PRAHA Jeden rok plně hrazený lék na vyšší cholesterol pro všechny pacienty od jedné firmy. Další rok nová soutěž a lék od jiné firmy. Tak má vypadat šetření ve zdravotnictví podle Věcí veřejných.
Na dnešním jednání K9 chtějí véčkaři prosadit myšlenku centrálního nákupu léků. Ten podle nich uspoří až čtyři miliardy korun ročně.
Státům, které podobný systém zavedly, třeba Nizozemsko, se daří snížit cenu vybraných léků o 40 až 90 procent. „Na každou diagnózu musí být jeden lék bez doplatku.
Pomocí centrálního nákupu vytendrujeme ten s nejlepší cenou, který bude hrazený z veřejného zdravotního pojištění,“ představuje plán Vít Bárta (VV).
Argumentuje, že třeba glukometr, kterým si diabetici mohou sami měřit cukrovku, stojí v Česku 800 korun, zatímco v sousedním Slovensku jej pořídíte o polovinu laciněji.
Podobný výběr dodavatelů, kterým se dají ušetřit miliardy, se ve zdravotnictví skloňuje již několik let. Elektronické aukce přesto dosud zůstávají jen ideou.
„Systém se dá uplatnit pro velmi konkurenční lékové skupiny, kde je alespoň pět různých léků.
Výsledná cena je pak až o 70 procent nižší než ta nejnižší cena v rámci běžného trhu,“ obhajuje smysl elektronických aukcí ředitel Státního ústavu pro kontrolu léčiv Martin Beneš.
Musí se ale jednat o zcela zaměnitelné léky. Podle Beneše by měl jejich výběr garantovat SÚKL jako regulátor úhradové politiky.
V tom se ale názory liší, o pravomoci se hlásí i zdravotní pojišťovny. „Obávám se, že návrh VV nepřinese efekt. V koaliční smlouvě navíc máme, že pojišťovny budou moci soutěžit mezi výrobci léčiv, kdo nabídne nejnižší cenu. To považuji za extrémně výhodné pro pojišťovny i pacienty, kterým to garantuje léky bez doplatku,“ říká předseda správní rady VZP Marek Šnajdr (ODS).
Aby měly soutěže v gesci zdravotní pojišťovny, původně chtěl i Hegerův resort. Podmínkou je však nový zákon o zdravotních pojišťovnách. Zatím ale nemá žádné konkrétní parametry a teprve o něm jedná poradní skupina NERV.
Vše navíc může dopadnou úplně jinak. „Ministr Leoš Heger jde na jednání s konkretizací několika opatření a záleží jen na shodě K9, zda vznikne kompromis a jaký,“ mlží mluvčí ministerstva zdravotnictví Vlastimil Sršeň.
Debata se očekává zejména okolo určení nadstandardní péče.
„Chceme, aby lékařská komora ve spolupráci s odbornými společnostmi do tří měsíců určila standardy a nadstandardy,“ říká poslanec Michal Babák (VV).
Pokud by se to komoře nepodařilo, byli by prý véčkaři proti navyšování platu lékařů v dalším roce. Prezident komory Milan Kubek proto vzkázal, že je připraven za přípravu převzít zodpovědnost.
***
Jaké změny jsou ve hře
* Určení standardu a nadstandardu, tedy co bude hrazeno z pojištění a za co si lidé už budou muset připlatit. Zároveň možnost připojištění na nadstandard. * Změna lékové politiky.
VV chtějí centrální nákup léčiv, ODS trvá na soutěži, která umožní pojišťovnám vybírat mezi výrobci léčiv ty, kteří nabídnou nejnižší cenu.
* Zrušení 10 tisíc akutních nemocničních lůžek a u části jejich přeměna na levnější lůžka následné a dlouhodobé péče.
* Za kilometr neakutní jízdy sanitkou platit nově pět korun. * Zvýšení poplatků. Za návštěvu u lékaře z 30 na 50 korun, za návštěvu pohotovosti místo 90 až 200 korun. Koalice ale nechce zvyšovat poplatky nad rámec koaliční smlouvy.
Ta počítá jen s vyšším poplatkem za návštěvu specialisty bez doporučení praktika, nově až 200 korun. A se zdražením dne v nemocnici minimálně na 100 korun. * Poplatky u zubaře. Za amalgámovou plombu by pacient měl platit 450 až 500 korun.
V celém světě se lékárníkům dávají větší pravomoci | Téma
Ivan Berkeš, bývalý konzultant britské National Health Service a v současnosti ředitel divize Dr.
Max Pharma v Londýně, který rozvíjí program privátní značky lékárenské sítě, v rozhovoru mimo jiné říká: „Zájem o fungování lékáren vychází v Británii ze základního faktu, že hodina práce lékárníka je levnější než hodina práce lékaře.
V celém světě se zdravotnické systémy snaží, aby lékárníci měli větší slovo, co má pacient užívat. Stejně tak se čím dál více léků přesouvá z receptových do volného prodeje.“
ČESKÁ POZICE: Ve Velké Británii jste spolupracoval na tvorbě lékové politiky. Jak jste se k této práci dostal? BERKEŠ: V Anglii není veřejné zdravotní pojištění, ale National Health Service (Národní zdravotní služba), což je rozpočtová organizace uvnitř anglické ekonomiky. Je to národní zdravotní monopol.
Hospodaří se 120 miliardami liber, polovina rozpočtu jde na mzdy, druhá na nákupy všeho ostatního včetně léků. Jen za ně vydává 12 až 13 miliard liber ročně. Nakupují se různými způsoby. Nemocnice je získávají přes centrální nákup, lékárny přes distributory podobně jako u nás, a pak za ně dostanou zaplaceno od NHS.
Byl jsem dva roky zodpovědný za nákup generik pro britské nemocnice
Pracoval jsem tehdy pro konzultační společnost AT Kearney, která dostala od NHS obrovský kontrakt. Připravovali jsme projekt pro všechny typy komodit, včetně třeba sanitek, CT skenů. Já byl dva roky zodpovědný za nákup generik pro britské nemocnice.
ČESKÁ POZICE: Co bylo vaším úkolem?
BERKEŠ: Měl jsem připravit politiku tohoto nákupu, aby ceny byly co nejnižší, ale zároveň dostatečně motivační pro firmy, aby neodcházely ze země. Vytvořili jsme elektronický systém s obrovskou databází léčiv, které se v nemocnicích podávají pacientům. Naprogramoval jsem ho doma v kuchyni přes Vánoce a dodnes se v Británii používá pro koordinaci a kontraktování nákupů pro nemocnice.
Ušetřili jsme NHS dost velkou částku. Díky tomu je ve Velké Británii celkem dobrá léková politika, léky jsou dostupné.
Jedna třetina země každé čtyři měsíce vždy nakupuje pro zbytek státu. Kontrakty jsou roční. Takže dodavatelé, kteří neuspěli v prvním tendru, mají další možnost o čtyři měsíce později. Ušetřili jsme tak NHS dost velkou částku. Díky tomu je ve Velké Británii celkem dobrá léková politika, léky jsou dostupné.
ČESKÁ POZICE: Nový systém se týká jen generik nebo i originálních přípravků?
BERKEŠ: Patentové léky se nakupují jinak. Jejich cena záleží na tom, jak ji stát s daným výrobcem vyjedná. Například o ceně jedné vakcíny vyjednával rok, než ji do země pustil. Tady se trochu hraje vabank. V Británii se hlídá kvalita života (quality of life), člověk má přisouzenu hodnotu svého života. A pokud váš život začne být příliš drahý, pak už vám lék NHS nedá.
U generik to funguje jinak, v každé léčivé skupině je spousta konkurentů.
ČESKÁ POZICE: Jaká je hranice ochoty platit za léčbu?
V Británii se hlídá kvalita života, člověk má přisouzenu hodnotu svého života. A pokud váš život začne být příliš drahý, pak už vám lék NHS nedá.
BERKEŠ: Když rok života člověka stojí více než 80 tisíc liber, začíná se stát rozmýšlet, zda částku vydá, či nikoliv. Ale to jde vždy o speciální léky například v pozdním stadiu rakoviny nebo na léčbu vzácných chorob.
ČESKÁ POZICE: Zvýšil nový systém objem předepisovaných generik v Británii?
BERKEŠ: Byl tam vždycky velký, ale vzrostl. V Anglii se ale i jinak předepisuje než třeba v Česku – 96 procent receptů neobsahuje obchodní značku léku, ale jeho generické jméno, vlastně účinnou látku.
Například každý Brit ví, že Nurofen je ibuprofen. Že nemá lékař předepsat Panadol ale paracetamol. Podobně se uvádějí i kombinace látek. Například kodein a paracetamol se uvádí jako kokodamol.
Učí se to už na škole.
Vzdělání lékařů i všeobecného publika v této oblasti tam funguje již dlouhé desítky let. Ale mění se to i tady. Na Slovensku zavedli generickou preskripci, v Česku je generická substituce. Ale ještě roky potrvá, než si lékař zvykne, že namísto Helicidu má napsat omeprazol.
ČESKÁ POZICE: To ale může trvat opravdu dlouho, ne?
V Anglii se předepisuje jinak než třeba v Česku – 96 procent receptů neobsahuje obchodní značku léku, ale jeho generické jméno, vlastně účinnou látku
BERKEŠ: Potom, co jsme v Británii zavedli nový systém, začali být lékaři vyloženě tlačeni do generické preskripce. Také byli podle počtu receptů odměňováni. Například praktičtí lékaři předepisují relativně koncentrovanou databázi produktů, takže se aktivní látky naučili poměrně rychle. Pomalu se na tento přístup přejde i tady.
ČESKÁ POZICE: V Česku je ale vůči generické preskripci relativně velký odpor…
BERKEŠ: Je to kulturní rozdíl. Generická preskripce neexistuje například ve Švýcarsku, dokonce ani Němci ji nemají. Navzdory tomu se některé léky nesmějí ani v Británii předepisovat genericky, například antipsychotika, léky se speciální kinetikou, hormonální antikoncepce. Tedy léčiva, která lidé užívají dlouhodobě a je žádoucí, aby na nich byli stabilně.
ČESKÁ POZICE: Přesunuly se úspory i do primární sféry?
BERKEŠ: Ano. Zájem o fungování lékáren vychází v Británii ze základního faktu, že hodina práce lékárníka je levnější než hodina práce lékaře. V celém světě se zdravotnické systémy snaží, aby lékárníci měli větší slovo, co má pacient užívat. Stejně tak se čím dál více léků přesouvá z receptových do volného prodeje. Dávají se větší pravomoci lékárníkům.
Britský systém se snaží, aby každá lékárna mohla dostatečně vydělávat, protože chtějí, aby si ji mohla dovolit každá malá obec stejně jako třeba poštu
Zároveň se ale britský systém snaží, aby každá lékárna mohla dostatečně vydělávat. Protože chtějí, aby si ji mohla dovolit každá malá obec stejně jako třeba poštu. Výpočet cen, za něž se léky proplácejí lékárnám, není založen na hodnotě, za níž se nakupují, ale na maržích, jež lékárny potřebují, aby přežily. A na patentových léčivech je velmi malá, a naopak na generikách velká.
ČESKÁ POZICE: Liší se honorování lékáren i podle velikosti sídla?
BERKEŠ: Ano. Nejprve se vyjedná mezi lékárnami a vládou hustota sítě. A vždycky se vypočítá koš cen tak, aby i ta nejmenší lékárna někde na Skotské vysočině měla dost profitu, aby mohla prosperovat.
Jenže tady už jsme v zóně nějaké regulace a je nebezpečné některé její prvky izolovaně vytrhávat z kontextu a třeba je i přebírat.
Protože účelnost regulace je nutné posuzovat v celku, nikoli podle jednotlivých faktorů, ale v jejich součtu.
ČESKÁ POZICE: Lékárny jsou ale soukromé…
BERKEŠ: Ano, jsou sice autorizované NHS, ale jinak vlastněné soukromníky. Chtějí-li vydávat receptové léky, musejí absolvovat proces označovaný jako „control of entry“, kontrolovaný vstup na trh.
ČESKÁ POZICE: Jaké jsou doplatky na léky v Británii?
Chtějí-li lékárny vydávat receptové léky, musejí absolvovat proces označovaný jako „control of entry“, kontrolovaný vstup na trh
BERKEŠ: Nejsou tam vůbec, ale jsou celkem vysoké poplatky za recept. Neplatí se tedy za lék ale za servis. Nyní je to 6,75 libry za každý předpis. Těhotné ženy, děti a penzisté je ale neplatí.
ČESKÁ POZICE: Ale když chce někdo originální lék namísto generika, může si na něj doplatit?
BERKEŠ: Originály v Anglii v podstatě nejsou, jen léky pod patentovou ochranou. Když někdo chce například Zocor, dostane generický simvastatin. Navíc většinou lidé ani nevědí, že Zocor existuje. Právě v tom je výhoda.
ČESKÁ POZICE: Říkal jste, že je důležité mít na paměti, aby firmy z trhu neodcházely. Jaký počet firem je dostatečný pro férovou soutěž?
BERKEŠ: Například ještě asi před půl rokem existovalo na Slovensku 27 různých produktů s omeprazolem (užívá se při překyselení žaludku – pozn. red.). To je asi opravdu hodně. Když jsme připravovali nemocniční systém v Británii, chtěli jsme mít v zemi více než tři dodavatele na danou molekulu. Nepotřebujete jich mít dvacet, ale nechcete, aby byli jen dva.
To je něco jako letecké linky. Když máte dvě letecké společnosti na jedné trase, obě příliš vydělávají. Když se mezi ně dostane třetí, výdělky klesnou a profituje zákazník. Podobné je to se zaměnitelnými léky.
ČESKÁ POZICE: Jak jste se od tvorby lékové politiky dostal k práci pro lékárenský řetězec, tedy na druhou stranu barikády?
Naučil jsem se, jak funguje strategie privátní značky. V NHS jsem se zase naučil, jak fungují léky. Je důležité vědět, jak se vyrábějí, odkud přicházejí.
BERKEŠ: Většinu života jsem působil v podstatě jako konzultant, dělal jsem pro firmy, jako je Marks & Spencer, což je stoprocentní privátní značka, a pro mnohé další. Naučil jsem se, jak funguje strategie privátní značky. V NHS jsem se zase naučil, jak fungují léky. Je důležité vědět, jak se vyrábějí, odkud přicházejí. Kolik podle vás existuje fabrik na výrobu paracetamolu v Evropě?
ČESKÁ POZICE: Myslíte účinnou látku? Jedna?
BERKEŠ: Ani jedna. Jestli si koupíte Panadol, Paralen nebo třeba náš Dr. Max Paracetamol, ani jedna z účinných látek není vyrobena v Evropě. Za uplynulých dvacet třicet let, jak rostla Čína a Indie, jsme si dovolili základní chemický průmysl „odlifrovat“ do Asie. Všechny farmaceutické firmy v Evropě kupují aktivní látky jinde.
V NHS jsem se naučil, jak funguje trh, jak jednotlivé látky dostat z jedné části světa do druhé, za jaké ceny. Když si koupíte vitamín od holandské firmy DSM, je vyrobený v Číně. Člověk je překvapený, jak jsou primární komodity koncentrované.
Za uplynulých dvacet třicet let, jak rostla Čína a Indie, jsme si dovolili základní chemický průmysl „odlifrovat“ do Asie. Všechny farmaceutické firmy v Evropě kupují aktivní látky jinde.
V roce 2008 jsem se seznámil s partnery Penty. Dva roky poté jsem za nimi přišel, že nemají privátní značku jako třeba britská společnost Boots. Dali jsme dohromady plán a vytvořili jsme společnost Dr. Max Pharma, což je čtvrtá součást Dr.
Maxe. A ta zásobuje „privátkou“ všechny tři ostatní společnosti, které řídí lékárenskou síť v Polsku, na Slovensku a v Česku. Od roku 2012 dáváme na trh produkty. Nyní tvoří již celkem velkou část volně prodejného lékárenského sortimentu.
ČESKÁ POZICE: Jak organizace výroby funguje? Nakoupíte účinnou látku v Číně…
BERKEŠ: Nebo třeba v Kanadě či jinde. Rostlinné komodity se produkují v Číně, to je zahrada světa. Například lutein, který lidé užívají na oči, se vyrábí z okvětních lístků měsíčku. Mnohé látky jinde než v Číně nedostanete.
Takže se snažíme zjistit kdo, co a kde vyrábí. Nakupujeme materiál tam, kde nakupují i velké světové firmy. A pak hledáme závod, který vyrobí tablety, další fabrika je zablistruje, jinde se vyrobí obaly. Pak složíme vše dohromady a dáme na trh. Je nám jedno, kde přípravek vyrobí, pokud je to nejlepší místo na světě.
V Česku existuje několik malých, velmi dobrých, zkušených a podnikavých firem, které jsou schopné vyrobit věci z inženýrského hlediska
V Česku existuje několik malých, velmi dobrých, zkušených a podnikavých firem, které jsou schopné vyrobit věci z inženýrského hlediska, ale střední Evropě chybí schopnost globálního sourcingu, tedy nakoupit prvotní materiál za peníze, za něž jsme je schopní koupit my.
ČESKÁ POZICE: Uveďte příběh vašeho konkrétního výrobku.
BERKEŠ: Například magnezium laktát + vitamín B6. Magnézium nakoupíme v Indii, dovezeme do Česka, tady zpracujeme tablety u Kopřivnice, zablistrujeme je u Brna, a pak je rozvezeme do lékáren ve všech třech zemích, kde je Dr. Max. To je nejjednodušší řetězec, jiné jsou složitější.
ČESKÁ POZICE: Které produkty distribuujete pod privátní značkou?
BERKEŠ: První částí jsou doplňky stravy, jako jsou vitamíny, minerály, rostlinné extrakty či probiotika. To je v Česku relativně velký trh. Myslím, že už jsme v této oblasti větší než firma Walmark.
Druhou kategorií jsou volně prodejné léky, jako je paracetamol, ibuprofen a další. Do tohoto sortimentu trvá déle se dostat.
Potom oblast zdravotnických prostředků, jako jsou teploměry, těhotenské testy, ty se musejí většinou kupovat jako finální výrobky, protože tak jsou certifikovány. Pak jsou to výrobky typu bandáží.
Základní ekonomika privátní značky je, že se nedávají velké výdaje do marketingu. Propagace brandu je spojená s propagací sítě.
Poslední kategorií je kosmetika. Před rokem jsme zavedli novou značku Equilibria. Začali jsme s ní na Slovensku, trh zareagoval velmi dobře. Výhoda je, že kontrolujeme produkt od začátku do konce a můžeme garantovat kvalitu. Například nyní uvádíme na trh novou řadu opalovacích prostředků, kde máme velmi kvalitní SPF filtry.
ČESKÁ POZICE: U výroby léků je jejich složení víceméně dané. Jak tvoříte recepty u kosmetiky?
BERKEŠ: Lze se naučit, co je zrovna nejlepším trendem. Máme přístup ke kvalitním surovinám a lidi schopné recepturu formulovat. Základní ekonomika privátní značky je, že se nedávají velké výdaje do marketingu. Propagace brandu je spojená s propagací sítě. Takže můžeme tyto peníze vzít a o něco vylepšit značkové výrobky.
Opalovací krémy se míchají v Česku, kosmetika, která se na trh teprve chystá, bude původem francouzská. Naším strategickým partnerem je společnost Alban Muller, absolutní špička v oboru, jejíž produkty najdete jako složky u značek Chanel, Dior, l’Oréal nebo LVMH.
ČESKÁ POZICE: Tento sortiment tvoříte podobně jako léky?
Za velký příběh úspěchu privátní značky považuji No7 britské firmy Boots. Její chemici vyvinuli krém, který v nezávislém testování BBC zvítězil nad všemi značkovými.
BERKEŠ: Ne, u kosmetiky je to trochu složitější proces. Na sever od Paříže je oblast, které se říká Cosmetics Valley, a tam se produkují extrakty. Jiné extrakty se vyrábějí v Číně.
Chemie, jako jsou SPF filtry, se musí kupovat v této branži a my je odebíráme u prvotřídních německých firem Merck a BASF.
Je to trochu jiný model než u léků, ale i u kosmetiky kontrolujeme ekonomiku i složení, místo výroby, místo balení i prezentaci.
Za velký příběh úspěchu privátní značky považuji No7 britské firmy Boots. Její chemici vyvinuli krém, který v nezávislém testování BBC zvítězil nad všemi značkovými. To bylo okolo roku 2007. Bylo to poprvé, kdy „privátka“ veřejně porazila velké světové značky. Od té doby si lidé chodí kupovat No7 do Bootsu. Kdyby se nám podařilo něco podobného, bylo by to úžasné.
ČESKÁ POZICE: Jak jste kosmetiku nastavili cenově?
BERKEŠ: Když jsme ji zaváděli na Slovensku, stanovili jsme ceny podobně jako Bioderma, což je relativně dobrá značka. A naše Equilibria se tam prodává lépe. Naším zájmem není devalvovat trh. Chceme kvalitní privátní značku za podobné nebo trochu nižší ceny, než jsou brandové výrobky, přičemž kvalita je stejná nebo lepší.
ČESKÁ POZICE: Jak velký podíl má na obratu lékárny privátní značka?
Chceme kvalitní privátní značku za podobné nebo trochu nižší ceny, než jsou brandové výrobky, přičemž kvalita je stejná nebo lepší
BERKEŠ: Za rok 2014 dosáhl ve vztahu k celému volně prodejnému sortimentu více než 10,5 procenta. Obecně by podíl neměl být vyšší než 20 procent, i když v některých kategoriích to může být více. Nejlepší lékárna má dobrý mix mezi brandu a „privátkou“. Jsme zvědavi na letošní čísla, protože do hry před letní sezónou vstoupil český launch sluneční kosmetiky Equilibria.
ČESKÁ POZICE: Na co se soustředíte nyní?
BERKEŠ: Hlavním úkolem je rozvoj privátní značky v Polsku. Tam čekáme ještě velký růst.
ČESKÁ POZICE: Používáte tam jinou strategii?
BERKEŠ: Ano, Poláci rádi vidí nízké ceny, a proto raději kupují menší balení. I když cena na jednu tabletu nemusí být nižší.
Nyní je ředitelem divize Dr. Max Pharma v Londýně a rozvíjí program privátní značky lékárenské sítě. |
Pomáhají léky na hubnutí?
Adipex, Meridia, Lindaxa, Alli, Xenical a další léky jsou často skloňovaná slova křížem internetových diskusí zaměřených na hubnutí. V devadesátých letech nastartoval hubnoucí mánii přípravek na bázi trávicích enzymů z ananasu a sliboval výraznou redukci hmotnosti bez hladu či jakékoli potřeby hýbat se.
Tato úspěšná reklama mířila přímo na to, co lidé a především ženy chtějí – výsledky bez námahy. Moc dobře si pamatuji, jak ananasový přípravek koloval v naší rodině. Jaké bylo překvapení, když se ručička na váze opravdu hnula. Leč opačným směrem.
Dnes šikovné farmaceutické společnosti vynalezly mnoho léků, které mají snižovat hmotnost pořád robustnější populaci.
Sibutramin (Meridia, Lindaxa)
Je jednou z účinných látek na léčbu obezity. Najdeme ho v především v lécích pod obchodním názvem: Meridia, Lindaxa, Meissa, Minimacin, Reductil, Afibon, Ectiva, Obesan, Sibutral, Sibutril, Siluton, Sitrane, Redoxade, Zelixa nebo Zelium. V ČR jsou k dostání pouze některé z nich.
Funguje na principu omezení hladu a po jídle navozuje delší pocit nasycení. Dávka 10 nebo 15 mg sibutraminu působí v mozku na zvýšení hladiny neurotransmiterů serotoninu a noradrenalinu v mozku a blokuje jejich zpětné vychytávání. Tím se zvyšuje jejich množství v mozku. Používají se u pacientůs diagnózou obezity, ale pro vyšší úspěšnost je nutné zahájit i dietu a cvičení.
Lindaxa, Meridia a další léky získáte výhradně na lékařský předpis a proces snižování váhy probíhá pod kontrolou. Předepisují se hlavně u obézních pacientů s rizikem diabetu typu II a vysokým obsahem tuků v krvi, většinou u mladších a zcela zdravých lidí, kteří netrpí srdečními a cévními onemocněními. Jako všechny léky, mají i tyto vedlejší účinky.
Negativní vliv na kardiovaskulární systém (infarkt, mozková cévní příhoda) a riziko zvýšení krevního tlaku bylo vyšší (podle dosavadních výsledků z klinické studie) než efekt snižování váhy, proto Evropská léková agentura doporučila pozastavení prodeje v rámci EU. Přestože léky na bázi sibutraminu nejsou zakázány, farmaceutické společnosti zastavily jejich registraci samy.
Více informací najdete na SÚKL.
Fentermin (Adipex)
Fentermin (Phenterminum resinatum) je léčivá látka podobná noradrenalinu, která ovlivňuje centrální nervový systém. Působí na zvýšení energetického výdeje a spalování tuků. Léky na bázi fenterminu jsou považovány za léky starší generace nesoucí významné riziko lékové závislosti a postupného snižování účinku. Proto se doporučuje užívání jen omezenou dobu – obvykle asi 3 měsíce.
Používá se v dávce kolem 75 mg v jedné kapsli. Látka fentermin je u nás známá pod obchodním názvemAdipex retard, ale ve světě ji najdeme v přípravcích Adipex-P, Fastin, Ionamin, Obenix, Obephen, Panshape M, Phentercot, Phentride, Pro-Fast HS, Pro-Fast SA, Pro-Fast SR, Teramine nebo Zantryl.
Adipex je anorektikum, které tlumí pocit hladu a nadměrnou chuť k jídlu. Aplikuje se u pacientů s obezitou a nadváhou s BMI vyšším než 30, u kterých se běžná dietní patření jeví jako neúčinná. Pacienti při užívání často udávají nepříjemné pocity bušení srdce, sucho v ústech, nadměrnou žízeň, třes a další.
Podle výrobce je účinek Adipexu retard zvyšován současně užívanými přípravky, které povzbuzují mozkovou činnost, alkoholem a kofeinem. Přes časté kritiky vedlejších účinků je nutné přiznat, že po zákazu léků na bázi sibutraminu je v ČR dostupné jen omezené množství anorektik (přípravků potlačujících hlad).
Orlistat (Xenical, Alli)
Tato poměrně nová látka je založena na zabránění vstřebávání tuků přijatého v potravě do organizmu. Nestrávený tuk se přirozenou cestou vyloučí z těla (stolicí), čímž tělo přijme méně energie. Výrobci uvádějí, že léky na bázi orlistatu vyvážou až 25 – 30 % tuku z potravy. Léky s obsahem orlistatu najdeme pod obchodním názvem Xenical nebo Alli. Rozdíl mezi nimi je v obsahu účinných látek:
- Xenical – každá tobolka obsahuje 120 mg orlistatu, lék na lékařský předpis
- Alli – tobolka obsahuje 60 mg (žvýkací tablety 27 mg), volně prodejný lék
Podmínkou účinnosti těchto přípravků je příjem stravy, která tuk obsahuje. Výrobci současně doporučují změnu jídelníčku a zahájení fyzické aktivity.
Jelikož se jedná o léky, nežádoucích vedlejších účinků je celá řada: průjem, časté nutkání na vyprázdnění, bolesti konečníku, nadýmání břicha, únavnost, ale i pocity nevolnosti a další (čtěte pozorně příbalový leták). Léčba orlistatem by neměla trvat déle než 6 měsíců.
Rovněž se doporučuje zvýšit užívání vitaminů rozpustných v tucích (vitaminy A, D, E a K), aby se předešlo jejich nedostatku.
Na obezitu jinak
Léky nám mohou hubnutí usnadnit, ale rozhodně problém za nás nevyřeší.
Ve všech případech jde o poměrně drastický způsob, jak přinutit tělo zbavit se nechtěných kilogramů a navíc s nejistými výsledky.
Svědčí o tom i mnohé internetové diskuse zklamaných uživatelek, které očekávají, že kila půjdou dolů sami. A ti, kteří něco docílili, mají svá kila během krátké doby nazpátek. Kde je tedy problém?
Mnozí odborníci se kloní k názoru, že má větší význam vést pacienty ke změně jídelníčku a životního stylu a upustili od lékové terapie. Po snížení váhy dochází k nesnadnému úkolu – váhu si udržet, a to bez práce na sobě samém je nereálné. Častým jevem proto bývá tzv.
jo-jo efekt, kdy pacient velmi rychle nabere ztracené kilogramy a ještě přitom riskuje zdraví. Odhodlání k trvalé změně životního stylu je sice více bolestivé a vyžaduje pevnou vůli, ale je rozhodně velmi účinným prostředkem. V České republice se můžete obrátit na kurzy redukci nadváhy. Širokou síť kurzů nabízí STOB, jehož zakladatelka PhDr.
Iva Málková učí své klienty dlouhodobě změnit jídelníček a přístup ke svému tělu.
Obézní pacienti by se neměli ostýchat svěřit se do rukou odborníků, například i psychologa. Problémy totiž často zajídáme a dělá nám to dobře. Problém tloustnoucí Evropy spočívá logicky ve špatných stravovacích návycích, nekvalitní stravě plné cizích látek a konzervantů a kromě toho jsme zpohodlněli a chybí nám pohyb.
Koupím … nebo prodám. Léky na hubnutí na internetu
Léky na internetu se stávají běžným standardem, bohužel i dobrým kšeftem. „Ťuknutí“ do košíku je mnohem snadnější disciplínou, než stát frontu u lékaře a ještě mu cosi vysvětlovat.
To, o co tu jde, je ale pravost zakoupených léků a rizika, která tím na sebe bereme. Sama jsem byla svědkem distribuce subraminu v neidentifikovatelných kapsličkách, kdy se nás dealer snažil přesvědčit, že jeho bulharský výrobek je zaručeně „pravý“.
A tak jsme raději, namísto zobání pokoutných pilulek, zamířili přímo do tělocvičny.
Pro Modafen na chřipku chodí do lékáren celé rodiny
„Nemocná jsem nebyla více než deset let, takže jsem ani nevěděla, že se Modafen a další podobné léky už pár let prodávají jen na občanku, ale ani to, že teď si můžu koupit jenom jedno balení za týden, a pak se registr zablokuje,“ popsala Tereza ze Žďáru nad Sázavou, která si z osobních důvodů nepřála zveřejnit svoje jméno. Ženě ale lék nestačil.
„Koupila jsem si balení po 24 tabletách, které jsem brala nejdříve třikrát denně, a pak dvakrát jednu, a doporučení lékařky znělo brát lék celý týden.
Zabírá to dobře, takže když po třech dnech onemocněla i čtrnáctiletá dcera, potřebovala jsem ještě jedno balení, na které jsem už ale neměla nárok.
Nakonec musel do lékárny se svojí občankou jít manžel, protože dcera průkaz ještě nemá. Tak snad také neonemocní,“ popsala žena.
Prodej léků s pseudoefedrinem, který může sloužit pro výrobu pervitinu, se od letošního července zpřísnil tak, že pacienti si mohou po předložení občanského průkazu koupit v jednom týdnu léčivo s maximálním množstvím 900 miligramů této látky. Kromě Modafenu, který lidé s oblibou používají na léčku chřipky a akutních respiračních onemocnění, jde také o Nurofen Stopgrip, PanadolGrip, Robicold, Robicold Rapid, Grippecton či Paralen Plus.
Údaje o kupujících zaznamenává registr Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). Vzhledem k tomu, že například jedna tableta Modafenu obsahuje 30 miligramů pseudoefedrinu, u 900 miligramů na osobu a týden jde o 30 tablet, přičemž balení léku jsou po 10, 12, 24 a 30 tabletách. Na trhu však nemusí být všechna.
Přečíst článek ›
Prodej léků s pseudoefedrinem se začal regulovat už v květnu 2009, kdy se začaly vydávat jen oproti občanskému průkazu coby odpověď na prudké zvýšení prodeje těchto léčiv v letech 2005 až 2008 ze 400 tisíc na pět milionů balení.
V systému centrálního úložiště dat však nebyly všechny lékárny, některé si vedly pouze svoji evidenci. Od července se po nákupu nad 900 miligramů látky jednomu člověku výdej zablokuje v jakékoliv lékárně v republice na dobu sedmi dnů.
Podle zaměstnanců některých lékáren si již lidé na zpřísněný prodej léků s pseudoefedrinem zvykli. „V naší lékárně je vše naprosto bez problémů. Pacienti si na systém výdeje zvykli a nepůsobí to žádné problémy ani lékárníkům,“ vyjádřil se jednatel žďárské Lékárny u Asklepia Vilém Frendl.
Odborníci na protidrogovou problematiku však již dříve avizovali, že omezení prodeje v České republice nestačí. Léky s pseudoefedrinem pro výrobu pervitinu podle zprávy Národní protidrogové centrály pocházejí nejčastěji z Turecka a do Česka, kde převládají menší domácí varny, se pašují přes Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko, Slovensko a Polsko.