Kolenní vazy – Vše o zdraví

O zdraví 16. 11. 2018 | Mgr. Martina Karasová

Bolest kolen zažil někdy asi každý z nás. Někdy bolest postupně sama odezní, někdy je třeba navštívit lékaře nebo fyzioterapeuta. V krajním případě je třeba stav řešit operací. Příčinou potíží může být úraz, zánět, degenerativní změny nebo se může jednat o bolest přenesenou z jiné části těla. Co je příčinou? Na co si dát pozor?

Bolest kolene ze Shutterstock.com

Poranění kolenního kloubu může postihnout jakoukoliv strukturu v něm – vazy, šlachy, kosti, chrupavku, ale i bursy (tzv. tíhové váčky). Mezi nejčastější poranění patří:

• Poranění předního zkříženého vazu (ACL), který je jedním ze čtyř vazů spojujících kost stehenní s kostí holenní. Toto poranění je poměrně častým zraněním lyžařů, fotbalistů, ale i jiných sportovců, kde dochází k rychlým změnám směru pohybu.
• Poškození menisků. Menisky jsou srpkovité chrupavčité tlumiče nárazů a tření mezi stehenní a holenní kostí. V koleni máme dva – na vnitřní a na vnější straně kolene. Častěji je v ohrožení ten vnitřní.
• Záněty šlach – tendinitidy. Dlouhodobým drážděním a přetěžováním může dojít k zánětu šlach v koleni. Jedním z častých stesků skokanů, běžců nebo cyklistů je patelární tendinitida – zánět šlachy spojující čtyřhlavý sval stehenní s přední částí holenní kostí, která se projeví bolestí nad horním okrajem čéšky.
• Zlomeniny. Dlouhé kosti dolní končetiny jsou sice silné, ale přesto může dojít k jejich zlomení.
• Syndrom iliotibiálního traktu. Iliotibiální trakt je široký vazivový pruh na zevní straně stehna. Nadměrné tření tohoto vazivového pruhu o kostěný výstupek na zevní straně kolene se projeví bolestí na zevní straně kolene, zvlášť při běhu z kopce nebo do kopce.
• Bolest kyčle nebo kotníku. Ač se zdá, že to spolu nesouvisí, opak je pravdou. Bolest kolene může změnit styl vaší chůze, a to se může projevit právě bolestí kyčlí, beder nebo kotníku.

Na co dát pozor?

• Nadváha. Nadváha či obezita znamená i vyšší zátěž pro vaše klouby a to i během zdánlivě neškodných aktivit jako je chůze nebo chůze do/ze schodů. Také vás vystavuje zvýšenému riziku artrózy tím, že urychlí rozpad kloubní chrupavky.
• Nedostatek svalové pružnosti a síly. Svaly zkrácené nebo oslabené neposkytují takovou oporu jako svaly ve formě, protože neabsorbují zátěž působící na kloub.
• Některé druhy sportů. Některé sporty kolena zatěžují více, opatrní buďte např. u lyžování, basketu nebo běhu.
• Předchozí zranění. Jakékoliv zranění kolene, které jste v minulosti prodělali, zvyšuje pravděpodobnost, že zraníte znovu.

Kdy bychom měli vyhledat lékaře?

• Nemůžete se na nohu postavit
• Nemizící otok
• Nemůžete koleno plně ohnout nebo napnout
• Vaše koleno má neobvyklý tvar
• Máte horečku a zároveň je koleno zarudlé, horké a oteklé
• Koleno je při chůzi nestabilní nebo „vypadává“

Tipy a doporučení

Pokud se ale budete držet následujících doporučení, můžete riziko poškození kolen výrazně snížit

• Zbavte se přebytečných kilogramů. Udržovat si zdravou váhu je jedna z nejlepších věcí, kterou můžete pro svá kolena udělat. Každý kilogram navíc znamená zvýšenou zátěž a zvyšuje riziko poranění a rozvoje artrózy.
• Cvičte správně.  Správná technika a provedení cviků jsou nejlepší prevencí přetížení a z něho plynoucích bolestí.
• Posilujte a zůstaňte pohybliví. Velká část zranění pramení z nedostatečně fungujících svalů. Udržujte své svaly silné, pevné, trénujte i stabilizační cvičení a nezapomínejte na strečink.
• Dejte si pauzu. Pokud nejste ve formě a koleno vás pobolívá, vynechte na čas trénink nebo vyberte takovou aktivita, kde koleno nezatěžujete

Mohlo by vás také zajímat: Další článek

Dřep a zdraví kolene – hluboký, nebo na paralel? To se dozvíte v našem novém článku!

“Hej brácho, nechoď ty dřepy tak dolů, odpálíš si kolena!” 

Takovýhle pokyn slyšel od místního fitness guru jistě už každý z nás, nebo ne?Jedno stále dokola opakující se téma v silovém tréninku je to, zda byste měli chodit dřepy hluboké do maximálního rozsahu pohybu, nebo nejdále na paralel. Dalšími témety zůstává, jestli zvolit powerlifterský dřep, weightlifterský dřep, jak postavit pozici nohou, zda je nebezpečné podkládat si paty…blablabla.

Jediné, co k těmto tématům můžeme s určitostí říci, je to, že správnou pozici dřepu vždy určuje NAŠE JEDINEČNÁ ANATOMICKÁ STRUKTURA! To znamená, že neexistuje jediná správna varianta dřepu pro všechny cvičence.

Záleží na tom, jak dlouhé jsou naše dolní končetiny v porovnání s trupem, jestli jsme anterior, nebo posterior dominantní (dominance přední X zadní strany), jakou máme mobilitu kotníků a kyčlí, co je náš cíl atd.

Toto všechno by bylo velmi těžké obsáhnout do jednoho článku, proto si články do dřepu rozdělíme do několika témat a odvětví.

Prvním z nich budiž to, JAKÝ DŘEP JE VHODNÝ PRO ZDRAVÍ KOLENE.

Ve většině trenérských škol, fitness kurzů a dalších vzdělávacích institucí se dozvíte, že byste v dřepu nidky neměli jít pod paralel. Jinak řečeno, zadek by se vám neměl dostat pod úroveň kolen.

obrázek: dřep na paralel, kolena nejdou před špičky

Rovnou na začátek vám řeknu, že nesouhlasím. Dokonce jsem jasně a výhradně proti. V dalším pokračování článku se pokusím objasnit, proč tomu tak je.

• Nadruhou stranu neříkám, že mám výlučně pravdu jen a jen já, pouze sdílím své názory a zkušenosti.
• Anatomická struktura kolene

obrázek: anatomická struktura kolene, zdroj: www.profadrianwilson.co.uk

1. ACL (Anterior Cruciate Ligament) – přední zkřížený vaz- zabraňuje posunutí femuru (kost stehenní) směrem dozadu na tibii (kost holenní) a obráceně- je uložen nejvíce povrchově, proto je nejvíce náchylný ke zraněním- k maximálnímu napětí dochází při vnitřní rotaci a flexi 15'-30'
2. PCL (Posterior Cruciate Ligament) – zadní zkřížeý vaz


3. MCL (Medial Collateral Ligament) – vnitřní postranní vaz 
4. LCL (Lateral Collateral Ligament) – vnější postranní vaz
5. Menisky – vnitřní a vnější
6. – vnitřní meniskus je větší a srostlý s MCL, proto bývá poškozen častěji
7. Působící síly

– zabraňuje posunutí femuru (kost stehenní) směrem dopředu na tibii (kost holenní) a obráceně- maximální napětí při plné extenzi (natažení)

- chrání před podvrtnutím kolena směrem dovnitř- chrání před podvrtnutím kolena směrem ven- tlumí nárazy (femuru na tibii) a šetří kolenní kloub

Při dřepu na koleno působí dva odlišné typy síly, které perfektně vysvětluje Dr. Aaron Horschig.

První z nich jsou “Shear Forces”. Nerad tyto výrazy překládám z angličtiny, ale volně bych to přeložil jako předozadní pohyb. Vlastně se jedná o měření toho, jak moc chtějí dvě kosti, stehenní a holenní, sjet jedna po druhé do opozitního směru. tyto síly mohou být nebezpečně pro kolenní vazy – ACL a PCL.

Druhým typem síly jsou “Compressive Forces”, tedy síly působící v koleni nárazem z horní a spodní části (představte si dopad na zem po výskoku). Menisky musejí absorbovat náraz mezi kostí stehenní a holenní, druhá kompresivní síla působí mezi zadní části patelly a kostí stehenní.Čím jdeme v dřepu hlouběji, tím se kompresivní síly zvyšují, zatímco předozadní síly se snižují.

Obrázky: působící síly. Zdroj: www.squatuniversity.com

Historické kořeny 

Asi se ptáte, odkud toto tvrzení pochází, kde se vůbec vzalo.

Na začátku šedesátých let minulého století ( konkrétně 1961) vyšla studie Dr. Karla K.

Kleina z texaské university (University of Texas), která údajně prokazovala zvýšenou laxitu ACL (předního zkříženého vazu) a PCL (zadního zkříženého vazu) u vzpěračů, kteří frekventovaně dělají hluboké dřepy.

To vše měřil přístrojem, který si sám vytvořil. Výsledkem studie bylo tvrzení, že veškeré dřepy by měly být prováděny pouze na paralel.

Nejenže tímto ovlivnil značnou část sportovní populace, ale dokonce i lékařskou komunitu.
 Na základě této studie přišla AMA (americká lékařská asociace) hned v roce 1962 s tvrzením, že všechny hluboké pohyby, míněno v rozsahu pohybu kolene, mohou potenciálně vést ke zranění kolenního kloubu. Vrcholem všeho byl zákaz pro učitele tělesné výchovy vyučovat dřepy v plném rozsahu pohybu.Co je skvělé na výzkumech a studiích je to, že pokud vyjde jedna studie, která něco prokáže, okamžitě vyjde další, která se snaží dokázat opak.A přesně to se stalo… Všechny od té doby provedené studie NEPROKÁZALY stejný, dokonce ani podobný efekt, který K.Klein proklamoval, tedy korelaci hlubokého dřepu a vyššího rizika zranění!

S nejlepším míněním přišel zanedlouho (květen 1964) Dr. John Pulskamp, který se snažil vyvrátit Kleinovo studii s protitvrzeními a doporučením, že hluboké dřepy by neměly být opomíjeny. Bohužel se již nepodařilo dopad Kleinovy studie výrazně zmírnit.

Moderní studie

Nyní se podívejme na modernější studie pro ty, kteří chtějí mít vše “science based”.Vezměme problém i logicky a z anatomického hlediska. Bylo dokázáno (kredit dejme skvělé shrnující studii Brada Schoenfelda), že síly působící na ACL a PCL se se zvyšujícím úhlem kolenní flexe snižují! Přeloženo – čím hloubeji u dřepu jdeme, tím menší síly působí na kolenní vazy. 


ACL dostává nejvíce zabrat v prvích 15-30 stupních kolenní flexe, u 60 stupňů se tlak dramaticky snižuje a následně se zvyšujícím se úhlem téměř mizí. 


Síly působící na PCL jsou nejvyšší mezi 30 a 90 stupni kolenní flexe a pod úhlem 120 stupňů jsou minimální.

Klasickým příkladem budiž i demonstrace na dřepících dětech. Dřepí snad v polodřepu? Ne, přirozeným pohybem je pouze ten s plným rozsahem, to degenerace lidské rasy nás nutí měnit zajeté a přirozené pohybové vzorce.

Obrázek: ukázka perfektního dřepu v podání dítěte

Teoreticky by k největšímu náporu mohlo u hlubokých dřepů dojít na menisky a chrupavku pod úhlem vyšším než 130 stupňů, přesto neexistují žádné vědecky podložené studie dokazující tento negativní efekt.

Říkám, že studie jsou skvělé, rozhodně. Problém je, že mnohdy jsou misinterpretovány, špatně vyloženy a roli také mnohdy hraje korupce a lobby. Další problém vidím v tom, že studie mnohdy zaostávají za reálnými zkušenostmi a praxí.

Vezměme si například Cluster training, typ tréninku pro zvyšování maximální síly. Studie prokazující pozitivní efekt na zvyšování síly vyšla v roce 2008.

Skvělé, jenže například jeden z mých mentorů, Pierre Roy (o setkání s ním se můžete dočíst ZDE) zařazuje tento trénink od roku 1976 a trenér stovek olympijských atletů, Charles Poliquin, tento koncept převzal a používá od roku 1982.

Roy se dokonce zmiňuje o tom, že vzpěrači koncept využívají od roku 1948! Co myslíte, měli by takové výsledky, kdyby čekali na to, až vyjde věděcky podložená studie? Odpověď znáte.

• Někdy stačí vzít rozum do hrsti a racionálně zauvažovat, i když je to třeba proti našemu osobnímu přesvědčení.
• Praxe 
• V této části si projdeme, dle mého, tu nejdůležitější část, praktickou!
• Z mých zkušeností vychází jedno jednoduché tvrzení: “Nejlepší je ten dřep, na které je tělo připraveno!”

S klienty mám zkušenosti, že na hluboký dřep je připraveno přibližně 50% lidí. S další polovinou musíme jít od základních progresí, posílit stabilizátory kolene, plosku nohy a teprve svaly připravit na hluboký dřep. Někteří mají takový problém s mobilitou, že si absolutně nedokáží představit udělat dřep v plném rozsahu pohybu.

V takovém případě je třeba pracovat no mobliltě kotníků, kyčlí, na protažení hamstringů a gluteálů. Fasciální uvolňování v tomto udělá zázraky. 
Jiný může oponovat, že u některých lidí dochází ve spodní pozici k retroverzi pánve, tzv. “butt wink”.

To si zaslouží samostatný článek, kde si problematiku rozebereme více do hloubky, zde jen napovím, že to problém není.

Zcela jinou kapitilu tvoří lidé, kteří se vracejí ke sportu po zranění kolene (ruptura předního zkříženého vazu, artroskopie menisků atd.).

Oproti běžnému tvrzení, že po zranění kolene by neměly být prováděny dřepy, někdy je dokonce zcela zakázno sportovat, do svých Knee Rehab Protokolů v pokročilejších fázích pravidelně a úspěšně zařazuji hluboké dřepy.

Samozřejmě, každý se k nim musí progresivním modelem dostat, ale věřte mi, je to možné!

Video: klientka Denisa Stárková během čtvrté fáze ACL Rehab Protokolu, kde pracujeme na dosažení plného rozsahu pohybu.

Po operaci bylo Denče řečeno, že již nikdy nebude schopná udělat dřep, natož se zátěží a ať nemyslí na návrat ke sportu.

Před dvěma týdny úspěšně splnila poslední zápočet na vysoké škole, běh na 1500 metrů, a může dál pokračovat ve studiu a návratu k taekwondu. Zdroj: www.dominikkodras.cz

Ostatně o zranění kolene, primárně křížových vazů, problémech spojených s konvenční léčbou, rehabilitačních postupech a délce trvání vrácení ke sportu jsem napsal rozsáhlý samostatný článek, který si můžete přečíst na mém blogu ZDE.Pravděpodobně nejrozsáhlejší skupinou sportovců, která provádí hluboké dřepy na každodenní bázi, jsou vzpěrači.

obrázek: vzpěrač Lu Xiaojun během série hlubokých dřepů. Zdroj www.mobilityforweightlifting.com

Dril, dril, dril. Vzpěrači nazvedají týdně desítky tun žěleza do plného dřepu, přesto jsou u nich zranění kolenních vazů raritní záležitostí, to také o něčem vypovídá.

Mohou kolena před špičky? 

Pokud mi někdo řekne, že u dřepu (nebo u výpadu, split squatu, step-upu) koleno nemůže před špičku, padám do mdlob a napadají mě ty nejhorší nadávky na světě.

Je to nesmysl!Přijde mi neuvěřitelné, že v dnešní době ještě někdo dokáže žít v tomto mýtu. Je to dáno tím, že se obklupuji lidmi, co mají stejný názor, sleduji sociální sítě lidí a stránek, které mám rád.


Pokud z této ulity čas od času vykouknu, nestačím se divit.

Opět je důležité zmínit, že neexistuje literatura a studie podporující tvrzení, že by koleno nemělo jít před špičku. Studie Andyho Frye z roku 2003 sice ukázala větší tlak do kolenního koubu, pokud šla kolena před špičky, nicméně se také projevila stinná stránka a to taková, že tlak se naopak zvýšil v kyčelních kloubech a spodních zádech v důsledku velkého předklonu.

Problém tedy nastává, pokud se při dřepu snažíme kompenzovat  dřep s restrikcí větším předklonem v bocích, kdy se tlak přesouvá do kyčlí a spodních zad.

A protože je lumbární část páteře náchylnější ke zraněním než ostatní kloubní spojení, můžeme konstatovat, že bezpečnější je provádět hluboký dřep s pohybem kolen před špičky než se za každou cenu snažit držet kolena za nimi, nebo na úrovni.

Poškození kolenních vazů

24. února 2013 (aktualizováno: 20. srpna 2019)

Častým problémem sportovců, ať už aktivních či rekreačních, je poškození vazů kolenního kloubu. Úrazy se nejčastěji dotýkají vazů postranních nebo vnitřního-zkříženého vazu. Při takovýchto úrazech často dochází k poškození, která mohou ve svém důsledku vést k vzniku nestability (nevhodného pohybu) a poškození chrupavek (artrózy).  

  Anatomie kloubu

Kolenní kloub je tvořen dvěma klouby. Nosným kloubem je kloub mezi kostí stehenní a kostí holenní. Dalším kloubem je kloub mezi čéškou a kostí stehenní. Kloubní plochy jmenovaných kostí jsou kryty chrupavkou. Na stabilitě kloubu se podílí menisky, postranní vazy, vazy zkřížené (někdy nazývané křížové – LCA) a okolní svaly.

 

Při úrazech kolene často dochází k poškození právě vazů kolene, které mohou ve svém důsledku vést k vzniku nestability (nevhodného pohybu) a poškození chrupavek (artrózy).

Poškození postranních vazů (vnějších i vnitřních)

 

Funkcí postranních vazů je stabilizace kolenního kloubu do stran.

Vnitřní postranní vaz probíhá od vnitřní strany distální kosti stehenní k vnitřní části hlavice kosti holenní a brání rozevírání vnitřní kloubní štěrbiny a tím vychýlení bérce proti kosti stehenní zevně – do valgózity (do X).

Zevní postranní vaz probíhá od zevní části distální kosti stehenní k hlavičce kosti lýtkové. Brání rozevírání zevní štěrbiny a tím vychýlení bérce dovnitř-do varózity (do O).

  Příznaky poškození  

Mezi příznaky patří bolestivost na straně poškozeného vazu, která vzniká okamžitě po úrazu. U distenzí může postupně narůstat, tím jak se ve vazu rozvíjí otok.

Bolestivost se zvětšuje při jeho napnutí. Pokud došlo k úplnému prasknutí, je patrná viklavost bérce do strany. V místě poškození pozorujeme otok a krevní výron.

Při těžších stupních poškození vazu bývá krevní výron v kolenním kloubu.

    Terapie

V případě poranění kolenního kloubu je indikováno lékařské vyšetření včetně RTG, které vyloučí poškození kostních struktur.

U natažení vazů (distenze) či částečné ruptuře postranního vazu je vhodná fixace sádrou nebo kolenní ortézou.

U úplných ruptur je možné operační řešení (sešití vazu) s následnou fixací ortézou či sádrou na dobu 6 týdnů. K doléčení se používá elektroléčba či magnetoterapie.

• Cviky na pánevní dno
• Křečové žíly – rozhovor z primářem cévní chirurgie

Natažený postranní kolenní vaz

Natažení postranního vazu kolene patří k poměrně častým poraněním kolene. Nejčastěji bývá v těchto případech poraněn vnitřní meniskus a vnitřní postranní vaz, protože jsou k sobě pevně připojeny a nejsou tak pohyblivé, jako ty vnější. 

Tento úraz je nejvíce nebezpečný pro děti, protože u nich má vazivo tendenci osifikovat, díky čemuž v dospělosti vazy ztrácí na pružnosti. 

K čemu slouží postranní vazy

Úkolem postranních vazů je stabilizace kolenního kloubu do stran.

Vnitřní postranní vaz probíhá od vnitřní strany distální kosti stehenní k vnitřní části hlavice kosti kolenní a brání rozevírání vnitřní kloubní štěrbiny a tím i vychýlení bérce proti kosti stehenní zevně.

Zevní postranní vaz pro změnu probíhá od zevní části distální kosti stehenní k hlavičcce kosti lýtkové. Brání rozevírání zevní štěrbiny a tím pádem i vychýlená bérce směrem dovnitř. 

Jak dochází k natažení postranních vazů? 

Obvykle při podvrtnutí. V té chvíli totiž dochází k násilnému deformování kolene do X nebo do O. 

Jak se takové natažení postranních vazů projevuje? 

Mezi nejvýraznější příznaky patří bolestivost na straně poškozeného vazu, která se objevuje hned po úrazu. Po natažení se může bolest zhoršovat. Bolest je to velká a chůze je velmi nepříjemná. Problémy dělá chůze do schodů, sedy, dřepy i jiný sebemenší pohyb. 

Patrná je viklavost bérce do strany. V místě poškození je otok a krevní výron. Někdy je i krevní výron v kolenním kloubu. Poškození kolene se neobejde bez návštěvy lékaře a dalšího vyšetření. 

Diagnostika

Nejprve lékař provede rentgenové vyšetření a ultrazvuk. Na tomto základě se pak rozhodne, jestli jsou vazy natažené, natržené, prasknuté nebo jde dokonce o zlomeninu. Také se odhalí, jestli je tam voda nebo krev v koleni. To vše je důležité pro následné stanovení té správné léčby. Dobrým diagnostickým prostředkem pro vazy je i magnetická rezonance. 

Terapie

Na základě stanovené diagnózy se určí, co bude dál. Základem je klidový režim a chlazení kolene. Obvykle je noha znehybněna dlahou nebo jiným druhem fixace. Ke zpevnění kolene je rovněž možné používat ortézu. Pacient má berle.

Noha by se měla zatěžovat jen minimálně. Pro zhojení je důležité dopřát noze čas k zahojení. Potom, co se zahojí, musí se pro změnu koleno rozcvičit.

Nebudete ho však rozcvičovat sami, ale vše proběhne za odborného dohledu na rehabilitačním pracovišti. 

Rizika a komplikace

Jestliže dochází k opakovanémi natažení vazů v koleni, je vhodné vynechat tu aktivitu, u níž k poranění dochází. Vazy se prostě musí nechat zahojit. Pokud se natažené postranní vazy nedoléčí a nenechají se v klidu, když mají, hrozí jim ruptury, oslabení vazů, zhoršení pohyblivosti a zvyšuje se riziko vzniku artrózy.

Naražené koleno: příčiny, příznaky, diagnostika a léčba

Naražené koleno (odborně kontuze nebo zhmoždění kolene) je velice bolestivý stav, který vzniká při traumatickém poranění krevních cév nebo kapilár v okolí kolenního kloubu v důsledku pádu na koleno nebo jeho poranění při nehodách, apod.

Při zhmoždění kolena se často v postiženém místě objeví modřina (odborně hematom), což je vlastně krevní výron do podkoží v důsledku vylití krve z poraněných krevních cév a kapilár.

Naražené koleno často pekelně bolí, protože kromě měkkých tkání (kůže, podkoží, vazů a svalů), dochází často k poranění skeletu (kostí), což může být spojeno s krevním výronem do kosti či do okolí. Nejčastěji si při naražení kolena pacient poraní patellu (čéšku).

Příznaky spojené s naražením kolena a také doba léčby závisí na závažnosti poranění, neboli na tom, jaké struktury byly pohmožděny.

Příčiny a příznaky

• K naražení kolene dochází v důsledku silného nárazu na koleno, nejčastěji při pádech, což vede k poškození měkkých tkání (zejména cév) nebo kostí.
• Po nárazu z poškozených cév vytéká krev do šlach, pojivových tkání a svalů v okolí kolene, což vede ke vzniku modřiny (hematomu).
• Někdy při zhmoždění kolene dojde i k prasknutí nebo poškrábání kůže.
• Mezi příznaky naražení kolene, mimo jiné, patří:

• boule na poraněném místě
• hematom (modřina) v místě poranění (nejprve má modřina tmavě modrou až černou barvu, která se postupně mění ve žlutou až nakonec vybledne úplně. Je to kvůli tomu, že s rozkládající se krve se uvolňují látky žlutohnědé barvy – hemosiderin a bilirubin, díky nimž modřina postupně získává žlutou barvu)
• bolest při zatlačení na koleno

Pokud došlo i k pohmoždění kosti (odborně kontuze kosti), mohou se objevit i následující příznaky:

• bolest při natahování (extenzi) dolní končetiny v koleni
• otoky, bolest a ztuhlost v kolenním kloubu
• bolesti přetrvávají déle než u běžných modřin a bývají také silnější

1. Pokud otok a bolest neodezní nebo se stav zhorší a objeví se například výpotek v kolenním kloubu, bývá to známkou závažnějšího poranění kolenního kloubu a je nutné vyhledat lékařskou pomoc, aby se vyloučily závažnější problémy, jako jsou zlomeniny kostí v okolí kolene.
2. K vyloučení zlomenin lékařům poslouží rentgenový snímek kolene, respektive CT kolenního kloubu v případě, že fraktura na rentgenu není vidět.
3. Mezi nejčastější komplikace zhmoždění kolena patří:

• zlomeniny (fraktury čéšky, kosti stehenní, bércové nebo lýtkové). Na zlomeninu je nutné pomýšlet vždy, když se stav pohmožděného kolene do dvou týdnů od poranění nezlepší nebo se naopak zhorší. Některé ze zlomenin se léčí konzervativně (ortézou nebo sádrou), zatímco jindy je nutná operace (zejména u dislokovaných zlomenin dlouhých kostí, u zlomenin bércové kosti a stehenní kosti a u zlomenin čéšky)
• disekující osteochondróza: jedná se o poměrně vzácnou komplikaci zhmoždění kolene, při které v důsledku narušení cévního zásobení dochází ke vzniku drobných trhlin v chrupavkách a kostechtvořících kolenní kloub, což způsobuje bolest, zhoršení hybnosti a také otoky.
• poranění vazů nebo menisků: někdy může při pohmoždění kolena dojít k poranění vazů a menisků, což se kromě bolestí, otoků a vody v koleni projevuje i zhoršením stability kolenního kloubu. Někdy je nutné tato poranění operovat (artroskopicky nebo otevřenou operací).

Léčba

Léčba naraženého kolene závisí na závažnosti poranění a také na konkrétních příznacích. Ve většině případů probíhá léčba naraženého kolene podle takzvaného protokolu RICE (z angličtiny: rest – odpočinek, ice – ledování, compress – elastický obvaz, elevate – elevace (zvednutí) postižené končetiny nad úroveň srdce):

• Odpočinek: při pohmoždění kolena je důležité poraněnou končetinu nepřetěžovat a snažit se jí namáhat co možná nejméně.
• Led: ledové obklady pomáhají zmírňovat otoky. Lékaři většinou doporučují ledovat poraněné koleno 15 – 20 minut několikrát za den. K ledování můžete použít například pytlík zmrazené zeleniny nebo gelové polštářky. Je ale vždy nutné ledovat přes ručník nebo utěrku tak, aby se led nedostal přímo do kontaktu s kůží, kde by mohl způsobit omrzliny.
• Obvaz: na zmírnění otoků a bolesti je vhodné koleno stáhnout elastickým obinadlem. Neměli byste ho ale utahovat příliš, aby nedošlo k narušení krevního zásobení.
• Zvednutí poraněné končetiny nad úroveň srdce: při zvednutí poraněné končetiny nad úroveň srdce dochází ke zmírnění bolesti a cukání v poraněném koleni, protože přebytečná krev odtéká rychleji směrem k srdci a nehromadí se v koleni.

Kromě protokolu RICE, se v léčbě naraženého kolena uplatňují také:

• Léky proti bolesti a zánětu, například ibuprofen (Brufen) nebo nimesulid (Aulin)
• Ortéza na znehybnění pohmožděného kolena, dokud se poranění nezhojí. Používá se hlavně u závažnějších případů naražení kolena.

Jak dlouho trvá léčba?

Doba léčby naraženého kolene závisí na rozsahu poranění.

V případě lehkého zhmoždění kolene trvá léčba jen několik dní, zatímco u kostních modřin může trvat několik týdnů až měsíců, než se budete moci vrátit k běžným činnostem a než koleno přestane bolet.

Je vždy důležité neprodleně vyhledat lékařskou pomoc, pokud se stav naraženého kolena nezlepší do dvou týdnů od poranění nebo dojde ke zhoršení příznaků.

Co si z článku odnést?

• Mezi nejčastější příznaky naražení (zhmoždění) kolena patří bolest, otok a hematom.
• Ve většině případů se naražené koleno zhojí samo a není nutná žádná léčba či operace.
• Pokud bolesti či otoky přetrvávají nebo se zhoršují, vyhledejte neprodleně lékařskou pomoc, aby se vyloučilo závažnější poranění, zejména zlomeniny, poranění zkřížených vazů nebo menisků či disekující osteochondróza.

VŠE O KŘÍŽOVÝCH VAZECH

Křížové vazy by si měl každý hýčkat jako oko v hlavě! K jejich poranění dochází nejčastěji při sportovních úrazech. Jak poznáte, že se ozval právě křížový vaz, jak a kdy je nutná operace, jak probíhá artroskopie a co se bude dít při rehabilitaci? 

Datum zveřejnění: 7. dubna 2020

K poranění zkřížených vazů dochází nejčastěji při sportovních úrazech. Přední zkřížený vaz se snad nejčastěji poraní při větším násilí na koleno ze zevní strany – náraz do kolena při zatížené končetině (fotbal, hokej, lyže).

Zadní zkřížený vaz se zase trhá při násilí při propnutém kolenním kloubu, doskočení na propnutou končetinu, protlačení kolena dozadu při zatížené končetině apod.

Tato poranění mohou souviset s oslabením svalových skupin, při jiných úrazech či onemocněních. 

Do hlubin kolene..

Koleno je nejsložitější kloub v našem těle.

Je to dáno tvarem kloubních ploch kostí ( češka, kost stehenní a holenní) a přítomností dalších struktur – menisků a vazů, které jsou nejen na zevních plochách kolene, ale i uvnitř kloubu.

Tato složitá stavba je nutná k zajištění správné biomechanické souhry všech těchto struktur a umožňuje pohyb kolene hned v několika rovinách. Tedy nejen pohyb předozadní, ale i rozevírání do strana rotace kolem podélné osy. 

Koleno je často zatěžováno mnohonásobně vyšší vahou, než je tělesná hmotnost. Při běžné chůzi do schodů je zatížení 3,3x a při hlubokých dřepech dokonce 7,6x vyšší.

Zkřížené vazy ( přední a zadní) jsou pevné vazy ve střední části kolenního kloubu probíhající zkříženě v předozadním směru. . Svým průběhem zajišťují pasivní předo-zadní stabilitu kolenního kloubu. Aktivně tuto stabilitu podporují stehenní svaly – ohýbače i natahovače.

Příznaky 

Při úrazu cítíme prudkou bolest, pocit prasknutí, lupnutí či „vyskočení“ kolena. Někdy zůstane koleno „zablokované“ – pohyb je výrazně omezen bolestí a reflexním stažením svalů. Rozvíjí se otok, často je přítomna masivní náplň krví, někdy i krevní výron (při současném poranění kloubního pouzdra či vazů zevních).

Terapie

Mnohdy se po krátkém znehybnění, šetření, bandážování a obkladech kolena mohou potíže zmírnit a při běžné zátěži nečiní potíže. Při větší zátěži, běhu, při skocích se může objevit pocit nejistoty, při oslabených svalech se může koleno při větší zátěži podlamovat.

Toto ovšem platí jen pokud jsou svaly v aktivním stahu, připravené na vynucený pohyb při běžné chůzi i sportu. Jsou-li uvolněny, jako např. při nečekaných, nekoordinovaných pohybech apod.

, dojde k opětovnému podvrtnutí. Pro tyto situace je vhodné pacienta vybavit speciální ortézou. Někteří pacienti však i přes to vnímají nejistotu v kolenním kloubu, stěžují si na „vyskakování, či podlamování“ kolene.

Mívají pozátěžové otoky.

Kolektivní a zejména míčové sporty jsou pro většinu pacientů s poraněným zkříženým vazem problémem. Navíc u nich hrozí vysoké nebezpečí, že si v souvislosti s častým podvrtnutím kolene poraní v blízké době i ostatní struktury měkkého kolene, jakými jsou například menisky a ostatní vazy. Pro tyto pacienty je vhodnější podstoupit operační rekonstrukci vazu.

Při plastikách zkřížených vazů se využívá tzv. artroskopie, což je méně invazivní endoskopická metoda. Ortoped většinou ze dvou malých řezů zavede do kolena videokameru a na obrazovce prohlédne kloubní dutinu.

Druhým otvorem zavede nástroj (vyšetřovací sondu, kleštičky, nůžky, frézky a pod.) a zbytky roztrženého vazu z kloubní dutiny odstraní. Přitom lze vyloučit nebo ošetřit poranění dalších struktur kolenního kloubu.

Cviky při bolestech kolene

Cítíte ztuhlost či bolest kloubů a trvá Vám déle, než se rozhýbete? Máte bolesti kolen při chůzi či při doskoku? Po běhání Vás koleno bolí i v klidu? Cítíte bolest v průběhu zátěže? Rádi bychom Vám nabídli několik cviků na protažení, posílení a stabilizaci v oblasti kolenního kloubu. Základem úspěšné léčby bolestí a zranění kolen je ovšem odborná diagnostika, kterou vykonává ortoped, rehabilitační lékař nebo fyzioterapeut.

KOLENNÍ KLOUB

Kolenní kloub je největším a nejsložitějším kloubem v lidském těle a skládá se ze dvou velkých kostí – kosti stehenní, holenní a čéšky. Plochy, na kterých se tyto dvě velké kosti stýkají jsou vyplněny dvěma poloměsíčitými chrupavčitými útvary – menisky. Stabilita kolenního kloubu je dále zajištěna vazy, předním a zadním zkříženým vazem, postranními vazy a velkou roli hraje i šlacha – úpon čtyřhlavého stehenního svalu, který ke kloubu připojuje čéšku a upíná se na přední stranu kloubu. Nedílnou součástí kolene jsou šlachy a úpony okolních svalů, které díky svému napětí vytvářejí další stabilizační oporu.

Pohyb v kolenním kloubu je složitou kombinací valivého pohybu, rotací a posunů. Zatížení kloubu při chůzi činí několikanásobek tělesné hmotnosti a dále se zvyšuje při chůzi po schodech, do kopce a při nošení břemen. V kolenním kloubu spolu artikulují dvě nejdelší kosti a tedy i „nejdelší páky v lidském těle“ z čehož opět vyplývá působení velkých sil v kloubu.

Pozn.: Cviky prezentované na našich webových stránkách jsou připraveny a prezentovány univerzitně vzdělanými fyzioterapeuty. Jednotlivé cviky provádějte pouze v případě, že jste si vědomi příčiny svých zdravotních problémů (symptomů). Léčebná doporučení nenahrazují lékařské/fyzioterapeutické vyšetření.

Účelem naší databáze fyzioterapeutických cviků je snaha o bezplatné zpřístupnění ukázky správného provedení cviků komukoliv, komu mohou pomoci zlepšit zdravotní stav. Mějte prosím na paměti, že cvičení je účinný terapeutický prostředek, který, je-li správně cílený, pomáhá, nicméně při nesprávném použití může Vaše potíže zhoršit.

Pociťujete-li např. mírnou bolest vycházející z pravé strany bederní páteře a cvičíte na opačnou stranu, Vaše problémy se s největší pravděpodobností zhorší. Pokud si nejste jisti, zda je Vámi vybraný cvik přínosný, doporučujeme konzultovat jeho vhodnost s univerzitně vzdělaným fyzioterapeutem (Bc., Mgr., Cert.

MDT) nebo rehabilitačním lékařem (MUDr.).

Informace zde prezentované nenaplňují znaky §2a zákona o regulaci reklamy č. 40/1995 Sb. Mohou být tedy prezentovány laické veřejnosti.