„Praktici jsou u nás nedostatkové zboží. Je to segment, který nebyl dlouhodobě příliš podporován ani ze strany ministerstva zdravotnictví. To se bohužel projevuje i na tom, že praktičtí lékaři pro dospělé i děti jsou nejstarší odbornosti v České republice.
To potřebujeme změnit, protože primární péče má být základem každého dobře fungujícího zdravotnictví,“ konstatuje ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.
Podle aktuálních dat přitom v tuto chvíli činí průměrný věk praktiků pro dospělé 54 let (medián 56 let) a pro děti a dorost 56 let (medián 57 let).
K tomu, aby se odbornost omladila, je ovšem nutné nabídnout mladým lékařům něco víc než vypisování papírů.
Zatímco nyní je praktik často vnímán spíše jako vypisovatel žádanek – sám šéf Sdružení praktických lékařů Petr Šonka přiznává, že i v pondělí ráno mívá až pátého či šestého pacienta s akutním zdravotním problémem, ne s papírem k vyplnění -, postupně by se měl i náš systém narovnat a praktik by se tak měl stát tím, kdo pacienta provází po systému a zajišťuje mu naprostou většinu (80 až 90 procent) péče.
Způsob, jak toho docílit, načrtává Koncepce změn primární péče ČR, kterou připravila ministerská pracovní skupina pro reformu primární péče. Materiál obsahuje 12 oblastí (níže jsou vždy tučně vyznačeny), v nichž je potřeba udělat změnu.
„Jde o poziční dokument – kostru, ze které budeme nadále vycházet. Stanovuje určité priority, které budou následně rozpracovány do realizační fáze, jíž chceme zpracovat v různých časových horizontech. To, že reforma nevznikne lusknutím prstů během měsíce, je zřejmé.
Nejdůležitější věci budeme realizovat do konce roku 2019, jsou tu ale problémy, které se budou řešit i deset následujících let. Třeba u vybavení ordinací není realistické, aby si ho lékaři okamžitě zakoupili, takže je tam přechodová doba osmi let.
Podobně je to u sdružených praxí,“ načrtává náměstek pro zdravotní péči Roman Prymula.
Pilot poběží jeden či dva roky
Sdružené praxe jsou přitom model, který funguje v anglosaských zemích a v poslední době na něj přecházejí i Německo a Rakousko.
V těchto praxích pracuje více lékařů, kteří mají k dispozici několik sester, recepci i administrativního pracovníka.
„Protože praxi sdílí více lékařů, mohou si dovolit tento personál zaplatit,“ vysvětluje Petr Šonka s tím, že model by měl být určen hlavně pro mladé lékaře – mimo jiné proto, že jim to lépe umožní i částečné úvazky.
Podle Šonky přitom do budoucna není udržitelné, aby v každé malé vesnici fungovala několik hodin v týdnu ordinace. „Pro obce bude jednodušší řešit dopravu pacientů než pobídky lékaře někam, kde se neuživí,“ dodává Šonka.
Místo toho by se péče soustředila ve větších obcích, kde na druhou stranu bude sdílená praxe nabízet díky většímu počtu lékařů rozšířené ordinační hodiny.
„Samotný praktik není schopen zajistit praxi od sedmi do šesti večer každý den, což vede k tomu, že pacient přijde do ordinace, tam je zavřeno, a jde kam? Do nemocnice na urgentní příjem. To nechceme,“ říká ministr Vojtěch.
V tuto chvíli se proto připravuje pilotní projekt, v jehož rámci by se měly definovat parametry sdružené praxe. „Cílem je nastavit pilot tak, aby tam byla motivace pro sdružování praktiků. Bude to o individuálním kontraktu zdravotních pojišťoven,“ přibližuje Adam Vojtěch s tím, že výsledkem by mělo být také nadefinování požadované ordinační doby a přístrojové techniky.
Podle náměstka VZP Davida Šmehlíka by měly být podmínky pilotu nadefinovány do léta, načež bude možné podávat přihlášky. „Předpokládáme, že pilot bude rok nebo dva,“ dodává Šmehlík.
Kompetence vzrostly už od letošního roku
Zatímco sdružené praxe jsou během na dlouhou trať, další změny by měly probíhat podstatně rychleji. Řeč je například o preskripčních omezeních, které jsou jedním z faktorů navyšujících počty kontaktů českého pacienta s lékařem.
„Zdravotní pojišťovny společně s praktickými lékaři vypracovali seznam, kde jsme uvedli léčivé molekuly, které považujeme za vhodné pro uvolnění praktickým lékařům. To probíhá v rámci postupných změn při správních řízeních,“ říká David Šmehlík.
„Cílíme zejména na léky proti alergiím či atopický ekzém,“ doplňuje za dětské praktiky předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost Ilona Hülleová.
Konečně vyslyšeni. Zástupci praktických lékařů pro dospělé na ministerstvu.
Ruku v ruce s rušením preskripčních omezení jde i navyšování kompetencí, k němuž už bylo taktéž nakročeno.
„Ředitelé zdravotních pojišťoven podepsali s odbornými společnostmi a sdruženími praktických lékařů dohodu o základních souborech výkonů, které mohou dělat od 1. 1. 2019.
Praktičtí lékaři pro děti a dorost tak mohou mít nasmlouván novorozenecký screening žloutenky, dále je jak dětským, tak dospělým praktickým lékařům nasmlouváván výkon otoskopie, takže pokud bolí ucho, není třeba shánět ORL.
U dospělých praktických lékařů je navíc možné přebírat onkologického pacienta do dispenzární péče – dnes ráno jsem se dívala na data vykázané péče a lékaři skutečně začínají pacienty přebírat. Další nové výkony se týkají screeningu kolorektálního karcinomu,“ shrnuje Renata Knorová ze Svazu zdravotních pojišťoven.
„V tomto roce se chceme více zaměřit na záchyt dětí s obezitou nebo těch, které do ní míří. Jdeme tedy do preventivní složky, abychom už v raném věku předešli problémům. Co se týče nových výkonů, rádi bychom se zaměřili na novorozence. Přibývá dříve propuštěných z porodnic a my bychom chtěli umožnit péči v domácím prostředí, když neprospívají,“ doplňuje k tomu Ilona Hülleová.
Kompetence by se tak do budoucna praktikům měly rozšiřovat v oblasti managementu chronických onemocnění, screeningu a včasném záchytu demencí, duševních chorob, CHOPN či spánkové apnoe, u dětí pak u záchytu očních vad či rizikového chování v pubertě a adolescenci. Nové výkony by navíc měly rozšířit činnost praktiků v oblasti paliativní medicíny, psychosomatiky, léčby chronické bolesti, duševních onemocnění, myoskeletární medicíny, fyziatrie, oxygenoterapie či péče o pacienty v pobytových zařízeních.
Aby ale měli lékaři na nové kompetence vůbec čas, je třeba odbřemenit je od administrativy.
Nástrojem, který k tomu má posloužit, je elektronizace zdravotnictví, která má sloužit ke sdílení informací i zefektivnění péče.
Odpadnout by tak mohly například na mnoha pracovištích opakované laboratorní testy a další duplicity. „Praktik uvidí kompletní lékový záznam pacienta, co mu byla provedena za vyšetření i laboratorní testy,“ slibuje ministr Vojtěch.
Konec špeluňkám bez vybavení. Do deseti let ordinace musí splnit standard
Reforma primární péče ovšem nebude jen o nových kompetencích, ale také o dodržování toho, co již dnes stojí v zákoně, ovšem není vymahatelné.
Řeč je o zajištění pohotovostí, které by do budoucna měly fungovat v každém kraji při urgentním příjmu (více jsme psali zde).
„Na této bázi ale nebudou fungovat všechny segmenty primární péče – co se týká praktických lékařů pro děti a dorost, ti by sloužili v okresech na dětských odděleních,“ doplňuje náměstek Prymula.
Na to, aby mohli praktici poskytovat komplexní služby, by ovšem také měli mít náležité vybavení. Během tohoto a příštího roku proto chce ministerstvo ve spolupráci s odborníky připravit nový standard vybavenosti ordinací, který bude odpovídat západním státům.
„Chceme, aby elementární vyšetřovací metody byly na úrovni praktických lékařů.
Ne žádné nákladné analyzátory, ale dostupné technologie, které zároveň nebudou v nějakém vakuu – požadavek laboratorního sektoru jednoznačně byl, aby se jednou ročně prováděl servis a seřízení přístrojů, tedy jejich standardizace tak, abychom měli validní výsledky srovnatelné s laboratořemi.
Zatím nemáme zcela jasnou představu, jaké bude přesné vybavení, všechno budeme diskutovat s odborníky,“ přibližuje Prymula. Předpokládá se nicméně, že běžným vybavením ordinací by mělo být EKG, POCT analyzátor CRP a INR, eventuálně další POCT analyzátory pro diagnostiku akutních stavů (např. kardiomarkerů, D dimerů), pulzní oxymetr či hoter tlaku krve. Ty, kdo standard splní, by měla čekat bonifikace.
Se vším výše zmíněným tak pochopitelně souvisí změna financování. Zachována by přitom měla být kapitační platba, dojde však k posílení výkonové složky úhrady. „Je nutné přepočítat režijní náklady praxe, které dávno neodpovídají realitě, a vnést do ní náklady na administrativního pracovníka, recepční atd.
Systém úhrad bude ekonomickým zvýhodněním podporovat lékaře, kteří sami zajišťují generační obměnu tím, že připravují a zaměstnávají svého nástupce a garantují tak pojišťovně zachování kontinuity péče o jejich klienty.
Stejně tak budou zvýhodněny ty praxe, které školí lékaře ve specializační přípravě a zajišťují tak možnost generační obměny pro ostatní praxe,“ píše se v dokumentu Koncepce změn primární péče v ČR.
Pro dětské praktiky je stěžejní návrat samostatného vlastního oboru. Na snímku předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost Ilona Hülleová.
VZP bude odměňovat také za delší ordinační hodiny. „Budeme platit nejen za 30 hodinovou, ale i za 40 a 50 hodinovou ordinační dobu. To už směřuje i k tématu sdružených praxí,“ podotýká David Šmehlík. Více se bude odměňovat také za kvalitu – novelizovaná kvalitativní kritéria by měla být ve spolupráci s pojišťovnami připravena během tohoto a příštího roku.
Bonifikace ovšem budou směřovány také těm, kteří se rozhodnou poskytovat péči v méně atraktivních oblastech. S tím úzce souvisí také problematika rezidenčních míst, kde ministerstvo připravuje novou koncepci (více zde), která taktéž počítá se zvýhodněním lékařů směřujících do problematických regionů.
Aby ale bylo kým rezidenční místa vůbec obsazovat, je třeba mít dobře nastavené vzdělávání.
To platí zejména o praktických lékařích pro děti a dorost, kteří čelí problémům poté, co se jejich obor sloučil s nemocničními pediatry. Nyní ovšem i ministerstvo uznalo, že změna byla spíše na škodu.
„Řeší se, jak to udělat v krátkém časovém horizontu. Nemůžeme úplně vyčkávat, proto čekáme na poslaneckou iniciativu a rozdělení oboru podpoříme,“ říká k tomu Roman Prymula.
A když jsme u vzdělávání, to je na místě nejen u lékařů, ale také u pacientů. Proto je posledním z pilířů koncepce prevence a zdravotní gramotnost. „Pacienti by měli dostávat informace, aby věděli, jak se v systému racionálně chovat,“ dodává předseda Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP Svatopluk Býma.
Michaela Koubová
ePreskripce SÚKL a/nebo Tramis?
Elektronickou preskripci léků lze při současném stavu techniky realizovat různými způsoby, od jednoduchých a levných až po složité a drahé. Záleží na tom, jakou máte moc a kolik do toho můžete, respektive chcete investovat, aby stál „přínos“ za to. Někde stačí papír, jinde čipová karta a ještě jinde internet nebo třeba mobilní komunikace.
Při ePreskripci SÚKL nejprve lékař se souhlasem pacienta zašle všechny potřebné preskripční údaje po internetu do Centrálního úložiště eReceptů (CÚeR), obratem musí z CÚeR obdržet tzv.
Identifikační znak eReceptu (IZeR), který v čárovém kódu vytiskne na „opis receptu“, pacient s ním jde do lékárny, ta IZeR nasnímá, respektive ručně vloží do počítače, odešle jej po internetu do CÚeR, které jí opět obratem musí sdělit vše potřebné k výdeji léků.
Díky zvolené technologii (lékař musí mít internet, ePodpis, lékárna tzv. VPN router) je systém technicky, provozně a finančně náročný a celoplošně ve větším rozsahu nerealizovatelný. Systém stál podle MZ 180 mil. Kč, přičemž běží další veřejná zakázka za 39 mil. Kč vč. DPH.
Úprava jednoho typu ambulantního SW přišla na cca 270 tis. Kč (měsíc práce programátora), úprava SW konkrétní fakultní nemocnice stála cca 400 tis. Kč plus předpokládané náklady provozu cca 10 mil. Kč a postupné náklady na úpravy lékárenských SW již jdou do desítek milionů Kč.
ePreskripci lze podle tohoto vzoru efektivně provozovat pouze lokálně v rámci nemocnice s ústavní lékárnou a vlastním intranetem, což činí např. VFN Praha a FN Plzeň.
Jediným nedostatkem těchto řešení je rozdílná konstrukce vlastního IDentifikátoru eReceptu jednotlivých nemocnic v čárovém kódu, který však lze snadno odstranit.
Úpravu SW v řádu stovek tisíc, případně jednotek milionů Kč si nemocnice hradily samy.
Ochrana před falešnými recepty
V systému Tramis vytiskne lékař všechny relevantní údaje na jakýkoli recept do dvou zakódovaných řádků čárového kódu a pacient jde do kterékoli lékárny, jež po jejich nasnímání a dekódování obdrží všechny údaje v otevřené formě.
Čárový kód tak přenáší nejen obsah receptu, ale současně slouží jako neopakovatelný IDentifikátor eReceptu, což může lékárna využít k ochraně před falešnými recepty komunikací přes internet nebo formou SMS (mPreskripce) s Referenčním centrem receptů.
K zakódování (dekódování) lékař (lékárna) potřebuje mikroprocesor, připojený k počítači jako periferie. Systém nemá problém s ochranou osobních údajů (nikde je neukládá), je jednoduchý a celoplošně realizovatelný.
Cena mikroprocesoru, který de facto nahrazuje ePodpis lékaře, se jednorázově pohybuje v závislosti na množstevních slevách a kurzu dolaru v rozsahu 500–800 Kč vč.
DPH a náklady na úpravu kteréhokoli typu lékařského SW vč.
nemocničního činí (ve stejných sazbách jako výše) cca 8 tisíc Kč (2–8 hodin práce programátora), respektive v případě lékárenského SW cca 18 tisíc Kč (1–2 dny práce programátora).
Z obecných důvodů pro zavádění ePreskripce:
– Žádný ze systémů nemůže zrealizovat kompletní lékový list pacienta (má 4 zdroje, z nichž 2 nemají ani pojišťovny), nutný pro spolehlivou kontrolu interakcí předepisovaných, resp. užívaných léků.
– Snížení spotřeby léků a výdajů na ně je věcí pojišťoven, které to mohou dělat (a vlastní kontrolou snad i dělají) už 20 let.
– Ochranu proti nezachyceným falešným receptům (ztráty pojišťoven cca 220 milionů Kč ročně) může podstatně lépe a levněji dělat a již léta úspěšně dělá Tramis.
– Úspora práce lékáren je v každém systému stejná.
Nulový korupční potenciál
Pokud by otázka stála zda ePreskripce SÚKL, NEBO Tramis, musel by Tramis zvítězit na celé čáře. Proč se tak i přes 2 úspěšné pilotní projekty neděje, je velmi prosté.
Tramis je pro lékaře a lékárny dobrovolný, vyvinula jej parta několika nadšenců, je již 5 let autorsky chráněn Užitným vzorem, a přesto nemá šanci se v širším měřítku prosadit.
Skoro by se dalo říci, že má nulový korupční potenciál.
Oproti tomu má ePreskripce SÚKL prakticky neomezené finanční prostředky, její protagonisté ji prosadili do zákona o léčivech, při zavádění postupuje především z pozice síly, a přesto bylo po 3,5 letech od jejího vzniku za poslední rok vystaveno zejména nemocnicemi něco kolem 100 tisíc eReceptů, ze kterých prošlo lékárnami tak 20–25 %.
Přitom má SÚKL pro svoji práci formou tzv.
sběru dat z lékáren ze všech běžných receptů na léky, fungujícího již více než 2,5 roku nezávisle na ePreskripci, již cca 170 milionů záznamů o tom, který lékař jak starému muži či ženě předepsal jaké léky a která lékárna je vydala. Paradoxem je, že stejně, jako se mohl IZIP jednoduchou úpravou klidně zachránit, by se i ePreskripce SÚKL mohla využitím některých prvků Tramisu začít šířit mnohem rychleji.
Na otázku, zda ePreskripce SÚKL A Tramis mohou třeba společně přispět k elektronizaci zdravotnictví například nastartováním anonymizovaného volného prodeje léků s PSE s omezením, však musí odpovědět MZ ČR, jako nadřízený orgán SÚKL.
ePreskripce – Wikipedie
ePreskripce
SMS formát eReceptu Typ softwaru
informační systém Web
epreskripce.cz Některá data mohou pocházet z datové položky.
ePreskripce, elektronické předepisování nebo e-předepisování je elektronické psaní, generování, přenos lékařského předpisu (receptu) na počítači, způsob který nahrazuje papírové a faxové recepty. ePreskripce umožní lékaři, lékárníkovi, nebo zdravotní sestře použít software pro digitální předepisování k elektronickému přenosu nového nebo obnovení staršího povolení vydat z místní nebo zásilkové lékárny lék na předpis. Umožní elektronicky odesílat bezchybné, přesné a srozumitelné recepty od poskytovatele zdravotní péče do lékárny. Účelem elektronického předepisování je snížit rizika spojená s tradičním způsobem psaní předpisů. Je to také jeden z hlavních důvodů tlaku na elektronické lékařské záznamy. Sdílením informací o lékařském předpisu se ePreskripce snaží propojit osoby poskytující pacientovi zdravotní péči s cílem usnadnit jim informované rozhodování.[1]
Funkce ePreskripce
Systém elektronického předepisování musí být schopen plnit všechny tyto funkce:[2][3][4]
- identifikace pacienta,
- vytvoření úplného seznamu aktuálně užívaných léků, případně včetně dat získaných od zdravotní pojišťovny,
- přístup k historickým údajům o pacientovi,
- možnost předepsat lék nebo přidat další a vybrat lékárnu, kde bude předpis realizován.
Při práci s existujícím lékem to v praxi může zahrnovat prohlížení podrobností o léku, odebrání léku ze seznamu aktivních léků, změnu dávkování atd.
- vytištění předpisu,
- elektronické odeslání předpisu do transakčního centra,
- provádění všech bezpečnostních kontrol pomocí integrovaného systému podpory rozhodování, známého jako utilizace neboli přehled o využití léků.
Bezpečnostní kontroly zahrnují: automatické nabídky informující o předepsaném léku, potenciální nevhodné dávce nebo cestě podání, vzájemných interakcích mezi léčivy, alergické obavy nebo výzvy k opatrnosti.
- označení možnosti úspor, terapeuticky vhodných alternativ (pokud existují),
- informace o účinných látkách, bezpečnosti a účinnosti, o vhodnosti pro pacienta a požadavcích na autorizaci obdržených elektronicky od pojišťovny pacienta,
- systémová integrace, například propojení s různými databázemi, propojení s lékárnami a slevové systémy na léky,
- funkce pro vzdělávání pacientů, zpětná vazba od poskytovatele.
Česká republika
Související informace naleznete také v článku Systém eRecept.
Systém eRecept byl v ČR vytvořen k předepisování léků elektronickou formou už od roku 2011 a od ledna 2018 je tento způsob povinný.
Ministerstvo zdravotnictví v případech, kdy není možný přístup k elektronickému systému, umožňuje předepsat léky klasickou formou – papírový lékařský předpis. eRecepty vytváří a eviduje centrální úložiště, které provozuje Státní ústav pro kontrolu léčiv.
Historie jeho budování a historie zavádění eReceptů je uvedena v článku Systém eRecept.
Vkládání dat
Elektronický recept vytváří a zasílá centrálnímu úložišti receptů lékař po dohodě s pacientem. Odesílá se číslo pojištěnce, které je zároveň jeho rodným číslem, jméno a množství léku, cena léku, úhrada od pojišťovny, šarže lékárny a identifikační číslo předepisujícího lékaře.[5]
Vystavení a použití eReceptu
Kód eReceptu může lékař pacientovi zaslat na mobilní telefon jako SMS, na e-mail, nebo předat prostřednictvím aplikace v mobilním telefonu. Pacient může od svého lékaře získat i papírovou průvodku (vytištěný eRecept). Vystavení lékařského předpisu v původní listinné podobě je přípustné jen ve vyjmenovaných případech a lékař je musí zdůvodnit.[6]
eRecept na běžné léky má platnost čtrnáct dní. Výjimku tvoří antibiotika a chemoterapeutika, na jejich vyzvednutí má pacient pouze pět dní. Platnost začíná běžet dnem vystavení eReceptu, počítají se i víkendy a svátky. Opakovací eRecept platí půl roku, může platit až rok. Recept vystavený pohotovostní službou platí nejdéle 1 den následující po jeho vystavení.[7]
Význam a kritika
V období bezprostředně předcházejícím povinnému používání eReceptů, tzn. v závěru roku 2017, se projekt eReceptu stal terčem silné kritiky lékařů. Na základě systematické analýzy témat v té době diskutovaných na stránkách časopisu Tempus Medicorum (časopis České lékařské komory) lze jako klíčové body této kritiky uvést
- zhoršení zdravotní péče v důsledku možného úbytku lékařů, zejm. lékařů v seniorském věku,
- chybějící výhody eReceptu z pohledu lékařů,
- přesvědčení lékařů, že by medicína neměla být v takové míře závislá na informačních technologiích. [8]
Z pohledu sociálně orientovaného studia informačních technologií lze averzi českých lékařů k eReceptu interpretovat jako příklad rezistence proti nasazování informačních technologií v medicíně. Podle citované studie však nelze chybu hledat jen u lékařů, ale je nutno zohlednit i nevhodně zvolený postup implementace eReceptu, za kterou odpovídá Státní ústav pro kontrolu léčiv.
Podle Zdravotnických novin „z přehledu léků lze zjistit choroby i to, kolik pacient za léky zaplatil. Data o pacientech by rády využily v konkurenčním boji zdravotní pojišťovny, mohly by podle těchto informací provádět výběrový nábor nových pojištěnců.“[9] Tento způsob užití eReceptů však jednoznačně není v zájmu pacientů resp. pojištěnců.
Praktický přínos pro pacienty mají zejména opakované eRecepty, pokud je lze získat emailem. Veřejnost oceňuje možnost lékaře (po souhlasu pacienta) nahlédnout do seznamu léků, které pacient užívá. Dále se kladně hodnotí možnost zjistit, zda předpis od lékaře není falešný.[10]
ePreskripce v zahraničí
Elektronické předepisování léků bylo zavedeno kromě ČR také v těchto státech:
- Austrálie
- Bangladéš
- Kanada
- Estonsko
- Indie
- Rusko
- Spojené království
- Spojené státy americké
Bližší informace o těchto systémech jsou na stránce anglické Wikipedie (odkaz níže).
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Electronic prescribing na anglické Wikipedii.
- ↑ MedRunner Inc. (2011). e-Prescribing. Retrieved November 22, 2011, from MedRunner Inc.: http://www.medrunner.ca/learn-more/eprescribing/ Archivováno 18. 10. 2011 na Wayback Machine
- ↑ American Medical Association. (2011). A Clinician's Guide to Electronic Prescribing. Retrieved December 17, 2011, from: http://www.ama-assn.org/ama1/pub/upload/mm/472/electronic-e-prescribing.pdf
- ↑ U.S. Department of Health and Human Services. (n.d.). How does e-prescribing work? Retrieved December 17, 2011, from Health Resources and Services Administration: http://www.hrsa.gov/healthit/toolbox/HealthITAdoptiontoolbox/ElectronicPrescribing/epreswork.html Archivováno 29. 12. 2011 na Wayback Machine
- ↑ American College Of Rheumatology. (2011). E-Prescribing. Retrieved December 17, 2011, from Practice Management: http://www.rheumatology.org/practice/office/hit/erx.asp
- ↑ Datové rozhraní eReceptu, vyhláška 54/2008 Sb.
- ↑ Vyhláška č. 415/2017 Sb., § 11-13
- ↑ Platnost eReceptu je stejná jako u papírového receptu
- ↑ DOLEŽEL, Michal. ‘We must ignore ePrescription’: An empirical analysis of Czech physicians' attitudes against eHealth. In: Healthcom – IEEE International Conference on E-health Networking, Application & Services. Ostrava: IEEE, 2018. Dostupné online.
- ↑ Zdravotnické noviny. www.zdravotnickenoviny.cz [online]. [cit. 2018-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-10.
- ↑ Oko24: eRecept, výzkum STEM z února 2018
Externí odkazy
- Státní ústav pro kontrolu léčiv: epreskripce.cz
- Vzor průvodky elektronického receptu
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=EPreskripce&oldid=19300008“