Malá novela zákona o ZP – vše o zdraví

Malá novela zákona o ZP – vše o zdraví

21.12.2020 prezident republiky připojil svůj podpis pod parlamentem schválenou novelu zákona o zbraních. Změny začnou platit patnáctým dnem po vyhlášení ve sbírce zákonů, tedy přibližně v první polovině února 2021. Pozadí a širší souvislosti novely jsem popsal v článku Od směrnice k implementaci. Podrobné informace k zásadnímu obsahu novely naleznete v řadě článků na webu LEX, přesné znění si můžete přečíst zde, zvláštní oblasti týkající se například reenactmentu a znehodnocených zbraní podrobně popsala Iniciativa spolků vojenské historie.

V tomto článku přináším pouze krátký a velmi zjednodušený přehled pro rychlou orientaci především pro držitele zbrojního průkazu (tj. např. znehodnocené zbraně zcela opomíjím).

Implementace

Debata o civilním držení zbraní se v Česku v posledních letech především točila kolem problému implementace zákazových ustanovení vnesených do evropské zbraňové směrnice novelou v roce 2017 (podrobněji např. v analýze zbraňové směrnice a rozhovoru pro Euractiv).

Nadlimitní zásobníky

  • Novela zavádí nový pojem “nadlimitní zásobníky“,  tj. ty pro střelivo se středovým zápalem mající kapacitu více než 20 pro krátké, více než 10 pro dlouhé zbraně.
  • Nové restrikce se týkají nabývání za účelem použití v samonabíjecí palné zbrani, a to v případě držitelů zbrojního průkazu.
  • Doposud držené zásobníky nejsou dotčeny.
  • Pro nabytí je potřeba získat výjimku, která je nároková (podmínky u zbraní A-I níže). Jde de facto o en bloc zvláštní povolení k nabývání nadlimitních zásobníků.
  • Podrobné vysvětlení v článku LEX zde.

Zbraně kategorie A-I

  • Nová kategorie zbraní:
    • samočinné, u nichž došlo k úpravě na samonabíjecí (nedopadá na nově vyrobené samonabíjecí podle samočinné předlohy),
    • samonabíjecí s vloženým nadlimitním zásobníkem,
    • dlouhá, která je krátkou (převzata definice ze směrnice, prostě se v tom nehrabejte),
    • plynové či expanzní nedovoleného výrobního provedení (doposud A),
    • střelivo s expandující střelou.
  • Plný grandfathering na doposud držené zbraně, a to ke dni předcházejícímu nabytí účinnosti novely (tj. parlament výslovně odmítl Evropskou unií požadovanou protiústavní retroaktivitu k datu účinnosti směrnice).
  • Podmínky nabytí nových zbraní (nadlimitních zásobníků/střeliva s expandující střelou):
    • V naprosté většině případů půjde stále o zbraně kategorie B!
    • Tři základní cesty získání výjimky – všechny nárokové (tj. obdobný postup jako v případě zbraní kat. B, oproti původnímu návrhu z 2018, kdy mělo podléhat správnímu uvážení), odmítnuto může být pouze pokud by to odporovalo veřejnému pořádku a bezpečnosti:
      • Sběratelská
      • Bezpečnostní
      • Sportovní – potřeba potvrzení držitele zbrojní licence, že žadatel v posledních 12 měsících aktivně trénoval a účastnil se soutěží a že zbraň splňuje specifikace příslušné sportovní disciplíny.
  • Podrobné vysvětlení v článku LEX zde.

Trvání platnosti zbrojního průkazu

  • Zůstává 10 let (resp. kratší u dříve vydaných).
  • V souladu se směrnicí PČR co 5 let policie prověří (v praxi k tomu dochází průběžně kontrolou příslušných databází):
    • Trvání bydliště v ČR,
    • způsobilost k právním úkonům,
    • bezúhonnost,
    • spolehlivost.
  • Pro držitele ZP se tedy nic nemění, zdravotní způsobilost také zůstává 10 letá (pouze sk. D povinnost odevzdat posudek o zdravotní způsobilosti co 5 let / nesplnění = nový přestupek).

Zásadní kategorizační změny

  • Obecný grandfathering (podrobně vysvětlen v článku LEX zde).
  • Za palnou zbraň se nově považuje i předmět uschopnitelný ke střelbě.
  • Horní a dolní část děleného pouzdra závěru je nově hlavní částí zbraně.
  • Kategorie A namísto podkategorie “vojenské zbraně” obsahuje nově “zvlášť účinné zbraně“, což je “střelná zbraň ráže 20 mm nebo vyšší určená pro střelbu munice, včetně odpalovacích zařízení“.
    • Tj. B a C zbraně bez ověření nebudou jako doposud automaticky A, nýbrž zůstanou ve své kategorii. Policie může v pochybnostech o technickém stavu zakázat užívání zbraně do chvíle ověření Českým úřadem pro zkoušení zbraní a střeliva.
  • Změny spjaté s novou kat A-I – viz výše.
  • Zcela zrušena kategorie nedovolených doplňků zbraní:
    • Noktovizory nově neregulovány.
    • Tlumiče nově zbraní kat C (nesmí se nosit mimo střelnice/honitbu).
  • Změna definice historických zbraní (rozšíření).
  • Nová kategorie C-I – bez zbrojního průkazu, požadavek bezúhonnosti a zdravotní způsobilosti, povinnost registrace.

    • Deregulace (dříve ZP):
    • Restrikce (dříve D):
      • Flobertky, plynovky, EU-znehodnocené.
      • Jednoranné či dvouranné na dělené střelivo (derringery apod.) – pouze pokud neodpovídá definici historické.
      • Plynové nad 6,35 mm / mimo paintball (viz erratum na konci článku).
      • signální do 16 mm.
  • Zásadní deregulace:
    • Mechanické zbraně (luky, kuše) – zcela bez omezení.
    • Plynové nad 16 J (viz erratum na konci článku).
    • Neaktivní torza zbraní – dosud zůstávaly v původní kategorii (často kat A), nově kat D.
    • Paintballové bez ohledu na energii střely nově v kat D.

Zásadní praktické změny

  • Povolení (výjimka) A-I, B – bez poplatku, pokud žádost podána elektronicky se zaručenou identitou.
  • Explicitní definice sběratelské činnosti negující restriktivní výklad úřadů a soudů, který se prosadil v průběhu poslední dekády.
  • Možnost střelby poplašnými náboji mimo střelnice, pokud neohrozí veřejný pořádek.
  • Explicitní zákonná povinnost dodržovat provozní řád střelnice.
  • Explicitní interpretační změny viditelného nošení a viditelného přepravování zbraně a střeliva (částečné rozvolnění, částečné zpřísnění).
  • Povinnost orgánu veřejné moci umožnit uložení zbraně v případě vynucování vstupu beze zbraně.
  • PČR musí provést registraci i zbraně bez zkušební značky / může současně zakázat její užití do ověření ČÚZZS.
  • Možnost budoucího zavedení přeshraničního skrytého nošení zbraně (závislé na obdobné úpravě v zahraničí a vydání v prováděcím předpisu).
  • Řešení technicko-organizačních požadavků na střelnice přímo v zákoně o zbraních (omezení znalcovské svévole).
  • Možnost povolení jiného způsobu zabezpečení zbraní a střeliva úměrně jejich rozměru či místním podmínkám.
  • Povinnost zákonného zástupce dohlížet na dodržování bezpečného uložení palné zbraně nezletilým držitelem.
  • Povinnost dohledu nad osobou, které byla svěřena zbraň.
  • Omezení možnosti svěření zbraně kat. A (konec zážitkových střeleb nedržitelů z full-auto). Nový přestupek.
  • Možnost předání zbraně státu k zničení.
  • Nový přestupek ohrožení života nebo zdraví pro zacházení se zbraní bez zvýšené opatrnosti nebo v rozporu s provozním řádem střelnice.
  • Nový zvláštní přestupek týkající se nošení zbraně v rozporu se zákonem.
  • Nová definice poplašné zbraně, akustické a salutní zbraně.

Úvodní ustanovení

Viz článek Návrh “hodnotového” úvodního ustanovení nového zákona o zbraních.

Uznání

Na přípravě a přijetí novely v uvedeném znění (když nebylo jiné alternativy) se podíleli, a uznání si zasluhují především:

Erratum 27.12.2020 – plynové zbraně (vzduchovky)

Původní verze článku obsahovala informaci, že plynové zbraně namísto dosavadní regulace založené na hranici úsťové energie 16 J (zbraně D / C) novela zavedla pouze regulaci založenou na ráži 6,35mm (zbraně C-I / nezbraně).

Tato mylná informace vycházela z mých poznámek v průběhu legislativního procesu, resp. z pracovních verzí projednávaných Výborem pro bezpečnost PS PČR.

Z finální verze výborového pozměňovacího návrhu, jak byl následně schválen parlamentem, ale vypuštění hranice 16 J vypadlo (byť byla zavedena také původně navrhovaná hranice 6,35 mm), čehož jsem si nevšiml.

Za upozornění na chybu v článku děkuji čtenáři Petr W.

Legislativně tedy platí:

  • plynové zbraně, u nichž kinetická energie střely na ústí hlavně je vyšší než 16 J, s výjimkou paintbalových zbraní – kategorie C,
  • plynové zbraně s ráží vyšší než 6,35 mm, nejde-li o paintballové zbraně – kategorie C-I.

V praktické rovině mají patrně všechny plynové zbraně ráže větší než 6,35 mm energii vyšší než 16 J, tedy spadají do kategorie C.

Nezbývá než doufat, že se tuto legislativní chybu podaří brzy opravit (už se na tom pracuje…).

Zbraně v České republice

Současnost

Historie

Budoucí legislativa

Praktické

Rozhovory

Chcete změnit zdravotní pojišťovnu? Máte čas do 31. března, jinak až za půl roku

10.03.2020 | Redakce,

DANĚ

Pokud chcete od 1. července 2020 změnit zdravotní pojišťovnu, tak máte na provedení změny ještě několik týdnů. Přihlášku musí totiž vaše nová zdravotní pojišťovna dostat do konce března, tři měsíce před platností změny. Jaké jsou další povinnosti, které máte při změně zdravotní pojišťovny?

Nejste spokojení se svou zdravotní pojišťovnou? Víte o tom, že máte právo ji jednou za rok změnit? Pokud změnu plánujete, tak máte pár posledních týdnů na to odeslat přihlášku k nové pojišťovně. Pro změnu od 1. července 2020 je totiž nutné odevzdat přihlášku do 31. března, tedy do posledního pracovního dne v březnu. Jinak si budete muset počkat další půlrok.

A jaké jsou rozdíly mezi jednotlivými zdravotními pojišťovnami? Každá může nabízet jiné benefity a bonusy nebo věrnostní programy, každá má smlouvy s jinými lékaři nebo může být vaším kritériem dostupnost a lokace nejbližší pobočky. Zdravotní pojištění budete ale vždy platit stejné, je totiž dáno zákonem jako povinné pojištění.

Co potřebujete vědět o změně zdravotní pojišťovny:

Jaké jsou termíny pro změnu zdravotní pojišťovny

Dle stávající legislativy můžete změnit zdravotní pojišťovnu jednou za rok ve stanovených termínech.

Přičemž termín na změnu zdravotní pojišťovny je stanoven dvakrát ročně, a to vždy k prvnímu dni kalendářního pololetí, tedy od ledna, nebo od července.

Při změně pojišťovny je ovšem nutno dodržet zákonné termíny a přihlášku k nové pojišťovně je třeba odevzdat minimálně 3 měsíce před požadovaným termínem.

  • Změna pojišťovny od 1. ledna: přihlášku musíte odeslat do nové pojišťovny do 30. září.
  • Změna pojišťovny od 1. července: přihlášku musíte odeslat do nové pojišťovny do 31. března.
  • 5 příkladů, jak na změnu zdravotní pojišťovny
  • Formulář ke změně dostanete u nové pojišťovny jako žádost o registraci pojištěnce. 

Malá novela zákona o ZP – vše o zdraví

Změnit zdravotní pojišťovnu vůbec není náročné a složité. Pro samotný přestup musíte pouze dodržet stanovené termíny a poslat vyplněnou a podepsanou papírovou přihlášku do své nové pojišťovny.

Z původní pojišťovny se odhlašovat nemusíte. Výše pojistného zůstává stejná, protože je daná zákonem.

Vaší povinností je ovšem změnu zdravotní pojišťovny nahlásit u svého zaměstnavatele, případně u všech zaměstnavatelů, kde vám vzniká povinnost platit zdravotní pojištění.

Pokud byste to zaměstnavateli (zaměstnavatelům) nenahlásili, tak by mohla vzniknout situace, kdy by zaměstnavatel neplatil povinné pojištění a zdravotní pojišťovna by to po něm vymáhala jako jakýkoliv jiný dluh.

Toto by poté zaměstnavatel mohl vymáhat po vás včetně penále, protože jste nesplnil svou zákonnou povinnost. Tou je hlásit změnu zdravotní pojišťovny do osmi dnů od změny, tedy do 8. července v případě, kdy měníte pojišťovnu v březnu, nebo do 8.

ledna, pokud budete měnit pojišťovnu na podzim. Změnu musíte hlásit i u svých lékařů.

  • Seznam: co udělat při změně zdravotní pojišťovny
Zajímavé:  Vitamíny Minerály Pro Diabetiky?

Změna zdravotní pojišťovny, když jste OSVČ

Pokud jste podnikatelem a OSVČ, tak stejně jako zaměstnanci musíte dodržet termíny a odevzdat přihlášku do své nové zdravotní pojišťovny. Kromě toho si musíte připravit také kopii živnostenského listu a potvrzení o výši záloh hrazených předchozí zdravotní pojišťovně.

Pokud měníte zdravotní pojišťovnu v polovině roku, tak také nezapomeňte příští rok s daňovým přiznáním podat dva přehledy o příjmech a výdajích: ke své staré i ke své nové zdravotní pojišťovně. Změnu musíte také hlásit u svého praktického i odborných lékařů.

A bude nutné změnit číslo účtu, kam posíláte své platby, na tu správnou pojišťovnu.

  • Jak na vyplnění přehledů pro zdravotní pojišťovny

Změna zdravotní pojišťovny, když jste státním pojištěncem, nebo OBZP

Mezi státní pojištěnce patří například rodiče na mateřské a rodičovské dovolené, důchodci, studenti nebo malé děti.

Pokud jste státním pojištěncem a bylo už vám 18 let, tak k přihlášce k nové zdravotní pojišťovně musíte dále přiložit dokumenty, které potvrzují vaše zařazení do dané kategorie, tedy například potvrzení o studiu, potvrzení o přiznání důchodu nebo od úřadu práce o tom, že jste nezaměstnaní. Za děti mladší 18 let změnu provádí jejich zákonní zástupci. I státní pojištěnci poté musí změnu hlásit u svých lékařů.

Jako OBZP (osoba bez zdanitelných příjmů) dokazovat nic nemusíte, jen je nutné odevzdat přihlášku a poté si změnit včas účet, kam směřujete platby za své zdravotní pojištění, výše pojistného zůstává stejná bez ohledu na pojišťovnu, u které jste registrováni. 

(foto: Pixabay)

Státní ústav pro kontrolu léčiv

  • Za jakých podmínek může být používán zdravotnický prostředek, který nemá označení CE, a který byl uveden do provozu přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 268/2014 Sb. a byl používán v souladu s §52 zákona č. 123/2000Sb.?

    Zdravotnický prostředek může být dále používán za dodržení podmínek uvedených v hlavě VIII zákona č. 268/2014 Sb. V ustanovení § 98 odst. 3 zákona č. 268/2014 Sb. není stanovená lhůta, tedy toto ustanovení platí časově neomezeně od nabytí účinnosti zákona o zdravotnických prostředcích.
     

  • Jakým způsobem se zdravotnické prostředky zařazují do rizikových tříd?
    Podle míry zdravotního rizika, kterou představuje jejich použití pro uživatele, popřípadě pro jinou fyzickou osobu (např. obsluhu), se zdravotnické prostředky rozdělují do rizikových tříd I, IIa, IIb a III, přičemž třída I soustřeďuje nejméně rizikové zdravotnické prostředky. Třídu zdravotnického prostředku určuje jeho výrobce při uvedení zdravotnického prostředku na trh, přičemž musí respektovat klasifikační pravidla stanovená prováděcími předpisy.
     

  • zákoně č. 268/2014 Sb. chybí výslovný odkaz na kompetence Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a atomový zákon. Jedná se o záměr nebo legislativní opomenutí?

    Zdravotnické prostředky (které jsou zároveň zdrojem ionizujícího záření) podléhají vedle zákona č. 268/2014 Sb. i zákonu č. 18/1997 Sb.,  o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření a o změně a doplnění některých zákonů, v platném znění (dále jen „atomový zákon“). Tyto zdravotnické prostředky budou vedle požadavků zákona č. 268/2014 Sb. i nadále podléhat atomovému zákonu.

    Ohlašování a schvalování, provozování zdrojů ionizujícího záření, stejně jako kontrola provádění zkoušek provozní stálosti a dlouhodobé stability byly vždy prováděny v intencích atomového zákona, a tedy mimo zákon č. 268/2014 Sb. Osoby zacházející se zdravotnickými prostředky, které jsou zároveň zdroji ionizujícího záření, musí i nadále plnit požadavky nejen zákona č. 268/2014 Sb., ale pochopitelně i atomového zákona, přestože na něj zákon č. 268/2014 Sb. přímo neodkazuje.

Sekce zdravotnických prostředků
26. 3. 2015

  • Kdo může provádět instruktáž ke zdravotnickým prostředkům?

    Novela zákona č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, v § 61, odst. 2 uvádí: „Instruktáž může provádět pouze osoba, která na základě odpovídajícího vzdělání, praktických zkušeností a proškolení výrobcem nebo jím pověřenou osobou, popřípadě zplnomocněným zástupcem daného výrobce nebo jím pověřenou osobou, poskytuje dostatečnou záruku odborného provádění instruktáže o správném používání daného zdravotnického prostředku. Poskytovatel zdravotních služeb, který používá tyto zdravotnické prostředky, je povinen zajistit provedení instruktáže pracovníků, kteří jsou určeni k jejich používání či obsluze.“

    Z uvedeného vyplývá, že okruh osob, které mohou instruktáž provádět se podle výše uvedené citace § 61 odst. 2 rozšířil o osobu pověřenou výrobcem, popřípadě zplnomocněného zástupce daného výrobce nebo jím pověřenou osobu. Osoby, které mohou provádět instruktáž jsou tedy:

    • –                      Osoba proškolená výrobcem
    • –                      Osoba proškolená osobou pověřenou výrobcem
    • –                      Osoba proškolená zplnomocněným zástupcem daného výrobce
    • –                      Osoba proškolená osobou pověřenou zplnomocněným zástupcem daného výrobce

Sekce zdravotnických prostředků
22. 2. 2018

  • Lze místo návodu k zdravotnickému prostředku mít návod ve slovenském jazyce? Jedná se o starší přístroj, jiný návod k němu není a slovensky všichni rozumí.
    Ne. Zákon č. 268/2014 Sb. v § 60 odst. 1 explicitně požaduje po poskytovateli zdravotních služeb zajištění návodu v českém jazyce. Dále pak v § 59 se píše, že poskytovatel zdravotních služeb nesmí používat zdravotnický prostředek při poskytování zdravotních služeb, jestliže nemá k dispozici návod k použití v českém jazyce; tato podmínka nemusí být splněna u zdravotnického prostředku rizikové třídy I nebo IIa, u něhož výrobce stanovil, že jej není třeba pro bezpečné používání zdravotnického prostředku.

    Z výše uvedeného je tak zřejmé, že návody ke zdravotnickým prostředkům musí být vždy v jazyce českém.

Sekce zdravotnických prostředků
9. 9. 2016

  • Vztahují se povinnosti uvedené v zákonu o zdravotnických prostředcích spojené s používáním ZP v institucích ve veřejných budovách, na úřadech, v divadlech, v kinech, v obchodních centrech, ve sportovních zařízeních, atd. i na tyto subjekty? Lze poskytnutí ZP takovéto instituci považovat za distribuci?

    Ustanovení § 93 odst. 2 zákona č. 268/2014 Sb. stanoví, že požadavky stanovené pro poskytování zdravotních služeb prostřednictvím zdravotnického prostředku, které jsou obsaženy v hlavách VIII, IX a X, se vztahují i na osoby, které prostřednictvím zdravotnického prostředku rizikové třídy IIa, IIb nebo III poskytují jiné služby než zdravotní.

    Instituce ve veřejných budovách, úřady, divadla, kina, obchodní centra, sportovní zařízení, stadiony poskytují služby kulturní, sportovní apod. Výše uvedené ustanovení se na ně nevztahuje, neboť tyto své služby neposkytují prostřednictvím zdravotnických prostředků.

    Právní úprava zákona č. 268/2014 Sb. na tyto subjekty tedy nedopadá. Poskytnutí zdravotnického prostředku těmto institucím nelze považovat za distribuci zdravotnického prostředku ve smyslu zákona č. 268/2014 Sb.. V rámci úpravy zákona č. 268/2014 Sb. by se v tomto případě jednalo o prodej ZP.

Sekce zdravotnických prostředků
25. 10. 2016

  • Překlady návodů k použití
    Distributor/Dovozce smí distribuovat a dovážet na trh České republiky pouze zdravotnické prostředky (dále též „ZP“) s návodem k použití v českém jazyce, které má zajistit přímo výrobce ZP. V praxi je však běžné, že výrobce návod nepřeloží a autorizuje k překladu návodů přímo distributora/dovozce. Distributor/dovozce má tak od výrobce doklad, kde je psáno, že jej výrobce autorizuje k překladu a úpravě návodů. Je toto řešení situace z hlediska Ústavu akceptovatelné? Kdo za návody v takovém případě zodpovídá? Výrobce nebo distributor/dovozce? Má Ústav požadavky na to, jak má doklad o autorizaci vypadat?
    Je na výrobci, jakou formou zabezpečí překlady do českého jazyka. Návod k použití je součástí technické dokumentace, která musí umožnit posouzení shody a za její vyhotovení odpovídá výrobce. Proto za návod k použití odpovídá výrobce, ať už ho vytváří sám, či se na jeho tvorbě a překladu podílí jiná jím vybraná osoba. Návod k použití je informací poskytovanou výrobci. Z toho důvodu, pokud překlad zajišťuje třetí osoba odlišná od výrobce, je tato osoba oprávněna poskytnout překlad výrobci. Návod ale i tak neztrácí charakter informace poskytované výrobcem, neboť výrobce překlad zajistil prostřednictvím třetí osoby. Pokud návod k použití vytvoří někdo jiný, bez vědomí výrobce, pak se ale o informaci poskytnutou výrobcem nejedná a toto jednání je možné označit za odporující právní úpravě.  Poskytování informací ve formě návodu k použití ze strany výrobce je jednáním výrobce. Zajištění překladu návodu u třetí osoby je jistě možné všemi způsoby, které jsou v soukromém právu obvyklé – objednávky u překladatelů, smlouvy o dílo s třetími subjekty. Každá jednající osoba, ať právnická nebo fyzická, se také může ve svém jednání nechat zastoupit. Pak platí, že zástupce jedná jménem a na účet zastoupeného.

    Je tedy nutné od sebe odlišovat zajištění překladu a samotné poskytnutí návodu jako informace pro uživatele. To jde vždy za výrobcem, a proto i on má odpovědnost za podobu a výsledný překlad návodu. Není tedy rozhodné, jakým způsobem se k výrobci dostane překlad návodu a zda jej zajistí sám nebo prostřednictvím třetích osob, ale skutečnost, že návod je informací, která musí být poskytnuta výrobcem, tedy i s jeho vědomím.

Sekce zdravotnických prostředků
28. 12. 2016

  • Kdo a jak může instalovat zdravotnický prostředek u poskytovatele zdravotních služeb Ustanovení § 59 odst. 1 písm. d) ZoZP stanoví, že Poskytovatel zdravotních služeb je povinen zajistit, aby při nakládání se zdravotnickým prostředkem byla dodržována pravidla podle § 45 odst. 2 přiměřeně. V ustanovení § 45 odst. 2 písm. a) ZoZP se pak zmiňuje nutnost nakládání se zdravotnickým prostředkem v souladu s návodem k použití a dalšími pokyny výrobce. Z výše uvedeného vyplývá, že tato povinnost se vztahuje přiměřeně i na poskytovatele zdravotních služeb.Při instalaci, jako jednoho z úkonů předcházejících používání ZP, je tedy nutné, aby se ZP bylo nakládáno v souladu s jeho návodem k použití a dalšími pokyny výrobce, tj. pokud výrobce uvede požadavky vztahující se k instalaci ZP (např. specifikaci osoby, která může instalaci ZP provádět), je nutné jeho pokyny v rámci nakládání se ZP, tedy při instalaci, respektovat.

Sekce zdravotnických prostředků
5. 1. 2017

  • Jaké náležitosti by měl obsahovat doklad o proškolení výrobcem nebo jím pověřenou osobou, popřípadě zplnomocněným zástupcem daného výrobce nebo jím pověřenou osobou, pro osobu provádějící instruktáž dle § 61 odst. 2 zákona č. 268/2014 Sb.?
    Z ustanovení § 61 vyplývá, že z dokladu by mělo být jasné, že se jedná o proškolení v oblasti instruktáže, že proškolení bylo poskytnuto výrobcem nebo jím pověřenou osobou, popřípadě zplnomocněným zástupcem daného výrobce nebo jím pověřenou osobou. Vhodné je uvádět:
    – identifikační údaje ZP, pro které bylo provedeno proškolení
    – identifikace výrobce (název, obchodní firma výrobce)
    – datum, kdy bylo proškolení provedeno,
    – jméno osoby, která proškolení provedla, (včetně podpisu)
    – jméno osoby, která absolvovala proškolení,
    – informace o rozsahu provedeného proškolení (jaké činnosti a čeho se proškolení týkalo)

Sekce zdravotnických prostředků
22. 2. 2018

  • Je možné použít zdravotnické prostředky pro jedno použití po jejich resterilizaci / reprocessingu?Není. V případě opakovaného použití zdravotnického prostředku pro jedno použití dochází kromě porušení § 59 zákona č. 268/2014 Sb., i k závažnému porušení zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. Nejsou dodrženy podmínky stanovené prováděcím předpisem – vyhláškou č. 306/2012 Sb., příloha 3 – „opakovaně používané zdravotnické prostředky se dezinfikují, čistí a sterilizují podle návodu výrobce. Jednorázové pomůcky se nesmí opakovaně používat ani po jejich sterilizaci; “. Legislativní změny v této oblasti však mohou přijít v souvislosti s připravovaným evropským předpisem (evropským nařízením), týkajícím se zdravotnických prostředků.

Sekce zdravotnických prostředků
29. 3. 2017

  • Mohu používat ZP, pokud nemám k dispozici český návod k použití?
    Ustanovení § 60 zákona č. 268/2014 Sb. uvádí, že „Poskytovatel zdravotních služeb je povinen zajistit, aby byl uživateli dostupný návod k použití zdravotnického prostředku v českém jazyce a informace, které se vztahují k jeho bezpečnému používání; povinnost zajištění dostupnosti návodu k použití neplatí u zdravotnického prostředku rizikové třídy I nebo IIa, u něhož výrobce stanovil, že jej není třeba pro bezpečné používání zdravotnického prostředku“.

    V případě, že poskytovatel nebude moci zajistit, aby byl návod k použití v českém jazyce uživateli dostupný, nelze ZP při poskytování zdravotních služeb používat. Zákon č. 268/2014 Sb. v tomto nepřipouští žádnou výjimku, tedy ani pro ZP dodané před rokem 2000. Lze tedy dovodit, že povinnost poskytovatele zdravotních služeb zajistit návod k použití ZP v českém jazyce se vztahuje na všechny ZP vyjma těch, u nichž výrobce stanovil, že jej není pro bezpečné použití třeba.

Sekce zdravotnických prostředků
25. 4. 2017

  • Jak SÚKL vytyčil meze pro používání neoriginálního příslušenství zdravotnických prostředků dle uživatelských návodů?
    Požadavky pro používání ZP jsou stanoveny v ZoZP, tento zákon se dle § 1 ZoZP vztahuje i na příslušenství. Podle § 93 se na příslušenství ZP a na osoby s ním zacházející  použijí ustanovení ZoZP obdobně jako na ZP a osoby s nimi zacházející. Obecně lze k dotazu sdělit, že příslušenství se dle § 59 ZoZP používá podle pokynů výrobců zdravotnických prostředků. V praxi se lze setkat s tím, že někteří výrobci trvají striktně na použití příslušenství uvedeného v návodech k použití, jiní pak ve svých návodech k použití požadavky na používání příslušenství blíže nespecifikují. Je tedy potřeba dodržovat konkrétní podmínky stanovené výrobci použitých zdravotnických prostředků, tak aby byly dodrženy všechny jejich požadavky na použití neoriginálního příslušenství, pokud je výrobce stanovil.
  • Jak postupovat při dokumentování instruktáží, musí být doklady o instruktáži i k příslušenství?  Musí být doklad zvlášť k ZP a zvlášť k příslušenství nebo stačí jeden souhrnný dokument?
    V tomto případě platí, že je nutno postupovat v souladu s § 93 ZoZP obdobně jako u zdravotnických prostředků, tj. splnit požadavky § 61 ZoZP, kdy aktivní implantabilní zdravotnický prostředek, aktivní zdravotnický prostředek rizikové třídy IIb nebo III a zdravotnický prostředek, u něhož to stanovil výrobce, může obsluhovat pouze osoba, která absolvovala instruktáž, tzn., že povinnost provedení instruktáže platí na příslušenství bez rozdílu. Toto ustanovení se na příslušenství použije v plném rozsahu.

    Doklad o instruktáži musí obsahovat informaci o tom, že uživatel byl proškolen i k příslušenství (hlavně pokud se jedná o jiný výrobek jiného výrobce), které používá a které spadá do kategorií aktivních implantabilních příslušenství, aktivních příslušenství třídy IIb nebo III a příslušenství, u kterých to stanovil výrobce.

Sekce zdravotnických prostředků
25. 5. 2017

  • Co je aktivní zdravotnický prostředek?

Aktivním zdravotnickým prostředkem se podle § 2 odst. 4 ZoZP rozumí zdravotnický prostředek, jehož činnost je závislá na zdroji elektrické nebo jiné energie, která není přímo dodávána lidským organismem nebo gravitací.

  • Je poskytovatel zdravotních služeb povinen zajistit instruktáž k implantabilnímu zdravotnickému prostředku, který není aktivní, a ke zdravotnickým prostředkům rizikové třídy IIb a III, které nejsou aktivními zdravotnickými prostředky?

Pokud výrobce nestanovil, že osoba obsluhující implantabilní zdravotnický prostředek, který není aktivní, a zdravotnický prostředek rizikové třídy IIb nebo III, který není aktivní, musí absolvovat instruktáž, není poskytovatel zdravotních služeb v souladu s § 61 ZoZP povinen instruktáž zajistit.

Sekce zdravotnických prostředků

19.2.2018

Novela zákona o odpadech schálena!

223/2015 Sb. Zákon, kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 169/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001 Sb.

, o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 25/2008 Sb.

, o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 56/2001 Sb.

, o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisůČástka: 92/2015 Sb.Rozeslána dne: 10. září 2015Autoři předpisu: ParlamentDatum účinnosti od: 1. října 2015Pozn. k úč.: výj. viz čl. IVVydáno na základě:Předpis mění: 185/2001 Sb.; 169/2013 Sb.Předpis ruší:

Odkaz na návrh zákona a důvodovou zprávu: Sněmovní tisk č. 409/0 

Prezident podepsal novelu zákona o odpadech, která kromě jiného stanoví, jak budou sběrny bezhotovostně platit za výkup kovového odpadu. Novela umožní také zavedení kolektivního systému pro zpětný odběr použitých pneumatik.

Tento systém by měl hlavně obcím usnadnit likvidaci starých pneumatik odvezených do sběrných dvorů. Řada senátorů toto opatření ale dnes kritizovala a chtěli ho z novely vyřadit. S tím ale neuspěli.

Předlohu nyní dostane k podpisu prezident.

Sběrny budou muset podle novely dávat lidem za kovový odpad výhradně poštovní poukázky nebo peníze převádět na jejich bankovní účet. Předloha tak má upravit povinnost platit za kovošrot bezhotovostně, což od března zavedla vyhláška ministerstva životního prostředí. Podle některých kritiků bylo možné dosavadní pravidla obcházet.

Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) dnes řekl, že vyhláška přinesla požadovaný účinek. V jejím důsledku podle něj klesla kriminalita související s výkupem kovů až o 60 procent, a to plošně po celé ČR.

Nový systém sběru pneumatik, který se do novely dostal ve Sněmovně prostřednictvím pozměňovacího návrhu sněmovního výboru pro životní prostředí, vyvolal kritiku některých senátorů.

Senátorka Jitka Seitlová (za SZ) řekla, že návrh podle jejích informací sepsali tři nebo čtyři výrobci a prodejci pneumatik a ti jako akcionáři nebo podílníci budou mít podle návrhu možnost vytvořit firmu, která bude systém zpětného odběru provozovat.

Seitlová s odvoláním na informace z antimonopolního úřadu také uvedla, že navržené podmínky pro vznik takového systému omezují prostor pro hospodářskou soutěž na odpovídajícím trhu.

Jde například o to, že takový systém bude moci provozovat jenom společnost s ručením omezeným nebo akciová společnost.

Jejími zakladateli budou smět být jen firmy, které nejméně tři předcházející roky uváděly na trh pneumatiky a v posledních třech kalendářních letech jich prodaly nejméně tisíc tun.

Seitlová proto neúspěšně navrhla, aby Senát vrátil novelu Sněmovně s pozměňovacím návrhem, který by dotčená ustanovení vyřazoval. Miloš Vystrčil (ODS) prohlásil, že navržený systém pouze zdraží pneumatiky a kvalita jejich odběru se stejně nezlepší. „Tato cesta je velmi špatná,“ přidal se Jan Horník (STAN).

Ministr Brabec se ale za zákon i se spornou pasáží přimlouval. Odmítl obavu senátorky Seitlové, že by vznikl kartel, který by omezoval menší a nové výrobce a prodejce.

Ujistil také, že pro občana vyjde nový systém levněji. Řekl, že návrh obsahuje už zhruba 90 procent z toho, co samo ministerstvo chystá v novém zákoně o výrobcích s ukončenou životností.

Poukazoval i na to, že takový kolektivní systém má už 13 evropských zemí.

Novela řeší také nakládání s odpadními vodami a sedimenty kvůli lepšímu sladění českého práva s evropským. Brusel nyní vede s Českem řízení kvůli nesprávnému provedení směrnice. Sedimenty z vodních nádrží a koryt řek jsou v EU klasifikovány jako odpad.

Podle ministerstva se s nimi musí v zájmu životního prostředí takto i do budoucna nakládat.

Podle obsahu znečišťujících látek je bude možné vrátit do půdy, nebo je použít jako stavební a rekultivační materiál, nebo je jako nebezpečný odpad zlikvidovat na skládkách nebo ve spalovnách.

Novela přejímá i úpravy dalších evropských směrnic, které se týkají recyklace lodí nebo zákazu prodeje starých baterií a akumulátorů s nepovoleným množství rtuti nebo kadmia.

Kromě novely samotného zákona se zároveň připravuje i novela prováděcího předpisu – vyhlášky č. 383/2001 Sb. Tato novela se očekává jako rozsáhlá a dotkne se i tématu identifikačních listů a označování sběrových prostředků.

Zdravotnické prostředky

Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky hradí zdravotnické prostředky z veřejného zdravotního pojištění v souladu s platnou legislativou. Úhrada je dána Zákonem č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů v platném znění.

Zdravotnické prostředky jsou předepisovány na stanovených tiskopisech (konkrétně doklad 12, 13 a 14) https://www.vzp.cz/poskytovatele/tiskopisy a to dle platné Metodiky pro pořizování a předávání dokladů https://www.vzp.cz/poskytovatele/vyuctovani-zdravotni-pece .

Konkrétní úhrady za jednotlivé zdravotnické prostředky jsou uvedeny v platné verzi Číselníku zdravotnických prostředků Svazu zdravotních pojišťoven (SZP ČR) http://szpcr.cz/zdravotnicke_prostredky ,

Při úhradě zdravotnických prostředků se Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra řídí prováděcími dokumenty.

 Jedná se o Metodiku SZP ČR k Číselníku zdravotnických prostředků SZP ČR v platném znění http://szpcr.cz/zdravotnicke_prostredky . U skupin, které nejsou uvedeny v Metodice SZP ČR se postupuje dle platné Metodiky k Úhradovému katalogu VZP-ZP https://www.vzp.cz/poskytovatele/ciselniky/zdravotnicke-prostredky .

Užitečné odkazy

  • Formulář k přidělení elektrického vozíku

https://www.vzp.cz/poskytovatele/ciselniky/zdravotnicke-prostredky 

  • Formulář ke schválení úhrady stehenní protézy se systémem bionického kolenního kloubu

Dokumenty

Změny schvalování, výdeje a úhrady zdravotnických prostředků vydávaných na poukaz

Od 1. 12. 2019 dochází ke změně podmínek schvalování, výdeje a úhrad zdravotnických prostředků vydávaných na poukaz, v souladu s novelou zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (zákonem č. 282/2018 Sb.). Podmínky budou platné dle přílohy č. 3 oddílu C uvedeného zákona.

 Dochází také ke změně stávajících kódů v číselníku zdravotnických prostředků, a to u všech zdravotnických prostředků vydávaných na poukaz, které byly přeohlášeny na SÚKL (původní kódy budou jen pro informaci uvedeny v poli označeném PKOD).

 Pro posouzení, zda vyúčtovaný Poukaz na zdravotnický prostředek bude uhrazen dle podmínek platných do 30. 11. 2019, nebo podle nově stanovených podmínek a úhrad je rozhodující datum, kdy byl poukaz pojištěncem uplatněn u výdejce zdravotnického prostředku, tzn.

kdy pojištěnec řádně vyplněný (a popřípadě i revizním lékařem schválený) poukaz předloží výdejci (lékárně, výdejně, oční optice, smluvnímu výdejci). Podrobnější informace naleznete v doplňující metodice schvalování, výdeje a úhrady sériových zdravotnických prostředků.

Novela zákonů o ochraně veřejného zdraví a o specifických zdravotních službách ve vztahu k pracovnímu prostředí a pracovnímu lékařství

Struktura zákona o ochraně veřejného zdraví již od své účinnosti přejala mimo jiné bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Filosofie ochrany zdraví zaměstnanců v zákoně o ochraně veřejného zdraví okrajově vychází ze zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.

Novelou zákona o ochraně veřejného zdraví a zákona o specifických zdravotních službách jsou dotčeny zejména oblasti systému kategorizace práce pro jednotlivé faktory pracovního prostředí, nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými směsmi či možnost výkonu státního zdravotního dozoru orgánu ochrany veřejného zdraví nad náplní pracovnělékařských prohlídek.

Jedná se o novelu, která adaptuje český právní řád ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech prováděných s cílem zajistit uplatňování potravinového a krmivového práva a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat, zdraví rostlin a přípravků na ochranu rostlin (nařízení o úředních kontrolách). V návaznosti na nezbytnou adaptaci vznikla příležitost, aby zákon o ochraně veřejného zdraví v části upravující bezpečnost a ochranu zdraví při práci zareagoval na aplikační nedostatky či potíže. Upraveny byly zejména následující oblasti.

Rozšíření principu objektivizace, a to identifikace a také míry rizikového faktoru na pracovišti

Ustanovení § 38 odst. 2 do své podstaty přijímá další možnost identifikace a objektivizace míry rizikového faktoru. Stávající možnosti identifikace a hodnocení rizikového faktoru prostřednictvím měření nebo vyšetření rizikového faktoru je rozšířena o možnost provedení odborného hodnocení autorizovanou osobou.

Zaměstnavatel rizikové faktory fyzická zátěž a pracovní poloha může zařadit do kategorie druhé na základě odborného hodnocení, které splňuje minimálně tyto požadavky.

Odborné hodnocení musí obsahovat údaje o charakteru práce, místu výkonu práce, době výkonu práce, směnnosti, informace o manipulovaném materiálu, režimu práce a odpočinku v průběhu konání práce, používaném nářadí, pohlaví zaměstnanců a jejich rotaci na jednotlivých pracovních pozicích a fotodokumentaci vztahující se k pracovnímu prostředí, pokud byla pořízena. Zákon nově stanovuje, že možnost odborného hodnocení pro určení práce do kategorie druhé nelze uplatnit při vyřazování práce z rizikových prací pro dané rizikové faktory. Obdobně zákon určuje, aby u prací s rizikovým faktorem fyzická zátěž nebo pracovní poloha, které byly zařazeny zaměstnavatelem do kategorie druhé prostřednictvím odborného hodnocení nebo kategorie první a vyskytla se u nich nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání, bylo provedeno do šesti měsíců pro dané faktorů prostřednictvím autorizované osoby měření.

Posílení významu biologických expozičních testů

Novela zákona o ochraně veřejného zdraví a zákona o specifických zdravotních službách se věnuje i posílení významu biologických expozičních testů.

Úprava respektuje přístup orgánů Evropské unie v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které ve svých směrnicích podtrhávají význam biologického monitorování jako odezvy na případnou expozici s chemickou noxou.

Tato skutečnost je nyní patrná v oblasti ochrany zdraví před expozicí karcinogenům, mutagenům a teratogenům, kde dokonce biologický expoziční test může tvořit i hygienický expoziční limit. Některé z těchto změn budou v roce 2021 promítnuty také do nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.

Agenturní zaměstnanci

Zpřesnění povinností agentury práce a uživatele při dočasném přidělování agenturních zaměstnanců ve vztahu k povinnosti provádět pracovnělékařské služby a kategorizaci práce.

Kategorizaci práce a vše s ní spojené u přiděleného zaměstnance agentury práce je povinen provádět uživatel.

Jsou stanoveny náležitosti, které je uživatel povinen naplnit ve vztahu k agentuře práce, a to zejména s cílem, aby došlo k naplnění povinností agentury práce k zajištění pracovnělékařských služeb.

Uživatel je dále nově povinen agentuře práce poskytnout hodnocení rizik provedené podle zvláštního právního předpisu. Novelou zákona o ochraně veřejného zdraví je agentuře práce ukotvena povinnost evidence rizikových prací v případě dočasně přiděleného zaměstnance k uživateli.

V případě agenturních zaměstnanců byly provedeny i úpravy v zákoně o specifických zdravotních službách. Podle platné právní úpravy agentura práce zajistí pracovnělékařské služby na základě údajů v písemné dohodě o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce k výkonu práce u uživatele uzavřené podle zákoníku práce.

Uvedenou právní úpravou je ale popřeno pravidlo upravené v § 54, tj. že zajištění pracovnělékařských služeb vychází z kategorizace prací provedené podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Z § 37 zákona o ochraně veřejného zdraví plyne, že tím, kdo kategorizuje práce, je zaměstnavatel.

V případě agenturního zaměstnávání jde podle § 307a zákoníku práce o dva zaměstnavatele, a to agenturu práce, která zajišťuje pro svého zaměstnance dočasné přidělení k práci u jiného zaměstnavatele, označovaného jako uživatele, tj. zaměstnavatele, na jehož pracovištích je práce dočasně agenturním zaměstnancem vykonávána.

Tento zaměstnavatel pak podle § 309 zákoníku práce ukládá zaměstnanci agentury práce pracovní úkoly, organizuje, řídí a kontroluje jeho práci, dává mu k tomu účelu pokyny, vytváří příznivé pracovní podmínky a zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

Pod oblast zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle zákoníku práce patří i povinnost zaměstnavatele-uživatele vyhledat a zjistit úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek.

Z uvedeného je zřejmé, že je to uživatel, který má práci, na kterou je dočasně přidělen agenturní zaměstnanec, na základě hodnocení rizik pracovních podmínek kategorizovat. Nebylo by tak namístě, ani reálně proveditelné, aby kategorizaci práce agenturního zaměstnance u uživatele prováděla agentura práce.

Nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými směsmi

Výraznou měrou byla upravena ustanovení § 44a a § 44b pro nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými směsmi. Úprava odstraňuje terminologické výrazy, které byly v rozporu s platnou národní i evropskou právní úpravou. V tomto duchu došlo také k odstranění terminologicky neaktuálních legislativních zkratek “vysoce toxický“ a „toxický“.

Za výraznou změnu ke snížení administrativní zátěže zaměstnavatelů považuji odstranění ustanovení § 44a odst. 7 ukládající povinnost vypracování a projednání písemných pravidel o bezpečnosti, ochraně zdraví a ochraně životního prostředí při práci s nimi.

Náležitosti písemných pravidel, které byly do nabytí platnosti předmětné novely zákona o ochraně veřejného zdraví nezbytné projednat s orgánem ochrany veřejného zdraví, a to včetně informací o nebezpečných vlastnostech látek a směsí, se kterými zaměstnanci nakládají, pokyny pro bezpečnost, ochranu zdraví a ochranu životního prostředí, pokyny pro první předlékařskou pomoc a postup při nehodě, v souladu s adaptací přímo použitelných předpisů Evropské unie, jsou explicitně uvedeny v bezpečnostních listech. Na doplnění uvádím, že podmínky bezpečnostního listu jsou upraveny přímo použitelným předpisem Evropské unie nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky.

Pracovnělékařské služby

Orgánům ochrany veřejného zdraví je ve spojitosti s novelou zákona o specifických zdravotních službách dána možnost, aby vykonávaly státní zdravotní dozor nad plněním povinností zaměstnavatele zajistit pracovnělékařské služby a povinností poskytovatele pracovnělékařských služeb provádět pracovnělékařské prohlídky, a to zejména v rozsahu, které jim jsou uloženy prováděcím právním předpisem. V této souvislosti povinnost reflektuje i nově vzniklý přestupek, kdy se právnická nebo podnikající fyzická osoba jako zaměstnavatel dopustí přestupku tím, že v rozporu se zákonem o specifických zdravotních službách nezajistí pro zaměstnance nebo uchazeče o zaměstnání pracovnělékařské služby. Dále pokud není vedena dokumentace o pracovnělékařských službách podle vyhlášky o pracovnělékařských službách o některých druzích posudkové péče. Praxí se ukázalo, že v některých případech není reflektována příloha č. 2 vyhlášky č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče. V extrémních případech nejsou prováděny pracovnělékařské prohlídky v rozsahu, v náplni jednotlivých lékařských prohlídek či nejsou nezbytná vyšetření prováděna vůbec. Dochází tak k vydání lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k výkonu práce například pro vstupní lékařskou prohlídku bez potřebných a právním předpisem stanovených vyšetření. Orgán ochrany veřejného zdraví bude moci ověřit, zda byla provedena všechna vyšetření stanovená prováděcím právním předpisem. Považuji za nezbytné zmínit, že orgány ochrany veřejného zdraví zákonem nezískaly kompetence k ověřování způsobu nebo k dozoru nad kvalitou provedených vyšetření. Ustanovení se věnuje výhradně otázce, zda právním předpisem stanovená vyšetření byla či nebyla provedena.

V zákoně o specifických zdravotních službách byl upraven postup provádění pracovnělékařské služby v období, kdy je provoz ve zkušebním provozu. Zaměstnavatel má podle § 37 zákona o ochraně veřejného zdraví povinnost zařadit práce do druhé, třetí nebo čtvrté kategorie do třiceti dnů ode dne zahájení jejich výkonu. Dle § 37 odst.

1 pro práce na pracovištích staveb prozatímně užívaných ke zkušebnímu provozu není zaměstnavatel povinen provádět až po dobu jednoho kalendářního roku kategorizaci prací. U těchto prací tedy nebylo zřejmé, jak provádět pracovnělékařské prohlídky, které jsou navázané právě na příslušnou kategorii práce.

Současně nebylo zřejmé, na základě, jakých konkrétních kritérií by měly být provedeny vstupní lékařské prohlídky. Situace před provedením kategorizace, provedení objektivního měření či hodnocení faktorů pracovních podmínek postupem podle § 102 odst.

3 zákoníku práce (hodnocení rizik a v jeho rámci zjištění úrovně rizikových faktorů postupem podle nařízení vlády č. 361/2007 Sb.). Pokud jde o vstupní lékařskou prohlídku a zkušební provoz nebo o nově vykonávané práce, dosud nezařazené do kategorie, je zřejmé, že nebude možno v řadě případů zajistit měření či hodnocení rizikového faktoru, např.

lokální svalové zátěže. Proto se podle novely nyní vychází ze zhodnocení míry rizikových faktorů, které bylo provedeno poskytovatelem pracovnělékařských služeb v rámci dohledu.

Dále v zákoně o specifických zdravotních službách byla provedena úprava § 57, kdy bylo zpřesněno, resp.

došlo k odstranění věcné nesprávnosti textu, tím, že poskytovatel pracovnělékařských služeb je povinen v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem nebo jinými právními předpisy pracovnělékařské prohlídky a pravidelný dohled na pracovištích zaměstnavatele a nad pracemi vykonávanými zaměstnanci. Původní ustanovení § 57 neukládalo povinnost, aby pracovnělékařské služby byly prováděny v souladu s prováděcím právním předpisem nebo jinými právními předpisy.

Závěr

Provedené úpravy zákona o ochraně veřejného zdraví v oblasti ochrany zdraví při práci obecně přinášejí snížení administrativní a ekonomické zátěže podnikatelským subjektům. Návrhy byly obecně koncipovány tak, aby vedly ke snížení administrativní zátěže podnikatelských subjektů a zefektivnění činnosti orgánu ochrany veřejného zdraví.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *