Cholesteatom – vše o zdraví

Roman Prymula: Po bitvě je každý generál

Svitavy – Téměř čtyřicet specialistů na chirurgii hlavy a krku se ve čtvrtek a v pátek 22. a 23. března sjelo do Svitavské nemocnice, kde se zúčastnili již VI. demonstračního kurzu a semináře Sanační a rekonstrukční chirurgie středního ucha.

Specialisté operovali opět v přímém přenosu | Foto: Zdenka Hanyšová Celá

Jeho pořadatelem bylo oddělení ORL a jeho primář Libor Sychra.

Během dvou dnů odborníci provedli na operačním sále celkem pět operací středního ucha postiženého nějakou formou chronického zánětu. Pomocí kamery byl snímán obraz z operačního mikroskopu a přenášen na obrazovky umístěné v zasedací místnosti, kde byli účastníci kurzu z celé republiky.

Operatér tak měl možnost komentovat průběh operace a diskutovat s lékaři v zasedací místnosti o každé fázi právě probíhající operace.

Mezi lektory a operatéry letošního kurzu byli kromě lékařů svitavského ORL oddělení také kapacity v oboru středoušní chirurgie z nemocnice v Brně, Hradce Králové  nebo  Pardubicích.

Videokonference

Letos mohli ORL lékaři vidět jak operace už rozvinutého chronického zánětu středouší s tzv. cholesteatomem a s poškozením sluchu, tak operace počátečních stavů tohoto zánětu, kdy sluchové kůstky a sluch ještě nejsou zánětem poškozeny, ale změny na bubínku by k tomuto stavu mohly v budoucnosti vést.

„Takové nálezy můžeme vidět bohužel již u malých dětí. Tyto operace pak mají preventivní charakter a mají zabránit dalšímu pokračování zánětlivých změn a poškození sluchu,“ vysvětluje primář ORL oddělení Svitavské nemocnice Libor Sychra.

O tuto formu vzdělávání je mezi lékaři ORL velký zájem, protože chronický zánět středního ucha je stále aktuální téma u dětí i dospělých.

„Videokonference, operace v přímém přenosu, je přínosná především v tom, že umožňuje většímu počtu lékařů sledovat průběh operace a hlavně se aktivně zapojit do jejího průběhu a diskutovat svoje názory s operatérem přímo v průběhu operace,“ objasňuje Libor Sychra.

A není náhodou, že se kurz koná právě ve Svitavách. Na ORL oddělení Svitavské nemocnice se totiž tyto operace již léta provádějí a svitavští  lékaři mají s diagnostikou a léčbou chronického středoušního zánětu velké zkušenosti. Kurz se uskutečnil jako registrovaná vzdělávací akce České lékařské komory a odborně jej garantovala Česká společnost otorinolaringologie a chirurgie hlavy a krku.

Letos poprvé byla pro přenos obrazu z operačního mikroskopu do přednáškové místnosti využita Full HD technologie. To velmi výrazně zvedlo kvalitu a úroveň celého kurzu a všichni účastníci byli s kvalitou přenášeného obrazu spokojeni.

ZDENKA  HANYŠOVÁ CELÁ

Autor: Redakce

• Svitavy,
• nemocnice,
• lékař,
• otorhinolaryngologie,
• Brno,
• Hradec Králové,
• Pardubice,
• Svitava,
• kameraman,
• léčba,
• kurz

Ford Mondeo první majitel, servisní knížka Ford Fusion první majitel, koupeno v CZ Ford S-Max první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ, v záruce Ford S-Max první majitel, servisní knížka, koupeno v D Ford Mondeo první majitel, servisní knížka, koupeno v D, v záruce Ford S-Max koupeno v D Ford Grand C-Max první majitel, servisní knížka, koupeno v D Ford Galaxy první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ + PRODAT AUTO

Trápí vás plavecké ucho

Jde o podráždění kožního krytu zevního zvukovodu, k němuž se zpravidla přidává infekce. Zevní zvukovod má svůj samočisticí a ochranný mechanismus – ušní maz, který velmi zvolna teče směrem od bubínku k vnějšímu ústí zevního zvukovodu.

Při poruše této samočisticí schopnosti je usnadněn průnik a usídlení infekčních agens. K tomu může dojít při zúžení zvukovodu nebo i při špatné technice čištění. K rozvoji napomáhá vlhkost, proto se tomuto onemocnění říká i „plavecké ucho“.

Zánět zvukovodu může být ohraničený nebo difuzní, akutní i chronický.

Akutní lokalizovaný zánět si můžeme představit jako boláček (furunkl) nebo jako zánět ohraničený jen na část v zevním zvukovodu, který bolí, může snižovat kvalitu sluchu, vyvolávat pocit zalehlého ucha, svědění a může vést i neobvyklým sluchovým fenoménům (praskání v uchu, dunění v hlavě apod.). Nejhorší, co můžeme udělat, je snažit se ho propíchnout, v případě boláčku ho vymačkat pomocí vatových smotků, párátek, pletacích jehlic, nebo jej namazat pomocí vatových smotků.

Zevní zvukovod může být postižen i velmi nepříjemnou virovou infekcí v rámci      tzv. pásového oparu v obličeji – infekce herpes zoster, která se šíří podél hlavových      nervů. Herpes zoster oticus je průnik herpetické infekce v podobě bolestivých puchýřků      do zevního zvukovodu s těžkou poruchou funkce lícního ner- vu a nervu pro udržení      rovnováhy. Výsev charakteristických puchýřků doprovází bolesti ucha, hučení v uchu,      závratě, porucha pohybu očí, porucha chuti, snížená tvorba slin a snížená tvorba slz.     Vzácně mohou být až projevy zánětu mozku a mozkových blan.

Tím si můžeme přivodit zranění, proděravění bubínku a rozšíření zánětu, který se pak stane difuzním, tedy rozšířeným na celý zevní zvukovod. Léčba patří do rukou ušního lékaře a zpravidla spočívá v ošetření pod kontrolou otoskopu a v aplikaci ušních kapek.

Difuzní zánět zevního zvukovodu postihuje jeho kožní kryt od zevního ústí (co vidíme zhruba uprostřed ušního boltce) až po bubínek, který může být taktéž zánětem postižen, a to zpravidla po celém obvodu zevního zvukovodu. Léčba opět spadá do kompetence ušního lékaře. Příznaky jsou podobné jako u lokalizovaného zánětu, někdy jsou vystupňované, jindy paradoxně menší, což záleží na příčině zánětu.

Příčinou zánětu zevního zvukovodu může být (zejména u dětí) cizí těleso či hmyz. 

Chronický zánět zevního zvukovodu provází často jiná onemocnění, jako je porucha imunitního systému, alergie, diabetes, autoimunitní onemocnění nebo poruchy imunitního systému.

Za všechno může kyselost

Nejčastěji jde o poruchu prostředí zevního zvukovodu, tedy změnu kyselosti kožního povrchu, o stagnaci mazu – až vznik mazové zátky v zevním zvukovodu, na což upozorní porucha sluchu, závratě, bolesti.

K podpoře vzniku zánětu přispívá vlhko, nesprávný způsob odstraňování ušního mazu, kdy se instrumentálním čištěním zatlačí maz směrem k bubínku, kde se může vytvořit jakási kapsa, v níž se drží vlhkost a kde se dobře daří bakteriím.

Staří otorhinolaryngologové říkávali, že ucho se má čistit loktem, tedy raději vůbec nečistit – s výjimkou zúžení zvukovodu, které brání v odtoku ušního mazu. Čištění by měl pak provést specialista.

Na porušené prostředí nasedá virová, bakteriální nebo mykotická infekce.

K velmi častým příčinám poruchy prostředí zevního zvukovodu patří i proniknutí vody při koupání jak v bazénech (chlor), tak v přírodě – voda znečištěná bakteriemi, sinicemi a plísněmi.

Vatové smotky na tyčince ušní maz zpravidla zasunou ještě hlouběji a současně z něj vytvoří kapsu, kde se drží voda a množí bacily.

Zánět zevního zvukovodu se projeví bolestí na dotyk, pocity dunění a „šplouchání“ v uších. Onemocnění trvá obvykle několik dnů. Choroba se však ráda vrací.

Při léčbě vykapáváme zevní zvukovod podle pokynů lékaře. Mezi babské recepty patří vykapávání lihovými destiláty, což můžeme použít jako nouzové řešení u dospělých a u větších dětí.

Komplikace nebývají časté. Vzácněji může infekce přejít i do středního ucha. Při obzvláště prudkém průběhu může vzácněji dojít k proděravě ní bubínku a výjimečně k poruchám sluchu. U většiny případů dojde k úplnému zhojení.

Doporučované ušní svíčky zánět zevního zvukovodu nevyléčí, při jejich použití může dojít k popálení, proděravění bubínku a dalším komplikacím. Neléčený zánět zevního zvukovodu může vést ve výjimečných případech až k ohluchnutí na postiženém uchu.

Dojde-li k proděravění bubínku, které se nezhojí, může pak vést chronický zánět středního ucha ke vzniku tzv.

cholesteatomu, což je útvar z odloupaných povrchových buněk kůže, sliznic a tuku, který není svou podstatou zhoubný, ale umí rozrušit všechny struktury středního ucha a způsobit ztrátu sluchu na postiženém uchu.

MUDr. Marta Šimůnková 

Cholesteatom

Používáme cookies. Více informací zde.

Zavři

Cholesteatom, nebo-li perlový nádor svými příznaky připomíná nádor, ale ve skutečnosti jde pouze o cystický1 útvar tvořený tukovými buňkami. Cholesteatom se vytváří ve středním uchu nahromaděním odumřelých buněk epitelu, které se do středního ucha běžně nedostávají.

Dělení cholesteatomu:

• primární – vzniká během nitroděložního vývoje a po dlouhou dobu se jeho příznaky neprojevují. O existenci primárního cholesteatomu se pacient dozví až ve chvíli, když růst cholesteatomu způsobí prasknutí blány ušního bubínku.
• genuínní – bývá následkem sterilních zánětů novorozenců7 a kojenců. Během geniuínního cholesteatomu bývá porušena tenká část bubínku, tzv. Shrapnellova membrána.
• sekundární – je nejčastějším cholesteatomem, který je spojen s hnisavým zánětem středního ucha8.

Vznik cholesteatomu

Nejčastěji se objevující sekundární typ cholesteatomu potřebuje ke svému vzniku kontakt rohovatějícího dlaždicového epitelu vnějšího zvukovodu spolu se zánětem středního ucha. Dlaždicový epitel se do vnějšího zvukovodu může dostat díky:

• proděravělému bubínku vzniklého zánětem středního ucha
• vzniklé Shrappelově membráně
• zlomené spánkové kosti
• operaci středního ucha

Příznaky cholesteatomu

• zánět
• dlouhodobý a nepříjemně zapáchající výtok z ucha
• poškození sluchu (nedoslýchavost, hluchota)
• porucha rovnováhy
• pacient má závratě a slyší šelest
• nemocného bolí ucho

Komplikace způsobené cholesteatomem:

• chronické záněty středního ucha
• naprostá hluchota
• poškození kostního kanálu může způsobit ochrnutí
• vzniklý zánět může způsobit perflebitidu, tromboflebitidu nebo trombózu
• poškozením kostí kolem lebky může vzniknout zánět mozkových blan (meningitida)

Diagnostika cholesteatomu

Kolem bubínku se objevují cholesteatomové hmoty, které vyčnívají a sladce zapáchají. Tyto polypy nejde odstranit ani vypláchnout. Lékař potvrdí poruchu sluchu a doporučí RTG či CT vyšetření.

Léčba cholesteatomu

Po diagnostikování cholesteatomu se toto onemocnění dá odstranit pouze operativně. Zánět, který je bez komplikací je možné před operaci tlumit antibiotiky1 nebo kortikoidy. Operativní zákrok je doporučován podstoupit co nejdříve od diagnostikování cholesteatomu.

Více o cholesteatomu na modrykonik.cz

Použité zdroje

Pomohl ti tento článek?

 / Ne

• Dětské nemoci
• Zánět středního ucha8

Cholesteatom – Cholesteatoma

Cholesteatom je destruktivní a rozšiřující se růst sestávající z keratinizujícího plochého epitelu ve středním uchu a / nebo mastoidního procesu .

Cholesteatomy nejsou rakovinné, jak název napovídá, ale mohou způsobit značné problémy kvůli jejich erozivním a expanzivním vlastnostem. To může mít za následek zničení kostí středního ucha ( ossicles ) a růst skrz základnu lebky do mozku.

Často se infikují a mohou mít za následek chronické vyčerpání uší. Léčba téměř vždy spočívá v chirurgickém odstranění.

Příznaky a symptomy

Většina (98%) lidí s cholesteatomem má v postiženém uchu výtok z ucha nebo vodivou ztrátu sluchu nebo obojí.

S těmito příznaky se mohou také setkat další běžnější stavy (např. Otitis externa ), ale cholesteatom je mnohem závažnější a neměl by být přehlížen. Pokud se pacient dostaví k lékaři s výtokem z ucha a ztrátou sluchu, měl by lékař zvážit cholesteatom, dokud nebude onemocnění definitivně vyloučeno.

Mezi další méně časté příznaky (všech méně než 15%) cholesteatomu patří bolest, narušení rovnováhy , tinnitus , bolesti uší , bolesti hlavy a krvácení z ucha. Může také dojít k slabosti lícního nervu . Příznaky rovnováhy v přítomnosti cholesteatomu zvyšují možnost, že cholesteatom narušuje rovnovážné orgány ve vnitřním uchu .

Počáteční prohlídky lékařů mohou odhalit pouze zvukovod plný výtoku. Dokud lékař nevyčistí ucho a nezkontroluje celou tympanickou membránu , nelze diagnostikovat cholesteatom.

Jakmile jsou trosky odstraněny, může cholesteatom vyvolat řadu objevů. Pokud dojde k významnému zánětu, může být bubínková membrána částečně zakryta sluchovým polypem .

Pokud je zánět menší, může se cholesteatom projevovat vypadáváním „semoliny“ z defektu bubínku. Nejčastěji jsou postiženy zadní a horní části tympanické membrány .

Pokud byl cholesteatom suchý, může mít cholesteatom vzhled „ vosku v podkroví“. Podkroví je těsně nad ušním bubínkem .

Pokud se neléčí, může cholesteatom jíst do tří malých kostí umístěných ve středním uchu ( malleus , incus a svorky , souhrnně nazývané ossicles ), což může mít za následek zhoršení nervů, hluchotu , nerovnováhu a vertigo .

Může také ovlivnit a erodovat prostřednictvím enzymů, které produkuje, tenkou kostní strukturu, která izoluje horní část ucha od mozku, stejně jako pokrýt mozek otevřený pro infekci s vážnými komplikacemi (zřídka i smrt v důsledku mozku absces a sepse ).

Jak získané, tak vrozené typy onemocnění mohou ovlivnit lícní nerv, který se táhne od mozku k obličeji a prochází vnitřním a středním uchem a odchází na přední špičce mastoidní kosti a poté stoupá dopředu ucha a zasahuje do horní a dolní části obličeje.

Způsobit

Cholesteatomy se vyskytují ve dvou základních klasifikacích: Získané cholesteatomy, které jsou častější, jsou obvykle způsobeny patologickou změnou ušního bubínku vedoucí k akumulaci keratinu ve středním uchu . Vrozené cholesteatomy jsou obvykle epidermální cysty středního ucha, které jsou identifikovány hluboko v neporušeném ušním bubínku.

Vrozený cholesteatom

Cysty naplněné keratinem, které rostou mediálně na bubínku, jsou považovány za vrozené, pokud splňují následující kritéria (kritéria Levensona):

Vrozené cholesteatomy se vyskytují na třech důležitých místech: středním uchu, vrcholku Petrous a úhlu cerebropontinio. Nejčastěji se vyskytují hluboko v přední části ušního bubínku a v této oblasti byla identifikována zakrnělá struktura, epidermoidní formace, ze které může vrozený cholesteatom pocházet.

Ne všechny epidermální cysty středního ucha jsou vrozené, protože je lze získat buď metaplazií sliznice středního ucha, nebo traumatickou implantací zvukovodu nebo kůže bubínku. Kromě toho, cholesteatom nechtěně zanechaný chirurgem obvykle dorůstá jako epidermální cysta. Někteří autoři také navrhli dědičné faktory.

Získaný cholesteatom

Častěji se keratin hromadí ve váčku bubínkové membrány, která sahá do prostoru středního ucha . Toto abnormální skládání nebo „zatahování“ bubínku vzniká jedním z následujících způsobů:

• Wittmaackova teorie  : Invaginace tympanické membrány z podkroví nebo části pars tensa ve formě zatahovacích kapes vede k tvorbě cholesteatomu.
• Ruediho teorie  : Bazální buňky zárodečné vrstvy kůže se množí pod vlivem infekce a ukládají keratinizující dlaždicový epitel .
• Habermannova teorie : Epitel z masa nebo vnějšího povrchu bubnu roste do středního ucha již existující perforací a tvoří cholesteatom.

Cholesteatom může také vzniknout v důsledku metaplazie sliznice středního ucha nebo implantace po úrazu.

Diagnóza

Cholesteatom diagnostikuje lékař fyzikálním vyšetřením ucha. CT může pomoci vyloučit jiné, často vážnější příčiny klinického stavu pacienta. Je- li to lékařem nutné, může být vhodné nahradit CT snímky neionizujícím zářením ( MRI ).

Léčba

Cholesteatom je přetrvávající onemocnění. Jakmile je diagnóza cholesteatomu stanovena u pacienta, který toleruje celkové anestetikum, je standardní léčbou chirurgické odstranění výrůstku.

Úkolem chirurgického zákroku na cholesteatom je trvalé odstranění cholesteatomu při zachování nebo rekonstrukci normálních funkcí struktur uložených ve spánkové kosti .

Obecný cíl operace cholesteatomu má dvě části. Je zaměřen proti základní patologii a je zaměřen na udržení normálních funkcí spánkové kosti . Tyto cíle jsou protichůdné, a proto je operace s cholesteatomem nesmírně náročná.

Někdy situace vede ke střetu chirurgických cílů. Potřeba úplného odstranění progresivního onemocnění, jako je cholesteatom, je první prioritou chirurga. Zachování sluchu je u tohoto primárního cíle druhořadé.

Pokud lze chorobu snadno odstranit, aby nehrozilo zvýšené riziko zbytkové nemoci, mohou být kosti zachovány.

Pokud je onemocnění obtížné odstranit, takže existuje zvýšené riziko reziduálního onemocnění, bylo považováno odstranění nezbytných kůstek za účelem úplného odstranění cholesteatomu obecně za nezbytné a rozumné.

Jinými slovy, cíle léčby cholesteatomu tvoří hierarchii. Prvořadým cílem je úplné odstranění cholesteatomu. Zbývající cíle, jako je ochrana sluchu, jsou podřízeny potřebě úplného odstranění cholesteatomu. Tato hierarchie cílů vedla k vývoji široké škály strategií pro léčbu cholesteatomu.

Chirurgická operace

Rozdíly v technice při operaci cholesteatomu jsou výsledkem úsudku každého chirurga, zda zachovat nebo odstranit určité struktury uložené ve spánkové kosti, aby se usnadnilo odstranění cholesteatomu. To obvykle zahrnuje nějakou formu mastoidektomie, která může nebo nemusí zahrnovat odstranění zadní stěny zvukovodu a kůstek.

Odstranění stěny kanálu usnadňuje úplné odstranění cholesteatomu ze spánkové kosti třemi způsoby:

1. odstraňuje velkou plochu, na které může ulpívat cholesteatom;
2. odstraňuje bariéru, za kterou může být skrytý cholesteatom;
3. odstraňuje překážku zavedení nástrojů používaných k odstranění cholesteatomu.

Odstranění stěny kanálu tak poskytuje jednu z nejúčinnějších strategií pro dosažení primárního cíle operace cholesteatomu, úplného odstranění cholesteatomu. Existuje však kompromis, protože je také důležitý funkční dopad odstranění stěny kanálu.

Odstranění stěny zvukovodu vede k:

• prostor, „mastoidní dutina“, u které je méně pravděpodobné, že infekci odolá původní zvukovod;
• expozice kůstek, což může umožnit následnou tvorbu nového cholesteatomu hluboko do kůstek. Aby se tomu zabránilo, musí být tyto kůstky odstraněny, což může snížit sluch pacienta.

Vytvoření mastoidní dutiny odstraněním stěny kanálu je nejjednodušší a nejúčinnější postup pro usnadnění odstranění cholesteatomu, ale může takto ošetřenému pacientovi propůjčit nejtrvalejší slabost v důsledku ztráty funkce ucha.

Ke zmírnění účinků odstranění stěny kanálu se používají následující strategie:

1. pečlivý design a konstrukce dutiny mastoidu. To je nezbytné pro zdraví a integritu ochranné vrstvy migrujícího, keratizujícího epitelu, který lemuje zkreslený zvukovod. To vyžaduje, aby chirurg dutinu vykouřil. Vysoký hřeben obličeje a nevhodně malý chrupavčitý meatus jsou překážkami migrace epitelu a jsou zvláště vysokými rizikovými faktory pro selhání samočisticího mechanismu vnějšího ucha.
2. částečné vyhlazení mastoidní dutiny. To lze provést pomocí široké škály materiálů. Mnoho z nich se časem vstřebává, což znamená, že dlouhodobé výsledky takové operace jsou horší než krátkodobé.
3. rekonstrukce stěny zvukovodu. Rekonstrukce stěny kanálu byla provedena pomocí samotné kůže zvukovodu, fascie, chrupavky, titanu a také výměnou původní neporušené stěny. Pokud je rekonstrukce špatně provedena, může to vést k vysoké míře recidivujícího cholesteatomu.
4. zachování stěny zvukovodu. Pokud je špatně provedeno, může to mít za následek vysokou míru reziduálního i rekurentního cholesteatomu.
5. rekonstrukce řetězce sluchových kostí.

Je zřejmé, že zachování a obnovení funkce ucha současně s úplným odstraněním cholesteatomu vyžaduje vysokou úroveň chirurgických znalostí.

Prognóza

Je důležité, aby se pacient pravidelně podroboval následným kontrolám, protože i po pečlivém mikroskopickém chirurgickém odstranění se mohou cholesteatomy opakovat. Taková recidiva může nastat mnoho let nebo dokonce desetiletí po léčbě.

Zbytkový cholesteatom může vyvinout, pokud je počáteční chirurgický zákrok se nepodařilo zcela odstranit původní; zbytkové cholesteatomy se obvykle projeví během několika prvních let po počáteční operaci.

Opakující cholesteatom je nový cholesteatom, která se vyvíjí, pokud jsou stále přítomny základní příčiny počáteční cholesteatomem. Mezi takové příčiny patří například špatná funkce eustachovy trubice , která vede k zatažení ušního bubínku, a selhání normální migrace kůže ven.

V retrospektivní studii u 345 pacientů s cholesteatomem ve středním uchu operovaných stejným chirurgem byla celková 5letá míra recidivy 11,8%. V jiné studii s průměrnou dobou sledování 7,3 roku byla míra recidivy 12,3%, přičemž míra recidivy byla vyšší u dětí než u dospělých.

Infekce

Nedávné poznatky naznačují, že keratinizující dlaždicový epitel středního ucha může být vystaven infekci lidským papilomavirem . Ve skutečnosti byla v tkáních cholesteatomu detekována DNA patřící k onkogennímu HPV16, což podtrhuje, že keratinizující dlaždicový epitel může být potenciálně cílovou tkání pro HPV infekci.

Epidemiologie

V jedné studii se počet nových případů cholesteatomu v Iowě odhadoval v letech 1975–6 na necelý jeden nový případ na 10 000 občanů ročně. Cholesteatom postihuje všechny věkové skupiny, od kojenců až po starší lidi. Vrcholový výskyt nastává ve druhém desetiletí.

Viz také

• Chronický hnisavý zánět středního ucha
• Otic polyp

Reference

externí odkazy

• Informace o Cholesteatomas
• Laserová operace cholesteatomu

Cholesteatom

Z WikiSkript

Cholesteatom (cholesteatoma) je nepravý nádor z tukových buněk, cholesterolu, mastných kyselin a keratinizovaných epitelií. Na povrchu má enzymy → destruuje okolí. Nacházíme jej nejčastěji ve středním uchu nebo v oblasti processus mastoideus.

Roste lokálně destruktivně. Utlačuje okolní struktury a způsobuje jejich atrofii až nekrózu (destruuje sluchové kůstky a okolní kost).

Etiologie[upravit | editovat zdroj]

Vznik cholesteatomu je vykládán jako:

• migrace epidermis do středouší po perforaci bubínku
• divertikl epidermální vrstvy bubínku
• pravý epidermoid z odštěpků ektodermu při vývoji zvukovodu.

Může být vrozený nebo získaný (častější).

• Sekundární infekce je poměrně častá (Pseudomonas aeruginosa).

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

• Zánět (existuje i nezánětlivá forma genuinní cholesteatom) – chronické ušní záněty;
• může být perforace bubínku,
• výtok z ucha,
• bolest;
• ± příznaky šíření do vnitřního ucha, mozkových obalů, žilních splavů;
• převodní nedoslýchavost, hluchota, poruchy rovnováhy, závratě.

Léčba[upravit | editovat zdroj]

• Chirurgická – odstranění cholesteatomu.

Komplikace[upravit | editovat zdroj]

Prognóza[upravit | editovat zdroj]

Po chirurgickém odstranění jsou možné recidivy.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

• Klasifikace středoušních zánětů

Zdroj[upravit | editovat zdroj]