Malárie – Vše o zdraví

Foto: Pixabay.com

Číně se po zhruba 70 letech podařilo ze svého území vymýtit malárii. Potvrdila to Světová zdravotnická organizace [WHO], která Čínu zařadila mezi 39 zemí, v nichž se malárie nevyskytuje.

Potvrzení o vymýcení malárie na svém území získá země, která prokáže, že se jí podařilo v posledních alespoň třech letech zamezit místnímu přenosu nákazy.

Dále země prokazuje zavedení opatření proti návratu malárie na své území. Čínské úřady začaly onemocnění řešit začátkem 50. let minulého století.

Až nyní se však Čína dostala na seznam zemí, na kterém je spolu s ní dalších 39 států, kde se již toto parazitární onemocnění nevyskytuje.

Desítky milionů nakažených ročně

Ještě ve 40. letech 20. století se malárií v Číně prokazatelně nakazilo kolem 30 milionů lidí ročně. Nemoc začala komunistická velmoc řešit až v 50. letech a vcelku úspěšně. Koncem 90.

let počet případů nákazy podle tamních úřadů klesl na 117 tisíc ročně. A v posledních pěti letech země nepotvrdila jediný případ místního přenosu malárie.

Odborníci i přesto varují před reálným nebezpečím, že se nemoc do země znovu zavleče z okolních států.

Stejně jako Čína se letos na seznam zemí bez malárie dostal středoamerický El Salvador [Salvadorská republika, pozn. red.]. V oblasti západního Tichomoří se podařilo malárii vymýtit naposledy v 80. letech. Nemoci se tehdy zbavily Austrálie, Singapur a Brunej.

Západonilskou horečku působí štípnutí komárem Culex

Podle odhadu WHO se v roce 2019 malárií na celém světě nakazilo 229 milionů lidí, což je prakticky stejný počet jako v předchozím roce. Na nákazu zemřelo 409 tisíc lidí, převážně dětí na africkém kontinentu.

Za malárií stojí parazit z rodu Plasmodium

Původci malárie jsou parazitičtí prvoci z rodu Plasmodium. Ty se pomnožují v červených krvinkách a vyvolávají třídenní, čtyřdenní, anebo tropickou malárii.

Zdrojem nákazy je nemocný člověk a přenašeči jsou infikovaní komáři rodu Anopheles. Nemoc přenášejí pouze jejich samice, které sají krev za soumraku či v noci.

Parazit proniká i do jater, kde mohou některé druhy Plasmodií přežívat i roky a vyvolávat opakované infekce.

Češi navštěvují rizikové oblasti bez konzultace s lékaři

Malárie na jižní Moravě

Malárie se kolem roku 1940 šířila i na území Česka, konkrétně v oblastech jižní Moravy, kde pro ní zlidovělo pojmenování Hodonka. V té době ji úřady potvrzovaly také na jižním a východním Slovensku.

„S příchodem DDT a s postupnou změnou sociálních poměrů a zemědělských praktik byla i u nás malárie eradikována [úplně vymýcena, pozn. red.] jako ve většině evropských států,“ uvádí k malárii český Státní zdravotní ústav [SZÚ].

Upozorňuje přesto, že přenašeči malárie, komáři rodu Anopheles, se u nás stále běžně vyskytují. Mluví se pak o takzvaném anofelismu bez malárie.

„U nás žijí anofelové skupiny Anopheles maculipennis – An. maculipennis a An. Messeae,“ uvádí SZÚ.

První z komárů bodá i člověka, druhý saje dle zástupců SZÚ spíše na zvířatech. Komáři skupiny Anopheles maculipennis u nás byli ještě v druhé polovině 20. století velmi hojní a v menších stájích a chlívcích jich bylo možno nalézt stovky. V poslední době těchto komárů ubývá. Zvláště pak těch maculipennis, kteří jsou dnes dokonce velmi vzácní.

Virus západonilské horečky cirkuluje i u komárů v Česku

V několika posledních letech vědečtí pracovníci na Mikulovsku zachytili nový druh anofelů. Jde původem o středomořský druh – Anopheles hyrcanus var. pseudopictus.

Komár se k nám rozšířil pravděpodobně v důsledku oteplování místního klimatu ze Slovenska a z Maďarska, kde ho zachytili ještě dříve.

Jeho nález však u nás způsobil velký mediální rozruch, kdy se psalo, že na jižní Moravě je komár přenášející malárii. Ve skutečnosti u nás ale žádnou malárii nepřenesl.

„Jak se podle našich posledních sledování zdá, na člověka zřejmě vůbec neútočí. Podmínky pro opětovné rozšíření malárie v ČR prakticky nejsou,“ ubezpečuje SZÚ.

Teplé počasí do Česka přivádí nové druhy komárů

Někteří evropští entomologové však možnost opětovného rozšíření malárie v Evropě následkem výrazného oteplení klimatu připouštějí. Vzhledem k fungující zdravotnické infrastruktuře ve většině evropských zemí nejsou však obavy z jejího rozšíření namístě.

„V bývalém Československu byl poslední autochtonní přenos malárie zaznamenán v roce 1958,“ píše ústav.

Dramatická podle něj není ani situace s importovanou malárií, a to i přes velký turistický boom do malarických oblastí v posledních letech. Jde o jednotky případů zavlečených nákaz, hlavně ze zemí jihovýchodní Asie a Afriky, které jsou zavčasu podchyceny a léčeny.

–ČTK/VRN–

Malárie – příznaky, léčba, prevence

Co je to malárie?

Malárie je infekční onemocnění ničící červené krvinky. Původcem onemocnění je nitrobuněčný cizopasník Plasmodium vivax, Plasmodium malariae, Plasmodium ovale a Plasmodium falciparum.

Malárie se vyskytuje v tropických a subtropických oblastech – částech Mexika, centrální a Jižní Ameriky, Dominikánské republice, Haiti, na Středním východě, v Africe, Jihovýchodní Asii, Indii, Číně a Oceánii.

Jak se malárie přenáší?

Malárie je přenášena z člověka na člověka prostřednictvím samiček komára z rodu Anofeles. Inkubační doba (doba od štípnutí infikovaným komárem po objevení se prvních příznaků) je od 6 do 60 dnů.

Jaké jsou příznaky malárie?

Mezi klasické a nejčastější příznaky tohoto onemocnění patří:

• Malarické záchvaty (zimnice, třesavka, horečka do 41 ° C a silné pocení) se objevují každý druhý, třetí nebo až každý čtvrtý den (v závislosti na vyvolavatele) a trvají 4-6 hodin.
• Únava.
• Závratě.
• Bolest hlavy.
• Suchý kašel.
• Nevolnost, zvracení.
• Nechutenství.
• Křeče.
• Mírný průjem.
• Bolesti v kloubech.
• Svalová bolesti.
• Bolest v kříži.

Malárie klasicky přichází v několika stupních (stádiích):

1. stupeň – zimnice
Při první fázi člověk pociťuje silný chlad, mrazení a třes. Jeho kůže je bledá a viditelně suchá, začínají modrat rty a prsty. Nemocný má silné bolesti hlavy a zad a je malátný. Zhruba za 30 minut stoupne teplota asi na 40 °C a nemocný má pocit horka.

2. stupeň – horečky
Druhá fáze trvá podle druhu malárie, asi 2-6 hodin. Teplota klesá a provází ji silné pocení, pocity vyčerpanosti a úlevy. Nemocný je unavený, ale cítí se relativně lépe. Některé tyto formy však mohou končit smrtelně.

3. stupeň-pokles
Člověku během třetí fáze poklesne teplota na běžnou, doprovází ji silné pocení.

Jak se diagnostikuje malárie?

• Mírné zvětšení jater.
• Zežloutnutí kůže a sliznic při těžkých infekcích vyvolaných Plasmodium falciparum.
• Vyšetření krve – mikroskopický důkaz vyvolavatele z krve, krevní obraz (snížený počet červených krvinek a krevních destiček), zvýšený nekonjugovaný bilirubin, AST, ALT.
• Při těžkých stavech způsobených Plasmodium falciparum mohou být abnormální jaterní testy.

Léčba malárie

Pokud jste byli v tropické nebo subtropické oblasti a zpozorujete výše uvedené příznaky, ihned navštivte lékaře. Malárie je život ohrožující nemoc. Léčí se antimalariky, 4-aminochinolíny, často v kombinaci s tetracyklinem po dobu 5 dnů. Pak následuje 14denní léčba 8-aminochinoliny.

Objevují se i nové synteticky připravená antimalarika. Na zmírnění příznaků se podávají antipyretika, v závislosti na závažnosti stavu.

Volba léčby závisí na oblasti, kde se člověk nakazil, na jeho věku a na závažnosti onemocnění. Jedná se například o prostředek označován jako OZ277, který kopíruje molekulární strukturu artemisininu, ale je založen na syntetické bázi. Jeho výroba je proto mnohem levnější. Standardní je použití chininu.

Problém léčení při malárii se zdál být před několika desetiletími vyřešen zavedením chloroquinu. Terapie malárie je však dnes bohužel opět velmi aktuální, protože mezitím došlo k celosvětovému rozšíření původců malárie, plazmodia falciparum, odolných zejména na chloroquin. Léčba malárie je dodatečně ztížena i odolností proti jiným lékům.

Chinin

Chinin je nejčastějším prostředkem proti malárii a dnes prožívá obrození při léčbě těžkých forem malárie kvůli různorodé odolnosti proti novějším přípravkem. Může být podáván v tabletách a také injekčně, tak do žíly tak do svalu.

Skutečnost, že chinin může vést k potratům, netvoří však kontraindikaci pro jeho použití při těžké malárii u těhotných. Protože má malý vliv na erytrocyty formy, čili na parazity vniklé do erytrocytů, se však při profylaxi nedoporučuje.

Chinidin, modifikace chininu, je stejně účinný jako chinin, je však více toxický pro systém srdce.

Chloroquin

Farkmakum chloroquin je navzdory vývoji odolnosti jedním z nejdůležitějších prostředků pro léčbu a profylaxi malárie – měl by se však omezovat na oblasti bez odolnosti proti chloroquinu. Je podáván jako tabletka nebo jako injekce.

Protože se při terapii objevuje relativně málo vedlejších účinků, eventuálně bolesti hlavy nebo nevolnost, byl chloroquin mimořádně rozšířený. Při delším užívání během profylaxe však existuje od cca. pěti let riziko poškození sítnice na oku. Ke stejné skupině látek (4-aminochinolony) jako chloroquin patří amodiaquin (např. svým účinkem odpovídá chloroquinu).

Kvůli někdy pozorovaným těžkým vedlejším účinkům, které v ojedinělých případech vedly dokonce k smrti, se k léčbě nasazuje už jen zřídka a na profylaxi se už vůbec nedává.

Mefloquin

Tento lék se strukturou podobá chininu a díky jeho účinku proti plasmodia odolným se prosadil. Vykazuje totiž menší vedlejší účinky jako chloroquin, zmámenost a závratě se pokládají spíše za nepříjemné, než aby byly nebezpečné.

Občas se referuje o psychotických vedlejších účincích. Tyto vedlejší účinky se však během profylaxe malárie objevují značně méně často než při terapii již projevující se infekce, což souvisí s menším dávkováním při profylaxi.

Mefloquin není vhodný pro těhotné v prvních třech měsících těhotenství a pro malé děti.

Sulfadoxin-pyrimethanin

Pyrimethanin sám vede velmi rychle k vývinu odolnosti a není tak vhodný k profylaxi. Dnes se používá převážně v kombinaci se sulfadoxinem, sulfoamidem. Protože i zde se ve zvýšené míře objevuje odolnost, a především při užívání jako profylaktika byly pozorovány těžké, částečně dokonce smrtelně probíhající vedlejší účinky, není tento přípravek již více na prodej.

Halofantrin

Toto farmakum je k dispozici již od konce 80tých let, je však omezeno na orální užívání. Obzvláště účinné je proti plazmodia falciparum.

Kvůli možnému ovlivňování vodivého systému srdce, je jeho nasazení u pacientů se srdečními chorobami omezené.

Kvůli těmto sice vzácným, v ojedinělých případech však život ohrožujícím vedlejším účinkům, by toto farmakum nemělo být, i přes jeho dobrý účinek, používané na nouzovou samoléčbu.

Tetracykliny

Tetracykliny se nasazují příležitostně v kombinaci s chininem při problémech s odolností. V této formě se dají v principu použít i na profylaxi. Jako samostatné látky se kvůli jejich zpomalenému nástupu účinku nelze doporučit.

Proquanil

Toto farmakum se nyní opět častěji nasazuje a je obzvláště účinné proti plazmodia falciparum, podobě existující v buňce jater. Používá se často na profylaxi, často v kombinaci s chloroquinem. Po užívání může dojít k dočasnému vypadávání vlasů a / nebo k žaludečně-střevním potížím.

Primaquin

Primaquin je mimořádně účinný proti erytrocytárním stádiím parazitů, speciálně na plasmodium vivax. Hodí se k zabránění recidivám při doléčování malárie tertiana. Užívání je omezeno na dobu dvou týdnů, vedlejší účinky jsou vzácné.

Artemisinin

Z rostliny Artemisia annua mohla být izolována látka quinghaosu. Nasazuje se již dlouho v jižní Asii především proti malárii, ale i proti horečce. Deriváty artemininu, např. arthemeter nebo artesunat jsou účinné při léčbě malárie odolné na chloroquin.

Malarone

Tento lék se používá k profylaxi a jako terapeutikum při malárii Tropica. Obsahuje obě farmaka atovaquon a proguanil. Je vyráběn firmou GlaxoSmithKline a prodávaný ve formě potahovaných tablet.

Prevence malárie – jak se před ní chránit?

• Ochrana před komáry – používat repelenty, ochranné síťky na postel, …
• Chemoprofylaxe – užívání antimalarik 2-3 týdny před odjezdem do endemické oblasti, během celého pobytu a 2-3 týdny po návratu z endemické oblasti.

Jaké druhy malárie známe?

Podle původce se rozlišují tři druhy malárie:

Malárie tropica

Malárie Tropica se považuje za nejnebezpečnější onemocnění malárie. Pokud se neléčí, vede v cca. 30% případů k smrti.

Malárie tertiana

Tento druh malárie je smrtelný pouze v ojedinělých případech, ovšem vede k značným poškozením celkového zdravotního stavu.

Malárie quartana

Toto onemocnění malárie se pokládá za nejmírnější formu malárie.

VIDEO: Niger – Sezonní chemoprevence malárie

Autorem článku je naše redakce

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Cestujete za exotikou? Pozor na tropické nemoci. Malárie se podceňuje

Velkou část pacientů s „tropickými“ nemocemi přitom diagnostikují a léčí v pražské nemocnici Na Bulovce.

Relativně častou a mnohdy závažně probíhající tropickou nákazu, která je podle zdravotníků cestovateli jednoznačně podceňována, představuje malárie.

Ta se nejvíce vyskytuje v subsaharské Africe, ve vybraných oblastech Latinské Ameriky, vzácněji i v jižní Asii a výjimečně v jihovýchodní Asii.

Zdroj: Redakce

„Setkáváme se s řadou případů nejen u turistů, ale i u osob, které v tropických oblastech dlouhodobě pracují.

Přestože v případě časně zahájené léčby může onemocnění proběhnout nekomplikovaně, tak od ledna 2016 celkem jedenáct našich pacientů splnilo kritéria těžké maligní malárie, přičemž deset z nich vyžadovalo léčbu na jednotce intenzivní péče a dva pacienti této závažné nemoci dokonce podlehli.

Proto je nezbytné, aby každý cestovatel s horečkou po návratu z tropů neprodleně svůj stav konzultoval s lékařem a informoval jej o pobytu v rizikové oblasti,“ apeluje Milan Trojánek z Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce.

Podle Trojánka je nejlepší a zároveň bezpečnou ochranou užívání antimalarik. „Bohužel z našich dat se ukazuje, že antimalarika preventivně i ve vysoce rizikových oblastech tropů užívá asi pouze třetina cestovatelů. Řada cestovatelů je odmítá kvůli obavám z nežádoucích účinků. Pokud jsou ale léky nastaveny individuálně, tak je cestovatel snáší velmi dobře.

Dostupná antimalarika jsou ale bezpečná a našimi cestovateli velmi dobře tolerována, což mohu potvrdit i z vlastní zkušenosti. Hlavně dlouhodobé cestovatele může odrazovat od antimalarik také vyšší cena – kolem sta korun za den.

Jednoznačně ale doporučujeme zakoupit tato léčiva v Evropě a nekupovat je až v tropech, neboť kvalita jednotlivých preparátů tam může být značně odlišná,“ doporučuje Trojánek.

Přečíst článek ›

„Nezbytnou součást ochrany proti malárii je zábrana poštípání komáry, přičemž komáři přenášející malárii (na rozdíl od komárů přenášejících horečku dengue) jsou aktivní zejména večer a v noci. Proto je nezbytné, mimo samotného užívání účinných repelentů (přípravky s DEET) a nošení vhodného oblečení, užívat i ochranné moskytiéry,“ dodává lékař.

Dilema při delší cestě do tropů

Pokud se chystáte do malarické oblasti na několik měsíců a rozhodnete se léky preventivně nebrat, je případná nákaza malárií sázkou do loterie, podobnou procházce v šortkách po lese s klíšťaty.

Autor textu strávil několik měsíců v Africe a neonemocněl. Redaktor však zná lidi, kteří tam při podobně dlouhém pobytu malárii prodělali, někteří dokonce opakovaně.

Jedna žurnalistova známá dostala během dvoutýdenního pobytu v Keni nejtěžší formu, která postihuje a ohrožuje mozek.

Přečíst článek ›

Spoléhat se tedy pouze na repelenty se nemusí vyplatit. „Měli jsme případ mladé ženy, která odjela na svatební cestu do malarické oblasti Afriky a bohužel se vrátila s těžkou tropickou formou malárie, na kterou zemřela.

Na dotaz, proč se to nezajistilo, byla odpověď, že jim řekli, že stačí repelenty – prý když si je koupí v Německu, tak to bude fungovat a nic se nestane,“ popisuje Hana Roháčová, primářka Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí.

Je také potřeba si nastavit dostatečný limit pojištění při cestování do jižní Asie, Afriky či jižní Ameriky. Tyto destinace jsou stále rostoucím trendem posledních několika let. „Meziročně sledujeme mírný nárůst zájmu o cestovní pojištění do těchto zemí.

S ohledem na období dešťů v Asii více cestovatelů vyráží na podzim, v zimě nebo na začátku jara. Takto v posledních letech vyčnívají například individuální cesty do Indie, zejména v prvních měsících roku,“ říká Eva Svobodová z pojišťovny UNIQA.

Ta poslední dobou asistovala u několika případů malárie a horečky dengue.

Přečíst článek ›

Aby přitom mělo cestovní pojištění potřebný efekt, je dobré zvážit jeho výši, tak aby pokrylo eventuální léčebné výlohy. „Ze zkušenosti víme, že v odlehlých regionech bez infrastruktury, exotičtějších, případně zaostalých nebo naopak velmi vyspělých zemích limit jednoho milionu korun prostě nestačí, a to ani třeba na zlomeninu jedné končetiny,“ upozorňuje Eva Svobodová.

Počítejte také s průjmem

Mezi další časté příčiny horečnatých stavů u cestovatelů patří vedle malárie i tropické arbovirózy, které se vyskytují v oblíbených turistických destinacích. Neznámější z nich je horečka dengue, se kterou se našinci potýkají nejčastěji.

„Na rozdíl od malárie se dengue častěji než na venkově vyskytuje ve městech a její přenašeč, komár Aedes, má denní aktivitu.

Oblasti jejího výskytu se překrývají s podobnou nemocí – horečkou chikungunya,“ vysvětluje docent Rastislav Maďar, vedoucí Ústavu epidemiologie a ochrany veřejného zdraví Lékařské fakulty v Ostravě.

Přečíst článek ›

Každý cestovatel by se měl ovšem připravit zejména na průjem, který postihne většinu osob pobývajících v tropech. „Základem léčby je udržení dostatečné hydratace nemocného a za případný lék první volby považujeme takzvaná adsorbencia – medicinální uhlí, přípravek Smecta a podobné,“ radí Milan Trojánek.

Užívání antibiotik je indikováno pouze ve výjimečných situacích a měl by o něm rozhodnout až lékař po klinickém vyšetření. „Na naší ambulanci však antibiotika či střevní dezinficiens užíváme zcela minimálně.

U pacientů, kteří cestují z rizikových oblastí, zejména jižní Asie, se můžeme setkat i s chronickými obtížemi vyvolaných některými prvoky. Jako příklad lze uvést giardiózu, která bývá mnohdy rezistentní na běžně dostupná léčiva a její terapie bývá poměrně náročná.

Zcela výjimečně se setkáváme s epidemiologicky závažnými infekcemi, jakými je například cholera, shigellóza či amébová dysenterie,“ doplňuje lékař výčet dalších hrozících „nechtěných dárků“ z dalekých cest.

Přečíst článek ›

I v případě průjmových onemocnění platí, že nemocný by měl vždy vyhledat lékaře, pokud je onemocnění vzniklé po návratu z tropů doprovázeno horečkou, intenzivními bolestmi břicha, zvracením či příměsí krve ve stolici. Při cestování do rovníkové Afriky a pásmu Sahelu je třeba počítat i se zvýšeným rizikem nákazy život ohrožující bakteriální meningitidou, která jinak hrozí i v Evropě.

Zvažte odolnost dětí

Rodiče často podceňují cestování do exotických rájů s malými dětmi.

„Při cestě s malými dětmi by se člověk měl předzásobit vhodnými léky a prostředky v lékárničce, určitě nezapomenout repelentní přípravky proti hmyzu, dále moskytiéry, pokrývky hlavy a podobně.

Hlavní je zvážit, zda cesta je přiměřená věku a odolnosti dítěte,“ doporučuje Eva Svobodová. Podle primářky Hany Roháčové jsou častým případem průjmová onemocnění u těch nejmenších, které s sebou rodiče vzali na Bali nebo Maledivy.

Přečíst článek ›

Malárie

Malárie je parazitární onemocnění přenášené komáry. V roce 2019 podle Světové zdravotnické organizace (WHO) usmrtila zhruba 409 000 lidí a téměř 229 milionů se jí nakazilo. K devadesáti procentům úmrtí na malárii dochází v subsaharské Africe, kde nemoc nejvíce ohrožuje děti mladší pěti let.

Lékaři bez hranic v roce 2019 po celém světě ošetřovali 2 638 200 případů malárie.

Malárie se nejčastěji vyskytuje v chudých oblastech. Mnohdy je samotná nemoc příčinou této chudoby.

Nemoc páchá škody na socio-ekonomické úrovni, protože pacienti jsou často upoutáni na lůžko a nejsou schopni vykonávat běžné denní činnosti.

To znamená obrovskou zátěž pro zdravotnictví i významné ztráty v příjmech domácností v zemích, kde se malárie vyskytuje přirozeně (je zde tzv. endemická).

I když k devadesáti procentům úmrtí na malárii dochází v subsaharské Africe, nemoc se vyskytuje v téměř všech tropických oblastech, kde Lékaři bez hranic pomáhají: od Etiopie a Sierry Leone po Kambodžu a Myanmar.

Co způsobuje malárii?

Malárie je horečnaté onemocnění přenášené z člověka na člověka štípnutím od infikované samičky komára rodu Anopheles. Tito komáři obvykle útočí přibližně od soumraku do úsvitu.

Poté, co se infekce dostane do lidského těla, cestuje do jater, kde se množí a proniká do červených krvinek. Uvnitř červených krvinek se parazité množí, dokud krvinky neprasknou, čímž se do krevního toku uvolní ještě více parazitů.

Existují čtyři hlavní druhy parazita způsobujícího malárii: Plasmodium falciparum, Plasmodium malariae, Plasmodium vivax a Plasmodium ovale. P. falciparum je hlavní příčinou těžké malárie a úmrtí v důsledku nemoci.

Zachránit životy nakažených malárií, můžete i vy

koupit léčbu malárie

Prevence malárie

V rámci prevence je potřeba omezit množení komárů. K tomu dochází ve vodě, a proto je jedním z vhodných opatření vysoušení stojaté vody. Regulovat množení komárů lze také pomocí postřiků určených proti hmyzu, tzv. insekticidů. Protože komáři útočí na člověka především v noci, tak dalším efektivním opatřením je spaní pod sítěmi na postel.

Symptomy malárie

Malárie začíná podobně jako chřipková onemocnění, první symptomy se objevují 9–14 dní od infekce. Mezi příznaky patří horečka (mohou se rozvinout typické cykly horečky, záchvatů zimnice a silného pocení), bolesti kloubů, bolest hlavy, časté zvracení, křeče a kóma.

Pokud se malárie neléčí, může se vyvinout v těžkou formu a nakažené usmrtit. K úmrtí na malárii dochází v důsledku poškození mozku (mozková malárie) nebo poškození životně důležitých orgánů. Pokles počtu červených krvinek může způsobit anémii.

Diagnostika malárie

Malárie se diagnostikuje pomocí rychlého testu nebo ověřením přítomnosti parazita ve vzorku krve pod mikroskopem. Rychlé testy nicméně nejsou vždy k dispozici, mikroskopie není pokaždé jednoznačná, a proto je na řadě míst stále běžná diagnóza na základě symptomů.

Rychlé testy na malárii.

Ta bohužel může vést k nesprávnému rozpoznání nemoci a zahájení nevhodné léčby. To buď vede ke zbytečnému utrpení a úmrtím pacientů s malárií anebo naopak k nadužívání antimalarik a jejich plýtvání.

Léčba malárie

Nejefektivnější léčbou malárie je artemisinová kombinovaná terapie (ACT). Léky ACT jsou jen mírně toxické, mají málo vedlejších účinků a proti parazitovi účinkují velice rychle. Na mnoha místech, kde Lékaři bez hranic působí, jsou ale léky ACT jen obtížně dostupné.

Třídenní terapie antimalariky pro jedno dítě může stát pouhých 7 Kč. Moskytiéry postříkané dlouhodobě účinkujícími insekticidy jsou důležitým způsobem kontroly malárie. V oblastech, kde je nemoc endemická, distribuují Lékaři bez hranic moskytiéry těhotným ženám a dětem do pěti let, které jsou nejnáchylnější k těžké malárii.

Vědci odhalili slabinu původce malárie

Malárií onemocní po celém světě podle Světové zdravotnické organizace zhruba 200 milionů lidí ročně. Prvok plasmodium (v Česku známý jako zimnička – pozn. aut.), který nemoc způsobuje, je mimořádně odolný vůči horečce, základnímu obrannému mechanismu, který tělo proti mikroskopickým útočníkům nasazuje.

Lékaři z Dukeovy univerzity v Severní Karolíně přišli na to, jak jeho odolnost zimničky výrazně narušit. Prvoky pozorovali v kontrolovaném prostředí, v němž postupně měnili teplotu – stejně jak se to děje při střídání zvýšených a velmi vysokých teplot v těle pacientů trpících malárií.

Zimnička si při zvýšení teploty chránila jedinou svou část: trávicí vakuolu, obdobou žaludku, kterou obalovala směsí fosfolipidové molekuly PI(3)P a proteinu teplotního šoku Hsp70. Když vědci zablokovali některou z těchto sloučenin, stěna vakuoly nevydržela teplotní změnu, praskla a prvok se zahubil vlastními kyselinami.

„Toto zjištění nám otevírá nové možnosti ke zvýšení efektivity stávajících antimalarik,“ uvedl hlavní autor studie Kuan-Yi Lu na webu univerzity. Odkazoval tím na fakt, že obzvláště v jihovýchodní Asii je nyní řada druhů zimniček částečně imunní vůči artemisininu, pelyňkovému výtažku, který narušuje celou škálu chemických procesů v prvokovi.

Artemisinin byl přitom ještě na začátku desetiletí považován za nejúčinnější antimalarikum, využívalo se od sedmdesátých let minulého století. Aktuální výzkumy nicméně ukázaly, že právě prvoci odolávající artemisininu mají zvýšenou schopnost tvorby molekuly PI(3)P. Lu naznačil, že směs artemisinu a další látky, která cílí pouze na daný fosfolipid, by mohla zimničky zbavit odolnosti.

• Výzkumníci ve studii, již publikoval časopis eLife, rovněž upozornili na fakt, který z jejich zjištění vyplynul: pokud pacient bere artemisinin, je kontraproduktivní, aby mu byly podávány léky snižující teplotu, třeba brufeny.

Tuberkulóza a rakovina mohou Afriku ohrozit víc než ebola, varuje virolog ze Senegalu

V červnu roku 1887, tedy před více než 130 lety, byl v Paříži založen Pasteurův ústav.

Instituce, pojmenovaná po slavném francouzském mikrobiologovi Louisi Pasteurovi, je významným střediskem základního výzkumu – zabývá se výzkumem a vývojem diagnostických a testovacích postupů v lékařství a kontroluje výskyt infekčních nemocí na celém světě. Do mezinárodní sítě slavného institutu patří i ten v dakarském Senegalu. Český rozhlas Plus mluvil s jejím ředitelem, virologem Amadou Alpha Sallem.

Jste vystudovaný virolog. Můžete našim posluchačům přiblížit vaši specializaci?Specializuji se na nebezpečné viry, které způsobují nemoci, jako je ebola nebo hemoragické horečky (krvácivé horečky virového původu, které mohou vést až ke smrti, pozn. red.).

Váš prohlížeč nepodporuje přehrávání audia.

Poslechněte si celý pořad

Zajímají mě také viry, které přenáší hmyz, zejména komáři. A v poslední době se stále více zabývám epidemiemi ve světě. Má profesní kariéra odstartovala zde, ale působil jsem také ve Spojených státech amerických, Velké Británii a v Asii. Dakarský institut vedu v posledních dvou a půl letech.

Prozraďte, jaká je pozice dakarského Pasteurova ústavu v rámci celé instituce?Dříve jsme byli přímo pobočkou pařížského institutu, ale v současnosti je dakarský institut soukromou veřejně prospěšnou neziskovou nadací. Jsme tedy finančně nezávislí. Ale protože výzkum je financován pomocí grantů, musíme pochopitelně stále žádat o peníze.

Je tu také řada filantropů, kteří nás podporují, podporuje nás také vláda a nejrůznější fondy, ale pořád to nestačí. Společným zájmem Pasteurova institutu je veřejné zdraví, výzkum a vzdělávání.

Dále se zaměření jednotlivých poboček liší podle toho, v jaké části světa ústav působí. Hlavní specializací Pasteurova ústavu jsou pochopitelně infekční nemoci, ale stále více se zaměřuje i na přenosné nemoci, protože nabývají na intenzitě.

To, co zajímá nás tady v Dakaru, je kromě ochrany veřejného zdraví a výzkumu také výroba vakcín proti žluté zimnici.

Popáleniny a vzteklina. ,Připravil jsem se na nejhorší, ale nebylo to dost,‘ říká o Jižním Súdánu lékárník

Číst článek

A pak děláme výzkumy podle místních priorit, máme tady velmi zdatnou skupinu virologů, kteří se zabývají epidemiemi a programy veřejného zdraví na vymýcení takových nemocí, jako je třeba dětská mozková obrna nebo spalničky. A pak jsou tu epidemické nemoci, jako je žlutá zimnice, ebola, horečka dengue nebo třeba horečka zika – jako první jsme tu už před třiceti lety měli vědeckou skupinu, zabývající se horečkou zika.

Pasteurův institut v Dakaru má asi 400 zaměstnanců. Chodí k vám na stáže také studenti? Kolik jich tu máte? Je jich tu asi stovka. A to je taky důležité, protože to produkuje vědecké kapacity této země.

Máme mnoho PhD studentů, studentů v magisterském programu, už dva roky po absolvování střední školy se tady mohou školit techničtí pracovníci.

Dáváme jim možnost pracovat s nejnovějšími technologiemi, ať už budou později zaměstnáni tady, nebo někde jinde v Senegalu.

Rychlé reakce

Velmi podstatné je pro vás veřejné zdraví. Jak často získáváte informace o výskytu nemocí v populaci? Máme vytipovaná určitá místa, kde provádíme monitoring pravidelně každý den.

Jsou po celé zemi. Je to nesmírně důležité, protože nám to umožňuje detekovat velmi brzy nejrůznější epidemie a rychle na ně reagovat. Pokud zjistíme nějaký problém, je naším úkolem velmi rychle zareagovat.

Vědci vyrobili houbu, která dokáže zabít jenom komáry. Snaží se tak zastavit šíření malárie

Číst článek

Jakmile nastane nějaký případ epidemie, pošleme na místo naši mobilní laboratoř, můžeme tam například poslat entomology, aby pochytali komáry a zjistili, jestli je v dané lokalitě rezistence na insekticidy.

Provozujeme také mikrobiologické laboratoře, provádíme klinické testy na skupinách pacientů a přímo v ústavu také očkujeme jak děti, tak cestovatele. A abych nezapomněl – také máme laboratoř, kde se dělají testy pro potravinářský průmysl.

Je to jediná akreditovaná laboratoř v Senegalu, která má značný ekonomický dopad. Věnujeme se tedy hlavně výzkumu, veřejnému zdraví, výrobě vakcín a výcviku studentů.

Jednou z nejvíce rozšířených nemocí v Africe je malárie. Jaká je aktuální situace v Senegalu, pokud jde o tuto nemoc? Je běžná?Ano, malárie je běžná.

Kdysi to býval největší zabiják dětí v Senegalu, v poslední době se ale v tomto směru udělal opravdu velký pokrok, povedlo se totiž vyvinout novou účinnou látku, artemisinin.

Současně se do míst s vyšším výskytem malárie posílají moskytiéry a také se provádějí rychlotesty na malárii.

Díky tomu se povedlo na mnoha místech země dramaticky snížit počty nemocných. Už déle než 30 let sledujeme dvě vesnice a na jejich příkladu se snažíme porozumět tomu, jak malárie zasahuje lidí a jestli proti ní postupně získávají imunitu, protože pokud to pochopíme, můžeme vyvinout například lepší vakcínu.

Kdysi byli lidé z těchto vesnic vystaveni kousnutí nakaženého komára 300krát ročně, teď je to jen pětkrát. Znamená to, že malárie z těchto vesnic téměř vymizela. Výskyt malárie se tedy velice snížil, můžete se s ní setkat spíše v jižní a západní části země.

Kongem se šíří druhá největší epidemie eboly v dějinách. Lékaři se bojí nedostatku vakcín

Číst článek

Vím, že se v Africe už delší dobu testují vakcíny proti malárii. Jaké jsou výsledky? Pokud jde o malárii, je tu několik klinických výzkumů, ale je velice složité najít kvalitní vakcínu proti malárii – a to z mnoha důvodů.

Tím nejdůležitějším je různorodost parazitů, kteří malárii způsobují. Jedna z vakcín je už testována a její účinnost je kolem 30 až 40 procent. Sice je to stále málo, ale pomůže nám to v kombinaci s dalšími opatřeními.

Jsou tu i další testy, které vypadají velice slibně, ale potřebujeme ještě více informací, abychom vše mohli ještě vyhodnotit.

A co další nemoci, přenášené hmyzem, například horečka dengue? Ano, sledovat horečku dengue je ve srovnání s malárií, kterou už máme víceméně pod kontrolou, velmi důležité.

Právě teď pravidelně právě míváme epidemii horečky dengue.

Ale dobrou zprávou je, že máme v Pasteurově institutu dostatek vědeckých kapacit, které jsou schopné tyto epidemie detekovat, reagovat na ně a předcházet jim.

Snažili jsme se mimo jiné také pochopit, jak jsou tyto nemoci přenášené. Teď už existují i matematické modely, které dokážou předpovědět cykly, ve kterých se můžou epidemie vracet. Zapracovali na tom virologové, entomologové, epidemiologové a matematici – jde tu o multidisciplinární přístup.

A jak to vypadá s obávanou ebolou?Situace s ebolou se vyvinula. V roce 2014 jsme jako první přijeli do Guineje a začali jsme dělat diagnostiku v hlavní městě Konakry, kde tehdy probíhala epidemie. Zůstali jsme tam po dobu dvou let a podporovali jsme guinejský tým, aby věděl, jak postupovat. Když jsme odjeli, zůstalo tam 15 lidí, kteří už mohli pracovat nezávisle na nás.

Zaměřujeme se na země, kde existuje podezření z výskytu eboly. V terénu zjistíme, jestli je člověk skutečně nemocný, a v případě že ano, izolujeme ho od ostatních a dáme ho do speciálního centra, aby se nemoc nešířila.

Je to hodně o identifikaci jednotlivých případů. Oproti roku 2014 jsme ale pokročili, tehdy jsme se ještě pořádně nemohli shodnout na tom, jak se nemoc rozpozná. Dnes už mají vědci v terénu jednu vakcínu, která sice není dokonalá, ale může vyřešit spoustu problémů. Ale pořád je ještě před námi hodně práce.

Jaké jsou vlastně nejběžnější nemoci v Senegalu? Co třeba HIV? Tady v Senegalu jsme na tom celkem dobře, protože HIV, i když je to pořád problém, se u nás vyskytuje mnohem méně často než v ostatních afrických zemích, kde je v průměru nemocných 20 procent. Co nás trápí více, je antibiotická rezistence.

Antibiotika jsou skvělý lék, ale musí se užívat jen tehdy, je-li to nutné. Jedna z předpovědí říká, že pokud se s tím nic neudělá, v roce 2050 bude 10 milionů případů úmrtí ročně a Afrika za to hodně zaplatí. Takže je pro nás výzvou si s tím do budoucna poradit.

Vůbec nejčastější nemocí, která zabíjí, je tuberkulóza a i tomuto problému Afrika čelí. Problémem Afričanů je ale také rakovina, vysoký krevní tlak nebo diabetes. Máme tu programy, které se tím zabývají, a je možné, že v průběhu deseti let budou právě tyto nemoci větším problémem, než jsou dnes infekční onemocnění. Jedním z našich úkolů je předvídat podobné trendy.