Příznaky cukrovky – Vše o zdraví

Jak tedy poznám, že já nebo mé dítě máme cukrovku??

Mezi nejčastější příznaky patří:

• žízeň, ale opravdu velká žízeň, nestačí jen jeden hrníček, žízeň budí člověka i v noci
• polyurie /časté močení/, noční močení, často u malých dětí, které již na noc nepotřebovaly plenu, nyní se opět začaly počurávat, moč je lepkavá – sladká
• hubnutí při normální chuti k jídlu, během krátké doby to může být i několik kg
• únavnost, malátnost
• přechodné poruchy zrakové ostrosti
• poruchy vědomí až bezvědomí
• dech páchnoucí po acetonu, prohloubené dýchání
• opakované infekce močových cest

Takže když budu mít tyto příznaky, mám určitě cukrovku??

Tyto projevy mohou mít samozřejmě i jinou příčinu. Přesnou diagnózu určí lékař – mezi základní vyšetření patří:

• odběr krve (vysoká glykémie = hyperglykémie),
• vyšetření moči (nález cukru = glykosurie, může se vyskytovat i aceton),
• další vyšetření – zjistí např. hladinu inzulínu, protilátek, protože existuje mnoho různých typů diabetu.

Mezi nejčastější typ diabetu u dětí patří diabetes mellitus I. typu

Vzniká v důsledku destrukce beta-buněk Langerhansových ostrůvků v pankreatu, které produkují inzulín. V důsledku toho dochází k nedostatku inzulínu a vzniká celoživotní závislost na jeho zevním podávání. Ke zničení beta-buněk dochází na podkladě buněčného autoimunitního procesu, který prokážeme nálezem protilátek v krvi.

Příznaky Diabetes Mellitus 1. typu

Nemoc se většinou vyvíjí pomalu. Častěji vzniká na podzim a na jaře při výskytu virových onemocnění. Projevuje se trvalou žízní a častým močením v důsledku vysokého obsahu glukózy v krvi, která na sebe váže vodu, hubnutím. U dětí není výjimkou pomočování, zvláště v noci.

Později se v moči a dechu objevuje aceton, pacient je dráždivý a unavený.

Při lehčím průběhu mohou někdy na nemoc upozornit poruchy vidění vznikající ze změn v objemu oční čočky při zvýšené glykemii, svědění genitálií vznikající při plísňovém zánětu (plísním se dobře daří v prostředí s cukrem).

Pokud jsou příznaky přehlédnuty a nemoc se dále rozvíjí, dostavuje se zvracení a bolesti břicha, červené zbarvení sliznic, které vzniká při vzestupu odpadních látek kyselé povahy – ketolátek (acetonu) v krvi.

Tělo totiž začne využívat tuky jako zdroj náhradní energie. Stav, kdy je tělo okyselováno ketolátkami, se nazývá ketoacidóza. Hromadění kyselých odpadních látek spolu s odvodněním vede ke vzniku diabetického kómatu, provázeného hlubokým kussmaulovým dýcháním.

U dospělých je nejčastější diabetes mellitus II. typu

Záchyt diabetu 2. typu bývá často náhodný při odběrech krve. Příznaky mohou být nevýrazné, pomalu nastupující či atypické. U řady nemocných jsou již v době určení diagnozy vyvinuty chronické komplikace. Mezi obecné příznaky diabetu patří žízeň se zvýšeným příjmem tekutin a častým močením, což je způsobeno vysokou hladinu krevního cukru.

Cukr s sebou strhává vodu do moči a to vede k dehydrataci organismu se zvýšenou únavou a slabostí. Může se objevit neostré vidění, pocit mravenčení v různých částech těla, snížená chuť k jídlu, hubnutí. Vzhledem k tomu, že sekrece inzulinu nikdy neklesne až k nule, nejsou pro diabetes 2.

typu typické akutní komplikace jako je akutní ketoacidoza, která je typická pro diabetes 1. typu.

Jak zjistím, že mám cukrovku – diabetes 2. typu

Pacienta mohou dovést k lékaři výše uvedené příznaky, často je však cukrovka diagnostikována náhodně z krevních odběrů. Hlavním ukazatelem je stanovení hladiny cukru v krvi – tzv. glykémie. K ověření diagnozy se někdy používá tzv. OGTT test (orální glukózový toleranční test), při němž je hodnocena glykémie po podání roztoku glukózy ústy.

Správné hodnoty glykémie

Hladina neboli množství glukózy v krvi se nazývá glykemie. Glykemie se udává v mmol/l. U zdravého člověka glykemie neklesne pod 3,3 mmol/l a na lačno nestoupne přes 6 mmol/l. Jen krátce po jídle je o trochu vyšší, ale za hodinu už klesá pod 7,7 mmol/l a pokles do dobře hlídaného rozmezí mezi 3,3 – 6 mmol/l i potom rychle pokračuje.

Příznaky stařecké cukrovky

Cukrovka je velmi časté onemocnění, při kterém má nemocný nedostatek inzulinu v těle. Trpí zvýšenou hladinu cukru v krvi neboli glykemií. Co se musí u cukrovky dodržovat?

Stařecká cukrovka – je třeba se bát?

Cukrovka je taková nevděčná nemoc a má hned několik příznaků. Může jít třeba o ranní glykemii, která je vyšší než 7 mmol/l. Existuje několik typů cukrovky:

Diabetes mellitus 1. typu – cukrovka 1. typu

Vzniká v dětství nebo rané dospělosti s absolutním nedostatkem inzulinu, kdy dítě musí dostat inzulin, jinak zemře. Postihuje hubené i obézní typy lidí a způsobuje ji autoimunitní zánět. Kromě léčby inzulinem se často transplantují pankreatické ostrůvky nebo celá slinivka břišní.

Diabetes mellitus typu LADA je variantou diabetu 1. typu a postihuje pouze dospělé. Ostatní principy a příznaky jsou stejné.

Gestační neboli těhotenský diabetes mellitus je cukrovka spojená s těhotenstvím a po porodu u žen mizí. Pokud se cukrovka vyskytne i po porodu, jde o diabetes mellitus 1. typu, nebo 2. typu, který se shodou okolností projeví právě v těhotenství.

Diabetes mellitus 2. typu – cukrovka 2. typu – stařecký diabetes

Jde o nejrozšířenější typ diabetu na celém světě a každým rokem jím onemocní miliony lidí. Jde o relativní nedostatek inzulinu. Dříve se tomuto typu říkalo stařecký diabetes.

Jenže v dnešní době může mít tento typ diabetu i malé dítě na základní škole. Rizikovým faktorem pro vznik cukrovky 2. typu je zejména obezita.

Dá se jí předcházet zdravým životním stylem a dostatkem pravidelného pohybu.

Příznaky stařecké cukrovky jsou popsány níže. Nemocný cukrovkou 2. typu navíc zhubne většinou 10 až 15 % své váhy. Často ale cukrovka úplně vymizí, nebo se alespoň velkou měrou zlepší. Nezbytné je držet diabetickou dietu a dodržovat zdravý životní styl a vyhnout se u toho jojo efektu.

Intolerance na glukózu neboli prediabet může snadno přejít do cukrovky. I v tomto případě je nejvyšší čas rychle začít dodržovat určité zásady, než se vám rozvine cukrovka.

Příznaky cukrovky

Podívejte se, jaké má klasická i stařecká cukrovka příznaky:

• nadměrná žízeň
• polyurie, časté močení i během noci
• hubnutí při normální chuti k jídlu, během krátké doby může jít i několik kilogramů
• únavnost a malátnost
• přechodné poruchy zrakové ostrosti
• ztráta citlivosti kůže
• poruchy vědomí až bezvědomí
• dech páchnoucí po acetonu a prohloubené dýchání
• náchylnost k infekcím
• opakované infekce močových cest

Účinná prevence

Vždy je důležitý zdravý životní styl. Pokud ale máte na cukrovku nějaký náběh, držte se tohoto desatera, které musí dodržovat všichni cukrovkáři.

1. Dodržujte diabetickou dietu, omezte příjem sacharidů a cukru. Pokud jste obézní, celkově snižte přísun kalorií. Nemusí jít o přísnou dietu. Hodně věcí se dá připravit ze zeleniny, ovoce a luštěnin nebo třeba kořene z čekanky.
2. Jezte pravidelně po malých porcích 5 až 6x za den. Pak dochází k menším výkyvům glykemie a lepší kompenzaci cukrovky, než když jíte jen 2x denně velké porce jídla.
3. Pravidelně se hýbejte několikrát do týdne, nejlépe několikrát denně. Ideální je 30 až 60 minut pohybové aktivity, třeba chůze rychlostí 4 až 6 km/hod., plavání, jízda na kole nebo aqua aerobik, ale i jóga a pilates. Je nutné dát pozor na vznik hypoglykemie během cvičení i po něm.
4. Noste kvalitní obuv a vhodné boty i na cvičení. Cukrovkáři jsou náchylnější k poškození nohou, otlakům a defektům, jako je diabetická noha.
5. Pravidelně berte předepsané léky. Pokud u nemocného nedojde ke zlepšení výše uvedeným způsobem, je nutná léčba tabletami. Prvním lékem bývá metformin, který nezpůsobuje hypoglykemii.
6. Dejte si pozor na cholesterol a aterosklerózu, která je jedním z častých problémů diabetu a dochází při ní k zanášení cév a tepen tukem a cholesterolem. U diabetiků probíhá 4x rychleji než u zdravých lidí.
7. Dejte si pozor na hypoglykemii a jídlo po inzulinu. Pokud si aplikujete krátkodobý inzulin a do 30 minut se nenajíte, může se dostavit nebezpečný stav v podobě hypoglykemie. Pokud si aplikujete střednědobý inzulin a zapomene se nasvačit do 90 až 120 minut od aplikace, opět vám hrozí hypoglykemie.
8. Dejte si pozor na noční hypoglykemii, která se poměrně často projevuje u nedostatečně kompenzovaných diabetiků 1. typu, kteří je mohou, ale nemusí zaspat.
9. Dejte si pozor na hypoglykemii po alkoholu, hlavně po požití jeho velkého množství, které může zapříčinit i smrt. S alkoholem to nepřehánějte a nikdy se neopíjejte.
10. Zdravý životní sty a čistá mysl s pozitivním myšlením má velký význam. Život s cukrovkou je dost často nepříjemný, musíte neustále dodržovat dietu, pravidelně jíst a hýbat se a dávat si pozor na hypoglykemii. Přesto se určitě díky obezitě nechcete dostat k cukrovce 2. typu. Dívejte se do budoucnosti pozitivně, naučte se jíst chutně, zdravě a pestře. Myslete na hezké věci a pěstujte koníčky.

Léčba

U stařecké cukrovky je nemocný je na dietě, pak užívá jeden typ léků, pak se nasazuje kombinace léků a nakonec přichází na řadu inzulin.

Podle některých nových studií se podávání metforminu doporučuje preventivně už u pacientů s poruchou glukózové tolerance, pokud ranní glykemie dosahuje nebo dokonce přesahuje 5,6 mmol/l.

Pokud se s lékem nedosáhne dobré kompenzace cukrovky, přidávají se léky z jiných skupin, jako jsou třeba deriváty sulfonylurey, thiazolidindiody, gliptiny a glinidy.

Pokud ani kombinační léčba nedosahujeme dobré kompenzace, musí se zahájit léčba inzulinem.

U cukrovky 1. typu a u žen s gestačním diabetem v těhotenství je inzulin jediným možným lékem a řešením.

Cukrovka – příznaky a hodnoty glykemie

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Úplavice nebo diabetes mellitus

Cukrovka vzniká v důsledku nedostatku tvorby inzulinu. Pokud zcela nefungují buňky slinivky břišní a neprodukují inzulin, hovoříme o diabetes 1. typu, jde o autoimunitní podstatu, neboť vlastní imunitní systém sám ničí beta-buňky slinivky, kdežto diabetes 2. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vlastního těla k inzulinu.

Cukrovka – hodnoty glykémie

Ideální hladina cukru je 4 až 5mmol/ litr krve, normálně do 5,6mmol/litr krve, lehce zvýšená hladina 5,6mmol/litr krve až 7mmol/l krve, ale přes 7mmol/litr krve je signálem pro nemoc nazývanou cukrovka. Vyskytuje se, když slinivka břišní tvoří málo inzulínu nebo když netvoří žádný inzulín nebo když inzulín je produkován, ale tělo na něj nereaguje. Potom se cukr v krvi nedovede spálit.

Cukrovka – příznaky

Příznaky cukrovky většinou ihned nerozpoznáme, protože obvykle probíhá skrytě. Pokud jde o diabetes 1. typu, jde o to, jak dlouho bude trvat, než protilátky zničí alespoň z 80 % beta buňky slinivky, pak již přestane stačit množství inzulinu potřebné ke zpracování cukru v těle.

Od této chvíle lze jednoznačně prokázat diabetes. Najdeme cukr v moči a laboratorně zjistíme zvýšenou glykemii – zvýšené množství cukru v krvi. Diabetes 2.

typu vzniká ještě pomaleji, zejména u osob, které mají nadváhu, vysoký cholesterol, nedostatek pohybu, kteří kouří, pijí alkohol, žijí ve stresu.

Latinské slovo mellitus znamená sladký. Toto pojmenování očividně vychází z faktu, že moč, kterou neléčení diabetici vylučují v nadměrném množství, přitahovala hmyz, jelikož taková moč obsahuje cukr.

Ve staré Číně zjišťovali projevy cukrovky sledováním mravenců, zda byli přitahováni k moči pacienta nebo ne. Ve středověku evropští lékaři ochutnávali moč, jak je občas vyobrazeno na gotických reliéfech.

Mezi nejčastější příznaky patří žízeň, časté a vydatné močení. Když se zvyšuje hladina cukru v krvi, ledviny nedovedou cukr udržet a propouštějí jej do moči. Přebytky glukózy s sebou strhávají molekuly vody. Čím vyšší hladina glykemie, tím větší množství moči. Postižený jedinec je nucen hodně pít a nápadně často chodí močit.

Diabetes je řecké slovo a v překladu znamená uplynout, odtékat, u nás tento výraz nahrazuje slovo úplavice – při neléčení dochází k odvodnění – dehydrataci.

Mezi další příznaky patří hubnutí a únava. Inzulin umožňuje vstup glukózy do buněk. Pokud se glukóza nedostane do buňky, začne trpět nedostatkem vnitřní energie a začne si chybějící energii zajišťovat rozkladem tuků.

Jedinec nezadržitelně hubne, je malátný, bez chuti do života, je unavený. Ebersův papyrus zachovaný z roku 1552 př. n. l. popisuje diabetes coby vzácnou nemoc, při které nemocný neustále pije, rozpouští se a močí „odchází ven“.

U neléčené choroby cítíme aceton. Katabolismem tuků se uvolňuje požadovaná energie, avšak jakožto odpadní látky této reakce vznikají ketolátky (aceton), jež okyselují vnitřní prostředí těla. Tím ovlivňují průběh některých chemických reakcí v těle a také jeho látkovou výměnu.

Může dojít až k poruchám vědomí. S rostoucí silou nemoci nám osoba svým chováním může připadat, že je opilá, zmatená.

Dostavují se bolesti břicha, nechutenství, můžeme si myslet, že máte chřipku, jedná se o nespecifické příznaky.

Varovným znakem je letargie, apatie, extrémní slabost, prudké dýchání (Kussmaulovo dýchání – hyperventilace), což prudce vede k acetonové kyselosti (ketoacidóze) a stavu bezvědomí – diabetickému kómatu a smrti.

Nepoznaná, pomalu se vyvíjející, anebo zanedbávaná, neléčená cukrovka způsobuje těžká poškození nejdůležitějších orgánů, srdce, mozku, cév na dolních končetinách, ale i malých cév, které prokrvují ledviny, oči, nervy…

Diabetes mellitus 1. typu

Diabetes mellitus 1. typu vznikne tehdy, když jsou zničeny B-buňky Langerhansových ostrůvků slinivky vlastním imunitním systémem, což vede k neschopnosti tvořit si inzulin, a postižený jedinec se stane do konce svého života závislým na aplikaci inzulinu zvenčí.

Spouštěcím mechanismem k rozvoji autoimunitní reakce může být třeba i banální viróza, jež nastartuje zničující tvorbu protilátek proti vlastním buňkám. Tito pacienti mají většinou sklon i k jiným autoimunitním nemocem, například k autoimunitní poruše štítné žlázy, neboť jsou si obě žlázy svou strukturou velmi podobné. Diabetes mellitus 1.

typu je také někdy označován jako dětský diabetes, protože je nejčastěji diagnostikován v dětském věku.

Diabetes mellitus 2. typu

Diabetes mellitus 2. typu je onemocnění, které je podmíněno nerovnováhou mezi sekrecí a účinkem inzulinu v metabolismu glukózy. To znamená, že slinivka diabetiků 2.

typu produkuje dost a někdy až nadbytek inzulinu, avšak jejich tělo na inzulin nereaguje. V této fázi nemoci se podávají tzv. perorální anti diabetika a je nutná dieta a celková změna životního stylu.

Pokud se tak nestane a pokud slinivka stále produkuje nadbytek inzulinu, může časem dojít k vyčerpání schopnosti tvořit inzulin a dojde k nutnosti aplikovat inzulin zvenčí.

Diabetes 2. typu je označován diabetem dospělých. Často jsou vlohy k diabetu 2. typu dědičně přenášeny z generace na generaci.

Těhotenská cukrovka

Těhotenská cukrovka je označovaná také jako gestační diabetes mellitus. Během těhotenství kolísá hladina glykemie v závislosti na těhotenských hormonech a u některých žen se slinivka není schopna vyrovnat se zvýšenými požadavky na inzulin, jenž má udržet hladinu cukru v rovnováze.

Zvýšené množství cukru v matčině krvi přestupuje přes placentu do plodu, který odpovídá zvýšenou tvorbou vlastního inzulinu. Dítě se narodí s velkou porodní váhou a je ohroženo sníženou hladinou cukru – hypoglykemií. Tento jev souvisí ještě s vyšší hladinou hemoglobinu a s tzv. novorozeneckou žloutenkou.

Popsané potíže se většinou upraví po porodu jak u matky, tak i dítěte.

Diabetes insipidus

Při tomto typu diabetu není narušena hormonální rovnováha hormonů pankreatu, ale vylučování antidiuretického hormonu (ADH), který reguluje tvorbu moči. Tomuto typu se říká žíznivka – diabetes insipidus. Při ní je člověk neschopen zadržovat v těle vodu a za den pak vylučuje 10 až 20 litrů vody, ať už dechem, potem nebo močí.

Léčba cukrovky

Vše je postaveno na včasném a přesném pojmenování patologického procesu, vedoucího k projevům cukrovky. U diabetu 1. typu jde většinou o čas. Na začátku jde o imunologický proces. Má se k němu vyjadřovat specialista imunolog a má využít všechny dostupné postupy, aby byl autoimunitní proces zastaven.

Pokud se to nepodaří, dojde k nenávratnému zničení beta-buněk slinivky, a pak už není jiná možnost než do konce života užívat inzulin.

Věda pokročila a stále častěji se diskutuje o využití kmenových buněk z pupečníkové krve, ve snaze ovlivnit autoimunitní proces a podporovat regeneraci beta-buněk Langerhansových ostrůvků.

Edukace pacienta

Stanovení diagnózy s sebou přináší šok pro pacienta i jeho rodinu. Je hodně podstatné, do jaké míry se dokáže pacient obeznámit se svou nemocí, ujasnit si mechanismus toho, co se v jeho těle odehrává, a jaký postoj k nemoci zaujme.

Je naprosto podstatná spolupráce s ošetřujícím lékařem, dodržování zásad diety, rekreačního sportu a je nutno učinit totální životní změnu, odstranit z něj stresor extrémního zatěžování apod. Cílem léčby cukrovky je umožnit nemocnému plnohodnotný, aktivní život.

Toho lze dosáhnout dlouhodobou a uspokojivou kompenzací diabetu a prevencí jeho pozdních komplikací. Ukazatelem dlouhodobé kompenzace diabetu, který kontroluje diabetolog, je sledování hladiny glykovaného hemoglobinu. Vzniká glykací bílkoviny červeného krevního barviva = hemoglobinu.

Hodnota glykovaného hemoglobinu v procentech ukazuje poměry kompenzace diabetu v časovém období tří měsíců, neboť se červené krvinky obměňují právě každé tři měsíce.

Pro správnou kompenzaci diabetu je třeba zvládnout reakce inzulinu, diety a fyzické aktivity.

Inzulin a fyzická aktivita glykemii snižují, zatímco jídlo a také anti-regulační hormony glykemii zvyšují. Pacient a jeho rodina se tedy musejí naučit přesně ovládat vztahy „inzulin – jídlo – pohyb“: Když nedosáhnou vyrovnání, nastane výkyv glykemie z normy, což má za následek jednu z akutních komplikací diabetu.

V důsledku dlouhodobě špatné kompenzace diabetu se zvyšuje pravděpodobnost výskytu pozdních komplikací diabetu, např. diabetická neuropatie, která vede k poruchám odpovídajících orgánů a tkání (srdce, cévy, ledviny, střevo, sexuální dysfunkce, impotence, poruchy močení…).

Každý diabetik by měl znát glykemické indexy základních potravin, aby měl přehled, jak bude glykemie reagovat na potravinu, kterou hodlá sníst.

Cukrovka se léčí inzulinem, tj. hormonem bílkovinné povahy, umožňujícím, aby mohla glukóza z krve vstoupit do buněk. V buňkách je štěpena na jednodušší látky, přičemž se uvolňuje energie.

Jediným východiskem je vnést do metabolismu znovu rovnováhu pomocí zevní aplikace inzulinu, který si již tělo nedokáže samo vyrobit. Po zahájení léčby inzulinem se částečně obnoví funkce zbývajících B-buněk. Tím se na určitou dobu obnoví vlastní sekrece inzulinu.

Tomuto období se říká remise a není v něm nutné pokrývat celou spotřebu inzulinu. Ale remise má přechodný charakter – trvá v průměru jeden rok od manifestace diabetu.

Techniku aplikace inzulinu je třeba zvládnout ve spolupráci s diabetologem. On také určí vhodný způsob inzulinovými pery, inzulinovou pumpou apod. Kontrolu kompenzace si provádí sám diabetik pomocí přístroje k měření hladiny glykemie v krvi, tj. glukometrem.

Dieta při cukrovce

Zlatým středem pro kompenzaci je rozdělení nutričních hodnot celkového příjmu jídla tak, abychom se dostali asi na 55 % sacharidů, 30 % tuků a 15 % bílkovin. U sacharidů dáme přednost škrobům a nestravitelným vlákninám.

Z pohledu rizika srdečně-cévních onemocnění je výhodnější nahrazovat živočišné tuky rostlinnými, např.

olivovým nebo řepkovým olejem, ořechy (hlavně vlašské a lískové), vhodné jsou ryby… Vyvarujeme se smaženým pokrmům a různým hotovým výrobkům, nad jejichž přesným složením zpravidla nemáme coby spotřebitelé kontrolu.

Je třeba věnovat pozornost při nakupování v hypermarketech, kde jsou tzv. DIA koutky. Nakoupit potraviny označené jako DIA neznamená, že jde o jídlo pro diabetika správné! DIA potraviny představují velmi nepřehledný koncept, a proto si musí každý sám pečlivě rozhodnout, zda je pro něj výrobek vhodný.

Kvalita i kvantita přijímané potravy by měla být taková, aby diabetik netloustl ani nehubl, a přitom měl glykemickou křivku v normě. Při dietě sledujeme optimální hladiny krevních tuků v krvi (cholesterol HDL, LDL), abychom se varovali kornatění tepen, když se tuky ukládají do jejich stěn. Všeobecně převládá názor, že diabetici nemohou jíst sladké.

Při léčbě diabetes 2. typu je toto tvrzení oprávněné, protože tento typ diabetu se většinou léčí pouze dietou a perorálními anti-diabetiky, tudíž má skladba jídla v léčbě zásadní význam. Avšak diabetici 1. typu jsou vždy léčeni inzulinem, takže diabetik 1.

typu si může do své diety zakomponovat i malé množství sladkého jídla, které však musí být náležitě pokryto inzulinem.

Velice důležitý je pohyb, sport, fyzická zátěž. Glukóza je hlavním zdrojem energie pro pohyb těla. Energie vzniká štěpením glukózy. Na začátku aktivity svalu je glukóza získávána ze svalového glykogenu.

Později se pro získávání energie použije glykogen z jater. Ten je ovšem znovu tvořen z glukózy v krevní plazmě, a tak dochází k poklesu glykemie. Tento fakt je třeba si uvědomit, že fyzická aktivita snižuje hladinu glykemie.

A trvá ještě několik hodin po ukončení pohybové aktivity. Také záleží na intenzitě a délce trvání fyzické aktivity. Fyzická aktivita je nevhodná pouze v případě špatné kompenzace diabetu (kdy je glykemie vyšší než 17 mmol/l).

Když chybí inzulin, glukóza se nemůže dostat do buňky, začnou se urychlovat katabolické děje, při kterých se rozkládají tuky na ketolátky.

Je třeba zdůraznit, že fyzická aktivita má u diabetika své místo, kromě zlepšení glykémie také pozitivní dopad na psychiku. Před každou větší fyzickou aktivitou si změří glykemii a podle její hladiny si buď přidá jídlo, nebo ubere inzulin, aby během pohybu nedošlo k hypoglykemii.

Cukrovka: příznaky, léčba (diabetes mellitus)

Diabetes mellitus je onemocnění charakteristické výskytem
nadměrného množství cukrů v krvi (hyperglykémie). Jedná
se tedy o poruchu metabolismu cukrů (sacharidů).

Obecně se dá říci, že toto onemocnění se může vyskytovat v každém
věku a postihuje obě pohlaví. Onemocnění může vypuknout náhle nebo ho
může zjistit obvodní lékař při preventivní prohlídce, a to
rozborem krve.

O cukrovku se jedná v případě, že hladina glukózy v krvi
přesáhne hodnotu 10mmol/l. Zvýšená hladina cukrů v krvi
může mít 2 příčiny a podle nich rozdělujeme diabetes mellitus na
2 typy.

Diabetes 1. typu vzniká z důvodu nedostatečné produkce
inzulinu (hormon slinivky břišní) a diabetes 2.

 typu je
zapříčiněn sníženou citlivosti tkání vlastního těla
k inzulinu.

(Hormon inzulin je pro celý organismus nezbytně důležitý,
protože vychytává cukr z krve a přivádí ho do orgánů a tkání celého
těla. Tedy zajišťuje přísun hlavního energetického zdroje.)

Diabetes mellitus 1.

 typu propuká nejčastěji
v dětství nebo v mládí a jedná se vlastně
o autoimunitní chorobu, kdy vlastní imunitní systém ničí
buňky slinivky břišní, které produkují inzulin. Jedná se o onemocnění
náhlé a někdy bývá označováno z důvodu raného výskytu jako juvenilní
diabetes. Odhaduje se, že v současné populaci trpí touto nemocí
0,4% lidí.

Diabetes mellitus 2. typu se vyskytuje spíše
u dospělých, a to hlavně obézních
jedinců. Propuká pozvolna většinou po 30.

 roce života, avšak v poslední
době se neobvykle často vyskytuje i u obézních dětí s nedostatkem
pohybu. Vlohy k tomuto onemocnění jsou často přenášeny dědičně
z generace na generaci a v současnosti touto poruchou trpí asi 7% populace.

Výzkumy ukazují, že se stále běžnější obezitou se častěji objevuje cukrovka
u dětí prvního i druhého stupně zároveň.

Zvláštním úkazem je výskyt cukrovky během
těhotenství. Objevuje se u žen, které nikdy podobné
problémy neměly, a po porodu odeznívá. Příčinou je zřejmě souvislost
s těhotenskými hormony, které zvyšují nároky na funkci slinivky
břišní. Pokud se slinivka nedokáže se zvýšenými nároky na výrobu
inzulinu vyrovnat, dochází ke kolísání hladiny cukru v krvi.

Tento úkaz je typický zhruba pro 4% těhotných žen a obvykle bývá
zjištěn krevními testy při běžných kontrolách. Narozené děti mívají
větší porodní váhu a jsou často ohroženy nízkou hladinou cukru v krvi
(hypoglykémií) a novorozeneckou žloutenkou.

Rizikové faktory cukrovky

Pro diabetes 1. typu nejsou rizikové faktory zcela známy, pravděpodobně
je k němu nutná určitá genetická dispozice společně
s proniknutím virové infekce. Vznik diabetu 1. typu tedy
nesouvisí s tělesnou konstitucí (zda je člověk štíhlý nebo obézní)
ani na každodenních zvyklostech.

Zato pro diabetes 2. typu je takových faktorů hned několik. Nejčastěji
se jedná o obezitu, nedostatek pohybu a
nezdravý životní styl a výživu.

Dlouhodobé přejídání a nedostatek pohybu totiž vede ke snížení
počtu inzulinových receptorů na povrchu buněk. Dříve byl diabetes mellitus
2.

 typu označován jako stařecká cukrovka, protože se vyskytoval
převážně u starých lidí.

V současnosti je však v důsledku našeho
životního stylu takřka epidemicky rozšířen ve všech věkových
kategoriích a ročně zabíjí stejné množství lidí jako
například AIDS.

Prevence cukrovky

Preventivní opatření pro diabetes 1. typu dosud neexistují. Naopak
diabetu 2. typu se člověk vyvarovat může a to tím, že odstraní ze svého
života všechny rizikové faktory pro toto onemocnění. To znamená
dodržování přísných pravidel v každodenním životě.

Musí se dbát na dostatek pohybových aktivit, zdravý
životní styl a vyváženou stravu (s energetickou hodnotou
úměrnou fyzické aktivitě).

Cukrovka tedy není důsledkem nadměrného pojídání sladkostí, jak si
mnoho lidí myslí, ale jedná se o reakci organismu na přebytečnou konzumaci
jakýchkoliv potravin. Sladké pokrmy si diabetik musí odpírat až po
propuknutí tohoto onemocnění, a to z důvodu neschopnosti organismu vyrovnat
se zpracováním nadměrného množství cukru v krvi.

Příznaky a projevy cukrovky

Nejčastějšími příznaky pro diabetes 1. typu je
předrážděnost, časté močení spojené s abnormální
žízní, dále zvracení, tělesná slabost, hubnutí a
neobvykle silný pocit hladu.

U dětí se také může objevovat noční
pomočování.

Protože jsou sacharidy shromážděné v krvi, chybí tyto energetické
zásoby v buňkách a ty tedy musí k zisku energie využívat tuky (lipidy).

Při štěpení tuků (katabolismu) se uvolňují také odpadní látky
(ketolátky, aceton), které zvyšují kyselost vnitřního prostředí a tím
ovlivňují průběh dalších metabolických reakcí.

Proto je také z úst
diabetiků cítit** pach acetonu**, který se mimo jiné objevuje společně
s glukózou i v moči.

Velice často může být prvním příznakem onemocnění
diabetické koma s poruchou vědomí.

Diabetes 2. typu má příznaků podstatně více, avšak o to
méně jsou jeho projevy specifické. Časté bývá zamlžené
vidění, snížení vnímání sladké chuti,
svědění, neobvyklá žízeň,
ospalost, únava, kožní infekce, pomalé
hojení ran, bolesti nohou a mravenčení chodidel.

Mnohdy jsou přítomny také příznaky podobné chřipce či nachlazení,
možná je i ztráta ochlupení na nohou nebo žluté
hrbolky (xantomy) po těle. Časté denní a noční močení není
také neobvyklé.

Léčba cukrovky

Všechny typy onemocnění mají společnou součást léčby, kterou
představuje dieta a pohyb.

Diabetes 1. typu se navíc neobejde bez pravidelných dodávek
inzulinu. Ten se aplikuje injekcemi do oblasti
paže, stehna nebo břicha cca 3-6× denně.

V případě, že hodnoty cukru
v krvi nepřiměřeně kolísají, je nutné využití inzulinové pumpy.

Tato
zásobárna inzulinu dodává neustále malé množství inzulinu do krve a tím
takřka dokonale nahrazuje funkci poškozených buněk slinivky břišní.

Nemocní by měli mít ve vlastnictví kromě pravidelných dávek inzulinu
také přístroj glukometr, kterým je možné měřit z kapky
krve aktuální hodnotu cukru v krvi (glykemii).

Dietní opatření zahrnují častý přísun potravy o malém
množství (min. 5-6 chodů denně). Dále by se neměla překračovat
dávka 30g cukru denně a nedoporučují se výrobky slazené
sacharózou.

Pravidelná fyzická aktivita by měla být přiměřená, rozhodně by
nemělo dojít k nedostatku cukru v krvi (hypoglykémii). Proto nesmí
diabetici nikdy dlouho hladovět ani praktikovat náročnou, dlouhodobou
činnost.

Zatím stále experimentální léčbou je transplantace slinivky
břišní nebo jejích buněk, produkujících inzulin (Langerhansovy
ostrůvky).

Pro diabetes 2. typu je zpravidla nutné snížení
tělesné hmotnosti a podávání léků, tzv. perorálních
antidiabetik, která zvyšují citlivost tkání k inzulinu.

Dieta spočívá ve snížení množství kalorií v potravě (méně než
1800kcal/den), omezení cukrů a tuků a naopak zvýšení přísunu
vlákniny.

Vhodné je maso z ryb a
drůbeže a také dia výrobky. Pod kontrolou by mělo být
také množství bílkovin, které by nemělo dosahovat příliš vysokých
hodnot, aby nezatěžovalo činnost ledvin.

Doporučuje se 0,9 – 1,0g
bílkovin na kg tělesné hmotnosti/den.

Jak vypadá diabetická
dieta, najdete u Ulékaře.cz.

Fyzická aktivita je nutná z důvodu udržení svalového tonu a zdatnosti,
snížení hladiny glukózy v krvi, kontroly hladiny tuků v krvi a tím
i kontroly hmotnosti. Mimo jiné byl po fyzické zátěži prokázán
i výrazný efekt ve zvýšení citlivosti organismu na účinnost léků.

Pokud by však výše zmíněná opatření nepomohla udržet nízkou hladinu
cukru v krvi, byla by nutná léčba inzulinem, podobně jako u diabetu
1. typu (stejná zásada platí i u těhotenského diabetu).

Komplikace cukrovky

Mezi náhlé komplikace řadíme příliš nízkou a příliš vysokou
hladinu krevního cukru (glukózy) v krvi.

Hypoglykémie (nízká hladina cukru) může mít více
příčin, např. hladovění, přespříliš cvičení, opoždění jídla,
alkohol, a podobně.

Tato komplikace se projevuje pocity hladu,
závratěmi, bušením srdce, či
zmateností. Někdy se dokonce popisuje i mravenčení ve
špičkách prstů.

Pokud není léčena, může dojít až ke
kómatu a smrti.

První pomoc v případě hypoglykémie je podání tzv. rychlých
cukrů (snadno rozložitelných), např. sladkého nápoje.
V případě, že už je dotyčný v bezvědomí, měl by dostat kostku cukru
pod jazyk a být ihned ošetřen lékařem.

Naopak hyperglykémie (vysoká hladina cukru) vzniká
v případě nediagnostikované diabetes, vynecháním inzulinové dávky nebo
v době nemoci a stresu. Projevuje se klasickými příznaky diabetes mellitus,
a pokud není léčena, může také vést až ke kómatu a
následné smrti.

Hyperglykemické koma se rozvíjí velice rychle. Od hypoglykemického ho
rozeznáme pomocí typických znaků, jakými jsou opocení kůže, povrchové
dýchání a nepřítomnost dehydratace. První pomocí je podání
inzulinu.

Pokud si nejsme jistí, o jaký druh komatu se jedná,
nikdy nepodáváme inzulin, protože v případě
hypoglykemického bezvědomí by mohl mít smrtící dopad!

Onemocnění diabetes mellitus bohužel přináší i komplikace
chronické, kvůli kterým musí každý diabetik podstupovat další
vyšetření v různých lékařských zařízeních.

Jedná se především
o tyto specifické komplikace: postižení nervů
(neurologické vyšetření), postižení sítnice (optické
vyšetření), postižení ledvin (kontrola moči) a
postižení malých cév (cévní vyšetření).

Pro diabetes 2. typu je také větší riziko onemocnění
srdce a vniknutí infekce. Je proto nutná kontrola
váhy, krevního tlaku a cévní vyšetření, aby se zabránilo rozvoji
vznikajícího onemocnění.

Nejčastěji se v souvislosti s výše zmíněnými komplikacemi setkáme
s onemocněními jako: snížená funkce ledvin až jejich selhávání,
poškození sítnice, slepota, šedý nebo zelený zákal, ateroskleróza cév,
infarkt myokardu, cévní mozková příhoda a brnění až bolesti
končetin.

Dále se také můžeme setkat s otlaky,
vředy, záněty, a dokonce až s nutností amputace
dolní končetiny. A aby toho nebylo málo, postihují
komplikace také zažívací ústrojí a způsobují poruchy trávení,
vylučování a mnohdy i žlučníkové kameny.

Přečtěte si o těhotenské
cukrovce na eMimino.cz

Diskuse

Další názvy: diabetes mellitus, diabetes, úplavice cukrová, diabetes mellitus 1. typu, DM 1, diabetes mellitus 2. typu, DM 2, těhotenský diabetes

Cukrovce se dá vyhnout snadno. Velká žízeň i slabost už ovšem značí problém

Vzhledem k rostoucímu počtu lidí, kteří cukrovkou onemocní, je rada, jak se nemoci vyhnout, relativně „snadná“. „Ideálně by měl člověk žít co nejzdravěji.

Mít dostatek pohybu, být štíhlý, zdravě se stravovat, příliš se nestresovat, nepít nadměrně alkohol a nekouřit.

Jak asi vyplývá z uvedeného výčtu, není v dnešní době jednoduché všechno toto dodržet,“ podotýká diabetolog Martin Haluzík.

Přečíst článek ›

„Pravidelný pohyb je velmi důležitý, pomáhá snižovat hladinu glykemie, zlepšuje citlivost na inzulin a při cukrovce je nenahraditelnou pomocí,“ potvrzuje slova lékaře dvacetiletá Markéta, která se už devět let léčí s diabetem 1. typu. „Mám nefunkční slinivku, proto je pro mě jedinou léčbou přijímání inzulinu,“ vypráví čerstvá vysokoškolská studentka fyzioterapie.

„Píchala jsem si ho pomocí inzulinových per čtyři roky čtyřikrát denně. Teď mám do těla zavedenou inzulinovou pumpu, což mi umožňuje flexibilnější režim.“ Důležité podle ní také je hlídat si příjem vyváženého jídla a sacharidů. „Pravidelnost v jídle a kvalitní potraviny jsou pro tělo nejlepší, a to nejen pro člověka s cukrovkou, ale i pro zdravého,” upozorňuje Markéta.

Cukrovka z jídla?

Při vzniku cukrovky 2. typu hraje určitou roli genetika. Pokud má cukrovku váš přímý příbuzný, je u vás pravděpodobnost jejího rozvoje vyšší.

V dnešní době ale hlavní roli hraje nezdravý životní styl. Pokud se nemoci bojíte, je dobré vědět, že se cukrovka 2. typu dá výrazně ovlivnit stravou i fyzickou kondicí.

Rizikem je totiž nejen konzumace sladkého a dalších nevhodných jídel, ale také obezita.

Přečíst článek ›

Často k rozvoji cukrovky může přispět právě nadbytek tuku v těle. Podle klinické nutriční terapeutky Andrey Jakešové plno cukrovkářů 2. typu nechápe, proč ji mají, když sladké přece nejedí. „Ale rádi si dají uzeniny, smažená jídla, alkohol…,“ upozorňuje Jakešová. Takže i bez cukru se můžete snadno „projíst“ k cukrovce.

Pozor na detox 

Na začátku nového roku se všude kolem rojí zaručené rady, jak zhubnout, pročistit si tělo a zbavit se vánočních kil. Čím dál oblíbenější jsou detoxy, které slibují ohromující výsledky v krátkém čase.

„Neuškodí nám, pokud to bude znamenat, že omezíme alkohol, kouření, budeme jíst více zeleniny a více se hýbat.

Fanouškem detoxikačních kúr, kdy člověk prakticky nic nejí, pije jen nějaké nápoje, ale nejsem,“ podotýká nutriční terapeutka Jakešová.

Často se při detoxu popíjejí ovocné šťávy, což je v podstatě koncentrovaný ovocný cukr, a to z dlouhodobého hlediska tělu zrovna moc neprospívá. „Ještě horší je ale popíjení nápojů například s pepřem a citronem, což by nás údajně mělo pročistit.

Tím si ovšem můžeme maximálně narušit trávení,“ upozorňuje. Neobvyklé nejsou ani případy, kdy při pití detoxikačních čajů, které působí močopudně, dochází zejména u starších lidí k dehydrataci.

Extrémní očistou se navíc můžete zbavit i prospěšných bakterií, které ve střevech potřebujete, a tím si rozhodíte celé zažívání.

Mýty o potravinách

Některé potraviny se v poslední době dostávají na pranýř, ačkoli pro většinu lidí jsou normálně stravitelné. Na prvním místě je pravděpodobně lepek, který obsahují obiloviny, jako jsou pšenice, žito, oves a další. Často se o něm tvrdí, že může za přibírání, ukládání tuku v oblasti břicha a za řadu civilizačních onemocnění. Jenže lepek opravdu nemohou pouze celiaci a alergici.

Přečíst článek ›

Pokud člověk nemá diagnostikované ani jedno z těchto onemocnění, nedoporučuje se lepek omezovat, protože se jedná o bílkovinu, kterou tělo potřebuje. Při bezlepkové dietě dostává tělo také méně vlákniny, čímž se zvyšuje riziko srdečně-cévních onemocnění.

O mléku se zase nejčastěji říká, že zahleňuje a že ho dospělí neumí strávit. Je pravdou, že u mnoha lidí mohou mléčné výrobky způsobit bolesti břicha, nadýmání či průjmy. Mléko totiž obsahuje mléčný cukr, láktózu, k jehož strávení je potřeba enzym laktáza.

Pokud tělo nemá dostatek enzymu, mléčný cukr se nestráví, zůstává v tračníku a začne kvasit, následkem čehož vznikají trávicí potíže. Jestli máte s mlékem problém, zjistíte snadno.

Stačí vypít jednu sklenku, nic jiného nejíst a počkat, zda se dostaví zmíněné obtíže.

Strašák těhotných

Těhotenská cukrovka má řadu rysů shodných s cukrovkou 2. typu. Pokud je včas diagnostikována a dobře léčená, což obvykle znamená, že stačí jen dobré dodržování diety a režimová opatření, není nijak významně ohroženo zdraví dítěte. V některých případech je ovšem nutná i léčba včetně podávání inzulinu. Po porodu se nicméně vrací vše do normálu.

„Těhotenská cukrovka však naznačuje možnost vyššího rizika cukrovky 2. typu v budoucnosti. Ženy, které ji v těhotenství prodělaly, by proto také měly chodit na pravidelné preventivní prohlídky včetně měření hladiny cukru v krvi,“ upozorňuje diabetolog Martin Haluzík.

Přečíst článek ›

Kdy už máte problémK orientačnímu vyšetření na cukrovku postačí odběr krve z prstu a jeho změření pomocí tzv. glukometru. K definitivní diagnóze je pak nutný odběr krve ze žíly a stanovení hladiny cukru v krvi (glykemie).

Normální hodnota glykemie je 3,9 až 5,5 mmol/l. Při hodnotě 5,5 mmol/l již může jít o hraniční hodnotu. V případě, kdy hodnota glykemie není normální, ale ještě ani výrazně zvýšená, se provádí tzv.

glukózový toleranční test, kdy se hodnotí hladiny cukru v krvi dvě hodiny po vypití roztoku obsahujícího 75 g glukózy. 

U pacientů, kteří nechodí k lékaři, může dojít k pozdní diagnóze, leckdy i po několika letech trvání diabetu. Pak mohou nastat komplikace. Příznaky u plně rozvinuté cukrovky zahrnují velkou žízeň, časté močení, únavu, někdy pokles krevního tlaku, nevolnost, celkovou slabost a hubnutí.

Zrádné ovšem je, že při mírném zvýšení hladiny cukru nemusejí být příznaky žádné nebo jen velmi nespecifické, jako například mírná únava. Zcela zásadní jsou tak preventivní prohlídky, kdy si od lékaře nechte kromě celkového vyšetření udělat i odběr krve a stanovení hladiny cukru v krvi.