Klinické zkoušky potvrdily naděje vkládané do nového léku určeného pacientům s nevyléčitelným dědičným onemocněním nervového systému – Huntingtonovou chorobou.
Pacienti s Huntingtonovou chorobou často vůbec nemohou tušit, že se narodili s poškozeným genem, který jim pomalu ničí nervový systém. Jako časovaná bomba tiká v jejich organismu devastující proces, který se obvykle až ve středním věku začne projevovat výkyvy nálady, podrážděností, depresemi.
Útok na mozek, svaly, srdce i kosti
Později u nich propuknou podstatně závažnější problémy – nechtěné trhavé pohyby, problémy s mluvením, mimikou a polykáním, postupující demence a celkové ochrnutí.
Choroba se neomezuje na mozek a vyvolává například i odumírání svalů, selhání srdce, osteoporózu a mnoho dalších zdravotních komplikací. Huntingtonova choroba je ve všech případech smrtelná a za současného stavu poznání nevyléčitelná.
Poškozený gen si nese 4 až 15 ze 100 000 lidí a jen v České republice trpí tímto onemocněním několik stovek lidí. Moderní medicína jim doposud uměla jen ulevit od některých příznaků choroby.
Nyní svítá nemocným naděje.
Lékařům vedeným Sarah Tabriziovou ze střediska proHuntingtonovu nemoc při londýnské University College se jako prvním podařilo výrazně potlačit proces, který má vznik onemocnění na svědomí.
Léčba řady dědičných onemocnění využívá „opravy“ poškozeného genu postupem označovaným jako genová terapie. To je možné v případech, kdy pacientovi poškozený gen nefunguje. Lékaři odeberou nemocnému z těla buňky, do nich vnesou „zdravý“ gen a buňky opět vrátí do pacientova organismu.
Často stačí, aby takto dodaný zdravý gen dosáhl jen zlomku výkonu ve srovnání s organismem lidí bez genetického defektu, a projevy onemocnění odezní. Tento postup však u Huntingtonovy choroby nezabírá.
Nemoc „zakoktaného“ genu
Chorobu popsal jako první v roce 1873 americký lékař George Huntington. Bylo mu tehdy dvaadvacet let a popis onemocnění, které dnes nese jeho jméno, byl jednou z pouhopouhých dvou vědeckých prací, jež za celý život zveřejnil. Genetickou příčinu Huntingtonovy choroby se podařilo odhalit až v roce 1993.
Lidé s Huntingtonovou chorobou si nesou zcela zvláštní typ defektu v genu, který v těle člověka zajišťuje produkci bílkoviny huntingtinu. V genu se na jednom místě opakuje stejná trojice písmen genetického kódu. U zdravých lidí nebývá těchto opakování více než 26.
Vadný gen vypadá, jako kdyby se „zakoktal“, a trojice písmen se v něm opakuje více než čtyřicetkrát. Čím víckrát je trojice písmen genetického kódu zmnožená, tím časnější bývá nástup choroby.
U zhruba každého dvanáctého pacienta se projeví nemoc ještě před dosažením věku dvaceti let.
Podle „zakoktaného“ genu se v organismu vyrábí defektní bílkovina a ta devastuje nervový systém. Vnesení „zdravého“ genu v tomto případě nepomůže, protože to nezabrání tvorbě vadných molekul huntingtinu.
Pacienti s Huntingtonovou chorobou jeden „zdravý“ gen mají, protože ho zdědili od jednoho z rodičů. Druhý rodič jim však předal „zakoktaný“ gen, a ten lékaři neumějí umlčet.
Děti počaté rodičem nesoucím „zakoktaný“ gen pro huntingtin mají padesátiprocentní šanci, že onemocnění zdědí.
Toxický protein mizí
Nový lék Ionis-HTTRx vyvinutý kalifornskou biotechnologickou firmou Ionis Pharmaceuticals dokáže v těle pacientů snížit množství toxické molekuly huntingtinu, zatímco zdravou bílkovinu produkovanou podle nepoškozeného genu ponechává na pokoji. Jeho základem je jednoduchý řetězec deoxyribonukleové kyseliny (DNA).
Buňky pacientů s Huntingtonovou chorobou si vyrábějí podle svých genů dva typy molekuly kyseliny ribonukleové (RNA), jež následně slouží jako instrukce pro výrobu bílkoviny huntingtinu. Podle zdravého genu se vyrábí normální ribonukleová kyselina.
Podle „zakoktaného“ genu se tvoří abnormální řetězec kyseliny ribonukleové, a ten dává vzniknout toxické formě bílkoviny.
Řetězec DNA z léku IonisHTTRx se přikládá jen k abnormálním řetězcům ribonukleové kyseliny a nedovolí, aby byly použity pro výrobu toxické formy huntingtinu.
Tým Sarah Tabriziové podrobil 46 pacientů v rané fázi Huntingtonovy choroby testům, které si kladly za cíl ověřit bezpečnost celého postupu a odhalit jeho případné nežádoucí vedlejší efekty.
Nemocným mužům i ženám z Británie, Německa a Kanady byl lék vpíchnut do míšního kanálu. Lékaři injekci opakovali s měsíčním odstupem celkem čtyřikrát a pokaždé podávali pacientům vyšší dávku.
Produkce toxického huntingtinu v těle nemocných klesala úměrně množství podaného léku.
Nadějné vyhlídky
„Poprvé nějaký lék snížil koncentrace škodlivého proteinu v nervovém systému a zároveň byl bezpečný a pacienti ho dobře snášeli,“ konstatuje Sarah Tabriziová a dodává: „Jde patrně o nejdůležitější moment v historii Huntingtonovy choroby od chvíle, kdy byl izolován gen pro toto onemocnění.“Přední britský neurolog John Hardy přiznává, že kdyby se ho někdo před pěti lety zeptal, zda IonisHTTRx může fungovat, kategoricky by takovou možnost zavrhl. „Fakt, že to funguje, je skutečně mimořádný,“ uznává Hardy.
Testy netrvaly dost dlouho na to, aby lékaři mohli pozorovat případné zlepšení zdravotního stavu pacientů. K tomu bude zapotřebí dalších klinických zkoušek. Nemocní na ně nebudou dlouho čekat, protože švýcarská farmaceutická firma Roche už zaplatila za licenci na Ionis-HTTRx 45 milionů dolarů, aby mohla rozjet druhé kolo testů cílené na posouzení efektů léčby.
Lego pro jiné choroby
Výsledky první fáze klinických zkoušek léku Ionis-HTTRx nevyvolaly nadšení jen u nemocných s Huntingtonovou chorobou a jejich blízkých. Chorob vyvolaných různě „zakoktanými“ geny je mnohem více a i na ně by zřejmě mohly zabírat léky konstruované na stejném principu.
„Lék je jako stavebnice Lego. Můžeme ho zacílit na tvorbu jakéhokoli proteinu,“ vysvětluje Ed Wild, který podával lék IonisHTTRx pacientům s Huntingtonovou chorobou v prvním kole klinických zkoušek.
Nemocnice AGEL Šternberk
Zpět na Nemocnice AGEL Šternberk
13. 10. 2014
Huntingtonova choroba je závažné a tragické onemocnění. Odborníci ji pokládají za jedno z nejhorších neurologických onemocnění. V České republice jím trpí asi tisícovka pacientů.
Text: Mgr. Radka Miloševská / Foto: Ing. Darina Formánková
Rozvine se z plného zdraví většinou až v dospělém věku, ale ani její počátek v dětském věku nemusí být výjimkou. Jedná se o zákeřné onemocnění, které dokáže nadprůměrně inteligentního člověka v průběhu pěti či patnácti let změnit v totálně nesoběstačného tvora.
„Huntingtonova nemoc je genetická porucha centrálního nervového systému. Podstatou je poškození některých neuronů v mozku, které pak začnou odumírat,“ uvádí primářka neurologického oddělení Nemocnice Šternberk MUDr.
Zita Kettnerová s tím, že choroba byla poprvé popsána Georgem Huntingtonem v roce 1872, přičemž gen způsobující Huntingtonovu chorobu byl objeven až v roce 1993.
Průměrný věk nástupu příznaků je mezi 35. až 50. rokem života. Nemocní tedy často dlouhá léta žijí normální život, pracují, sportují, mají rodinu. Statistická pravděpodobnost přenosu onemocnění z nemocného rodiče na potomstvo je 50 procent. V každé buňce těla je 23 párů chromozomů.
„Jednu polovinu každého páru dědíme od otce, druhou od matky. Pokud máme například nemocného tatínka, který nám předal jeden z dvojice svých chromozomů, je vzhledem k tomu, že při chorobě je narušen pouze jeden chromozom, šance onemocnění 50 na 50,“ vysvětluje primářka Kettnerová.
PLÍŽIVÝ NÁSTUP Onemocnění se projevuje plíživě nepatrnými změnami osobnosti a chování, které jsou s postupem nemoci stále zřetelnější. Symptomy jsou různé, od výkyvů nálady a podrážděnosti až po depresi a neadekvátní až násilné agresivní jednání. „Zejména devastující je změna chování, kdy se ze spořádaného člena rodiny stane úplně někdo jiný.
Často takový člověk bývá egocentrický, agresivní, hypersexuální a má kompulzivní jednání. Kompulzivní jednání je činnost, kterou pacienti pociťují, že ji musejí udělat, ale nemají k tomu žádný důvod. Komplikací tohoto jednání je vyšší sklon k závislostem. Poslední komplikací jsou větší tendence k sebevraždám, než je v běžné populaci průměrné.
Typickým projevem rozvinutého onemocnění jsou tzv. choreatické hyperkinézy, tedy kroutivé pohyby končetin, trupu i obličejového svalstva, takže pacientův pohyb působí jako bizarní tanec. Odtud plyne starý název nemoci, Tanec svatého Víta,“ popisuje primářka Kettnerová.
Mimovolní pohyby obličejového svalstva a svalstva krku pak nejen narušují mimiku, ale vedou i ke zhoršení řeči a polykání. V pokročilém stádiu mají nemocní potíže s každodenními aktivitami jako je příjem potravy či vyměšování. Dříve nebo později musí nemocný opustit své zaměstnání a vzdát se svých koníčků, což je velká rána nejen pro něj, ale i pro jeho blízké.
V konečných stadiích bývá bohužel nevyhnutelná ústavní péče. Nemoc se vyvíjí k nevratnému rozpadu osobnosti a kachexii. Pacient umírá v nezadržitelném marasmu, nejpozději do patnácti let od vzniku onemocnění. V současné době neexistuje účinná léčba, která by mohla nástupu Huntingtonovy choroby zabránit, nebo jej alespoň zpomalit.
„Existují pouze léky, které mohou ovlivňovat příznaky choroby, zmírňují mimovolní pohyby, agresivitu nebo depresi,“ dodává MUDr. Zita Kettnerová.
U tatínka pětadvacetileté paní Miroslavy byla Huntingtonova choroba diagnostikována v 50 letech, zdědil ji po své mamince. „Počáteční projevy byly téměř nepatrné, tatínkovi se zhoršila chůze, začal špatně artikulovat, což jsme zprvu připisovali nepadnoucí zubní náhradě,“ zahájila své vyprávění paní Miroslava z Olomouce.
S tím, jak se choroba rozvíjela, se stal tatínek inkontinentní, nebyl schopen chůze a nejen kvůli zubní protéze, kterou přestal nosit, mu bylo stále hůře rozumět. Rodina nainstalovala do koupelny různá madla, lavičku do sprchy a různé gumové rohožky s přísavkami, které měly zamezit pádu.
„Naštěstí jsme včas vymysleli a zavedli systém dorozumívání pomocí vzkazů psaných do bloku, a tak můžeme i nadále alespoňprovizorně s tatínkem komunikovat. Ale i tak je situace velmi těžká.
Je vidět, že i tatínka jeho stav velmi trápí a upadá do depresí,“ povzdechla si paní Miroslava a na otázku, zda si nechala zjistit, zda onemocněním také trpí, odpověděla: „Dostala jsem na výběr, zda chci o případném riziku vědět či nikoliv.
Vzhledem k tomu, že ještě nemám rodinu, rozhodla jsem se podstoupit genetický test a naštěstí se ukázalo, že se mi choroba vyhnula. Můj starší bratr, který již má vlastní dcerku, však odmítl. Vůbec se mu nedivím, pocit čekání na výsledky a strach, který jsem měla, byl hrozný.“
ETICKÝ PROBLÉM Při výskytu nemoci v rodině lze provést u každého jejího člena genetické vyšetření a spolehlivě u něj najít genetický defekt, který znamená, že u něj nemoc dříve nebo později vznikne. Právě diagnostika onemocnění s sebou nese mnoho etických otázek a podnětů k zamyšlení.
Genetické potvrzení diagnózy dává strašlivou jistotu, ovšem nejistota bez genetického vyšetření může být neméně strašlivá. Proto je nutné, aby si každý rozhodl sám, zda se nechá či nenechá testovat.
Provedení testu na jedné straně může ukončit nejistotu nemocného jedince a umožní mu lépe se rozhodovat o své budoucnosti, ale na druhé straně při pozitivním výsledku jedinec může ztratit naději na zdravý život. „Představte si, že se nechá otestovat například dvacetiletý syn nemocného otce. Pokud výsledek dopadne dobře, je to obrovská úleva pro celou rodinu.
Pokud se však ukáže pozitivita na Huntingtona, jedná se v podstatě o rozsudek smrti. Daleko horší je pak situace, kdy testovaný má již své vlastní děti. V nevědomosti by mohl žít normálním životem, ale nemohl by zabránit eventuálnímu početí postižených dětí“ zamýšlí se primářka Kettnerová.
Vzhledem k tomu, že pozitivní výsledek testu na Huntingtonovu chorobu je vysoce stresující pro nemocného i jeho blízké, je ještě před zahájením testování dodržován tzv. protokolární postup, který byl vytvořen Světovou neurologickou federací a Mezinárodní asociací na pomoc při Huntingtonově chorobě.
Pomocí protokolárního postupu žadatel získá potřebné informace a čas na jejich zpracování před konečným rozhodnutím, zda test podstoupí. Doba protokolárního postupu trvá asi 10 až 12 týdnů, během kterých nejprve žadatel absolvuje vstupní rozhovor s klinickým genetikem, následuje neurologické vyšetření, které vyloučí či potvrdí symptomy choroby.
Poté žadatel podstoupí další genetickou konzultaci s následným psychiatrickým vyšetřením. Pokud po absolvování protokolu nezmění žadatel názor, čeká ho konečné testování. Výsledky jsou k dispozici zhruba za dva až tři týdny. Od roku 1991 u nás funguje Společnost pro pomoc při Huntingtonově chorobě.
Všestranně pomáhá a podporuje pacienty a jejich rodiny. Snaží se také o zlepšení péče a vybudování služeb.
Experimenty vědců v Brně daly naději pacientům s Huntingtonovou nemocí – FNUSA
Tisková zpráva, 14. 8. 2017, Brno
Tým vědců v čele s Janem Chrastinou a Romanem Liščákem koncem minulého týdne ukončil na půdě brněnské Veterinární a farmaceutické univerzity dvoutýdenní experimenty, které se do budoucna mohou stát nadějí pro pacienty s Huntingtonovou chorobou. Podle odborníků byly experimenty úspěšné, jejich další testování bude pokračovat na podzim.
Cílem desítek experimentů, které probíhaly od 24. července do 4. srpna, bylo ověřit bezpečnost a účinnost takzvané genové terapie, pomocí které se vědci snaží oddálit nástup Huntingtonovy choroby. „Huntingtonova choroba je dědičné, dosud nevyléčitelné onemocnění.
Vzhledem k tomu, že se jedná o neurodegenerativní onemocnění, dochází postupně k poškozování nervové tkáně u pacienta, za což je zodpovědný změněný, mutovaný, gen. A právě ten se snažíme umlčet cestou genové terapie,“ vysvětlil neurochirurg Jan Chrastina z Fakultní nemocnice u sv.
Anny v Brně, který byl jedním z hlavních operatérů.
„Na speciálně vyšlechtěných miniaturních prasatech tak demonstrujeme situaci, kdy je nemocnému podávána takzvaná genová terapie.
Druh viru se prasatům píchá do těch částí mozku, které jsou nemocí nejvíce postiženy, a poté prostřednictvím magnetické rezonance přesně sledujeme a kontrolujeme, zda enzymy produkt mutovaného genu rozloží,“ upřesnil Roman Liščák z Nemocnice Na Homolce v Praze.
Podle něj byly experimenty úspěšné a potvrdily bezpečnost a účinnost genové terapie na animálních modelech. Díky tomu budou experimenty pravděpodobně pokračovat letos na podzim, odborníci navíc požádají o schválení klinické studie.
Na experimentech spolupracovali vědci z Fakultní nemocnice u sv.
Anny v Brně a jejího Mezinárodního centra klinického výzkumu (FNUSA-ICRC), Nemocnice Na Homolce, Centra PIGMOD, Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR, ale také technici z holandské firmy UniQure a britské firmy Renishaw.
Projekt, kterému poskytlo technologie Animální centrum FNUSA-ICRC, splňuje současné evropské a národní právní předpisy a 3R politiku pro výzkum in vivo. Všechny experimenty byly schváleny příslušným národním úřadem.
„Huntingtonovou chorobou v současnosti trpí zhruba 1 z 10.000 lidí. Zatímco v České republice se jedná zhruba o tisíc lidí, celosvětově se dá počet pacientů odhadnout na tři čtvrtě milionu.
Vzhledem k tomu, že je nemoc dosud považovaná za nevyléčitelnou, jakýkoliv krok směrem k nalezení cesty, jak nemoc vyléčit nebo alespoň oddálit, bude mít vliv na velký počet pacientů a jejich rodin,“ uvedl ředitel svatoanenské nemocnice Martin Pavlík.
Huntingtonova choroba byla poprvé popsána roku 1872 americkým lékařem Georgem Huntingtonem. Jde o vážné dědičné onemocnění, které propuká nejčastěji mezi třicátým a čtyřicátým rokem.
Jeho podstatou je poškození některých nervových buněk v mozku, které začínají postupně odumírat.
Mezi hlavní příznaky této nemoci patří například poruchy pozornosti, nekontrolovatelné pohyby, zapomínání, změny osobnosti či demence.
Kontakt pro média:Ing. Petra Veselá, asistentka ředitele a tisková mluvčí FNUSA, tel. +420 604 121 122, [email protected]. Lenka Rudišová, PR manažer FNUSA-ICRC, tel. +420 777 399 005, [email protected]
Huntingtonova choroba
Huntingtonova choroba (HD – Huntington’s Disease, též Huntingtonova chorea) je porucha poprvé popsaná v roce 1872 americkým lékařem Georgem Huntingtonem.
Jedná se o neurodegenerativní autosomálně dominantně dědičné onemocnění patřící mezi polyglutaminové poruchy (viz dále). Má incidenci 4–10 na 100 000. Manifestuje se nejčastěji ve středním věku.
Mezi příznaky dominuje porucha motoriky, změny osobnosti, progredující demence a nakonec smrt.
MRI: mozková atrofie, zejména zmenšení bazálních ganglií, snížená gyrifikace
Genetika[upravit | editovat zdroj]
HD je choroba s autosomálně dominantním typem dědičnosti, v rodokmenech však můžeme vysledovat několik zvláštností:
- HD je typickou chorobou s pozdním nástupem (late onset disease). Většina nositelů mutované alely onemocní okolo 40. roku věku, ale vzácně se příznaky mohou objevit prakticky kdykoliv (ve 2 či v 80 letech).
- Během přenosu choroby v rodině může docházet k progresi dynamické mutace – tedy zmnožení již patologického množství tripletů. Tento jev se nazývá anticipace.
Za vznik nemoci je odpovědná mutace v HTT genu, který byl objeven v roce 1993. Je jí zmnožené opakování tripletů CAG, což je kodon pro glutamin (odtud polyglutaminové poruchy). Gen kóduje protein huntingtin. Přesná funkce proteinu stále není známa, predominantně je exprimován v CNS.
Interaguje s řadou transkripčních faktorů, je tedy pravděpodobná jeho významná role při normálním vývoji CNS, rovněž byla demonstrována jeho důležitost pro normální průběh mitózy v CNS[1]. Normální jedinci nesou ve svém genu 9–35 repetic CAG, postižení jedinci jich mají více než 40.
Čím je počet repetic větší, tím je nástup onemocnění časnější.
Expandovaná repetice se dědí od postiženého rodiče. Při přenosu ovšem někdy dochází během meiózy k další expanzi této repetice. Může proto nastat situace, kdy má rodič počet repetic při horní hranici normy (premutace), tj.
je zdravý, potomek však získává alelu expandovanou, takže u něj nemoc propukne. Expanze se u HD objevuje častěji během mužské gametogeneze, což je důvod, proč jsou těžké, časně se objevující formy s počtem repetic 70–120 děděny od otce.
Mohou se objevit i nové mutace – asi 25 % pacientů má negativní rodinnou anamnézu.
Projevy onemocnění[upravit | editovat zdroj]
HD je charakterizovaná selektivní ztrátou neuronů v bazálních gangliích, která se podílejí na koordinaci pohybů.
Pacietni proto trpí: choreou – mimovolními rychlými pohyby, které postihují různé části těla. Zasaženy bývají i další části mozku, např. kůra. Objevuje se deprese, psychóza, paranoia a progresivní demence. Nemoc trvá 10–30 let.
Mezi příčiny smrti patří aspirační pneumonie, následky pádů nebo sebevražda.
Patogeneze[upravit | editovat zdroj]
Mechanismus poškození neuronů není zcela jasný. Uvažuje se přetížení neuronů glutamátovou neurotransmisí, snížení antiapoptotických účinků normálního huntingtinu či mitochondriální dysfunkce (pacienti mají nižší metabolickou aktivitu v postižených oblastech).
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Léčba HD v současné době neexistuje. Zkoumají se látky, které by mohly působit neuroprotektivně vzhledem k výše uvedeným patogenetickým mechanismům. Většina z nich však nepřinesla signifikantní výsledky.
Nadějně vypadají transplantace nových zdrojů neuronů. Problematický je však fakt, že HD postihuje více oblastí mozku, a dále se tohoto tématu týkají mnohé etické otázky.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
K dispozici je přímé genetické testování na přítomnost mutace v příslušném genu. Provádí se za účelem potvrzení či vyloučení nemoci, zjištění statutu pacienta v genetickém riziku a v prenatální, případně i preimplantační diagnostice.
Vzhledem k neexistenci léčby je testování spojeno s psychickými a etickými problémy – hrozí psychická traumatizace pacienta, deprese, v krajním případě i sebevražda. Proto je k testování třeba přistupovat s rozvahou a pečlivě informovat pacienta o veškerých aspektech testování.
Před prediktivním (presymptomatickým) molekulárně genetickým vyšetřením na HD se postupuje podle speciálního protokolu, který kromě opakovaných konzultací s klinickým genetikem zahrnuje také vyšetření neurologické, psychiatrické a psychologické.
Vyšetření dětí a nezletilých osob v riziku na základě zájmu/žádosti jejich rodičů je nepřípustné (zachování práva nevědět).
Video[upravit | editovat zdroj]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ GODIN, Juliette D, Kelly COLOMBO a Maria MOLINA-CALAVITA, et al. Huntingtin is required for mitotic spindle orientation and mammalian neurogenesis. Neuron [online]. 2010, vol. 67, no. 3, s. 392-406, dostupné také z . ISSN 0896-6273 (print), 1097-4199.
- NUSSBAUM, Robert L, Roderick R MCINNES a Huntington F WILLARD. Klinická genetika. 6. vydání. Praha : Triton, 2004. s. 233–236. ISBN 80-7254-475-6.
- LEEGWATER-KIM, Julie a Jang-Ho J CHA. The Paradigm of Huntington’s Disease: Therapeutic Opportunities in Neurodegeneration. NeuroRx. 2004, roč. 1, s. 128–138, ISSN 1545-5343.
- MYERS, Richard H. Huntington’s Disease Genetics. NeuroRx. 2004, roč. 1, s. 255–262, ISSN 1545-5343.
Huntingtonova choroba
Jeden nebo více uživatelů zpochybnili nezaujatost, ověřitelnost, faktickou přesnost nebo encyklopedičnost, případně i další aspekty tohoto článku. Podívejte se na diskusní stránku, kde mohou být uvedeny další detaily. Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony.
Huntingtonova choroba George Huntington jako první popsal tuto neurodegenerativní chorobuKlasifikace MKN-10 G10., F02.2 Některá data mohou pocházet z datové položky.
Huntingtonova choroba, zkráceně Huntington či HD, dříve známá jako Huntingtonova chorea, je vzácné dědičné neurodegenerativní onemocnění mozku[1] charakteristické nekoordinovanými trhavými pohyby těla a snížením mentálních schopností postihující jedince obojího pohlaví.[2] Dědí se autozomálně dominantně, což znamená, že je přenášeno na normálním chromozomu a k projevu nemoci stačí zdědit jednu alelu. Tyto příznaky se u jednotlivců mohou lišit. Fyzické příznaky se liší méně, ale rozdílný průběh poklesu mentálních schopností může vést k řadě potenciálních problémů, které vyžadují soustavnou ošetřovatelskou péči. Samotná nemoc není smrtelná, ale výrazně oslabuje imunitní systém, a tak snižuje průměrnou délku života. Touto nemocí trpí 7 ze 100 000 lidí a existují místa s častějším výskytem.[3] K nástupu fyzických příznaků dochází postupně a může začít v jakémkoliv věku, i když je statisticky nejběžnější výskyt mezi dvacátým a čtyřicátým rokem života.[2] Pokud se objeví před dvacátým rokem, označuje se jako juvenilní Huntingtonova choroba.[2]
Tato nemoc je pojmenována po americkém lékaři Georgi Huntingtonovi, který tuto nemoc popsal v roce 1872.[4] V roce 1983 byl objeven genetický marker signalizující tuto nemoc[5] a o desetiletí později byl zjištěn jediný kauzální gen.
[6] Díky tomu, že je nemoc způsobena jediným genem, mohlo dojít k vývoji genetického testování, a tak se Huntingtonova choroba stala jedním z prvních genetických onemocnění, které bylo možné testovat.
Díky dostupnosti testování a podobnosti příznaků s jinými neurologickými nemocemi došlo v uplynulých letech k výraznému nárůstu testování této choroby.[7]
Úvod
HD vzniká genetickou mutací a patří mezi tripletové choroby. Lidská genetická informace je uložena v pořadí jednotlivých stavebních kamenů, takzvaných nukleotidů. Všechny aminokyseliny, z kterých se vytváří bílkoviny v lidském těle, jsou jednoznačně dány trojicí nukleotidů.
Tyto trojice nukleotidů se nazývají triplety a některé triplety se v genetické informaci člověka opakují. V případě HD mutace způsobuje abnormální zmnožení určitého tripletu, v tomto případě jde o triplet „CAG‘, tj. cytosin-adenin-guanin na genu Huntingtin, který nalezneme na kratším rameni 4. chromosomu (4p16.3). Ten kóduje protein Huntingtin. Jeho funkce není známá.
Experimentální vyřazení genu však vede ke smrti v embryonálním období. Zmutovaná verze tohoto proteinu je delší a v důsledku toho bude po translaci ‚nastříhána‘ na menší fragmenty, které jsou ale pro tělo toxické. Ty se nakumulují v neuronech a způsobí jejich dysfunkci a později nekrózu.
Nejvíce jsou postiženy oblasti mozkové kůry a striata, které zodpovídají za koordinaci pohybu, emoce a myšlení, čímž se dají vysvětlit symptomy HD. Normální jedinci nesou ve svém genu 9–35 repetic CAG, postižení jedinci jich mají více než 40. Jedinci s 27-35 repeticemi sami postiženi nejsou, ale u jejich dětí riziko HD hrozí.
Jedinci s 35-39 repeticemi mohou a nemusí vykazovat symptomy. Čím je počet repetic větší, tím je nástup onemocnění časnější.[8] [9]S každou další generací se nástup prvních symptomů HD zrychluje. Tento fenomén nazýváme anticipace.[10]
Příznaky a diagnóza
HD je charakterizovaná selektivní ztrátou neuronů v bazálních gangliích, která se podílejí na koordinaci pohybů.
Prvními příznaky bývají především poruchy psychického rázu – zhoršení schopnosti koncentrace a organizace myšlenek, postupná ztráta vůle, frustrace, impulzivní chování, zpomalení myšlení a v dalších stádiích až demence. Pohybovým poruchám dominuje chorea.
U chorey se jedná o mimovolné kroutivé pohyby různé lokalizace, které pacienta ruší v klidu i při pohybu, při němž se ještě zesilují.Tyto pohyby nekontrolovatelné vůlí se vyskytují na končetinách, trupu i obličeji. V začátcích nemoci jsou postihovány nejprve malé a jemné svaly ovládající například jazyk, hrdlo či plíce.
Tato porucha se nazývá dysartrie. S tímto jsou spojeny především problémy s řečí, polykáním a příjmem potravy. Jde o relativně řídké onemocnění s výskytem 1 nemocný na 10 000 – 20 000 obyvatel a je diagnostikováno nejčastěji v Evropě a USA, mnohem méně častá je například v Asii včetně Japonska či v Africe.
Slabika: a) ticho b) konsonanta c) vokál
Diagnóza obvykle probíhá pomocí neurologických a psychologických testů. Existuje přímé genetické testování na přítomnost mutovaného genu. Provádí se za účelem potvrzení či vyloučení nemoci, zjištění statutu pacienta v genetickém riziku a v prenatální diagnostice (okrajově).
V dnešní době je, díky prvním projevům nemoci na hlasovém traktu (dysartrie), snaha o vývoj aplikací v oblasti zpracování řeči (Digital Speech Processing – DLP). Pro tuto úlohu pacient dělá řečová cvičení, ve kterém na jedno nadechnut opakuje slabiky -pa-ta-ka-. Nahrávky tzv.
‚patak‘ poté podléhají digitálnímu zpracování. Mezi parametry, které se z nahrávek vyhodnocují, patří například délka vokálu, spektrální vlastnosti konsonant, trend prvního a druhého formantu nebo časování v promluvě (např.
počet slabik za sekundu, délka tiché mezery mezi slabikami a jejich nestabilita).[11]
Léčba
Přístroj pro měření posturální stability. Módy cvičení: 1. Pevná podložka a pevné zobrazování okolí. 2. Pevná podložka a zavázané oči. 3. Pevná podložka a pohyblivé zobrazování okolí. 4. Pohyblivá podložka a pevné zobrazování okolí. 5. Pohyblivá podložka a zavřené oči. 6. Pohyblivá podložka a pohyblivé zobrazování okolí
V dnešní době není známa žádná léčebná kúra. Po diagnóze HD je možné začít užívat léky na oddálení nástupu nebo pokroku výše uvedených symptomů. Existuje řada léků, které se používají. Všechny spadají do skupiny benzodiazepinů. Jako alternativu je možné použít léky obsahující tetrabenazin. Všechny tyto léky mohou ovšem přivolat vedlejší účinky jako je únava, bradykineze (zpomalení pohybů) nebo dokonce deprese. Především z důvodu vedlejších účinků těchto léčiv se častěji setkáme s tím, že pacient v počátcích choroby navštěvuje řadu lékařů a speciálních center, kde se připravuje na následky nemoci, adaptaci do běžného života a překonání problémů s řečí a polykáním. Lidé s HD často navštěvují tým specialistů, kteří se starají o jejich psychické zdraví a motoriku. Tento tým zpravidla obsahuje neurologa, psychiatra a fyzioterapeuta.
Některá centra pro pacienty s poruchou motoriky jsou vybavena přístroje pro měření posturální stability. Přístroj testuje schopnost pacienta udržet rovnováhu jako celek.
Zaměřuje se především na smyslový systém a jeho podání pozice těla vzhledem k okolnímu prostředí, schopnost mozku zpracovávat tyto informace, koordinaci potřebnou k udržení rovnováhy. Celé toto testování probíhá za přítomnosti zkušeného pracovníka a plném jištění pacienta.
Cílem testování je naučit pacienta plánování pohybu pro udržení rovnováhy v běžných měnících se podmínkách obyčejného života.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Huntington's disease na anglické Wikipedii.
- ↑ Huntington's disease: from pathology and genetics to potential therapies (abstract) [online]. Biochemical Journal [cit. 2008-12-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c ROTH, Jan a kolektiv. Huntingtonova nemoc – základní informace [online]. Společnost pro pomoc při Huntingtonově chorobě [cit. 2013-03-20]. Dostupné online.
- ↑ Huntington chorea [online]. OMIN, Johns Hopkins University [cit. 2008-12-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HUNTINGTON, George. On Chorea. Medical and Surgical Reporter of Philadelphia. Duben 1872, roč. 26, čís. 15, s. 317–321. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ A polymorphic DNA marker genetically linked to Huntington's disease. Nature. Listopad 1983, čís. 306, s. 234–238. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MACDONALD, Mercy E. A novel gene containing a trinucleotide repeat that is expanded and unstable on Huntington's disease chromosomes. Cell. Březen 1993, roč. 6, čís. 72, s. 971–983. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Huntington's disease. Lancet. Leden 2007, roč. 20, čís. 369, s. 218–228. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ REFERENCE, Genetics Home. Huntington disease. Genetics Home Reference [online]. [cit. 2018-02-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Huntington's disease. nhs.uk [online]. [cit. 2018-02-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ [email protected], all: Ustav_biologie_a_lekarske_genetiky_1.LF_UK;. Aktuální genetika – Nemendelovská dědičnost. biol.lf1.cuni.cz [online]. [cit. 2018-02-13]. Dostupné online. (česky)
- ↑ IEEE Transactions on Audio, Speech, and Language Processing. Automatic Evaluation of Articulatory Disorders in Parkinson’s Disease. 2014, roč. 22, č. 9. DOI: 1558-7916.
Literatura
- POKRIVČÁK, Tomáš. Syndromy a symptomy. Praha: Triton, 2009. 187 s. ISBN 978-80-7387-136-9.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Huntingtonova choroba ve Wikimedia Commons
- (anglicky) Huntington Project – světová organizace výzkumu Huntingtonovy choroby
- (česky) Společnost pro pomoc při Huntingtonově chorobě
- (česky) Osel.cz – Huntingtonova evoluční rána pod pás (09/2007)
- (česky) Lidovky.cz – Mutanti proti nemoci mozku (05/2008)
- (česky) – idnes.cz – Technologie NASA pomůže stovkám smrtelně nemocných Čechů žít lépe (12/2009)
- (anglicky) Huntingtonova choroba v databázi Who Named It?
- (anglicky) Patient.co.uk – Trusted medical information and support
- (česky) Vitalion – Lepší informace, lepší zdraví
- (česky) Huntington.cz – Společnost pro pomoc při Huntingtonově chorobě
Wikipedie neručí za správnost žádných informací v žádném článku. V případě potřeby vyhledejte odpovídajícího odborníka!Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.Portály: Medicína Autoritní data: AUT: ph195819 | GND: 4026223-6Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Huntingtonova_choroba&oldid=18013673“