Hiv příznaky – vše o zdraví

V průběhu 2. až 6. týdne (nejčastěji 3. a 4. týden) po infikaci HIV se u 60 – 70 % infikovaných osob projeví příznaky připomínající chřipku nebo mononukleózu. (U dalších infikovaných lidí se žádné příznaky neprojeví.) V tomto případě hovoříme

o primoinfekci nebo-li akutní primární HIV infekci. U infikovaných jedinců se začnou vytvářet protilátky proti HIV, které bude možno prokázat sérologickým testem v průměru do 2 měsíců od infekce. Stanou se tedy HIV pozitivními.

Mezi časté příznaky primoinfekce HIV patří:

  • selektivně zvětšené mízní uzliny na více místech po těle – krk, třísla, podpaží (máte-li zvětšené lymfatické uzliny např. jen na krku, o primoinfekci HIV se nejedná)
  • horečka kolem 38 °C nebo vyšší (zvýšená teplota kolem 37 °C i mírně vyšší není příznakem primoinfekce)
  • noční pocení související zjm. s vysokými horečkami (pocení za horkých letních nocí nemá s primoifekcí HIV nic společného)
  • zánět hltanu

Mezi další (již méně časté) příznaky primoinfekce HIV patří:

  • vyrážka, která se objeví na dobu pouze několika hodin a pak zmizí, toto se může opakovat několik dní, nebo i dva týdnyHiv příznaky - Vše o zdraví
  • bolesti hlavy
  • bolesti svalů
  • pocit nevolnosti spojený s odporem k jídlu
  • zvracení
  • průjem
  • bělavý povlak sliznice v ústech
  • afty v ústech

Pro primoinfekci svědčí souběh několika z výše uvedených příznaků! Přičemž téměř vždy je přítomna horečka kolem 38 °C nebo vyšší. Zároveň musí samozřejmě předcházet vystavení se riziku přenosu HIV infekce (viz kapitola Přenos HIV infekce).

Akutní primární infekce (primoinfekce) trvá většinou 1 až 2 týdny, obvykle ne déle než tři týdny a odezní vždy spontánně.

Na druhou stranu, vystaví-li se někdo riziku přenosu HIV a neprojeví-li se u něj žádné příznaky primoinfekce, neznamená to, že se HIV nenakazil. 30 až 40 % lidí infikovaných virem HIV neuvádí žádné příznaky akutní primární infekce. Jediným spolehlivým prostředkem, jak zjistit, jestli nejsem HIV pozitivní, je test na HIV infekci.

Druhá fáze HIV infekce

Velká většina HIV pozitivních bez terapie (více než 80%), uváděla v této fázi pouze běžné (nebo mírně zvýšené) zdravotní komplikace. Proto se druhé fázi HIV infekce také říkáasymptomatická (bezpříznaková) fáze HIV infekce, jedná se většinou o období mezi dvěma až deseti lety od nákazy HIV.

Nicméně již v této fázi HIV infekce se mohou časem projevit klinické příznaky (uvádí je necelých 20% HIV pozitivních), jejichž hlavními projevy jsou:

  • zvětšení objemu lymfatických uzlin na několika místech, které trvá déle než tři měsíce
  • úbytek tělesné hmotnosti přesahující 10% z celkové hmotnosti
  • nevysvětlitelná a přetrvávající horečka
  • noční pocení
  • těžká forma herpetické infekce, která se projevuje bolestivými puchýřky na kůži
  • přetrvávající těžké průjmy

Tyto příznaky nejsou specifické pouze pro infekci HIV, stejnými příznaky se může projevovat mnoho dalších onemocnění, které s HIV infekcí nemají nic společného. Na možnost infekce HIV ukazuje přetrvávání (několik týdnů) a neobjasněnost příznaků u člověka, který mohl být eventuálně vystaven viru.

V dnešní době se HIV pozitivnímu člověku, který o své diagnóze ví a dodržuje lékařem předepsanou léčbu, může bezpříznaková fáze HIV infekce výrazně prodloužit. Bez terapie žijí HIV pozitivní v průměru deset, patnáct let. Současná léčba významně prodlužuje život většiny HIV pozitivních.

Zatím se podává třináct let a po celou dobu je účinná a nedochází tak u většiny nakažených k rozvoji AIDS. Zatím je brzy, abychom mohli říci, jestli nakonec většina HIV pozitivních nezemře až v důsledku pokročilého věku. Ale samozřejmě to platí jen pro ty, kdo o své HIV pozitivitě vědí.

Nejen ti, kteří mají strach z výsledku testu na HIV infekci, by si měli uvědomit, že bez včasné diagnózy nemůže být zahájena účinná léčba.

Čím dříve se u infikovaného člověka odhalí, že je HIV pozitivní, tím úspěšnější bude jeho terapie a tím déle se bude těšit z plnohodnotného a kvalitního života.

Toto si bohužel stále hodně lidí neuvědomuje a přichází k lékaři až v klinicky rozvinutém stádiu HIV infekce.

Klinicky rozvinuté stádium HIV infekce – AIDS

V třetí fázi HIV infekce (bez léčby zpravidla po více než deseti letech od nakažení) je imunitní systém člověka již značně poškozen a jeho účinnost je značně oslabena.

Buňky imunitního systému přestávají být schopny odrážet nájezdy různých útočníků (virů, baktérií, plísní apod.).

Také organismus přestává být schopen produkovat dostatečné množství buněk imunitního systému, čímž se ještě více otevírá cesta různým infekcím a nádorovým onemocněním, které již souvisejí s AIDS.

Ve čtvrtém stádiu má již HIV pozitivní člověk plně rozvinut AIDS. Trpí několika onemocněními typickými pro AIDS současně a je malá naděje na vrácení jeho zdravotního stavu do normálu.

AIDS se vyznačuje třemi skupinami symptomů (příznaků) způsobených:

  • oportunními infekcemi
  • nádorovými onemocněními
  • dalšími projevy (neurologické potíže, syndrom chřadnutí apod.)

Oportunní infekce

V našem prostředí jsme obklopeni mikroorganismy, zejména viry, bakteriemi a parazity, které obvykle nevyvolávají onemocnění, protože je imunitní systém dokáže udržet v šachu.

Je-li imunita organismu oslabena, chopí se tyto mikroorganizmy příležitosti (latinsky opportunitas), napadnou ho a vyvolají těžké infekce, které označujeme jako‚oportunní‘.

Tyto infekce jsou závažné, protože organismus nemůže spontánně zabrzdit jejich vývoj, nejsou-li ničeny a někdy i přestože jsou léčeny, mohou vést až ke smrti pacienta. Projevy se liší v závislosti na mikroorganismu a postižených orgánech, přičemž nejčastěji bývají zasaženy plíce, trávící soustava, mozek a kůže.

Nádorová onemocnění

Kaposiho sarkom – je nejčastějším nádorovým onemocněním vyskytujícím se v průběhu AIDS. Postihuje 35 % pacientů s AIDS. Jde o kožní skvrny nebo uzly fialově nebo hnědě zabarvené. Tyto léze postihují nejen kůži, ale i lymfatické uzliny, plíce a téměř všechny vnitřní orgány.

Lymfomy – u pacienta s AIDS je stokrát vyšší riziko vzniku lymfomu (nádorového onemocnění lymfatických uzlin) než u zdravého jedince.

Další projevy – HIV může přímo působit na centrální nervový systém a vyvolat neurologická postižení. V centrální Africe se běžně vyskytuje také syndrom chřadnutí, anglicky označovaný jako ‚slim disease‘.

Až 90 % pacientů s AIDS se v průběhu onemocnění projeví více, či méně závažné neurologické problémy. Mohou mít různé příznaky a projevy, jako např. výpadky paměti, zhoršenou koordinaci projevů, zmatenou mluvu, snížení ostrosti zraku a psychotické chování.

Průběh AIDS

AIDS probíhá tak, že u pacienta střídavě dochází ke zhoršení a zlepšení stavu, přičemž období zlepšení znamená návrat k více či méně normálnímu klinickému stavu.

HIV / AIDS

Na světě žije odhadem 36,9 milionů lidí s HIV. Každoročně jich zhruba milion zemře a téměř další dva miliony lidí se nově nakazí. Virus HIV postupně oslabuje imunitní systém nakažených, kteří se stávají náchylnější k dalším nemocem. Pokud však HIV pozitivní pacienti včas zjistí svou diagnózu a nastoupí léčbu, mohou žít dlouhé a plnohodnotné životy.

Co způsobuje HIV/AIDS?

HIV se nejčastěji přenáší sexuálním stykem a výměnou tělesných tekutin. Virus se také může přenést při porodu, kojení a sdílení injekčních jehel.

AIDS se u HIV pozitivní osoby rozvine ve chvíli, kdy je imunitní systém natolik oslabený, že již nedovede bojovat s určitými oportunními infekcemi a nemocemi jako jsou zápal plic, meningitida a některé typy rakoviny. Jednou z nejběžnějších oportunních infekcí mezi lidmi s HIV/AIDS je tuberkulóza.

Symptomy HIV/AIDS

Zatímco u některých lidí se během prvních dvou až šesti týdnů od nákazy mohou rozvinout symptomy podobné chřipce, jiní nemusí příznaky vykazovat po mnoho let, zatímco se virus pomalu množí. Poté, co tyto prvotní příznaky připomínající chřipku odezní, neprojeví se virus HIV mnoho let žádnými dalšími symptomy.

Diagnóza HIV/AIDS

Odhady za rok 2017 uváděli, že jedna čtvrtina HIV pozitivních lidí na světě o svém statutu nevěděla. To je cca 9 milionů lidí. A to i navzdory dostupnosti relativně levných a rychlých testů na HIV. 

Pro řadu lidí je nepřekonatelnou bariérou tradiční způsob testování, který se provádí odebráním krve. Některým lidem nejsou příjemné jehly, bojí se bolesti při píchnutí, nebo se obávají přenosu infekce při manipulaci s krví. Jiní si zas nemohou dovolit trávit hodiny čekání na testy na klinikách, protože by zameškali práci a přišli tak o příjem, které je pro ně i pro jejich rodiny zásadní.

V některých našich projektech proto testujeme rychlé orální testy na HIV, díky kterým mohou lidé zjistit svou diagnózu sami doma, výtěrem ústní dutiny s pomocí speciální tyčinky. Ta do několika desítek minut na indikátoru zobrazí, zda je pacient HIV pozitivní nebo negativní. 

Testování pomocí rychlého orálního testu na HIV.

Léčba HIV/AIDS

HIV/AIDS není možné vyléčit, i když léčba je mnohem úspěšnější, než bývala. Kombinace léků známých pod názvem antiretrovirotika (ARV) pomáhá bojovat s virem a umožňuje lidem žít delší a zdravější život bez toho, aby jejich imunitní systém rychle slábl.

 U lidí, kteří dnes užívají každý den antiretrovirální léky, je jen velmi malé riziko rozvinutí AIDS. Optimálně nastavená a včas započatá antiretrovirální léčba také významně snižuje riziko přenosu viru. A to platí i o přenosu viru z matky na dítě, kde se podařilo pravděpodobnost snížit až na 2 %.

HIV pozitivním rodičům se tak mohou narodit HIV negativní děti. 

HIV/AIDS programy Lékařů bez hranic nabízí testování na HIV včetně poradenství před i po testu, léčbu a prevenci oportunních infekcí, prevenci přenosu z matky na dítě a zajištění antiretrovirální terapie pacientům v pozdních stádiích nemoci. Naše programy také obecně zahrnují podporu aktivit zaměřených na prevenci, vzdělávání a zvyšování povědomí, a pomáhají tak lidem pochopit, jak předejít šíření viru.

Na konci roku 2018 bylo v naší péči 176 200 pacientů s HIV, z toho 159 100 pacientů užívajících léčbu antiretrovirovými léky první linie a 17 100 pacientů užívajících léčbu antiretrovirovými léky druhé linie.

Zajímavé:  Afty na mandlích - vše o zdraví

Mohlo by vás zajímat

7 věcí, které jste si možná mysleli o HIV/AIDS, ale je to jinak

AIDS

AIDS Červená stužka je mezinárodně uznaným znakem solidarity s lidmi nakaženými virem HIV / trpícími nemocí AIDSKlasifikace MKN-10 B24. MeSH D000163 Některá data mohou pocházet z datové položky.

AIDS, z anglického Acquired Immune Deficiency Syndrome nebo též Acquired Immunodeficiency Syndrome, česky syndrom získaného selhání imunity, francouzsky: Syndrome d'immunodéficience acquise, SIDA, je soubor příznaků a infekcí, který je následkem poškození imunitního systému člověka virem HIV. Nemoc HIV/AIDS byla poprvé zaznamenána v roce 1981 a od té doby se jí nakazily desítky milionů lidí, nejhůře postižené jsou některé africké státy. Přestože se léky na tlumení HIV/AIDS neustále zdokonalují, nemoc stále zůstává téměř vždy nevyléčitelnou a smrtelnou.

Definice AIDS

Definice WHO

V Evropě, a tedy i v Česku, se používá tzv. rozšířená definice Světové zdravotnické organizace (WHO), doplněná o několik referenčních nemocí. Podle této definice má člověk starší dvanácti let AIDS, jestliže tzv. test na přítomnost protilátek HIV (popularizován jako „AIDS-test“) vykázal pozitivní výsledek a zároveň je splněna aspoň jedna z následujících podmínek:[1]

  • alespoň 10% ztráta tělesné hmotnosti nebo kachexie (celková tělesná sešlost), s průjmy, horečkami, trvajícími přerušovaně nebo nepřetržitě nejméně jeden měsíc, není-li známa jejich příčina nesouvisející s infekcí HIV
  • kryptokoková meningitida (zánět mozkových obalů způsobený infekcí kvasinkou Cryptococcus neoformans)
  • tuberkulóza plic nebo jiných orgánů
  • Kaposiho sarkom
  • neurologické poškození, které zabraňuje nezávislým každodenním aktivitám, není-li známa jeho příčina nesouvisející s infekcí HIV (např. úraz nebo cévní mozková příhoda)
  • kandidóza jícnu (přemnožení kvasinek rodu Candida), často může být diagnostikována na základě přítomnosti orální kandidózy doprovázené poruchou polykání
  • klinicky diagnostikovaný život ohrožující nebo opakovaný zápal plic,

Definice CDC

V USA je používaná definice CDC z roku 1993, která rozšiřuje seznam platných příznaků o počet CD4+ lymfocytů nižší než 200/mikrolitr.

Definice chudších zemí

V řadě chudších zemí (v Africe, Asii, Jižní Americe) je používána pro diagnostiku AIDS zjednodušená definice WHO, která vynechává test na přítomnost protilátek a definuje AIDS, má-li člověk nejméně dva hlavní spolu s aspoň jedním vedlejším příznakem.[1]

Hlavní příznaky jsou alespoň 20% ztráta tělesné hmotnosti, chronický průjem trvající déle než 1 měsíc, horečky trvající stále nebo přerušovaně více než 1 měsíc.

Vedlejší příznaky jsou trvalý kašel trvající déle než 1 měsíc, celkové svědivé zánětlivé onemocnění kůže, anamnéza pásového oparu, kandidóza ústní části hltanu, chronická pokročilá roztroušená infekce prostého oparu, celková onemocnění mízních uzlin.

Také přítomnost celkového Kaposiho sarkomu nebo kryptokokální meningitidy je podle této definice dostatečná pro diagnózu AIDS.

AIDS jako nemoc

Způsoby přenosu a prevence

Přenos krví

Krev je z hlediska přenosu viru HIV nejnebezpečnější tekutinou. Rizikové jsou zejména použité injekční jehly, ať už sdílené mezi narkomany nebo opakovaně používané v zemích se zaostalým zdravotnictvím. Riziko přenosu je asi 2%.

Důsledné používání jednorázových jehel je z hlediska prevence nutností. Přenos krevní transfúzí je dnes díky testování krve vzácný, stále k němu však občas dochází. Riziko představují i orgánové transplantace.

Velkému riziku je vystaven zdravotnický personál manipulující s krví.

Hmyzí kousnutí riziko přenosu nepředstavuje.

Sexuální přenos

Sexuální přenos byl zaznamenán z ženy na muže, muže na ženu, muže na muže i ženy na ženu. K přenosu může docházet při análním, vaginálním i orálním styku, případně jakékoliv jiné praktice, během které dochází ke styku sliznic se sexuálními sekrety či krví.

Anální styk je významně nebezpečnější než vaginální, orální styk je nebezpečný nejméně.

Vaginální styk představuje vyšší riziko přenosu z muže na ženu než naopak (žena je vystavena většímu množství tekutin partnera než muž, sperma obsahuje vyšší koncentrace viru než vaginální sekret, žena je tekutinám vystavena déle a větší plochou sliznice). I v případě análního styku je většímu riziku vystaven příjemce.

Pravděpodobnost přenosu HIV infekce při jednotlivém nechráněném sexuálním styku záleží na řadě faktorů, jako je druh styku, aktuální množství viru v nakaženém partnerovi, současná nákaza další pohlavní chorobou (zvyšuje riziko přenosu) atd. Pohlavní styk během menstruace je vzhledem k přítomnosti krve rizikovější.

Líbání rizikové není, za předpokladu že ústa nejsou poraněná.

Riziko nákazy zvyšuje střídání partnerů. Možnost nakažení významně snižuje užívání kondomu, Waller a Davis ve své metaanalýze z roku 2003 ukázali, že podle dostupných údajů užívání kondomu snižuje ve srovnání s nepoužíváním kondomu dlouhodobé riziko sérokonverze o 80 %; autoři dodávají, že použité prameny nehodnotily správnost použití kondomů.

[2] Ostatní formy antikoncepce (například hormonální) při styku ochranu před nákazou neposkytují. Po nechráněném styku s neznámým partnerem, avšak v dostatečném časovém odstupu nutném pro správnou diagnózu, je vhodné u lékaře podstoupit krevní testy na přítomnost viru.

Nákaze tak již samozřejmě nelze zabránit, ale lze zabránit nákaze dalších partnerů a včasnou léčbou zlepšit prognózu nemoci.

Nové léčebné postupy mají slibné výsledky co se týče zpomalení postupu onemocnění AIDS, ale nejúčinnější metodou proti rostoucí epidemii zůstává prevence. Mezi doporučení pro prevenci sexuálního přenosu HIV patří sexuální abstinence, dlouhodobý monogamní vztah s nenakaženým partnerem, omezený počet životních partnerů a použití kondomu pro každý jeden pohlavní styk.[2]

Přenos z matky na dítě

K přenosu viru HIV z matky na dítě může dojít jak během vlastního těhotenství, tak během porodu. K přenosu tak dochází v 15 – 30 % případů. Vhodnou antivirovou léčbou během těhotenství a porodem císařským řezem, lze toto riziko významně snížit (1 %). Další riziko přenosu představuje kojení, kterého by se HIV pozitivní matky, mají-li možnost, měly vyvarovat.

Inkubační doba

Rozšíření nákazy HIV v Africe. Data jsou z let 1999–2000

Inkubační doba nemoci je 2-6 týdnů (nejčastěji 2-4), po které se objevují nespecifické příznaky akutní infekce HIV, které jsou velmi podobné chřipce. Po odeznění přechází nemoc do latentního stadia, (které je často nesprávně označováno jako inkubační doba) během kterého nemocný nepociťuje žádné potíže. Po ní následuje zhroucení imunitního systému – AIDS. U dospělých je střední doba mezi nákazou virem HIV a propuknutím nemoci AIDS přibližně deset let. Může ale trvat kratší i delší dobu. Uvádí se, že podíl nemocných narůstá každý rok po infekci o přibližně pět procent. Kongenitálně nebo perinatálně infikované děti onemocní většinou do jednoho či dvou let.

Odběr krve na test HIV

Diagnóza

Související informace naleznete také v článku Testy HIV.

Přítomnost HIV v organismu lze diagnostikovat pomocí krevních testů. Nejčastěji se zjišťuje přítomnost protilátek proti viru HIV v krvi.

Pozitivní výsledek testu znamená, že organismus proti viru vyrábí protilátky a byl jím tedy infikován. Protilátky se však v dostatečném množství vytvoří až určitou dobu po nákaze.

Obvyklá doba do nástupu protilátek je 4–6 týdnů, dříve, již po dvou týdnech po infekci, lze přítomnost HIV verifikovat průkazem antigenu p24 a přibližně po týdnu po akvírování infekce je pozitivní reakce PCR.

Léčení a prognóza

Rozšíření nákazy HIV na světě

Současná lékařská věda není schopna AIDS vyléčit, dokáže ale oddálit jeho propuknutí a zpomalit jeho průběh. Nejúčinnější je v současné době použití antiretrovirových virostatik v režimu tzv. kombinované antiretrovirové terapie, ve stadiu AIDS je součástí léčby také potlačování oportunních infekcí. Problémem v chudých zemích světa je nedostupnost příliš drahých léků a nepříjemné vedlejší účinky některých z nich. Prognóza závisí na rozvinutosti infekce v době, kdy je odhalena. Dojde-li k tomu krátce poté, co se člověk nakazil a jsou-li dostupné vhodné léky, může prožít dlouhý život, aniž by se u něj AIDS vůbec projevil.

Tým vedený Kristinou Allers z Charité v Berlíně publikoval v roce 2010 nález pravděpodobného odstranění (3,5 roku po terapii je pacient bez známek přítomnosti viru) viru z těla pacienta.

Jednalo se však o vedlejší efekt terapie akutní myeloidní leukémie spočívající v transplantaci kmenových buněk.[3] Roku 2013 byla uveřejněna zpráva, že se lékařům v USA podařilo vyléčit HIV pozitivní batole.

[4] Zpráva o vyléčení dalšího HIV pozitivního dítěte přišla roku 2014.[5]

Důsledky pandemie AIDS

Šíření pandemie AIDS je jedním z hlavních problémů řady rozvojových zemí. Na světě je dnes okolo 40 milionů nakažených, 3/4 z nich žijí v subsaharské Africe.[6] V některých afrických zemích je nakažena i čtvrtina populace. Silně postižena je také jižní Asie, zejména Indie. V Evropě pak země bývalého Sovětského svazu. Největší počet nakažených HIV žije v Jižní Africe, Nigérii a Indii.

Protože postižení jsou zejména mladí lidé v produktivním věku, má šíření AIDS zásadní dopady na celou společnost.

‚Studie Světové banky ukazuje, že pokud v zemi postihne virus HIV 8 % a více obyvatel, ekonomický růst se začne zpomalovat, pracovní síly v zemi ubývá a zdravotní a sociální systém je přetížen.

‚[6] Jedním z důsledků pandemie jsou také miliony dětí bez rodičů – tzv. sirotci AIDS (AIDS orphans), kterých je jen v Africe 12 milionů.

Mezi nejohroženější skupiny patří mladé ženy a dívky, které se nakazí od svých manželů. V řadě zemí je navíc HIV/AIDS společensky neúnosné stigma, a tak lidé svou nemoc tají.[7]

Ukazuje se, že na řešení problému má velký vliv přístup jednotlivých vlád.[8] V posledních letech se v některých zemích rozběhly vládní programy, které se snaží proti pandemii účinně bojovat.

Zaměřují se na informační kampaně, nabízejí testování zdarma, těhotné ženy se někde testují automaticky.

V některých zemích již nemocní mohou získat zdarma i antiretrovirální léky, které zpomalují postup nemoci.

Zajímavé:  Bronchiektazie - vše o zdraví

Vlády nejchudších zemí však na problém samy nestačí. Antiretrovirální léky jsou velmi drahé: léčba jednoho nemocného vyjde nejméně na 200 dolarů ročně. Přitom například v Zambii, kde je nakaženo 16,5 % populace, je HND na osobu 380 USD.

[9] Možným řešením jsou generika a také podpora od vyspělých zemí – ať už v rámci různých programů velkých mezinárodních organizací nebo skrze menší projekty rozvojové spolupráce.

Zastavit a zvrátit pandemii HIV/AIDS do roku 2015 je jeden z Rozvojových cílů tisíciletí, programu OSN na odstranění největších problémů rozvojových zemí.

Díky masové imigraci se epidemie ve velkém šíří i do Evropy. Hlavní příčinou nové vlny nárůstu počtu nakažených ve Spojeném království jsou afričtí imigranti.[10]

Omezená práva lidí s nemocí AIDS

Lidé nemocní AIDS se i v současnosti, především však v minulosti museli často potýkat vedle své nemoci také se společenskými předsudky či s vyčleněním z běžného života. Tyto tendence vrcholily koncem 80. let.

V roce 1987 vstoupil ve Spojených státech amerických v platnost zákon, podle něhož nesměli na území USA cestovat lidé nakažení HIV/AIDS, který zůstal v platnosti až do roku 2009.

[11] Tento zákon znemožňoval cestu studentům či turistům, komplikoval adopci dětí infikovaných virem HIV a měl za následek také skutečnost, že se na území USA nemohl konat žádný významný světový summit o nemoci AIDS (většina významných nakažených vědců nebo aktivistů se nemohla dostavit).

Tento kontroverzní zákon byl zrušen až v roce 2009, kdy USA zůstávala jednou z dvanácti zemí, které neumožňovaly vstup lidem s HIV – těmito zeměmi stále jsou Jižní Korea, Brunej, Kolumbie, Irák, Libye, Moldavsko, Fidži, Rusko, Saúdská Arábie, Arménie, a Súdán.[12]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b MUDr. Jan Boháč Kopřivnice – Zdraví – AIDS. drbohac.estranky.cz [online]. [cit. 2019-11-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Weller S, Davis, K., [[Condom effectiveness in reducing heterosexual HIV transmission|http://www.iglesia.cl/iglesiachile/especiales/weller.doc Archivováno 13. 11. 2004 na Wayback Machine]] (Cochrane Review). In: The Cochrane Library, Issue 4, 2003. Chichester, UK: John Wiley & Sons, Ltd.
  3. ↑ Vyléčení HIV pozitivního muže není objev, ale naděje. Aktuálně.cz [online]. 2010-12-17 [cit. 2019-03-28]. Dostupné online. (česky) 
  4. ↑ Nadějný úspěch: Lékaři uzdravili HIV pozitivní dítě. Aktuálně.cz [online]. 2013-03-04 [cit. 2019-03-28]. Dostupné online. (česky) 
  5. ↑ Lékaři vyléčili druhé HIV pozitivní dítě. Aktuálně.cz [online]. 2014-03-06 [cit. 2019-03-28]. Dostupné online. (česky) 
  6. ↑ a b Archivovaná kopie. www.virusfreegeneration.eu [online]. [cit. 2008-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-26. 
  7. ↑ Archivovaná kopie. www.rozvojovka.cz [online]. [cit. 2012-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  8. ↑ Archivovaná kopie. www.rozvojovka.cz [online]. [cit. 2012-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. 
  9. ↑ Brožura Rozvojové cíle tisíciletí kampaně Česko proti chudobě – ke stažení: http://www.ceskoprotichudobe.cz/soubor.php?s=brozura_cpch_2007.pdf
  10. ↑ BROWNE, Anthony. Úprk rozumu : politická korektnost a smrt veřejné rozpravy v moderní Británii. 1. vyd. v českém jazyce. Praha : Dokořán, 2009. 157 s (PNK ; sv. 3) ISBN 978-80-7363-240-3. str. 23
  11. ↑ Lidé nemocní AIDS smějí po 22 letech do USA
  12. ↑ Obama po 22 letech zrušil zákon, který zakazoval lidem s HIV cestovat do USA. iDNES.cz [online]. 2009-10-30 [cit. 2019-03-28]. Dostupné online. 

Související články

  • HIV
  • Imunodeficience
  • Testy HIV
  • ACET
  • David Kirby

Literatura

  • ŠEJDA, Jan. Prevence, léčba a další aspekty nákazy HIV/AIDS. Praha: Galén, 1994. 267 s. ISBN 80-85824-02-7. 
  • ČERNÝ, Rudolf; MACHALA, Ladislav. Neurologické komplikace HIV/AIDS. Praha: Karolinum, 2007. 304 s. ISBN 978-80-246-1222-5. 
  • POKRIVČÁK, Tomáš. Syndromy a symptomy. Praha: Triton, 2009. 187 s. ISBN 978-80-7387-136-9. 
  • ČERNÝ, Rudolf; MACHALA, Ladislav. Neurologické komplikace HIV/AIDS. Praha: Karolinum, 2007. 304 s. ISBN 978-80-246-1222-5. 
  • STEHLÍKOVÁ, Džamila (editor); STUPKA, Jiří (editor). Ročenka Národního programu HIV/AIDS v České republice 2009-2010. Praha: Státní zdravotní ústav, 2011. 175 s. ISBN 978-80-7071-318-1. (česky; English summary) 

Externí odkazy

  • Galerie AIDS ve Wikimedia Commons
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu AIDS ve Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo AIDS ve Wikislovníku
  • Téma AIDS ve Wikicitátech
  • Národního program boje proti AIDS – česky
  • AIDS na Sexualne.cz
  • AIDS Server – Informace o problematice AIDS, HIV, HIV+
  • WHO AIDS Case Definition for AIDS Surveillance (PDF, 548 kb)
  • WHO Overview of AIDS Case Definitions Used in Countries (XLS, 28 kb)
  • WHO – databáze HIV/AIDS

Wikipedie neručí za správnost žádných informací v žádném článku. V případě potřeby vyhledejte odpovídajícího odborníka!Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.Portály: Medicína Autoritní data: GND: 4112470-4 | LCCN: sh85002541 | WorldcatID: lccn-sh85002541Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=AIDS&oldid=18933934“

KRAJSKÁ HYGIENICKÁ STANICE | Informace z epidemiologie – detail

Co je to HIV?

HIV=virus lidského imunodeficitu (Human Immunodeficiency Virus)

HIV virus lidského imunodeficitu (Human Immunodeficiency Virus) se vyskytuje ve dvou typech značených jako HIV-1 a HIV-2, které se liší ve složení povrchových struktur. Oba typy se také odlišují geografickým výskytem, patogenitou, klinickým obrazem a některými epidemiologickými charakteristikami. V Evropě a na americkém a asijském kontinentu se vyskytuje převážně HIV-1, HIV-2 je rozšířen především v Africe. HIV-1 se dělí na řadu subtypů. Je velmi plastický, snadno podléhá mutacím, zejména ve složení povrchových glykoproteinů. Tato vlastnost je jednou z příčin dosavadních neúspěchů při konstrukci účinných vakcín.

Virus patří do čeledi Retroviridae, rodu Antivirus. Virová partikule o průměru 110 nm je tvořena fosfolipidovým obalem s glykoproteinovými výběžky (envelope) a vnitřní strukturou, nukleoidem (jinak též nazývaným core).

Nukleoid obsahuje genom HIV, dvě identická vlákna ribonukleové kyseliny (RNA), nesoucí HIV genetický signál. Kromě těchto základních struktur obsahuje virová partikule HIV některé enzymy, především reverzní transkriptázu, umožňující replikaci viru v napadené buňce.

Pro HIV stejně jako pro ostatní retroviry je charakteristická schopnost zabudovat svou genetickou informaci do genomu hostitelské buňky a vyvolat její chronickou celoživotně perzistující infekci. HIV napadá především buňky imunitního systému zejména T lymfocyty nesoucí receptor CD4.

Může však přímo infikovat i řadu dalších buněk, jako jsou slizniční Langerhansovy buňky, buňky glie a další.

  • Aquired – získaný, způsobený virem, kterým se pacient během života infikoval ImmuneDeficiency – imunodeficit, selhání obranyschopnosti, velké oslabení imunitního systému
  • Syndrome – syndrom, příznaky a projevy onemocnění, převážně typické pro dané onemocnění
  • AIDS (anglicky Acquired ImmunoDeficiency Syndrome) je zkratka názvu onemocnění, které za určitých okolností způsobuje virus HIV.
  • Pokud počet buněk napadených virem HIV klesne na určitou úroveň, dojde ke ztrátě obranyschopnosti lidského organismu v důsledku čehož se člověk nakažený tímto virem stává vnímavý k celé řadě infekčních a nádorových onemocnění.
  • AIDS se tedy projevuje řadou různých onemocnění v závislosti na stavu imunitního systému dotyčného jedince.

Člověk nakažený virem HIV – tedy HIV pozitivní – nemusí mít AIDS. HIV pozitivní výsledek neznamená tedy, že vyšetřovaná osoba trpí onemocněním AIDS. V současnosti se doba od nákazy virem HIV do propuknutí onemocnění AIDS u léčených pacientů počítá až na desítky let.

Jak se HIV pozitivita a AIDS projevuje?

U části nakažených virem HIV se 3 – 6 týdnů od chvíle získání nákazy objeví „chřipkové“ příznaky – bolesti svalů a kloubů, malátnost, únava, zduření lymfatických uzlin a zvýšená teplota.

Často se však nákaza virem neprojeví vůbec, tzv. bezpříznakové nosičství viru HIV.

Nezávisle na tom, zda se příznaky onemocnění u HIV pozitivního projeví nebo ne, může tato osoba kdykoliv od okamžiku získání infekce přenést nákazu na další osoby!

  1. U většiny HIV pozitivních dojde průměrně za 10 až 15 let po nákaze k rozvoji příznaků, jako jsou chronické průjmy, horečka nad 38°C, záněty plic, tuberkulóza, kvasinkové a houbami způsobené infekce zažívacího a dýchacího ústrojí a řada dalších, bakteriemi, viry i parazity podmíněných infekcí a nádorových onemocnění.
  2. Délka bezpříznakového období je však velice individuální a ovlivňuje ji řada faktorů, jako je původní úroveň obranyschopnosti, výživové návyky, stresové situace a jiné.
  3. Nelze s určitostí říci, zda se u všech HIV nakažených osob onemocnění projeví.

Lze HIV infekci léčit?

HIV infekci dosud vyléčit neumíme, léky, zvanými antiretrovirotika, lze však život HIV infikovaných osob významně prodloužit a zkvalitnit.

Infekce virem HIV se projevuje pestrým klinickým obrazem. Od získání nákazy do vzniku plně rozvinutého onemocnění AIDS obvykle uplyne řada let a s tím jak dochází k postupnému zhoršování imunitních funkcí, se mění i hlavní klinické příznaky.

Za několik týdnů po nákaze (3-8 týdnů) přibližně u 50% infikovaných dochází k příznakům primoinfekce-akutní HIV infekce.

Ta probíhá obvykle pod obrazem onemocnění, které se podobá chřipce, často s prchavou vyrážkou, jindy připomínající syndrom infekční mononukleózy a jen vzácněji se objeví neurologické příznaky jako serózní meningitida či polyradikuloneuritida.

V krevním obraze bývá leukopenie, někdy s lymfopenií či atypickou lymfocytózou. Tato primární HIV infekce pravidelně spontánně odchází.

Po této fázi pacient vstupuje do různě dlouhého období latence, kdy nemívá jakékoliv obtíže. Někdy může dojít k reverzibilnímu zduření lymfatických uzlin, které může přejít v perzistující generalizovanou lymfadenopatii – PGL. Tento syndrom neznamená nepříznivý prognostický význam.

V době asympromatického nosičství HIV infekce však dochází k postupným změnám imunitního systému, jehož nejnápadnějším výrazem je pokles CD4 lymfocytů.

K prvním příznakům, které signalizují sníženou výkonnost imunitního systému, dochází pravidelně při poklesu počtu CD4 lymfocytů pod hodnoty 500/mm3, kdy pacient přechází z klinické kategorie A – asymptomatické HIV infekce do kategorie B – symptomatické fáze HIV infekce.

Symptomatická fáze HIV infekce je charakterizována výskytem recidivující orofaryngeální kandidózy či kandidové vulvovaginitidy, výsevem herpes zoster, recidivujícími adnexitidami, postupným změnšováním předtím zduřelých uzlin a často i celkovými příznaky, jako jsou únava, horečky, průjmy a hubnutí.

V průběhu symptomatického stádia HIV je nutno počítat s nástupem tzv. velkých oportunních infekcí, jejichž výskyt indikuje pacienta k zařazení do klinické kategorie C – stadia AIDS onemocnění.

Zajímavé:  Bolest za hrudní kostí - vše o zdraví

Fáze AIDS je charakterizována výskytem tzv. velkých oportunních infekcí, některými charakteristickými nádory nebo dalšími projevy, jako je HIV encefalopatie a kachexie (casting syndrom).

K onemocněním, které mohou indikovat rozvinuté onemocnění AIDS patří:

  • pneumocystová pneumonie (způsobená houbou Pneumocystis carinii)
  • toxoplazmová encefalitida
  • ezofageální, tracheální, bronchiální nebo plicní kandidóza
  • chronický anální herpes simplex nebo herpetická bronchitida, pneumonie nebo ezofagitida
  • cytomegalovirová retinitida
  • generalizovaná CMV infekce (kromě jater a sleziny)
  • progresivní multifokální leukoencefalopatie
  • recidivující salmonelová bakteriémie
  • recidivující pneumonie v průběhu 1 roku
  • chronická intestinální kryptosporidióza
  • chronická intestinální isosporóza
  • extrapulmonální kryptokoková infekce
  • diseminovaná nebo nebo extrapulmonální histoplazmóza
  • diseminovaná kokcidiomykóza
  • tuberkulóza
  • diseminovaná nebo extrapulmonální atypická mykobakterióza
  • infekce vyvolané Mycobacterium tuberculosis
  • Kaposiho sarkom
  • maligní lymfomy (Burkittův, imunoblastický a primární-cerebrální lymfom)
  • invazivní karcinom děložního hrdla
  • HIV encefalopatie
  • wasting syndrom
  • infekce vyvolané multirezistentními kmeny
  • Rozvinuté stádium AIDS po nějaké době končí smrtelně, léčba oportunních infekcí však oproti minulosti může prodloužit přežití člověka v rozvinutém stádiu AIDS.
  • Pohlavním stykem
  • Při pohlavním styku heterosexuálním i homosexuálním
  • Při pohlavním styku do pochvy (vaginální), do konečníku (anální), do úst (orální)
  • HIV virus se vyskytuje ve spermatu (i preejakulační tekutině), ve vaginálním sekretu, v krvi (i v menstruační krvi)
  • Riziko nákazy je vyšší při výskytu jiných sexuálních chorob, oděrek, poranění v oblasti pohlavních orgánů kteréhokoli z partnerů
  • Správné použití kondomu riziko přenosu snižuje, ale nelze říci, že ho úplně vylučuje

Krevní cestou (krví či předměty znečištěnými krví)

  • HIV kontaminovanou krví či krevními deriváty (od roku 1987 všichni dárci krve, tkání, orgánů, spermatu, jsou při každém odběru testováni na HIV)
  • Společným používáním jehel, stříkaček a jiných pomůcek (roztok, lžičky apod) při přípravě a aplikaci drogy u injekčních uživatelů drog
  • Přenos je možný přes nedostatečně sterilizované nástroje při provádění piercingu, tetování, propichování ušních boltců
  • Při sdílení žiletek a kartáčků na zuby s infikovanou osobou
  • Při krvavých sexuálních praktikách

Z těhotné matky na dítě

  • Jedná se o tzv. vertikální přenos z těhotné ženy na její dítě, které čeká
  • Přenos je možný v těhotenství, během porodu či při kojení
  • Všechny těhotné ženy se v ČR povinně vyšetřují na HIV (při vstupní prohlídce v těhotenské poradně). Pokud je zjištěna HIV pozitivita u těhotné ženy, tato bere od 3 měsíce těhotenství léky a porod je veden ve speciálním AIDS centru. Tato opatření sníží možnost přenosu infekce na dítě na pouhých 6-8 % (bez lékové profylaxe riziko dosahuje až 30%). HIV pozitivním matkám v naší zemi se nedoporučuje kojení.
  • Dárkyně mateřského mléka jsou vyšetřeny na HIV.

Přenos HIV viru nebyl nikdy prokázán polibkem, i když sliny tento virus v malém množství mohou obsahovat.

Při „francouzském“ líbání za běžných okolností k přenosu nedojde, problém by mohla být krvavá poranění v ústech.

HIV se nepřenáší podáním ruky, společným užíváním nádobí, telefonním sluchátkem, objímáním, v bazénu, v sauně ani hmyzem (virus se v zažívacím ústrojí hmyzu nemnoží).

Jediná možnost jak s určitostí zjistit nákazu virem HIV, tzv. HIV pozitivitu, je laboratorní vyšetření krve (HIV lze vyšetřit i ze slin, toto vyšetření se však provádí pouze orientačně v terénu u sexuálních pracovnic).

Laboratorní test stanoví, zda v odebraném vzorku krve jsou přítomny protilátky proti HIV, tzn. Bílkoviny, které v se lidském organismu tvoří jako reakce na přítomnost viru.

Tyto protilátky se v krvi dají laboratorně prokázat až po určité době, většinou za 2 – 3 měsíce po nákaze.

Znamená to tedy, že až 3 měsíce od okamžiku pravděpodobného nakažení virem HIV nelze HIV pozitivitu s určitostí prokázat ani vyloučit, tzv. imunologické okénko!

Pozitivní výsledek HIV testu znamená přítomnost viru v organismu (neprokazuje onemocnění AIDS – to stanovuje lékař na základě klinického vyšetření.) Od chvíle stanovení HIV pozitivity je infikovaný sledován AIDS centrem, které zajišťuje další vyšetření a řídí případnou léčbu.

Negativní výsledek HIV testu znamená, že 3 měsíce před odběrem krve na laboratorní vyšetření nebyl HIV virus v organismu přítomen.

HIV negativita vyšetřovaného neznamená automaticky HIV negativitu sexuálního partnera! Jsou známy případy, kdy ani po opakovaném pohlavním styku k přenosu nákazy nedošlo, stejně tak jsou případy, kdy k nákaze došlo po prvním sexuálním kontaktu.

Vyšetřování na HIV lze provést jen se souhlasem fyzické osoby, popř.

jejího zákonného zástupce s výjimkou, kdy se jedná o dárce krve, tkání, orgánů, spermatu, mateřského mléka, těhotné ženy a u osoby, která má poruchu vědomí nebo je nuceně léčená pro pohlavní nemoc a u osoby obviněné z trestného činu ohrožování pohlavní nemocí nebo z trestného činu, při kterém mohlo dojít k přenosu této nákazy na jiné fyzické osoby.

Nejdůležitější v předcházení infekce virem HIV je partnerská věrnost. Před navázáním nového vztahu je vhodné získat prostřednictvím laboratorního vyšetření jistotu o HIV negativitě partnera.

V případě, že dojde k porušení věrnosti je třeba s partnerem přerušit na tři měsíce nechráněné sexuální styky, eventuálně přejít k praktikám bezpečnějšího sexu s použitím kondomu nebo praktikám, během kterých nedochází ke kontaktu s tělesnými tekutinami partnera.

  1. Teprve 3 měsíce od doby možného získání infekce lze HIV pozitivitu laboratorním testem zcela vyloučit.
  2. Používání kondomu během pohlavního styku (nejen poševního, ale i análního a orálního) významně snižuje riziko přenosu nákazy, ochrana však není nikdy stoprocentní.
  3. Poševní pesar snižuje riziko přenosu infekce jen nepatrně.

Při používání lubrikačních gelů je nutno dát přednost prostředkům na bázi vodních roztoků. Gely na tukové bázi ochranné vlastnosti latexového kondomu narušují.

Je nezbytné, aby injekční uživatelé drog používali vždy jen svou jehlu, stříkačku a pomůcky na ředění drogy i roztok drogy. Čisté jehly a stříkačky je možno si opatřit v tzv. K centrech, nízkoprahových centrech pro uživatele drog v rámci tzv. výměnných programů.

V případě HIV infekce člena domácnosti je nutno vyvarovat se sdílení zubního kartáčku a žiletky. Pohlavní styk s HIV pozitivním partnerem provozovat pouze s použitím kondomu eventuálně dát přednost praktikám, během kterých nedochází ke kontaktu s tělesnými tekutinami partnera.

Nikdy nebyla prokázána HIV infekce u členů domácnosti, kteří s HIV pozitivním bydleli, ale neměli s ním sexuální styk a nesdíleli s ním injekčně drogy.

  • Časté střídání sexuálních partnerů, promiskuita
  • Pohlavní styk s neznámou či promiskuitní osobou bez použití kondomu
  • Provozování sexu výdělečně (prostitutky, prostituti, herci a herečky pornoprůmyslu)
  • Sdílení jehel, stříkaček, a jiných pomůcek při ředění a injekčním braní drogy
  • Piercing, tetování, propichování uší, akupunktura a jiné úkony, při nichž dochází k porušení celistvosti kůže v případě, že jsou tyto úkony prováděny nesterilními pomůckami
  • Sdílení zubních kartáčků, žiletek, břitev, holícího strojku s HIV pozitivní osobou

Články k problematice HIV/AIDS poskytnuté Krajskou hygienickou stanicí Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě

V polovině 70.let docházelo k nepoznanému šíření infekce HIV zejména v subsaharských oblastech Afriky a také v USA.

V průběhu 80.let byly zaznamenány hromadné výskyty těžkých kvasinkových infekcí, parazitárních zánětů plic a specifických nádorových onemocnění u mladých homosexuálů a narkomanů.

Již v roce 1981 bylo v odborné literatuře popsáno nové onemocnění, které bylo nazváno syndrom získaného selhání imunity – AIDS, původce nemoci byl objeven začátkem roku 1984.

V Československu byla v roce 1985 zřízena Národní referenční laboratoř pro AIDS, v tomtéž roce byl u nás diagnostikován první případ HIV pozitivity.

V současné době žije na světě cca 40 miliónů HIV pozitivních, z toho 95% v zemích chudých a v zemích se středním příjmem.

Nejpostiženější oblastí je subsaharská část Afriky, kde v roce 2004 došlo ke vzniku 64% všech nově vzniklých případů HIV a k 74% úmrtí v důsledku HIV/AIDS registrovaných na celém světě. Denně je virem HIV nakaženo 1500 dětí.

Ve východní Evropě a ve střední Asii se za posledních 10 let počet HIV infikovaných téměř zdesateronásobil. Více než polovina lidí nově infikovaných HIV je ve věkové skupině 15-24 let, denně se nakazí virem HIV kolem 5000 takto mladých lidí.

V České republice bylo za 20 let laboratorního sledování zjištěno 1081 HIV pozitivity u občanů ČR a 281 případů u cizinců (data ke dni 29.2.2008). Za toto období u 58 občanů z Moravskoslezského kraje byla potvrzena pozitivita HIV. V 79% se jedná o muže, 21% o ženy. Do stádia onemocnění AIDS se dostalo 244 českých občanů a z toho 133 nákaze podlehlo.

Počet nově zjištěných HIV pozitivních osob rok od roku stoupá. K přenosu nákazy došlo v 54% pohlavním stykem homosexuálním či bisexuálním, zhruba u 31% pohlavním stykem heterosexuálním, dalším nejčastějším způsobem přenosu je sdílení jehel, stříkaček a roztoků u injekčních uživatelů drog (6,6%).

Řešení problematiky HIV/AIDS v ČR řídí Ministerstvo zdravotnictví, při kterém byla vytvořena Komise specializovaná na tuto problematiku. V roce 1990 byl schválen Národní program prevence AIDS v České republice, který je vždy podrobněji rozpracován pro jednoroční období.

Na úrovni krajů je za problematiku prevence HIV/AIDS odpovědný vedoucí epidemiologického odboru Krajské hygienické stanice.

Nezbytnou součástí boje proti AIDS je i mezinárodní spolupráce prostřednictvím pracoviště manažera Národního programu HIV/AIDS v rámci Státního zdravotního ústavu, které bylo pověřeno funkcí Styčné kanceláře Světového programu boje proti AIDS (UNAIDS) pro Českou republiku.

Laboratorní vyšetření na virus HIV provádí v ČR několik laboratoří, které jsou dle zákona č.258/2000 Sb., oprávněné testování na HIV provádět. Pozitivní a nejasné výsledky vždy prověří Národní referenční laboratoř pro AIDS ve Státním zdravotním ústavu.

Péči o HIV pozitivní a nemocné AIDS poskytují AIDS centra.

S vládními organizacemi zabývajícími se problematikou HIV AIDS spolupracuje řada nevládních organizací, které pomáhají v boji proti AIDS a jsou zaměřeny jak na preventivní aktivity tak na přímou pomoc HIV pozitivním a nemocným AIDS.

  • http://www.szu.cz/tema/prevence/hiv-aids

Zveřejněno: 17.6.2008

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *