Když jsem před pár lety slyšela o Wimu Hofovi a jeho kurzech byla to spíše rarita a v ČR jeho metodu stejně ani jeho osobnost nikdo neznal.
To se však během posledního roku změnilo a poselství Wima Hofa se dostalo až do našich luhů a hájů.
Z podivína, kterého kdysi znali jen v jeho rodném Holandsku kvůli pár reportážím plavání pod ledem se stala celosvětová hvězda s desítky světových rekordů a hlavně s vědeckým potvrzením pozitivních přínosů jeho metody na lidský organismus.
Právě díky Wimovi jste tuhle zimu vídali na horách naháče, lidi skákající do zamrzlých jezer. Jak říká Wim, chlad přináší klid a právě klid a zdraví v těchto dobách hledá čím dál více lidí. Pokud nemáte u domu zamrzlé jezero nezoufejte. Nahraďte jej každodenní ranní sprchou a k tomu čtyři série Wim Hofovo dýchání a budete imunní vůči stresu a nemocem.
Jak se zrodil Wim Hof
Po celá desetiletí je Wim Hof známý jako dobrodruh, vytrvalostní sportovec, který si vysloužil přezdívku Iceman a to díky své schopnosti odolávat extremním teplotám. Také si ho veřejnost spojuje pro svůj rekord po nejdelší dobu strávenou v ledové lázni (1 hodina 43 minut).
Mezi vyhlášené úspěchy Wim Hofa patří výstup na Mount Everest jen v kraťasech a botách nebo na vrchol hory Kilimandžáro během dvou dnů jak jinak než v kraťasech. Dále plaval pod ledem 57,5 metrů, běžel celý maraton v poušti Namib bez pitné vody a běžel půlmaraton severně od polárního kruhu a to na boso.
To jsou jen některé z jeho 26 světových rekordů. Do celosvětového povědomí se dostal hlavně díky své metodě, která podle něj může zvýšit odolnost lidského těla a to nejen části fyzické, ale i psychické.
Právě dýchání a otužování mu pomohlo překonat ztrátu milované manželky, aby se dokázal sám postarat o své čtyři malé děti.
Výčtem těchto rekordů se zdá, že má téměř nadlidské schopnosti. Není tomu tak. Wim Hof tvrdí, že díky pravidelnému tréninku mohou mít tyto schopnosti všichni lidé. Vysvětluje, že jsme zapomněli na svou vnitřní podstatu, protože jsme jako lidské bytosti vyrostli v kontaktu s přírodou a tak stejně i s odolností, kterou v našich tělech přirozeně máme.
Nyní jsme ovšem ovlivněni sedavým způsobem života, stresem a pohodlím. Metoda Wim Hofa se snaží bojovat proti těmto faktorům, aby odhalila skutečný potenciál našeho těla. Wim je přesvědčen, že kdokoli může dělat věci jako on.
A je to pravda, protože studenti metody Wim Hofa vystoupali na vrchol zasněžených hor a na sobě měli (stejně jako Wim) jen kraťasy!
Lidé, kteří jsou v komunitě Wima Hofa, nebo kteří jen rezonují s jeho myšlenkami je víc než dost po celém světě. Přesně v tom samém světě, kde je většina zvyklá na své pohodlí, by se zdálo jen obtížné přesvědčit toto publikum ponořit se do ledové vody. A přesně to se Wimu Hofovi podařilo.
Zdá se, že je čím dál více lidí, kteří se rádi osvobodí od systému, kde se řeší pouze následky, nikoli příčiny svých onemocnění. Kromě toho si vybudoval síť asi 600 instruktorů, kteří mají oprávnění tuto metodu předávat dál, aby tak byla zajištěna správnost jejího provedení.
Filozofie Wima Hofa není založená pouze na překonávání extrémních teplot, je to hlavně posunutí z hlediska mysli. Sám říká, že se nevydal touto cestou aby získal světové rekordy, protože samotné zvládání chladu není cíl, ale právě začátek cesty.
Pro nás dnes už těžko uvěřitelné, ale Wim Hof věří, že tělo dokáže vše, co mu mysl dovolí. Kromě speciální metody dýchání je posunutí hranic ve zvládání extrémního chladu.
Zjednodušeně řečeno Wim Hof posunuje hranice toho, co lidské tělo zvládne a tím zamotal hlavu medicíně i vědě, ve kterých jsou hranice lidských možností jasně dané.
V uplynulém desetiletí vědci z univerzit studovali Hofa a našli spolehlivé důkazy o tom, že při praktikování své metody může ovládat svou vlastní tělesnou teplotu, nervový systém i imunitní reakci.
Pozitivní přínosy dýchání a otužování podle Wima Hofa:
- Posílení imunitního systému.
- Zlepšení koncentrace.
- Zlepšení duševního klidu.
- Zvýšení vůle.
- Zvýšení energie.
- Zvládání některých příznaků fibromyalgie. (chronické onemocnění provázející bolesti, nejčastěji svalů a kloubů)
- Zmírnění některých příznaků deprese.
- Zmírnění stresu.
- Zlepšení spánku.
- Eliminace příznaků chronických onemocnění.
Metoda Wima Hofa je složená ze třech částí a to dechového cvičení, vystavení se chladu a meditace. Všechny tři části mají vést k propojení mysli i těla, protože naše tělo má obrovský potenciál, který bohužel neumíme naplno využít.
Dýchání podle podle Wim Hofa krok po kroku:
1) Dechová část
První část metody je specifické dýchání. Tuto schopnost vyvinul rozsáhlým tréninkem, který mu umožňuje ovládat dech, srdeční frekvenci i krevní oběh. Hlavním pravidlem podle Wima Hofa je „poslouchat tělo a nikdy ho nenutit“.
Dýchání je zdrojem života vždyť každý den vdechujeme a vydechujeme v průměru 20 000 krát! Jedná se o řízené dechové cvičení, které zahrnuje krátkou dobu hyperventilace (zrychlené hlubší dýchání), po kterých následuje krátké zadržování dechu. Cvičí se ráno před snídaní.
Ujistěte se, že jste někde v bezpečí a v pohodlné poloze například na podlaze, aby jste neupadli.
- Hyperventilace – nejprve začnete vědomě dýchat. Dýchá se zhluboka do břicha a to dokud se nenaplní kapacita plic. Poté následuje výdech (ne na sílu), v klidu a to trvá až do momentu, kdy si udržíte stejný rytmus. Měli by jste dosáhnout třiceti až čtyřiceti dechů.
- Zadržování dechu – po posledním výdechu zadržte dech, co nejdéle budete moct. Není neobvyklé dosáhnout mezi jednou až třemi minutami a při pravidelném tréninku můžete očekávat, že se doba zadržení dechu prodlouží. Když je nutkání dýchat nepříjemné, ještě jednou se zhluboka nadechněte a zadržte jej dalších deset až patnáct sekund.
- Opakování – cyklus zadržování hyperventilace a zadržení dechu opakujte celkem tři nebo čtyři kola.
2) Vystavení se chladu
Po předchozím cvičení následuje vystavení chladu. Na začátku je důležité co nejvíce se uvolnit. Chcete-li trénovat vystavení chladu s minimálním rizikem, můžete zkusit začít den studenou sprchou.
Samozřejmě i na tento jemnější postup je třeba si trochu zvyknout: Začněte s pouhými patnácti sekundami studené vody na konci pravidelné sprchy a během několika týdnů se dopracujte k minutě nebo více. Pomůže vám soustředit se na dlouhé a hluboké dýchání.
Pokud se vám tento postup jeví jako nemožný, zvažte začátek tréninku v létě. Vystavení chladu má své vlastní výhody pro náš nervový systém, imunitní systém a úroveň zánětlivosti v těle. Samotné ponoření do ledové vody, kterých se účastní lidé na kurzu Wim Hofa, má také dvě fáze.
Ponoření trvá dvě minuty a v první fázi je ledová voda pro člověka šok a zrychlí se dech. Cílem je maximální uvolnění a zklidnění svého dechu. Po dvou minutách je mysl čistá a člověk je klidný.
Jak to funguje?
Dnes je i dost jasné, jak tohle všechno může fungovat. V našem těle se nachází tzv. vegetativní nervová soustava. Je složena ze dvou částí. První z nich je sympatikus a druhá parasympatikus. Oba mají odlišné vlastnosti.
Tělo je ideálně navrženo tak, aby mohlo akutně reagovat na vnější stres – například při zvládání těžkého zranění nebo při přípravě na boj nebo na útěk před predátorem.
Když se náš sympatický nervový systém stane vysoce aktivním a rychle pracuje na aktivaci nadledvin, které produkují adrenalin, urychluje mnoho našich tělesných funkcí potřebných k boji proti vnějšímu stresu – svaly jsou vysoce aktivní a zvyšuje se srdeční frekvence.
Výhody mohou být také v případě, že je tělo napadeno útočníky, jako jsou bakterie, viry atd. – sympatický nervový systém produkuje prozánětlivé cytokiny a bílé krvinky, aby s nimi bojovaly.
To vše má pozitivní účinky, pokud se to stane akutně, ale realita je taková, že v dnešní společnosti je náš sympatický nervový systém chronicky aktivován hlavně kvůli stresovým faktorům, kterým čelíme v každodenním životě – ať už prostřednictvím pracovního života, rodinného života nebo velkého množství intenzivního tréninku. To způsobuje pokračující úroveň zánětu v našem těle, což vede k několika chronickým zdravotním problémům, které jsou dnes běžné – úzkost, deprese, vysoký krevní tlak, poruchy spánku, abychom jmenovali alespoň některé.
Parasympatický nervový systém (odpočinek a trávení) vyvažuje to, co se děje, a pomáhá vrátit naše tělo do homeostázy (rovnováhy).
Aktivace našeho parasympatického nervového systému je klíčem k uzdravení, snížení zánětu a celkového zdraví.
Když je parasympatický nervový systém aktivován klesá krevní tlak, snižuje se srdeční frekvence a zvyšuje se určitá produkce hormonů, jako je lidský růstový hormon, který pomáhá svalům při regeneraci a růstu.
Vystavení chladu a dýchací metoda akutně na krátkou dobu aktivuje sympatický nervový systém a produkcí adrenalinu pomáhají zvyšovat produkci bílých krvinek a snižovat zánět. Adrenalin produkovaný po krátkou dobu je pro tělo velmi prospěšný.
Použití metody Wima Hofa pomáhá imunitnímu systému a snižuje zánět tím, že se stává regulovanější a méně reaktivní.
Když jsou naše těla napadena patogeny, je to velká prozánětlivá reakce, která způsobuje příznaky, které máme, když jsme nemocní.
3) Meditace
Meditace je základní součástí správného provádění dechových cvičení a také vystavení se chladu. Meditace Wima Hofa je podobná meditaci pránájámou a tibetským Tummem v tom smyslu, že vám pomůže soustředit svou mysl.
Sám Wim Hof říká, že bez tohoto pilíře by reagoval na chlad jako kdokoli jiný. Trénink mysli je důležitý proto, že mnohem lépe jste schopni odolávat chladu pokud máte automaticky nastaveno „jsem připravený zvládnout to“ než „nezládnu to“.
Samotná meditace se skládá ze dvou složek. První je dechové cvičení a druhá vizualizace. U dechového cvičení je zapotřebí zajistit si klidné místo a pokud možno co největší soustředěnost. Ve vizualizační části si člověk představuje plameny probíhající uvnitř jeho těla.
Ačkoli to zní docela jednoduše, je lepší učit se všechny tři kroky pod vedením lektora.
Každý z těchto 3 pilířů byl samostatně studován, ale metoda Wima Hofa je první, která je kombinuje dohromady, což podle nejnovějších důkazů poskytuje mnohem větší fyziologické a psychologické účinky. Zdá se, že tato volnomyšlenkářská metoda je jen o poslouchání vlastního těla. To je pravda, nicméně pár pravidel skutečně má.
- Dýchací cvičení by mělo probíhat ráno a to nalačno.
- Dýchací cvičení ani meditaci nikdy neprovádějte ve vodě.
- I otužování se by mělo být s mírou, určitě pro začátek nepočítejte s překonáváním rekordů. Spíše jde o to, v každém kroku překonávat své vlastní hranice a možnosti.
Metoda vs věda
Hof spolupracoval s vědci na získání své důvěryhodnosti tím, že dokázal, že jeho techniky fungují a skutečně mohou zlepšit zdraví. V současné době probíhá několik studií, které zkoumají fyzikální účinky metody Wima Hofa.
Vědci studují to, jak Hofovy dýchací techniky ovlivňují mozek a metabolickou aktivitu, záněty a bolest.
Účastníci studie z roku 2014 prováděli dýchací techniky, jako například vědomé hyperventilace a zadržování dechu, meditovali a byli ponořeni do ledově studené vody.
Výsledky ukázaly, že sympatický nervový systém a imunitní systém lze ovlivnit dobrovolně. To by mohlo být způsobeno protizánětlivým účinkem vyvolaným těmito technikami. [1]
V roce 2017 studoval účinnost Wim Hof účinnost metody ke snížení akutní horské nemoci (AMS – onemocnění, které vzniká v důsledku nadmořské výšky a projevuje se bolestí hlavy, nevolností, zvracením a otupělostí). Skupina 26 turistů použila tuto techniku při pěší turistice po Mt. Kilimandžáro.
Případová studie Wima Hofa z roku 2017 zjistila, že je schopen tolerovat extrémní chlad tím, že vytvoří umělou stresovou reakci v jeho těle. Vědci věří, že mozek místo těla pomohl Hofovi reagovat na vystavení chladu.
Studie naznačuje, že lidé se mohou naučit ovládat svůj autonomní nervový systém, aby dosáhli podobných změn. [2]
Závěr
Dát si každé ráno studenou sprchu je skvělý start do nového dne. Nemusíte na sebe okamžitě pouštět tu nejstudenější vodu. Začněte normální teplou sprchou jako vždy, umyjte se a prohřejte a poté přepněte na vlažnou a vydržte minutu. S každým dalším dnem přidejte 10 sekund a o něco studenější vodu, až se po měsíci dostanete na ledovou tří minutovou sprchu.
Pokud jde o dýchání, tak doporučuji čtyři série 2 hodiny před spaním na sedačce při otevřeném oknu.
Zdá se mi, že je to lepší pokud jste přes den absolvovali nálož stresu, tak dýchání večer vás spolehlivě zbaví všech špatných emocí a totálně vás uvolní. Je velmi důležité, abyste nebyli např. přejezení.
Prostě dýchali nalehko 🙂 Pokud chcete dobře spát a být zdraví, je pro vás vhodné 3 až 4 hodiny před spaním nejíst.
Wim Hofa doporučuji, opravdu funguje a je zcela zdarma. Čím dřív ji vyzkoušíte, tím zdravější a vyrovnanější budete 🙂 Pokud se chcete dozvědět o Wimu Hofovi a jeho metodě více, pořiďte si jeho knihu: Ledový muž Wim Hof.
[1] Voluntary activation of the sympathetic nervous system and attenuation of the innate immune response in humans, Matthijs Kox, Lucas T. van Eijk, Jelle Zwaag, Joanne van den Wildenberg, Fred C. G. J. Sweep, Johannes G. van der Hoeven, and Peter Pickkers, 2014
[2] “Brain over body”–A study on the willful regulation of autonomic function during cold exposure, Otto Muzik, Kaice T. Reilly, Vaibhav A. Diwadkar, 2018Author links open overlay
Nemocnice AGEL Šternberk
Zpět na Nemocnice AGEL Šternberk
28. 1. 2014
Nezáleží, zda se dušnost dostaví při velké námaze nebo je běžnou součástí našeho dne. Obtížné dýchání nás omezí vždy.
Text: Bc. Lucie Drahošová / Foto: archiv nemocnice
Jsme-li zdraví, připadá nám dýchání tak samozřejmé a automatické, že si jej ani neuvědomujeme. Když se ale dostaví dušnost, tedy jakýsi pocit nedostatku vzduchu či až dušení, stane se dýchání středem naší pozornosti. A je jedno, jestli se dušnost dostaví výjimečně při velké námaze nebo je již běžnou součástí našeho dne.
Obtížné dýchání nás vždy omezí. Mnoho lidí přitom zejména občasnou dušnost přehlíží a vnímá ji jako normální, což není dobře. Dušnost je v řadě případů možné léčit, a naopak její přehlížení může způsobit zbytečné zhoršování potíží a dokonce vážné zdravotní komplikace.
Dušnost totiž může být projevem jiného, vážnějšího zdravotního problému. Dušnost je velice nepříjemný subjektivní pocit obtížného dýchání, nedostatku vzduchu nebo dokonce pocit dušení. Vzniká při nedostatečném přívodu kyslíku a vylučování oxidu uhličitého vhledem k potřebám organismu.
Pocit dušnosti je provázený obvykle zvýšeným dýchacím úsilím – takzvanou „dechovou prací“, která označuje výměnu vzduchu mezi vnějším prostředím a plicními sklípky. Klinickým projevem je zpravidla zrychlené a prohloubené dýchání.
Vystupňovaná dušnost je krajně nepříjemná a vede k motorickému neklidu, úzkosti vyplývající z pocitu ohrožení na životě. Mírná dušnost organismus nijak výrazně neohrožuje, intenzivní ale může mít i nenávratné následky na zdraví.
MOŽNÉ PŘÍČINY
Příčiny dušnosti mohou být různého charakteru. Nejčastěji se jedná o příčiny na úrovni dýchacích cest, které jsou trvale nebo přechodně zúženy například chronický zánětem – u kuřáků se jedná o tzv. chronickou obstrukční plicní nemoc (CHOPN), u alergiků o astma bronchiale.
Na úrovni „vlastních“ plic jsou možnými příčinami plicní záněty, ať infekčního nebo neinfekčního původu, které mohou při dlouhodobé expozici vést k náhradě funkční plicní tkáně vazivem, které zcela zabraňuje výměně dýchacích plynů – tzv. plicní fibróze, např. silikóza u horníků.
Dalšími možnostmi postižení jsou příčiny srdeční, kdy srdce selhává jako „pumpa“, tedy nedokáže zásobit pracující organismus dostatečným množstvím okysličené krve – mluvíme o tzv.
kardiomyopatiích, kam zejména řadíme ischemickou chorobu srdeční se stavy po infarktu myokardu, nekorigované hemodynamicky významné chlopenní srdeční vady a vrozené zkratové srdeční vady, nedostatečně kompenzovanou hypertenzní chorobu, atd.
V poslední době je poměrně časté a velmi závažné postižení plicního cévního řečiště při plicní embolizaci. Mezi mimo kardiopulmonální příčiny patří hematologická onemocnění, např. chudokrevnost, změny kyselosti (chemismu) krve, ale i příčiny psychogenní (například hysterie s hypoventilační tetanií).
Dušnost je také častá při nadváze nebo u osob s nízkou fyzickou kondicí. Trápit přitom může všechny věkové kategorie, muže stejně jako i ženy. Může postihnout zdravé jedince vystavené „řidšímu vzduchu“ při výstupu do vyšších nadmořských výšek nad 3000 metrů nad mořem bez předchozí adekvátní aklimatizace.
Léčba dušnosti závisí od příčiny, proto se případ od případu může maximálně lišit. Základem je správná diagnostika, která může zahrnovat rozličná vyšetření, od vyšetření krve, přes rentgen plic, plicní vyšetření s eventuální bronchoskopií či HRCT plic, kardiologickým vyšetřením s EKG, ultrazvukovým vyšetřením srdce, neurologickým či psychiatrickým vyšetřením.
Podle výsledků a diagnózy pak nastupuje vhodná léčba. Někomu může stačit začít více sportovat, zlepšit si kondici a zhubnout několik málo kilogramů, a někdo naopak potřebuje náročný lékařský zákrok, jako je například srdeční operace. „Dušnost je významný, poměrně častý subjektivní příznak, se kterým se lékaři u svých pacientů setkávají ve své každodenní praxi.
Dechová nedostatečnost může býti prvním varovným projevem celé řady onemocnění, a to ať od nevýznamných a banálních až po závažná, která mohou vést k invalidizaci pacienta nebo dokonce jej přímo ohrozit na životě.
Tedy každý pacient přicházející pro dušnost by měl být komplexně vyšetřen a následně by u něj měla být adekvátně vedeným diagnosticko-terapeutickým postupem objasněna příčina dušnosti s její úplnou anebo alespoň částečnou eliminací,“ uvedl primář interního oddělení Nemocnice Šternberk MUDr. Lukáš Prucek.
Dušnost může nabývat různé intenzity a nastupovat různou rychlostí. Pokud jde o rychlost nástupu, rozlišujeme dušnost akutní, která vzniká náhle, dušnost subakutní a chronickou.
Příčinami dušnosti akutní může být například vdechnutí cizího tělesa, masivní plicní embolie, masivní edém plic, akutní infarkt myokardu, nestabilní angina pectoris nebo vznik pneumotoraxu. Subakutní dušnost je typická u zápalu plic, který znamená zánět z infekční, alergické, fyzikální nebo chemické příčiny.
Poslední typ, dušnost chronická, je pak příznačný pro onemocnění jako je chronická obstrukční plicní nemoc, chronické plicní fibrotické procesy nebo srdeční selhávání.
DUŠNOST PŘI NÁMAZE
Rozlišovat lze také dušnost námahovou a klidovou, kdy klidová znamená většinou větší závažnost onemocnění. Osoba s klidovou dušností totiž trpí potížemi s dýcháním neustále, bez ohledu na zátěž organismu.
U dušnosti námahové je často důležité, v jakém časovém horizontu k nárůstu dušnosti dochází. Pokud je nárůst pozvolný, několikaměsíční či dokonce několikaletý, pak může býti dušnost díky adaptačním mechanizmům nesprávně bagatelizována.
„Rozhodně to ale neznamená, a bylo by obrovskou chybou, že by středem zájmu byla jen dušnost klidová a dušnost při námaze by mohla býti přehlížena, nebo považována za zcela normální.
Obzvláště pokud pociťujete potíže s dechem při aktivitách, které vám dříve problémy nedělaly, je na místě obrátit se na lékaře. Je vhodné sledovat i doprovodné symptomy jako jsou kašel, bolesti na hrudi, otoky nohou, atd.“ dodává primář Prucek.
Například před časem přišla do Nemocnice Šternberk devatenáctiletá aktivní sportovkyně, která v nedávné době prodělala artroskopii kolenního kloubu.
Asi tři týdny po ortopedickém výkonu začala pociťovat postupně narůstající dušnost, která v úvodu byla limitující pouze při chůzi do schodů a rehabilitaci, postupně však i při chůzi po bytě. „Provedeno bylo vstupní vyšetření internistou s EKG, na podkladě kterého bylo vysloveno podezření na diagnózu plicní embolizace.
Ta byla následně potvrzena echokardiografickým vyšetřením a angioCT plicnice. Plicní embolie je velmi závažná diagnóza, která může i takto mladou pacientku bezprostředně ohrozit na životě v důsledku krevní sraženiny. Zdrojem krevní sraženiny u pacientky byl zánět žilního sytému na operované dolní končetině.
V rámci celkového došetření byl u pacientky prokázán vrozený silný trombofilní stav, tedy vrozená náchylnost ke srážení krve. Pacientka byla následně doživotně indikována k terapii léky na ředění krve,“ vzpomíná MUDr. Lukáš Prucek.
K určení závažnosti dušnosti slouží celá řada klasifikací, asi nejužívanější je kardiologická NYHA (New York Heart Association) klasifikace dušnosti, která rozlišuje čtyři kategorie. První stupeň, tedy dušnost s označením NYHA I, neomezuje pacienta v běžném životě.
Dušnost NYHA II omezuje v menší míře. Člověk není schopen běhu či rychlé chůze. Typ NYHA III obnáší již významné omezení v běžných činnostech. Nemocný zvládá pouze základní domácí činnosti a chůzi, přičemž již běžná aktivita jej značně vyčerpává.
Typ NYHA IV pak obnáší výrazné omezení, neboť znamená dušnost i v klidu, což je případ, kdy člověk potřebuje pomoc druhé osoby.
Korelátem této klasifikace může být i hodnocení aktivity pacientů s CHOBP na podkladě funkčního spirometrického vyšetření – GOLD (Global Initiative for Chronic Obstructive Lung Disease).
Plicní hypertenze. Pokud se neléčí, je srovnatelná s nejtěžšími nádory
„Jako dítě jsem byla zdravá, neměla jsem žádné problémy. Nemoc se začala projevovat okolo roku 2016, kdy mi bylo 28 let. Byla jsem pořád zadýchaná, když jsem šla do práce, do kopce, po rovině, z kopce nebo třeba nesla kabelku, pořád jsem vypadala, jak kdybych právě doběhla maraton. Musela jsem každou chvilku odpočívat a popadat dech,“ vypráví paní Denisa.
Přečíst článek ›
Kromě toho ji trápila častá únava a bolest na hrudi. „Myslela jsem si, že jsem jen unavená z práce a mám nulovou fyzičku, ale když to bylo čím dál horší, začala jsem si říkat, že už můj zdravotní stav asi není úplně v pořádku a možná mi něco bude. Navíc manžel stále opakoval, ať si na nějaké vyšetření zajdu, aby se případná nemoc ještě nezhoršila,“ vzpomíná.
PočtyPlicní hypertenzí trpí až jedno procento světové populace.V Česku tuto nevyléčitelnou chorobou mají desítky tisíc lidí, velké množství z nich svou diagnózu ale nezná.Stanovení diagnózy trvá často i několik let.Pacienti bez léčby zemřou během 2–3 let.Ženy jsou postiženy až dvakrát častěji než muži.
Odhaduje se, že se nemoc rozvine do 2 let asi u 4 % lidí, kteří přežili akutní plicní embolii.
„Doktoři si mě tehdy přehazovali jeden přes druhého, až mě nakonec odeslali do Prahy, kde jsem se dostala do rukou pana doktora, který mi konečně pomohl. Když jsem přešla do jeho péče, nebyla už jsem v dobrém stavu. Měla jsem promodralé rty, modré konečky prstů, a o tom, že jsem se skoro nemohla nadechnout, ani nemluvím…,“ říká paní Denisa.
Lékař ji vysvětlil, že trpí plicní hypertenzí.
Tedy nemocí, která je způsobena vysokým krevním tlakem v plicních cévách, což zvyšuje námahu pravé srdeční komory, která pumpuje krev přes plicní cévy do levé poloviny srdce.
„Během léčby se naštěstí můj stav výrazně zlepšil, takže jsem nakonec ani nepotřebovala transplantaci plic, kterou mě zpočátku strašili, a nadále užívám léky,“ dodává paní Denisa.
Názor odborníka
Doc. MUDr. Pavel Jansa (kardiolog z II. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. LF UK v Praze)
Při plicní hypertenzi dochází ke zvýšené námaze pravé strany srdce, která se postupně zvětšuje. To může v čase vést i k selhání srdce.
Zároveň se nedostatečně okysličuje krev, proto pacienti trpí dušností, únavou nebo závratěmi a mdlobami. Pacienti mnohdy přicházejí pozdě, když je choroba v pokročilém stadiu.
Kvůli relativní vzácnosti onemocnění často i praktické lékaře tato možnost napadá jako poslední a pacienty léčí například na astma. Léčba je pak mnohem složitější.
Druhů plicní hypertenze známe několik, v posledních letech se zájem soustředí zejména na plicní arteriální hypertenzi a na chronickou tromboembolickou plicní hypertenzi, hlavně kvůli významným pokrokům v léčbě. Díky nim jsme snížili počet obětí na jednotky procent ročně.
Přečíst článek ›
Informace o nemoci
· Plicní hypertenze je závažný stav, který vzniká při řadě srdečních i mimosrdečních onemocnění. Příznaky jsou často lehké a netypické a lze je zaměnit za projevy jiného onemocnění srdce a plic.
· Důležitá je časná diagnostika a léčba k zabránění trvalých změn v plicích a postižení srdce.· Častá je dušnost, a pokud ji nelze zdůvodnit jiným onemocněním, měl by pacient absolvovat ultrazvuk srdce a následně navštívit specialisty.
· Dalším příznakem může být modré zbarvení rtů a kůže kvůli nedostatečnému okysličení krve nebo otoky kotníků a nohou.
· Příčin plicní hypertenze je celá řada, nejčastěji vzniká jako komplikace jiného onemocnění plic a srdce. Může ale vznikat i v důsledku autoimunitních onemocnění nebo plicní embolie.
Přečíst článek ›
· Nejčastěji lékaři plicní hypertenzi léčí přípravky, které pomáhají roztahovat plicní cévy. Druhou možností je operace.· V současné době jsou v Česku tři specializovaná centra na léčbu plicní hypertenze – II. interní klinika Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, Kardiologická klinika IKEM a I. interní klinika FN Olomouc.
· Na nemoc upozorňuje Světový den plicní hypertenze (5. 5.), kdy jsou v Praze a Olomouci modře nasvícené významné budovy. Modrá je barvou plicní hypertenze – podle modrých rtů, které pacienti často mívají.
Tipy pro zdraví
Úzkostné stavy v době koronaviru
„Základní radou pro pacienty trpící přechodnou úzkostí je, aby si i ve vypjatém období zachovali v co největší míře svůj běžný denní režim a rituály. Především lidé v karanténě by měli pečovat o své psychické zdraví a udržovat pravidelný kontakt s rodinou a přáteli.
Vhodnou formou jsou telefonáty nebo videohovory, které mohou do značné míry nahradit osobní kontakt. Doporučujeme také rozdělení dne na aktivní čas a dobu odpočinku, je potřeba dodržovat i pravidla spánkové hygieny.
Sledování zpráv by mělo být omezeno na minimum, polovina dne strávená vnímáním negativních informací rozhodně psychice nepomůže,“ vysvětluje možnosti prevence i řešení lehčích forem úzkosti viceprezident České lékárnické komory Martin Kopecký.
Úzkostné stavy lze řešit také pomocí bylinek. Například levandule působí proti úzkosti, dále můžete využít také meduňku, mučenku, chmel, kozlík či třezalku. Z minerálních látek je možné doplňovat hořčík.