Cévní mozková příhoda neboli mozková mrtvice je druhou nejčastější příčinou úmrtí na světě.
Jedná se většinou o nedokrvení určité části mozku, jehož následkem dochází k odumření mozkových buněk. Třetina lidí na toto onemocnění zemře, další třetina si s sebou nese trvalé následky.
Včasná první pomoc však může postiženému zachránit nejen život, ale také schopnost pohybu a mluvení.
Mrtvička, jak tuto nemoc lidé často nazývají, každoročně postihuje miliony lidí. Přichází většinou náhle a v průběhu života potká zhruba každého šestého z nás. Na pohlaví ani věku přitom nezáleží, mrtvice se totiž čím dál více týká také lidí do dvaceti let.
Cévní mozková příhoda se projeví nejprve ochrnutím, zmatením a ztrátou citlivosti a řeči. V důsledku nedostatku kyslíku poté postupem času začnou odumírat mozkové buňky. Většina lidí bohužel neví, podle jakých příznaků mrtvici poznat, a už vůbec netuší co dělat, když postihne někoho z jejich okolí.
Příčiny mozkové mrtvice
Podle mechanismu vzniku můžeme rozlišovat dva druhy mozkové mrtvice – ischemické cévní mozkové příhody a hemoragické cévní mozkové příhody. V prvním případě se jedná o nedokrvení mozku, které vzniká následkem embolie či trombózy, kdy dochází k ucpání mozkové tepny (ateroskleróza). To způsobí snížení či zastavení přítoku krve do mozku.
Hemoragická cévní příhoda naopak vzniká v důsledku prasknutí mozkové tepny. Následně dochází k akutnímu krvácení do mozku nebo mezi mozkové obaly. Tento typ mrtvice je diagnostikován zhruba u pětiny případů, ale většinou je mnohem závažnější a příznaky se rozvíjejí rychleji.
Rizikové faktory pro vznik mrtvice
Hlavní příznaky mrtvice
Nejrychlejším způsobem, jak poznat, že člověka postihla mozková příhoda, je jednoduchý test tří základních příznaků:
- Nejprve se zaměřte na obličej postiženého. Pokud ho požádáte, aby se usmál, bude patrný pokles jednoho koutku úst či očního víčka.
- Požádejte postiženého, aby předpažil obě ruce. V případě, že se jedná o mrtvici, nemůže je kvůli slabosti končetin udržet ve stejné výšce a jedna z nich klesá dolů.
- Posledním velmi nápadným projevem může být porucha řeči. Postižený má problém najít správná slova, neumí zopakovat vaši větu, říká nesmysly a zadrhává se.
Zhruba u čtvrtiny pacientů se tyto hlavní symptomy neobjeví a je nutné všímat si také dalších projevů. Někteří lidé berou cévní mozkovou příhodu na lehkou váhu, protože druhotné příznaky se často neprojeví všechny najednou a mohou působit nenápadně.
Další příznaky:
- Potíže s chůzí, zakopávání
- Ztráta rovnováhy a koordinace pohybů
- Necitlivost poloviny těla
- Závratě, pocit na zvracení
- Náhlá silná bolest hlavy
- Potíže se zrakem (například rozmazané či dvojité vidění)
První pomoc při mozkové mrtvici
Pokud podle zmíněného testu rozpoznáte, že se jedná o cévní mozkovou příhodu, neváhejte a okamžitě volejte záchrannou službu. Postiženému jde totiž doslova o každou minutu. Do příjezdu záchranné služby se pacienta snažte udržet ve stabilizovaném stavu, umožněte mu volné dýchání a nikam ho sami nepřemisťujte.
Léčba mrtvice
Když dojde k zahájení léčby do tří hodin (některé zdroje uvádějí i 4,5 hodiny), pacient se může plně zotavit a odejít z nemocnice zcela bez následků. Čím déle mozek nemá dostatečný přívod kyslíku, tím menší je šance postiženého, že se uzdraví a cévní mozkovou příhodu přežije.
Lékaři zasahují podle typu a rozsahu mrtvice. Pokud se jedná o ischemickou cévní mozkovou příhodu, podávají se léky s názvem trombolytika, které se sraženinu snaží rozpustit.
V případě hemoragické příhody většinou musí pacient podstoupit operaci.
Lékaři mu pomocí tkáňového aktivátoru plasminogenu otevřou tepnu, která byla uzavřena krevní sraženinou a mrtvici způsobila.
Oba typy mrtvice vyžadují hospitalizaci na několik týdnů či měsíců. Jakmile pacient již není v akutním ohrožení života, následuje zpravidla léčba protidestičkovými preparáty (Aspirin, Aspirin + Dipyridamole, Clopidogrel). Dále se lékaři zaměřují na léčbu nemocí, které mrtvici nepřímo způsobily.
Kromě léků se lidem po mozkové mrtvici doporučují také rozmarýnové koupele a pití zelených čajů a čajů z ginkgo biloby nebo rozmarýnu.
Trvalé následky a rehabilitace
Třetina postižených cévní mozkovou příhodou si odnáší trvalé následky. Nejčastěji se jedná o ochrnutí (většinou v koleni nebo v lokti), poruchy řeči a porozumění. Tyto problémy lze částečně léčit díky vhodné rehabilitaci, která je často spojena s hospitalizací v rehabilitačních ústavech.
Mezi další možné trvalé následky patří také změny psychiky pacientů. Dochází ke změnám nálad a chování, rozvíjí se u nich časté deprese a může se objevit i epilepsie či demence.
Důležitá je prevence
Pokud budete věnovat dostatečnou pozornost svému zdravotnímu stavu, můžete mozkové mrtvici předejít. Lékaři často doporučují věnovat se denně alespoň půl hodiny fyzické aktivitě, omezit množství tuků, cukrů a soli v jídle a jíst více ovoce a zeleniny. Kromě toho byste měli omezit konzumaci alkoholu.
Pokud je vám nad 50 let, důležitá je pravidelná kontrola krevního tlaku, protože vysoký tlak patří mezi hlavní rizikové faktory při vzniku cévní mozkové příhody.
Průvodce obtížnou situací – táta je po mozkové příhodě. Kdo nám poradí, jak dál?
Začalo to všechno tak nevinně. Volali z nemocnice. Přivezli tam tátu přímo ze srazu abiturientů po 50 letech. Cévní mozková příhoda.
Já i ségra máme malé děti, hypotéky, chodíme do zaměstnání. Táta občas po večerech hlídal děti nebo je vyzvedl z kroužků. Byl soběstačný, společenský, měli jsme v něm vždycky oporou.
Vlastně nás nikoho nikdy nenapadlo, že se něco takového může stát.
Z počátku jsme měli starost, jestli táta vůbec přežije. Netušili jsme, že ta největší starost nás ale teprve čeká. Po 14 dnech nám řekli, že tátu přesouvají na LDN, že může jít domů. Jít domů… táta nemohl chodit ani mluvit.
A tady vlastně ty starosti teprve začaly…
Hledali jsme informace, na internetu, mezi kolegy, u sousedů, všude. Každý se snažil pomoci radou, zkušeností.. Bylo fajn vědět, že na nás ostatní myslí, ale prakticky to moc nepomohlo. Chodili jsme za tátou každý den do nemocnice a chtěli pomoci, jenže jsme nevěděli jak.
Krásný příběh, o tom, že jsem si tatínka nastěhovala domů a starala se o něj věrně a s láskou, protože si to tak přál a je to přirozené, se u nás nekonal.
Nemůžeme si dovolit výpadek mého příjmu, v bytě 3+1 na sídlišti a se dvěma školáky jsme schopni s tátou strávit víkend. I přes mého tolerantního manžela nevěřím, že bychom takto dokázali žít několik let. A hlavně táta si rozhodně nepřál, aby se o něj kdokoliv z nás celodenně staral.
Nevím, proč nás to nenapadlo dřív, ale asi po 14 dnech v LDN jsme navštívili tamější sociální pracovnici. Konečně jsme získali ucelené informace přímo k naší situaci.
- Nejprve bylo potřeba požádat o příspěvek na péči. Formulář jsme si stáhli na webových stránkách. Po vyplnění jsme zašli na nejbližší úřad práce, kde jsme s úřednicí probrali vše, co nám nebylo jasné a žádost podali. Je velká výhoda, že i když táta bydlí v jiném okrese, než je hospitalizovaný, úřady si mezi sebou agendu předaly a my jsme už nemuseli nic dál řešit.
- Mezitím jsme na doporučení sociální pracovnice v LDN hledali místo, kde by s tátou někdo intenzivně rehabilitoval. Dostali jsme typy na různá zařízení. A tak se táta naštěstí v LDN dlouho neohřál, brzy putoval do rehabilitačního zařízení. Po třech měsících chodil o holi a znovu se naučil mluvit, zvládl samostatně i toaletu. Těžko ovládal pravou nohu a ruku, ale nejdůležitější bylo, že se mu vrátila chuť do života.
- Ještě před ukončením rehabilitačního pobytu jsme řešili, co dál. Obrátili jsme se na www.neztratitsevestari.cz, aby nám pomohli s výběrem domova pro seniory. Měli jsme představu pěkného jednolůžkového pokoje s kuchyňkou a toaletou. Nic jiného nás nenapadlo.
- Představa to byla hezká, ale bohužel se ukázalo, že čekací doby jsou velice dlouhé a většina domovů pro seniory má spíše vícelůžkové pokoje. Pokud jsme už narazili na domov, který by odpovídal našim představám, byl buď finančně nedostupný anebo 100 km daleko.
- Pracovnice Neztratit se ve stáří nám otevřela nové obzory. Vůbec jsme netušili, že existují něco jako terénní sociální služby. Propojila nás s organizací, která pomáhá lidem po CMP ambulantně. A hlavně nám poradila, jak upravit tátův byt, aby se do něj mohl vrátit.
- Nebylo to ze dne na den. Velkou výhodou bylo, že táta žije v domě s výtahem. I tak nás čekala rekonstrukce koupelny a toalety. Bylo více možností, např. jen přidělat madla k toaletě a k vaně. Táta ale souhlasil s většími úpravami, a tak jsme toaletu s koupelnou propojili, vanu nahradil prostorný a bezbariérový sprchový kout. Úzké dveře jsme rozšířili, aby se dalo pohodlně projít i s berlemi. Odstranili jsme prahy a také přemístili nábytek, tak aby nebránil v průchodu, ale zároveň bylo možné se o něj případně zachytit.
- Během rekonstrukce táta využil služeb odlehčovacího centra, kde strávil 4 týdny. Vyzkoušel si díky tomu, jaké by to bylo žít v domově pro seniory. Moc nám to pomohlo, ale pro tátu to bylo náročné.
A jak to u nás vypadá teď, skoro po roce od tátova abiturientského srazu?
- Táta žije ve svém bytě, chodí o berlích, dojde na nejbližší autobusovou zastávku, počká si na bezbariérový autobus a bez přestupů se zvládne dostat na sraz se svými kamarády. Je vybaven tlačítkem tísňové péče a v mobilu má aplikaci Záchranka.
- Každý den mu pečovatelská služba přiveze oběd, dle jeho výběru. 2x týdně dochází na 2 hodiny osobní asistentka, která mu pomůže s hygienou a podle plánu z ambulantního zařízení pro pacienty po CMP mu pomáhá rehabilitovat. Dovoz obědů z pečovatelské služby, osobní asistentka a tlačítko tísňové péče stojí měsíčně cca 6.000 Kč. Táta dostal příspěvek na péči ve 2. stupni, tj. ve výši 4.400 Kč.
- Na vyšetření k lékaři a do rehabilitační ambulance jezdí cca 3x do měsíce, já nebo sestra si bereme v práci volno a doprovázíme ho. Každý den odpoledne ho navštíví někdo z rodiny. Vnoučata už z kroužků nevyzvedává, zato ona ho 2x týdně, když jdou ze školy, sama navštíví. O víkendech je táta obvykle na jeden den u mě nebo u sestry. Příští měsíc by měl jet do lázní.
Máme štěstí, že táta vždycky byl a je samostatný chlap a nic nám nevyčítá. Péči i finanční výpomoci se spíše brání, chce si rozhodovat sám, o tom, co se s ním bude dít. Dovolil nám zaplatit rekonstrukci bytu. Za informace od nás je rád, ale naloží s nimi po svém.
Prožili jsme náročný rok, veškerou dovolenou jsme vyčerpali na to, aby o tátu bylo dobře postaráno. Občas jsme měli pocit, že je to beznadějné, naučili jsme se spoustu nových věcí a objevili v sobě řadu skrytých schopností.
- V tuto chvíli je situace stabilizovaná a všichni doufáme, že to tak vydrží co nejdéle.
- Jsme rádi, že jsme využili služeb profesionálů, kteří nám ušetřili spoustu času, a nešlápli jsme díky nim vedle.
- Moje typy:
- logoped, ergoterapeut, fyzioterapeut
- profese, které jsem do té doby pořádně neznala, nebýt jich, tak se táta z LDN nedostane
- většinou v každé nemocnici pracují, ale je jich málo a jejich péče je potřeba opravdu intenzivně
- pokud nenajdete dobré rehabilitační zařízení, zkuste je poptat mimo systém hrazený zdravotní pojišťovnou a domluvit s nimi soukromé návštěvy v nemocnici – může se jednat klidně o studenty nebo pracovníky jiných zařízení, které si takto přivydělávají, budou za Vašim blízkým docházet jako návštěva
příspěvek na péči
- nepodcenit, podejte žádost co nejdříve, vyřízení trvá několik měsíců
- ověřte, zda má praktický lékař všechny zprávy z vyšetření specialistů, informujte ho o tom, že budete podávat žádost o příspěvek. Úřad práce se na něj bude obracet s žádostí o lékařskou zprávu, tak ať mu nechybí žádné podklady.
úprava bytu
- přizvěte profesionály, najdete je v neziskových organizacích, které pomáhají seniorům, zejména poskytovatelé terénních sociálních služeb navštívili stovky domácností seniorů a ví, co dělá největší problémy
- nespoléhejte se na rady stavebních firem
sociální odbor na městském nebo obecním úřadě
- dají Vám typy na služby v místě Vašeho bydliště, mnohdy se skrývají pod názvy organizací, které by Vás vůbec nenapadlo oslovit
organizace, které nabízejí služby pro seniory (domovy pro seniory, pečovatelská služba)
- poskytují základní sociální poradenství, i když jejich služba není možná právě to, co hledáte
- mají ale přehled a nasměrují Vás dál
příspěvek na zvláštní pomůcky a úpravu bytu
- úřad práce poskytuje řadu příspěvků, abyste je získali. Musíte splnit přísné podmínky, ale zkuste to
- než zahájíte přestavbu nebo něco koupíte, zjistěte si dopředu, jak se věci mají
půjčovny kompenzačních pomůcek
- berle, vozíky, nástavce na WC, ale třeba i polohovací postele se dají za příznivé ceny sehnat v půjčovnách, často je provozují organizace, které poskytují služby pro seniory jako doplňkovou službu
- vysvětlí Vám, jak pomůcky správně používat, můžete vyzkoušet více typů, než se rozhodnete, která je ta pravá
získání vlastní kompenzační pomůcky
- můžete ji koupit novou nebo sehnat použitou z druhé ruky
- většinu Vám ale může předepsat např. neurolog nebo rehabilitační lékař tzv. na poukaz a uhradí je za Vás zdravotní pojišťovna
inkontinenční pomůcky
- předepisuje lékař a částečně hradí pojišťovna
- často ale nestačí a musí se dokoupit
- na bazarech prodávají lidé přebytky za symbolické ceny
dlouhodobé ošetřovné
doprovod osoby blízké k vyšetření
- podle zákoníku práce se jedná o překážku v zaměstnání, máte nárok na nezbytně dlouhou dobu pro zajištění vyšetření s náhradou mzdy
registr poskytovatelů sociálních služeb
Na základě získaných zkušeností a osobních rozhovorů sepsala sociální pracovnice Kristýna Galíková
Primář neurologického oddělení: Mozková příhoda se u třetiny pacientů opakuje
MUDr. Petr Procházka je primář neurologického oddělení Uherskohradišťské nemocnice
Nakolik je mozková příhoda závažným problémem dnešní doby a jakým způsobem je možné jí předcházet, vylíčil v rozhovoru pro Slovácký deník primář neurologického oddělení Uherskohradišťské nemocnice Petr Procházka.
Vaše nemocnice zasvětila mozku celý letošní rok. Je tato problematika opravdu tak závažná?
Můžu říci, že opravdu je. Mozkových příhod totiž v naší společnosti stále přibývá a to každým rokem zhruba o 1,5 procenta. V celé republice se za rok stane odhadem 35 tisíc mozkových příhod, z toho asi třetina postižených umírá.
Další třetina z nich má nějaké formy vážnějšího postižení a pouze poslední třetina pacientů se může bez problémů vrátit třeba i ke své původní profesi. Navíc se dá očekávat, že jak naše populace stárne, pacientů bude čím dál tím více. Musíme si také uvědomit, že mozková příhoda je u nás druhou až třetí nejčastější příčinou úmrtí.
Mimo to je to také vůbec nejčastější příčinou invalidity u dospělých. Za tou tedy nestojí žádné úrazy či nějaké vývojové vady, ale právě cévní mozkové příhody. Ty jsou navíc o to zákeřnější, že útočí zcela náhle, velmi často je to otázka pouhé minuty. V neposlední řadě je to pak také obrovský dopad na postiženého a na celou jeho rodinu.
Ze zcela zdravého člověka se totiž najednou stane trvale ležící pacient, který je závislý na pomoci svého okolí. To je samozřejmě značný zásah do fungování celé široké rodiny.
Jaká jsou v souvislosti s cévní mozkovou příhodou největší úskalí?
Tím zřejmě nejzásadnějším je boj s časem. Je zapotřebí zmínit, že my lékaři máme k dispozici opravdu jen pár hodin na to, abychom mohli ovlivnit následky této zdravotní komplikace. Takzvané terapeutické okno trvá 4,5 hodiny od prvních příznaků.
Jen po tuto dobu můžeme ovlivnit vzniklou cévní sraženinu pomocí takzvané trombolýzy. Těm postiženým, kterým je procedura poskytnuta, se minimálně o 60 procent zvyšuje naděje, že odejdou z nemocnice s dobrým nálezem. Jakmile pacient přichází třeba po osmi hodinách, bývá to bohužel ztracený případ.
Možná ne ve smyslu života toho pacienta, ale určitě ve smyslu ovlivnění jeho následků.
I takový pacient bude samozřejmě uložen na lůžko jednotky intenzivní péče a bude mít k dispozici veškerou péči, jako je například sledování vitálních funkcí, řešení komplikací třeba v souvislosti s vysokým tlakem či krevním cukrem, nicméně už to není samotné ovlivnění následků infarktu. Trombolýza je v tomto případě bohužel už neúčinná.
Jaké jsou vůbec příznaky mozkové příhody?
To záleží od míry postižení. Většinou to bývá porucha řeči, hybnosti nebo citlivosti. Postižený najednou má asymetrii v obličeji, začne špatně mluvit, nerozumíme mu, hovoří jako by byl zmatený.
V případě oslabení hybnosti či citlivosti pak spočívá v tom, že pacient najednou třeba necítí ruku, nohu či rovnou celou polovinu těla. Tady existuje takový jednoduchý laický test.
Necháme postiženého předpažit obě ruce a když vidíme, že mu jedna ruka padá dolů, víme že je problém.
Zmíněná trombolýza je tak účinným lékem pro každého pacienta?
Bohužel ne každý pacient se pro ni hodí. Lidé mají například různé nemoci a užívají různé léky. Ty mohou tuto léčbu vylučovat. Trombolýza se snaží vlastně naředit pacientovu krev.
Jestliže však pacient už před tím nějaké léky na ředění krve užíval, trombolýzu u něj už není možné provést. Stejně tak pokud má někdo zvýšené riziko krvácení, hrozí mu při trombolýze že někde začne krvácet.
To může být případ třeba lidí s aktivními žaludečními vředy. V jejich případě by mohlo začít krvácení třeba do střev.
Jaké faktory vůbec stojí za vznikem mozkové příhody? Je to pouze vysoký věk v souvislosti se stárnutím populace?
Není. I když ten hraje také určitou roli. V tomto případě hrají velkou úlohu i další rizikové faktory aterosklerózy, tedy kornatění tepen, což je v dnešní době prakticky civilizační choroba. Mimo samotný věk je to také vysoký krevní tlak, vysoká hladina cholesterolu a krevního cukru, kouření, nadváha či nejrůznější onemocnění srdce.
Tohle všechno jsou významné spouštěče také mozkových příhod. Ty jsou vlastně jedním z projevů aterosklerózy. Tím jak žijeme, jestli kouříme či máme nadváhu, sami ovlivňujeme své předpoklady pro mozkovou příhodu. A jelikož naše země stárne a výskyt těchto faktorů je u nás obecně vysoký, bude bohužel přibývat také mozkových příhod.
Už v současnosti jsme z hlediska výskytu infarktů myokardu a cévních mozkových příhod na čelních příčkách v Evropě.
To zní skoro až beznadějně. Jak tedy můžeme ovlivnit tyto své předpoklady a vyhnout se riziku mozkové příhody?
Pomoc je poměrně jednoduchá a jsou to víceméně rady, které platí třeba i pro prevenci infarktů srdce. Za ucpáním cévy v srdci či v mozku totiž stojí podobné příčiny. Radou tedy je především se vyhýbat zmíněným rizikovým faktorům.
Tedy mít zdravý životní styl, redukovat kouření, nadváhu, hlídat si krevní tlak, krevní cukr a cholesterol, například i pravidelnými lékařskými kontrolami. A samozřejmě je vhodné sportovat. To platí i pro lidi vyššího věku. Je vcelku jedno, jaký ten pohyb bude, jestli to bude jízda na kole či plavání.
Měla by to být ovšem alespoň střední fyzická zátěž a ta činnost by měla být pravidelná. Určitě alespoň třikrát týdně zhruba po půlhodině. Nejvhodnější je venkovní aktivita, tedy běh, ostřejší chůze či zmíněné plavání.
Cévní mozkovou příhodu měli už mí předci. Znamená to, že bych mohl být ohroženější i já?
U mozkové příhody jsou genetické předpoklady spíš extrémně vzácné. Většinou bývají spojeny hlavně s genetickými onemocněními cév či srážlivosti krve. Jinak opravdu v 99 procentech je to spíš o našem životním stylu.
Která skupina obyvatelstva je mozkovou příhodou postižena nejvíce?
Jak jsem již zmínil, počty těch případů rostou s věkem, s tím jak narůstají také zmíněné rizikové faktory. Objevují se pak navíc i další nemoci, například cév.
Nicméně existují mírné rozdíly u mužů a žen. Zatímco muži jsou nejvíce ohroženi kolem 65 let a pak to trochu klesá, u žen případy naopak nejvíc narůstají po 70 letech života.
To bývá dáváno do souvislosti především s jejich delší délkou života.
Mladší lidé, než jsou zmíněné věkové kategorie, tedy mohou být prozatím v klidu?
Bohužel ani to ne. Je totiž znatelný posun do nižších věkových hladin a opět to souvisí s tím nezdravým životním stylem, stresem či sedavým zaměstnáním. Máme i mezi mladými více diabetiků, nadváhy, sedavých zaměstnání. Spousta manažerů si například v 35 letech léčí vysoký tlak.
To jsou pak ty rizikové faktory, které se objevují u stále mladších lidí. Nicméně pokud je pacient mladý, je to přece jen pro nás důvod k tomu, hledat u něj i vzácnější příčiny mozkové příhody. Ta může u něj vzejít třeba od vrozené vývojové vady srdce.
V srdci se v takovém případě může vytvořit krevní sraženina, která doputuje až do mozku. Mohou to být ale i vrozené vady srážlivosti krve, které mozkovou příhodu způsobí i přes to, že jinak ten člověk nemá žádné výše zmíněné rizikové faktory.
Platí tedy, že čím mladší pacient se k nám dostane, tím podrobnější vyšetření by měl projít.
Přece jen, když se budeme snažit být maximálně opatrní a pozorní, dá se s předstihem třeba týdne poznat, že se mozková příhoda u někoho blíží?
Tady musíme rozlišovat akutní mozkovou příhodu, která udeří zcela nenadále a takzvanou přechodnou mozkovou příhodu, u které můžeme jisté příznaky vypozorovat. Je to vlastně přechodné nedokrvení mozku, které se projeví poruchou řeči, hybnosti, nebo citlivosti, které zase ale odezní.
Může trvat deset minut, ale třeba i jen pouhou minutu. Rozhodně však není radno takový moment podcenit. Už to totiž značí, že existuje nějaký problém s prokrvením mozku. Tělo si sice v tomto případě dokázalo s touto událostí poradit, nicméně rozhodně doporučuji vyšetření.
Příště totiž tato komplikace už může udeřit v plné síle.
Když už někoho mozková příhoda postihne a jsme v jeho blízkosti, jak bychom měli reagovat?
Záleží, jak rozsáhlá ta mozková příhoda vůbec je. U někoho se může projevit jen slabší rukou či nohou, ale jinak je dotyčný v pořádku a třeba i komunikuje. Jiný pak může upadat do bezvědomí, selhává mu srdce a klesá mu tlak. V takovém případě je samozřejmě nutné zahájit resuscitaci a uchovat samotný život. V obou případech je ale nezbytné ihned volat záchrannou službu.
V případě podezření na lehčí průběh mozkové příhody je rozhodně chybou mířit k obvodnímu lékaři a tam sedět v čekárně než na vás přijde řada. Opět zde připomínám onen časový limit 4,5 hodiny. Zasahující zdravotníci se navíc musí o pacientovi dozvědět co nejvíce informací, tedy s čím se léčí, jaké bere léky. Takové informace by si proto okolí postiženého mělo co nejdříve zjistit.
A taky je pro nás důležitý přesný čas oněch prvních příznaků. Asi nejhorší variantou pro nás je, pokud nám o postiženém řeknou, že má slabou ruku, ale neví jak dlouho, neví s čím se léčí ani jaké bere léky. My pak zbytečně ztrácíme čas obvoláváním obvodních lékařů a zjišťováním informací, abychom ověřili, jestli můžeme podat trombolýzu či ne.
Ideální je pro nás pacient s dokonalou anamnézou, tedy se všemi informacemi k dispozici.
Předpokládám, že to je velmi individuální, nicméně dá se odhadnout jak dlouho trvá, než se takový pacient vrací zpět ke své rodině?
V tomto případě samozřejmě záleží na tíži té mozkové příhody. Lehčí případy třeba s postiženou rukou či s horším vyjadřováním u nás stráví nějakých sedm osm dní.
U těžších případů mohou nastat navíc infekční komplikace, záněty plic či močových cest. Řadu jiných nemocí si sebou pacienti také přináší. V takové situaci může hospitalizace trvat třeba i dva či tři týdny.
U velmi těžkých mozkových příhod ale není výjimkou ani hospitalizace v délce několika měsíců.
Jak vypadá péče o takového pacienta po léčbě?
První den se u něj léčí komplikace a jeho stav se stabilizuje. Nejdříve po 24 hodinách pak zahajujeme rehabilitaci, jejíž rozsah opět závisí na stavu toho pacienta.
Někdo je schopen větší spolupráce a větší zátěže, jiný je třeba zcela ochrnutý a ten postup je pak složitější a pomalejší. Takový člověk se třeba učí znovu sedět či si postupně stoupat.
Pak může následovat třeba léčba lázeňská, na kterou máme nárok do dvou let po mozkové příhodě. Ale je to samozřejmě různé. My především pomáháme pacientům zvládnout ten počáteční nejhorší stav.
Pacient se poté vrací domů. Je nějak vhodné poučit jeho rodinu o tom, jak k němu přistupovat?
Určitě ano, protože podle stupně postižení také každý pacient potřebuje různou úroveň pomoci. Někomu jen občas pomůžete nachystat jídlo či zapnout knoflíky, u ležících případů, o které se rodina rozhodne doma starat, musíte zajišťovat příjem potravy či základní hygienu. Příbuzným proto vysvětlujeme, jak takové úlohy zvládat, navíc mají možnost si to u nás nacvičit.
Zdá se mi, že o problematice cévních mozkových příhod slyším stále častěji až v poslední době. Je ta záležitost v současné době nějak aktuálnější?
Ta problematika byla závažná vždy. Mozková příhoda nicméně byla dlouho brána jako stav, se kterým se toho moc nedá dělat. Bylo to víceméně vnímáno stylem, že ten postižený člověk prostě buď přežije či nepřežije, ochrne či neochrne… Panovala představa, že to léčbou prakticky nijak nelze ovlivnit. Když je něco takto nepopulárního a nedá se to léčit, je to pak také na pomezí zájmu.
V současné době je to tedy jinak?
Já myslím, že určitě. Doba totiž v posledních letech strašně pokročila. Objevily se nové léky, nové postupy a z mozkové příhody se stává něco, co už není tak beznadějná situace. Naopak už s tím umíme něco dělat. Je to sice stále oblast, ve které jsou u řady případů možnosti léčby pořád ještě omezené, nicméně ta problematika už není tak beznadějná jako dříve.
Jakými prostředky k tedy v současnosti lékaři bojují s mozkovými příhodami?
Do léčby se zavedla právě zmíněná trombolýza. Je to vlastně podání jednoduché infuze léků, které mají za úkol rozpustit cévní sraženinu, tím i zprůchodnit tepnu a vlastně tak zachránit mozek. Právě tahle možnost dříve k dispozici nebyla a tento faktor ovlivňoval celou řadu podobných případů.
Pak je to také mechanická trombektomie. To je zase způsob léčby v případě, kdy se sraženinu nepodaří odstranit prostřednictvím infuze. Je to laicky řečeno obdoba toho, kdy kardiologové zavedou k srdci zavaděč až k samotnému cévnímu uzávěru, aby sraženinu odstranili.
Nicméně tento zásah je špatně dostupný a dělají jej opravdu jen velká pracoviště, na která se bohužel ne každý pacient dostane včas. Ale právě tohle jsou ty postupy, které nám dávají šanci, že mozková příhoda dnes už není tak beznadějnou událostí v našem životě.
Zásadně zvyšují šanci na úspěšný návrat do běžného života.
Pokud mozkovou příhodu se štěstím zdárně překonáme, máme vyhráno?
Bohužel ne zcela. Mozkové příhody se totiž velmi často opakují. Pokud už člověk má to štěstí a takovou událost přežije, je u něj zhruba třetinová pravděpodobnost, že se do deseti let s touto komplikací setká znovu. Proto je velmi nutné u každého jedince zjistit její příčiny, zaléčit je a udělat vše pro to, aby se už pokud možno neopakovala. Příště totiž už nemusíme mít tolik štěstí.
Jak je na tom v souvislosti s léčbou mozkových příhod naše země z celosvětového hlediska.
Česká republika za posledních čtyři pět let udělala v této souvislosti značný pokrok. Vytvořila se nová síť iktových center, což jsou pracoviště, která koncentrují tu nejlepší péči, která má být u mozkových příhod poskytnuta.
Zároveň byla učiněna opatření, aby se takový pacient dostal opravdu do zařízení, která jsou k takové léčbě uzpůsobena a nestalo se, že by putoval od nemocnice k nemocnici. Jsou také rozdělena území v rámci působnosti záchranné služby a nemocnic, a to i napříč kraji či okresy.
I pacient, kterého postihne mozková příhoda například na Veselsku či ve Strážnici, velmi pravděpodobně skončí u nás, protože to má právě k nám nejblíže. V Uherském Hradišti je iktové centrum od roku 2012, čímž jsme se stali součástí sítě pracovišť, které poskytují specializovanou péči o pacienty s mozkovou příhodou.
V České republice tak sledujeme s určitým zpožděním vývoj, jaký panoval před patnácti lety v souvislosti s infarktem myokardu. Nicméně i tak je zapotřebí říci, že z hlediska léčby a poskytování péče pacientům, patří naše země v současnosti ke světové špičce.
Primář neurologického oddělení Uherskohradišťské nemocnice Petr Procházka (37 let) absolvoval lékařskou fakultu v Brně, neurologii se věnuje od roku 2002.
V minulosti pracoval v několika nemocnicích, naposledy v iktovém centru Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně. Primariát neurologického oddělení v Uherském Hradišti převzal v roce 2015. Je ženatý, má dvě děti.
Mezi jeho zájmy patří fotbal, stolní tenis, posilovna či turistika.
Cévní mozková příhoda: následná péče
V případě, že pacient po cévní mozkové příhodě není schopen rehabilitace, může být přeložen do léčebny dlouhodobě nemocných.
Ani zde však následná péče není časově neomezená a takovému pacientovi je nutné zajistit obvykle po třech měsících buď ošetřovatelskou péči v domácích podmínkách (pokud jeho nejbližší jsou schopni se o něj postarat), případně místo v ústavech poskytujících sociální péči (domov pro seniory, domov pro osoby se zdravotním postižením atd.).
Pro mnoho příbuzných však představuje péče o postiženého po CMP velkou zátěž nebo se bojí, že ji nezvládnou.
V takovém případě mohou cennou podporu poskytnout mobilní pečovatelské služby, které s domácí péčí pomáhají a ulevují příbuzným, kteří se o nemocné starají. Existují však i situace, kdy je přestěhování do pečovatelského domu lepším řešením.
Je tomu tak zejména v případech, kdy rozsah potřebné péče převyšuje možnosti příbuzných nebo není při daném typu zdravotního postižení již domácí péče možná.
Pečovatelská služba a domácí ošetřovatelská péče
Pokud to závažnost onemocnění dovolí, může být místo ústavní péče v pečovatelském domě poskytována domácí ošetřovatelská péče, případně je možné najmout si pečovatelskou službu.
Domácí ošetřovatelská péče umožňuje zotavit se po cévní mozkové příhodě ve známém domácím prostředí, aniž by se pacient musel vzdát lékařské a ošetřovatelské pomoci. Je poskytována na lékařský předpis a hrazena zdravotní pojišťovnou.
Může být prováděna pouze kvalifikovaným ošetřovatelským personálem a zahrnuje pouze zdravotnické služby, jako jsou podávání injekcí, péče o žilní vstupy, krmení sondou při umělé výživě, péče o rány, převazy, rehabilitace atd.
Nezahrnuje tedy činnosti jako vaření, mytí těla, úklid, nákupy apod.
Pomoc s výše popsanými úkony každodenního života je pak předmětem činnosti terénních pečovatelských služeb. Ty však nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění a klient si je musí hradit sám.
Je však možné vyřídit si na České správě sociálního zabezpečení vyplácení příspěvku na péči či na mobilitu, který náklady na tyto služby alespoň částečně kompenzuje. Mobilní pečovatelské služby mohou usnadnit život v rodinném prostředí pacientovi i příbuzným.
Kontakty na pečovatelské služby najdete například v Registru poskytovatelů sociálních služeb [1].
Denní stacionáře pro seniory
Denní stacionáře poskytují pacientovi možnost bydlet doma s příbuznými, aniž by se příbuzní museli do značné míry vzdát svých každodenních aktivit. Pacienti během dne pobývají v denním stacionáři, kde mají možnost stravování, provádění asistované osobní hygieny apod., večer se pak vracejí zpět do svého bydliště (buď si je vyzvedává rodina, nebo jsou v některých případech i rozváženi).
Podmínkou je, aby pacient nebyl upoután na lůžko a mohl se účastnit denních aktivit. Nabídka služeb typicky zahrnuje nejrůznější volnočasové aktivity, ale i cvičení, někdy rehabilitaci či ergoterapii, společné výlety s ostatními klienty, často i poradenství pro příbuzné. Tato služba je placená.