Pokud byste hledali tu nejpřenosnější pohlavní nemoc na světě, byl by to právě genitální herpes. Lidstvo se s ním potýká prakticky odjakživa. Už jste o něm možná taky slyšeli.
V češtině pro něj máme ještě jiný název, a to „genitální opar”. Tipuju, že ten vám nemusím příliš popisovat. Opar se nám vytváří většinou na rtu, nepříjemně pálí a štípe a nějakou dobu se kvůli němu nechceme příliš ukazovat ve společnosti. S genitálním oparem je to hodně podobné.
Samotné onemocnění herpes má totiž dva podtypy. První je HSV-1, který se projevuje právě oparem v oblasti obličeje. Druhý je HSV-2, který způsobuje opar v oblasti genitálií a tím se budeme v následujících řádcích zabývat.
Genitální opar není sice nic, na co byste zemřeli, ale rozhodně je hodně nepříjemný. Svědění, pálení a komplikace při močení totiž nejsou nic radostného. Pojďme si tedy společně představit toto nejpřenášenější pohlavní onemocnění, které může potkat i vás.
Jak se genitální opar přenáší?
Začneme přenosem genitálního herpesu u mužů. Tento typ oparu se přenáší především pohlavním stykem. Přenáší jej jak muži, tak i ženy. Rozhodně jej nemůžete chytit ze špinavého prkénka, z veřejných toalet, nebo třeba z koupaliště.
Herpes jako takový totiž nepřežije příliš dlouho bez živoucího povrchu. Pokud někdo říká opak, chce jednoznačně ututlat svou nevěru. Často se právě díky této vlastnosti herpesu přezdívá „postrach nevěrníků”. Stačí totiž jedna nevázaná noc a herpes je na světě. Genitální herpes se přenáší jak klasickým pohlavním stykem, tak i análním.
Zároveň byste si měli dát pozor na orální sex, neboť při něm si můžete infikovat oblast úst a za pár dnů mít „krásný” doplněk na tváři. Přenos herpesu z úst na genitálie je naopak spíše raritou a nedochází k němu příliš často.
Genitální herpes u mužů je zrádný v tom, že jej často přenáší ti, kteří si myslí, že jsou 100% zdraví. Tím pádem se může rychle rozšířit mezi obrovské množství lidí.
Inkubační doba genitálního oparu
Jakmile opar chytíte, musí samozřejmě uběhnout nějaká inkubační doba, během které se onemocnění projeví. Inkubační doba u genitálního herpesu činí dva až čtrnáct dnů. I proto je herpes tak rychle šiřitelný. Během této doby totiž můžete stihnout vystřídat spoustu partnerů.
Příznaky a projevy genitálního herpesu
Genitální herpes poznáte poměrně dobře. Projevuje se svěděním v oblasti penisu, načervenalou kůží, malými puchýřky opět v inkriminované oblasti, dále se u vás může objevit nevolnost a slabost.
Puchýřky oparu se mohou vytvořit na předkožce, žaludu nebo kdekoliv na penisu. Mohou být rozesety i kolem konečníku a na vnitřní straně stehen. Rozhodně to není nic pohodlného, takže se nemusíte bát, že byste nějaký ten vřídek přehlédli a dále kolem sebe rozsévali toto onemocnění.
VIDEO: Podívejte se, jak nepříjemně opar vypadá.
What is Genital Herpes? Symptoms and Treatment
Diagnóza genitálního herpesu
Jakmile na sobě zpozorujete první výše zmíněné příznaky genitálního herpesu, začnou se u vás objevovat vřídky a jste si vědomi, že jste nedávno měli nechráněný sex s novou partnerkou, okamžitě navštivte svého lékaře. Ten provede potřebná vyšetření a určí jednoznačnou diagnózu vašich problémů. Díky těmto třem možnostem získáte 100% výsledek.
- Prvním možným vyšetřením je kultivační vyšetření, což je stěr vřídků a jejich otestování, zda v nich jsou přítomné viry či nikoliv.
- Druhým možným vyšetřením je serologické vyšetření. V tomto případě vám lékař odebere trochu krve a otestuje ji na přítomnost protilátek. Toto vyšetření se dělá dvakrát, a to v odstupu deseti až čtrnácti dnů.
- Poslední možností je mikrospokopické vyšetření. V tomto případě provede lékař opět stěr vřídků a podívá se na ně pod speciálním mikroskopem.
Léčba genitálního herpesu
Jak se zbavit genitálního herpesu? Pokud jsou testy na genitální herpes pozitivní, lékař u vás okamžitě započne s léčbou. Je nutné nasadit tzv. antivirotika, což jsou léky bojující proti virům. Tyto léky omezují šíření viru a zmírňují příznaky herpesu.
Ovšem tím léčba zdaleka nekončí. Dále je potřeba pořádně posílit imunitní systém. Doporučené jsou proto nejrůznější doplňky stravy a bylinky, které posilují imunitu a doplňují potřebné vitamíny. Vhodnými bylinkami jsou Rakytník řešetlákový, Medovka lékařská, Šípky či Echinacea.
TIP: Lehce vstřebatelný spray Glizigen zmírní svědivé a bolestivé projevy herpesu.
Následky genitálního oparu
Jakmile je to nejhorší za vámi, vřídky jsou pryč, antivirotika už užívat podle vašeho lékaře nemusíte, se můžete pomalu vrátit zpátky do normálního života. Bohužel ale ani tak nemáte 100% vyhráno.
Příznaky genitálního herpesu u vás sice zmizely, ale mohou se kdykoliv znovu objevit. Virus totiž přežívá v těle i po vyléčení příznaků. Proto už do konce života budete muset podporovat svůj imunitní systém, hlídat si vhodnou stravu a pozorovat se, zda se příznaky nevrací. Již nikdy nebudete mít 100% jistotu, že se u vás genitální herpes znovu neprojeví.
Jak se chová neléčený genitální herpes?
Život s genitálním herpesem není jednoduchý. Pokud pomineme fakt, že žijete se svědícím, červeným a pálícím penisem, je nutné počítat s tím, že se u vás bude onemocnění neustále opakovat.
Puchýře se mohou objevovat s železnou pravidelností, komplikace mohou vygradovat v problémy s močením, infekce se může přenést na další části těla a v naprosto nejhorším případě může dojít až k zánětu mozkových blan.
Odborníci navíc také prokázali spojitost s virem HIV. Člověk s genitálním oparem je totiž náchylnější a má mnohem větší šanci získat virus HIV.
Navíc jakékoliv banální nachlazení bude pro vás hned obrovský problém. Vaše obranyschopnost je totiž na minimu. Pokud se tedy nechcete vystavovat těmto komplikacím, rozhodně léčbu genitálního herpesu nijak neodkládejte.
Pohlavně přenosné choroby vyvolané viry
Anogenitální bradavice
Anogenitální bradavice, odborně též condylomata accuminata, jsou kožním onemocněním zevního genitálu, hráze, konečníku, pochvy a děložního hrdla (u mužů penisu), vyvolané lidským papillomavirem (HPV).
Tento vir je dnes považován za nejrozšířenější pohlavně přenosnou chorobu. V průběhu života se s ním setká přibližně 75– 80 % sexuálně aktivních lidí. Existuje několik desítek typů tohoto viru, z nichž část je schopna u člověka vyvolat onemocnění.
Ty méně rizikové (tzv. nízce rizikové typy) mohou u nakaženého způsobit právě anogenitální bradavice. Závažnější formou onemocnění, vyvolanou vysoce rizikovým typy, jsou přednádorové změny především děložního hrdla, ale i kůže zevního genitálu, pochvy či konečníku.
Pokud nejsou tyto změny včas zjištěny a ošetřeny, může u nakažené osoby vzniknout zhoubné nádorové onemocnění.
Příznaky, přenos infekce a diagnóza
Anogenitální bradavice jsou povrchové milimetrové, někdy ploché, jindy květákovité, kožní výrůstky narůžovělé, popř. našedlé, barvy. Někdy mohou jednotlivé bradavice splývat až v několikacentimetrová ložiska. Onemocnění mohou doprovázet pocity svědění, pálení, zarudnutí či bolestivosti postižené oblasti.
K přenosu infekce dochází nejčastěji v průběhu sexuální aktivity, vzácněji z matky na dítě při porodu, popřípadě tzv. autoinokulací, kdy se virus přenese např. z rozškrábané bradavice na nepostiženou kůži. Ke vzniku bradavic dochází obvykle za 3-6 měsíců (někdy ale až po letech) po nákaze.
Diagnózu lze potvrdit při gynekologickém vyšetření, popřípadě odběrem vzorku tkáně a jeho vyšetřením pod mikroskopem (histologie).
Léčba a prevence
Možností léčby je dnes k dispozici hned několik, ať už ve formě lokálně aplikovaného krému (imiquomid) či roztoku (podophyllin, kyselina trichloroctová), popálení ložisek tekutým dusíkem (kryoterapie) nebo cestou chirurgického odstranění (seškrábnutí ložisek skalpelem či jejich odstranění laserem). O volbě ideální léčebné metody rozhoduje jak rozsah a průběh onemocnění, tak individuální přání pacienta. Před HPV infekcí a tedy i anogenitálními bradavicemi rovněž chrání dnes běžně dostupné očkování. Optimální ochrana je zajištěna, pokud se očkování stihne ještě před zahájením sexuálního života.
Genitální opar
Dalším častým virovým pohlavně přenosným onemocněním je genitální opar. Ten je vyvolán virem herpes simplex (HSV).
Předpokládá se, že až 1/5 sexuálně aktivních lidí se virem nakazí, u většiny z nich však nákaza proběhne bezpříznakově a tak 8 z 10 nakažených o své infekci vůbec neví. Jsou známy dva typy viru herpes simplex.
Typ 1 je obvykle spojen s výsevem oparu v oblasti obličeje, ale za určitých okolností (např. při orálním sexu) může být přenesen i na oblast genitálu. Typ 2 je v podstatě zodpovědný jen a pouze za genitální opar.
Příznaky, přenos infekce a diagnóza
Ačkoliv první nákaza virem probíhá často bezpříznakově, u některých nakažených dochází bezprostředně po nákaze k výsevu často mnohočetných drobných a obvykle velmi bolestivých puchýřků, může se objevit zvýšená teplota/horečka, bolesti kloubů a svalů.
I po vymizení příznaků virus trvale v organismu přežívá a může tak docházet k opakovaným vzplanutím infekce. Recidivy mají však obvykle mírnější průběh. Zhruba polovina nakažených pociťuje na postižených místech před opakovaným výsevem puchýřků napětí, svědění a bolestivost (tzv. prodromy).
Pokud užijí v tomto období antivirotické léky, obtíže velmi rychle ustoupí a často pak nedochází ani k výsevu puchýřků.
K potvrzení nákazy je nejvhodnější navštívit lékaře v době výsevu puchýřků, kdy je z nich možné provést stěr, a v laboratoři pak prokázat přítomnost viru. Vyšetření krve je méně průkazné a není tak vhodné k běžnému testování.
Léčba a prevence
Díky moderním antivirovým lékům je dnes k dispozici velmi účinná a velmi bezpečná (a to i při dlouhodobém užívání) léčba. V případě první nákazy virem léčba trvá 7-10 dnů, u recidivující infekce zpravidla jen 1-2 dny. Pokud k recidivám dochází příliš často, pak se doporučuje užívat antivirotika dlouhodobě. K recidivám jsou náchylnější osoby nakažené typem 2 HSV.
Nejvyšší riziko přenosu z nemocné osoby na zdravou je během prvních 12-18 měsíců. Proto se v případě, že jeden z partnerů trpí genitálním oparem a druhý ne, doporučuje používat první rok kondom, který sníží riziko přenosu asi o 50 %, stejně jako dlouhodobé užívání antivirotik.
Genitální opar v graviditě
Často diskutovanou otázku je onemocnění genitálním oparem v graviditě, protože HSV může mít velmi negativní dopad na zdraví dítě.
Nejvyšší riziko přenosu z matky na dítě je v případě, kdy se žena poprvé nakazí v průběhu gravidity.
Pokud již žena opar měla, tak je pravděpodobnost přenosu v průběhu těhotenství velmi malá, s výjimkou těch případů, kdy dojde k výsevu puchýřků v době porodu.
Virus lidské imunodeficience (HIV)
Již 35 let je znám virus lidské imunodeficience, který ve svém konečném důsledku způsobuje selhání lidské obranyschopnosti, onemocnění AIDS.
Za tuto dobu se virem, který se kromě pohlavního styku přenáší krevní transfuzí (dnes zcela výjimečně), infikovanými jehlami či z matky na dítě během těhotenství, porodu a kojení, nakazilo celosvětově přibližně 76 milionů lidí.
Příznaky a přenos infekce
Z pohledu rizika přenosu viru při pohlavním styku je za nejnebezpečnější považován anální styk, významně méně genitální (zde je o něco vyšší riziko přenosu infekce z muže na ženu). Pravděpodobnost nákazy virem během orálního styku je obecně velmi nízká.
Samotné onemocnění probíhá v několika stádiích. Přibližně u poloviny nakažených se během 1. měsíce (2-6 týdnů) dostaví horečnaté onemocnění, někdy doprovázené kožní vyrážkou. Může se objevit zduření lymfatických uzlin, bolesti, hlavy, krku, kloubů, únava, průjem, noční pocení.
Často pak onemocnění připomíná mnohem běžnější mononukleózu. I bez léčby příznaky postupně vymizí a nákaza přejde do tzv. asymptomatického (bezpříznakového) stádia. To může trvat řadu let. I když nakažený člověk žádnými vážnými obtížemi netrpí, virus se v těle dál pomalu množí a ničí jeho imunitní systém.
Po celou tu dobu se může objevit nebolestivé přetrvávající zvětšení lymfatických uzlin různě po těle, minimálně však na dvou různých místech (tzv. perzistující generalizovaná lymfadenopatie).
V závěru tohoto stádia se u nakaženého člověka začnou čím dál častěji objevovat opakující se infekce, opary, kvasinkové záněty dutiny ústní, jinak nevysvětlitelné horečky, průjmy, noční pocení, nemocný ztrácí na váze.
To vše předznamenává přechod nákazy do její závěrečné fáze, onemocnění AIDS (syndrom získané nedostatečné obranyschopnosti), kdy imunitní systém je již natolik poškozen, že postupně přestává odolávat běžným i méně obvyklým infekčním onemocněním. U nakažených se v této době také objevují jinak vzácné typy zhoubných nádorů. Bez léčby nemocný během několika týdnů až měsíců umírá.
Diagnóza a kvalita života
I přes veškerou snahu a vědecký pokrok zůstává nákaza virem HIV nevyléčitelná. Na druhou stranu díky moderní protivirové léčbě může nakažený člověk prožít dlouhý a plnohodnotný život bez vážnějších zdravotních komplikací.
Podmínkou je ale včasná diagnostika onemocnění, tedy ještě dříve než virus stačí významně poškozovat imunitní systém. Řada dnes dostupných krevních testů dokáže detekovat nákazu za 4-6 týdnů po přenosu.
S jistotou lze vyloučit onemocnění při provedení testu za 3 měsíce od rizikové události. Proto při jakémkoliv podezření není vhodné s vyšetřením otálet.
Další důležitou podmínkou je také správné a pravidelné užívání předepsaných léků, které bohužel často mají řadu vedlejších a nežádoucích účinků. Jejich vynechání ale může vést ke vzniku rezistence viru, a tím pádem i k selhání jejich účinku.
Smutným faktem je, že i přes veškeré široce dostupné informace, je riziko nákazy virem HIV podceňováno, popřípadě se řada lidí mylně domnívá, že onemocnění je vyléčitelné. Není a pravděpodobně ještě nějakou dobu nebude. Ačkoliv existuje účinná léčba, která ho dokáže na dlouhou dobu utlumit, není bez rizika, vedlejších účinků a dalších omezení.
Proto i zde, víc než kde jinde platí, že prevence je stále nejúčinnějším nástrojem v boji s touto chorobu. Kromě dodržování pravidel bezpečného sexu se sem řadí i preventivní podání antivirotických léků (tzv. postexpoziční HIV profylaxe) u lidí, kteří byli potenciálně vystaveni riziku infekce (např. při poranění o infikovanou jehlu).
Herpes | Lab Tests Online
Jak je vyšetření využíváno?Kdy je vyšetření požadováno?Co výsledek vyšetření znamená?Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením.
Jak je vyšetření využíváno?
Vyšetření na HSV se používá k odhalení přítomnosti herpes simplex virus u těch, kteří mají opar v genitální oblasti, encefalitidu, a u novorozeňat podezřelých na novorozenecký opar (vzácné, ale závažný stav, kdy oparem je nakažen během porodu).
Těhotná žena, která byla již v minulosti diagnostikována oparem by měla být pravidelně monitorována a to dříve než by došlo k přenosu viru nebo k jeho opětovnému výskytu (což signalizuje nezbytnost císařského řezu k vyhnutí se infekce dítěte).
Počáteční metody na vyšetření viru jsou kultivace oparu a vyšetření HSV DNA. Ačkoli vyšetření není tak citlivé, vyšetření na protilátky HSV, pomáhá diagnostikovat akutní infekci HSV, jestliže jsou odebrány akutní a uzdravující vzorky krve.
Uzdravující vzorek krve je odebrán několik týdnů po akutním vzorku a hladiny protilátek HSV IgG jsou porovnány k pozorování, zda významně stouply (značící přítomnou infekci).
Vyšetření na protilátky může být také použito k pozorování určité populace, jako je skupina sexuálně aktivních jedinců, potenciální příjemci transplantovaných orgánů, lidé s HIV/AIDS nebo již jednou nakažených HSV infekci.
Kdy je vyšetření požadováno? Kultivace oparu (nebo vyšetření HSV DNA) může být objednáno, když se u pacienta objeví puchýř nebo puchýřek (vesicula) v oblasti genitálií.
Vyšetření HSV DNA se objednává, jestliže pacient má encefalitidu a lékař má podezření na nákazu způsobenou virem HSV. Vyšetření se také pravidelně objednává u těhotných žen, které mají opar.
Matka a novorozeně mohou být testovány na HSV, jestliže dítě prokazuje znaky HSV infekce (jako je meningitida nebo puchýře na pokožce).
Testování na protilátky HSV se zejména objednává, když pacient byl již vyšetřen na předchozí projevy HSV. Ojediněle se může objednat vyšetření na akutní a uzdravující protilátky jestliže je podezření na aktuální infekci.
Co výsledek vyšetření znamená? Pozitivní výsledek vyšetření kultivace herpes simplex nebo HSV DNA z výtěru puchýřků znamená činnou infekci HSV-1 nebo HSV-2. Negativní výsledek znamená, že herpes simplex virus nebyl odloučen, ale jednoznačně nevylučuje přítomnost viru.
To může být proto, že odebraný vzorek neobsahuje aktivní reprodukující vir nebo transportovaný vzorek nebyl pod optimálními podmínkami. A proto žádné životaschopné viry nemohou být odhaleny a výsledky jsou tedy falešně negativní.
Například, viry mohou být rychle zničeny a také pokud byl vzorek odebrán ze staršího poranění, z nečerstvého puchýře nebo transport vzorku byl opožděn. To vše může způsobit nerozpoznání viru, i když je pacient nakažen.
Přítomnost protilátek u HSV-1 nebo HSV-2 IgM znamená činnou nebo současnou infekci. Protilátky u HSV-1 nebo HSV-2 IgG znamenají dřívější infekci.
Závažné zvýšení protilátek v HSV IgG, změřené porovnáním akutními a uzdravujícími vzorky, znamená činnou nebo současnou infekci.
Negativní výsledky protilátek HSV znamená, že je nepravděpodobné, aby pacient byl nakažen HSV nebo, že tělo nemělo čas začít protilátky HSV produkovat.
Další informace v souvislosti s tímto vyšetřením. Nejzávažnější nebo ohrožení na životě může způsobit infekce HSV u novorozeňat po narození a u osob s oslabeným imunitním systémem.
Poranění má tendenci být rozsáhlejší a trvá déle než u osob s odolnějším imunitním systémem. Infekce s HSV může zvyšovat virové zatížení HIV.
HSV-2 infekce je znatelná přizpůsobivá infekce u HIV nakažených; až 90% z nich je také nakaženo HSV-2.
HSV, v kombinaci s infekcí papiloma viru HPV ( human papilloma virus), je spojeno s vyšším rizikem objevení karcinomu děložního krčku.
OPAR: jak na opar na rtech i genitáliích?
Značná psychická zátěž, nedostatek vitamínu anebo pití ze společné lahve.
Co mají tyto věci společného? Mohou stát za vznikem oparu, infekčního virového onemocnění, které způsobuje tvorbu nevzhledných a bolestivých vřídků, nejčastěji na ústech a v jejich těsném okolí.
Objevit se ale mohou také na genitáliích. Onemocnění nelze zcela vyléčit. Jakmile se virem jednou nakazíte, zůstává ve vašem organismu po celý život.
Opar je onemocnění charakteristické nepříjemnými, nevzhlednými a bolestivými vřídky, které vznikají v důsledku infekce virem Herpes simplex (HSV). Ten se vyskytuje hned ve dvou formách, přičemž každá z nich se projevuje na jiné části těla. Prvním podtypem je HSV-1, který tvoří bolestivé vřídky na horní polovině těla, typicky na ústech či nose.
HSV-2 se pak projevuje níže, konkrétně v oblasti genitálií, a na rozdíl od prvního zmíněného, který se šíří pomocí slin, se přenáší pohlavním stykem či během porodu, kdy může být přenesen z matky na dítě. Velice specifický je pak pásový opar, za jehož vznikem stojí stejný virus, který způsobuje plané neštovice, a sice Varicella-zoster virus.
Ačkoli opary patří mezi poměrně častá onemocnění a zpravidla nemívají vážnější průběh, v některých případech může stejný virus způsobit také encefalitidu či meningitidu.
Nevýhodou viru Herpes simplex je také to, že ačkoli dojde k úplnému zahojení vřídků, jakmile se infekce jednou objeví, zůstává v těle v latentní formě.
Znovu o sobě pak dává vědět například v době, kdy má jedinec sníženou imunitu, je ve stresu anebo je vystaven nadměrnému UV záření.
Opar na rtu
Pravděpodobně nejčastěji se pacient setká s tím, že se u něj infekce HSV-1 projeví oparem na rtech jako herpes labialis. Úplnou výjimkou však není ani:
- opar v nose (nebo opar na nose),
- opar na bradě,
- opar na tváři,
- opar na jazyku,
- opar v puse.
V případě zanesení infekce z postiženého místa do okolí očí se pak může objevit také opar v oku, který se ale rozhodně nevyplácí podceňovat. V krajních případech totiž může končit i úplnou slepotou.
Příznaky a průběh virové infekce
Dříve než se na postiženém místě objeví typické puchýřky, může pacient pociťovat mírné brnění, pálení a teplo. Místo infekce postupně otéká a rudne.
Někdy bývá doprovodným příznakem také horečka a uzliny v okolí infekce mohou být citlivé. Během několika hodin se na postiženém místě začnou vytvářet drobné bolestivé puchýřky plněné žlutou tekutinou.
Ty následně praskají. Právě v tomto okamžiku je jedinec nejvíce infekční pro své okolí.
Jednotlivé puchýřky začínají postupně schnout a na rtu se tvoří nevzhledný strup, který může opakovaně praskat anebo se strhávat, což výrazně prodlužuje léčbu.
Léčba oparu na rtu
Vzhledem k tomu, že puchýřky i strupy na ústech působí velmi neesteticky, pacienta při jejich výskytu zpravidla zajímá, jak se zbavit oparu v co nejkratší době. Základním předpokladem rychlé a úspěšné léčby je její včasné zahájení. Opar je totiž třeba začít léčit už v momentě, kdy pociťujete prvotní příznaky, tedy:
- brnění,
- pálení,
- začervenání,
- horečku,
- bolest uzlin.
V tomto případě je ideální použít mast na opary s obsahem virostatika (například Herpesin či Vectavir), pokud však postižený nestihne léčbu zahájit včas, na rtu se začnou vytvářet drobné bolestivé puchýřky.
I v této fázi se dá situace ještě zachránit, a to konkrétně použitím kombinace virostatika a protizánětlivého hydrocortisonu.
Tento mix nabízí například přípravek Zivorax Duo, který lze sehnat bez lékařského předpisu.
A co na opar pomáhá podle lidové medicíny? Jeho léčbu lze urychlit potíráním francovkou, tea tree olejem či citrónovou šťávou. Nápomocná může být ale také rebarbora, tymián či lékořice.
Někteří lidé volí místo mastí zubní pastu či přikládání čajových sáčků.
Ačkoli některé metody, jako je například potírání alkoholem či jinými vysušujícími a dezinfekčními přípravky, mají své opodstatnění, vždy bychom měli dávat přednost osvědčeným lékařským metodám a babské rady volit pouze jako metody nápomocné.
Jak zamezit šíření oparu?
Vzhledem k tomu, že se jedná o velice infekční onemocnění, měl by se postižený jedinec řídit pravidly, která zamezí šíření herpes viru do jeho okolí. Základem je:
- zákaz líbání,
- žádné sdílení ručníků, nádobí ani kosmetických přípravků,
- nepoužívat balzámy a rtěnky, které mohou infekci roznést na jiné části úst,
- nedotýkat se oparu,
- nepropichovat puchýřky,
- nesahat si do očí,
- neprovozovat orální sex,
- dbát na zvýšenou hygienu, hlavně pak rukou.
Genitální opar
Stejně jako opar na rtech, i genitální opar patří mezi vysoce nakažlivé virové infekce. A ačkoli ho způsobuje primárně virus HPV-2, v některých případech se může nákaza na genitálie přenést i z infikovaných úst, tedy podtypem HPV-1.
To samozřejmě platí také obráceně. Genitální opar se tedy nepřenáší pouze pohlavní cestou, ale také prsty i ústy při orálním sexu.
Špatnou zprávou je, že před přenosem infekce 100% neochrání ani bariérová ochrana v podobě prezervativu.
Příznaky a průběh virové infekce
Nejprve se infekce projevuje nenápadným svěděním, které přechází v pálení a zarudlou sliznici v oblasti genitálií, konečníku a vnitřních stehen. Po několika hodinách dochází na těchto místech k tvorbě velice bolestivých puchýřků.
A zatímco u mužů nejčastěji zasahují zevní pohlavní orgány (jedná se tedy zpravidla o opar na penisu), u žen může být infekce zavlečena nejen do pochvy, ale i do močové trubice. Postižení jedinci tak mohou pociťovat také bolest při močení či vyprazdňování.
Infekce pohlavních orgánů se může projevovati dalšími příznaky, například:
- únavou,
- malátností,
- teplotou,
- zduřením uzlin.
Při opakované infekci jsou příznaky velmi podobné, ale mají mírnější formu.
Léčba genitálního oparu
Léčba je vzhledem k místu a ploše výsevu náročnější než v případě HPV-1.
U genitálních oparů je vždy nutná návštěva lékaře, který předepíše antivirotika v tabletách a případně doporučí také lokální krémy s obsahem virostatika.
Včasné zahájení léčby zabrání zhoršení stavu a rozšíření infekce na další části těla, nezajistí však budoucí imunitu. Onemocnění se totiž může kdykoli znovu objevit.
Komplikace oparu
Velmi komplikovaný může být průběh oparu u jedinců se sníženou imunitou, tedy například u onkologických pacientů, u nemocných AIDS nebo u lidí po transplantaci orgánů. Závažnější průběh má rovněž u jedinců s atopickým ekzémem.
Nebezpečnou komplikací herpes viru může být i jeho zanesení do oka, které způsobuje zjizvení rohovky a spojivky, což v některých případech vede až ke slepotě.
Méně častou komplikací je pak herpetická meningoencefalitida (zánět mozku a mozkových blan). Mezi její příznaky patří:
- horečka,
- světloplachost,
- zvracení,
- neurologické příznaky (dle postiženého laloku),
- změny osobnosti,
- poruchy řeči,
- poruchy hybnosti,
- výpadky zrakového pole.
U pohlavních oparů se infekce může rozšířit na další místa pohlavního ústrojí a způsobit například zánět pochvy. Nebezpečí může rovněž představovat genitální opar v těhotenství.
Pokud se dítě nakazí před porodem nebo během porodu, mohou se u něj rozvinout různé formy infekce, včetně meningoencefalitidy i velmi nebezpečné novorozenecké sepse.
V případě infekce plodu v časných fázích gravidity může rovněž dojít k potratu.
Prevence oparu
Zabránit vzniku oparu je velice obtížné, šanci na rozvoj infekce se ale můžete pokusit snížit tím, že se budete vyhýbat člověku s oparem, zamezíte používání společných ručníků, příborů a balzámů. V případě, že jste herpes virus už měli, snažte se vyhýbat stresorům, které by ho mohly opět vyvolat.
Nevystavujte se příliš často přímému slunci, podporujte svůj imunitní systém, dbejte na dostatek tekutin a vyhýbejte se alkoholickým nápojům a kouření. Doporučuje se rovněž pravidelný pohyb, dostatek spánku i otužování. Vzhledem k tomu, že HPV-2 se přenáší pohlavní cestou, je dobré používat bariérovou ochranu. Myslete však na to, že ani ta není 100%.
Zdroje: old.lf.upol.cz, benu.cz, drmax.cz
Nejčastější pohlavně přenosná choroba je herpes
Asi není třeba dlouze polemizovat o tom, že jsou sexuálně přenosné choroby stále takové tabu v rámci diskuzí. V dnešní době se přitom skloňují čím dál častěji, než tomu bylo třeba v dobách minulých.
Jen na vlastní nebezpečí: Sexuální praktiky, při kterých jde o život
Podle statistik se s nimi lidé setkají minimálně jednou v životě a v neposlední řadě za to může rostoucí číslo sexuálních partnerů. Je třeba si ale dát pozor. Kapavka nebo syfilis jsou opět na vzestupu!
Herpes na genitáliích
Známe ho všichni moc dobře na rtech ve formě oparu. Ani zdaleka se to však naštěstí nedá tvrdit o herpesu v oblastech genitálií nebo v rámci análního otvoru. Mnohým tato představa nahání strach, který je ale bezesporu zcela na místě.
Herpes u mužů nejčastěji infekci ukládá na penis, u žen jsou postiženy velké stydké pysky, pochva nebo děložní hrdlo.
Ve skutečnosti totiž patří tato sexuálně přenosná infekce k nejčastějším pohlavně přenosným chorobám na světě. Dokonce se odhaduje, že 10 až 30 % lidí nosí virus, který způsobuje genitální herpes v sobě. Pokud je totiž člověk jednou infikovaný, viry zůstávají v těle po celý život, a choroba tím pádem může znovu propuknout prakticky kdykoliv.
Příznaky se neprojeví ve všech případech
Ne úplně každý, koko nepříjemný herpetický virus napadne, zpozoruje nějaké příznaky. Ve spoustě případů se tvoří po třech až deseti dnech příšerně svrbící a pálící puchýře v intimní oblasti, které jsou naplněné tekutinou.
Ty se po několika dnech přemění, a to v plytké vřídky, které potom znovu zmizí. Mimo to mohou infekci s genitálním herpesem také provázet příznaky, které jsou velmi podobné chřipkovým. Jelikož vyléčení není možné, onemocnění může kdykoliv vypuknout znovu. Do karet mu výraznou měrou hraje hlavně stres nebo také oslabený imunitní systém.
Sexuální život seniorů? U nás stále tabu, které se snažíme přehlížet
Léčba a terapie
Aby se zabránilo šíření tohoto viru, používají se virostatika ve formě tablet nebo také mastí. Při lehkých symptomech je také možné sáhnout do domácí lékarničky po prostředcích, jako je obklad z dubové kůry nebo také ořechový obklad.
Obklady jsou velmi jednoduché na přípravu. Jednoduše uvaříte dubovou kůru nebo ořechy ve vodě, vymačkáte léčivou tekutinu a obklad přiložíte na postiženém oblasti.
Kondom vás rozhodně nezachrání
Při léčbě je doslova klíčové se úplně vzdát pohlavního styku, a to především proto, aby se nenakazil i partner. Je třeba si uvědomit důležitý fakt, že se genitální herpes přenáší nejen vaginálním, ale také orálním či análním pohlavním stykem.
Pokud vám nyní na mysl přišlo, že s kondomem všechna rizika překonáte, tak jste na omylu. Prezervativ sice může snížit riziko infekce, ovšem rozhodně se na něj nedá spolehnout na 100 %. Stejně tak tomu samozřejmě je v rámci ochrany před neplánovým početím.
Může mít i komplikace
Jedna z nejvíce nepříjemných je bezesporu formou zánětu mozkových blan. Prvotní infekci virem HSV komplikují často příznaky porušené funkce tzv. automních nervů v křížové oblasti. Tyto poruchy obecně zahrnují neschopnost močit, zácpu nebo impotenci v mužském případě.
Závislost na pornu: Ničí vztahy i zdraví
Ložiska umístěná mimo pohlavní orgány, obvykle na hýždích, v tříslech nebo na stehnech, se mohou vyskytnout při šíření nákazy podél nervových vláken nebo po přímém zanesení infekce. Tento poslední způsob šíření je důsledkem občasné infekce prstů nebo oka.