Rakovina prsu postihuje ženy hned dvojitým způsobem. Za prvé se musí vypořádat s tím, že jsou s rakovinou prsu těžce nemocné. Za druhé může při léčení rakoviny prsu dojít k amputaci jednoho nebo obou prsů. Pro mnoho žen je ztráta jejich prsů spojena s domnělou ztrátou své ženskosti.
Cítí se méně atraktivní a trpí komplexy méněcennosti.
Díky lékařskému pokroku je však již v mnoha případech možné provést operaci při rakovině prsu tak, aby přitom neklesly šance na přežití.
Implantáty jako alternativa
Operace, která by zachovala prsa, není možná, ovšem plastická chirurgie nabízí možnosti rekonstrukce prsu pomocí implantátů nebo vlastní tkáně. Pacientky by se měly o této možnosti před operací informovat, zda takováto rekonstrukce pro ně připadá v úvahu či nikoliv.
Neboť ne pro každou ženu je takováto obnova jejich prsu po rakovině nutností. Některé se vědomě rozhodnou proti každé formě operativní rekonstrukce, protože nechtějí ženskost vyjádřit pouze prostřednictvím prsů.
Pro některé ženy naopak představuje taková obnova psychickou úlevu a pomoc při zvládnutí nemoci. Vedle individuální obliby je třeba dbát vždy na faktory, jako zdravotní vhodnost a snášenlivost implantátů.
Proto se doporučuje již před zákrokem při rakovině prsu se svým lékařem vyjasnit, zda a jak má být prs obnoven. Obsahem rozhovoru by měla být především technika operace a možná rizika a komplikace zásahu.
Prsní protézy nebo implantáty
U optické rekonstrukce prsu se rozlišuje mezi vnější prsní protézou nebo prsními implantáty. Vnější prsní protéza se nosí v podprsence. Přitom se jedná o vatové nebo silikonové vložky, které košíček podprsenky zcela vyplní a jsou k mání ve zdravotních potřebách.
Jejich hmotnost a pohyblivost se podobají přirozené prsní tkáni. Silikon se navíc velmi dobře přizpůsobí kůži a zbývajícímu prsu, takže zvenčí nelze vidět, že se jedná o prsní protézu. Taková prsní protéza je vhodná pro období krátce po operaci a většina pacientek ji velmi dobře snáší.
Za teplého počasí může být za jistých okolností problémem nepříjemné pocení pod protézou. Pomocí vhodného prádla a speciální péče o pleť je však možné tento problém vyřešit. Kromě toho může dojít u většího obvodu přes prsa k svalovému napětí a k bolestem zad, pokud se hmotnost protézy a prsu neshodují.
Většinou však tyto potíže zmírní nové přizpůsobení protézy ve specializovaném obchodu.
Operativní obnova prsu
U operativní obnovy prsu se nabízí tři možnosti: Obnova prsu pomocí umělých prsních implantátů je jedna možnost. Další možnosti jsou obnova prsu pomocí vlastní tělesné tkáně nebo kombinovaný proces pomocí umělých prsních implantátů a vlastní tělesné tkáně.
Obnova prsu díky prsním implantátům
Příprava na pozdější obnovu prsu se provádí již při amputaci prsu. Přitom se pod velké prsní svaly vloží nafukovací polštářek. Přes malý ventil, který se nachází v podpažní jamce, se dá do tohoto tak zvaného expandéru vstříknout solný roztok. Polštářek se roztáhne a natáhne tímto způsobem kůži.
V týdenních intervalech se procedura opakuje, až se dosáhne požadovaný objem prs. Aby kůže neztratila svůj stav natažení, mělo by se do výměny implantátu vyčkat půl roku. Přitom se během druhé operace vyjme polštářek naplněný solným roztokem a vsadí se konečný implantát.
U tohoto zásahu se pak navíc znovu vytvoří prsní bradavka.
Přednosti prsních implantátů
Tato forma rekonstrukce prsu je ze všech forem operace většinou nejméně zatěžující. Sice uplyne od amputace prsu do obnovy prsu asi devět měsíců, ovšem za to přináší tato operativní forma často dobré kosmetické výsledky.
Je vhodná především pro ženy s menším a středním poprsím, u kterých je prsní sval ještě intaktní. Pacientka by neměla být přecitlivělá proti implantovaným cizím materiálům. Mělo by se vycházet také z toho, zda se už nebudou provádět žádné ozářky.
Pokud by k ozářkám posléze přece jen došlo, mohlo by dojít ke zhoršení kosmetického výsledku. V ojedinělých případech se kolem implantátu může vytvořit jistý druh vazivového pouzdra (fibróza pouzdra), takže se implantát musí odstranit, respektive vyměnit.
Výměna implantátu by se měla provést po asi 15 letech. Na následné operace se musí pamatovat již při rozhodování o rekonstrukci prsu.
Obnova prsu pomocí vlastní tělesné tkáně
Tato forma operativní rekonstrukce prsu je podstatně náročnější a většinou riskantnější, než obnova prsu pomocí umělých prsních implantátů. Přitom se použije vlastní tělesná kožní, svalová a tuková tkáň z břicha, zadku nebo zad, aby se z této tkáně vytvořilo ňadro.
Kožní a svalový lalok se uvolní z odpovídajícího tělesného místa tak, aby s ním zásobující krevní cévy ještě byly spojeny. Tento se pak vkládá pod podpažní jamkou skrz kožní tunel na poprsí a tam se přišije. Tak se nové ňadro znovu prokrvuje.
Ztráta tkáně a svalového laloku na patřičném místě pro ženy neznamená většinou žádná omezení v jejich pohyblivosti. Také z kosmetického hlediska nepředstavuje ztráta kůže žádný problém. Tento proces má navíc tu přednost, že se nevkládá žádné cizí těleso. Nebezpečí přecitlivělosti proti nové tkáni tedy odpadá.
Především ženy, které po operaci čeká ještě ozařování, si tímto způsobem mohou nechat rekonstruovat své ňadro.
Rizika při obnově prsu
Musíte být ovšem v dobrém všeobecném zdravotním stavu, protože operace trvá se svými třemi až čtyřmi hodinami relativně dlouho, může také dojít k následnému krvácení a infekcím a občas se provádí druhá operace pro obnovu prsní bradavky, pokud to pacientka vyžaduje.
V ojedinělých případech může také dojít k tomu, že se laloky tkáně špatně prokrvují a musí se pomocí další operace opět odstranit. Dalším rizikem je, když se tkáň odebírala z břicha. Stabilita břišní stěny se může v ojedinělých případech podílet na tom, že občas dojde ke kýle břišní stěny. Proto není tato varianta vhodná pro ženy, které již prodělaly břišní operaci nebo kýlu břišní stěny.
Tato varianta se také rozmlouvá ženám, které mají nadváhu, cukrovku nebo kouří, stejně jako pacientkám s onemocněním cév.
Která možnost obnovy prsu je nejvhodnější a na která rizika je třeba dát si pozor, to by se mělo vyjasnit při osobním pohovoru s lékařem.
Aktualizováno: 22.07.2010 Autor/Zdroj: Astrid Zehbe
Rakovina prsu – příznaky, prevence a možnosti léčby – Zdraví.Euro.cz
Rakovina prsu patří mezi českými ženami k nejčastějším zhoubným nádorovým onemocněním. Lékaři u nás každý rok diagnostikují 6 000 nových případů, více než 2 000 pacientek pak na toto onemocnění zemře. Nádor prsu se vytváří z abnormálních rakovinných buněk, které ztratily svou původní funkci a vymkly se kontrole. Může se také šířit do okolních uzlin a vytvářet metastáze.
Hned po rakovině kůže je karcinom prsu nejčastěji diagnostikovaným nádorovým onemocněním, vyskytuje se hlavně ve vyspělých zemích Evropy a Ameriky. Nejvíce ohrožené jsou ženy po čtyřicítce, rakovina se však nevyhýbá ani mladším pacientkám.
Největší nebezpečí této nemoci spočítá v tom, že v počátečních stádiích nádor nevykazuje žádné na první pohled viditelné příznaky a nemusíte si ho proto vůbec všimnout. Včasná diagnóza je však velmi důležitá, protože výrazně zvyšuje šanci úspěšné léčby. Pokud nádor odhalíte příliš pozdě, může mezitím rozšířit své zhoubné buňky i do vzdálenějších orgánů.
Rakovina prsu a její příčiny
Stejně jako u dalších druhů rakoviny nejsou příčiny karcinomu prsu zatím přesně známé. Existuje ovšem řada rizikových faktorů, které pravděpodobnost tohoto onemocnění výrazně zvyšují. Jejich rozpoznání lékařům pomáhá určit rizikové skupiny žen a díky úspěšné léčbě snížit úmrtnost.
Hlavním rizikovým faktorem je věk. Čím starší totiž žena je, tím větší riziko rakoviny prsu u ní hrozí. Důležitou roli hraje i výskyt rakoviny v rodině, zhruba 5-10 % nádorů se projeví na základě dědičné dispozice. Pokud karcinom prsu zjistili u vaší matky, sestry či dcery, riziko onemocnění je u vás dvakrát větší než u ostatních.
Další rizikové faktory:
- Časná menstruace (před 12. rokem)
- Pozdní menopauza (po 55. roku)
- Porod prvního dítěte po třicítce
- Bezdětnost
- Nadváha
- Ukládání tuku v oblasti pasu
- Výskyt dalších nádorů v rodině
- Dlouhodobé užívání hormonální substituční terapie
- Konzumace většího množství alkoholu
Rakovina prsu u mužů
V naprosté většině případů postihuje rakovina prsu ženy, ani muži se však tomuto onemocnění zcela nevyhnou. Tvoří ovšem pouze 1 % postižených, na jednoho muže totiž připadá zhruba 100 žen s diagnózou prsního karcinomu.
Nejvíce zasaženi jsou muži ve věku 60‒70 let, onemocnět můžete však prakticky v jakémkoliv věku. Známé jsou i případy, kdy se rakovina prsu objevila u malých chlapců.
Rizikové faktory u mužů:
- Vysoká hladina estrogenu v krvi
- Cirhóza jater
- Radioterapie při léčbě jiného nádorového onemocnění
- Genové mutace
- Výskyt rakoviny prsu v rodině
Příznaky rakoviny prsu
Když se řekne rakovina prsu, většina lidí si vybaví hlavně bulku v prsu, která je pro toto onemocnění typická. Existuje ale celá řada dalších příznaků, na které by si žena měla dávat dobrý pozor. Jak rakovinu prsu poznáte?
Rozdílná velikost prsů
U některých žen jsou asymetrická prsa normální, drobné odchylky v tvaru a velikosti mají již od dospívání. Pokud ovšem pozorujete, že se jeden váš prs zvětšuje a tuhne, neodkladně vyhledejte lékaře.
Nepravidelnosti bradavky
Nádor může způsobit také zploštění nebo vtažení bradavky. Někdy to může být patrné na první pohled, jindy si toho můžete všimnout při souhybech nebo v kontrastu s druhou bradavkou, která je volná a pravidelná.
Pomerančová kůže
Když nádorové buňky zaplní drobné lymfatické cévy, na prsu můžete pozorovat takzvanou pomerančovou kůži. Tento efekt je viditelný trvale nebo při stisku.
Výtok z bradavky
Rakovinu prsu může signalizovat zaschlý sekret okolo bradavky nebo také změny připomínající ekzém. Pokud vám z bradavky začne vytékat zabarvená tekutina nebo i krev, okamžitě vyhledejte lékaře.
Bulka
Pokud si nahmatáte v prsu jakoukoliv bulku nebo jiný tuhý útvar, návštěva lékaře je nezbytně nutná. Jen díky mamografickému vyšetření (případně i ultrazvuku) se totiž můžete přesvědčit o tom, zda se jedná pouze o nezhoubnou cystu, nebo zda jde o rakovinu prsu.
Vtažení prsní tkáně a důlkovatění
Kůže na zdravém prsu by měla být volná a hladká. Pokud se však objeví bulka, je v prsu fixovaná a při zvednutí horních končetin odolává pohybu. To se projeví vtažením kůže a následně vznikají na prsou také důlky.
Zarudlá kůže
Rudá teplá kůže na prsu může být pouze příznakem zánětu. V některých případech ale signalizuje i zánětlivý karcinom.
Rozšířená spleť žilek a bolesti
Bolest prsou může být způsobena například hormonálními změnami, cvičením nebo namáhavou prací. Není však vyloučeno, že může jít i o předzvěst rakoviny prsu. To samé platí i o viditelné spleti žilek.
U pacientky se může projevit kombinace těchto příznaků, někdy se ale vyskytují i samostatně. Pokud u sebe některý z těchto symptomů objevíte, nepanikařte. Nemusí se nutně jednat o rakovinu prsu, ale pro jistotu co nejrychleji navštivte svého lékaře.
Rakovina prsu a metastáze
Karcinom prsu nejčastěji metastazuje do plic, jater, kostí a měkkých tkání (kůže nebo mízní uzliny). K projevům rakoviny prsu se poté přidají i další symptomy. U metastáz na plicích se jedná o dušnost, kašel či opakované plicní infekce. Jaterní metastáze jsou spojené s trávicími potížemi, žloutenkou nebo bolestí pod pravým žeberním obloukem.
Pokud jde o kostní metastáze, ty se projevují bolestmi v oblasti páteře nebo končetin. Metastáze měkkých tkání pak poznáte podle bulky nebo specifického otoku kůže. Jestliže u sebe pozorujete některé z těch příznaků, neprodleně kontaktujte svého onkologa.
Jak se rakovina prsu diagnostikuje?
Rakovinu prsu můžete odhalit různě. Hlavní diagnostické metody zahrnují:
Každá žena by měla provádět minimálně jednou měsíčně samovyšetření obou prsů. Důležité je postupovat pomalu a důkladně prozkoumat, zda se u vás nevyskytují některé příznaky popsané výše. Každá žena starší než 15 let má také právo jednou ročně zajít na kontrolu ke svému gynekologovi, který provádí vyšetření pohledem a pohmatem.
Ženy nad 45 let mají každé dva roky nárok na bezplatné mamografické vyšetření. Jedná se o rentgenování obou prsů slabým paprskem. Pokud však rakovinou prsu onemocněl někdo z rodiny, měly by tuto možnost využít i ženy mladší. S výběrem centra, kde vyšetření proběhne, vám může pomoci gynekolog či praktický lékař.
Pokud existuje podezření na karcinom prsu, lékaři pro potvrzení nebo vyloučení diagnózy obvykle volí další vyšetření, mezi které patří diagnostické mamografické vyšetření, magnetická rezonance prsu nebo cílená biopsie z hmatné léze.
Rakovina prsu a možnosti léčby
Pokud je rakovina prsu odhalena včas, existuje velká naděje na kompletní uzdravení. U pokročilejších stádií, kde je prognóza obvykle horší, je pak důležité naplánovat vhodný léčebný postup, který se bude soustředit především na zmírnění symptomů a prodloužení života pacientek.
Možnosti léčby jsou dnes velmi pokročilé, postupuje se dle doporučení celého týmu lékařů, kteří při výběru vhodného způsobu berou v úvahu všechna specifika pacientovy situace. Mezi nejčastější metody patří chirurgická léčba, biologická léčba či chemoterapie. Po léčbě mají pacientky nárok také na lázně.
Operace prsu
V případě, že je nádor operovatelný a nebyla prokázána přítomnost vzdálených metastáz, se většinou volí jeho chirurgické odstranění. Lékaři se v dnešní době snaží provádět tento zákrok v co nejmenší možné míře, protože pro ženu taková operace představuje velmi radikální krok.
Podle velikosti a umístění nádoru lékaři zvolí vhodný typ operace:
- Lumpektomie – z prsu se vyjme pouze nádor s centimetrovým okrajem zdravé tkáně
- Částečná mastektomie – odstraní se čtvrtina nebo větší část prsu, která obsahuje nádor
- Úplná mastektomie – odstraní se celý prs včetně bradavky
- Radikální mastektomie – odstraní se celý prs, malý prsní sval i podpažní uzliny
Chemoterapie
Chemoterapie představuje systémovou metodu léčby rakoviny. Využívají se cytostatika, což jsou chemické preparáty, které zastavují růst a množení zhoubných buněk. Zasahují ovšem i zdravé buňky a mají řadu nežádoucích účinků. Aplikace chemické léčby probíhá ve dvou až čtyřtýdenních cyklech po dobu 3‒6 měsíců, mezi jednotlivými dávkami se dělají přestávky.
Radioterapie
Ozařování způsobuje, že nádorové buňky zahynou nebo ztratí schopnost nekonečného množení. Využívá se jako doplněk operace, samo o sobě totiž není schopné rakovinu vyléčit. Jednotlivé dávky se pacientce aplikují pětkrát týdně po dobu 5‒7 týdnů, celá tato procedura je nebolestivá.
Hormonální léčba
Hormonální léčba představuje dlouhodobou záležitost, často se aplikuje samostatně nebo po chemoterapii a trvá několik let. Její účinnost je podmíněna především přítomností hormonálních receptorů v nádorové tkáni, které jsou znakem toho, že nádor je závislý na hormonálních podnětech. Pokud se v buňkách nevyskytují, tato léčba nemá smysl.
Biologická léčba
Nejnovějším způsobem léčby rakoviny prsu je biologická léčba. Na rozdíl od chemoterapie tyto preparáty působí na molekuly a pochody specifické pouze pro nádorové buňky. Právě proto mají minimální vedlejší účinky.
Léky se podávají buď nitrožilně nebo ve formě tablet. Taková léčba je sice nákladná, ale pokud pacientka prokáže, že se u ní jedná o typ nádoru, na který biologická léčba účinkuje, plně ji hradí zdravotní pojišťovna.
Rakovina prsu v těhotenství
Pokud se u těhotné ženy potvrdí diagnóza rakoviny prsu, v dnešní době to již neznamená, že musí těhotenství ukončit. Léčba je ovšem komplikovanější, protože je nutné brát ohledy také na vyvíjející se plod.
Na výběr vhodné léčby má vliv pokročilost těhotenství a také stádium rakoviny. Pokud karcinom není ještě příliš rozvinutý, doporučuje se chirurgické odstranění nádoru. Nevhodná je naopak hormonální léčba.
Chemoterapie v prvním trimestru ohrožuje vývoj dítěte, pacientce v pokročilém stádiu rakoviny tak může být doporučeno i ukončení těhotenství. Podle novějších studií některé druhy chemoterapie nevedou v pozdějších fázích těhotenství ke spontánním potratům ani k poškození plodu, mohou ale zapříčinit předčasný porod.
Prevence
Jako prevence se doporučuje především samovyšetření prsu. Ženy starší než 20 let by se měly nechat vyšetřit ultrazvukem u specialisty, po čtyřicítce jsou vhodná pravidelná vyšetření na mamografu. Snížit riziko rakoviny prsu je možné také díky zdravému životnímu stylu a pravidelnému cvičení.
Další doporučení:
- Omezte tučná jídla
- Hlídejte si svou váhu (obezita patří k rizikovým faktorům)
- Omezte pití alkoholu
- Omezte kouření
- První těhotenství by mělo přijít do 30. roku
- Kojení by mělo trvat alespoň 6 měsíců
Jak se s nemocí vyrovnat?
Po sdělení diagnózy je o každou ženu postaráno a lékaři jí zpravidla navrhnou optimální léčebný postup. Významnou pomocí pro pacientky jsou různá sdružení a organizace, které poskytují nejen poradenství, ale také psychologickou pomoc a skupinovou terapii (HELP, Amélie, Žapka).
Edukaci pro veřejnost i onkologické pacientky poskytuje Aliance žen s rakovinou prsu, známé jsou také celosvětové pochody proti rakovině prsu, kde statisíce lidí vyjadřují podporu nemocným ženám a jejich rodinám.
Rekonstrukce prsu po nádorovém onemocnění
V současné době existuje více druhů rekonstrukce, mezi kterými volí lékař při konzultaci s pacientkou ten nejvhodnější. Po radikální mastektomii musí žena prodělat rekonstrukci celého prsu, v jiných případech postačí částečná rekonstrukce.
Rekonstrukce celého prsu s využitím cizího materiálu: Při rekonstrukci celého prsu jsou často využívány cizí materiály. Mezi nimi jsou zdaleka nejběžnější silikonové implantáty plněné gelem či solným roztokem.
V případě, že má pacientka dostatek kožního krytu, mohou být implantáty jednoduše vloženy do prsu. Pokud je kryt nedostatečný, pod kůži jsou vsunuty silikonové sáčky, které lékař postupně doplňuje roztokem.
Při tom se kůže roztahuje a prso zvětšuje.
Rekonstrukce prsu s využitím autologní tkáně a cizího materiálu: U některých pacientek, jež nemají dostatečně kvalitní kůži, nebo je jejich zdravý prs příliš objemný a pokleslý, není možné použít běžný silikonový implantát. V takových případech se využívá autologní čili přirozená tkáň v kombinaci s cizím materiálem.
Jako autologní tkáň slouží buďto kožní lalok, přetočený ze strany hrudníku, posuvný břišní lalok nebo přetočený široký zádový sval. Laloky slouží k překrytí implantátu. Tento typ operace je časově poměrně náročný a rekonstrukce dvorce a bradavky je možná až po třech měsících od operace.
Rekonstrukce prsu autologní tkání: Při rekonstrukci prsu autologní tkání nepoužívá chirurg žádný cizí materiál pro zvětšení prsu. Operace je velice pokroková a znamená velký posun při rekonstrukcích prsu po onkologickém onemocnění. Je však časově náročná.
Jako autologní tkáň slouží v tomto případě břišní lalok, který poskytuje dostatečné množství kůže a tuku i pro rekonstrukci velkého prsu. Operatér používá buďto stopkovaný břišní lalok nebo volný břišní lalok. Operace s využitím volného břišního laloku je modernější a šetrnější, může však být provedena pouze na klinice s erudovaným mikrochirurgickým týmem.
Rekonstrukce části prsu: Rekonstrukce prsu se mění také v závislosti na vývoji chirurgické léčby prsu. Dnes už je možné odstranit některé typy nádorů tak, že zbytek prsu zůstane zachován. I v tomto případě dochází k poškození prsu, změna však není tak radikální, jako při jeho úplné mastektomii.
Pokud dojde k vyjmutí nádoru a zbytek prsu zůstává, plastický chirurg provádí částečnou rekonstrukci prsu. Tyto operace jsou velmi pestré, protože se vždy odvíjejí od velikosti a umístění odstraněného nádoru.
Operatér může provést buďto modelaci prsu, která je obdobou modelace při poklesu ňader – obvykle je nutné upravit i zdravou stranu. Prs však může být zrekonstruován také pomocí lalokové plastiky v kombinaci s cizím materiálem nebo implementací protézy ke zvětšení prsu.
Postupů je mnoho a ten pravý zvolí chirurg při konzultaci s pacientkou.
Rekonstrukce dvorce a bradavky: Jedná se o konečnou etapu rekonstrukce prsu po mastektomii. Pro většinu žen je tento proces symbolem kompletní obnovy prsu, po jehož dokončení se mohou konečně vrátit do plnohodnotného osobního i společenského života. Prs vypadá přirozeně, symetricky a žena může opět vnímat své tělo jako nenarušený celek.
Existuje několik způsobů rekonstrukce dvorce. Lékař může vytvořit nový dvorec například přenesením části dvorce z druhého prsu. Další možností je odběr kůže z míst se sytější pigmentací, dvorec může být vytvořen také pomocí umělé tetováže. Při rekonstrukci bradavky je možné použít část bradavky zdravého prsu, umělou tetováž nebo místní laloky.
Doba rekonstrukce prsu se velmi liší podle typu zákroku, obvykle se pohybuje od 45 minut do 4 hodin.
Příčina rakoviny prsu? Máme udusané ženství, říká mamoložka Miroslava Skovajsová
Svou práci děláte už víc jak třicet let. Jak se u nás ženy staví k prevenci rakoviny prsu?Rozhodně bych neřekla, že je nějaký pokles, ale každý rok se to zlepšuje, třeba o půl procenta. Možná se to lepší tím, jak dozrávají mladé ženy, které si více cení svého zdraví.
Věří ženy stran rakoviny a její prevence mýtům? Rozšířený je třeba ten, že podprsenky s kosticí způsobují rakovinu nebo že mamograf škodí zdraví.Za den pojmeme strašně moc informací a moc nepřemýšlíme o obsahu sdělení.
Pokud jde třeba o ten mamograf, máte pravdu, ženy pořád chodí a ptají se. Mamograf je měkké záření a jedna mamografická dávka odpovídá 14 dnům života. CT už je horší, to je tvrdé záření a odpovídá několika měsícům.
Lidé nerozlišují mezi měkkým a tvrdým zářením, které má kumulativní účinky horší. Ale pár mamografů za život, to nic není. Je to všechno o vyvažování. Dávku, která odpovídá mamografickému záření, chytne každá letuška, která letí z Prahy do New Yorku.
A nevím o tom, že by se u letušek rakovina prsu objevovala častěji než u ostatních žen. Když sednu do auta a pojedu po D1, je to větší riziko než jít na jeden mamograf.
Přečíst článek ›
Takže je nakonec přesvědčíte, aby na ten mamograf šly?Ne, já nikoho nepřesvědčuji, já to těm ženám vysvětluji. Když přijde žena a nechce na mamograf, protože je škodlivý, vezmu ji na ultrazvuk, vyšetřuji ji a přitom vysvětluji. Každá druhá si to nakonec rozmyslí.
V čem je tedy mamograf pro ženy ‚lepší‘?U žen nad 45 let výkonnostní schopnost ultrazvuku prudce klesá. Prs se totiž v čase mění. U stárnoucího prsu ultrazvuk funguje jako doplněk, když něco není jasné na mamografu.
Není však možné pracovat s ním u těchto žen jako s primární metodou, protože hodně věcí nevidí. U mladších žen je to jinak. Proto já používám termín mamografický typ prsu a sonografický typ prsu.
Sonograf je primární vyšetřovací metodou u žen do 40 až 45 let.
Vysvětlovat tohle ženám není asi vždy jednoduché…Když něco ženám vysvětluji, chce to klid. Dost často přicházejí a chtějí si zabojovat. Já si to nenechám udělat, já nechci! Tak to musíte laskavou, jemnou profesní převahou co nejjednodušším způsobem ženě vysvětlit tak, aby to pochopila. K tomu se hodí příměry, třeba o tom záření a letuškách.
Vy se v poslední době zabýváte léčbou pomocí technik metody ‚somatického prožívání‘. Máte pocit, že klasická západní medicína nestačí?Na západní medicíně mi vadí, že v ní lékaři nejsou zcela svobodní a léčí podle určitých schémat.
Lékaři také ztrácí čas jinými povinnostmi. Není čas na člověka, tlak na ostatní věci znemožňuje, aby byla medicína umění. A to umění spočívá v kontaktu s člověkem. Protože kromě léčby, která je jistě velmi sofistikovaná a nesmírně kvalitní, léčíte člověka ještě slovem.
Pakliže se nepřidá slovo a zájem, je to špatně. Přitom by stačilo, kdyby lékaři uměli dát každému nemocnému najevo: Mám o tebe zájem a chci ti pomoct. A to je na 15 vět, ne víc.
Můžeme říct: Ano, doktoři mají hodně nadbytečných povinností, ale na druhou stranu si myslím, že se na to někteří vymlouvají.
Před nějakou dobou jste se nechala slyšet, že rakovina prsu je důsledkem ztráty ženství. A taky nespokojené duše.Ano, v poslední době mě hodně zajímá samotná příčina. Řekla bych, že rakovina prsu je civilizační choroba, ke které přispívá úraz ženství.
Dělám to už přes třicet let, tak si můžu dovolit hodnotit. Rakovinu prsu podle mě přináší novodobý životní styl, kdy jsou ženy nucené do pracovních výkonů a nemůžou rozvinout své ženství jako matky nebo manželky. Odkládají mateřství, protože údajně musí nejprve nastartovat kariéru.
Ale co je větší kariéra než porodit děti? Proč se rakovina prsu objevuje u žen z východu, které se přestěhují na západ a přebírají západní styl života? Protože západní životní styl, který jsme kdysi přijali s otevřenou náručí, je pecka pro naše ženství! Je to krok do divného neznáma, neumožňuje ženám být ženami a mužům být muži. A nedostatek možností projevovat svoje ženství ženskému tělu vadí.
Spousta žen ale věří, že práci a mateřství dokážou skloubit. Vy si nemyslíte, že to lze?Ne, nejde to skloubit. Sama jsem byla s dětmi doma pět let, riskovala kariéru.
Pracovat s dětmi je absolutní schizofrenie. Žádná ženská to nezvládá v pohodě. A pokud to tvrdí, je k sobě neupřímná. Pracovat s malými dětmi je svým způsobem útěk z mateřské role.
Chodit do práce je totiž mnohem jednodušší než být matkou 24 hodin.
Přečíst článek ›
To s vámi ale spousta žen souhlasit nebude.No nebude. Ale žena má svoje limity, proč se překonávat za každou cenu? Proč neříct, když mám bolestivou menstruaci, jdu si lehnout a vyspat se? Nebo před zkouškou požádat, jestli by se to nedalo odsunout, protože před menstruací jsem jako bez mozku.
Ze své zkušenosti vím, že rakovinou prsu onemocněly především ženy, které si myslely, že je nutné zvládat ženskou i mužskou roli. Hodně je to celé o strachu, který ovládá celou naši společnost. Že vás v práci nahradí někdo jiný, když se po porodu hned nevrátíte do práce? No tak si najdete něco jiného. My se ale kdovíproč bojíme.
A tenhle strach spojený se západním způsobem života dává ženskému tělu na frak. A nebojím se říct, že na to dojedeme.
V čem podle vás tedy spočívá příčina rakoviny prsu? Opravdu vidíte hlavní důvod ve ztrátě ženství? V tom, že se bojíme?Já vidím jednoznačně souvislost v tom, jak se mění společnost, která nám nedovolí být ženami.
Fascinují mě starší ženy, které mají dospělé dcery a říkají: Ony to mají tak těžké, nemůžou si dovolit mít dítě, nemají rozjetou kariéru, byt. A já jim říkám: Ale děti se rodily i za války, k tomu mít dítě nepotřebujete kariéru ani super byt.
Jen odhodlání dát dítěti bezpodmínečnou lásku a pocit jistoty. A vychovávat ho můžete i v garsonce.
Vy si tedy skutečně myslíte, že kdyby se ženy v západním světě více věnovaly svému ženství, byly by méně nemocné?Ano, myslím si to. Máme udusané ženství a nedokážeme vnímat signály svého těla. Jakmile totiž žijeme ve stresu a stereotypu, ztrácíme intuici. A v čím větším městě žijete, tím je to horší.
Nejde si i v tom velkém městě najít něco, co nám pomůže ten stres minimalizovat?Jde to, ale pouze tehdy, když budete například bydlet na Roztylech, pracovat na Roztylech a mít přátele na Roztylech. Když si vytvoříte svou vesnici vazeb. Někteří lidé to umějí, ale většina je nucená cestovat přes celé město. A to ztrátové přesouvání je začátek začarovaného kruhu.
Chodit tedy někam meditovat nebo cvičit podle vás nemá smysl?Ne, to zase musíte někam jet. Vám se třeba zrovna nechce, ale překonáte se a jdete. Tím se při snaze zbavit se stresu paradoxně dostáváte do stresu ještě většího.
A když cvičit nepůjdete, budete mít zase další stres z toho, že jste tam nešla… Pokud budete chodit objímat stromy, protože vás to těší, tak dobře, ale pokud si z toho uděláte povinnost, tak to přestává fungovat.
Člověk by se měl vymanit ze stereotypů a říct si, co od života chce a jak si ho chce v rámci té šílené aglomerace užít. Když se propracuje k tomu, že se ve městě není schopen dobrat každodenního štěstí, tak by se měl zvednout a odejít.
Když řekne: Ano, tahle aglomerace mi skýtá takové životní štěstí, které jinde nezískám, tak si taky ale musí položit otázku, jestli za to štěstí taky časem nezaplatí.
No ale to chce upřímnost, kterou v sobě ne každý má…Přesně, nejdůležitější je přiznat si, kdy si lžeme. To je základ všech psychosomatických terapií. Přiznat si, že obtíže, které máte, si způsobujete sama. Ne váš manžel, ale vy. Musíte si být vědomá sama sebe a měnit svoje traumata, která vám způsobují špatné myšlenkové vzorce.
Pomáhá vám metoda ‚somatického prožívání‘ ve vaší praxi?Nesmírně. Umím ženám cíleně poradit. Včera například přišla pacientka s tím, že ji chtějí vzít obě prsa. Na počátku léčby si to totiž přála. Jedno léčebně, druhé preventivně.
A ona najednou stála před zrcadlem a říkala sama sobě, že si není jistá, zda si má nechat odstranit obě. A ptá se mě, co má dělat. Já jí na to říkám, že si už odpověděla sama. Ona se vlastně propracovala k tomu, že ta svoje prsa má ráda, že jsou součástí jejího těla.
Nejdřív na ně byla naštvaná, protože jí přinesla rakovinu, a chtěla se jich zbavit. Najednou se ale propracovala ke změně myšlení. Tak jí povídám: Chraňte si svoje hranice.
Nechte si odstranit jen to, co je nezbytně nutné, a s eventuálním odstraněním zdravého prsu počkejte třeba za rok.
Přečíst článek ›
Před dvěma lety byste jí tohle neřekla?Možná ano, já jsem vždycky říkala ženám to, co jsem intuitivně cítila. A jsem překvapená, že mi to současné studium somatického prožívání potvrzuje. Tu moji intuici.
Teď s nimi mluvím s takovou větší jistotou, že to nevychází jen ze mě, že to není okamžitý nápad, ale že je to ověřené lékaři odborníky, kteří ‚somatic experiencing‘ rozjeli.
Jsem si jistější a umím s nimi udělat v rámci vyšetření takové minutové techniky, kdy jim dám domů úkol, aby sepsaly všechny svoje životní zdroje, to, co se v nich děje, co mají rády…
Závisí tedy úspěšnost léčby i na tom, jak moc jsou ženy ochotné změnit svoje myšlení?My jako doktoři vidíme skladbu nádoru. A třeba si řekneme, že tady ta paní má tak agresivní nádor, že nemá šanci. Za tu dobu, co svou práci dělám, jsem ale zjistila, že takhle to nefunguje.
Jsou ženy, které jsme léčili před dvaceti lety na agresivní nádor, který byl rozptýlený do celého těla, a ty ženy tady pořád jsou. Ve chvíli, kdy žena do boje s rakovinou zapojí schopnost sebeléčení, když si k léčbě, kterou nabízí západní medicína, přidá něco navíc, tak skutečně může překonat původní špatnou předpověď.
A máme stovky takových žen.
Myslíte, že tyhle vyléčené ženy skutečně změnily svoje myšlení a nalezly svobodu?To jste trefila správně.
Tyhle ženy si řekly: Aha, tak mě potkala už i rakovina, mně je všechno jedno, stejně umřu, tak teď si můžu dovolit s tímhle se nebavit, protože mi pije krev, toho nemůžu vydýchat, ten mi leží v žaludku.
Když se oprostí od těchto negativních vstupů, tak může úplně změnit svůj přístup k životu – a to já vnímám jako nesmírně léčivé.
Co je to somatické prožívání…Somatické prožívání je přístup k traumatům, kdy se využívá uvědomění vlastního těla. Je výsledkem více než 40 let pozorování, zkoumání a praxe dr. Petera Levina. Přístup je založen na tom, že člověk má přirozenou schopnost překonat a zpracovat následky traumatu.
SP obnovuje zdravou seberegulaci a vrací traumatizovaným lidem pocit živosti, uvolnění a celistvosti, o něž následkem traumatu přišli. Původně se využíval při práci s válečnými veterány či oběťmi znásilnění, ale využívá se i při léčbě chronické bolesti.
Somatické prožívání je efektivní nástroj pro léčení traumat, který umožňuje terapeutovi provést klienta náročnými stavy a situacemi. Velmi specificky pracuje s tělem a nervovým systémem.
MUDr. Miroslava Skovajsová (1957)Zakladatelka screeningu rakoviny prsu a sítě českých mammacenter, která se důrazem na prevenci a osvětu zasloužila o snížení úmrtnosti na toto onemocnění. Vystudovala Fakultu dětského lékařství UK v Praze.
V letech 1988 až 1994 se začala věnovat problematice prsní žlázy. V roce 1993 založila první mammacentrum v Praze 4. V roce 2011 založila další mammacentrum pod názvem Breast Unit Prague, kde působí jako ředitelka a supervizorka složitých případů.
Je předsedkyní Asociace mammodiagnostiků ČR. Má dvě děti.
IVANA AŠENBRENEROVÁ
Rakovinu může porazit i chuť k jídlu
Nemocné rodiče mohou k jídlu motivovat spíše jejich děti než terapeuti.
Foto: Profimedia.cz
Není to vůbec tak jednoduché, jak se může zdát. Zhruba 40 procent pacientů s rakovinou je totiž podvyživených už v době, kdy jim lékař stanoví diagnózu. Přitom ztráta pouhých 5 % váhy představuje vážné riziko horších výsledků léčby a zkrácení doby, po kterou budou žít. Navíc nejde jen o kila. Jde také o to, jestli mají dostatek všech důležitých látek.
Chuť k jídlu a schopnost jíst snižuje jak nádor, tak chemoterapie i ozařování. Ty často vyvolávají nevolnosti a zvracení. Podobně jako obtíže s rozžvýkáním a polykáním jídla. Případně způsobí suchost v ústech, někdy rovněž bolesti, afty nebo kvasinkovou nemoc v puse. Nejednou dokonce změní i to, jak nemocným jídlo chutná a voní.
Pokud začne pacient hubnout, neztrácí jen tuky, ale i hmotu svalů. Stejně jako sílu pro boj s chorobou. Bývá pak unavený a nezvládá běžné aktivity.
Ztráta svalové hmoty může zhoršit i funkci dýchacích svalů a zvýšit riziko zánětu plic. Poklesnou také protilátky v krvi a stoupne nebezpečí infekce.
Nedostatek bílkovin v krvi, které slouží mimo jiné k transportu léků po organismu, může vést ke snížení účinku léčby. Na nemocného logicky padá i apatie nebo deprese.
Že nejde o nic zanedbatelného, o tom svědčí fakta. Výzkumy ukazují, že na problémy odstartované špatnou výživou nebo podvýživou umírá 20 až 40 % pacientů. Onkologové je úspěšně vyřeší jen u 17 % nemocných rakovinou.
Pro lidi s nádorovým onemocněním je dobré vědět, že s potížemi, které u nich souvisí s jídlem a správnou výživou, jim pomůže spíš nutriční terapeut nebo terapeutka než vytížený onkolog.
Měli by být v každé velké nemocnici. Ve specializovaných onkologických centrech pracují buď přímo, nebo tam na ně dostanou spojení. Ne všechno je navíc nutné řešit pomocí léků.
Často pomůžou i chytré praktické rady.
Pacienti s rakovinou by měli jíst lehkou stravu v malých porcích, pravidelně, zhruba po třech hodinách, ideálně ve vyvětrané místnosti, kde je nebudou rušit pachy. Jíst musí pomalu a dobře kousat.
Většina z nich trpí nedostatkem bílkovin, které jsou důležité jak pro obnovu tkání, tak pro udržení svalové hmoty. Proto by si měli k jídlu přidávat například maso, tvaroh a sýry. Ale ne ty plísňové.
Ty je nutné z jídelníčku vyřadit hlavně po chemoterapii, kdy mají málo bílých krvinek. Nesmějí ani potraviny, které mohou obsahovat kvasinky, bakterie nebo plísně (zrající sýry, problematicky skladované ořechy nebo sušené ovoce). Hrozí jim totiž, že je oslabený organismus nezvládne udržet na uzdě a ony se v něm přemnoží.
Vedle potravin bohatých na bílkoviny potřebují pacienti i ovoce se zeleninou. Výhodnější jsou pro ně čerstvé než konzervované suroviny. Jídla by měli sníst najednou, neohřívat je, zejména ne opakovaně, to kvůli možnému množení bakterií.
Vedle nevolnosti, případně zvracení trápí onkologické pacienty také nepříjemné změny chuti. Často si stěžují, že jim některé potraviny připadají nahořklé nebo hořké. Stává se jim to třeba u masa. Dalším maso chutná jako piliny nebo jako lepenka. Častá je také kovová pachuť. Jiní ztratí vnímání chuti úplně.
Co dělat při praktických potížích doprovázejících rakovinu, to se dočtete v Průvodci pacienta onkologickou léčbou (k sehnání v knihkupectvích nebo na www.forsapi.cz/eshop). Dozvíte se z něj, jak upravovat konkrétní potraviny, které jsou pro pacienty vhodné a které ne, na co si dát pozor, jak reagovat na nepříjemné změny chutí atd.
Podobně užitečnou brožurou je i Stravování při nádorových onemocněních. Vedle rad v ní najdete také řadu receptů (seženete ji přes www.vydamac. cz/rubrika Internetové knihkupectví).
Jednou z cest, jak zmírnit nebo zastavit hubnutí, je takzvaný sipping. Tedy pomalé popíjení speciálních nápojů v průběhu celého dne. Obsahují kvalitní živiny v jasně daném množství, vitaminy, minerály a další důležité látky.
U těchto přípravků existují seriózní studie, které dokládají jejich účinnost. Víc se o nich dozvíte například na www.onko.cz, www.vyzivapropacienty.
cz, případně zadáte do internetového hledače heslo enterální výživa a vyjede vám spousta odkazů včetně webů, přes které je můžete koupit.
Nutriční terapeutky jim proto někdy doporučují, aby v této době nejedli svá oblíbená jídla a nezprotivili si je. Protože méně vnímají sladkou chuť, může být výhodné, pokud začnou během léčby preferovat sladká jídla.
V každém případě by měli potíže se stravováním a udržením váhy konzultovat s lékařem, a hlavně s nutriční terapeutkou. U stárnoucích rodičů, kteří upadají do apatie, bývá rozumnější, když to udělají jejich děti.
Ztráta každého kila totiž snižuje šanci nemocného na vyléčení.