Klinické studie mají nezastupitelné místo při výzkumu nových léčiv a tedy i vývoji moderní medicíny. U příležitosti Mezinárodního dne klinických studií (20. 5. 2014) si vám proto dovolujeme nabídnout materiál, jehož cílem je zodpovědět nejčastější dotazy ohledně klinického hodnocení a uvést některé dezinformace na pravou míru.
Poradna Klinická hodnocení
Bezplatná online poradna „Klinická hodnocení“ je dostupná zde.
Co jsou to klinické studie?
Klinické studie (klinické hodnocení) jsou jednou z nedůležitějších částí výzkumu a vývoje nových léků. Jedná se o ověřování, prokazování účinnosti a bezpečnosti potenciálních léčivých přípravků, které vzešly z detailního testování v laboratorních podmínkách. Klinické studie se provádějí před schválením registrace léčiva, tj. před jeho vstupem na trh.
„Klinické studie z 90 % realizují a financují inovativní farmaceutické společnosti.
Ty spolupracují s desítkami zdravotnických pracovišť na celém světě, stovkami lékařů, zdravotních sester a zdravotnického personálu.
Klinického hodnocení se nejprve účastní řádově desítky zdravých dobrovolníků, následně až stovky tisíc pacientů,“ vysvětluje Mgr. Jakub Dvořáček, výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu.
Kdo klinické studie provádí?
Klinické studie provádějí zdravotničtí odborníci, tj. lékaři, zdravotní sestry a další zdravotnický personál. Realizátoři studií se díky nim mohou tváří v tvář setkat s přelomovými léčebnými novinkami a spolupracovat na mezinárodních projektech, které spoluurčují směr moderní medicíny.
Studie probíhají na renomovaných zdravotnických pracovištích na celém světě, v České republice například v Revmatologickém ústavu, fakultních nemocnicích atp.
Jak dlouho studie trvají a kolik stojí?
„Klinické studie trvají v průměru 6 – 7 let. Společně s 3 – 6letým preklinickým zkoušením v laboratorních podmínkách stojí přibližně 30 miliard Kč u jednoho jediného léku. Pro lepší představu uveďme, že jen v roce 2012 investovaly inovativní farmaceutické společnosti do výzkumu a vývoje nových, účinnějších léčiv téměř 2 biliony korun,“ vysvětluje Jakub Dvořáček.
Co klinickým studiím předchází?
Aby se lék dostal do klinického hodnocení, musí absolvovat důkladné testování v laboratorních podmínkách.
V realitě to vypadá tak, že z každých 10 000 látek vyvinutých v laboratořích se do fáze klinických studií dostane jen 5 – 6 potenciálních léků. Z nich pouze 1 až 2 léky obstojí a dostanou se k pacientům.
Ostatní v průběhu rozsáhlého klinického hodnocení neprokáží dostatečnou účinnost, vhodnost nebo bezpečnost atp. Výzkum je v těchto případech ukončen.
Jak klinické studie probíhají?
„Klinické studie mají tři, respektive čtyři fáze, které jsou náležitě monitorovány, kontrolovány, analyzovány a hlášeny,“ vysvětluje prof. MUDr. Karel Pavelka, DrSc., ředitel Revmatologického ústavu a dodává: „Kandidátní lék je vždy porovnáván buď s nejlepší dostupnou, schválenou léčbou, ve specifických případech s placebem.“
Fáze I: V této fázi je kandidátní léčivá látka poprvé podána člověku. Zkoumá se především její chování v lidském organismu, snášenlivost a působení na jednotlivé orgány. Této části hodnocení se účastní malá skupinka zdravých dobrovolníků čítající maximálně několik desítek jedinců.
Ve výjimečných případech se již v této fázi podává lék pacientům (např. cytotoxická léčiva v onkologii). Fáze II: Látka se poprvé podává malému počtu pacientů s cílovým onemocněním. Ověřují se léčebné účinky na lidský organismus, hledá se mj.
vhodné dávkování, shromažďují se i další údaje o účinku potenciálního léku (např. snášenlivost, chování v organismu atp.). Této fáze hodnocení se účastní maximálně stovky pacientů. Fáze III: Této části hodnocení se účastní stovky až tisíce pacientů.
Zkoumá se především dlouhodobá účinnost kandidátního léku, jeho bezpečnost, precizuje se dávkování atd.
„Projde-li kandidátní lék všemi třemi fázemi klinického hodnocení úspěšně, je nutné všechny výsledky předložit k registraci, kterou ve Spojených státech provádí Úřad pro kontrolu potravin a léků (FDA), v Evropě Evropská léková agentura (EMA) a v České republice Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL),“ doplňuje Jakub Dvořáček. Pokud lék v registračním procesu obstojí, může vstoupit na trh a začít pomáhat pacientům.
Registrací však sledování léku nekončí. U většiny přípravků provádějí inovativní farmaceutické společnosti tzv. poregistrační sledování, tj. fázi IV.
Fáze IV: Během této části hodnocení se shromažďují informace o výskytu případných nežádoucích účinků, účincích při dlouhodobém podávání, nové informace o možných interakcích s jiným léky a podávání přípravku speciálním skupinám osob (starší lidé, těhotné ženy atd.). V těchto dlouhodobých studiích se také např. sleduje, jak podávání léku prodlužuje život pacientů a zlepšuje jeho kvalitu.
Jaká je role pacientů?
„Pacient je nejdůležitější součástí klinického hodnocení. Vzhledem ke složitosti a komplexnosti lidského organismu neexistuje jiný způsob, jak simulovat chování zkoumané látky v lidském těle,“ vysvětluje prof.
Pavelka a doplňuje: „O případném vstupu pacienta do klinického hodnocení vždy rozhoduje lékař, a to na základě předem jasně definovaných vstupních kritérií (např. diagnóza, věk, pohlaví, přidružená onemocnění).
“ Účast pacientů ve studii je vždy dobrovolná a bezplatná.
Pacient je ústřední, aktivní postavou klinického hodnocení.Je chráněn etickými principy přijatými do legislativy EU, tj. Norimberským kodexem, Helsinskou deklarací, Správnou klinickou praxí a legislativou České republiky.
Pozoruje a zaznamenává sledované údaje.Pravidelně dochází do zdravotnického pracoviště, kde probíhá studie, absolvuje lékařské prohlídky a vyšetření, jeho zdravotní stav je pečlivě sledován.
Má přístup k nejnovější léčbě a může využívat nejmodernějších poznatků v medicíně.
Má právo kdykoli a bez udání důvodu odvolat svůj informovaný souhlas a ukončit tak svou účast ve studii.
Jak je zaručena bezpečnost pacientů?
„Při provádění klinických studií je primárním cílem zajištění bezpečnosti samotných účastníků. Proto se za posledních 50 let mnohonásobně zvýšil počet nutných předběžných testů, které jsou nezbytnou podmínkou pro podání nadějné kandidátního léku zdravým dobrovolníkům i pacientům,“ vysvětluje Jakub Dvořáček.
Veškeré informace o realizované studii jsou kontinuálně detailně kontrolovány a analyzovány. V případě, že kandidátní lék neprokáže dostatečnou účinnost a bezpečnost, je studie ukončena.
Vztahují se na provádění studií nějaká pravidla?
„Ano, průběh klinického hodnocení je celosvětově standardizovaný.
Jako takový podléhá přísným pravidlům Správné klinické praxe, Helsinské deklarace, legislativy EU a ČR pro provádění klinických hodnocení,“ informuje Jakub Dvořáček.
Na etické a správné provedení studií dle schváleného protokolu studie dohlíží inovativní farmaceutická společnost (zadavatel) a kontrolní úřady, tj. SÚKL a EMA, resp. ostatní regulační autority v Evropě, a nezávislé etické komise.
Kdo realizaci studie schvaluje?
Každé pracoviště, na kterém studie probíhá, musí postupovat v souladu se standardy Správné klinické praxe. Inovativní farmaceutická společnost musí před realizací studie požádat státní úřady o povolení k zahájení. Povolení v České republice vydává SÚKL (v Evropě EMA, ve Spojených státech již zmiňovaný úřad FDA) a příslušné etické komise.
Klinické hodnocení není v ČR možné zahájit bez:
povolení SÚKL,souhlasů etických komisí (zpravidla se jedná o schválení tzv. multicentrické etické komise současně se schválením místní etické komise zdravotnického zařízení), informovaného souhlasu pacienta.
Probíhá klinické hodnocení také v ČR?
V České republice je schváleno přibližně 300 klinických studií ročně, inovativní farmaceutické společnosti do něj každoročně investují přibližně 1,2 miliardy korun. „Nejčastěji jsou klinické studie realizovány v oblasti onkologie, endokrinologie a revmatologie. Jen za období 2007 – 2011 se do nich zapojil každý třetí český lékař a na 80 tisíc pacientů,“ doplňuje Jakub Dvořáček.
Díky tomu, že v rámci klinického hodnocení dochází většinou ke srovnání s nejlepší dostupnou léčbou hrazenou na náklady inovativní farmaceutické společnosti, šetří systém zdravotního pojištění. V období 2007 – 2011 bylo takto ušetřeno na 850 milionů korun jen ve třech nejzávažnějších oblastech léčby.
Jsou informace o probíhajících studiích veřejně dostupné?
Ano, realizované studie jsou uváděny ve veřejně dostupném registru na stránkách farmaceutických firem, databázi SÚKL (http://www.sukl.cz/modules/evaluation/), v evropském registru klinických hodnocení (https://www.clinicaltrialsregister.eu) a mezinárodním registračním portálu www.ClinicalTrials.gov.
- POČET NOVĚ VYVÍJENÝCH LÉČIV DLE TERAPEUTICKÉ OBLASTI (TOP 5: SVĚT)Onkologická onemocnění: 948Vzácná onemocnění: 460 Nemoci dýchacího ústrojí: 398Duševní poruchy: 255Kardiovaskulární choroby: 252
- Data: Ernst & Young, 2011
POČET KLINICKÝCH STUDIÍ DLE FÁZE VÝZKUMU (SVĚT)1. fáze: 2 164 studií2. fáze: 2 329 studií3. fáze: 833 studií
- Data: PHRMA, rok 2011
- KLINICKÉ STUDIE V ČRStudií ročně: 300Nejčastěji: fáze III
- Terapeutické oblasti (top 5):31 % Onkologie
- Data: Ernst & Young, 2011
- ÚČASTNÍCI STUDIÍ V ČR (OBDOBÍ 2007 – 2011)1 ze 3 lékařů v ČR se účastnil studie8 – 10 studií proběhlo v každém zdravotnickém zařízení (průměr za celou ČR)
- 80 000 zapojených pacientů
11 % Endokrinologie10 % Neurologie10 % Revmatologie9 % Kardiologie
SPRÁVNÁ KLINICKÁ PRAXESoubor pravidel pro plánování, realizaci, provádění, monitoring, kontrolu, analýzu i hlášení klinických studií. Pravidla jsou závazná a jednotně platná na celém světě.
Fotogalerie
Klinické studie
Hlavním cílem klinických studií je rozhodnout, zda nový způsob léčby je bezpečný, účinný, a je lepší alternativou ve srovnání s dosud nejlepší dostupnou metodou. Účast pacientů ve studiích je velmi důležitá pro to, aby lékaři mohli nalézt nejlepší způsob léčby.
Klinická studie je přísně sledovaný proces, kdy se testuje nový terapeutický postup. Bezpečnost pacientů je přitom největší prioritou. Klinické studie na naší klinice procházejí schvalováním etickou komisí.
Pacienti jsou vždy plně informování o možných rizicích a podepisují informovaný souhlas před zařazením do klinické studie. Lékař pacientovi vždy vysvětlí význam studie, její předpokládané výhody a možná rizika nebo vedlejší účinky.
Důležité je to, že pacient může kdykoli vystoupit ze studie, a to i po podepsání informovaného souhlasu.
Proč jsou klinické studie důležité?
Dnešní klinické studie vedou přímo k standardní léčbě budoucnosti. Pokrok v medicíně a vědě všeobecně je výsledkem nových poznatků, které se získávají výzkumem. Klinické studie pomáhají vědcům vyvinout lepší léčbu a někdy dokonce vedou k metodám a lékům, které pomohou danou nemoc vyléčit.
Jak se klinická studie liší od standardní léčby?
Klinické studie testují bezpečnost a účinnost nového léku. Standardní léčba je přístup, u kterého byla prokázána účinnost, a která je v současnosti používána. Přitom účinnost současné léčby byla většinou prokázána v předchozích klinických studiích.
Jsou klinické studie bezpečné?
Rizika a vedlejší účinky se vyskytují při téměř každé léčbě, ať je to léčba standardní nebo klinická studie. Nicméně při klinických studiích existují mechanismy, které zvyšují jejich bezpečnost, a které chrání práva pacientů.
Předtím než je nová léčba zkoušena na našem pracovišti, prošla již několika fázemi zkoušení, a to jednak v laboratoři, tak i přímo na pacientech-dobrovolnících. Každá studie na pracovišti prochází přísným prověřováním před Etickou komisí Fakultní nemocnice Brno. Pacienti v klinických studiích jsou velmi pečlivě monitorování.
Pravidelně se uskutečňují krevní testy a další vyšetřovací metody, aby se zachytily a zaznamenaly jakékoli změny ve zdravotním stavu pacienta.
Co je informovaný souhlas?
Informovaný souhlas je proces, kdy je pacient informován o důležitých faktech týkajících se klinické studie. Na základě těchto informací se potom rozhoduje, zda se studie zúčastní či nikoli. Svůj souhlas poté potvrdí podpisem.
Jsou všechny medicínské postupy testovány klinickými studiemi?
Seriozní léčebné postupy, které jsou nemocným nabízeny v solidních zdravotnických zařízeních, většinou klinickými studiemi prošly. Výjimkou mohou být, samozřejmě, vzácná onemocnění a vzácně se vyskytující komplikace.
Je však potřeba upozornit, že v lékárnách jsou nabízena kvanta různých volně prodejných preparátů, na něž jsme také zaplavováni reklamou, které nikdy žádnou klinickou studií, která by snesla přísná měřítka, neprošly! A přesto za ně lidé vydávají spoustu peněz a většinou ani nepřemýšlejí o tom, zda někdo skutečný přínos takových preparátů zkoumal.
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Před tím, než je lék uveden na trh, probíhá několikaletý výzkum. Cílem tohoto postupu je prokázání kvality, účinnosti a bezpečnosti použití daného léku.
Klinické hodnocení je systematické testování léku na pacientech či na zdravých dobrovolnících, jehož hlavním úkolem je:
- prokázat bezpečnost a snášenlivost léku,
- prokázat a ověřit léčivé účinky daného léku,
- zjistit, jaké jsou jeho nežádoucí účinky,
- určit farmakokinetické parametry a chování léku v lidském organismu.
Klinické hodnocení prováděné na lidech má velmi přísná pravidla a probíhá dle předem určeného plánu, tzv. protokolu. Samotnému klinickému hodnocení předchází tzv. preklinické testování, které je realizováno na zvířatech či buněčných kulturách, a testuje se při něm např. akutní a chronická toxicita, karcinogenita, mutagenita a další.
Žádost o provedení klinického hodnocení musí být posouzena a odsouhlasena Státním ústavem pro kontrolu léčiv (SÚKL) a nejméně jednou etickou komisí.
Posuzuje se splnění požadavků na správnou klinickou praxi, což je standard pro plánování, provádění, vedení, monitorování a další činnosti, které zajistí věrohodné a přesné údaje, ochranu práv a integritu osob zařazených do klinického hodnocení i důvěrnost jejich údajů.
Dále se hodnotí poměr možných rizik a přínosů léku pro pacienty, vědecké opodstatnění klinického hodnocení, kvalita používaných léků a další parametry.
Fáze klinického hodnocení
Podle stupně vývoje léku se rozlišují čtyři fáze klinického hodnocení.
Fáze I
Lék je poprvé podán lidem, nejčastěji zdravým dobrovolníkům. Zjišťuje se, zda lidský organismus novou látku toleruje a jaká je její „cesta“ v organismu. Zároveň se sledují případné nežádoucí účinky.
Nejdříve se podávají nízké dávky léku, a ty jsou postupně zvyšovány, aby byla zjištěna maximální tolerovaná dávka.
Na zdravých dobrovolnících se výzkum neprovádí, jestliže je podání látky zdravému jedinci nevhodné a bylo by pro něj nebezpečné (např. u cytostatik).
Fáze II
V klinickém hodnocení fáze II je lék poprvé podán malému počtu přesně vydefinovaných nemocných pacientů, a to na základě velmi přísných kritérií. Prokazují se tak léčebné účinky, hledá se vhodná dávka a shromažďují se další údaje o léku.
Pokud je v této fázi potvrzena dobrá účinnost převyšující riziko nežádoucích účinků, je možné přejít do fáze III, kde jsou již zapojeny stovky až tisíce pacientů, aby se mohla ověřit účinnost léku.
Zároveň je možné získat další informace o jeho bezpečnosti.
Fáze III
V České republice se nejčastěji provádějí studie fáze III, často mezinárodně organizované, kterých se účastní více zemí, a studie multicentrické, které probíhají ve více centrech.
Poté, co lék projde potřebnými fázemi klinického hodnocení, je možné získané údaje předložit v žádosti o jeho registraci, kterou provádí v případě České republiky SÚKL, na evropské úrovni pak Evropská agentura pro léčivé přípravky. Ve chvíli, kdy má lék platnou registraci, nic nebrání tomu, aby se používal při poskytování zdravotní péče. Tím však zkoumání jeho účinnosti a možných rizik nekončí.
Fáze IV
V této fázi se pečlivě sleduje výskyt nežádoucích účinků, účinky léku při dlouhodobém užívání, informace o možných interakcích s dalšími léky. Popřípadě se provádí další klinická hodnocení fáze „III. b“, ve kterých se zkouší nové indikace, nová léčebná schémata, či užívání léku specifickými skupinami pacientů, jakými jsou např. děti nebo staří lidé.
Účastníci klinického hodnocení
Subjektem hodnocení může být buď zdravý dobrovolník (např. u studií s očkovacími látkami či studií farmakokinetiky), nebo nemocný jedinec – pacient.
Dobrovolníkem se může stát ten, koho osloví lékař a nabídne mu ve studii účast. Dobrovolník však musí splňovat jisté požadavky, vstupní a vyřazovací kritéria.
Těmi jsou jeho aktuální i minulý zdravotní stav, laboratorní výsledky a další důležitá data.
Dobrovolník je zároveň povinen řídit se pokyny hodnotícího lékaře, dostavovat se na předem naplánované kontroly, případně vést záznamy o užívání léků, vyplňovat dotazníky či deníky, jsou-li součástí dokumentace.
Vlastní zařazení jednotlivých pacientů nebo zdravých dobrovolníků do klinického hodnocení musí být vždy podloženo podepsaným souhlasem dané osoby, která tím stvrzuje, že byla informována o průběhu klinického hodnocení, jeho účelu, o možných rizicích léčby, o povinnostech s účastí spojených a o dalších požadavcích daného hodnocení. Účastník studie musí všem informacím rozumět a při jakékoli nejasnosti má možnost kdykoli se znovu zeptat.
Aby se zabránilo předpojatosti a aby měla získaná data vysokou vypovídající hodnotu, provádí se před vlastním zahájením tzv. randomizace, tedy náhodné přiřazení subjektu hodnocení (pacienta nebo dobrovolníka) k jedné z léčebných skupin.
Účast v klinickém hodnocení nepředstavuje pouze možnost, jak získat nově vyvíjený a zatím jinak nedostupný přípravek, ale také přijetí odpovědnosti a povinností spojených s účastí subjektu hodnocení.
Proto je velmi důležité, aby se každý účastník před podepsáním dobrovolného souhlasu s účastí podrobně a důkladně seznámil s dokumentem „Informace pro pacienta“, kde jsou jasně popsány jeho povinnosti a odpovědnost v průběhu klinického hodnocení, stejně jako možné nežádoucí účinky a rizika spojená s účastí v něm.
Každý účastník má také možnost se kdykoli zeptat svého ošetřujícího lékaře (zkoušejícího či
jiného člena studijního týmu) na vše, co jej o klinickém hodnocení zajímá. Rovněž má možnost kdykoli svůj souhlas s účastí v klinickém hodnocení odvolat.
Klinické hodnocení probíhá v několika fázích, kdy se každá z nich zaměřuje na jiné cíle – toleranci organismu, účinky, dávkování, chování v organismu, účinnost, vhodné indikace, bezpečnost, nežádoucí účinky.
Studie bioekvivalence
Tyto studie se používají u generických přípravků k prokázání shodných vlastností s originálním přípravkem. Klinické hodnocení je v případě bioekvivalenčních studií většinou prováděno na zdravých dobrovolnících.
Vlastnosti referenčního přípravku jsou obvykle dobře známé, vlastnosti testovaného přípravku se s ohledem na obdobné složení od referenčního přípravku příliš neliší. Podání testovaného a referenčního přípravku bývá nejčastěji jednorázové nebo krátkodobé.
Subjekty hodnocení účastnící se bioekvivalenčních studií musí dodržovat velmi přísný režim, který provedení takovéto studie vyžaduje (např.
jíst předem stanovené množství stravy v daném čase, podstupovat opakované odběry a vyšetření, po podání přípravku dodržovat předem daný pohybový režim atd.).
Schvalování klinického hodnocení
Každé klinické hodnocení léků musí být schváleno SÚKL a nejméně jednou etickou komisí. Posuzování hodnoceného léku a organizace studie provádí odborní pracovníci SÚKL ve spolupráci s odborníky v daném klinickém oboru, pro který je lék určen.
Předmětem posuzování je zejména poměr risk-benefit, tzn. možné riziko pro pacienty proti možnému přínosu studie (nejen pro jednotlivce, ale pro celou populaci), posouzení designu studie (tzn.
výběr pacientů, systém návštěv, zvolené kontroly a vyšetření, dávkování a délka léčby, stanovené cíle a výběr parametrů k jejich prokázání), na jehož základě je možné ze studie získat objektivní a validní výsledky, a v neposlední řadě posouzení kvality používaných léků.
Etické komise se zaměřují zejména na posouzení etické stránky studie, posouzení výběru lékařů dle jejich kvalifikace a praxe a výběru zvoleného pracoviště, jeho vhodnosti a vybavenosti v souvislosti s navrhovaným klinickým hodnocení.
Jejich úkolem je posouzení zajištění ochrany a práv zařazovaných subjektů, zajištění pojištění a vhodnost všech informačních materiálů určených pacientům či zdravým dobrovolníkům.
Etickou komisi je oprávněn ustavit poskytovatel zdravotních služeb nebo také Ministerstvo zdravotnictví.
Přehled schválených klinických hodnocení
Přehled klinických hodnocení je veřejně dostupný v databázi na portálu www.olecich.cz.
Přehled zahrnuje všechna klinická hodnocení schválená od 31. 12. 2007. Informace o klinických hodnoceních z let 2004 – 2007 jsou postupně doplňovány zpětně.
Počet osob zařazených do klinického hodnocení
Povinný počet osob, u kterých musí být lék testován, není přesně určen. Vždy závisí na charakteru látky, typu onemocnění a jeho četnosti v populaci.
V případě zcela nového léku (nové účinné látky) je obvykle nezbytné provést desítky studií na tisících pacientů. V případě onemocnění s nízkou četností výskytu však nelze toto pravidlo vždy dodržet, tj. přípravek může být zaregistrován i na základě dat od menšího počtu pacientů.
U tzv. generických léků, kdy výrobce nového léku použije již známou a prověřenou účinnou látku, lze schválit používání léku v běžné klinické praxi i bez potřeby provedení rozsáhlých klinických studií.
V tomto případě postačují studie bioekvivalenční, tedy studie, které prokáží, že nově vyráběný přípravek má stejné vlastnosti jako originální přípravek (jedná se i o stejnou lékovou formu, např.
tablety či kapsle).
Role jednotlivých účastníků klinického hodnocení
Každé klinické hodnocení má tři důležité účastníky, a to zadavatele, zkoušejícího a subjekt hodnocení, kteří v klinickém hodnocení zaujímají specifické postavení:
- Subjekt hodnoceníSubjekt hodnocení je člověk účastnící se klinického hodnocení. Může jím být zdravý dobrovolník (u bioekvivalenčních studií, studií s očkovacími látkami, studií farmakokinetiky) nebo pacient.
- ZkoušejícíOsoba odpovědná za provádění klinického hodnocení v místě jeho realizace. V jednotlivých centrech většinou neprovádí studii pouze jeden lékař, ale na její realizaci se podílí více lékařů. Jeden lékař je určen jako hlavní zkoušející (většinou je to vedoucí daného týmu), který za provedení studie v daném centru odpovídá, další lékaři jsou spolu-zkoušející. Kromě lékařů se na provedení klinického hodnocení podílí i studijní sestry, případně laboranti a lékárníci.
- Zadavatel klinického hodnoceníOsoba, společnost, instituce nebo organizace, která přijímá odpovědnost za zahájení, vedení a/nebo financování klinického hodnocení.
Informovaný souhlas
Pacienti, kteří souhlasí se zařazením do klinického hodnocení, potvrzují své rozhodnutí podpisem dokumentu nazvaného „Informovaný souhlas“.
Proces, ve kterém konkrétní osoba dobrovolně potvrzuje svoji ochotu podílet se na konkrétním klinickém hodnocení poté, co byla informována o všech aspektech klinického hodnocení, které jsou důležité pro rozhodnutí o účasti ve studii. Informovaný souhlas je dokumentován formou písemného, podepsaného a datovaného formuláře.
Dobrovolník v klinickém hodnocení
Nábor dobrovolníků probíhá v rámci zdravotnických zařízení, která jsou do studie zapojena, a v rámci center, která se soustřeďují na studie za účasti zdravých dobrovolníků.
Dobrovolníkem se může stát ten, koho osloví lékař a nabídne mu účast v takovém klinickém hodnocení. Tímto způsobem probíhá většinou nábor pacientů, kterým je nabídnuta možnost léčby novou dosud neregistrovanou látkou.
Centra, která provádí bioekvivalenční studie zaměřené na zdravé dobrovolníky, provádí nábor nejčastěji prostřednictvím inzerátu v tisku či v ordinacích lékařů.
Pro zkoušení nových léků musí dobrovolník splňovat požadavky protokolu, což znamená, že musí splňovat určitá kritéria – dostupná anamnéza, odpovídající zdravotní stav, laboratorní výsledky v souladu s požadavky, atd.
Seznam center, která provádí nábory zdravých dobrovolníků, není veřejně k dispozici.
Klinické studie u nových léků – Pacienti IBD
Zajímá Vás, co předchází uvedení léku na trh do lékáren? Připravili jsme pro Vás informaci o fázích klinických studií a odkazy na studie týkající se IBD.
Průběh klinické studie
Než se lék dostane k nemocnému, musí projít velmi složitým procesem, který se dá rozdělit do několika etap. Vše začíná základním výzkumem (hledání potenciálně účinných látek), dále následuje preklinické testování (testování na tkáňových kulturách, zvířecích modelech…) a na závěr klinické hodnocení, které se klasicky dělí na 4 někdy na 5 fází.
0. fáze
léčivo je poprvé podáno člověku (10-15 zdravých dobrovolníků) s cílem stanovit u něj základní farmakologické parametry (farmakokinetiku, farmakodynamiku). Trvá několik týdnů.
1. fáze
u léčiva se dále stanovují základní farmakologické parametry a zjišťuje se, zda je léčivo bezpečné a tolerované, navrhuje se dávkovací rozmezí. Terapeutický záměr nebývá cílem, ale někdy může být sekundárním parametrem hodnocení. Léčivo je většinou podáváno 20-80 zdravým dobrovolníkům, pouze v některých případech malé skupině nemocných (onkologika). Trvá týdny až měsíce.
2. fáze
je již zaměřena terapeuticky. Cílem je stanovit účinnost a bezpečnost na přísně vybrané skupině 50 až 200 nemocných, pro které je daný lék vyvíjen. Pacienti jsou důsledně monitorováni a obvykle jsou hospitalizováni. Výsledky 2.
fáze by měly přinést potvrzení předpokladů závislosti účinku na dávce, upřesnění dávkování a potvrzení terapeutického rozmezí, indikace. Podle charakteru léčiva je možno stanovit jako sekundární cíl i účinky u vybraných skupin, např.
i dětí nebo starších osob.
3. fáze
je rozšířenou klinickou studií, ve které se ověřují a mnohdy pomocí srovnatelných léků porovnávají, kontrolují a zpřesňují výsledky předcházejících studií, opět s cílem prokázat bezpečnost a účinnost u člověka za podmínek, které jsou již velmi podobné běžné praxi.
Vstupní kritéria jsou volnější, než v předcházejících fázích. Do této fáze je zařazováno velké množství nemocných (tisíce). Výsledky třetí fáze klinického hodnocení, které by měly být odborně vyhodnoceny biostatistickou analýzou, jsou zásadní pro registraci léku a jeho uvedení na trh.
Trvá měsíce až roky.
4. fáze
jsou cíleně sledovány zejména nežádoucí účinky a neočekávané reakce na léčivo a sleduje se potvrzení terapeutické účinnosti, tedy hodnotí se skutečná terapeutická hodnota léčiva, kterou vedle objektivních žádoucích a nežádoucích účinků daného léčiva ovlivňují také rutinní podmínky, za kterých se lék podává i chování zdravotníků a samotných nemocných. I v tomto období se často ukáže potřeba upřesnit údaje o léčivu ve světle nových vědeckých poznatků, nebo při možnosti využití přesnějších metod měření, či podávání v nové kombinaci a vyhodnocení interakcí. Trvá roky.
Výsledek
Výsledkem je originální lék, na jehož vývoj byly vydány enormní finanční prostředky, trval několik let (obvykle kolem 10 – 15 let). Proto je chráněn patentovou ochranou (obvykle 20 let od začátku vývoje).
Po tuto dobu nesmí nikdo jiný daný lék vyrábět nebo kopírovat. Tím je chráněna návratnost vynaložených peněz.
Po uplynutí doby patentové ochrany mohou ostatní výrobci začít vyrábět „kopii“ již nechráněného léku – označuje se jako generický lék.
Generikum obsahuje stejnou léčivou látku ve stejném množství jako příslušný originál, má i stejnou lékovou formu (například tabletu nebo tobolku) a musí obstát v takzvaných zkouškách bioekvivalence (zkouší se zda po podání generika koluje v krvi pacienta zhruba stejné množství látky a zda se v ní objevilo v přibližně stejnou dobu jako po podání originálního léku).
Podmínky klinického hodnocení z hlediska právního (administrativního)
Vše co se s léčivem děje od vývoje a výzkumu až po výrobu a distribuci do lékaren
podléhá závazným předpisům označovaným jako správná praxe. Správná klinická praxe (www.mvcr.cz/soubor/sb072-08-pdf.aspx) vznikla v 90. letech 20.
století a má chránit pacienty i zdravé dobrovolníky účastnící se klinického hodnocení a také umožnit prezentovat transparentní, tedy správné, věrohodné a reprodukovatelné údaje.
Největší důraz je v současnosti kladen na etiku klinického hodnocení a na zodpovědnost za správnost výsledků.
Klinické hodnocení, nebo kteroukoliv jeho fázi, nemůže v České republice zahájit nikdo, dokud k tomu nemá souhlas tří klíčových subjektů.
- Povolení Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL).
- Souhlas etické komise nemocnice (případně ministerstva).
- Informovaný souhlas pacienta.
SÚKL ve spolupráci s odborníky z klinické praxe posuzuje zejména přínos léku v poměru k možným rizikům, vědecké opodstatnění provádění klinického hodnocení i to, zda lze očekávat objektivní a kvalitní data a údaje.
Etická komise je nezávislý orgán ustavený při zdravotnických zařízeních (nemocnicích) nebo Ministerstvu zdravotnictví. Je složena z vážených osobností z řad odborníků i laiků (jejich počet může být různý).
Etické komise se zaměřují zejména na ochranu a práva pacientů či zdravých dobrovolníků, kteří se klinického hodnocení léků účastní. Posuzují etické aspekty hodnocení, informovanost účastníků i jejich pojištění, kvalitu a pravdivost náborových materiálů.
Také se vyjadřují k volbě zkoušejících, tedy lékařů, a vhodnosti vybraného pracoviště.
Informovaný souhlas je dobrovolné vyjádření vůle subjektu hodnocení, popř. jeho zákonného zástupce zúčastnit se klinického hodnocení, které musí byt učiněno po předchozím poučení o cílech, rizicích, prospěchu a dalších podmínkách klinického hodnocení.
Více informací:
- Příběhy léků; Tomáš Cikrt
- Minimum pro klinické hodnocení léčiv; MUDr.Věra Strnadová, CSc.
Crohn studie:
na webu SÚKLu
UC studie:
ne webu SÚKLu
generikumléky