Anafylaktická reakce – vše o zdraví

Anafylaktická reakce - Vše o zdraví

Co je to anafylaxe?

Anafylaxe (anafylaktická reakce) je akutní, systémová (postihující více tkáně, orgány), život ohrožující alergická nebo nealergická reakce, ve které hlavní roli hraje zvláštní typ bílých krvinek, tzv. mastocyty.

Pro tyto buňky je charakteristické skladování velkého množství histaminu – látky pro život sice nevyhnutelné, ale při prudkém uvolnění do organismu až smrtelně nebezpečné.

Po určitém podnětu se histamin z mastocytů vyplaví do tkání a působí lokálně – v místě vyplavení například vede k otoku, ale i systémově – vede například k poklesu krevního tlaku.

Trocha historie

Pojem anafylaxe (z řeckého ana = proti, PHYLAX = ochrana) pochází z r. 1902 od francouzských lékařů Portiera a Richeta, kteří takto vyjádřili opak od slova profylaxe – ochrana.

Tito výzkumníci se snažili u pokusných pejsků vytvořit odolnost vůči jedu mořské sasanky, zvířata jim však zahynula na celkovou alergickou reakci – anafylaxi. Dnes víme, proč se tak stalo: pokud se do organismu dostane cizorodá bílkovina, za určitých okolností se tento vůči ní začne bránit tvorbou tzv.

IgE protilátek, které jsou silnými spouštěči vyplavení histaminu z bílých krvinek. A právě histamin je látka, která odpovídá za všechny hlavní projevy anafylaxe.

Rozdělení anafylaxe

Z odborného pohledu rozlišujeme alergickou a nealergického anafylaxi. Termín alergická anafylaxe se použije, jestliže se dokáže že stav zapříčinily imunologické mechanismy – nejčastěji již zmíněné IgE protilátky.

Některé látky však mají schopnost působit na mastocyty přímo, i bez stimulace tvorby IgE protilátek – hovoříme o tzv. histaminových Liberator (uvolňovač).

Mezi nejznámější patří kontrastní látky vyrobené z molekul na bázi jódu, které se používají v rentgenologii, lokální i celková anestetika, některá antibiotika, ale i další léky, a také mnohé látky používané ke konzervování, stabilizaci či přibarvování a vylepšování chuťových vlastností potravin.

Podle různých literárních údajů výskyt anafylaxe kolísá od 3,2 až do 21 případů na 100 000 obyvatel, výskyt však v civilizovaných zemích stále stoupá. Nepříznivý trend nutí upozornit lékařů, ale i laickou veřejnost na tento problém a poskytnout poznatky o současných preventivních a léčebných přístupech.

Nejčastější příčiny anafylaxe uvádíme v tabulce 1. Pořadí u dospělých a dětí je mírně odlišné.

U dospělých pacientů jsou to především léky, bodnutí blanokřídlých, potraviny, fyzická námaha a latex; u dětí jsou na prvním místě potraviny (až ¾ případů), dále léky, bodnutí blanokřídlých a vakcíny.

Podle nejnovějších statistik se však i u dospělých dostává anafylaxe zapříčiněná konzumací potravy na prvním místě. V 20-30% případů se nepodaří příčinu identifikovat.

Rychlost reakce se různí

Rychlost s jakou se projevy vyvíjejí a jejich charakter se mohou v jednotlivých případech lišit. Zpravidla začínají v průběhu minut po expozici alergenem. V případě potravinových reakcí se symptomy mohou rozvíjet až hodiny od požití alergenu – v závislosti od trávicího procesu.

Prvním projevem bývá svědění a červenání pokožky (často začíná na dlaních a / nebo ploskách nohou), objevuje se kopřivka (urticaria), někdy s tendencí k mapovitý splývání až vzniku otoků. Otoky mohou být kdekoliv na kůži i na sliznicích. Nejzávažnější je postižení dýchacího a srdečně-cévního systému.

Postižení dýchacích cest obvykle začíná otokem rtů, jazyka, hrtanu (hlasivek), což se projeví zpočátku ochraptěním, později až dušením. Někdy se objeví kýchání, rýma, zarudnutí a otok očí. Zúžení dolních dýchacích cest způsobuje pocit tísně na hrudi a dušnost.

Postižení kardiovaskulárního systému se projeví poklesem tlaku, někdy tak rychlým a závažným, že dojde ke kolapsu až ztrátě vědomí. V takovém případě už mluvíme o anafylaktický šok a postiženému jde doslova o život. Mohou se vyskytnout poruchy srdečního rytmu. Ze strany zažívacího systému se může objevit nevolnost, zvracení, křeče v břiše, průjem.

K dalším častým projevům patří, pocení, dezorientace, pacient cítí úzkost až strach o život. Někdy jsou přítomny všechny uvedené projevy, jindy pouze část z nich.

Léčba anafylaxe

Co se týče léčby anafylaxe, rozhodující je rychlost zákroku. Cílem je potlačit účinek působků uvolněných z bílých krvinek, podpořit krevní oběh a dýchání a zabránit dalšímu rozvoji reakce (tabulka č. 2). Adrenalin podaný do svalu (do stehna nebo paže) je za každých okolností lékem první volby.

Upravuje oběhový kolaps, dýchání a brání dalšímu uvolňování chemických působků z bílých krvinek. Všechny následující kroky závisí na závažnosti reakce a na odpovědi na podaný adrenalin. Úmrtí na anafylaxi, když nechybí přítomnost první pomoci, jsou většinou výsledkem opožděného podání adrenalinu.

Podle vývoje stavu podání opakujeme o 15-20 minut (nebo i později).

V případě, že je příčinou anafylaxe bodnutí hmyzem, nebo injekčně podaná látka (mimo hlavy, krku a prstů), můžeme druhou dávku adrenalinu vpíchnout těsně nad místo vstupu antigenu. Tímto se zpomalí vstřebávání alergenu. Podobně účinkuje naložení škrtidla nad místo vpichu. Škrtidlo musíme každých 10 minut uvolnit na dobu 1-2 minut.

Léčba anafylaktické reakce dále zahrnuje antihistaminika a kortikosteroidy (tabulka č. 2). Tyto farmaka mají mnohem pomalejší nástup účinku ve srovnání s injekčním adrenalinem. Antihistaminika a kortikosteroidy by proto nikdy neměli v léčbě anafylaxe podávat samy – bez adrenalinu.

Na druhé straně tyto léky tlumí další vývoj reakce, takže v druhém kroku je podáváme vždy. V případě nemožnosti spolknout tabletku přichází v úvahu podání těchto léků do žíly, to je však již otázka lékařské první pomoci.

Pokud zúžení dýchacích cest nereagovalo dostatečně na úvodní podání adrenalinu a je k dispozici uvolňovač průdušek ve sprejové podobě, podáváme 1-2 vdechy opakovaně (á 20 minut).

Po úspěšném zvládnutí akutní reakce následuje hledání příčiny.

Snížit riziko recidivy anafylaxe lze jen tak, že se pacient vyhýbá kontaktu s vyvolávačem a spouštěčem, v případě přecitlivělosti na bodnutí hmyzem používá repelenty a ochranné oblečení a v zdravotní dokumentaci má výrazně vyznačenou alergickou anamnézu.

Navzdory identifikování spouštěče může dojít k nahodilému požití alergenu, nebo bodnutí či uštknutí hmyzem. V rámci preventivních opatření je proto nutné aby pacient stále při sobě nosil tzv. pohotovostní balíček (tabulka č. 3) a byl důkladně poučen o postupu první pomoci.

Úspěšné zvládnutí anafylaktické reakce předpokládá její brzké poznání a rychlé a správné ošetření. Tento postup by měli ovládat nejen všichni lékaři, ale i pacienti, jejich rodinní příslušníci, ale například i učitelé a pod.

Tabulka č. 1: Nejčastější příčiny anafylaxe u dětí a dospělých.

Děti Dospělí
1. Potraviny (vajíčko, mléko) Léky (antibiotika, analgetika)
2. Léky (antibiotika) Bodnutí blanokřídlých
3. Bodnutí blanokřídlých Potraviny (ořechy a oříšky, mořské ryby a živočichové)
4. Vakcíny Fyzická námaha
5. Potravinové aditiva Potravinové aditiva, latex
6. Alergenová imunoterapie Alergenová imunoterapie

Tabulka č. 2: Předlékařská první pomoc při anafylaktické reakci

Přípravek / postup Poznámka
1. Pokud je příčina známa a pokud se dá – odstranit vyvolávající příčinu, resp. přerušit kontakt s vyvolávačem – spouštěčem reakce
2. Adrenalin v laické stříkačce do svalu (autoinjektoru)
  • – podává se již při prvních projevech vzniku / šíření celkové alergické reakce
  • – v případě bodnutí hmyzem podat adrenalin v blízkosti bodnutí aby se zpomalila absorpce,
  • – opakovat každých 15-20 minut pokud je to nutné za účelem potlačení příznaků a zachování krevního tlaku
3. Uvolnit krk a pacienta uložit do Trendelenburgovy polohy vleže na zádech se zvednutými dolními končetinami – zajistí se návrat krve ze žil směrem k srdci
4. Zajistit průchodnost dýchacích cest pokusit se vytáhnout jazyk
5. Vyloučit / omezit další kontakt s vyvolávající látkou pokud lze – naložit škrtidlo nad místem reakce, aby se omezilo vstřebávání příčinné látky
6. Antihistaminikum pokud je pacient schopen polykat: levoccetirizín, desloratadin, fexofenadin, rupatadin – podat 1 – 2 tbl
7. Glukokortikoidy pokud je pacient schopen polykat: – prednison 40 mg nebo methylprednisolon 36 mg
8. V případě sipivého dýchání, dušení pokud je pacient schopen nadechnout se: β2-adrenergikum inhalačně (salbutamol, fenoterol, případně kombinace těchto farmak s ipratropiom): – 2 vstřiky z běžného dávkovače (možnost opakovat po 15-20 min) < td>

Tabulka č.3. Obsah balíčku první pomoci

Adrenalinové pero – autoinjektor: pro dospělé, pro děti
Antihistaminikum (jedno z): (desloratadin, fexofenadin, levocetirizin, dvojnásobek denní dávky)
Kortikoid (prednison, methylprednisolon v tabletové formě)
Průduškový sprej první pomoci: inhalační beta-2adrenergikum
Návod k použití : za jakých okolností kolik z toho – kterého léku podat
Informace o druhu alergie a kontaktní čísla: na lékaře, záchrannou službu …

VIDEO: První pomoc u alergické reakce – anafylaxe | Kurzy první pomoci

Autorem článku je naše redakce

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Источник: https://www.rehabilitace.info/nemoci/anafylaxe-anafylakticka-reakce/

Anafylaktický šok: příčiny, příznaky, diagnostika a léčba

Anafylaktická reakce - Vše o zdraví

Anafylaktický šok neboli anafylaxe je akutní a život ohrožující stav. Jedná se o nepřiměřenou reakci organismu na určitý alergen. Tato reakce je velmi rychlá, většinou nastupuje do 30 minut. Nejčastěji se jedná o reakci na injekční podání léků nebo bodnutí hmyzem, méně často na vdechnutí či pozření látky.

Při prvním kontaktu s alergenem dochází v imunitním systému k tvorbě protilátek IgE. Pokud se do organizmu dostane tento alergen podruhé, zapříčiní IgE masivní vyplavení histaminu a heparinu. Tyto dvě látky způsobí rozšíření cév v celém těle a krev se tak nevrací účinně do srdce.

Dochází k poklesu krevního tlaku a vzestupu tepu. Rozvoj anafylaktického šoku způsobí kontakt s alergenem. Nejčastěji se jedná o hmyzí jed, léčiva (antibiotika apod.), ořechy, pyl atd. Vzácností není ani alergie na mořské plody a jiné exotické potraviny. Reakce na alergen nemusí vždy skončit anafylaxí.

Častěji dojde k menší reakci – například vyrážce, otoku či nevolnosti.

Příznaky anafylaktického šoku

Mezi počáteční příznaky anafylaxe patří lokální vyrážka, svědění či pálení. Nebezpečný může být otok, který ve chvíli, kdy se vytvoří v oblasti krku či jazyka může vést až k zadušení. Pacient může být dušný a kašlat. Typický je pocit ucpaného nosu a velké nevolnosti.

K té se mohou přidat křeče v břiše, velká nevolnost a zvracení. Krevní tlak nemocného klesá a ten se tak dostává do samotného anafylaktického šoku, který je velmi podobný šoku ze ztráty krve. Krev není dostatečně okysličována. Může dojít ke vzniku astmatického záchvatu, při němž se nemocnému zúží průdušky.

Pokud není okamžitě poskytnuta odpovídající péče, dochází ke ztrátě vědomí.

Diagnostika anafylaktického šoku

Lékař diagnostikuje alergii nejčastěji až na základě prvního proběhnutého anafylaktického šoku. Diagnostika spadá do kompetence alergologa, který provede kožní a krevní testy.

Léčba anafylaktického šoku

Základem léčby anafylaxe je prevence založená na vyhýbání se alergenům. Pacient by měl pečlivě sledovat složení potravin a lékaře při nemoci vždy upozornit na alergii na léky.

Pokud však již dojde k anafylaktickému šoku, je nezbytné poskytnout okamžitou první pomoc. Jedná se především o zachování základních životních funkcí- dechu a tepu. Okamžitě by měla být zajištěná odborná lékařská pomoc.

Medikamentózní léčba je založena na aplikaci adrenalinu, způsobí zúžení cév a tím vzestup krevního tlaku. Nemocnému je také podáván kyslík, pokud nemůže dýchat sám, provedou lékaři tracheostomii, při níž je pacientovi zavedena do krku trubička k usnadnění ventilace.

Komplikace anafylaktického šoku

Neléčena anafylaxe je velmi nebezpečný stav, který může končit až smrtí. Velkým problémem je takto těžká alergie u malých dětí, které se mnohdy neuvědomí, že určitá potravina může obsahovat danýalergen.

Источник: https://cs.medlicker.com/151-anafylakticky-sok-priciny-priznaky-diagnostika-a-lecba

Anafylaxe | Informace pro pacienty – Česká iniciativa pro astma

Anafylaxe je náhle vzniklý a život ohrožující stav, jehož příčinou je ve většině případů prudká reakce organismu na kontakt s látkou vyvolávající alergii. Termín „anafylaxe“ pochází z počátku 20. století a je odvozen z řeckého „phylaxis“, tj. chránit.

V tomto období se již používal termín „profylaxe“ a znamenal ochranu před různými zdroji infekce, navozenou očkováním.  Také původní snažení dvou Francouzů, Charlese Richeta a Paula Portiera, kteří podnikli v r. 1901 na jachtě monackého prince Alberta I. oceanografickou výpravu, bylo vedeno podobným záměrem.

Chtěli vytvořit očkovací látku proti účinkům toxinu mořských medúz, který působil námořníkům bolestivá popálení a někdy i nebezpečné celkové reakce. Opakovanými injekci tohoto toxinu psům však navodili stav opačný, který skončil jejich úmrtím.

  Richet jej původně nazýval termínem „afylaxe“ (opak fylaxe, ochrany), později pro lepší výslovnost a srozumitelnost byl zaveden pojem „anafylaxe“ V r. 1913 byl objev oceněn udělením Nobelovy ceny.  Ale aby bylo pravdě učiněno zadost, je třeba zmínit to, že Richet a Portier nebyli první, kteří se touto problematikou zaobírali.

Již koncem 19. století referovali někteří vědci o podobných reakcích experimentálně navozených u morčat a králíků a Gottstein v r. 1896 referoval o úmrtí lidí po aplikaci koňského séra.

Anafylaktické reakce řadíme spolu s akutním astmatem mezi akutní alergické stavy. S větší možností vzniku těchto reakcí se setkáváme více u dospělých než u dětí, více u žen než u mužů.

V organismu alergika se vyskytuje zvýšené množství alergických protilátek, tzv. imunoglobulinů IgE, které čekají na to, aby se mohly navázat na alergizující látku (alergen). Pokud jedinec s touto schopností alergicky reagovat je např. bodnut včelou, sní nějakou pro něho nebezpečnou potravu, dostane injekci léku apod.

, vznikne reakce mezi touto „škodlivinou“ a protilátkami IgE. Výsledkem je složitý děj, vedoucí k uvolnění látek, které označujeme jako mediátory (patří sem např.histamin). Ty jsou příčinou rychle se rozvíjejících a často dramaticky vyhlížejících klinických projevů.

Způsobí rozšíření cév, pokles krevního tlaku, zrychlení činnosti srdeční, zúžení průdušek, zrychlení pohyblivosti střev a další děje.

Anafylaxe zprostředkovaná IgE protilátkami vznikne jedině u člověka, který se někdy dříve s alergizující látkou setkal a má tudíž vytvořené alergické protilátky. K tomu ale může dojít i zcela nepozorovaně, např.

v důsledku přítomnosti tzv. zkřížené alergie. Takto může někdo zareagovat třeba po prvním požití plodů moře. Ale je alergický na roztoče domácího prachu.

Jeho organismus vnímá alergen potravinový stejně jako alergen roztočový.

Pro úplnost je na tomto místě nutno poznamenat, že anafylaktická reakce může vzniknout i jiným mechanismem než alergickým, je to ale méně často. Klinický projev ani léčebný postup se však ani u „nealergických“ typů anafylaxe neliší.

Příčiny

Nejčastější příčinou anafylaxe jsou potraviny, které navozují až 50 procent všech reakcí. Z nich to jsou především různé typy ořechů (lískový, vlašský, kešu, pistácie, para, mandle, pekan), luštěniny (arašídy, sója), ryby a mořské plody, mléko, vejce, některé druhy zeleniny

(celer). Také různá potravinová aditiva, barviva a konzervační látky mohou být zodpovědné za nesnášenlivost potravin.

Jako druhou nejčastější příčinu je možno jmenovat léky: antibiotika (např. penicilin), léky proti bolesti, injekční znecitlivující preparáty, aspirin, hypnotika, hormony, enzymy, zcela výjimečně i vakcíny a další.

Hmyzí jedy představují větší riziko pro dospělé než pro děti. V našich podmínkách je to především včela (čmelák) a vosa (sršeň).

Zkřížená reaktivita v rámci těchto dvou skupin vzniká méně často, díky částečně odlišnému složení obou druhů jedů. Z praktického důvodu je nutno odlišovat vznik reakce toxické od alergické.

Zatímco toxická reakce je způsobena velikým množstvím bodnutí (někdy i 50 až 100), anafylaktická reakce může vzniknout třeba i po jediném vpichu!

Vznikem latexové anafylaxe   jsou kromě alergiků více ohroženi ti, kteří přicházejí ve větší míře do styku s touto látkou (zdravotníci, dále lidé často operovaní a zaměstnanci kaučukového průmyslu).  Známá je zkřížená reaktivita latexu, pylů a některých typů ovoce.

Někdy může vzniknout anafylaxe po pohlavním styku (alergie na sperma), po zvýšené fyzické námaze (většinou po předchozím požití většího objemu stravy), nebo ze zcela neznámých příčin.

Ten závisí na typu alergenu a jeho alergenové potenci (hmyzí jedy a některé potraviny jsou nejnebezpečnější), způsobu a místě vstupu do organismu (průnik škodliviny vpichem je rizikovější, než požití ústy) i stupni alergizace jedince. Rozlišujeme místní a celkové projevy anafylaxe.

Místní projevy anafylaxe:

  • kůže: svědění, zarudnutí, vyrážka, kopřivka, alergický otok
  • dýchací trakt: rýma, chrapot, kašel, dušnost, astmatický záchvat
  • zažívací trakt: křečovité bolesti břicha, zvracení, průjem
  • oběhový systém: bledost, studený pot, zrychlení činnosti srdeční, pokles krevního tlaku
  • systém močový a pohlavní: stahy dělohy, močového měchýře, ledvinová kolika
  • nervový systém: nervozita, strach, neklid, bolesti hlavy, porucha vědomí

U lehčích forem anafylaxe mohou být vyjádřeny jen některé z výše uvedených příznaků. Celkové projevy se jeví jako vystupňování a kombinace projevů místních, dochází k rozvoji anafylaktického šokového stavu (bezvědomí, křeče, povolení svěračů) a k selhání dýchacího a srdečně-cévního systému.

Průběh anafylaktické reakce bývá jednofázový (krátkodobý či dlouhodobější) nebo dvoufázový: až u 20 procent nemocných se po zdánlivém uzdravení znovu objeví původní potíže.

Recidiva se objevuje za 1 až 78 hodin (většinou do 24 hodin) a mívá často už mírnější průběh. Příčina dvoufázové reakce je neznámá, někdy se dává do vztahu k prodlevě v zahájení léčby.

Možnost tohoto typu průběhu anafylaxe bezpodmínečně vyžaduje dlouhodobější  sledování pacienta (minimálně 24 hodin)  i po  úplném odeznění akutních příznaků.

Diagnostika je poměrně jednoduchá tehdy, když je známa příčina vzniklé reakce a existuje anamnestický údaj o přecitlivělosti na určitou látku. Obtížnější je v případě prvního výskytu anafylaxe. I tehdy je však klinický obraz poměrně typický.

Rozpoznání nemoci v akutní fázi se děje pouze dle projevů. V  některých případech (např.

u hmyzí alergie) je možné dodatečně s odstupem několika týdnů po akutní příhodě potvrdit diagnózu průkazem přítomnosti zvýšené hladiny IgE protilátek kožními testy nebo vyšetřením krve.

Skládá se z  první pomoci, lékařské ambulantní péče a nemocniční péče.  První pomoc spočívá ve snaze o udržení životních funkcí. Měl by ji umět poskytnout nejen každý zdravotník, ale i laik.

Pokud je postižený v šoku, je nutno ho uložit do horizontální (protišokové) polohy se záklonem hlavy, uvolnit mu dýchací cesty a v případě potřeby zahájit oživování podle pravidel první pomoci.

V případě průniku vyvolávající příčiny do organismu vpichem (bodnutí hmyzu, injekce léku) je nutno místo vpichu zchladit a dle možnosti zaškrtit (končetina) nad místem průniku, aby se zpomalila rychlost vstřebávání alergenu.

Důležitou součástí první pomoci je samoléčba: Ti, kteří už prodělali anafylaktickou reakci, jsou vybaveni „protišokovým“ balíčkem, a pokud opět hrozí rozvoj podobné reakce, použijí léky z tohoto balíčku podle návodu (viz dále).

V případě, že lékařská ambulantní péče navazuje na první pomoc, je většinou mezistupněm mezi ní a léčbou nemocniční. Spočívá v aplikaci léků, podání kyslíku, zajištění vstupu do oběhu (kapací infúze) a snaze o udržení základních životních funkcí, tj. dechu, činnosti srdeční a stavu vědomí. V případě, že lékař je první osobou, zahajující léčbu, jsou první léčebná opatření shodná s postupy, uvedenými v rámci první pomoci. Sledování stavu životních funkcí probíhá průběžně během celého zásahu.  V případě neúspěšné léčby je nutno provést rychlý transport nemocného v doprovodu lékaře na jednotku intenzívní péče nebo oddělení ARO nejbližší nemocnice. I po úspěšném ambulantním zvládnutí urgentního šokového stavu je nutno pacienta alespoň na dobu 24 hodin hospitalizovat na interním nebo pediatrickém oddělení standardního typu za účelem observace (riziko pozdní reakce oddáleného typu přecitlivělosti).

Lékem první volby je hormon dřeně nadledvin, adrenalin. Působí tak, že zlepšuje stažlivost srdečního svalu, roztáhne zúžené průdušky a stahem cév brání poklesu krevního tlaku. Také tlumí další uvolňování mediátorů, např. histaminu.

Aplikuje se injekčně, nejlépe do svalu, injekci je v případě potřeby možno opakovat každých 10-15 minut. Adrenalin je nutno podat i tehdy, když příznaky anafylaktické reakce se zpočátku nejeví jako život ohrožující. Je vhodné jej aplikovat i do okolí místa, kudy pronikl alergen do organismu (pokud je to známo).

Pokud pacient neodpovídá na několik nitrosvalových aplikací, je vhodné jej podat naředěný ve formě kapací infúze.

Dalšími léčivými přípravky, které je vhodné podat injekčně, jsou léky působící proti účinku histaminu, (antihistaminika) a některý preparát ze skupiny hormonů kůry nadledvin (glukokortikoidy).

V případě přítomnosti astmatické dušnosti je vhodné aplikovat inhalačně nějaký aerosolový antiastmatický přípravek (4 dávky).

Inhalace zvlhčeného kyslíku je nutná v případě klinických známek špatného okysličení organismu nebo při dušnosti.

Lékař také vždy zavede do periferní žíly kapací infúzi a tak zajistí trvalý vstup do krevního oběhu a možnost dalších změn léčby podle aktuálního klinického stavu.

Při známkách selhávání oběhu je nutná rychlá infúzní aplikace např. nějakého solného roztoku.

Při selhání životních funkcí (dechu, oběhu) se zahájí oživování a následuje transportovat pacienta na jednotku intenzívní péče do nebližší nemocnice (tab. č.1).

Anafylaktické reakce jsou stavy, které mohou skončit nepříznivě. Riziko úmrtí tím větší, čím rychleji po kontaktu s alergenem se reakce rozvine. Rychlost a kvalita poskytnuté léčby částečně toto riziko limitují. Opakovaný kontakt s alergizující látkou prognózu zhoršuje a naopak, dlouhodobé odstranění kontaktu se škodlivinou možnost vzniku anafylaxe snižuje.

Pokud se podaří ex post rozpoznat alergizující látku (podrobný rozbor předchorobí, alergologické vyšetření včetně průkazu IgE protilátek) je nutné důslednou eliminací kontaktu s ní bránit recidivě obtíží.

Co to znamená konkrétně: U lidí s alergií na potraviny je nutné sledovat složení stravy a provést příslušné úpravy jídelníčku (např. bez ryb, ořechů, luštěnin, mléka, vajec, čokolády apod.).

Informace o obsahu alergizujících složek lze získat čtením obalů potravin, zakoupených v prodejnách. Alergici na vosí či včelí jed by neměli nosit v létě příliš barevné oděvy a zvláště žlutou barvu, ta hmyz přitahuje. Stejně působí různé parfémy a deodoranty.

Nutno se mít na pozoru všude, kde shromažďuje ovoce (skládky, odpadkové koše), děti by neměly běhat po louce naboso, je vhodné používat odpuzovače hmyzu.

Stejný léčebně-preventivní efekt má u alergie na hmyzí bodnutí tzv. alergenová imunoterapie. Při ní se po dobu několika let provádí injekční vakcinace hmyzím jedem za účelem snížení stupně alergie. Léčbu provádí lékař-specialista v oboru alergologie a klinická imunologie. 

Pro lékovou alergii platí tato pravidla: Každý, kdo prodělal anafylaktický šok po léku, by měl před každým diagnostickým či léčebným výkonem tuto skutečnost ohlásit.

Lékař tento výkon provádějící je povinen pečlivým rozborem stavu se přesvědčit o tom, zda hrozí možnost vzniku anafylaxe a pokud ano, jejímu vzniku zabránit.  Za rizikové diagnostické či léčebné výkony se považuje např.

injekční aplikace kontrastních látek před různými rentgenovými a počítačovými vyšetřeními, místních znecitlivujících přípravků, injekcí proti bolesti, penicilínů, léčebných a očkovacích vakcín, krevních derivátů a dalších alergizujících látek.

V některých případech je indikována preventivní léčba antihistaminiky nebo dalšími protialergicky působící léky. Pro první pomoc je nutno pacienta vybavit protišokovým balíčkem a přesným návodem k použití. Obsah protišokového balíčku je uveden v tabulce č. 2.

Jeho nejdůležitější složkou je adrenalinový autoinjektor. Jedná se o injekci s adrenalinem, jejíž podání může provést kdokoliv (sám postižený, jeho rodič, učitel ve škole, jakýkoliv kolemjdoucí poskytující první pomoc, policista apod.). Vlastní použití je jednoduché.

Po odstranění ochranného krytu se autoinjektor, který má tvar silnější tužky, uchopí do dlaně a přitlačí tupým koncem v kolmé poloze zboku ke stehnu. Dojde k automatickému vysunutí krátké jehly a spontánní aplikaci adrenalinu. Po několika vteřinách je podání skončeno, místo vpichu je nutno chvíli masírovat, aby se urychlilo vstřebání léku.

Autoinjektor je možno použít i přes oděv, předchozí dezinfekce místa vpichu není nutná. Lék je možno získat na předpis v lékárně.

Anafylaxe je život ohrožující urgentně nastupující stav, ve svém vzniku i dalším vývoji většinou nepředvídatelný. Přitom ze všech obdobných šokových situací má relativně nejlepší prognózu. Ta je však přímo odvislá od rychlosti a kvality poskytnuté léčebné péče.

Proto je velmi důležitá úroveň vzdělání všech, kteří buď náhodně  nebo profesionálně zasahují při takovéto alarmující příhodě. Jedná se o laiky, lékaře, zdravotní sestry i další zdravotníky, poskytující první pomoc i další péči.

Odborná činnost spočívá většinou v provedení prvního ošetření postiženého posádkou vozu rychlé záchranné služby nebo praktickým či jiným ošetřujícím lékařem.

Po vyřešení urgentního situace nebo alespoň stabilizaci stavu či zajištění pacienta dochází k transportu do nemocnice k dalšímu monitorování (standardní oddělení) nebo k intenzivní péči (ARO, JIP). V každém případě s odstupem několika týdnů po příhodě je indikováno vyšetření pacienta u specialisty oboru alergologie a klinická imunologie. 

  • užití léků z balíčku první pomoci pacientem samotným (adrenalinový autoinjektor)
  • protišoková poloha, prevence vdechnutí zvratků
  • zajištění životních funkcí (event.oživování)
  • prevence přehřátí, podchlazení, klid
  • zamezit dalšímu vstřebávání alergenu
  • medikamentózní léčba, inhalace kyslíku
  • zajištění vstupu do krevního oběhu a udržení oběhu (infúze)
  • udržení životních funkcí
  • jednotka intenzívní péče, oddělení ARO, komplexní péče
  • monitorování stavu po odeznění akutních příznaků

Tab.1: Léčba anafylaxe

  • Adrenalin (adrenalinový autoinjektor)
  • Inhalační protiastmatický lék v aerosolu
  • Hormonální přípravek (kortikosteroid) v tabletách nebo čípku (pro malé děti)
  • Antialergický lék (antihistaminikum) v kapkách nebo tabletách
  • Návod k použití

Pokud není k dispozici adrenalinový autoinjektor, ale pouze injekční adrenalin:

  • škrtidlo, dezinfekce, jehla, injekční stříkačka

Tab.2:  Obsah protišokového balíčku

Doc. MUDr. Vít Petrů, CSc.

Alergologie a klinické imunologie

Synlab Czech s.r.o

Praha 5

e-mail: [email protected]

Источник: https://www.cipa.cz/anafylaxe

Anafylaktický šok (anafylaxe)

Anafylaktický šok neboli anafylaxe je extrémně silná forma alergické reakce člověka na podání určitého alergenu, v podstatě jde o alergický šok, doprovázený poruchami krevního oběhu či dýchání.

Tato reakce může vzniknout u kohokoliv, kdo se již s konkrétním alergenem v minulosti setkal a vytvořil si proti němu protilátky, které při dalším setkání se stejným alergenem spustí prudkou alergickou anafylaktickou reakci. Jedná se o život ohrožující stav, který vyžaduje okamžitou pomoc a neléčený může skončit i smrtí.

Příčiny anafylaktického šoku

Nejčastěji k němu dochází po injekčním podání alergenu (např. léku či kontrastní látky podané do žíly) nebo po bodnutí včelou (či jiným živočichem), kdy postižený reaguje alergicky na včelí nebo jiný jed.

Podání potravinového alergenu nebo vdechnutí alergenu např. alergie na zvířata jsou méně časté, ale také se vyskytují.

Jsou známy případy, kdy se alergie na určitou potravinu poprvé projeví právě anafylaktickým šokem.

Na rozdíl od běžné alergické reakce, která postihne jen určité místo v těle (např. alergická rýma postihuje nosní dutinu a okolí, kopřivka kůži apod.), anafylaktický šok postihne celé tělo. Postiženy mohou být všechny tkáně, alergická reakce však nejcitelněji postihne cévy, které se rozšíří a navíc zvýší propustnost svých stěn.

To je nebezpečný stav pro krevní oběh. Ohrožení života způsobují tyto dvě okolnosti: náhlý pokles krevního tlaku (z důvodu nadměrného vyplavení hormonu histaminu, který zaviní roztažení cév celého těla a do srdce se přestane vracet krev) a jednak otok a stažení svalů dýchacích cest, což vede k astmatickému záchvatu.

Odtok tekutin z cév se rychle projeví šokovým stavem, srdce začne pumpovat, aby udrželo oběh a pulz se proto zrychluje. Spolu s tím mohou začít kdekoliv na těle vznikat viditelné otoky, které tvoří tekutina uniklá z krevních cév do podkoží. Srdce však oběh udržet většinou nezvládne, protože v cévách chybí tekutina.

Krevní tlak začne klesat a nakonec oběh selže, člověk ztratí vědomí a nakonec může i zemřít.

Kromě celkového postižení se mohou objevit i lokální projevy alergické reakce na jednotlivé tkáně. U člověka s anafylaktickým šokem tak může vzniknout kopřivka (svědivá vyrážka na těle) nebo astmatický záchvat (náhlá dušnost, hvízdavý dech či záchvat suchého kašle).

Kromě selhání krevního oběhu také člověka postiženého anafylaxí ohrožuje udušení. A to kvůli otoku horních cest dýchacích a také vinou případného astmatického záchvatu, kdy dojde ke stahování a uzavírání průdušek.

Jak určitě poznáte anafylaktický šok

  • charakteristická je rychlost, s jakou anafylaxe nastoupí– nejpozději do 30 minut po kontaktu s alergenem
  • zjišťujeme viditelné příznaky šoku– závažnost šoku a změny stavu lze zjistit z hodnot krevního tlaku a z pulzu. Klesající tlak a stoupající pulz znamenají zhoršující se stav.

Příznaky anafylaktického šoku

Obecné příznaky:

  • nevolnost, slabost, tíha na prsou, mžitky před očima, studený pot, strach, mrazení,
  • mžitky před očima následované ztrátou vědomí vlivem poklesu krevního tlaku,
  • dechové obtíže- dušnost, hvízdavé dýchání, chrčení, křeč hrtanu, zrychlené dýchání,
  • zrychlený tep srdce
  • mravenčení v končetinách či promodrávání končetin.

Specifické příznaky pak mohou být tyto:

  • otoky mimo místo bodnutí, přičemž celotělový otok je nejdříve vidět na víčkách,
  • zarudlá, horká kůže a svědění (zejména na počátku reakce)
  • otok jazyka či rtů
  • zvracení, průjem

Čemu se vyhnout

Pokud člověk v minulosti již anafylaktický šok prodělal, měl by se spouštěcímu alergenu důrazně vyhýbat. V každém případě by však měl být vybaven autoinjektorem s adrenalinem, který může v případě další anafylaxe použít jako první pomoc. Samozřejmostí je též nosit u sebe neustále i antihistaminika!!!

V řadě případů však anafylaktický šok přijde bez předchozího varování a proto mu nelze předem nijak zabránit. Nicméně i tak je důležité o svém onemocnění informovat rodinu, přátele a spoluzaměstnance, aby byli při náhlé anafylaktické reakci schopni poskytnout nezbytnou první pomoc.

Pokračování článku zde…

Источник: https://www.zdravi-leky.cz/pruvodce-alergiemi-anafylakticky-sok-anafylaxe

Anafylaxe

Anafylaktický šok je vážná porucha cirkulačních poměrů, způsobená imunologickými mechanismy. Rozlišujeme formy těžké (anafylaktický šok – s postižením orgánových systémů a distribučním šokem) a formy méně závažné (mírná kožní, urtikariální reakce).

Změna hlasu, obtížné polykání a dyspnoe jsou známky závažného průběhu.

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Kožní postižení pacienta s anafylaxí

Čas mezi expozicí antigenu a začátkem klinických obtíží bývá většinou do hodiny, prodleva záleží na několika faktorech: citlivosti pacienta, cestě podání alergenu a množství alergenu. U 20 % pacientů pozorujeme dvoufázový průběh anafylaktické reakce, kdy se symptomy objevují za 6–24 hodin po iniciální reakci.

Kůže a sliznice[upravit | editovat zdroj]

  • Pruritus a erytematosní flush.
  • Urtikárie (kopřivka), která je mediovaná IgE se nachází v místě expozice alergenu, např. v místě štípnutí hmyzem.
  • Angioedém (těžší případy) = otok dolní dermis a podkožního vaziva.
  • Angioedém doprovázený kopřivkou je svědivý.
  • Angioedém bez pruritu není známkou hypersenzitivity (např. hereditární angioedém).
  • Postižení sliznic je charakterizováno pruritem a kongescí očních spojivek, nosní sliznice a dutiny ústní.
  • Otok rtů nebo jazyka může vést k obtížnému polykání, v těžkých případech až k respiračnímu distressu.

Dýchací cesty[upravit | editovat zdroj]

V oblasti horních dýchacích cest je život ohrožující edém laryngu a/nebo epiglotis a dalších přilehlých struktur.

  • Klinicky mohou děti udávat pocit diskomfortu v krku, obtížnou řeč, chrapot.
  • Může se objevit inspirační stridor.

Postižení dolních dýchacích cest připomíná astmatický záchvat s exspirační dušností, kašlem, dyspnoe a retrakcemi hrudníku.

Kardiovaskulární systém[upravit | editovat zdroj]

Anafylaktický šok řadíme mezi distribuční formy šoku. Příčinou hypotenze je extrémní vazodilatace, zvýšená vaskulární permeabilita, capillary leak syndrome.

Výsledkem je intravaskulární deplece volumu, patofyziologicky nelze vyloučit i toxický efekt uvolněných mediátorů.

Klinicky nacházíme pacienta s hypotenzí, obtížně hmatnými pulzacemi, tachykardií, ale růžovou periferií. Často můžeme pozorovat arytmie, EKG může vykazovat známky myokardiální ischemie.

CNS[upravit | editovat zdroj]

Objevují se závratě, synkopy, křeče či alterace vědomí. Klinické příznaky jsou způsobeny jednak hypoperfúzí a hypoxií CNS, jednak přímým toxickým účinkem uvolněných mediátorů.

GIT[upravit | editovat zdroj]

Poškození zahrnuje nauseu, zvracení, průjem a křečovité bolesti břicha.Mezi další příznaky patří rhinorrhoea, profúzní pocení, kovová chuť v ústech, pocit tepla, pálení kůže či pocit nebezpečí.

Těžké formy[upravit | editovat zdroj]

K úmrtí dochází v 1. hodině po reakci!

Těžké formy vznikají bezprostředně v řádech minut po expozici alergenu (po aplikaci léku, po hmyzím žihadle).

Příznaky:

  • Celkové: nevolnost, třesavka, palmární a plantární svědění, bledost, ztráta vědomí, hypotermie, bronchospazmus, laryngeální edém, zvracení, průjem;
  • Dýchání: rychlé, povrchní, na plicích pískoty, chrůpky;
  • Kardiovaskulární: tachykardie, hypotenze, nehmatný pulz, ozvy neslyšné, křeče,

změny na EKG: fibrilace síní, změny ST.

Laboratorní vyšetření:Nacházíme hemokoncentraci, leukopenii, trombocytopenii, hypoxémii, hypokapnii, později se objevuje i hyperkapnie a acidóza s metabolickou převahou.Mohou vznikat koagulační poruchy ve formě (DIC).

Méně závažné formy[upravit | editovat zdroj]

Méně závažné formy se vyznačují generalizovanými erytémy a edémy, včetně edému faryngu.Příznaky:

  • bronchospasmus, dráždivý kašel, dušnost.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Rozhodující je klinika a určení etiologického agens.

Stanovujeme celkové a specifické IgE a provádíme kožní testy (prick testy). Pro alergickou příčinu svědčí elevace eosinofilního kationického proteinu (ECP), zvýšení histaminu v plasmě a moči, průkaz eozinofilů v bronchiálním nebo nosním sekretu. Experimentálně se stanovuje tryptáza, což je specifická proteáza mastocytů.

Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Vazovagální synkopa je charakterizována reakcí na bolest či stres. Nacházíme chladná akra, nauzeu, pocit na omdlení, oproti tomu nevidíme žádné kožní známky, ani známky obstrukce dýchacích cest. Typická je bradykardie, zatímco u anafylaxe bývá kompenzačním mechanismem navozená tachykardie.

U hereditárního angioneurotického edému není přítomen pruritus, v rodinné anamnéze často najdeme údaje o edémech či sufokaci. Diagnózu potvrdíme sníženou hladinou C1 inhibitoru komplementu a sníženou CH 50 aktivitou komplementu. Arytmie prokáže EKG vyšetření. U lidí s hysterickým záchvatem můžeme někdy taky objevit příznaky anafylaktické reakce.

Zde je ke správné diagnóze nezbytné psychiatricko-psychologické vyšetření.

Mechanismus vzniku[upravit | editovat zdroj]

Anafylaktická reakce je život ohrožující proces, při kterém tělo nadměrně reaguje na styk s alergenem. Jedná se tedy o speciální druh alergické reakce. Při styku s alergenem dojde k aktivaci imunitního systému.

Aktivací zánětlivých faktorů dojde k zvýšení permeability cév a hromadnému přesunu intravaskulární tekutiny do intersticia. Tím se sníží objem intravaskulární tělesné tekutiny, dojde k hypotenzi a člověk upadá do šoku.

Anafylaktická reakce je spouštěna třemi dobře známými mechanismy imunitní odpovědi na expozici cizí látky.

IgE mediovaná reakce[upravit | editovat zdroj]

Představuje až 60 % anafylaktických reakcí. IgE protilátky se mohou tvořit již po prvním setkání člověka s cizím antigenem. Antigen může být prezentován samotný nebo ve vazbě na proteinový nosič. IgE se váže na receptory mastocytů a bazofilů. Při reexpozici antigenu → antigen vede k přemostění molekul IgE → degranulace těchto buněk a uvolnění různých rychle působících mediátorů.

Komplementem mediovaná reakce[upravit | editovat zdroj]

Imunokomplexy aktivovaná kaskáda komplementu. Výsledkem je tvorba anafylatoxinů jako jsou C3a a C5a – přímým mechanismem spouští uvolňování mediátorů z bazofilů a mastocytů.

Imunokomplexy aktivovaný komplement představuje reakce na transfúzi krve, krevní deriváty či plazmu. Komplementem zprostředkovaná anafylaxe nastává např. u pacientů s deficitem IgA. U těchto pacientů je prokázána tvorba autoprotilátek typu IgG proti IgA.

Komplement může být aktivován i přímo kontrastními látkami, dialyzační membránou.

Přímé uvolnění mediátorů a jiné mechanismy[upravit | editovat zdroj]

  • Mechanismus uvolnění mediátorů přímo, bez účasti IgE či komplementu, je dosud neznámý. Látky schopné této reakce jsou např. hyperosmolární látky jako je mannitol, radiokontrastní látky, opiáty, chinolony nebo vankomycin.
  • Anafylaxe po podání nesteroidních antirevmatik (NSAR), souvisí s blokádou syntézy prostaglandinů, kterou NSAR způsobují, zvyšuje se tvorba leukotrienů a startuje anafylaxe.
  • Námahou nebo chladem indukovaná anafylaxe je postavena na principu přímé histaminoliberace, ev. IgE zprostředkované reakce.

Působení mediátorů[upravit | editovat zdroj]

  • Uvolnění mediátorů v rámci degranulace – histamin, tryptáza, heparin.
  • Celá řada mediátorů anafylaxe vzniká syntézou de novo – prostaglandiny D2, leukotrieny, PAF, IL-4, 5, 6, 13, TNFα a adenosin.

Mediátory → rozvoj klinických známek anafylaktické reakce: bronchospasmus, zvýšení kapilární permeability, alterace hladkého svalstva systémových a plicních cév.

  • Histamin vyvolává svědění, endoteliální dysfunkci, erytém, bronchokonstrikci a ztráty tekutin;
  • Leukotrieny vedou k endoteliální dysfunkci, ke ztrátám tekutin, bronchokonstrikci či hypotenzi;
  • Adenosin způsobuje bronchokonstrikci;
  • Prostaglandin D2 vyvolává hypotenzi;
  • Interleukiny a TNFα jsou příčinou protrahované anafylaxe.

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Předlékařská první pomoc[upravit | editovat zdroj]

Pokud je nemocný v šoku a neotékají mu horní dýchací cesty, je vhodné uložit ho do Trendelenburgovy polohy.

[1]Dále provedeme správný záklon hlavy s uvolněním dýchacích cest a v případě potřeby zahájíme kardiopulmonální resuscitaci. Pokud alergen pronikl do tkáně vpichem, lokálně končetinu chladíme.

V ideálním případě, kdy má postižený u sebe balíček s léky na anafylaktickou reakci, použijeme jich dle návodu. [2]

Lékařská první pomoc a terapie[upravit | editovat zdroj]

Zajištění dýchacích cest:[upravit | editovat zdroj]

Při obstrukci dýchacích cest včasná intubace a oxygenace. [1]

Zajištění oběhu:[upravit | editovat zdroj]

Důležité je zejména zajištění žilního přístupu [1]

  • rychlé podávání krystaloidů a volumexpandérů;
  • podání adrenalinu i.m., do m. vastus lateralis, v dávce 0,01 mg/kg (maximální dávka 0,5 mg); [1]
    • Intravenozní podávání adrenalinu je vyhrazeno pro speciální případy!
  • Intravenozní podávání antihistaminik, např. Dithiaden v dávce 1 mg i.m., lépe i.v. (maximální denní dávka je 8 mg). [2]
  • Podání kortikoidů má omezený vliv v akutní fázi, hodí se spíše pro fázi pozdější. [2]
  • Při bronchospasmu podáváme β2-mimetika (např. Ventolin) v dávkách obvyklých jako při bronchiálním astmatu.
  • U lokálních reakcí volíme lokálně chlazení, lokální antihistaminika, ev. antihistaminika celkově p.o.

Následná péče[upravit | editovat zdroj]

Pacienty s anamnézou závažné anafylaktické reakce po propuštění vybavujeme pohotovostním balíčkem pro případ opětovného styku s antigenem. Balíček by měl obsahovat adrenalinové pero (Epipene), Prednison tbl. a p.o. antihistaminika.

Pacienta nutno sledovat 12–24 hodin po reakci k observaci na interním či pediatrickém oddělení. [2]

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

  • Anafylaktický šok/kazuistika

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  • HOŘEJŠÍ, Václav a Jiřina BARTŮŇKOVÁ. Základy imunologie. 3. vydání. Praha : Triton, 2008. 280 s. ISBN 80-7254-686-4.
  • HAVRÁNEK, Jiří: Anafylaxe

Источник: https://www.wikiskripta.eu/w/Anafylaxe

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *