyslet.
CELÝ ČLÁNEK ZDE
Netholismus – závislost na internetu
Jde o závislost na internetu a to v jakékoliv podobě – brouzdání po webových stránkách, návštěvy sociálních sítí, hraní online her, navštěvování seznamek. To samozřejmě neznamená, že každý, kdo aktivně používá internet, je netholik. Psychologové už dlouhodobě dokáží dobře definovat závislost na čemkoliv – drogách, hracích automatech, alkoholu, na jídle či počítačových hrách. K základním ukazatelům závislosti patří:
Jak poznat závislosti
- Závislý člověk preferuje konzumaci „své drogy“ na úkor jiných důležitých aktivit či druhých lidí.
- Závislý potřebuje svou „drogu“ pro dosažení psychické či fyzické pohody.
- Užívání „drogy“ nepříznivě ovlivňuje fyzické a psychické zdraví a také plnění povinností závislého.
Psychologové vědí, že to vše platí i pro závislost na internetu: takto postižený člověk tráví u internetu enormně velké množství času, ostatní zájmy a zejména i povinnosti (pracovní, školní) ustupují do pozadí, pokud je internet nedostupný, necítí se takto závislý jedinec psychicky a pak i fyzicky dobře, po nějaké době tímto začnou trpět jeho reálné vztahy.
Kdo je ohrožený
Nejohroženější skupinou (lidí, kteří nejčastěji a nejsnadněji této závislosti propadají) jsou puberťáci a dospívající mládež, může se to ale stát i dospělým. Jsou lidé, kteří mají sklony do závislostí upadat, pro ně může být rizikové období osamělosti, nebo když se jim nedaří a potřebují z reality uniknout.
Jak pomoci
Netholismus je skutečná závislost a tedy i reálný problém, který nelze bagatelizovat. Pokud se u dětí i dospělých netholismus rozvine a trvá měsíce či dokonce roky, má za následek velké zdravotní i sociální problémy a snižuje kvalitu života. Zároveň jde o závislost na něčem, co je nedílnou součástí života většiny z nás.
Mají-li rodiče podezření, že jejich dítě tráví u internetu čas na úkor ostatních aktivit (to mívá za následek zhoršení výsledků ve škole a úbytek „živých“ sociálních kontaktů), neměli by váhat poradit se s psychoterapeutem či dětským psychologem.
Závislost jako taková patří k duševním poruchám, to znamená, že závislý člověk má omezené možnosti sám svojí vůlí svůj stav ovlivnit, přestat svou „drogu“ konzumovat a své závislosti se tak zbavit.
Proto je důležitá spolupráce s odborníkem na identifikaci, pojmenování problému a vhodném postupu léčby s individuálním posouzením všech souvislostí.
Důležité bude pomoci člověku, který se zbavuje závislosti na internetu naplnit prázdné místo v životě jinými aktivitami, které ho budou naplňovat, to je někdy cesta delší než by se zdálo.
Dětem dlouhodobě chybí kontakty s vrstevníky, hodně jejich psychiku ale také ovlivňuje nálada doma, tedy to, jak my dospělí zvládáme tuto nelehkou dobu.
Jak s dětmi mluvit o tom, když to nám dospělým už spolu opravdu neklape a rozhodli jsme se rozejít… Jak partnerské konflikty hrotí nadužívání alkoholu a jak může párová terapie pomoci vztah zachránit nebo se slušně rozejít… Téma samoty, osamělosti – mít čas na sebe… Na Frekvenci 1 s Bárou Nesvadbovou o tom, co konkrétně děti trápí…
Jsi pesimista, nebo optimista? Věříš lidem, nebo ne? Věříš v dobré konce, nebo spíš věci dopadají špatně? Dokážeš se na druhé spolehnout, nebo si raději všechno uděláš sám? Je jasné, alespoň většině z nás, že svět není černobílý. Na takové…
Psychologická pomoc, zejména pak psychoterapie, může pomoci pouze při dodržení profesionálního přístupu a etiky. Jedině tak může vzniknout osobní spolupráce na bázi vzájemné důvěry, která pomáhá řešit osobní problémy a léčit duševní poruchy. Dovlolím si zde citovat Etický kodex České…
Rodiče se někdy ptají psychologa, jak nejlépe své děti vychovat, aby uměly dobře vyjít s druhými lidmi a byly ve vztazích šťastné. Nejen psychologové vědí, že lidé, kteří mají o druhé nefalšovaný zájem a umějí být vřelí, jsou oblíbenější a…
Jak se zbavit závislosti na internetu a mobilu?
Mnoho lidí se v současnosti cítí bez internetu ztraceno. Když někdo neodpoví na jejich volání nebo e-mail hned, znervózní. Jsou zvyklí být každodenně konfrontováni s nesčetnými podněty zvenčí, a pokud se chvíli žádná věc neděje, přijde jim to divné.
Jak žije digitální generace?
Hodně lidí se bojí přiznat svoji závislost na chytrém telefonu. Mají ho pořád u sebe, ustavičně sledují novinky nebo se dívají, zda jim nepřišly nové zprávy.
U některých je vazba až tak velká, že si berou mobil do sauny, posilovny nebo do plaveckého bazénu. Permanentní dostupnost už patří k „výbavě moderního člověka“.
Není divu, že pak v lavině neustále valících se informací trpí nervozitou, podrážděností, vyčerpáním nebo ztrátou pozornosti.
Dny bez internetu
Z těchto důvodů mnoho osob zařadilo do svého života dny bez internetu. Vědomě se tak odpojují ze sítě, aby měli chvíle ticha, klidu a času pro sebe. Takzvaná digitální detoxikace však kromě psychického odpočinku podporuje i produktivitu a kreativitu. Během ní poznáte nové lidi a zážitky, jež vám přinesou bouřlivý příliv nápadů do hlavy.
Dovolená offline
Spousta lidí sní o tom, že prožije své dny volna bez notebooků, tabletů a smartphonů. Chtějí vypnout a místo zvonění, pípání a oznámení si přejí naslouchat přírodě. Přestože velké množství pohostinských a ubytovacích zařízení podlehlo modernímu trendu a instalovalo Wi-Fi, existují i taková, která záměrně razí filozofii offline.
A rozhodně „neumírají na úbytě“. Klienti oceňují í absenci internetu, ticho, klid, praskání ohně v krbu u nebo bublání potůčku. Jste-li na internetu závislí, budou pro vás nejlepším místem na dovolenou hory.
Ve vyšších nadmořských výškách většinou není signál, tudíž se můžete rekreovat buď jeden, nebo více dní (podle typu pobytu a vašich aktivit) mimo dosah sítě. Po detoxikaci mysli budete velmi překvapeni.
Zaprvé tím, jak báječně si odpočinete, zadruhé zjistíte, že svět nabízí prosté skutečné krásy, které vám virtuální prostor neposkytne.
V některých zemích již byla vytvořena centra, jež pomáhají lidem zbavit se závislosti na internetu. Dokonce vznikají i prázdninové kempy (místa mají vyprodaná během pár hodin), kde účastníci platí velké peníze za to, aby trávili čas bez elektroniky a dokázali se bavit sami.
I když nikam nejedete
Avšak nemusíte hned vyrážet do podobných zařízení. Pro začátek stačí, když jeden den (například o víkendu) budete svůj telefon používat jen v nouzovém režimu. To znamená, že ho využijete jen k zavolání či k napsání SMS pouze v nutném případě. Jinak si nepovolte žádné chaty, e-maily, sociální sítě či aplikace.
„Abstinenční příznaky“ zaženete hraním karet, deskových her, luštěním křížovek, čtením knížek, pobytem v přírodě, piknikem s přáteli, zahradničením, trávením času s rodinou, sportem, fotografováním, návštěvou přednášky, divadla, koncertu. Možností je bezpočet. Jen se zamyslete nebo poraďte s kamarády, kteří žijí aktivně. Až si místo mobilu najdete jinou zábavu, vypněte ho alespoň jednou do týdne na pár hodin.
Popletený organismus
Jedním z důvodů, proč trávit méně času ve společnosti elektronických přístrojů, je i vyzařování modrého světla z obrazovek (stejně působí i modré světlo u LED osvětlení).
Váš mozek si tak plete světlo obrazovky s denním světlem a myslí si, že probíhá den. Přestane produkovat hormon melatonin, který řídí cirkadiánní rytmus (fáze aktivity a klidu) a nespavost je na světě.
Chcete-li mít tedy kvalitní spánek, vypněte všechny monitory a obrazovky dvě až tři hodiny před ulehnutím do postele.
Rizikové záření
Kvůli bouřlivému rozvoji mikroprocesorové a komunikační elektroniky je každý z nás vystaven expozici elektromagnetického pole. A to jak doma, tak v zaměstnání.
Jakmile spustíte svůj elektronický přístroj, začne se kolem vás tvořit prostředí s vysokou koncentrací pozitivních iontů, což neprospívá zdraví. Příznaky se mohou projevit bolestmi hlavy, dásní, zubů, hučením v uších,srdeční arytmií či únavou.
Vědci z Velké Británie ve své studii tvrdí, že elektromagnetické pole kolem spotřebičů uvádí do pohybu viry, bakterie a různé alergeny vyskytující se ve vzduchu.
Pokud spotřebiče nepoužíváte, vytáhněte elektrické kabely ze zásuvky. I ve spícím režimu přístroje vytvářejí kolem sebe elektromagnetické pole.
Kromě ochrany vašeho zdraví vás příjemně překvapí nižší účet za elektřinu. Do místností také umístěte pokojové květiny, protože některé druhy dokážou elektromagnetický smog eliminovat.
Mezi nejvýkonnější „čističky“ patří zelenec, fíkovník pryžodárný nebo aloe vera.
Autor: Mgr. Pavla Apostolaki
Závislost na Internetu
Ke stažení:
- Video (.mp4)
- Výukový materiál (.odt)
- Výukový materiál (.pdf)
Stejně jako oheň i Internet je dobrý sluha, ale špatný pán. I na něm totiž může vzniknout závislost, která může mít významné devastující účinky na osobní život člověka i jeho okolí. Závislost na Internetu neboli netolismus se nejčastěji vyskytuje mezi mladými lidmi.
Nejvíc ji propadají lidé ve věku 16–29 let. Rizikovou skupinou jsou také děti ve věku 12–15 let, často závislost vzniká i mezi vysokoškolskými studenty, matkami na mateřské dovolené a nezaměstnanými. Závislost na Internetu ale může vzniknout prakticky u kohokoli.
Průzkum z roku 2008 říká, že známky závislosti na Internetu vykazují asi tři procenta Čechů.
Vždyť se stačí nepřipojit. Ale kde?
Dnešní doba závislostem na Internetu poskytuje velmi dobrou živnou půdu. Časy, kdy se na Internet chodilo domů, do knihovny nebo kavárny, jsou dávno ty tam.
Možností připojení přibylo zejména díky rozšíření mobilní datové sítě a samozřejmě chytrých přenosných zařízení jako jsou telefony či tablety.
Místa bez možnosti připojení k Internetu jsou stále vzácnější, což má na jednu stranu řadu výhod, ale na druhou stranu se jedná o hlavní podmínku k postupnému vytvoření závislosti. Závislost na Internetu je ve svém principu stejná jako jakákoliv jiná závislost.
Jedná se o nekontrolovatelné nutkání opakovat své chování bez ohledu na jeho dlouhodobé důsledky. V tomto případě tedy o potřebu neustále sledovat internetový obsah a být on-line. Internet a jeho aplikace se postupně stávají středobodem života a pomalu z něj vytlačují reálný svět.
Jak poznat závislost
Definovat závislost na Internetu není úplně jednoduché. Mnoho lidí Internet využívá v práci, při studiu a zábavě, celkově u něj tráví hodně času, ale přesto není možné mluvit o závislosti.
O tu se jedná ve chvíli, kdy čas strávený na Internetu začne zasahovat do reálného života* a komplikovat jej.
Aby však bylo možné mluvit o závislosti, musí být podle anglického psychologa Marka Griffitha přítomno šest základních příznaků:
Význačnost – Internet je pro člověka tou nejdůležitější věcí, reálné vztahy jdou stranou.
Změny nálady – pokud se závislý člověk z nějakého důvodu nemůže dostat k počítači, projevují se u něj silné negativní emoce, špatně se soustředí a projevuje se u něj větší sklon k impulzivnímu jednání.
Zvyšování tolerance – závislý člověk neustále prodlužuje dobu strávenou on-line.
Abstinenční příznaky – pokud je závislému odepřen přístup k počítači, mohou se u něj projevit výbušné až agresivní reakce, pocity úzkosti, deprese či jiné psychické potíže, které zmizí prakticky ihned poté, co se k Internetu opět připojí. Konflikt – závislost způsobuje nejen problémy v mezilidských vztazích, ale i v sobě samém. Rekurence – recidiva. Závislý člověk nedokáže bez Internetu být. Poté, co je od něj oddělen, se velmi rychle vrací.
Co vše závislému člověku hrozí?
Dle odborníků je nesporné, že patologické užívání Internetu se může projevit citovými a psychickými poruchami, změnami chování, poruchami pozornosti, empatie či schopnosti rozpoznat rizika.
Závislost ale může vést i k nejrůznějším podvodům, krádežím a dluhům.
Významná jsou i zdravotní rizika, mezi něž patří například poruchy pohybového systému, poruchy zraku, sluchu nebo také poruchy příjmu potravy.
Nejčastější závislosti
Lidé se nestávají závislí na samotném Internetu, ale především na internetových službách, aplikacích a dalším programovém vybavení počítačů. Nejčastěji se u dětí i dospělých vytváří závislost na sociálních sítích. Závislost ale může vznikat i na komunitních službách jako jsou chaty nebo seznamky.
V takovém případě jsou ohrožení zejména lidé, kteří jsou v reálném světě opuštění, mají problémy s navazováním vztahů nebo jsou psychicky labilní.
Riziko závislosti v sobě skrývají také on-line hry, pornografické stránky, on-line aukce a nákupy či samotné klasické surfování po Internetu a čtení zpráv s nutkáním získávat co největší možné množství informací.
Jak z toho ven?
Prvním krokem k odstranění závislosti je uvědomění si problému a odhodlání postavit se k jeho řešení čelem, a to na základě vlastního rozhodnutí. Velkou roli ale hraje podpora rodiny a přátel. – Najděte si nové koníčky, kterým se budete věnovat v době, kdy býváte nejčastěji on-line.
Sportujte, studujte, čtěte si, zkrátka dělejte cokoliv, co vás bude bavit. – Stanovte si přesnou dobu, kterou můžete na Internetu strávit. Nařiďte si budík, nebo požádejte o pomoc s dohledem někoho dalšího. Existují také nejrůznější bezplatné aplikace a doplňky prohlížečů, které toto udělají za vás.
Můžete si v nich také nastavit blokování určitých stránek v určitém čase. – Když nad svým on-line životem ztratíte kontrolu, pokuste se jej zredukovat jen na to podstatné a užitečné (smažte profily na on-line hrách, seznamkách a sociálních sítích).
– Choďte více ven mezi lidi, najděte si přátele i mimo virtuální svět a travte s nimi čas. – Pracujte – najděte si brigádu nebo pomáhejte jako dobrovolníci. Nejen, že budete mít dobrý pocit z pomoci bližnímu, ale třeba si i vyděláte nějakou tu korunu.
– Pokud vše zašlo tak daleko, že vám vlastní síly k vyřešení problému nestačí, vyhledejte odbornou pomoc psychologa.
- Doporučená videa Jak na Internet:
- eGovernment eDemocracy Informace o obci, ve které žiji Zákony na Internetu Ochrana osobních údajů
- Další zajímavé články a zdroje:
Netolismus – Průvodce online závislostmi Co je netolismus, E-Bezpečí České matky, které jsou závislé na internetu. Sociální sítě jim ničí rodiny, Radka Hrdinová, Karolina Bulisová (iDNES.cz) Nejčastější typy online závislostí, Martina Viewegová (Internetem bezpečně) Psycholog: Lidé jsou závislí na mobilech, zvykli jsme si být neustále ve spojení, Magdaléna Daňková (Aktuálně.cz)
Závislost na PC, mobilech či tabletech / Rozhovory, články
Technické vynálezy zaznamenaly velký zlom v běžném životě většiny z nás. Představují nenahraditelnou pracovní sílu, nabízejí nám řadu nepřeberných možností, dávají nám poznat nepoznané, uskutečňovat neuskutečnitelné.
Mezi takové vynálezy patří počítače, počítačové hry a mobilní telefony. Jejich vliv je větší a mocnější, než se může zdát, a to v pozitivním i negativním smyslu.
Nejčastěji to jsou právě děti a mladiství, kteří se neumějí těmto vlivům ubránit. A pak už ani nechtějí.
Ať už jde všeobecně o počítače, počítačové hry, mobilní telefony nebo internet, u všech je potřeba si z pohledu rodiče položit základní otázky:
- Jak mohou moderní technologie ovlivnit celkový vývoj našeho dítěte?
- Kolik času by mělo dítě trávit na počítači?
- Jak nastavit mantinely a bariéry v domácnosti, aby se dítě nestalo obětí těchto technologií a inovací?
- Do jaké míry povolit, regulovat či zabránit?
- Jak nad tím udržet správnou míru kontroly, aniž bychom samotné dítě limitovali, a nezbláznit se? Nejsme jen zbytečně hysteričtí a přecitlivělí?
- Není naše dítě již závislé?
Pokusím se vám trošku nastínit tuto problematiku z pohledu matky dospívajících dětí. Docela jsme doma s přítomností dětí na počítači a sociálních sítích bojovali. Vždy jsme se snažili zachovat chladnou hlavu a samozřejmě jim poskytnout nějaký čas na hraní her či komunikaci na sociálních sítích. Tyto technologie patří k našemu životu, ale všeho s mírou.
Na základní škole se nám to dařilo vcelku úspěšně. Vždy jsme si dohodli čas, po který budou děti na počítači. Wifi jsme nakonfigurovali tak, aby vypínala večer kolem desáté hodiny. Prý jak ve středověku, zhodnotily tento krok naše děti. O víkendu byla lhůta prodloužena a to jste měli vidět tu „diskotéku blikajících světel“ z dětských pokojů.
Teď už jsou oba na střední škole, vlastní občanský průkaz (to je něco), syn je plnoletý, wifi nevypínáme, neslídíme u pokojů, nevykonáváme v tomto směru kontrolní činnost jako za dřívějšího dětství našich dětí. Jsme přece čtyři dospělí lidé v jedné domácnosti a známe nějaká pravidla jejího chodu. A tak „diskokoule“ v pokojích leckdy září ještě dlouho po půlnoci.
Ťuknu slušně na dveře, upozorním… a jdu spát! Hra světel pokračuje.
Počítačové hry
Počítač umožňuje dětem, i nám dospělým, vyzkoušet si a nacvičit běžné, složité, reálné, absurdní či nebezpečné situace.
Mám na mysli nejrůznější simulátory, kde je možno si vyzkoušet netypickou a specifickou práci pilota rakety, ponorky, vojenské lodi či nejrychlejšího sporťáka anebo kapitána kosmické lodi či specialistu v jaderné elektrárně.
Ve výčtu určitě nereálných povolání pro naše děti, které ovšem masírují jejich představivost a bujnou dětskou fantazii, pokračuji odstřelovačem, členem mafie, modelkou, návrhářkou, architektkou, herečkou a podobně. Dětská populace svodům počítačových her propadá stále častěji. Počítačové hry se staly novým fenoménem dnešní doby.
Není možné popsat všechny hry, neboť ve spoustě z nich se jednotlivé kategorie prolínají. Co se týče jednotlivých počítačových her, tak i z vlastní zkušenosti od svých milovaných ratolestí vím, že existují hry jako střílečky, které u nás dominovaly na prvním stupni základní školy.
Námi jakožto rodiči byly často kritizovány a odsuzovány pro jejich nesmyslnost a především hrubost, jelikož střílení do někoho přece není normální věc. Ovšem dětmi byly zbožňované. Nemám zdání, co duchaplného mají přinést našim potomkům, ještě když preferovali roli mafiána než policisty.
Tuto jejich úvahu jsem nedokázala pochopit.
Velké návštěvnosti se u nás těšily tedy akční hry, zvláště u kluka. Ty často koketují se střílečkami. Dozvěděla jsem se ovšem od syna, že to má co dělat i s logikou. No prosím! Od hráčů se prý očekává nejen bystrost a rychlá reakce, ale i trpělivost a logické myšlení.
Za nejzajímavější byly považovány hry strategické, ve kterých jde o princip, postup, metodu, jak strategicky vyřešit daný problém či situaci a umět se rozhodnout. Z velké části jsou zaměřeny opět na umění vést válku a nejrůznější válečné a bojové operace.
Nediktují průběh hry, ten si každý hráč může zvolit sám podle svého uvážení a pokaždé jinak. Tyto hry jsou však náročnější na promyšlení všech možných variant postupu a tím i na čas. Je-li soupeřem počítač, nelze očekávat, že při své strategii udělá chybu.
Z vyhrané pozice nám však velkoryse poradí, kde nastala chyba, umožní vrátit špatné tahy, popřípadě poradí, jak by pokračoval on. Ovšem sami víme, že tak to v reálném životě nechodí.
Špatné či pozdní rozhodnutí již nikdy nemůžeme vzít zpět, stejně jako nezastavíme čas a nesmažeme důsledky bolestných rozhodnutí. Ale tyto argumenty jsou pro generaci dnešních dětí zcela irelevantní čili bezvýznamné a nepodstatné.
Logické hry považoval syn za zlatý hřeb mezi počítačovými hrami. Dceru moc nenadchly, jelikož nemá logické uvažování. No je v tom celá po mamince. Logické hry mají za úkol vyřešit nějaký problém především pomocí logického uvažování.
Lákadlem jsou rovněž i simulátory různých dopravních a přepravních prostředků a možnost vžít se do role nejslavnějších závodníků Formule1, motokár, motorek, letadel, raket, ponorek.
Tyto hry nabízejí různé možnosti a nepřeberné množství situací, kde si hráč jakožto řidič může projet závodní okruhy světového věhlasu či závodit na Dakaru. Cesta je vnímaná z pohledu řidiče, nechybí volant, rychloměr, otáčkoměr, řadicí páka ani zpětné zrcátko.
Co se týče značek aut, děti si mohou jen vybrat mezi Lamborghini, Lotus, Porsche, Ferrari a další. Pokud auto rozcupují příliš rychlou jízdou na kousky, nic se neděje. Vzápětí si vyzvednou další a další…, ale chodí to takto v běžném životě?!
Zmíním se rovněž i o simulátorech sportů, které jsem měla možnost vyzkoušet na vlastní kůži. Počítačové hry nabízí simulaci mnoha sportů, jako např.
tenis, golf, kulečník, stolní tenis, zimní sporty, ale i kolektivní hry typu fotbal, hokej, volejbal, šachy a další.
Byla to pro mě zajímavá věc, že si doma z obýváku můžu vylézt třeba na Mont Everest či zahrát tenis s Djokovičem, ale není nad to zasportovat si aktivně a tuto formu životního stylu se alespoň snažit vštěpit našim potomkům.
Dalším druhem počítačových her jsou tzv. adventury, které patří k těm zajímavějším hrám a to asi i z mého úhlu pohledu.
Obě mé děti mně přesvědčovaly celkem odhodlaně, že samotná konverzace s počítačem v rámci této hry podporuje komunikaci v cizím jazyce, převážně angličtiny nebo němčiny.
Dalším předpokladem úspěchu je seznámení se s daným příběhem, který doprovází celou hru, pak už jen neustálé hledání nových a nových variant a fantazii kombinovat. V tomto typu her si děti procvičí částečně cizí slovní zásobu, v tom vidím její přínos.
Netholismus – záhadné slovo
Netholismus představuje závislost na internetu. Je to dáno tím, že v současné době má skoro každá domácnost připojení k internetu a děti ho mohou využívat neomezeně a často nebývají v tomto ohledu kontrolovány a hlídány rodiči.
Závislostí na internetu se obecně rozumí nekontrolovatelná a nutkavá přemíra vázat se na online hry, online komunikaci, až na stránky s pornografickým obsahem.
To poslední je doménou spíše dospělé populace, děti zde častěji figurují jako oběti.