Zimní deprese a jak jí nepodlehnout – vše o zdraví

Se zimou je spojeno hodně příjemných zážitků, ale pro něho je z duševního hlediska zima nepříjemným obdobím, kvůli ataku tzv. zimní deprese. Zimní deprese patří k sezónním depresím, to znamená, že je svázána s určitým ročním obdobím. Zima (podobně jako podzim) přináší nedostatek světla (klíčový faktor), chlad, stres spojený zejména s obdobím kolem vánočních a novoročních svátků a vůbec nepříjemné počasí. Člověk chodí méně do společnosti a ven, více se uzavírá doma. To vše může představovat spouštěcí faktory pro vznik klinické, tj. “pravé” deprese. Tento termín uvádím proto, že není deprese jako “deprese” (pro označení “jen” špatné nálady).

Deprese

Klasickou depresi může spolehlivě stanovit jen psychiatr, ale řada příznaků nás může upozornit na to, že je opravdu u nemocného třeba konzultace s odborným lékařem. Odborník může poznat podle určitých příznaků poznat, zda se jen o sezónní deprese, či depresi, jejíž projevy jsou nezávislé na ročním období. Obvykle se to určuje pomocí speciálně sestavených dotazníků.

Základním rozdílem obvykle bývá to, že sezónní deprese mizí s příchodem jara a příznivějšího počasí. K příznakům patří ztráta energie, žádná či naopak vyšší chuť k jídlu, nulový zájem o sex, celková únava a skleslost, negativní myšlenky, neschopnost se z něčeho radovat, obtížnější komunikace či schopnost řešit, někdy i jednoduché problémy.

Role melatoninu

Roli hraje i fakt, že nedostatek světla zvyšuje produkci melatoninu. Hormon melatonin hraje důležitou roli ve střídání rytmů den a noc v našem organismu, zjednodušeně řečeno ovlivňuje naší schopnost přizpůsobit svůj spánek střídání denní doby. Jeho hladina je totiž silně závislá na střídání světla a tmy. Nejvíce tohoto hormonu se vytváří během tmy.

Maxima dosahuje jeho tvorba mezi druhou a čtvrtou hodinou ranní. Ve dne jeho tvorbu zablokuje činnost hypotalamu. Zvýšená produkce melatoninu zvyšuje nutkání člověka ke spánku – a s tím je spojená únava a ospalost v zimních měsících s nedostatkem světla. Proto je i tzv.

fototerapie – léčba světlem – jednou z metod, jak zlepšit stav nemocného se sezónní (zimní, ale také podzimní) depresí.

Jak na depresi

Pokud se ovšem k výše uvedeným příznakům ještě připojí častější netypické chování či dokonce myšlenky o sebevraždě, pak je opravdu třeba navštívit co nejdříve psychiatra, v mírnějším případě klinického psychologa.

Základní instrukce pacientovi právě předá odborník, ale pacient může samozřejmě, pokud mu na to stačí psychické síly, učinit řadu opatření – správnou životosprávu (pravidelný spánek, zdravou stravu, žádný alkohol, stres a cigarety, zvýšit kontakty s přáteli a rodinou, věnovat se koníčkům).

Vhodný je nějaký nenáročný rekreační sport (běh, chůze, jízda na kole, plavání) nebo určité formy psychoterapie (jóga, autogenní trénink, kognitivní behaviorální terapie – záleží na úvaze psychoterapeuta).

V mírnějších případech jsou vhodné i některé přírodní přípravky. V první řadě jsou to přírodní látky ovlivňující hladinu serotoninu. V naší nervové soustavě sehrávají důležitou roli tzv. neurotransmittery neboli přenašeče nervových vzruchů, protože prostřednictvím nich dochází k přenosu impulzů (informací) mezi jednotlivými neurony, nervovými buňkami.

Serotonin je jedním z takovýchto neurotransmitterů, vzniká z aminokyseliny s názvem Tryptofan, a je odpovědný a ovlivňuje především naši náladu a emoce, spánek, ale taky třeba apetit a chuť k jídlu. Pomáhá k vytváření a udržení pozitivních emocí a nálady, udržuje naši náladu v rovnováze, pomáhá nám se spánkem, zmírňuje stavy úzkosti a ulevuje od deprese.

Z přírodních látek, které podporují zvyšování hladiny serotoninu lze uvést tryptofan nebo třezalka tečkovaná. U třezalky je nutno uvést, že její užívání má určitá omezení (během užívání se nelze opalovat či chodit do solária a třezalka ovlivňuje i účinky řady léků). Upozorňuji, že tryptofan ani třezalka se nesmí kombinovat s léky ze skupiny antidepresiv.

Deprese – příznaky, druhy a léčba | EUC.cz

Deprese jsou jednou z nejčastějších duševních poruch. Léčba deprese zpravidla spočívá v kombinaci léků (antidepresiva, přírodní antidepresiva) a psychoterapie, přičemž neléčená nemoc může být i smrtelná. Jak poznat příznaky deprese, jaké druhy existují a jak konkrétně probíhá léčba?

Deprese (z latinského depressio čili stlačení, potlačení) může mít různé stupně – od lehké, střední až po těžkou, eventuálně s psychotickými příznaky, jako jsou bludy a halucinace, manie. To je již závažná a dlouhotrvající psychická porucha. Reakce na tento duševní stav bývá u jednotlivců různá – od snížení schopnosti prožívat radost po myšlenky na sebevraždu.

Příznaky deprese

• skleslost,
• pokles energie, aktivity a zájmů – u těžké deprese nemůže pacient někdy ani vstát z postele, učesat se či oholit,
• snížení schopnosti radovat se (ahedonie),
• poruchy koncentrace,
• snadná unavitelnost,
• snížené sebevědomí,
• pocity viny a bezcennosti – ty mohou nabývat u těžkých depresí až charakter bludu, kterému se říká mikromanický, kdy se dotyčný může vinit z různých katastrof, válek apod.,
• pesimistický pohled na budoucnost,
• poruchy spánku,
• snížená/zvýšená chuť k jídlu,
• hmotnostní úbytek/nárůst,
• pokles sexuální aktivity,
• myšlenky na sebevraždu – ty jsou velmi nebezpečné, zejména pokud o nich dotyčný hovoří, přemýšlí, jakým způsobem by to udělal nebo se mu o tom zdají sny,
• úzkost a psychomotorický neklid.

Pokleslá nálada neplyne z vnějších okolností nemocného, je dlouhodobě stabilní. Typické je třeba pravidelné zhoršení nálady po probuzení navazující na ranní nespavost. Často se deprese projevuje také tělesnými obtížemi – pocit sevření na hrudi, pocit neklidných nohou, bušení srdce při úzkosti a další bolesti bez jiné adekvátní příčiny. U nejtěžších forem deprese se mohou projevit i psychotické příznaky (halucinace, bludy).

TIP: Na internetu najdete testy deprese, které vám pomohou rozpoznat příznaky. Při podezření, že touto nemocí trpíte, však doporučujeme rovnou vyhledat odbornou pomoc.

Poporodní deprese se objevuje u 1 ze 7 žen. Foto: Jenna Norman, Unsplash

Druhy deprese

Klinická deprese – základní (lehčí) forma deprese, která je ale dostatečně závažná, tedy vhodná ke klinické léčbě.

Endogenní deprese – tzv. velká pravá deprese je nejčastější formou, která přijde náhle a bez příčiny. Způsobuje ji nevyvážené chemické prostředí v mozku, které je třeba upravovat pomocí léků (antidepresiv).

Psychosomatická deprese – u některých případů deprese se projevují psychosomatické potíže jako poruchy spánku, bolesti hlavy, kloubů, zad, žaludku, srdce, trávicí potíže, dýchací potíže, závratě.

Symptomatická deprese – projev deprese, která však ve skutečnosti depresí není. Může se jednat o vedlejší příznak otravy, nádoru, epilepsie, případně demence.

Sezónní deprese – přichází v určitých ročních obdobích a většinou se vrací každoročně, nejčastěji v zimě. Lze ji mírnit terapií světlem, tedy stimulací produkce neurotransmiterů (např. serotonin). Při těžší formě se kombinuje s další léčbou.

Deprese v těhotenství – náchylnější jsou zejména mladší ženy, případně ty nad 35 let, ženy s nízkou sociální podporou, bez partnera, se smíšenými pocity ohledně gravidity a ženy po 3 a více porodech. Vyšší riziko je u žen trpících depresemi již před otěhotněním. Vždy je nutné zvážit rizika psychofarmak pro plod a zároveň negativní následky neléčené psychické poruchy.

Poporodní deprese – objevuje se cca u 1 ze 7 žen, od početí do 1. roku po porodu. Hlavními příznaky jsou depresivní stavy, ahedonie, únava, nechuť, poruchy spánku.

Za rizikové faktory se považují osobní či rodinná historie, nízká sociální podpora, deprese v rodině, deprese u rodiče v minulosti / během těhotenství, psychické/fyzické týrání, problémy s kojením, změna hormonální hladiny atp. Jedná se o stav odlišný od poporodní psychózy.

Deprese v menopauze – v období menopauzy dochází ke změnám hladin estrogenů a progesteronů s následným estrogenovým poklesem. To zapříčiňuje riziko rozvoje deprese, zvlášť u žen s depresemi v minulosti.

Deprese u dětí a adolescentů – potká 1 z 33 dětí a 1 z 8 dospívajících. Častěji je spojována s poruchami chování, agresivitou a somatickými stesky.

Objevují se pocity nudy, podrážděnosti, riskantní chování a úzkost spojená s konzumací alkoholu a drog. Zároveň se vyskytují pocity viny z vlastní nedostatečnosti, střídání apatie s mnohomluvností atd.

U depresivních dětí a dospívajících je riziko spáchání sebevraždy vyšší než u dospělých.

Úzkostně depresivní porucha – projevuje se příznaky deprese i úzkosti, má těžší průběh i prognózu než v případě výskytu těchto onemocnění samostatně. Nejčastějšími příčinami jsou dědičnost, nevyrovnanost neurotransmiterů v mozku, prožité trauma, stres.

Larvovaná deprese – projevuje se jiným zdravotním problémem, ale nedochází k dalším projevům deprese. Obvykle vyjde najevo, že se jednalo o depresivní onemocnění až tehdy, kdy není prokázána žádná fyziologická příčina a problémy zmizí po nasazení antidepresiv.

Reaktivní deprese – přímá reakce na traumatické či stresové životní období. Často nastupuje hned po traumatu a trvá cca 1 rok. Nejčastější spouštěče jsou úmrtí blízké osoby, případně jiná velká ztráta (práce, vztahu, majetku).

Rezistentní deprese – obvykle je definovaná jako epizoda deprese, která neodpovídá na 1, ale spíše na 2 a více adekvátních terapeutických pokusů. Nejúčinnější léčbou se jeví elektrokonvulzivní terapie (ECT).

TIP: Věděli jste, že deprese může způsobovat například i celiakie? Přečtěte si o tom v našem odborném článku.

Depresi u dětí a adolescentů považují odborníci za velmi nebezpečnou – riziko spáchání sebevraždy je u nich vyšší než u dospělých. Foto: Francisco Gonzalez, Unsplash

Léčba deprese

Léčba deprese spočívá zejména v těchto oblastech – biologická léčba (tj. léčba léky) a psychoterapie.

Biologická léčba – druhy antidepresiv

Existuje více než 40 skupin antidepresiv s různými mechanismy účinku a farmakokinetickými parametry. Antidepresiva primárně zvyšují dostupnost a obrat neurotransmiterů (noradrenalinu, serotoninu a dopaminu) na synaptických spojeních. Biologická léčba (farmakoterapie) má 3 fáze – akutní, udržovací a preventivní.

• Antidepresiva bez předpisu – jsou registrovaná a volně prodejná. Patří mezi ně například Guajacuran, Persen a Ataralgin.
• Přírodní antidepresiva – používají se pro mírné deprese a v případě, že má nemocný k antidepresivům skeptický postoj. Mohou to být bylinky (třezalka, bazalka, heřmánek, levandule, kozlík lékařský), látky obsažené v jídle, případně aktivity.
• Tricyklická antidepresiva (antidepresiva I. generace) – kromě zvýšení dostupnosti neurotransmiterů blokují ještě další receptorové systémy (muskarinové, histaminové, adrenergní). Od toho se odvíjí nežádoucí vedlejší účinky. Jedná se např. o amitriptylin, imipramin, klomipramin, dosulepin, dibenzepin.

• SSRI, NASA a jiná moderní antidepresiva – Citalec, Escitil, Elicea, Mirtazapin, Trittico.

Psychoterapie

• Kognitivně-behaviorální psychoterapie – kognitivní metody upravují pozornost, vnímání, paměť a hodnocení. Za cíl si kladou změnu chování nemocného směrem k lepšímu řešení problémů. Behaviorální složka zase vychází z teorie učení a pracuje s principy klasického podmiňování.
• Interpersonální psychoterapie – metoda zaměřená na změnu mezilidských vztahů, která je orientovaná přímo na problém. Koncipuje se jako léčba krátkodobá, je tedy časově omezená.

Neléčená deprese aneb Nepodceňujte příznaky

„Pokud se deprese léčí, celkem rychle se dostaví zlepšení. Ovšem neléčená deprese může být i smrtelná. Značná část lidí trpících tzv.

velkou depresí totiž pomýšlí na sebevraždu, přičemž 10 až 15 % z nich ji skutečně spáchá,“ upozorňuje MUDr. Andrea Dutková z EUC Kliniky Praha – Opatovská.

Světová zdravotnická organizace navíc shledává deprese jednou z nejčastějších příčin pracovní neschopnosti.

Nepodceňujte příznaky deprese. Pokud se u vás či u vašich blízkých osob vyskytnou, neváhejte vyhledat odbornou pomoc.

Trpíte depresemi? Můžete se svěřit a nechat si poradit od našich lékařů online:

Lékař online 24/7

V EUC najdete řadu profesionálů, kteří poskytují komplexní psychologickou péči – Praha, Ústí nad Labem, Liberec, České Budějovice. Jsme největším poskytovatelem ambulantní lékařské péče v ČR.

Psychologové a psychiatři v EUC

Sezonní afektivní porucha, tzv. zimní smutek a jak se s ním vypořádat

Cítíte se bez energie? Nic Vás nebaví a na nic nemáte chuť? Pokud máte špatnou náladu vždy na podzim a v zimě může být příčinou sezóní afektivní porucha, neboli zimní smutek.

Období zimního smutku

Již od dávných dob si lidé všímají, že v zimním období klesá jejich entuziasmus a zpomalují se všechny jejich aktivity. U většiny lidí dochází v reakci na chlad k vnitřním změnám, ovšem jak se dny zkracují, způsobuje to u mnoha jiných silné deprese, které mohou vést až k sebevraždě.

V posledním desetiletí se vědcům z Národního institutu duševního zdraví podařilo popsat duševní poruchu, která se projevuje extrémními výkyvy nálad a depresemi, které začínají v zimě a končí na jaře. Na rozdíl od pacientů, kteří trpí jinými typy depresí, netrpí tito lidé nespavostí či ztrátou chuti k jídlu.

Naopak, jedí více ( hlavně uhlohydráty ), více spí, méně se zajímají o sex, nabírají na váze, stahují se do sebe a procházejí vnitřními změnami. Těmito příznaky trpí čtyřikrát více žen než mužů. Ocitají se ve stavu jakési sezónní hibernace, jakoby dočasně žili v zámotku. Někteří doslova udávají, že se cítí jako medvědi v době zimního spánku.

Přestože věda se tímto stavem začala zabývat celkem nedávno, odhaduje se, že jen v samotných Spojených státech trpí touto poruchou asi 25 miliónů lidí. Označuje se jako SAD ( sezónní afektivní porucha ). Jak je možné, že tak velké množství lidí trpí poruchou, která byla sotva zaznamenána vědecky? Dr. Norman E.

Rosenthal, který tuto poruchu popsal a pojmenoval, se domnívá, že je to tím, že se jedná o natolik častý jev, až jsou jeho příznaky považovány za normální a bagatelizovány.

Léčba poruchy SAD světlem

V současnosti již je jasné, že lidé, kteří trpí touto poruchou, trpí ve skutečnosti nedostatkem slunečního světla, a pomoc je možná právě přidáním světla do jejich životů (fototerapie). V roce 1815 napsal J.F. Cauvin: Vliv světla na člověka je velmi silný.

Lékaři předepisují na smutek a slabost slunce. Pokud k tomu připojíme střídmé cvičení, vrátí se nám chuť do života.

Bohatí Angličané a Němci dnes jezdí na jih Francie, aby si zde léčili onemocnění zvané splín, či aby přinejmenším unikli jednotvárnosti klimatu ve své zemi.

Abychom lépe pochopili fyziologický mechanismus, který je základem této poruchy a její léčby, zopakujme si funkce šišinky. Je umístěna hluboko v kůře mozkové a hraje velmi důležitou roli v regulaci životních funkcí. Přestože vědecká literatura uvádí, že její funkce v lidském těle je jiná, než u ostatních živočichů, já se domnívám, že tomu tak není.

Pokud existuje nějaký rozdíl mezi funkcemi šišinky u člověka a ostatních živočišných druhů, potom je způsoben nejspíše umělým osvětlením, a také tím, jak se lidé vzdálili svému přirozenému životnímu prostředí.

Kromě toho, že šišinka řídí nástup puberty, navozuje spánek a ovlivňuje naši náladu, funguje také jako měřič světla v organismu, vyladí naše vnitřní funkce a synchronizuje je s vnějším prostředím.

A jelikož je šišinka primárně regulována změnami světla v okolním prostředí, člověk její funkce nepřirozeně ovlivňuje používáním umělého osvětlení ve vnitřním i venkovním prostředí.

Další nezastupitelnou funkcí šišinky je ovlivňovat náš organismus i duševní pohodu prostřednictvím denního rytmu vylučování hormonu melatoninu, přičemž jeho nejvyšší hladina je v noci a nejnižší během dne. Důležitost tohoto rytmického vylučování melatoninu je známa už od roku 1980, kdy dr. Alfred Lewy a dr.

Thomas Wehr objevili, že jasné světlo dokáže potlačit běžné noční vylučování melatoninu. Jejich objev jednak osvětlil přirozený cyklus vylučování melatoninu, a zároveň dokázal, že denní světlo potlačuje jeho sekreci, zatímco noční tma ji zvyšuje.

Na základě tohoto objevu, poznatků získaných při jiných klinických výzkumech a pozitivních výsledků několika pilotních studií byla vytyčena základní hypotéza. Lewy a Wehr se domnívají, že prodloužení zimního dne pomocí jasného umělého světla může uvést mozek do stavu, kdy ten si myslí, že je jaro, a zmírnit tím deprese způsobené krátkými zimními dny.

Tato hypotéza byla založena na poznatku, že vylučování melatoninu řídí sezónní rytmy u zvířat, a že hypotalamus ( jedno z míst, kam u zvířat světelná informace z očí vstupuje ) řídí u lidí mnohé z těch funkcí, které jsou narušeny u jedinců s depresí. Protože dr. Wehr a dr.

Rosenthal potřebovali posoudit existenci této formy deprese i efektivnost jimi navrhované léčby, začali vyhledávat jedince, kteří trpí specifickými sezónními příznaky. Poté, co prozkoumali velké množství případů, uvědomili si, že všichni tito lidé popisují své příznaky shodně s jedinci zahrnutými v pilotních studiích. Nastal čas pustit se do komplexnější studie.

Byla připravena úvodní studie, naplánovaná pro dvě skupiny depresivních pacientů. Každá ze skupin byla léčena po dobu dvou týdnů, šest hodin denně buď zářivým celospektrálním světlem, nebo tlumeným žlutým světlem. Poté se skupiny vyměnily. Žádný z vědců, s výjimkou vedoucího výzkumu, netušil, v jakém pořadí byla která skupina vystavena různým světelným zdrojům. Na druhé straně pacienti netušili, který ze zdrojů je považován za léčivý. Výsledek byl skutečně úžasný. U všech pacientů došlo k výraznému zlepšení stavu pod celospektrálním světlem, zatímco pod žlutým tlumeným světlem nebylo zaznamenáno žádné zlepšení stavu, přestože barvou připomínalo slunce. Někteří z pacientů ošetřovaných celospektrálním světlem měli pocit, jakoby byli buzeni ze stavu hibernace, jiní se cítili prostě výborně, byli produktivní a hlavně byli schopni zapojit se bez problémů do běžných denních činností.

Výsledky úvodní studie jednak potvrdily existenci sezónní afektivní poruchy a její účinnou léčbu, ale vytvořily též nový přístup k léčbě, který už přesahuje rámec psychiatrie.

Od té doby už byly antidepresivní účinky léčby světlem vědecky zdokumentovány v tolika řízených studiích na celém světě, že se tato terapie stala obecně uznávanou formou léčby sezónní afektivní poruchy.

Pokud se opřeme o výsledky všech existujících výzkumů, můžeme učinit několik tvrzení, týkajících se SAD a léčby světlem:

SAD je emoční porucha, která se projevuje náhlými výkyvy nálad, úbytkem energie a depresemi, které se objevují zhruba ve stejném období každý rok, obvykle přichází v zimě a mizí na jaře. Čím dále na severu lidé žijí, tím častěji trpí tímto druhem depresí.

Kupříkladu SAD trpí pouhých 8,9% obyvatel Sarasoty na Floridě, ovšem v Nashua, ve státě New Hampshire je to plných 30%. Tento stav se nejčastěji objevuje u lidí mezi 20 a 40 rokem, avšak může se vyskytnou i u dětí.

U nich jsou potom podráždění, smutek a únava doprovázeny sníženou schopností se soustředit a zhoršeným prospěchem.

• Tento stav se častěji vyskytuje u žen než u mužů ( v poměru čtyři ku jedné ), a je provázen přejídáním, spavostí, zvyšováním váhy, menším zájmem o sex, a někdy dokonce sníženou imunitou.
• SAD má zřejmou souvislost se zvýšenou úrovní melatoninu, která vzniká v důsledku zkráceného zimního dne a menší dávky denního světla.
• Ačkoliv neznáme přesný mechanismus, na jehož základě je léčba světlem efektivní, víme zcela jistě, že má výrazné antidepresivní účinky na 80% pacientů trpících SAD, i na lehčí formy zimní deprese.
• Velmi důležitým faktorem je množství světla, které je použito při léčbě, protože pouze při určité úrovni osvětlení byly dokumentovány fyziologické účinky:
• a ) Expozice jasnému světlu dokáže velmi rychle snížit úroveň melatoninu v krvi, která může být v určité denní době abnormálně vysoká.
• b ) V závislosti na tom, ve které denní době je léčba poskytována, dokáže zrychlit či zpomalit biologické hodiny organismu, a tím ovlivnit denní rytmy, jako jsou spánkové návyky, teplota, vylučování hormonů, a jiné.
• Tyto posuny v načasování fyziologických funkcí mohou být základem účinku této terapie na SAD.

Nejčastěji používaným světelným zdrojem pro léčbu SAD je 40 wattová celospektrální zářivka, která produkuje světlo srovnatelné se světlem 2 500 svíček ( což se rovná asi jedné čtyřicetině jasu slunečného letního dne ). Technicky se dá toto množství vyjádřit 2 500 luxy, 1 lux rovná se světlo jedné svíce.

Nové přístroje používané dnes ve fototerapii dokáží vyvinout jas rovnající se 10 000 luxů, čímž zredukují čas potřebný k léčbě až na půl hodiny denně. V blízké budoucnosti budou zřejmě existovat i kapesní přístroje, které budou nošeny jako dnes brýle, a budou poskytovat léčbu mobilně.

Nejnověji se posuzuje léčba SAD pomocí počítačového zařízení, které simuluje postupné rozednívání a stmívání. Toto zařízení bylo vyvinuto dr. Michaelem Termanem a jeho spolupracovníky, a protože funguje v době, kdy je pacient v posteli, a šetří mu tak čas.

Je to v současné době nejvěrnější imitace změn světla v přírodě.

Přestože se načasování a délka ošetření mění podle jednotlivých pacientů, zdá se, že obecně je ošetření ráno účinnější, než večer, že účinné může být ošetření v délce od půl hodiny až do čtyř hodin denně, což závisí na jedinci, na místě, kde žije, jaké je počasí a roční období. Má-li být léčba účinná, musí být aplikována denně, v délce doby, kdy je míra osvětlení okolního prostředí pro daného jedince nedostatečná.

Jsou lidé, kteří pocítí efekt této léčby už po úvodním ošetření. U většiny lidí je zřejmý účinek až po dvou až čtyř dnech. Na druhé straně se ovšem příznaky poruchy vracejí, je-li léčba přerušena na dva a více dnů.

Léčba je obvykle pacienty velmi dobře snášena, i když se někdy objevují vedlejší účinky, jako je bolest očí a hlavy, případně poruchy spánku. Dosud nebyly zaznamenány žádné dlouhodobé vedlejší účinky.

Někteří psychiatři mají velmi dobré výsledky s léčbou „ sezónního energetického syndromu“, což je zimní deprese a letní neklid za pomoci zabarvených brýlí. Zjistili, že červeně zabarvené brýle dobře působí na podzimní a zimní deprese, zatímco polarizované modrozelené brýle je vhodné použít na jarní a letní neklid.

Kromě vynikajících klinických výsledků, kterých bylo dosaženo v léčbě SAD, jsou dnes zkoumány další možnosti využití světelné terapie. Skupina kalifornských vědců, vedených dr.

Danielem Kripke, zjistila v nedávné řízené studii depresí nesezónního původu, že léčba světlem, aplikovaným každý večer po dobu tří hodin měla za následek malou, avšak statisticky významnou redukci depresí. Terapie světlem by mohla být efektivně využívána i pro léčbu pacientů s poruchami příjmu potravy, jako je například bulimie, u nichž projevy se zhoršují sezónně.

Podle nejnovějších důkazů by mohla světelná terapie napomoci při detoxifikaci organismu po požití alkoholu a různých drog. Skupina rakouských neurologů a psychiatrů sledovala dvacet alkoholiků s těžkými abstinenčními příznaky.

Přitom zjistili, že když tito lidé podstoupili ošetření silným světlem, které jim bylo aplikováno dva dny, zlepšila se jim nálada, schopnost soustředění i paměť. Zároveň potřebovali pouze 10 až 20% léků proti úzkosti ve srovnání s kontrolní skupinou.

Ačkoliv výzkum v této oblasti není obsáhlý, zdá se, že by v některých případech mohlo dojít ke zmírnění abstinenčních příznaků. Myšlenka užití silného světla v léčbě určitých aspektů alkoholismu je poměrně nová, ovšem vztah světelných podmínek a alkoholu nikoliv.

V červenci 1971 přinesl časopis Věda velmi zajímavá pozorování, která byla vedlejším produktem jinak zaměřeného pokusu. Když se totiž dr. Geller snažil posoudit vliv různých typů stresu na rozvoj alkoholismu u pokusných potkanů, všimnul si, že zvířata v týdnu preferují čistou vodu, avšak o víkendech z neznámého důvodu holdují alkoholu.

Snažil se objasnit tuto záhadu a zjistil, že časový spínač, který řídí osvětlení v laboratoři je porouchaný. Potkani byli proto o víkendech ponecháni ve tmě. Po tomto zjištění se dr. Geller rozhodl vést další pokus s cílem zjistit, zda to byla tma, či jiné stresující momenty, které přiměly potkany dát přednost alkoholu. Výsledky byly velmi přesvědčivé.

Ukázalo se, že potkani chovaní v úplné tmě, avšak bez přítomnosti dalších stresorů skutečně pijí raději vodu s alkoholem než vodu čistou. Aby potvrdil výsledky předchozích výzkumů, provedl dr. Geller ještě jeden pokus. Vědom si faktu, že šišinka produkuje za tmy melatonin, rozhodl se posoudit vliv melatoninu, podávaného injekčně pokusným potkanům, kteří ovšem žili v běžných podmínkách střídání světla a tmy, aniž by byli vystaveni jakýmkoliv jiným stresorům. Při tomto pokusu zjistil, že samotné injekce melatoninu podávané zvířatům, způsobily u nich preferenci vody smíchané s alkoholem.

Výsledky pokusů dr. Gellera dokazují zcela jasný vztah mezi nedostatkem světla a alkoholismem. Podobný vztah by mohl platit i při jiných druzích chemických závislostí.

Z knihy Světlo lék budoucnosti – Jacob Liberman