Duševní zdraví je jedním z nejaktuálnějších společenských témat. O depresích, stresu či syndromu vyhoření se ale mluví především v souvislosti s dospělými pacienty. Pro děti přitom platí podobné statistiky. A onemocnění, které řeší dospělý, u něj možná vzniklo už v dětství.
„Až 50 procent chronických duševních onemocnění se u člověka objeví do 14 let věku a 20 procent mladistvých do 18 let prožívá nějaké duševní obtíže,“ upozorňuje Marie Salomonová, neurovědkyně, kterou jsme zařadili do letošního výběru 30 pod 30.
Od třinácti sama trpí depresí a zažila, jak jsou duševní nemoci u dětí podceňovány. I proto založila organizaci Nevypusť duši, která se snaží o destigmatizaci duševních nemocí u mládeže. Na středních školách pořádá interaktivní přednášky o tom, jak psychickým problémům předcházet nebo kde hledat pomoc, když už se objeví.
Upozorňuje na to, že u dětí a mládeže se objevují stejné nemoci jako u dospělé populace, tedy úzkosti, deprese nebo bipolární poruchy.
Roli samozřejmě hrají predispozice. Salomonová ale otevírá ještě jedno podstatné téma – že někdy mohou být spouštěčem i rodiče a jejich chování.
V rodinách, kde je kladen důraz na výkon a práce je pro rodiče na prvním místě, si potomek vštěpuje pokřivený žebříček hodnot.
Může kvůli tomu trpět nízkým sebevědomím, snažit se před rodiči obstát, a ocitá se tak pod velkým tlakem. I to může duševní onemocnění spustit.
„Zvlášť při větších životních zkouškách, třeba při přijímačkách nebo maturitě, je dobré být dítěti parťákem. Zajímat se o to, jak zvládá stres, a dát mu najevo, že perfektní výkon není v životě na prvním místě,“ doporučuje Salomonová. Už proto, že právě při těchto zkouškách může dítě zažít první velký neúspěch.
Marie Salomonová
Jak poznat, že doma něco není v pořádku? Rodiče by si podle Salomonové měli u svých potomků všímat hlavně výkyvů od normálu, které trvají delší dobu.
V pubertě je to sice těžší vypozorovat, ale varovat by měly:
- stranění se rodiny i přátel.
Dalšími signály jsou třeba časté noční můry, změny ve spánkovém režimu nebo ve stravovacích návycích či abnormální únava.
Rodiče by určitě měli citlivě zasáhnout, pokud u dětí zjistí známky sebepoškozování. Častý problém, který může nastartovat rozvoj psychických nesnází, bývá šikana. Proto je dobré s dítětem rozebírat i to, jak se mu daří v kolektivu.
„Pro některé rodiče je složité s dětmi mluvit, v pubertě je to někdy téměř nemožné,“ podotýká Salomonová. Rodičům radí, aby začali už v nižším věku děti učit, že v nich mají jistotu a mohou se na ně obrátit s prosbou o pomoc.
Pak občas stačí přijít s obyčejnou větou „Jak se máš?“ a dítě se svěří.
„A kdyby ne, musí alespoň vědět, že existuje Linka bezpečí. Není nutné, aby se svěřovalo rodičům, ale musí mít místo, kam se obrátit,“ říká důrazně neurovědkyně. Pro rodiče, kteří potřebují konzultaci, pokud mají starost o dítě, je určena zase Rodičovská linka.
Když už za matkou či otcem potomek přijde, platí několik zásad, které se dají shrnout do 5N: nenadávat, nesoudit, nezlehčovat, nesrovnávat, naslouchat.
Pokud dítě vysloveně nemá například sebevražedné tendence, není dobré mu příliš nutit pomoc. Mohlo by se ještě víc stáhnout a uzavřít do sebe. Když rodič s potomkem nenajde vhodné řešení, je lepší využít školního psychologa či třídního učitele – pokud ovšem mají s dítětem dobrý vztah.
Je také samozřejmě možné obrátit se na dětského psychologa nebo psychiatra, čekací doby ale bývají velmi dlouhé.
Pozice dětí a mladistvých s duševními problémy není v České republice jednoduchá. Mají velmi omezené možnosti, kde hledat pomoc, ve zdravotnických zařízeních potřebují doprovod či souhlas zákonného zástupce. Pokud jim rodiče nejsou dostatečnou oporou, mohou některé neléčené případy končit až hospitalizací.
V Česku není ani dostatečná síť služeb pro nezletilé, funguje tu například pouze jeden denní stacionář pro mládež. Prevence v oblasti duševních onemocnění ve školách také není v Česku ideální. I proto mají v Nevypusť duši práce nad hlavu.
Nejčastější duševní onemocnění
Publikováno: 13. 4. 2012, aktualizováno: 11. 1. 2019
S jakými typy psychických onemocnění se nejčastěji můžete setkat? Jsou to:
Schizofrenie
Schizofrenie je duševní nemoc, která ovlivňuje myšlení, vnímání i prožívání nemocného a výrazně zasahuje do jeho života i života jeho blízkých. Příznakem této nemoci rozhodně není rozdvojená osobnost, jak se nás snaží přesvědčit autoři filmů a literatury.
Vyznačuje se především:
- těžkou dezintegrací osobnosti – projevuje se zmateností, rozporuplnými pocity, napětím bez zjevné příčiny, přemírou myšlenek nebo pocity naprosté prázdnoty, nevyzpytatelným chováním,
- porušeným kontaktem s realitou – neboli svět schizofrenika je velmi vzdálený světům ostatních lidí,
- sníženou schopností vypořádat se s běžnou zátěží každodenního života.
Schizofrenie se projevuje především poruchami myšlení (bludy) a poruchami vnímání (halucinacemi).
Blud je falešná představa, která se nemocnému zdá být skutečná a pravdivá a nelze mu ji vyvrátit. Například představa spiknutí, při níž je nemocný přesvědčen, že je sledován a že se na něj chystá nějaký útok.
Jindy může mít schizofrenik bludnou představu, že je nadán nějakými nadpřirozenými schopnostmi a že jimi může zachránit svět.
Je však nutné uvědomit si, že každý, kdo se cítí být ohrožen nebo má nějaké zvláštní schopnosti, rozhodně není schizofrenik.
Halucinace jsou poruchy vnímání. Nemocný člověk slyší, vidí nebo cítí věci, které jiní nevnímají. Dá se říci, že člověk s bujnější fantazií si představuje různé obrazy, v duchu s někým rozmlouvá, ovšem bez problémů tyto věci odliší od skutečných vjemů zvenčí.
Typickým příkladem halucinace je slyšení hlasů. Tyto hlasy s nemocným rozmlouvají, někdy mu nadávají nebo přikazují. Lidé, kteří onemocněli schizofrenií, mívají potíže s pozorností – těžko se soustředí, jejich mozek jako by ztrácí schopnost filtrovat informace přicházející zvenčí.
Nemocný je tak přehlcen vjemy, že nedokáže rozlišit důležité od nedůležitého.
Schizofrenik je často velmi citlivý a vnímavý, má také schopnost originálního myšlení (touto nemocí trpěla řada významných osobností, jako například malíř Vincent van Gogh, hudební skladatel Georg Fridrich Händel či fyzik a matematik Isaak Newton).
Kvůli své nemoci je schizofrenik přecitlivělý vůči vnějším vlivům a je svým onemocněním velmi zaměstnán. Kromě halucinací, bludů a potíží s koncentrací se často potýká s úzkostí, depresí, ztrátou motivace nebo propadá apatii. Mění se tak jeho chování i vztahy s blízkými lidmi.
Jeho okolí si všimne, že „ten člověk se nějak změnil‘. Toto je výrazné v akutní fázi onemocnění, která se u některých lidí může vyskytnout pouze jednou a při dobré léčbě se nemusí tento stav už nikdy opakovat.
Často však jde o opakující se epizody (ataky), mezi nimiž jsou období klidu, kdy se nemocný projevuje vcelku normálně.
Aby byla léčba úspěšná, je nutná spolupráce s psychiatrem, užívání psychofarmak, užitečná je i dlouhodobá psychoterapie. Někteří nemocní mají sníženou schopnost pracovat, což může dosti komplikovat ekonomickou situaci rodiny.
Související literaturu hledejte v naší Odborné knihovně.
↑ nahoru
Depresivní porucha
Depresí obecně rozumíme stavy, kdy cítíme smutek, prázdnotu, je nám do pláče, jsme unavení, do ničeho se nám nechce, budoucnost vidíme černě, špatně se soustředíme, trpíme nechutenstvím, nebo naopak máme sklon se přejídat, špatně spíme, nemáme chuť na sex, život ztrácí cenu a podobně.
To jsou některé projevy deprese, každý z nás jistě někdy něco z toho zažil. Považujeme to za normální, pokud jde například o reakci na ztrátu blízkého člověka nebo to souvisí s vyčerpáním z přepracování. Jestliže ale chybí jasný důvod, proč se cítíme takto špatně, nebo původně srozumitelná reakce trvá už moc dlouho, pak mluvíme o duševní poruše a začínáme přemýšlet o léčbě.
Příčinou depresí mohou být dlouhodobě neřešené problémy ve vztazích, v práci, dlouhodobé přetěžování se (neschopnost odpočívat), obtížné vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka nebo užívání návykových látek. Někteří z nás mají navíc k depresím vrozené dispozice.
Člověk v depresi nejen že ztrácí schopnost učit se či pracovat, ale také prožívat vztahy. Záleží také na „hloubce“ deprese. U středně těžké a těžké formy se objevují myšlenky na sebevraždu, které je třeba brát opravdu vážně.
Dlouhodobá deprese jednoho z rodičů je velmi nebezpečná pro celou rodinu. Hrozí ztráta zájmu o partnera i o děti, zanedbávání péče o sebe i děti, ztráta zaměstnání, rozvoj závislosti na alkoholu, riziko sebevraždy.
- Čtěte také:Deprese u dětí
- Konzultace s odborníkem je důležitým krokem ke zlepšení stavu.
- Deprese – jak ji rozpoznat a jak ji léčit (zdroj: Český rozhlas, 2005)
- O depresi (zdroj: Česká televize, 2011)
- Související literaturu hledejte v naší Odborné knihovně.
- ↑ nahoru
Bipolární porucha
Pro tyto potíže se dříve užívalo názvu maniodepresivní psychóza. Jde o opakované střídání stavů mánie a deprese.
Při mánii je člověk celkově zrychlený, má nadmíru energie, nemá potřebu spánku (nespí několik dní), má euforii (nadnesenou náladu), která se může střídat s podrážděností, nesoustředí se, má sklony utrácet peníze, může mít větší sexuální touhu.
Tento stav je pro nemocného dočasně příjemný, posléze přechází ve zmatek, úzkost, neklid, následuje vyčerpání a stav deprese. Pokud mánie trvá týden, deprese se pak může držet nemocného i několik měsíců.
Toto onemocnění má tendenci vracet se, kvalitní léčba u odborníka (psychiatra, psychoterapeuta) je nutná. Nemoc velmi zatěžuje rodinu ve fázi mánie i deprese.
V mezidobí rovnováhy vše obvykle funguje normálně a právě v tomto čase by nemocný neměl polevovat v léčbě (léky, psychoterapie), aby dokázal dalším výkyvům předejít nebo na ně včas reagovat – a tím zmírnit jejich dopad na sebe i ostatní.
Související literaturu hledejte v naší Odborné knihovně.
Poruchy osobnosti
Nejde o duševní nemoc v pravém slova smyslu, spíše o takové uspořádání vlastností a charakterových rysů osobnosti, které dotyčnému a často i jeho okolí komplikují život.
Obecně jde o sníženou schopnost přizpůsobení se okolí, sníženou schopnost snášet stres, sníženou schopnost ovládat své emoce, větší zaměření se na sebe.
Pokud jsou tyto „zvláštnosti“ přítomné v menší míře, říkáme tomu akcentovaná osobnost či osobnost s určitými rysy – takový člověk si své potíže uvědomuje a bývá ochotný s tím něco dělat.
U těžkých poruch osobnosti si obvykle dotyčný myslí, že jeho problémy způsobuje hlavně okolí, na sobě je ochoten pracovat jen velmi sporadicky a život s ním bývá těžký.
Poruch osobnosti existuje celá řada. Některé se podobají duševním poruchám, ovšem příznaky bývají – na rozdíl od duševně nemocných – považovány takto postiženými za součást jejich osobnosti.
Pokud má dotyčný stabilní zázemí a podaří se navázat dobrou spolupráci s psychoterapeutem, je zde velká šance na změnu k lepšímu.
Související literaturu hledejte v naší Odborné knihovně.
Úzkostné poruchy
Úzkostné poruchy patří k nejčastějším psychickým potížím, a to zejména u žen. Mezi známé formy patří různé druhy fobií (strachu z konkrétního objektu či situace), panická porucha a generalizovaná úzkostná porucha (viz dále v článku).
Fobie zaměřené na konkrétní objekty strachu jsou asi nejrozšířenější a v porovnání s ostatními nejméně zatěžující dotyčného i jeho okolí.
Patří sem strach z výšek, z uzavřených prostor, z konkrétních zvířat, ze tmy, ze zubního lékaře, prostě z čehokoliv, na co si vzpomenete.
Většinou se s tím naučí lidé žít – situacím se vyhýbají nebo se formou tréninku naučí svůj strach překonávat.
Komplikovanější je to s takzvanou sociální fobií.
Jde o pocity úzkosti na veřejnosti, zejména pokud se tam máte nějak projevovat, má tam na vás být upřena z nějakého důvodu pozornost, máte s někým komunikovat.
Tento problém dokáže dotyčného izolovat, jde o prožívání značné nejistoty v kontaktu s lidmi mimo rodinu. Pokud je sociální fobik ten, kdo v rodině určuje pravidla, může jeho strach z lidí omezovat i ostatní členy rodiny.
Panická porucha popisuje návaly úzkosti doprovázené bouřlivými tělesnými příznaky – bušením srdce, potížemi s dechem, pocity na omdlení. Takto nemocný mívá při atace panické úzkosti strach o svůj život. Zvláště v počátku jsou tito lidé nesprávně odváženi do nemocnice s podezřením na infarkt myokardu či mozkovou příhodu.
Generalizovaná úzkost je určitá připravenost reagovat nepřiměřenou úzkostí i na menší podněty. Projevuje se také třesem, pocením, žaludečními nevolnostmi, u dotyčného bývá přítomen nepřiměřený strach o sebe či blízké, že onemocní, že budou mít dopravní nehodu.
- Léčba je zde samozřejmě velmi užitečná a účinná, při neřešení problému zde hrozí získání návyku na alkohol či na léky snižující úzkost.
- Související literaturu hledejte v naší Odborné knihovně.
- ↑ nahoru
Obsedantně-kompulzivní porucha
Obsese jsou nutkavé myšlenky – nápady, představy, impulzy, které se opakovaně vtírají do mysli, přinášejí tíseň a potřebu nějak jim vyhovět.
Kompulze je ritualizované chování reagující na vtíravé myšlenky. Například stále dokola můžu mít pocit, že mám špinavé ruce, a proto se stále dokola myji, až mám kůži na rukou poničenou.
Myšlenky se mohou týkat kontroly různých věcí, uspořádání věcí, představ, že udělám nějakou nepřístojnost, a podobně.
Je to poměrně těžká porucha vzhledem k utrpení, které nemocnému přináší i vzhledem k obtížnosti léčby. Může jít také o projev osobnostní poruchy. Okolím jsou pak tito lidé vnímáni jako upjatí, pedantičtí, rigidní (ztuhlí, nepoddajní). Odborná péče může být účinná, ale chce to trpělivost od „pacienta“ i jeho okolí, protože změny probíhají jen pozvolna.
Poruchy příjmu potravy
Jde o okruh onemocnění, k nimž se řadí mentální anorexie (odmítání jídla), bulimie (záchvaty přejídání a zvracení) a také přejídání spojené s jinými psychickými poruchami, například se stresem. U poruch příjmu potravy jsou typické obavy z tloušťky, manipulace s jídlem sloužící ke snížení hmotnosti a zkreslené vnímání vlastního těla.
Jde o nemoc – to znamená, že chování spojené s anorexií či bulimií není nemocný člověk od určitého stadia schopen ovládat, a tedy se sám bez pomoci druhých tohoto onemocnění zbavit. Nemoc bývá doprovázena ztrátou zájmu o kontakt s vrstevníky (především u anorexie), nesoustředěností a náladovostí. Středem zájmu se stává jídlo a vlastní postava.
Neléčená porucha příjmu potravy se obvykle stává chronickým problémem, který zatěžuje celou rodinu, a je zde riziko předání negativního vztahu k jídlu a ke svému tělu z rodiče na děti. Více informací najdete ve speciální kapitole o poruchách příjmu potravy u dětí a dospívajících.
Čtěte také téma měsíce: Poruchy příjmu potravy u dětí a dospívajících
Související literaturu hledejte v naší Odborné knihovně.
Závislost rodiče na alkoholu, drogách či lécích představuje velice závažný problém pro celou rodinu. Působí destruktivně jak na partnerský vztah, tak i na vývoj dítěte. Závislostí je dotčeno chování i emocionální prožívání dotyčného.
Je-li některý z rodinných příslušníků závislý, je nutné vyhledat odbornou pomoc, a to i navzdory tomu, že dotyčný nemusí od začátku na léčbě spolupracovat. Více informací naleznete v samostatné kapitole s názvem Rodiče jsou závislí.
Související literaturu hledejte v naší Odborné knihovně.
Možnosti pomoci najdete v rubrice Kde hledat pomoc.
Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!
ČPZP – Duševní nemoci a jejich příčiny
Velká část duševních onemocnění vzniká na podkladě nějakých dispozic. Patří zde způsob výchovy, události, které se vyskytují v průběhu života, potíže v mezilidských vztazích, pracovní a existenční starosti. Také bývá přítomen i „spouštěcí faktor‘, který vlastní nemoc vyvolává. Některé nemoci mají genetický základ, protože se vyskytují v některých rodinách nebo mohou být vyvolány biochemickými změnami v mozku. Tyto změny mohou způsobit léky, zranění nebo degenerace samotné mozkové tkáně.
Nejčastější duševní poruchy
Mezi nejčastější duševní poruchy patří neurózy. Příčinou neuróz jsou nepříjemné reakce na stresy, které pacient prodělal v minulosti. Vrozené faktory neuróz mají své kořeny v dětství, často plynou z nejistoty. Významnou roli v rozvoji neuróz hraje způsob výchovy. Neurózy zahrnují:
- úzkostnou neurózu,
- fobie,
- poruchy příjmu potravy,
- hypochondrie.
Úzkostné neurózy
Dlouho trvající obava, strach a zvýšená podrážděnost spojená s horší schopností soustředění patří mezi hlavní příznak úzkostné neurózy.
Mnoho nemocných trpí současně i tělesnými potížemi jakými jsou: bušení srdce, závratě, pocení, sucho v ústech, bolest hlavy, třes končetin atd. Neuróza může vážně zasáhnout do života postiženého a narušit jeho mezilidské vztahy.
Příznaky se mohou dočasně zhoršit za určitých situací a vést k zrychlenému dýchání a panice. Úzkostná neuróza je častější u žen.
Fobie
Jedná se o velice intenzivní strach z nějaké situace nebo objektu. Při setkání s takovou situací zažívá člověk úzkostné příznaky a není schopen se s nimi vyrovnat a nutí ho to k útěku.
Poruchy příjmu potravy
Mezi poruchy příjmu potravy patří anorexie a bulimie. V prvém případě se jedná o odmítání potravy a doslova strach z kilogramů, druhý případ se týká nezvládnutelnou a nekontrolovatelnou konzumaci velkého množství jídla během krátké doby. Obě dvě poruchy spočívají v nutkavých představách o jídle i hmotnosti.
Hypochondrie
Za hypochondra označujeme jedince, který má trvalý a neopodstatněný strach o své fyzické zdraví. V lehčím měřítku je to celkem normální, ale v těžkých formách může být hypochondr vážným problémem. K častým příznakům patří bolesti kdekoli na těle, které vzdorují veškeré léčbě.
Poruchy osobnosti
Množství různorodých problémů, které mohou z narušení osobnosti vyplynout, lze jen ztěží definovat.Člověk s paranoidní osobností je přecitlivělý, nepřátelským vztahovačně reaguje na sebemenší kritiku. Mezi nejtěžší poruchu osobnosti patří psychopatie. Psychopati nemají schopnost navázat láskyplný vztah nebo přátelství a chovají se nesmírně impulsivně.
Schizofrenie
Začíná znenadání, pacient se začne chovat nezvyklým způsobem. Často se objevují zvukové a hlasové halucinace a pacient si nenormálnost svého bludu nemusí uvědomovat. V některých případech přichází změny postupně. Téměř u jedné čtvrtiny osob se schizofrenie vrací a probíhá celé roky chronicky.
Poškození mozku
Mozek může být poškozen poraněním nebo jedovatými látkami. Příznaky jsou pak závislé na povaze poškození a na tom, zda se jedná, či nejedná o trvalé poškození.
Demence
Zhruba u jednoho člověka z deseti se po 65. roce věku začne rozvíjet senilní demence. K časným příznakům patří zapomětlivost a potíže s úsudkem. Staré vzpomínky přetrvávají déle, ale postupně jsou narušeny také ony. Nakonec dochází k poruchám osobnosti, pacient se stává zmateným a depresivním.
K tomu se připojují také závažné tělesné postižení, dotyčný není schopen se mýt a dodržovat tělesnou hygienu. Nejčastějším druhem demence je Alzeheimerova nemoc a porucha krevního oběhu v mozku, která je způsobena kornatěním tepen nebo drobných tepének v mozku krevními sraženinami.
K dalším příčinám patří nádory mozku, otravy, opakované nádory hlavy, infekční onemocnění nebo degenerativní onemocnění.
Zase ta deprese aneb Co nám ničí psychické zdraví
V současné uspěchané době plné úkolů a povinností není občas lehké najít si čas na sebe, těšit se z maličkostí a užívat si života. Pocity pohody, štěstí a radosti tak často střídají únava, vyčerpání a deprese. Jaké aspekty mohou ovlivňovat naše psychické zdraví a jak se s tím vypořádat?
Venku je krásně, svítí sluníčko, ptáci zpívají, vedle vás se spokojeně probouzí vaše drahá polovička, ale vy máte pocit, že je vše špatně? Ve vztahu jste spokojení, těšíte se dobrému zdraví, máte skvělou práce, a přeci – čas od času, nebo dokonce stále více pravidelně, se probouzíte ve stavu, kdy vás nic netěší? Důvodů může být hned několik. A rozhodně je dobré se je naučit rozpoznávat a případně se jim i do budoucna vyhnout. Několik z nich přinesli redaktoři serveru Yourtango.
Roční obdobíJedním z hlavních důvodů, proč někteří lidé častěji trpí špatnou náladou a depresemi, bývá roční období. Není se čemu divit – převážně na podzim a v zimě se k mnohdy nevlídnému počasí ještě přidávají krátké dny s menším množstvím slunečního svitu, a tak se není čemu divit, že se citlivější jedinci cítí mizerně.
- Dalším důvodem pro psychickou nepohodu může být i určitá stresující zkušenost či zážitek z minula, který se odehrál právě v daném ročním období.
- Smrt příbuzného před významnými svátky nebo v období něčích narozenin mohou být poměrně jednoduchým spouštěčem deprese, a to i opakovaně.
- Štítná žláza a vitamín D
Dalším z důvodů, které mohou zhoršovat či zapříčiňovat výskyt depresí, může být snížená funkce štítné žlázy nebo nedostatek vitamínu D. V obou případech se zmíněné nedostatky dají poměrně jednoduše zjistit z testů, oba problémy se dají řešit léky.
Pečujte o své zdravíJste si jistí, že dostatečně a zdravě jíte, pravidelně si dopřáváte pohyb, dostatečně odpočíváte?Pokud ne, může to být důvodem, proč se u vás častěji vyskytují depresivní stavy. Zjistěte, v čem se vám nedaří a zkuste to změnit.
Poznejte druh depresePro úspěšný boj s depresí je také dobré poznat typ deprese. Je rozdíl, zda u vás vzniká tzv.
reaktivní deprese, která se projevuje jako reakce na určitou stresovou situaci ve vašem životě (smrt blízkého člověka, rozvod, ztráta zaměstnání…) nebo třeba tzv.
endogenní („vnitřní”) deprese, která vzniká na základě nevyváženého chemického prostředí v mozku, tedy bez vnějších příčin. Podobně závažná může být třeba i poporodní deprese.
Spolehlivě poznat, o jaký druh deprese se jedná, může nejlépe odborník. Proto je lepší se nebát a se svými potížemi se obrátit na lékaře, který dle zjištěných příčin a symptomů pomůže navrhnout nejúčinnější řešení. Čím déle totiž deprese zůstává neléčena, o to vážnější následky může její výskyt mít.
originál článku najdete ZDE.zdroj: Novinky.cz
Faktory ovlivňující zdraví – duševní zdraví: Informace pro pacienty: Nemocnice Jihlava
Nemocnice podporující zdraví
Faktory ovlivňující zdraví – duševní zdraví
Duševní zdraví znamená dobrou kondici celé osobnosti. Duševně zdravý člověk je schopen přijímat a zpracovávat informace, řešit problémy, logicky myslet, vytvářet nové věci, aktivně se zúčastňovat dění kolem sebe a adaptovat se na nové situace. Umí dobře komunikovat, je citově vyrovnaný, zvládá vlastní emoce, ale zároveň se dovede uvolnit.
Duševní onemocnění má často fyzickou příčinu nebo je způsobeno nerovnováhou některých látek v mozku. Stres, problémy v rodině, v práci či škole mohou duševní poruchy vyvolat nebo je zhoršit.
Co může vést ke zlepšení duševního zdraví každého z nás?
Jezte zdravě
Většina z nás bude asi souhlasit s tím, že zdravá, vybalancovaná dieta je prospěšná našemu tělesnému zdraví. Pomáhá snižovat váhu a chrání proti celé řadě nemocí, včetně nemocí srdce, cukrovky a rakoviny.
Některé diety jsou však prospěšné také pro duševní pohodu, např. středomořská dieta, která zahrnuje fazole, ořechy, cereálie, semínka a vůbec stravu rostlinného původu a ovoce. Obsahuje málo nasycených tuků, protože preferuje mírnou konzumaci ryb a jenom velmi malou spotřebu masa a sladkých jídel.
Existuje ovšem i velký počet potravin a nápojů, které duševnímu zdraví neprospívají. Např. ty, které obsahují cukr, umělá aditiva a kofein rovněž vysoká konzumace alkoholu zvyšuje riziko úzkosti a deprese.
- Pravidelně cvičte, nebo choďte na procházky
- Pro zachování duševního zdraví však není nutné absolvovat dlouhé nudné hodiny nějakých speciálních sportovních programů. Tělu i duši je nejvíce prospěšná pravidlená chůze, která je nanákladnou, málo rizikovou a dostupnou formou pohybu a může být účinným ničitelem stresu
- Více spěte
Nedostatek spánku může učinit člověka náchylným ke vzniku dušeních onemocnění.
Odborníci doporučují chodit spát a vstávat ve stejný čas každý den, dokonce i o víkendu a o prázdninách, protože pravidelný rytmus bdělého stavu a spánku podporuje lepší noční spánek.
Rituály před spaním, jako je například teplá koupel nebo čtení knížek, mohou podpořit usínání a přispět k lepšímu spánku.Důležité je kde spíme, nejvhodnější je chladný, zatemněný a tichý pokoj.
Zkroťte stres
Každý z nás je nějakým způsobem vystaven stresu – v práci, ve vztazích nebo kvůli finančním problémům. Nadměrný stres je příčinou nebo vyvolávajícím momentem pro vznik řady poruch a onemocnění.
Jak potlačit a zvládat stres k udržení duševní pohody? Několik studií prokázalo, že efekt na snížení stresu má jóga a určité druhy meditací, rovněž smíchem lze během stresujícího období snížit nežádoucí reakci organismu na stres a to dokonce nezávisle na tom, zda se dotyčný cítí šťastný, či nikoliv. V boji se stresem pomáhá také změna životního stylu. Doporučuje se využít i další techniky jako je např. sepsání seznamu, na němž si utřídíme priority, pravidelné přestávky a pěstování asertivity. Pozornost je třeba věnovat i vztahům v zaměstnání a vytvářet sítě spřízněných duší v práci i mimo ní.
Pracujte s lidmi nebo alespoň na zahrádce
Ačkoliv některé z nás může zaměstnání stresovat, i nezaměstnanost může mít na duševní zdraví velmi škodlivý vliv. Mít placené zaměstnání je obecně považováno za dobrou věc.
Nejenom že nabízí způsob, jak si vydělávat na živobytí, ale dává nám tolim potřebnou identitu, kontakty a přátelství s ostatními lidmi. Dává našemu životu určitý řád.
Být přátelský a v kontaktu s lidmi přináší uspokojení a může významně zlepšit duševní pohodu.
Být v důchodu neznamená izolovat se od lidské společnosti, je důležité kontakty nepřerušovat a nadále udržovat vzájemné vztahy se svými známými, příbuznými a sousedy.
Stanovte si realistické cíle
Nebezpečné je klást si nerealistické cíle a mnoho z nás si stanovuje cíle v souvislosti s Novým rokem. Toto by nás mohlo stresovat a namísto zlepšení duševního zdraví, bychom dosáhli opaku.
Cíle se stanovte předem, mluvte o nich s přáteli, rodinou, kolegy v práci, třeba vám mohou být nějak nápomocni. Pravidelně si plnění cílů vyhodnoťte, když dosáhnete určitého cíle, oslavte to a odměňte se.
Když uděláte malou chybu, třeba jeden den vynecháte svou dietu, berte to jako drobnou překážku a soustřeďte se na další den.Všechny změny vyžadují čas a třebaže se vám to všechno bude zdát těžké, nevzdávejte se!
Kdy vyhledat odbornou pomoc?
- Máte silné a opakované stavy úzkosti, které negativně zasahují do vašeho života např. tím, že narušují spánek, soustředěnost, pracovní výkon nebo sociální vztahy?
- Jste unavení, vyčerpaní, nevěříte si, máte strach. Nic vás nebaví, do ničeho se vám nechce, v ničem nenacházíte smysl. Jste nevrlý, podrážděný, trpíte Vy i Vaši blízcí?
- Pozorujete na sobě nebo svém blízkém významnou a ničím nevysvětlitelnou změnu chování např. sociální izolaci, zvýšenou podezřívavost, náhlou změnu zájmů, emoční výkyvy aj?
- Objevují se poruchy paměti, orientace, častější zapomínání a zhoršení ostatních psychických funkcí (pozornost, soustředěnost atd.)?
Na koho se můžete obrátit? Poradenství, skupinové terapie a nejrůznější léky mohou pomoci lidem, kteří si nevědí rady se svými problémy. Nebojte se poprosit svého lékaře o radu nebo sami vyhledejte psychologickou pomoc – psychoterapii.