Veronika Matoušová 22. 08. 2020 | 06:34
Mezi dobře známé poruchy příjmu potravy patří zejména anorexie a bulimie. Co je ale v posledních letech „trendem“ v poruchách týkající se stravy, je ortorexie. Tato porucha se zprvu tváří celkem nenápadně, začíná to totiž běžnou potřebou jíst zdravě, sledovat množství a kvalitu potravin. Na tom by nebylo nic špatného, protože zdravá strava je základním předpokladem spokojeného a kvalitního života. Problém ale nastává, pokud se ze sledování skladby jídelníčku stane posedlost.
Startem je racionální strava Vše začíná zájmem o zdravé stravování – začnete si tedy pečlivěji vybírat suroviny, ze kterých vaříte, hlídáte jejich původ, množství a složení. To je zprvu v pořádku. Pak ale takovou kontrolou trávíte celé dny a nedokážete pomalu myslet na nic jiného.
A to už je začátek poruchy zvané ortorexie. Začnete také řešit nezdravé potraviny a v podstatě všechny odmítáte. Nakonec už nevěříte ani těm zdravým potravinám. Přidá se doslova panická hrůza z toho, že sníte něco špatného.
Postupně se tak vzdáváte různých společenských akcí a nechodíte ani například do restaurací, protože zde nemůžete ovlivnit kvalitu a přípravu potravin.
Co má ale tato porucha společného s těmi ostatními, jsou možné zdravotní důsledky. U lidí postižených ortorexií není výjimkou, když začnou ubývat na váze.
Také může dojít na padání vlasů, zhorší se kvalita nehtů a kůže, imunitní systém je oslabený (a tedy více náchylný na různé virózy, záněty apod.) a v neposlední řadě dojde ke ztrátě menstruačního cyklu.
Na první pohled to možná vypadá nelogicky – přece dotyčný se stravuje zdravě a kvalitně! To sice ano, ale u některých postižených jídelníček dospěje k tak striktní podobě, že snědí méně než by měli, aby své tělo dostatečně vyživili, a tak začnou hubnout.
Může to tak lehce sklouznout k anorexii, ovšem zásadní rozdíl mezi ortorexií a anorexií je fakt, že v případě ortorexie nejde v první řadě o snahu vypadat hubeně, ale především být zdravý.
Kdo je více poruchou ohrožen Stejně jako u jiných poruch příjmu potravy může i ortorexie mít řadu příčin. Ovlivňujícími faktory mohou být jak psychologické, tak biologické či sociologické. Zásadní roli hraje také osobnost člověka.
Například pokud je někdo perfekcionista, přehnaně úzkostný, vykazuje obsedantně – kompulzivní jednání nebo třeba již v minulosti prošel nějakou poruchou a psychickými obtížemi, může k takovému problému inklinovat více. Za rozvojem poruchy může stát také touha po jistotě a bezpečí, potřeba mít vše pod kontrolou.
Spouštěčem je i strach ze smrti nebo nemocí a důvěra v to, že když se budeme zdravě stravovat, nic špatného nám nehrozí a zdravá strava nás ochrání.
Jak udržet na uzdě hormon hladu, ghrelin?
Pomoc existuje V první řadě je důležité uvědomit si, že máte problém a přiznat si to. Obrátit svou mysl směrem k sobě a říct si, že je potřeba své priority trochu přeskládat. Hlavní je si otevřeně říct, že není důležité, jak vypadáte nebo kolik čeho za den sníte, ale jestli jste ve svém životě šťastní.
A pokud to sami nezvládnete, tak pomoc existuje. Přestože zatím není ortorexie formálně uznaná za samostatně psychiatrickou diagnózu, může váš stav snadno prověřit praktický lékař, psychiatr či psycholog. Někdy stačí si o problému jen promluvit a uvědomíte si, co je potřeba udělat.
A pokud máte podezření, že je někdo takový ve vašem okolí, tak neváhejte a nabídněte mu svou pomoc.
Ve všem je dobré hledat určitý balanc, platí to určitě i o zdravé stravě a pohybu. Rozhodně vás nebudeme odrazovat od sledování a konzumace zdravých potravin, ani od volby dobré kvality i původu. Pokud si ale občas dáte nějakou tu dobrotu, která se úplně nehodí do kolonky „zdravé“, nevyčítejte si to a jen si to vychutnejte.
Jak ovlivňují slavné osobnosti svým jídelníčkem druhé?
← Základní preventivní opatření proti zápalu plic
Líbil se Vám článek? Sdílejte ho s přáteli! A přidejte si nás na seznam.cz!
Slyšeli jste o mungo fazolích? Pro jejich nepatrnou velikost na ně spíše sedí pojmenování „fazolky“. Ale navzdory tomu, že jsou maličké, mají co do nutričního bohatství opravdu dost co nabídnout. Jaké…
Čtěte dál 
Muzikoterapie ve světě vstupuje stále do většího zájmu veřejnosti. To má svůj důvod. Pozitivní efekty terapie, či chcete-li léčby,…
Sluch se může začít zhoršovat už kolem čtyřicátého roku věku. To není dobrá zpráva. V té době už začínáme hůře slyšet vysoké tóny,…
Příprava školních svačin, to je úkol, který od září znovu padá na bedra maminek nebo tatínků všech malých i větších školáků. Co neustále…
Každý má povinnost podat první pomoc člověku v nouzi, nebo alespoň zavolat zdravotnickou záchrannou službu (ZZS), která se o nemocného…
Lidé vynechávají preventivní prohlídky u praktického lékaře z mnoha důvodů – nemají zdravotní obtíže, z časových důvodů, v poslední…
Molusky jsou kožní výrůstky barvy kůže, které si můžeme snadno splést s malou bradavicí. Mívají hrbolovitý povrch a propadlý důlek…
Potřebujeme je každý den – abychom vstali z postele, došli si na toaletu, přichystali se a vyrazili do práce; abychom trefili tam,…
Začátek školního roku a pomyslný konec léta neznamená velkou změnu jen pro děti, které po prázdninách vyrážejí do školy. I rodičům…
Zvládnout náročný den ve škole či v práci bez menší zdravé svačiny mezi jídly může být těžké. Stejně tak ale může být pro mnohé obtížné…
Koleno hraje v mobilitě člověka důležitou roli a jeho zranění může vést k celé řadě nežádoucích příznaků, včetně otoku a bolesti. Ono…
V současné době se jedná o jeden z nejpopulárnějších stravovacích směrů. Díky přerušovanému půstu (neboli IF = intermittent fasting)…
V poslední době se hodně mluví o ekologickém řešení ženské periody. Na trhu se objevují produkty, které pomalu vytlačují klasické vložky…
Zdravý životní styl jako posedlost – novodobé poruchy příjmu potravy
Nic se nemá přehánět, a to ani v něčem tak „zdravém“, jako je zdravý životní styl. Na všem totiž může vzniknout závislost a i když na první pohled člověk nedělá nic špatně, protože přeci „jen“ zdravě jí a pravidelně cvičí, tak se uvnitř něj může odehrávat závažné psychické onemocnění, které ve výsledku zdraví i život ničí.
- Zájem o zdravý životní styl a touha po zdravém, štíhlém těle je dnes velmi módní a naopak se varuje před obezitou a nadváhou z nezdravého jídla a nedostatku cvičení.
- Někoho tato doporučení mohou motivovat, ale u někoho to může propuknout v druhý extrém – chorobný strach z tloušťky a nezdravého jídla, patologickou závislost na cvičení a jídle.
Kromě oficiálních poruch příjmu potravy jako je mentální anorexie, mentální bulimie a patogenní přejídání se v poslední době stále častěji objevují i nové poruchy příjmu potravy, které nejsou tolik známé, na první pohled tolik zřejmé, ale život a zdraví ohrožují stejně.
Ortorexie
Jedná se o patologickou posedlost zdravou výživou a závislost na co nejčistší stravě, tedy stravě chemicky, průmyslově a geneticky neupravené. Z počátku se tedy může člověk jen orientovat na zdravou stravu a preferovat bio potraviny, ale časem se z toho může vyvinout až závislost a tato porucha příjmu potravy. Z řečtiny „orthos“ znamená správný a „orexis“ chuť. Ortorexie se může projevovat i jako fanatické dodržování určitého výživového směru nebo diety jako je makrobiotika, raw strava, vitariánství, apod.
- Nemocný žije v přesvědčení, že jen ten „jeho“ směr je ten správný a obsesivně dodržuje vše, co daný směr povoluje či zakazuje.
- Často také své okolí nutí, aby tomu také uvěřili a řídili se podle mnohdy striktních pravidel daného výživového směru.
Pro nemocné ortorexií je typický strach z nezdravého, nečistého nebo zakázaného jídla, neustálé studování informací o jídle, jeho přípravou a složením, mají výčitky po „nezdravém jídle“ a celkovou úzkost ohledně jídla.
Čím více o jídle studují, tím se jejich úzkosti a strach kolem jídla můžou navyšovat, protože dnes najdeme téměř na všem něco špatného a ortorektik pak neustále omezuje více potravin, až skončí na úplném minimu, což už může zdraví vážně poškodit.
Rozdíl anorexie a ortorexie je v tom, že nemocnému anorexií jde především o kvantitu jídla s cílem být co nejhubenější a u ortorexie jde hlavně o kvalitu jídla s cílem být co nejzdravější.
Pokud však člověk nemocný ortorexií začne zužovat výběr potravin a v důsledku sníží i celkově příjem, může tak docházet také k hubnutí, podvyživenosti a ztrátě důležitých živin a mohou se tak objevit metabolické, hormonální a psychické potíže až kolaps organismu, stejně jako u anorexie.
Ortorexie se stejně jako anorexie léčí především psychoterapií a v případě vážnějších následků je nutná hospitalizace či psychiatrická léčba farmaky.
Bigorexie
Bigorexie se projevuje závislostí na posilování, poruchou vnímání vlastního těla a posedlostí vlastním vzhledem. Je nazývaná také jako anorexie naruby, protože nemocný si připadá příliš hubený, slabý, i když ve skutečnosti tomu tak není a snaží se být co nejsvalnatější.
Stejně jako u anorexie se bigorexie projevuje striktním dietním omezením, přehnaným cvičením, sociální izolací, kdy se ze cvičení stane středobod života a vše ostatní jde stranou.
Aby nemocný měl co nejsvalnatější postavu, tak mnohdy tráví hodiny denně posilováním a užívá anabolické steroidy.
Často neumí odpočívat a regenerovat a to zvyšuje riziko úrazů a z dloudhobého hlediska hrozí poškození pohybového aparátu a organismu dlouhodobým přetěžováním, nevyváženou stravou a nadužíváním doplňků stravy a steroidy.
- Většinou to odnáší jeho psychika, trávení, játra a ledviny.
- Bigorexie postihuje častěji muže a nejvíce ohroženi jsou v oblasti sportu, kde je kladen důraz na velikost těla a váhu.
Drunkorexie
Tato porucha se projevuje hladověním a striktním dietním režimem během dne a večer nadužíváním alkoholu.
Jedná se vlastně o kombinaci poruchy příjmu potravy a závislosti na alkoholu, kdy nemocný, aby se mohl napít, musí hladovět, aby si udržel štíhlou postavu, protože alkohol je vysoce kalorický.
Nemocný zažívá podobně stavy jako u ostatních poruch příjmu potravy – úzkosti kolem jídla, výčitky svědomí, když poruší svůj „plán“, nespokojenost s vlastním vzhledem a postavou, deprese a pak je alkohol často to jediné, co ho z toho může na chvíli uvolnit a vytrhnout.
Tato porucha je častá u studentů. Kombinace hladovění a nadužívání alkoholu sebou přináší řadu zdravotních následků. Hlavní nebezpečí je v tom, že na prázdný žaludek se alkohol vstřebává výrazně rychleji a účinek alkoholu je tak silnější a tedy nebezpečnější.
Léčba závislostí na jídle a cvičení
Mám zkušenosti, že problémy s jídlem a cvičením, které jsou pro poruchy příjmu potravy typické, bývají mnohdy zástupné. Často jsou na pozadí těchto problémů pocity nespokojenosti, strachu ze selhání nebo také může jít o kompenzační reakci na nějakou stresující a zátěžovou životní událost.
Když se člověk trápí, tak kontrola jídla, hmotnosti, tvaru těla, příjmu potravy je často to jediné, co může ovlivnit a kde se může cítit úspěšný.
Proto je psychologická léčba těchto onemocnění zcela zásadní, aby se uzdravily i příčiny a kořeny nemoci, nejen její symptomy.
Bohužel mnoho nemocných raději vyhledává služby výživových specialistů či trenérů, kteří je mohou nevědomky ještě více utvrdit v jejich nezdravém a sebezničujícím chování, protože netuší, že se může jednat o psychickou nemoc.
- Pokud tedy cítíte, že se vám zdravá výživa a cvičení už dávno vymkla nebo právě vymyká kontrole, je to vážný problém, který nepodceňujte a co nejdříve vyhledejte psychologickou pomoc psychologa nebo psychoterapeuta.
- Čím dříve to začnete vy sami řešit, tím jsou vaše šance na vyléčení příznivější.
Strachy, úzkosti, neustále myšlenky na jídlo a cvičení, nesnesitelná samota a vnitřní trápení nemusí hrát ve vašem životě hlavní roli, když se rozhodnete vyléčit.
Zdravý životní styl jako posedlost – novodobé poruchy příjmu potravy
Zdravá výživa, bio potraviny, fitness cvičení, to vše je dnes velmi společensky a mediálně podporováno jako cesta ke zdravé a štíhlé postavě. Zároveň však roste počet těch, pro které je to opačná cesta – do nemoci, závislosti na jídle a cvičení a poruch příjmu potravy.
Když ideologie převládne nad zdravým rozumem
Nic se nemá přehánět a to ani v něčem tak „zdravém“ jako je zdravý životní styl.
Na všem totiž může vzniknout závislost a i když na první pohled člověk nedělá nic špatně, protože přeci „jen“ zdravě jí a pravidelně cvičí, tak se uvnitř něj může odehrávat závažné psychické onemocnění, které ve výsledku jeho zdraví i život ničí.
Zájem o zdravý životní styl a touha po zdravém, štíhlém těle je dnes velmi módní a naopak se všude varuje před obezitou a nadváhou z nezdravého jídla a nedostatku cvičení.
Někoho tato doporučení mohou motivovat, ale u někoho to může propuknout v druhý extrém – chorobný strach z tloušťky a nezdravého jídla, patologickou závislost na cvičení a jídle.
Tímto článkem bych chtěla ukázat právě i na druhou stranu této osvěty zdravého životního stylu, protože pacientů a pacientek s tímto trápením ke mně chodí čím dál více a s čím dál nižším věkem. Kromě oficiálních poruch příjmu potravy jako je mentální anorexie, mentální bulimie a patogenní přejídání se v poslední době objevují i nové poruchy příjmu potravy, které nejsou tolik známé, oficiálně se ještě neřadí mezi PPP, na první pohled nejsou ani tolik viditelné, ale život a zdraví nemocného ohrožují mnohdy úplně stejně.
Ortorexie
Jedná se o patologickou posedlost zdravou výživou a závislost na co nejčistší a nejkvalitnější stravě, tedy stravě chemicky, průmyslově a geneticky neupravené. Z počátku se tedy může člověk jen orientovat na zdravou stravu a preferovat bio potraviny, ale časem se z toho může vyvinout až závislost a porucha příjmu potravy.
Z řečtiny „orthos“ znamená správný a „orexis“ chuť. Ortorexie se může projevovat i jako fanatické dodržování určitého výživového směru nebo diety jako je makrobiotika, raw strava, vitariánství, veganství, ketodieta, apod.
Nemocný žije v přesvědčení, že jen ten „jeho“ směr je ten správný a striktně dodržuje vše, co daný směr povoluje či zakazuje. Často také své nejbližší nutí, aby se řídili podle pravidel daného výživového směru a mnohdy až agresivně hájí svou “pravdu”.
Pro nemocné ortorexií je typický strach z nezdravého, nečistého nebo zakázaného jídla. Dále neustálé studování informací o jídle, zabývání se jeho přípravou a složením, mají výčitky po „nezdravém jídle“ a celkovou úzkost ohledně jídla.
Čím více o jídle studují, tím se jejich úzkostnost a strach kolem jídla zvyšuje, protože dnes najdeme téměř na všem něco špatného a ortorektik pak může omezovat čím dál více potravin, až skončí na úplném minimu, což může významně poškodit jeho zdraví a vyústit do mentální anorexie či jiné poruchy příjmu potravy.
Rozdíl anorexie a ortorexie je v tom, že nemocnému anorexií jde především o kvantitu jídla s cílem být co nejhubenější a u ortorexie jde hlavně o kvalitu jídla s cílem být co nejzdravější. Často je však ortorexie maskovaná anorexie.
Pokud nemocný ortorexií začne zužovat výběr potravin a v důsledku sníží i celkově příjem, může také docházet k výraznému hubnutí, podvyživenosti a ztrátě důležitých živin a mohou se objevit stejné metabolické, hormonální a psychické potíže až kolaps organismu stejně jako u anorexie.
Ortorexie se stejně jako anorexie léčí především psychoterapií a v případě vážnějších následků je nutná hospitalizace či léčba farmaky u psychiatra.
Bigorexie
Bigorexie se projevuje závislostí na posilování, poruchou vnímání vlastního těla a posedlostí vlastním vzhledem. Je nazývaná také jako „anorexie naruby”, protože nemocný si připadá příliš hubený, slabý i když ve skutečnosti tomu tak není a snaží se být co nejsvalnatější.
Stejně jako u anorexie se bigorexie projevuje striktním dietním omezením, přehnaným cvičením, sociální izolací, kdy se ze cvičení stane středobod života a vše ostatní jde stranou. Aby nemocný měl co nejsvalnatější postavu, tak mnohdy tráví hodiny denně posilováním a užívá anabolické steroidy.
Často neumí odpočívat a regenerovat a to zvyšuje riziko úrazů a z dlouhodobého hlediska hrozí poškození pohybového aparátu a organismu neustálým přetěžováním, nevyváženou stravou a nadužíváním doplňků stravy a steroidy. Většinou to odnáší jejich psychika, trávení, játra, ledviny a sociální život.
Bigorexie postihuje častěji muže a nejvíce ohroženi jsou muži v oblasti sportu, kde je kladen důraz na velikost těla a váhu a dospívající chlapci.
Drunkorexie
Tato porucha se projevuje hladověním a striktním dietním režimem během dne a večer nadužíváním alkoholu.
Jedná se vlastně o kombinaci poruchy příjmu potravy a závislosti na alkoholu, kdy nemocný, aby se mohl napít, musí hladovět, aby si udržel štíhlou postavu, protože alkohol je vysoce kalorický.
Nemocný zažívá podobně stavy jako u ostatních poruch příjmu potravy – úzkosti kolem jídla, výčitky svědomí, když poruší svůj „plán“, nespokojenost s vlastním vzhledem a postavou, deprese a pak je alkohol často to jediné, co ho z jeho trápení může na chvíli uvolnit a vytrhnout.
Tato porucha je častá u studentů. Kombinace hladovění a nadužívání alkoholu sebou přináší řadu zdravotních následků. Hlavní nebezpečí je v tom, že na prázdný žaludek se alkohol vstřebává výrazně rychleji a účinek alkoholu je tak silnější a tedy nebezpečnější.
Léčba závislostí na jídle a cvičení
Mám zkušenosti, že tyto problémy s jídlem a cvičením, které jsou pro poruchy příjmu potravy typické, bývají většinou zástupné. Často jsou na pozadí pocity nespokojenosti, nízkého sebevědomí, strachu ze selhání, neschopnost se vyrovnat s nějakou krizovou životní situací, nadměrným stresem či prodělaným traumatem.
Když se člověk trápí, tak kontrola jídla, hmotnosti a tvaru těla, je často to jediné, co může ovlivnit a kde se může cítit úspěšný a mocný. Proto je psychologická léčba těchto onemocnění zcela zásadní, aby se uzdravily i příčiny a kořeny nemoci, nejen její symptomy.
Bohužel mnoho nemocných raději vyhledává služby výživových specialistů či trenérů, kteří je mohou nevědomky ještě více utvrdit v jejich nezdravém a sebedestruktivním chování, protože nemají dostatečné vzdělání a potřebné informace ohledně PPP, které vyžadují především dlouhodobou psychoterapii.
Pokud cítíte, že se vám zdravá výživa a cvičení už dávno vymkla nebo právě vymyká kontrole, je to vážný problém, který nepodceňujte a co nejdříve vyhledejte psychologickou pomoc. Čím dříve to začnete vy sami řešit, tím jsou šance na vyléčení příznivější.
Strachy, úzkosti, neustále myšlenky na jídlo a cvičení, nesnesitelná samota a vnitřní trápení nemusí hrát ve vašem životě hlavní roli, když se rozhodnete se uzdravit. První krok je vždy nejtěžší.
Článek byl publikován na stránkách Vím, co jím.
O poruchách příjmu potravy jsem napsala celou eknihu Porouchaný příjem potravy aneb proč je tak těžké normálně jíst a žít. Objednat si jí můžete >>tady
Fotogalerie
Strach z obezity – poruchy příjmu potravy u dospívajících
V současné době se v celé populaci a tudíž i u dětí ve zvýšené míře projevují poruchy příjmu potravy, které mají výrazný dopad na jejich zdravotní stav a mohou negativně ovlivnit jejich růst a vývoj. O jaké poruchy se jedná, čím jsou charakterizovány a s jakými psychickými stavy a projevy souvisí?
Poruchy vedoucí k nadváze a obezitě
Obezita je narůstající problém, který se stále častěji rozvíjí již v dětském věku. Obézní dítě je odrazem životního stylu rodiny, který vede k nerovnováze mezi energetickým příjmem a výdejem. Proto pokud má být léčba obezity v dětském věku úspěšná, je třeba ovlivnit celou rodinu (včetně prarodičů).
Z psychologického hlediska je příčinou obezity jednak nevhodné chování (chybné stravování a nedostatek pohybu), jednak myšlení, které je naučené a udržované vnějšími i vnitřními faktory. Proto při léčbě obezity pomáhá tzv.
kognitivně behaviorální terapie, která dětem pomůže změnit jejich chování, myšlení i emoce žádoucím směrem. Během terapie dochází k odstranění nevhodných návyků a k ovlivnění osobnosti – především s cílem zvýšit sebevědomí dítěte.
Proto, má-li být efekt trvalý, nestačí zaměřit se pouze na změnu jídelníčku – je nutné ovlivnit i myšlení a emoce.
Psychologické aspekty obezity
Cílem psychoterapie je osvobodit se od nežádoucích řešení problémových situací ze života, například nereagovat na neúspěch ve škole nadměrnou konzumací pochutin.
Obézní dítě bývá vystaveno posmívání ze strany vrstevníků, nebývá zdatné ve sportu, a proto často stojí stranou dětského kolektivu. Kvůli ústrkům se mnohdy začne ostatních dětí stranit, uzavírá se do sebe, více se zdržuje doma.
V domácím prostředí většinu času tráví sedavými činnostmi (sledování televize, počítačové hry) a také má snadný přístup k jídlu. Pokud je navíc alespoň jeden z rodičů obézní, často se dítě utvrzuje v tom, že jeho tělesná hmotnost vlastně není ničím nenormálním.
Situace se ještě komplikuje, pokud je rodinné prostředí narušeno (například probíhajícím rozvodem rodičů) a neposkytuje dítěti dostatečné zázemí. Obézní dítě se tedy může dostat do začarovaného kruhu.
Terapie
Při práci s obézním dítětem využívá psycholog pozorování, rozhovor, anamnézu, dotazníky a různé testovací metody. Dotazy se týkají například rozložení jídla během dne, způsobu konzumace, předchozích diet (jo-jo efekt) atd.
Psycholog ve spolupráci s obezitologem rodině doporučuje způsoby chování, které pomáhají odstraňovat nevhodné návyky – například jak správně nakupovat (na nákup jít najezený, nakupovat podle seznamu, nekupovat zlevněná jídla ve velkém balení), čemu je třeba věnovat pozornost při jídle (pravidelnost, nejíst velké porce, vyhýbat se jídlům s vysokou kalorickou hodnotou, pečlivě jídlo kousat, pít dostatek neslazených tekutin) nebo jak stolovat (jíst u stolu, ne ve stoje, nejíst rychle, vnímat chuť i vůni jídla – potěšení z jídla, při jídle nevykonávat jinou činnost, odnést talíř hned po jídle, nedojídat zbytky, naučit se odmítnout jídlo). Dalším vhodným návykem je nemít doma větší zásoby potravin. Důležité je také odstranit černobílé vidění – můžu jíst všechno nebo nic.
Pacient a jeho rodina musí k léčbě zaujmout aktivní přístup. Při zahájení změny si pacienti občas stěžují na podrážděnost či úzkostnost. Tyto pocity ale obvykle mizí, jakmile se dostaví první pozitivní výsledky léčby.
Poruchy vedoucí k podvýživě
Na opačném konci problematického chování ve vztahu k příjmu potravy stojí poruchy provázené podvýživou. Vyskytují se ve dvou formách:
- restriktivní – mentální anorexie (odmítání příjmu potravy)
- bulimické – mentální bulimie (záchvatovité přejídání a následné zvracení).
Při mentální anorexii pacienti (spíše pacientky) netrpí ztrátou chuti, ale bojují s chutí a hladem. Nachází potěšení ve schopnosti kontrolovat se, zhubnout.
Zatímco většina lidí se dokáže z dobrého jídla těšit, anorektičky prožívají ohrožení, úzkost a těmto pocitům se brání tím, že zesilují své kontrolující a silně omezující chování.
Porušení sebekontroly jim přináší pocity viny, selhání, nenávisti k sobě.
Oproti tomu pacientky s mentální bulimií se neustále zabývají jídlem – prožívají silnou touhu po jídle a přejídají se (výjimkou nejsou velké dávky během krátké doby, např. 20 minut).
Vzápětí je však zachvátí silná obava „z výkrmného“ účinku jídla a vyprovokují si zvracení, případně užívají léky na průjem. Období hladovění se střídá s přejídáním a pacientky se dostávají do bludného kruhu.
30-50 % dívek s mentální bulimií dříve trpělo mentální anorexií.
Výskyt anorexie se zvýšil v posledních desetiletích 20. století, zejména v prepubertálním, pubertálním a adolescentním věku dívek a též chlapců. U dívek a žen dosahuje asi 1 % v celé populaci.
Bulimie má prevalenci 1-3 % a vyskytuje se spíše u pozdně adolescentních dívek a mladých žen.
Prognóza onemocnění není jednoznačná – u 30 až 40 % pacientů potíže přetrvávají i po absolvování léčby, asi 1 % případů skončí sebevraždou, asi 6 % pacientů na následky onemocnění umírá.
Pro oba syndromy je typický strach z tloušťky a extrémní zaujetí vlastním tělem a jeho vzhledem. Patologické jídelní návyky se začínají projevovat v rodinném kontextu v období dospívání dítěte.
Osamostatňování od rodičů probíhá obtížněji u dětí, které byly v předchozím vývojovém období hodně přizpůsobivé. Dívky, u kterých se může rozvinout mentální anorexie, bývají poslušné, úspěšné v oblasti školní i zájmové, často usilují o dokonalost a jsou velmi zodpovědné.
S rozvojem nemoci se dostávají se svými rodiči do konfliktů, často podvádí, ve spojitosti s jídlem lžou.
Jaké vnější faktory mají vliv na vznik onemocnění?
Život dospívajících dívek je často provázen strachem z nadváhy a z nadměrného energetického příjmu. Spouštěcí mechanismy mohou přitom být docela nevinné: Například matka se před dcerou zmíní, že musí „zhubnout do plavek“. Dívka se přidá, matka nevydrží, ale dcera pokračuje.
Jindy je dívka ve třídě nejvyspělejší, zatímco ostatní ještě vypadají dětsky. Spolužáci se dívce začnou posmívat a problém může začít. Někdy stačí jen poznámka trenéra či učitele tělocviku „o tlustém pozadí“, se kterým dívka nedokáže vyšplhat po tyči atd.
Častým podnětem bývá srovnávání mezi sourozenci – např. pokud je v rodině „úspěšnější“, lépe se prosazující sestra.
Spouštěcí mechanismy bychom tedy mohli shrnout takto: vývojové požadavky, osamostatňování se, hledání vlastní identity, přijmutí ženské role (včetně akceptace sexuality), narušené rodinné prostředí, ohrožení sebehodnocení, somatické onemocnění.
Nespokojenost se sebou, zaměření na vlastní tělo, sebeomezování, a s tím související dietní styl, vede v rovině somatické k vyhublosti, v rovině psychické k úzkostnému až depresivnímu chování, k patologickému zabývání se váhou, jídlem a svým tělem. V rovině vztahů se pacientky vzdalují od svých vrstevníků a připoutají se více k rodině, kde ale vznikají v souvislosti s jídlem konflikty. Je to začarovaný kruh, který potřebuje péči odborníků.
Terapie
Čím delší je prodleva mezi začátkem onemocnění a psychoterapií, tím závažnější je prognóza průběhu onemocnění. Základem úspěchu léčby je intenzivní psychoterapie. Psycholog či psychiatr musí s pacientem navázat dobrý kontakt a postupně jej vést ke změně náhledu na sebe a své okolí.
Pacientky jsou většinou hospitalizovány na dětských psychiatrických odděleních, ale v případě metabolického rozvratu vnitřního prostředí na pediatrických klinikách. Ošetřující personál musí být s touto problematikou seznámen a musí být důsledný v dohledu na pacientku.
Internista vyloučí jinou příčinu onemocnění a zahájí program nutriční intervence. Závěrečné slovo v léčbě má opět psycholog či psychiatr, který nejen připraví pacienta k běžným životním podmínkám, ale vede k tomu i jeho rodinu.
Rodina by měla být důsledná, měla by odstranit nesprávné návyky, které byly dosud zafixovány a podmínily rozvoj onemocnění.
Co přesně znamená ortorexie?
Ortorexii poprvé definoval lékař Steven Bratman z Colorada v roce 1997 a popsal ve své knize Healthfood Junkies – Fanatici zdravé výživy. Název je odvozen z řečtiny a vznikl spojením dvou starořeckých slov – „orthós” – správný – a „orexis” – žádostivost, chuť, apetit.
Tento lékař, praktikující alternativní (především celostní), ale i konvenční medicínu, byl zprvu přesvědčen o novém, správném směru ve výživě, a tedy propagátor myšlenky zdravého, přírodního stravování.
Později založil společenství, které se zabývalo realizací jeho ideologie zdravé výživy, toto však sám opustil proto, že jeho členové tento směr značně zradikalizovali až na patologickou posedlost zdravou výživou.
Zastánci ortorexie jsou radikálními odpůrci uměle hnojených, geneticky upravovaných potravin bez použití chemických konzervantů a barviv, zaměřují se zásadně a bez výjimky na bio potraviny ze specializovaných obchodů s tím, že odmítají jakékoliv jiné způsoby stravování.
Samotná myšlenka, že by mělo být jídlo maximálně přírodní, a tedy zdravější, není patologií, patologií se stává obsese ohledně jídla a stravování.
Seznam povolených potravin se však dále časem zužuje, zastánci ortorexie začínají dále vyčleňovat i z bio potravin ty bezpečné a méně bezpečné, podle toho, kdo je výrobcem a jaké k tomu použil postupy při výrobě, jestli potraviny „nekontaminoval znečištěný vzduch“, jestli všechny postupy byly správné, zda se dodržela správně sklizeň apod.
, tak totiž může podle jejich přesvědčení hrozit nebezpečí z otrávených potravin a jejich škodlivosti. O posedlosti zdravou výživou jsme hovořili s MUDr. Miroslavou Navrátilovou, Ph.D. – vedoucí lékařkou z Poradny pro poruchy metabolismu a výživy Psychiatrické kliniky LF MU a FN Brno.
Jak poznáme skutečnou hranici mezi „normální“ starostí o zdravou výživu a psychickou poruchou? Mají k ní někteří jedinci silnější dispozice? Kteří?
Ortorexii řadíme mezi poruchy příjmu potravy a podobně jako u mentální anorexie či bulimie jí častěji trpí vyšší socioekonomické vrstvy, ve většině případů osoby s vyšší inteligencí.
Tito lidé se zabývají intenzivním zkoumáním jednotlivých druhů potravin a úzkostně se zaměřují na zdravou výživu, informace získávají převážně z internetu a z nejrůznějších filozofických směrů, komunikují spolu prostřednictvím blogů a jiných specializovaných internetových stránek a vzájemně se posilují ve svém odhodlání ve „zdravé“ výživě vydržet.
Jedná se převážně o vysokoškoláky nebo středoškoláky s velkým kulturním a všeobecným přehledem, zatímco ve druhé skupině obyvatel se základním vzděláním se vyskytuje spíše tendence k obezitě.
Lidé s mentální anorexií trpí primárně psychickou poruchou na rozdíl od filosoficky a eticky zaměřené části populace na tzv. „zdravou“ výživu. Nemocní s mentální anorexií či bulimií se však velmi často na tzv.
„zdravou“ výživu odvolávají. Odborně popsanou ortorexii od anorexie dělí dlouhých 18 století – projevy onemocnění, z nichž byla později diagnostikována mentální anorexie, byly popsány již Galénem ve 2. století.
Je vlastně podle českých specialistů úzkostlivá starost o zdravou výživu psychickým onemocněním?
V iniciálních fázích se příznivci navzájem ujišťují o oprávněnosti tohoto počínání, neboť mezi zásady ortorexie patří obecně správné přístupy, např. nepožívat alkohol, nepít kávu s kofeinem, nesmí se jíst potraviny, které obsahují umělé přísady nebo přišly do styku s pesticidy, herbicidy apod.
Později k tomu přistupují další výjimky ze stravování – nejíst výrobky z pšenice, výrobky obsahující lepek, cukr, vyvarovat se soli, nepoužívat k přípravě stravy kvasnice, sóju, kukuřici, a dokonce ani mléčné výrobky (!).
Stravování, zpočátku v rámci zdravého životního stylu, se tak mění v posedlost, kdy je nemocný přesvědčen, že nemá právo jíst „zakázané“ potraviny, tomuto úsilí pak obětuje veškerý svůj volný čas a dochází jak k limitaci jeho duševních, tak i tělesných sil a podobně jako u mentální anorexie si nemocný plně neuvědomuje důsledky svého počínání.
Pokud tito lidé nad stravováním nemají plnou kontrolu, začínají trpět výčitkami a depresemi. Mezi zdravá jídla v duchu ortorexie tak patří jen jídla syrová, viz např. v rámci vitariánství raw strava, kde je povoleno jen máčení, klíčení, odšťavňování, kvašení a sušení max. do 42 °C.
Strava se tak skládá převážně z naklíčeného obilí, ovoce, zeleniny a ořechů.
Nesporně zde můžeme zařadit také stravu v rámci makrobiotiky (harmonie mužského a ženského principu, základního životního principu vesmíru, energií jin a jang) a vegetariánství, ovovegetariánství (bez masa, mléčných výrobků, ryb, v jídelníčku jsou zařazena jen vejce) a veganství, či naopak paleostrava atd.
Výčet „zdravých“ jídel a způsobů jejich dodržování by značně přesáhl rámec tohoto článku. Člověk se tak stává posedlý dodržováním všech pravidel „zdravé“ výživy – hovoříme tedy o jistém druhu stravovacího terorismu a obsedantním přístupu ke stravování. Touha zdravě jíst tak ustupuje do pozadí před posedlostí, která může vyústit v psychickou poruchu, stejně tak jako u jiných poruch příjmu potravy. Postihuje jedince s touhou být dokonalí, tzv. perfekcionisty, s nutkavou myšlenkou, že stravování dovedou k dokonalosti, čímž dochází k postupné exhausci (vyčerpání) vlastního těla, která může vést až ke smrti.
Myslíte si, že ortorexie může být reakcí na tlak společnosti?
Tzv. „zdravá výživa“ je podporována současnou společností, kde vzniká nepřeberná řada různých tzv.
„poradců“ ve výživě, prezentujících se v médiích a především na internetu, zakládající nejrůznější „specializovaná“ zařízení pro výživu a vydělávající značné finance, aniž by měli lékařské nebo jakékoliv jiné seriózní vzdělání v oboru metabolismu a výživy.
Příkladem mohou být diety podle krevních skupin, podle rychlosti metabolismu, podle celebrit, podle kávové sedliny, dělená strava, veganství, dieta bez cukrů, bez soli, bez masa, bez mléčných výrobků, bez potravin s jakýmkoliv zpracováním, „stravování“ z kosmické energie, barrandovská dieta, paleostrava, frutariánství (striktní forma veganství, kde je povolena pouze konzumace ovoce, ořechů a semen, je zakázáno jíst brambory i luštěniny), vitariánství. Někteří vitariáni mohou jíst i syrové živočišné produkty, například syrové maso, nemusí se tak vždy jednat o vegetariány v pravém smyslu. Základním filozofickým směrem frutariánství je uznání rostlin jako živých organismů, nikoli „pouhých polověcí“, při sběru nesmí být zraněna rostlina, jelikož se jedná o živý organismus, naproti tomu vegetariáni a vegani preferují pro výběr své stravy environmentální a etická hlediska.Tyto a jiné diety jen prohlubují u nejširší veřejnosti obavy z jídla, až hovoříme o tzv. „stravovacím terorismu“. Tak je v současné době „odborníkem“ na výživu téměř každý v duchu „každý přece musí jíst, a tak tedy tomu rozumí“ a ve společnosti koluje řada stravovacích přesvědčení a mýtů, které si jednotlivé skupiny mezi sebou předávají a snaží se navíc ovlivňovat co nejširší okruh dalších lidí, což se v současné době umocňuje prostřednictvím internetu. Neuvědomují si však, že si mohou při jejich dlouhodobém neuváženém praktikování velmi vážně narušit své zdraví. Tělo se začíná na nedostatek živin adaptovat řadou metabolických změn, které mohou vyústit až ve smrt. K tomu přistupuje fyzická aktivita v rámci „zdravého životního stylu“, a tak tělo, které má narušeno vnitřní prostředí (exhaustované tkáně a orgány) a probíhá v něm tak jistý způsob „autokanibalismu“, k tomu navíc zatěžují pohybem. Tak dochází k dalšímu prohlubování negativních změn uvnitř těla, tělo spotřebovává své vlastní bílkoviny, u žen dochází k zástavě menstruace, která se promptně substituuje hormonálními preparáty, a tak vlastně zastíní závažnost onemocnění, dochází k postupnému vyplavování vápníku z kostí a následně k jejich prořídnutí i patologickým zlomeninám, k narušení termoregulace, poruše trofiky kůže, poruchám funkce orgánů, k redukci až zástavě hormonální i imunitní činnosti. Paradoxem v závažných případech může být to, že čím je na tom organismus hůře po stránce tělesné, tím méně to vnímá po stránce psychické a o to více se utvrzuje ve svém správném „zdravém“ počínání. Přitom bylo v historii opakovaně prokázáno, že hladovění je smrtelné.
Stručně řečeno – v současné době je moderní nejíst nebo jíst velmi málo. Nebezpečí si uvědomují jen skuteční specialisté v oboru – lékaři a nutriční specialisté s vysokoškolským vzděláním. Tito jsou bohužel vyhledáni (pokud vůbec) až po nástupu některých z výše uvedených zdravotních komplikací.
Jak jsou na tom Češi? Existují nějaké případy, kdy byla řešena ortorexie? Jak se léčí? Mají nějaký smysl detoxikační kúry a diety podle celebrit?
Ano, stejně tak jako v zahraničí, i lidé u nás experimentují se zdravou výživou, existuje řada případů, ale k tomu by byl zapotřebí další článek. Příznivci ortorexie však k lékařům bohužel docházejí, až jim „poradci“ nedokážou s jejich zdravotními problémy pomoci. Léčba pak patří do rukou skutečných odborníků.
Léčba je komplikovaná o to více, o co více kolem nás burcují nejrůznější média, včetně internetu, jak zhubnout, kde každodenně nacházíme řady zaručených diet, kolik kilogramů zhubly nejrůznější celebrity, která z celebrit zhubla z velikosti 34 do velikosti 32 (např. Victoria Beckham aj.).
K tomu si také můžeme přečíst, jak je dobré redukční dietu prostřídat s očisťovací kúrou. Jako lékař s 28letou praxí v oboru klinické výživy neuznávám detoxikační kúry, zdravý organismus má svoje mechanismy, které jsou dokonalejší než jakékoliv detoxikační kúry.
Bohužel tyto kúry, kde chybí absolutně dodávka kvalitních bílkovin, propagují naše i zahraniční mediálně známé osobnosti – např. zpěvačka Byoncé, herečka Demi Moore, modelka Heidi Klum.
Dochází sice k redukci hmotnosti, ale na úkor vlastních bílkovin, což je velmi nebezpečné! Stačí jen kliknout, být příznivcem ortorexie není přece tak složité, navíc je člověk IN.
Mimochodem světoznámá Marilyn Monroe se oblékala do velikosti 42, což odpovídá současné velikosti 46, tak by v dnešní době, kdy mají ženy dokonce tak malé velikosti jako 32 až 34, měla vlastně nadváhu, resp. byla téměř obézní! A hádanka na závěr: v každém ženském či dívčím časopise najdeme zaručeně nějakou redukční dietu. Kolik jich najdeme v časopisech typu Modelářství, Letectví, Rybářství, event. ve Světě motorů?
Vyjádření psychiatra:
Ortorexie je jeden z mnoha nových termínů týkajících se nových způsobů stravování a zatím není pod tímto názvem klasifikována jako psychiatrické onemocnění. Jde o společenský fenomén, který má svoje rizika, která jsou v článku dobře popsaná.
Pokud se projeví ve své extrémní formě, jde již zjevně o duševní poruchu, pro kterou ale zatím nemáme přesné zařazení.
Patří jistě mezi poruchy příjmu potravy (podobně jako mentální anorexie a mentální bulimie), ale obsahuje i psychopatologii z okruhu obsedantně kompulzivních poruch – trvalé myšlenky související s jídlem a jeho přípravou, které navozují úzkost, a ritualizované jídelní návyky.
Patologické je pak to, že jakékoli jídlo vyvolává nepříjemné, obvykle úzkostné pocity, představuje pro postiženého stres a zabývání se jídlem a způsoby jeho přípravy a konzumace narušují každodenní život. Také mezilidské vztahy neustálá potřeba „správného“ jídla výrazně narušuje.
Zdravá míra zájmu o správné stravování je zcela žádoucí. Patologická ortorexie je psychické onemocnění, které se léčí především psychoterapií, kdy se hledají důvody, které ji udržují i přes nepříznivé dopady na zdraví, hledá se také význam nadměrné kontroly v životě postiženého jedince.
Léčba bude velmi obtížná, motivace ke změně je často nízká, neboť tento způsob stravování se opírá o určitý společenský ideál, který je však v daném případě velmi pokroucený. Samotné poučení odborníkem nemůže být dostatečné. Dá se rovněž uvažovat o současné léčbě antidepresivy SSRI, které zlepšují výskyt vtíravých myšlenek a zlepšují i nutkavé chování. Důkazy o účinnosti jednotlivých metod zatím neexistují.