Operace kotníku – Vše o zdraví

Zlomenina kotníku patří mezi velmi časté úrazy dolních končetin. Mechanismy těchto poranění jsou většinou nepřímé, a nezřídka se jedná o zlomeniny otevřené, což je z důvodu chudého krytu měkkých tkání. U zavřených zlomenin je zase kůže napínána tlakem úlomků a hrozí její poškození.

Nepříjemná zlomenina kotníku

Ke zlomenině kotníku dochází násilným převrácením, natažením nebo ohnutím v hlezebním kloubu.

Díky tomu, že uzavřená zlomenina kotníku je často nerozeznatelná od pouhého podvrtnutí, je třeba co nejdříve vyhledat lékařskou pomoc a nechat si udělat RTG snímek postiženého místa.

Zlomeninu doprovází narůstající otok a krevní výron, který však u nedislokovaných zlomenin nemusí být tak výrazný.

Pokud je zlomená kost posunutá (dislokace), je nezbytné jeji navrácení do původní polohy (repozice) a následná fixace za pomocí pevné sádrové dlahy nebo kompletní sádry.

Bohužel, v mnoha případech není možno kost po repozici udržet ve správném postavení a je třeba zlomeninu operativně stabilizovat pomocí kovových šroubů a/nebo drátu. To se provádí v celkové anestezii.

U většiny zlomenin kotníku je operativní zákrok nezbytný a neoperativní terapie za pomocí fixace sádrou je možná pouze u zlomenin s nulovou nebo minimální dislokací.

Kost může být zlomená několika způsoby. V současnosti se v lékařství používá klasifikace vycházející z rozsahu anatomických škod, které zjistíme pomocí rentgenového snímku. Zlomeniny se podle toho dělí na tři druhy:

• 1) lýtková kost je zlomena pod úrovní kloubní štěrbiny, příčný lom
• 2) lýtková kost je zlomena v úrovni kloubní štěrbiny, šikmý lom, vazivové spojení kostí je většinou poraněno.
• 3) lýtková kost je zlomena nad úrovní kloubní štěrbiny, vazivové spojení kosti přetrženo

Následná rehabilitace po zlomenině kotníku

Doba zhojení bývá podle typu zlomeniny a rozsahu poškození tkání mezi šesti až dvanácti týdny. U diabetiků a kuřáků často u zlomenin hlezna dochází k porucham hojení. Pooperační režim je závislý na rozsahu poškození, ale zpravidla je možná šetrná zátěž již po šesti týdnech od operace.

Ať se jedná o jakýkoliv druh zlomeniny, je velmi vhodná následná rehabilitace. Ta má většinou formu léčebné tělesné výchovy, ve které pacient rozcvičuje ztuhlé klouby a případně posiluje oslabené svalové partie.

Často je pacientům také jako rehabilitace doporučována vířivka, avšak ne vždy je to vhodné řešení, neboť proud vody ve vířivce prokrvuje tkáně – včetně otoku – a ten pak může narůstat a dále překážet v rozcvičování ztuhlého svalstva a kloubů.

U komplikovaných zlomenin pacient rovněž cvičí od 4. dne, ale po odstranění stehů se přikládá sádra na 4 – 6 týdnů, bez zatěžování dolní končetiny. Díky prvotnímu cvičení po operaci je rehabilitace po sundání sádry snadnější.

Cvičení doma

Začněte z poloh, kdy na končetině není váha těla (leh, sed..

) a cvičte všechny pohyby kotníku nejdříve bez odporu, pak ideálně s odporem pružného tahu (therabandu), poté přejděte do stoje, trénujte i stabilitu stoje na jedné dolní končetině, progresivně do podřepů, výpadů.

Ideální by bylo aspoň 1x pro instukrci cvičení vzdělaného fyzioterapeuta navštívit, pak si také cvičit doma a cca za 3 týdny znovu přijít na kontrolu a pro progres cviků.

Rehabilitace kotníku – cvičení

Poranění v oblasti hlezenného kloubu patří k nejčastějším poškozením. K terapii vazů této oblasti se přikládá fixace sádrou či dlahou z umělých hmot na dobu 4-6 týdnů. Po se sejmutí řešíme několik problémů.

Prvním je ztuhlost hlezna, kdy jsou omezeny pohyby. Druhým problémem může být zkrácení Achillovy šlachy, pokud není fixace přiložena ve správném postavení.

Při přikládání fixace je třeba, aby tato byla přikládána v postavení, kdy je noha v 90° postavení proti bérci.

Rehabilitace začíná již na samotném sportovišti, kdy po úraze nepokračujeme ve sportu, aby se nerozvinul otok a krevní výron. Pokud není hlezno deformované je vhodné přiložit elastickou bandáž, led a uložit končetinu do zvýšené polohy. Je-li deformace, končetinu znehybníme a odešleme poraněného k lékaři.

Cvik k udržení svalové hmoty

Je možné jej cvičit ve fixaci. Pokud je fixace sádrová dlaha, není vhodné cvičit v prvních třech dnech, kdy sádra není ještě vytvrdlá, a mohlo by dojít k jejímu poškození. Cvičící sedí na posteli a celou nohou včetně špičky se snaží tlačit od těla jakoby proti sádře, aby napínal svaly zadní strany bérce. Tah je třeba držet cca. 10 sekund. Je možné jej cvičit obdobně jako cvik předcházející ve fixaci s omezeními jako u předchozích cviku. Pacient sedí na posteli s nohami nataženými v kolenu a nohu včetně špičky přitahuje jakoby proti odporu fixace směrem k tělu.

Rozcvičování kotníku

Tento cvik je možné cvičit po sejmutí sádrové fixace, ale i u pacientů, kde po operaci nebyla fixace přiložena. Pacient sedí na posteli, nohy v kolenou natažené. Poraněný se snaží vlastní silou tlačit špičky obou nohou za ploškou nohy (od těla). Intenzita by měly být taková, kdy cvičící ještě cítí tah, ale ještě neudává bolest. V krajní poloze setrvá 10 sekund a následuje uvolnění.

Tento cvik cvičíme u pacientů po operacích v oblasti hlezna, kteří nemají sádrovou fixaci. Pacient sedí na posteli, nohy natažené v kolenou a vlastní silou tlačí špičky obou nohou směrem k tělu. Intenzita je obdobně jako u předchozího cviku stejná na rozhraní bolesti tahu a bolesti.

Protahování Achillovy šlachy

Tento cvik je možné na rozdíl od následujících cviků i u stavů po operaci, kdy není možné končetinu zatížit. Cvičící sedí na posteli s nohama nataženýma. Za špičku zahákne pruh pevné látky a každý konec uchopí za jeden konec. Tahem za konce pruhu přitahuje špičku nohy směrem k sobě.

Protahování Achillovy šlachy II

Cvičící se postaví asi 80 cm od pevné stěny a rukama se o ní opře ve výši očí. Postaví se celou plochou rehabilitované nohy na podlahu, přenese na ní váhu. Zdravou nohu pokrčí, čímž zvýší tah na Achillovu šlachu nohy rozcvičované.

Cvičení koordinace pohybů (skákání přes švihadlo)

Cvik je vhodný až po zhojení všech poškození tj. tehdy, když lékař dovolí plné zatěžování končetiny. Cvičící stojí na volném místě, aby nepoškodil okolní vybavení domácnosti a uchopí oběma rukama konce švihadla a skáče přes švihadlo.

Vhodné je přeskakování sounož, kdy je nutné sledovat správnost odrazu i dopadu (myslet na to). Cvik cvičíme 2x denně cca po 10-20 přeskocích. Intenzitu je dobré řídit dle otoku a bolesti. Při zvětšujícím se otoku a bolesti intenzitu cvičení snížit.

Pokud cvičící nemá obtíže, je možné cvičit více.

Jízda na kole

Možno začít po zhojení všech poškození, kdy je možné plně zatěžovat poškozenou končetinu. Po konzultaci s lékařem je možné jezdit na kole či rotopedu ještě dříve než je možno končetinu plně zatěžovat. V tomto případě je na kole možné jezdit po rovině, jen na „lehké“ převody.

Běh

S během je možné začít až po zhojení všech poškození, kdy je možné končetinu plně zatěžovat. Důležité je, aby hlezenný kloub byl dostatečně rozcvičen.

Pokud není rozcvičen sportovec ve snaze běžet stejně jako před úrazem, což nejde, zapojuje jiný stereotyp pohybu. To vede k vzniku přetížení jiných svalových struktur a projeví se bolestivostí šlach v oblasti hlezna, ale i ve „vyšších“ oblastech např. bolestí zad.

Pro první běhání po úraze je nejvhodnější běh na měkké lesní cestě, bez nerovností. Je třeba dávat pozor na každý krok, aby nedošlo k podvrtnutí, neboť jsou ztraceny stereotypy, které měl sportovec před úrazem a stejně jako malé dítě si je musí znovu vytvořit.

První týden je vhodné běhat 1x denně cca 2 km a další týden, pokud nejsou obtíže, je vhodné vkládat prvky atletické abecedy.

Cvičení na půlkruhové výseči

Cvik vhodný k cvičení rovnováhy a jemné koordinace pohybů. Cvičící se postaví na rovnou plochu půlkruhové výseče a drží rovnováhu po dobu 15 sekund.

TIP: Jak na bolesti kotníku?

Zdroj informací: www.ortopedie-traumatologie.cz

VIDEO: Mobilizace kotníku – zlepšení dorsiflexe

Autorem článku je naše redakce

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Zlomený kotník: jak ho poznat, typy zlomenin a léčba

Zlomeniny kotníku patří mezi velmi bolestivá poranění, která jsou spojena s dočasným zhoršením pohyblivosti pacienta. Nesprávná nebo nedostatečná léčba zlomenin kotníku může vést k závažným komplikacím až trvalým následkům v podobě úplné ztráty hybnosti.

Kotník (hlezno) je kladkový kloub složený ze tří kostí, a to kosti holenní (tibia), kosti lýtkové (fibula) a kosti hlezenní (talus). Rozeznáváme takzvaný vnitřní kotník a zevní kotník.

• Vnitřní kotník je spojení kosti holenní (tibia) s kostí hlezenní, zatímco zevní kotník představuje spojení kosti lýtkové (fibula) s kostí hlezenní.
• Dohromady se toto kloubní spojení označuje jako hlezenní kloub (articulatio talocruralis).
• Kromě toho je v oblasti kotníku ještě jeden kloub, který označujeme jako subtalární skloubení (articulatio talocalcanearis).
• Zlomeniny kotníku jsou fraktury jedné ze tří kostí, tvořících hlezenní kloub, přičemž tyto fraktury mají různou závažnost a vyžadují různé způsoby léčby.
• Vzhledem k tomu, že kotník musí udržet váhu celého těla, je v diagnostice a léčbě jeho zlomenin nutné zjistit, zda nedošlo k porušení kloubních vazů, což se projeví asymetrickým postavením (například rozšířením kloubní štěrbiny na jedné straně).
• Nestabilní fraktury kotníku se musí léčit operačně (osteosyntézou) na ortopedickém nebo chirurgickém oddělení nejbližší nemocnice.

Anatomie hlezenního kloubu

1. V hlezenním kloubu se spojují tři kosti – fibula, tibie a talus.
2. Talus (hlezenní kost) spojuje nohu s bércem.
3. Jednotlivé kosti v hlezenním kloubu jsou spojeny vazy (ligamenty), které zajišťují stabilitu kloubu.
4. K poranění vazů dochází jednak při výronech (distorzi) kotníku a také při zlomeninách.

5. Zlomeniny kotníku spojené s poškozením či přetržením vazů označujeme jako nestabilní.
6. Na kotníku je velké množství vazů, které lze rozdělit do dvou skupin, a to na ligamentum collaterale laterale (vazy na straně zevního kotníku) a na ligamentum collaterale mediale (vazy na straně vnitřního kotníku.

7. Do skupiny ligamentum collaterale laterale patří následující vazy:

• ligamentum talofibulare anterius a posterius (přední a zadní vaz spojující hlezenní kost s kostí lýtkovou)
• ligamentum calcaneofibulare (vaz spojující kost patní s kostí lýtkovou)

Ligamentum collaterale mediale se označuje také jako deltový vaz (ligamentum deltoideum) a má tvar trojúhelníku. Je tvořeno následujícími částmi:

• pars tibiotalaris anterior a posterior
• pars tibionavicularis
• pars tibiocalcanearis

Jak jednotlivé vazy v oblasti kotníku vypadají a probíhají můžete vidět na následujících obrázcích:

Skupina vazů tvořících zevní postranní vaz (ligamentum collaterale laterale) je nejslabším článkem hlezenního skloubení a při zlomeninách zevního kotníku dochází často k porušení integrity některých vazů z této skupiny, zejména pak ligamentum talofibulare anterius.

Ligamentum deltoideum (ligamentum collaterale mediale) je skupina vazů, odpovědná za stabilitu hlezenního kloubu. Poškození těchto vazů je vždy spojeno s nestabilitou kotníku, bez ohledu na to, zda došlo současně ke zlomení kostí či nikoli.

• Pokud dojde k ruptuře deltového vazu nebo jeho částí ve spojení s frakturou, označujeme takovou frakturu jako nestabilní.
• Kloubní plocha hlezenního kloubu je, stejně jakoostatní kloubní plochy v těle, kryta hladkou chrupavkou, která snižuje tření jednotlivých komponent.
• Pokud při intraartikulárních (nitrokloubních) frakturách dojde k poškození chrupavky, může to vést k rozvoji degenerativních změn (artrózy), bolestem a zhoršení pohyblivosti.

Jaký je mechanizmus vzniku zlomenin kotníku?

Zlomeniny kotníků nejčastěji vznikají nepřímým mechanizmem při distorzi kotníku do stran (supinace nebo pronace) a nebo při jeho otočení (rotaci).

Výjimečně mohou být zlomeniny kotníku způsobeny i přímým násilím (například pádem z výšky nebo při autonehodách kdy dojde k zaklínění kotníků mezi pedály).

Supinačně inverzní mechanismus podvrtnutí a zlomenin kotníku dle Lauge-Hansena

Výše uvedené zlomeniny označujeme jako úrazové (traumatické).

Pronačně everzní mechanizmus podvrtnutí a zlomenin kotníku dle Lauge-Hansena

Existují i neúrazové zlomeniny kotníků, které označujeme jako stresové, protože vznikají následkem přetěžování jednotlivých struktur.

Co je příčinou stresových fraktur kotníku?

Stresové fraktury kotníku nejčastěji postihují osoby, které po dlouhé době relativní fyzické nečinnosti začnou provozovat nějakou novou aktivitu, která značně zatěžuje nohy, jako je například vysokohorská turistika, běh nebo kontaktní sporty.

Stresové fraktury postihují také osoby, které začnou intenzivně trénovat a podstatně zvýší svou fyzickou zátěž (například u osob, které se chystají na maratón a začnou několik měsíců před jeho konáním intenzivně trénovat).

Stresové fraktury mohou postihnout všechny kosti, které tvoří hlezenní kloub, zejména pak tibii nebo fibulu. Často se také vyskytují na člunkové kosti (os naviculare), která není součástí kotníku, ale leží těsně pod hlezenní kostí.

Jednotlivé typy zlomenin kotníku

1. Vzhledem k tomu, že hlezenní kloub je tvořený třemi kostmi, existuje řada různých typů zlomenin kotníku.
2. Hlezenní kloub se skládá ze stropu a dvou kotníků (zevního a vnitřního) a fraktury postihují jak jednotlivé kosti samostatně, tak v kombinaci.
3. Distální část tibie tvoří strop a vnitřní kotník zatímco distální (dolní) část fibuly tvoří zevní kotník.

Nejčastější fraktury kotníku

Mezi nejčastější zlomeniny kotníku patří:

Fraktury zevního kotníku

Jedná se o zdaleka nejčastější typ zlomenin kotníku.

Zlomeniny zevního kotníku se klasifikují podle takzvané Weberovy klasifikace, a dělí se na typ Weber A, B a C.

• Při fraktuře Weber A je fibula zlomena pod syndesmózou a vlastní syndesmóza je intaktní. Tato fraktura je považována za stabilní a někdy může být současně zlomený i vnitřní kotník (bimalleolární fraktura).
• Při fraktuře Weber B je fibula zlomena v úrovni syndesmózy. Tato fraktura má šikmou linii lomu a je při ní vždy poraněn vnitřní kotník a deltový vaz. Často (zhruba v 80% případů) je poraněna i vlastní syndesmóza. Weber B fraktura zevního malleolu je považována za potenciálně nestabilní.
• Při fraktuře Weber C je fibula zlomena nad syndesmózou a je vždy spojena s poraněním syndesmózy, interoseální membrány a vnitřního kotníku. Někdy bývá zlomena i zadní hrana tibie (trimalleolární fraktura). Fraktura Weber C je považována za nestabilní.

Bimalleolární fraktura kotníku

Bimalleolární fraktury kotníku jsou druhým nejčastějším typem zlomenin kotníku a jak již název napovídá tyto fraktury postihují oba kotníky (zevní i vnitřní). Dochází tedy při nich ke zlomení dist. fibuly i tibie.

Trimalleolární fraktura kotníku

Při této fraktuře jsou zlomeny oba kotníky a navíc i zadní hrana tibie. Tato fraktura je nestabilní a ve většině případů vyžaduje operační léčbu.

Fraktura pylonu tibie

Při této fraktuře dochází k prolomení stropu hlezenního kloubu, který je tvořen distálním koncem tibie. Vzhledem k tomu, že se jedná o frakturu hlavního opěrného bodu hlezna, jedná se o nestabilní frakturu, která většinou vyžaduje operační léčbu.

• Fraktury pylonu tibie vznikají při vysokoenergetickém poranění, například při pádech z výšky nebo prudkém nárazu do nohy (například při autonehodě).
• Kominutivní (vícelomné) fraktury zvyšují riziko dlouhodobého či trvalého poškození kloubu.
• S největším rizikem poúrazové artrózy jsou spojeny trimaleolární fraktury a fraktury pylonu tibie.

Dislokované vs nedislokované zlomeniny hlezna

Každá z výše uvedených fraktur může být buď dislokovaná nebo nedislokovaná.

U dislokovaných fraktur jsou jednotlivé fragmenty vzájemně posunuty a je porušeno osové (axiální) postavení. Léčba těchto fraktur závisí na tom, zda je porušena stabilita hlezna či nikoli a také na stupni dislokace.

U nedislokovaných fraktur zůstávají jednotlivé úlomky ve správném postavení.

Kromě výše uvedených fraktur, existují ještě další, speciální typy zlomenin kotníku.

Maisonneuveova fraktura

Maisonneuveova zlomenina je kombinovaná fraktura hlezna a bérce.

Jedná se vlastně o vysokou frakturu zevního malleolu typu Weber C s lomnou linií v proximální (horní) třetině fibuly.

Maisonneuveova zlomenina je nestabilní fraktura kotníku spojená s poraněním deltového vazu, porušením syndesmózy, roztržením intraoseální membrány a vysokou frakturou fibuly.

Maisonneuveova zlomenina je vždy spojena s:

• frakturou proximální třetiny fibuly
• roztržením interoseální mebrány a rozestupem tibiofibulární vidlice
• poraněním deltového vazu nebo frakturou vnitřního kotníku
• poraněním tibiofibulární syndesmózy

U tohoto typu fraktury je nutné důkladné vyšetření magnetickou rezonancí, které odhalí přesný rozsah poranění kostí a měkkých tkání.

Zlomeniny talu (kosti hlezenní)

1. Fraktury talu postihují všechny jeho části, včetně hlavice, krčku, těla a zadního i laterálního výběžku.
2. Fraktury talu tvoří méně než 1 % všech zlomenin kotníku.

3. Nejčastější příčinou fraktur krčku a těla talu jsou pády z výšky, které jsou spojené s násilnou dorzální flexí nohy nebo prudkým dopadem nohy na zem.
4. Fraktury krčku a těla talu mohou být dislokované i nedislokované.

5. U dislokovaných fraktur je nutná operační léčba (osteosyntéza), zatímco nedislokované fraktury se léčí sádrovou fixací.

Jakými příznaky se zlomený kotník projevuje?

Nejčastějšími příznaky zlomenin hlezna jsou bolest a otok, který může postihovat jen oblast postiženého kotníku nebo se rozšířit i na celý bérec.

Bolesti se zhoršují při došlapu.

Jak se zlomený kotník diagnostikuje?

• V diagnostice fraktur hlezna hrají zásadní roli zobrazovací metody.
• Pro odlišení podvrtnutí kotníku od fraktury je vždy nutné pacienta odeslat minimálně na rentgen, protože příznaky distorze i fraktury jsou často velmi podobné.
• U komplikovaných fraktur a/nebo při rozhodování o operační či konzervativní léčbě zlomenin jsou nutná další vyšetření, zejména CT (počítačová tomografie) a MRI (magnetická rezonance), které lékařům umožní zjistit skutečný rozsah poranění.

Léčba zlomenin kotníku

1. Léčba fraktur kotníku závisí na stabilitě hlezenního kloubu a na celkovém rozsahu poranění.
2. Hlezenní kloub nese prakticky celou váhu těla a je vždy nutné zajistit, aby se fraktury zhojily v co nejlepším postavení, bez dislokace.

3. I malá asymetrie v hlezenním kloubu může vést k rozvoji poúrazové artrózy a k závažným komplikacím v podobě úplné ztráty hybnosti.
4. Proto je vždy nutné pečlivě zjistit rozsah poranění a stanovit správný postup léčby.

5. Léčba zlomeného kotníku je buď konzervativní (sádrová dlaha) nebo operační (osteosyntéza).
6. Nedílnou součástí léčby je také rehabilitace (fyzioterapie), jejímž cílem je rozhýbání kotníku po úrazu.

7. Pacienti po zlomeninách kotníku nějakou dobu nesmí kotník naplno zatěžovat a proto je nutné nosit ortézu či se pohybovat s pomocí berlí.

Jak dlouho se hojí zlomený kotník?

Doba hojení zlomenin kotníku závisí na celkovém rozsahu poranění.

Zlomené kosti se většinou zhojí do šesti týdnů. Poraněné vazy a měkké tkáně se většinou hojí o něco déle, a to 3 měsíce až půl roku.

• Po operaci nesmí pacienti operovaný kotník zatěžovat 4 – 6 týdnů, dokud se kost nezhojí.
• Během prvního týdne po operaci se pacienti musí pohybovat s oporou (o berlích) a měli by poraněnou končetinu elevovat (udržovat ve vyvýšené poloze) po většinu času (90 % dne).
• Po 10 až 14 dnech od operace lékaři vytáhnou z operační rány stehy a pacienti začnou nosit speciální ortézu (botu), s jejíž pomocí se mohou pomalu začít pohybovat.
• Za šest týdnů po operaci pacient absolvuje další rentgenové vyšetření a pokud je vše v pořádku a kosti jsou zhojeny, může pomalu začít s rehabilitací.

Co si z článku odnést?

1. Zlomeniny kotníku jsou velmi nebezpečné v tom, že při nesprávné nebo opožděné léčbě se u nich rozvíjí závažné komplikace v podobě rozsáhlých degenerativních změn či zhoršení hybnosti.
2. Hlezenní kloub (articulatio talocruralis) je tvořený třemi kostmi, a to kostí hlezenní (talus), lýtkovou (fibula) a holenní (tibie) a skládá se ze stropu, zevního a vnitřního kotníku.
3. Nejčastějším typem fraktury je fraktura zevního malleolu nicméně výjimkou nejsou ani fraktury kombinované (bimalleolární, trimalleolární).
4. Léčba zlomenin kotníku závisí na typu fraktury a stupni postižení a je buď konzervativní (sádrová fixace) nebo operační (osteosyntéza).

Ortopedie

Návštěvy na oddělení JIP jsou nadále zakázány.
Návštěvy na lůžkovém oddělení jsou od 20.9.

možné denně od 14 – 17 hodin a to za splnění následujících podmínek:
– negativní PCR, nebo antigenní test na Covid-19 ne starší 48h (z provozních důvodů není možné provádět testy přímo na oddělení), nebo
– byly očkovány proti onemocnění COVID-19 a doloží, že i) od aplikace první dávky očkovací látky v případě dvoudávkového schématu podle SPC uplynulo nejméně 14 dní, ale ne více než 90 dní, pokud nebyla aplikována druhá dávka, nebo ii) od aplikace první dávky očkovací látky v případě dvoudávkového schématu podle SPC uplynulo nejméně 14 dní, ale ne více než 9 měsíců, pokud byla aplikována druhá dávka, nebo iii) od aplikace dávky očkovací látky v případě jednodávkového schématu podle SPC uplynulo nejméně 14 dní, ale ne více než 9 měsíců, a očkovaná osoba nejeví žádné příznaky onemocnění COVID-19, nebo
– prodělaly laboratorně potvrzené onemocnění COVID-19, uplynula u nich doba izolace podle platného mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví a od prvního pozitivního POC antigenního testu na přítomnost antigenu viru SARS CoV-2 nebo RT-PCR testu na přítomnost viru SARS-CoV-2 neuplynulo více než 180 dní
– nový nepoužitý FFP2, KN 95 respirátor
– maximální doba návštěvy je 30 min/den
– maximální počet návštěvníků na pokoji jsou 2 osoby
– návštěva je možná vždy jen u jednoho klienta na pokoj

• 
  – návštěvy se u jednotlivých klientů prostřídají
• děkujeme za pochopení

Výhodou je provázanost ambulantní a operační péče s následnou rehabilitací, vše na jednom místě bez nutnosti přejezdů.

Naši kmenoví lékaři dosáhli mnoha úspěchů na mezinárodní úrovni a jsou špičkovými odborníky ve svých specializacích.

Mým cílem jako primáře ortopedie je, aby každá operace byla perfektně naplánována a pacient měl radost nejen z úspěšně provedeného výkonu, ale aby i pooperační péče byla na maximální úrovni a pacientovi na oddělení nic nescházelo. Důležitá je však i ambulantní péče, kde se s kolegy snažíme pomoci pacientům konzervativním způsobem a předcházet či alespoň chvilku oddálit invazivní řešení.

prim. MUDr. Petr Mašát, Ph.D., ortopedie

Naše zařízení poskytuje komplexní ortopedickou péči. Jeho předností je úzká specializace jednotlivých členů pracoviště na konkrétní části lidského těla. Poskytujeme celkovou diagnostiku, léčbu a pooperační péči pacientům s onemocněním pohybového aparátu.

Přístup je zásadně individuální a konečné řešení nacházíme vždy po důkladném zvážení všech možností léčby, které jsou s pacientem konzultovány.

Provádíme kompletní spektrum ortopedických výkonů. Jedná se o záchovnou chirurgii kyčelního kloubu v kompletním rozsahu, TEP kyčelního, kolenního kloubu vč. jeho částečné náhrady.

Specializujeme se také na endoprotézy kloubů ostatních, jako je kloub ramenní, hlezenní či totální endoprotéza kořenového kloubu palce ruky, patříme tak do omezeného klubu evropských pracovišť, které umí řešit náhrady všech kloubů těla v plném rozsahu.

CENÍK NADSTANDARDNÍCH SLUŽEB – ORTO lůžka

• Endoprotéza kyčelního kloubu
  Osteoartrosa kyčelního kloubu jako degenerativní kloubní choroba je v naší populaci velmi častým onemocněním pohybového aparátu, a kromě bolestí a funkčního postižení kyčelního kloubu vede i k bolestem a degenerativnímu postižení zejména bederní páteře.
  Řešením je v současné době prakticky výlučně kloubní náhrada, která představuje asi nejúspěšnější ortopedickou operaci vůbec. Totální endoprotéza kyčelního kloubu u nás prováděna od 70. let minulého století, jedná se tedy v dnešní době o standardní operační zákrok.
  V poslední době si zejména v německy mluvící části Evropy a ve Francii velkou oblibu získal přední přístup. Tento přístup je v pravém slova smyslu miniinvazivní, a to nikoliv délkou kožního řezu, ale proto, že využívá Smith-Petersonova interneurálního intervalu. To znamená, že přístup ke kyčelnímu kloubu je veden v prostoru mezi dvěma skupinami svalů, z nichž je jedna inervována z n. ischiadicus (sedací nerv), druhá z n. femoralis (stehenní nerv).
  Nespornou výhodou tohoto operačního přístupu za použití zmíněných implantátů je menší operační poškození tkání, a tedy rychlejší rehabilitace po náhradě kyčelního kloubu.
  Používáme výhradně nejmodernější implantáty na bázi keramických povrchů.

• Záchovná chirurgie kyčelního kloubu
  Jedná se o výkon, který umožňuje ošetření preartrotických změn kyčelního kloubu primárního či sekundárního původu, a to bez nutnosti výměny kloubu. Výkon s vysokou efektivitou z hlediska prevence degenerativních změn kyčelního kloubu, který oddálí nutnost endoprotézy kyčelního kloubu o 15-20 let. V případě indikace v mladším věku odpadá nutnost jednoho implantačního cyklu v podobě reimplantace (životnost totální endoprotézy t.č. cca 15–20 let).
  Jedná se o velmi specifický a jedinečný výkon, který poskytujeme v plném a komplexním rozsahu jako jediné pracoviště v ČR. Kromě našeho pracoviště tento výkon provádí ještě ojedinělá zařízení v Rakousku a Švýcarsku.
  Záchovné operace kyčelního kloubu jsou plánovány v časovém horizontu 6-8 měsíců.

• Totální Endoprotéza kolenního kloubu
  Gonartróza jako degenerativní kloubní postižení kolenního kloubu je velmi častým onemocněním pohybového aparátu způsobující kromě bolesti i funkční postižení kolenního kloubu. Indikací k totální endoprotéze jsou situace, kdy je významně porušena funkce kloubu nebo je kloub zdrojem nezvladatelných bolestí. K těmto stavům může docházet u gonartrózy, revmatoidní artritidy, poúrazové artrózy nebo systémových poruch pohybového aparátu.
  Cílem totální endoprotézy kolenního kloubu je obnovit anatomickou osu dolní končetiny, zajistit stabilitu kloubu, zlepšit funkci končetiny, a především odstranit bolest. Životnost endoprotézy je individuální, většinou ale přesahuje 10 let.
  Jedná se o jednu z nejčastějších a nejefektivnějších ortopedických operací. Do praxe byla uvedena v 80. letech po úspěšném rozvoji totálních endoprotéz kyčelního kloubu. Pacienti trpící bolestí, která jim znepříjemňuje až znemožňuje pohyb, po operaci většinou pociťují výraznou úlevu a navrací se zpět do aktivního života.

• Částečná náhrada kolene
  Při této operaci se na rozdíl od totální endoprotézy nahrazuje pouze poškozená část kloubu, nejčastěji vnitřní strana kolenního kloubu. Méně často se nahrazuje zevní strana kolenního kloubu.
  Jedná se alternativu léčby pro některé typy artrózy kolenního kloubu, kdy není ještě vhodná totální endoprotéza. Operace není vhodná pro každého pacienta. Často se před provedením této operace provádí ještě artroskopie kolena k posouzení vhodnosti unikompartmentální náhrady. Musí být splněno několik základních pravidel, aby operace byla úspěšná a výsledkem byla dobrá funkce kolenního kloubu.
  Pokud jsou tyto podmínky splněny, pak se jedná o šetrnou alternativu zvláště u mladších pacientů s poškozením jen části kolenního kloubu, umožňující do budoucna jednodušší provedení eventuální revisní operace, než kdyby tato byla prováděna již po primární implantaci totální endoprotézy.
  Totální endoprotézy kolenního a kyčelního kloubu jsou plánovány v časovém horizontu 6-8 měsíců.

• Artroskopie
  1. Metody artroskopické jsou metodami miniinvazivními, pro pacienta méně zatěžujícími, a tedy ve svém důsledku umožňující rychlejší návrat k běžné činnosti ve srovnání s metodami klasické ortopedie.
  2. Od dob jejich začátků prodělala obrovský vývoj, a to jak ve vybavení přístrojovém, tak používaných materiálů.
  3. Pracoviště je vybaveno nejmodernější dostupnou technikou pro provádění artroskopických výkonů, a to jak po stránce přístrojového vybavení, tak po stránce používaných implantátů v případě rekonstrukčních výkonů.
  • Kolenní kloub
  • Kyčelní kloub
  • Ramenní kloub
  • Hlezenní kloub
  • Zápěstí

  Pro plánované artroskopické operace kyčelního, kolenního, hlezenního, ramenního kloubu a zápěstí je čekací doba 6-8 týdnů.

• Chirurgie nohy

  Noha a hlezenní kloub bývá často na okraji zájmů ortopedických pracovišť. V našem případě však tvoří chirurgie nohy významnou část z celkového počtu provedených operačních výkonů.

  Péče o pacienty s deformitou v oblasti hlezna a nohy je komplexní a zahrnuje širokou škálu výkonů od základních výkonů na měkkých tkáních, kostech a kombinovaných výkonů s použitím moderních implantátů v indikovaných případech.

  Spektrum námi prováděných výkonů je úplné. Zabýváme se diagnostikou a léčbou postižení měkkých tkání, kostí a kloubů.

  Z měkkých tkání se nejčastěji jedná poškození svalstva lýtka a šlachových úponů na patě, nártu a zánártí. Na kostech a kloubech diagnostikujeme a léčíme vrozené vady a jejich následky, degenerativní postižení a následky úrazů.

  • Hallux valgus
  • Plochonoží
  • Kladívkový prst
  • Degenerativní a poúrazové artrotické změny v oblasti hlezna a nohy
  • Postižení nohy při neurologických onemocněních
  • Postižení nohy při Charcotově neuropatii
  • Úrazy a poúrazové stavy

  Pro plánované rekonstrukční výkony v oblasti nohy a hlezenního kloubu je čekací doba 8-12 týdnů, výkony menšího rozsahu jsou plánovány v časovém horizontu 4-6 týdnů.

• Chirurgie ruky

  Chirurgie ruky je dnes již prakticky samostatným oborem, který se zabývá degenerativním onemocněním v oblasti ruky a zápěstí, úrazovými či poúrazovými stavy. Kombinuje výkony ortopedické, traumatologické, neurochirurgické a výkony plastické chirurgie.

  Na našem pracovišti poskytujeme rozsáhlou péči týkající se jak kostního, tak i měkkotkáňového postižení v oblasti ruky a zápěstí.

  Metody a postupy námi používané jsou ověřené a jsou v souladu s trendy a poznatky současné medicíny. Naše pracoviště poskytuje jak činnost konzultační ve specializované ambulanci, tak chirurgické řešení na superaseptických operačních sálech.

  • Dupuytrenova kontraktura
  • Lupavý prst
  • Syndrom karpálního tunelu
  • Syndrom kubitálního tunelu
  • Ganglion
  • Degenerativní a poúrazové artrotické změny v oblasti zápěstí a ruky
  • Revmatické postižení ruky a zápěstí
  • Zlomeniny v oblasti ruky a zápěstí a stavy poúrazové

  Pro plánované rekonstrukční výkony v oblasti ruky a zápěstí je čekací doba 8-12 týdnů, výkony menšího rozsahu jsou plánovány v časovém horizontu 4-6 týdnů.

• Chirurgie ramenního kloubu

  Ramenní kloub je velmi častým zdrojem obtíží u pacientů všech věkových kategorií.

  V mladším věku se jedná především o stavy poúrazové v podobě luxací, akutní ruptury šlach svalů rotátorové manžety či traumatické poškození labra. Ve vyšších věkových skupinách se jedná o postižení spíše charakteru degenerativního jako je artróza či degenerativní poškození šlach svalů rotátorové manžety, labra či šlachy bicepsu.

  V několika posledních desetiletích pokročila operativa ramenního kloubu významně vpřed zejména ve smyslu miniinvazivních přístupů v podobě artroskopie.

  K tomuto rozvoji přispěl i vývoj nových technických postupů, uvedení do praxe některých nových přístrojů a obohacení sortimentu operačních nástrojů vč.

  speciálních implantátů, které byly vyvinuty speciálně pro artroskopické výkony v ramenním kloubu.

  V současnosti je naprostá většina výkonů na našem pracovišti prováděna pomocí artroskopického vybavení. Tento postup je pro pacienta šetrnější, méně bolestivý a umožňující časnější návrat ke každodenním aktivitám.

  • Luxace ramenního kloubu
  • Akutní ruptura šlach svalů rotátorové manžety
  • Degenerativní poškození šlach svalů rotátorové manžety
  • Ruptura šlachy bicepsu
  • Poranění labra ramenního kloubu
  • Impingement syndrom ramenního kloubu
  • Syndrom zmrzlého ramene

  Pro plánované artroskopické operace ramenního kloubu je čekací doba 6-8 týdnů.

Oddělení

• Operační sál
  V našem zařízení máme k dispozici 2 moderně vybavené operační sály, které se nacházejí ve 4.NP. Operační sály jsou odděleny provozně od ostatních oddělení a mají vlastní přístupové cesty pro personál, pacienty a materiál. Již na standardním oddělení se převlečete do nemocniční košile, poté budete na posteli převezeni a za pomoci personálu se přes filtr přesunete na operační stůl.

• Jednotka intenzivní péče
  Podle typu operace jsou pacienti po výkonu převezeni na naši jednotku intenzivní péče nebo na pooperační lůžkové oddělení.
  Naše jednotka intenzivní péče disponuje 4 lůžky, která jsou určena pro pacienty bezprostředně po operaci a zajišťuje kontinuální sledování životních funkcí. Nachází se ve 4.NP a sousedí přímo s operačními sály.
  Již první den po operaci se budete pod dohledem fyzioterapeutů vertikalizovat – tzn. posadíte se, stoupnete si a pokud to půjde, uděláte i několik kroků. Tento postup je součástí prevence tromboembolické nemoci a prvním krokem k obnovení správné funkce pohybového aparátu.

• Lůžkové oddělení
  Naše standardní pooperační oddělení se nachází ve 2.NP a disponuje 18 lůžky. Pokoje jsou dvoulůžkové a každý má samostatné sociální zařízení. Lůžka na pokojích jsou elektricky polohovatelná, k dispozici je lednice a TV.
  Na tomto oddělení probíhá příjem a základní příprava a medikace před operací. Zpravidla se sem vracíte 2. pooperační den překladem z JIPu, a pokračuje se zde ve cvičení a nácviku chůze.

• Ortopedická ambulance
  Bližší informace najdete přímo na stránce Ortopedická ambulance

Kdo se o Vás stará na oddělení ortopedie?

LÉKAŘI

prim. MUDr. Petr Mašát Ph.D. MUDr. Jiří Frýdl MUDr. Petr Chládek, Ph.D. MUDr. Petr Teyssler, Ph.D.   MUDr. Viktor Řeháček  MUDr. Milan Němejc MUDr. Ondřej Rejda MUDr. Petr Palásek MUDr. Markéta Polachová MUDr. Zuzana Meitnerová MUDr. Robert Frei MUDr. Jiří Bek MUDr. Jan Frýba MUDr. Petr Znojemský

FYZIOTERAPEUTI

Mgr. Ondřej Ambrož – vedoucí fyzioterapeut Mgr. Kateřina Spilková Bc. Karolína Bryanová Bc. Aneta Jurková

MUDr. Petr Mašát Ph.D.

• Bc. Renáta Tomanová
• Bc. Renáta Tomanová
• Angelika Divišová
• Martina Zelená
• Operační sály & lůžkové oddělení
  U Vršovického nádraží 1547/5, 101 00 Praha 10
• Pooperační ambulance: 246 009 101
  Příjmová kancelář: 246 009 109
  Sekretariát: 246 009 108
  Lůžkové oddělení standardní: 246 009 121
• JIP: 246 009 151
• Vrchní sestra
  Bc. Tomanová Renáta

e-mail: [email protected]

Primář
MUDr. Petr Mašát, Ph.D.

e-mail: [email protected]

Ordinační hodiny

Příjmová kancelář	PO-PÁ	08:00 – 14:00
Pooperační ambulance	PO-PÁ	08:00 – 16:00

TEP Kotníku – pooperační péče

Zde naleznete informace o pooperační péči v době hospitalizace – liší se podle zvyklostí pracoviště a dle stavu pacienta. Cvičení probíhá pod lékařským dohledem.

Při těžkém artrotickém nálezu nebo v situacích při revmatických onemocněních, kdy jsou nezvládnutelné klidové a noční bolesti, při nemožnosti stát na postižené dolní končetině nebo při nemožnosti chůze se indikuje artrodéza hlezenního kloubu či metodou volby může být i totální endoprotéza (alloplastika) hlezna. Totální endoprotéza má užší indikační seznam. Indikuje se, pokud zůstávají oba kotníky zachovány a její spolehlivost je menší. Výhodou alloplastiky však je zachování pohybu v hlezenním kloubu. Náhrady jsou jak cementované, tak necementované. Naproti tomu artodéza je vyztužení horního hlezenního kloubu pomocí šroubů a dlah a to nejčastěji kvůli osteoartróze talu a holenní vidlice. Operační techniku lze provést artroskopicky, klasickým řezem, či dosáhnout vyztužení řezem přes patní kost. Po operaci se nosí 6- 8 týdnů sádrová fixace ve středním postavení. Přibližně za 2 měsíce po zákroku po prokázání zhojení lze začít dolní končetinu postupně zatěžovat. U otevřené operační techniky je rekonvalescence delší, a tak se jeví artroskopická technika jako perspektivnější. Po artrodéze kotníku je možná chůze a zvládání běžných denních aktivit, ale sportovní aktivity jsou neplnohodnotné z důvodu nulové hybnosti hlezenního kloubu. Ostatní klouby mohou pohyb částečně kompenzovat.

Cíle před operací

• Co nejlépe se připravit na plánovanou operaci.
• Cílem je snížit bolestivost, redukovat otok, snažit se co nejvíce udržet rozsah v hlezenním kloubu, zachovat či zlepšovat stereotyp chůze o 2 holích, znovu zapojovat svaly v okolí hlezenního a kolenního kloubu do pohybových vzorců a zachovávat jejich svalovou sílu, zlepšovat koordinaci svalů a tím i zlepšovat dynamickou stabilizaci hlezenního kloubu. 

Pooperační péče v době hospitalizace

• Z důvodu složitého operačního zákroku fixace operované dolní končetiny v sádře po dobu 3.- 6. týdnů.
• Prevence TEN (tromboembolické nemoci) – medikamentózní léčba, bandážování dolních končetin, polohování operované dolní končetiny, vertikalizace do sedu a do stoje, dostatek tekutin.
• Prevence dekubitů a kontraktur – polohování.
• Snižování otoku – aplikace chladu, elevace dolní končetiny, aplikace kinesiotapu – lymfatická korekce.
• Izometrické kontrakce stehenních svalů a hýžďových svalů.
• Pasivní a aktivní cvičení prstů, kolenních kloubů a kyčelních kloubů, protahovací cvičení okolních svalových skupin, po dovolení zátěže operované končetiny postupně stabilizační cvičení kotníků, kolen a kyčelních kloubů.
• Péče o jizvu – frekvence cca 5x denně po vytažení stehů – měkké techniky na jizvu, tlaková masáž, promazávání, nevystavovat slunci.
• Vertikalizace do sedu a do stoje.
• Nácvik chůze o 2 francouzských nebo podpažních berlích – zatížení operované dolní končetiny je dle doporučení operatéra (nejprve chůze bez zátěže o berlích se sádrovou fixací dolní končetiny = úplné odlehčení dolní končetiny, od 6. – 12. týdne postupná zátěž).
• Zlepšování celkové kondice.
• Protetická péče – ortopedická vložka do bot, ortopedická obuv.

Více informací naleznete v našich článcích a dalších návodech na cvičení

Pozn.: Cviky prezentované na našich webových stránkách jsou připraveny a prezentovány univerzitně vzdělanými fyzioterapeuty. Jednotlivé cviky provádějte pouze v případě, že jste si vědomi příčiny svých zdravotních problémů (symptomů). Léčebná doporučení nenahrazují lékařské/fyzioterapeutické vyšetření.

Účelem naší databáze fyzioterapeutických cviků je snaha o bezplatné zpřístupnění ukázky správného provedení cviků komukoliv, komu mohou pomoci zlepšit zdravotní stav. Mějte prosím na paměti, že cvičení je účinný terapeutický prostředek, který, je-li správně cílený, pomáhá, nicméně při nesprávném použití může Vaše potíže zhoršit.

Pociťujete-li např. mírnou bolest vycházející z pravé strany bederní páteře a cvičíte na opačnou stranu, Vaše problémy se s největší pravděpodobností zhorší. Pokud si nejste jisti, zda je Vámi vybraný cvik přínosný, doporučujeme konzultovat jeho vhodnost s univerzitně vzdělaným fyzioterapeutem (Bc., Mgr., Cert.

MDT) nebo rehabilitačním lékařem (MUDr.).

Informace zde prezentované nenaplňují znaky §2a zákona o regulaci reklamy č. 40/1995 Sb. Mohou být tedy prezentovány laické veřejnosti.