Losartan a diuretika – vše o zdraví

Diuretika jsou léky působící přímo na ledviny. Zvyšují diurézu, mají vliv na transport Na+, inhibují zpětné vstřebávání NaCl a vody z tubulu.

Mechanismus účinku diuretik souvisí s membránovým transportem. Diuretika mohou tento transport ovlivňovat v různých částech nefronu. Také mohou inhibovat některé transportéry i mimo ledviny. Nejvýraznější je jejich účinek v ledvinách díky nejvyšší koncentraci těchto transportérů.

Indikace diuretik

• Edémy – zvýší se vylučování Na+ a vody. Sníží se plazmatický objem, v krvi se zvýší koncentrace bílkovin, a tím i onkotický tlak, který přitáhne do krve extravasální tekutinu a zmenší otok;
• hypertenze – snížení periferního cévního odporu, čímž se sníží tlak;
• srdeční insuficience – snížení periferního odporu ulehčí práci srdci, zvýší se minutový srdeční výdej a zlepší se výkon myokardu;
• prevence renální insuficience a snížení funkce jater – v důsledku krvácení, hrozí selhání oběhu, jater a zástava moči.

Rozdělení diuretik

1. Působící v proximálním tubulu (proximální diuretika)
   • Inhibitory karboanhydrázy: acetazolamid, dorzolamid.
2. Působící v distálním tubulu (distální diuretika)
   • Thiazidy: hydrochlorothiazid, chlortalidon.
3. Působící v Henleově kličce (kličková diuretika)
   • Diuretika Henleovy kličky: furosemid, kys. etakrynová, muzolimin, etozolin.
4. Šetřící exkreci kalia
   • Kalium šetřící: spironolakton, amilorid, triamteren.
5. Zvyšující exkreci vody
   • Osmotická diuretika: mannitol.
6. Kombinace: hydrochlorothiazid + amilorid, chlortalidon + amilorid.
7. Nově: antagonisté ADH.

Diuretika působící v proximálním tubulu

Do této skupiny diuretik řadíme inhibitory karboanhydrázy, které inhibují reabsorpci bikarbonátů v proximálním tubulu s následnou bikarbonátovou diurézou. Významné ztráty bikarbonátů mohou vést k metabolické acidóze. Účinek však v průběhu několika dnů postupně klesá. Příčinou je zvýšená reabsorpce NaCl, k níž vede acidóza.

Zástupci

Hlavními dvěma zástupci jsou:

• acetazolamid,
• dorzolamid.

Indikace

Hlavní indikací je terapie glaukomu. Ciliární těleso secernuje do nitrooční tekutiny bikarbonát mechanizmem podobným tubulární reabsorpci, avšak v opačném směru.

Může být rovněž blokován inhibitory karboanhydrázy, což vede k poklesu množství nitrooční tekutiny. Dorzolamid se podává ve formě očních kapek.

Další indikací je korekce metabolické alkalózy a profylaxe a léčba výškové nemoci.

Nežádoucí účinky a toxicita

• Metabolická acidóza.
• Ledvinové kameny – během bikarbonátové diurézy se vyvíjí fosfaturie a hyperkalciurie. V těchto podmínkách se stávají kalciové sole v alkalickém pH potenciálně nerozpustné, čímž jsou splněny podmínky pro tvorbu kamenů.
• Hypokalémie.
• Poruchy CNS – zmatenost, ospalost.

Kličková diuretika

chemická struktura furosemidu

Kličková diuretika působí blokádou transportu Na+ ve vzestupné části Henleovy kličky. Tím narušují osmotickou stratifikaci ledviny a výrazně zvyšují diurézu. Kompenzační mechanismy v distálním tubulu a ve sběrném kanálku vedou k výměně Na+ za K+, což může vést k závažné hypokalemii. Je proto nutné sledovat hladinu draslíku, případně zvýšit jeho příjem infuzí KCl, nebo kombinovat kličková diuretika s kalium šetřícími. S ionty K+ se ztrácejí také ionty Cl−, což může způsobit hypokalemickou, hypochloremickou metabolickou alkalózu. Zároveň klesá také tubulární resorpce Ca2+ a Mg2+.

Zástupci

Mezi nejčastěji používaného zástupce patří furosemid.

Účinky a použití

• Svým vazodilatačním účinkem snižuje předtížení (preload).
• Při aplikaci nitrožilně je rychlý nástup účinku (do 10 minut) a přetrvává 2–3 hodiny.
• Používá se u akutních stavů: hypertenzní krize, plicní edém, městnavá srdeční insuficience, hyperkalcémie.

Nežádoucí účinky

• Poruchy vodní a iontové rovnováhy,
• hypovolémie, hemokoncentrace až dehydratace a hypotenze,
• hyperurikémie, GIT obtíže, exantémy, poruchy krvetvorby,
• zvyšuje toxicitu srdečních glykosidů.

Diuretika působící v distálním tubulu

Zde řadíme především thiazidová diuretika (thiazidy), u kterých rozlišujeme:

1. účinek renální: thiazidy inhibují reabsorpci NaCl epiteliálními buňkami distálního tubulu do krve. Zároveň v distálním tubulu zvyšují i reabsorpci Ca2+;
2. účinek extrarenální: vazodilatace v postkapilárním řečišti snižuje návrat krve k srdci a následně i srdeční výdej. Po 2–3 týdnech klesá cévní rezistence.

Zástupci

Hlavními zástupci jsou:

• hydrochlorothiazid,
• chlorthalidon.

Mezi další zástupce patří: chlorothiazid, trichlormethiazid, bendroflumethiazid, methipamid, indapamid.

Indikace

Kontraindikace

• snížená funkce ledvin;
• gravidita;
• dna;
• hyperkalcemie.

Nežádoucí účinky a toxicita

Může se projevit hyperglykémie u diabetiků a jedinců s abnormálními výsledky glukózového testu. Je způsobena redukcí uvolňování insulinu z pankreatu. Thiazidy vedou přibližně k 5–15 % zvýšení cholesterolu a lipoproteinů (LDL) v krvi.

Vlivem dlouhodobého podávání může dojít k normalizaci těchto hodnot. Jde o vážný nežádoucí efekt. Je následkem zvýšené tvorby ADH na základě hypovolémie, snížením diluční kapacity ledvin a žízně.

Lze jí přecházet snížením dávky diuretika nebo omezením příjmu vody.

Kalium šetřící diuretika

chemická struktura spironolaktonu
Kalium-kanrenoát (Aldactone®) 125 mg v ampuli pro i. v. aplikaci
chemická struktura amiloridu
chemická struktura kalium-kanrenoátu

Kalium šetřící diuretika působí jako antagonisté aldosteronu ve sběrném kanálku a v dolní části distálního tubulu. Může jít o přímý antagonismus – např. spironolakton působí jako blokátor mineralokortikoidního receptoru. Naproti tomu např. amilorid inhibuje transport Na+ iontovými kanály v luminální membráně, takže snižuje resorpci sodíku. Tím se snižují i ztráty draslíku do moči, neboť resorpce Na+ ze sběrných kanálků vytváří v jejich lumen negativní elektrický potenciál, jenž usnadňuje sekreci K+ a H+ do moči.

Zástupci

Mezi hlavní zástupce řadíme:

• spironolakton a jeho aktivní metabolit, kalium-kanrenoát
• amilorid.

Indikace

Zvýšený mineralokortikoidní vliv daný primárním nebo sekundárním aldosteronismem. Sekundární aldosteronismus je důsledkem srdečního selhávání, jaterní cirhózy, nefrotického syndromu a podávání thiazidových a kličkových diuretik.

Nežádoucí účinky a toxicita

Osmotická diuretika

Osmotická diuretika zvyšují exkreci vody. Proximální tubulus a descendentní raménko Henleovy kličky jsou volně prostupné pro vodu. Osmoticky aktivní látky, které nepodléhají reabsorpci, vedou v těchto segmentech k retenci vody a k vodní diuréze.

Zástupci

Hlavním zástupcem je mannitol v 10–20% roztoku.

Není metabolizován a je vylučován glomerulární filtrací (během 30–60 min) bez významné tubulární sekrece nebo reabsorpce. Pro nízkou absorpci v GIT je pro navození diurézy podáván parenterálně.

(Po perorálním podání vede k průjmu). Zrychlení toku moče způsobuje nižší kontakt mezi tekutinou a tubulárním epitelem, proto se redukuje také Na+ reabsorpce.

Natriuréza je však nižší nežli vodní diuréza, takže výsledkem může být ev. i hypernatrémie.

Indikace

Osmotická diuretika se používají tam, kde je třeba dát přednost exkreci vody před exkrecí Na+.

Příkladem jsou stavy s poruchou renální hemodynamiky nebo tam, kde je třeba zachovat objem moče a bránit anurii, jež může nastat v přítomnosti nálože hemoglobinu v ledvinách (hemolýza).

Snížení intrakraniálního a nitroočního tlaku (snižují rychlost tvorby nitrooční tekutiny) je další indikací. V kombinaci s kličkovými diuretiky se používají k vyvolání forsírované diurézy při otravách.

Kontraindikace

Nesmí se používat při anúrii (netvoří se moč, diuretika se nedostanou do místa působení) a selhání srdce.

Nežádoucí účinky

• Mannitol je rychle distribuován do extracelulární tekutiny a extrahuje vodu z intracelulárního kompartmentu. Následkem je diluční hyponatrémie a expanze extracelulárního objemu a intravaskulárního objemu.
• Účinek může být komplikován nežádoucími efekty ve smyslu bolesti hlavy, nauzey a zvracení.
• Současné selhávající srdce může vyústit do akutního plicního edému.
• Nadměrné dávky mannitolu bez adekvátní náhrady vody mohou vést k závažné dehydrataci, ke ztrátám samotné vody a k hypernatrémii.

Aquaretika

Aquaretika jsou blokátory receptorů pro ADH.

• Vaptany, nepeptidoví nízkomolekulární antagonisté V1 a V2 receptoru:

• konivaptan,
• reabsorbce hlavně vody,
• léčba i.v. (nízká BAV),
• indikace: hyponatrémie v důsledku např. SIADH (Syndrome of Inappropriate ADH).

Odkazy

Související články

Externí odkazy

• Diuretika (česká wikipedie)

Zdroj

Bezpečnost dlouhodobého podávání losartanu v běžné klinické praxi: neintervenční studie NCT-CZ 14/04/LOZ

Vnitr Lek 2008, 54(11):1031-1038

J. Krupička1,*, K. Ceypová2, P. Kristenová2, T. Hauser2 1
Kardiochirurgické oddělení Nemocnice Na Homolce Praha, přednosta prim. MUDr. Štěpán Černý, CSc. 2
Korporátní oddělení Klinické studie a vývoj, Zentiva a.s., Praha, vedoucí MUDr. Tomáš Hauser

Úvod: Losartan je nejdéle používaným blokátorem receptorů pro angiotenzin II v klinické praxi [1].

V léčbě hypertenzní choroby patří mezi léky první linie a v současné době je dostatek dat o jeho použití v léčbě hypertenzní choroby včetně některých specifických situací (hypertrofie levé komory, prevence mozkových příhod) anebo v případech, kdy je hypertenzní choroba spojena s dalším onemocněním (diabetická nefropatie) [2].

Primárním cílem neintervenčního, multicentrického, prospektivního, observačního, otevřeného klinického hodnocení NCT-CZ 14/04/LOZ bylo ověřit na rozsáhlém souboru pacientů bezpečnost Lozapu® a Lozapu H® v běžné klinické praxi.

• Materiál a metodika:
• Výsledky:
• Závěr:

Do půlročního klinického sledování byli zařazeni pacienti s nově zjištěnou hypertenzí anebo s nedostatečně kontrolovanou hypertenzí [krevní tlak ≥ 140/90 mm Hg: 4 432 pacientů (96 %); krevní tlak ≤ 139/89 mm Hg: 84 pacientů (2 %); hodnota nezadána: 83 pacientů (2 %)]. Pro získání dat byl použit standardní formulář. Celkem bylo hodnoceno 4 599 pacientů (2 386 žen; 51,9 %), průměrného věku 61 ± 12 let (18-95 let; medián 60 let) s dalšími rizikovými faktory (kardiovaskulární onemocnění v 48 %, diabetes mellitus v 33 %, porucha lipidového metabolizmu v 42 %, obezita v 45 %, kuřáctví v 26 %). Dříve zjištěnou hypertenzi mělo 2 631 (57 %) pacientů. Průměrná hodnota krevního tlaku (TK) při vstupu do sledování byla 159/95 mm Hg (medián 160/95 mm Hg) a průměrná tepová frekvence byla 76 tepů/min (medián 76).Nejčastěji použitou dávkou bylo 50 mg losartanu (Lozap® nebo Lozap H®) – u 4 006 (87 %) pacientů při vstupu do studie a u 3 982 (87 %) pacientů na konci studie. Nežádoucí účinky v souvislosti s léčbou se během sledování vyskytly u celkem 9 pacientů (0,2 %). Terapie byla hodnocena jako dobře snášená 96 % pacientů (4 409), jako přijatelně snášená 3 % pacientů (131) a jako špatně snášená 0,1 % pacientů (4). Krevní tlak se snížil o 23 mm Hg v systole a o 14 mm Hg v diastole na průměrnou hodnotu 136/81 mm Hg (medián 135/80 mm Hg) (P < 0,001 pro systolický i diastolický TK). Lékaři hodnotili stav pacienta jako zlepšený v 93 % případů (4 254 pacientů) a jako nezměněný v 6 % případů (294 pacientů).Losartan ve formě přípravku Lozap®, resp. Lozap H® představuje bezpečnou a účinnou léčbu pacientů s hypertenzní chorobou. Je účinný a bezpečný již v dávce 50 mg a jeho kombinace s diuretikem představuje vhodnou a bezpečnou léčbu u pacientů, kteří nejeví dostatečnou tlakovou odpověď na 50 mg losartanu. V případě nedostatečné tlakové odpovědi je nutné titrovat dávku na 100 mg.

Klíčová slova: losartan; hypertenzní choroba; neintervenční studie; nežádoucí účinky

Introduction: Losartan is the longest used angiotensin II receptor blocker in clinical practice [1].

It is one of the first-line drugs for the treatment of hypertensive disease and there is enough data available today about its use in the treatment of the disease, including some specific situations (left ventricular hypertrophy, cerebrovascular accidents) and cases when the hypertension disease combines with another disease (e. g.

diabetic nephropathy) [2]. The primary objective of the non-intervention multicentre prospective observational open clinical assessment NCT-CZ 14/04/LOZ was to verify on a large sample of patients the safety of Lozap® and Lozap H® in current clinical practice.

1. Material and method:
2. Results:
3. Conclusion:

The six-month clinical study enrolled patients with recently diagnosed hypertension and/or poorly controlled hypertension [blood pressure ≥ 140/90 mm Hg: 4 432 patients (96%); blood pressure: ≤ 139/89 mm Hg 84 patients (2%); value unspecified: 83 patients (2%)]. A standard form was used for data acquisition. A total of 4,599 patients was enrolled (of which 2,386 women, i.e. 51.9%) with mean age 61 ± 12 years (18-95 years; median 60 years) with additional risk factors (cardiovascular diseases in 48%, diabetes mellitus in 33%, lipid metabolism disorder in 42%, obesity in 45% and smoking in 26% of cases, respectively). 2,631 patients (57%) had previously diagnosed hypertension. The average blood pressure (BP) at enrolment in the study was 159/95 mm Hg (median 160/95 mm Hg), and the average heart rate was 76 strokes/min (median 76).The most frequently used dose was 50 mg of losartan (Lozap® or Lozap H®) – in 4,006 patients (87%) at enrolment in the study and in 3,982 patients (87%) at the end of the study. Adverse effects related to the treatment during the study were reported in a total of 9 patients (0.2%). The therapy was assessed as well tolerated in 96% of patients (4,409), as fairly tolerated in 3% of patients (131) and as poorly tolerated in 0.1% of patients (4). Systolic and diastolic blood pressure decreased by 23 mm Hg and 14 mm Hg respectively to a mean value of 136/81 mm Hg (median 135/80 mm Hg) (P < 0.001 for both systolic and diastolic BP). Improvement in patient status was recorded in 93% of cases (4,254 patients) and no change was recorded in 6% of cases (294 patients).Losartan in the form of Lozap® or Lozap® is a safe and effective treatment of patients with hypertensive disease. It is effective and safe beginning with the dose of 50 mg and its combination with a diuretic represents a good and safe therapy in patients with insufficient BP response to a 50 mg dose of losartan alone. In case of poor blood pressure response the dose has to be titrated to 100 mg.

Keywords: losartan; hypertensive disease; non-interventional study; adverse effects

Vloženo: 11. prosinec 2007; Přijato: 4. červenec 2008; Zveřejněno: 1. listopad 2008Zobrazit citaci

ACS

AIP

APA

ASA

Harvard

Chicago

IEEE

ISO690

MLA

NLM

Turabian

Vancouver

Krupička J, Ceypová K, Kristenová P, Hauser T. Bezpečnost dlouhodobého podávání losartanu v běžné klinické praxi: neintervenční studie NCT-CZ 14/04/LOZ. Vnitr Lek. 2008;54(11):1031-1038.

Stáhnout citaci

BibTeX (.bib)

Bookends (.ris)

EasyBib (.ris)

EndNote (.enw)

EndNote 8 (.xml)

ISI WoS (.isi)

Medlars (.medlars)

Mendeley (.ris)

MODS (.xml)

Papers (.ris)

RefWorks (.txt)

RefManager (.ris)

RIS (.ris)

MS Word (.xml)

Zotero (.ris)

1. Bultas J. Blokátory receptorů AT1 ve světle medicíny založené na důkazech. JACC-CZ 2002; 4: 247-248.
2. Widimský J jr et al. Arteriální hypertenze – současné klinické trendy. IV. sympozium – sborník přednášek. Praha: Triton 2006.
3. Mancia G, De Backer G, Dominiczak A et al. 2007 Guidelines for the management of arterial hypertension: The Task Force for the Management of Arterial Hypertension of the European Society of Hypertension (ESH) and of the European Society of Cardiology (ESC). Eur Heart J 2007; 28: 1462-1536. Přejít k původnímu zdroji… Přejít na PubMed…
4. Bouček P. Prevence vzniku diabetu 2. typu při léčbě antihypertenzivy ovlivňujícími systém renin-angiotensin. Vnitř Lék 2006; 52: 791-796. Přejít na PubMed…
5. Law MR, Moris JK, Jordan RE. Value of low dose combination treatment with blood pressure lowering drugs: analysis of 354 randomized trials. BMJ 2003; 326: 1427-1431. Přejít k původnímu zdroji… Přejít na PubMed…
6. Esposti LD, Di Martino M, Saragoni S et al. Pharmacoeconomics of antihypertensive drug treatment: an analysis of how long patients remain on various antihypertensive therapies. J Clin Hypertens 2004; 6: 76-84. Přejít k původnímu zdroji… Přejít na PubMed…
7. Miller FG, Silverman HJ. The ethical relevance of the standard of care in the design of clinical trials. Am J Respir Crit Care Med 2004; 169: 562-564. Přejít k původnímu zdroji… Přejít na PubMed…
8. Grapow MT, von Wattenwyl R, Guller U. Randomized controlled trials do not reflect reality: real-world analyses are critical for treatment guidelines! J Thorac Cardiovasc Surg 2006; 132: 5-7. Přejít k původnímu zdroji… Přejít na PubMed…
9. The ALLHAT Collaborative Research Group. Major outcomes in high-risk hypertensive patients randomized to angiotensin-converting enzyme inhibitor or calcium channel blocker vs diuretic: the Antihypertensive and Lipid-Lowering Treatment to Prevent Heart Attack Trial (ALLHAT). JAMA 2002; 288: 2981-2997. Přejít k původnímu zdroji… Přejít na PubMed…
10. Cífková R, Horký K, Widimský J sr et al. Doporučení diagnostických a léčebných postupů u arteriální hypertenze – verze 2004. Doporučení České společnosti pro hypertenzi. Vnitř Lék 2004; 50: 709-722. Přejít na PubMed…
11. Dahlof B, Devereux RB, Kjeldsen SE et al. Cardiovascular morbidity and mortality in the Losartan Intervention For Endpoint reduction in hypertension study (LIFE): a randomised trial against atenolol. Lancet 2002; 359: 995-1003. Přejít k původnímu zdroji… Přejít na PubMed…
12. Kardas P. The DIACOM study (effect of DosIng frequency of oral Antidiabetic agents on the COMpliance and biochemical control of type 2 diabetes). Diabetes Obes Metab 2005; 7: 722-728. Přejít k původnímu zdroji… Přejít na PubMed…
13. Ross SD, Akhras KS, Zhang S. Discontinuation of Antihypertensive Drugs Due to Adverse Events: A Systematic Review and Meta-analysis. Pharmacotherapy 2001; 21: 940-953. Přejít k původnímu zdroji… Přejít na PubMed…
14. Holden WL, Scarazzini LJ. Postmarketing surveillance for drug safety. Clin Pharmacol Ther 2004; 75: 491-494. Přejít k původnímu zdroji… Přejít na PubMed…
15. Steg PG, Lopez-Sendon J, Lopez de Sa E et al. External validity of clinical trials in acute myocardial infarction. Arch Intern Med 2007; 167: 68-73. Přejít k původnímu zdroji… Přejít na PubMed…
16. Davis BR, Oberman A, Blaufox MD et al. Effect of antihypertensive therapy on weight loss. The Trial of Antihypertensive Interventions and Management Research Group. Hypertension 1992; 19: 393-399. Přejít k původnímu zdroji… Přejít na PubMed…

Brufen 400 | Magistra.cz | Nový e-shop!!

6

4. MOŽNÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY Podobně jako všechny léky, může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého.

Nežádoucí účinky hlášené v souvislosti s užíváním přípravku Brufen jsou stejné jako nežádoucí účinky hlášené v souvislosti s léčbou jinými nesteroidními antirevmatiky.

Při užívání ibuprofenu se mohou vyskytnout následující nežádoucí účinky, které jsou seřazeny dle četnosti výskytu:

Časté (mohou postihnout až 1 pacienta z 10): pocit na zvracení, zvracení, průjem, zácpa, plynatost, trávicí obtíže, bolesti břicha, krvácení z trávicího traktu (do černa zbarvená stolice nebo zvracení krve), závratě, únava, bolesti hlavy, vyrážka.

Méně časté (mohou postihnout až 1 pacienta ze 100): různé formy poruchy ledvin, např.

zánět ledvin, nefrotický syndrom (soubor příznaků při onemocnění ledvin) a selhání ledvin, rýma, zánět žaludku, dvanáctníkový vřed, žaludeční vřed, vřed v ústech, proděravění sliznice trávicího traktu, zánět jater, žloutenka, porucha jaterních funkcí, průduškové astma, zúžení průdušek, dušnost, nespavost, pocit mravenčení, ospalost, úzkost, kopřivka, svědění, purpura (tečkovité krvácení do kůže), angioedém (otok vznikající na různých místech organismu např. podkoží obličeje, sliznice dýchacího a trávicího ústrojí a způsobující obtíže podle postiženého místa), zvýšená citlivost kůže na slunce, poruchy vidění, poruchy sluchu, poruchy rovnováhy, zvonění v uších.

Vzácné (mohou postihnout až 1 pacienta z 1 000): zánět mozkových blan, deprese, zmatenost, optická neuritida (zánět zrakového nervu), toxická optická neuropatie (postižení zrakového nervu), otoky, snížení počtu některých krevních elementů (např. červených či bílých krvinek, destiček), kde první známky jsou: horečka, oteklé hrdlo, povrchní vředy v ústech, příznaky podobné chřipce, těžké vyčerpání, nevysvětlitelné krvácení a tvorba modřin.

Velmi vzácné (mohou postihnout až 1 pacienta z 10 000): zánět slinivky břišní, selhání jater, srdeční selhání, infarkt myokardu, zvýšený krevní tlak, těžké formy kožních reakcí, papilární nekróza (především u dlouhodobého užívání), anafylaktická reakce – těžká reakce z přecitlivělosti, kde příznaky mohou zahrnovat: otok obličeje, jazyka a hrtanu, dušnost, tachykardii, hypotenzi (anafylaxe, angioedém nebo těžký šok).

Není známo (z dostupných údajů nelze určit): zhoršení ulcerózní kolitidy a Crohnovy choroby, červená šupinovitá šířící se vyrážka se zduřeninami pod kůží a puchýři vyskytující se hlavně v kožních záhybech, na trupu a horních končetinách, vznikající na počátku léčby a provázená horečkou (akutní generalizovaná exantematózní pustulóza). Pokud se u Vás tyto příznaky objeví, přestaňte přípravek Brufen užívat a okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc. Viz také bod 2. Při výskytu závažnějších reakcí jako otok obličeje, nebo dušnost, dále poruchy vidění nebo černě zbarvená stolice, přerušte užívání přípravku a ihned vyhledejte lékaře. Užívání léčiv jako Brufen může být spojeno s mírně zvýšeným rizikem srdečního infarktu nebo mozkové mrtvice. Může dojít k závažné kožní reakci známé jako DRESS syndrom. Mezi příznaky DRESS syndromu patří: kožní vyrážka, horečka, zduření lymfatických uzlin a zvýšení hladiny eosinofilů (druh bílých krvinek).

Hlášení nežádoucích účinků Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři, lékárníkovi nebo zdravotní sestře. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci. Nežádoucí účinky můžete hlásit také přímo na adresu: